Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) 16 –  popis jednotlivých mutací

Před tím, než vznikne jakákoliv mutace papoušků, je nutné si uvědomit, že vznikla z původně zabarveného (přírodního) jedince. 

Ten má ve své buněčné struktuře obsažen žlutý psittacin, komůrkovou vrstvu umístněnou pod povrchem buněčné blány, která se podílí na interferenci světelných paprsků a nakonec jádro buňky s tmavými melaninovými zrníčky. Při takovéto (komplexní) a nezměněné struktuře buněk se nám bude vždy opticky jevit pozorovaný jedinec jako zelený. Je to způsobeno tím, že při průchodu světla přes všechny existující buněčné struktury světelný paprsek interferuje. V důsledku interference žluté a modré struktury, dochází k jejich vzájemnému prolínání a ovlivňování se na všech vlnových délkách navzájem. Konečným výsledkem těchto vzájemných procesů je zelená barva, kterou vnímáme lidským zrakem.

Nejčastějšími pigmenty jsou melaniny (černé, hnědé, tmavožluté), psittaciny (žluté, oranžové), lipochromy a karotenoidy (žluté, červené), vzácnější jsou porfyriny (zelené, růžové). Strukturální barvy jsou: bílá (úplný odraz) a různé tóny modré, často s kovovým leskem. Řada odstínů se dosahuje souhrou melaninů a strukturálních barev.