Morčák šupinatý v Zoo Ostrava - první odchov v roce 2021
Morčák šupinatý (Mergus squamatus) je štíhlá, severská kachna o délce těla 52 – 65 cm. Samec má černou hlavu a krk, bílou hruď a břicho a černobílá křídla. Chocholka na temeni mu sahá až na krk. Samice se barevně od samce liší, její hlava je rezavá, chocholka kratší, na křídlech má místo černé barvy šedou.
Morčák šupinatý je jeden z nejohroženějších vrubozobých ptáků na světě. Podle IUCN red list (2021) (Mezinárodní svaz ochrany přírody) je druh řazen v Červeném seznamu do kategorie ohrožený (EN – Endengered).
Je tažným druhem. Zimuje v jižním Japonsku, na jihu Korejského poloostrova a v jihovýchodní Číně, řídce až po Vietnam, v Myanmaru, Thajsku. Hnízdí v jihovýchodním Rusku, severovýchodní Číně a na severu Korejského poloostrova. Konkrétně v jihovýchodním Rusku hnízdí v Sikhote-Alinu asi 1 643 párů, přičemž podle odhadů, severně od řeky Amur hnízdí pouhých 11 párů. V Číně se rozmnožuje 155 párů v horách Chagbai a 11 párů na Malém Xinganu (Solovyeva et al., 2014). V Severní Koreji se odhaduje rozmnožujících se 116 párů v horách Changbai (Chong a Morishita 1996, Solovyeva et al., 2014). Podle výzkumu skupiny odborníků okolo Diany Solovyevy (2019) bývá hustota párů v čínkých horách Changbai poměrně vysoká např. na řece Fuerhe byla zaznamenáno 0,918 párů na 1 km, nižší hustota byla zaznamenána na řece Pavlovka v místě Sikhote – Alin a to 0,63 párů na 1 km. Nejnižší hustota párů 0,006 párů na 1 km se projevila na řece Bidjan v autonomní oblasti Jewish. Podle Solovyeva et al. (2018) je celková světová populace ve volné přírodě odhadována na 4 600 jedinců připravených k reprodukci. Podle IUCN je počet dospělých jedinců odhadován na 4 000 – 6 000 jedinců, chovných párů okolo 2 000.
Populace ve volné přírodě od 80. let 20. století má klesající tendenci v důsledku ztráty a degradace přírodního stanoviště, intenzivního odlesňování především ve východní části Ruska (bývalého Sovětského svazu). Ke snižování přirozené populace samozřejmě přispívá degradace vodních toků - kontaminace těžkými kovy, zejména olovem a arzénem, výstavba přehrad na velkých řekách v Číně, pytláctví, tonutí v rybářských sítích – v rybářských sítích uvízne až 20 % mladých ptáků.
Hnízdní biologie, sociální chování
Přirozeným biotopem morčáka šupinatého jsou tekoucí sladké vody velkých vodních toků v dolních úsecích řek a jezer nebo vody čistých horských řek v blízkosti nízkých kopců. Potravu tvoří převážně živočišná strava, jako jsou bezobratlí živočichové (jepice, cvrček, saranče) nebo malí obratlovci jako raci, myšky a menší ryby, které tvoří hlavní část jídelníčku.
O rybožravé stravě vypovídá i stavba zobáku, kterým morčáci zaujmou na první pohled. Zobák je úzký, poměrně dlouhý, na okrajích je vyzbrojený zoubky, na špičce má dlouhý, zahnutý nehet. Loveckou taktikou se morčák podobá spíše kormoránům než kachnám. Pro potravu se potápí a chytá ji dlouhým zobákem na kamenitém dně. Dokáže vydržet pod vodou 15 – 30 sekund.
Morčák je aktivní ve dne, přes poledne odpočívá na břehu. Potravu přijímá během celého dne, začíná za svítání a končí se západem slunce. Žije v dočasných párech nebo malých skupinkách o 3 – 5 jedincích. Před hnízděním se postupně stěhují k přítokům potoků či řek uvnitř lesa. Větší skupiny o 6 – 10 jedincích můžeme vidět na konci srpna, kdy se jedná se o mladé, toho roční jedince. Největší skupina viděna při migraci byla složena z 16 ptáků.
Začátek tvorby chovných párů připadá na konec března a trvá až do poloviny dubna. V té době samci často bojují o samice. Utvořený pár hledá nejlepší hnízdní místo. K hnízdění preferuje dutiny opadavých stromů, především dubů a topolů. Vybírá si dutiny ve výšce 4 – 11 m. Kopulace probíhá ve vodě v období konce dubna. Po té samice snáší 8 – 12 bílých oválných vajec o velikosti: délka 63, 30 mm (62,0 – 66,4) x šířka 45,91 mm (45,0 – 47,2) a váze 61,9 gramů (59,5 – 63,0), (měřeno u 22 ks vajec). Snůšku inkubuje pouze samice po dobu 31 – 35 dní. Délka inkubace se odvíjí od okolní teploty, v teplejších dnech se mláďata líhnou dříve a naopak v chladnějších dnech později. Během inkubace samice zůstává na hnízdě celý den kromě jedné hodiny, kdy se koupe, odpočívá a přijímá potravu. Pokud samice hnízdo opouští, vejce bývají pokryta prachovým peřím.
V době líhnutí mláďat samice zůstává na hnízdě 1 – 2 dny, ignoruje jakékoli rušení či zmatek. Po vylíhnutí samice společně s mláďaty opouští hnízdní dutinu. Průměrná váha vylíhlého mláděte je 40 gramů (váženo 20 mláďat, váha v rozmezí 36 – 43 gramů). Mláďata jsou barevná, hlava je hnědočervená, záda šedá, na ramenou a zadní části těla má bílé skvrny, krk je žluto bílý, prsa, křídla a břicho je bílé. Zobák je tmavě hnědý s několika bílými flíčky.
Chov v evropských zoologických zahradách
V roce 2012 bylo chováno 22 jedinců (11,11- ♂, ♀) v 8 evropských institucích.V roce 2019 byl morčák šupinatý chován v 11 ti evropských institucích, v počtu 29 jedinců (14 samců, 15 samic), bylo odchováno 11 mláďat ve čtyřech institucích (TP Berlín, Zoo Praha, Zoo Cottbus, a Arundel Wildfowl & Wetlands Trust).
V roce 2020 byl chován již v 13 ti evropských institucích v počtu 36 jedinců (17 samců, 17 samic, 2 neurčená mláďata). Bylo odchováno 9 mláďat ve třech institucích.
V roce 2021 je chován opět jen v 11 institucích v počtu 36 jedinců (15 samců, 19 samic, 2 neurčení jedinci), odchov se povedl v TP Berlín, v Zoo Ostrava a Arundel Wildfowl & Wetlands Trust). Kolik bylo přesně odchováno mláďat, budeme vědět až na konci roku 2021. S určitostí však víme, že v České republice v zoologických zahradách je morčák šupinatý zastoupen pouze v Zoo Praha (dva páry) a v Zoo Ostrava (jeden pár).
Pro přehlednost tabulka udává počty institucí, které se snaží v lidské péči tyto poměrně náročné kachny chovat a odchovávat.
| Rok chovu | Počet institucí, chovající druh | Počet chovaných jedinců (♂, ♀) | Počet odchovaných mláďat/ ks |
| 2012 | 8 | 22 (11,11) | 0 |
| 2019 | 11 | 29 (14,15) | 11 |
| 2020 | 13 | 36 (17,17,2) | 9 |
| 2021 | 11 | 36 (15,19,2) | Není znám |
Chov v Zoo Ostrava
Zoologická zahrada Ostrava se věnuje morčákům šupinatým od roku 2009, ale až v letošním roce (2021) se nám podařilo tyto ptáky rozmnožit. Současný pár je umístěn ve venkovní expozici o velikosti 250 m² společně s párem jeřábů bělošíjích (Grus vipio), s párem morčáků bílých (Mergellus albellus) a s párem kachniček mandarínských (Aix galericulata).
Ve voliéře jsou dvě uměle vybudovaná jezírka s neustále cirkulující vodou, kterou zabezpečují čerpadla. Jezírka jsou od sebe vzdálena zhruba 10 metrů. Expozice je osázená spoustou travin, keři, stromy, bambusy a další vegetací. Substrát, po kterém se ptáci pohybují, je tvořen přirozeným materiálem jako tráva, hlína, písek, drobné kamínky, dřevěné štěpky. Skladba substrátu v okolí vodní plochy je poměrně důležitá. Substrát by měl být různorodý, měkčí, vlhčí a to proto, aby se zabránilo možným otlaků na nohou morčáků a dalších obyvatel expozice. Celý venkovní obvod expozice je zabezpečen proti vstupu predátora elektrickým ohradníkem.
Celoročně jsou kachnám poskytnuty boudy různých tvarů a rozměrů tak, aby si každý žijící druh v expozici mohl vybrat tu nejvíce vyhovující. Všechny boudy pro vrubozobé jsou uvnitř vystlané slámou. V letošním roce v expozici zahnízdil nejen pár morčáků šupinatých a kachniček mandarínských, ale i pár jeřábů bělošíjích. Ten si postavil hnízdo z větví stromů, travin a mechu.
Hnízdění morčáků šupinatých v lidské péči v Zoo Ostrava
Koncem března 2021 si samice morčáka šupinatého vytvořila hnízdo v boudě o rozměrech: délka 64 cm x šířka 37 cm x výška 24 – 32 cm (šikmá střech), s vletovým otvorem o průměru 15 cm, vyrobené z voděodolné překližky. Bouda je uvnitř rozdělena přepážkou na dvě stejné části. Do vybrané boudy, do zadní části, samice postupně snesla 8 vajec, která přikryla slámou a vlastním prachovým peřím. Začátkem dubna samice poprvé zasedla a poctivě všechna snesená vejce inkubovala. Boudu opouštěla pouze na krátkou chvíli a to 2 x denně, převážně na příjem potravy a koupání. Opuštění boudy jsme využili ke kontrole snůšky, později k prosvícení vajec a pozorování vývoje zárodků. Všech osm vajec bylo oplozeno a zárodky se vyvíjely dobře.
Usoudili jsme, že společná venkovní voliéra není dostatečně bezpečná pro odchov mláďat, především z důvodu možného napadení jeřáby bělošíjími, pro které by kachňata představovala snadnou kořist, a také z důvodu napadení jinými predátory, jako jsou potkani či kuny. Rozhodli jsme se proto, přemístit boudu se samicí a oplozenými vejci do zázemí o velikosti místnosti 3 x 4 m, s bazénkem o rozměrech 1 x 1,5 m, hloubky 30 cm. To poskytovalo dostatečné bezpečí pro odchov mláďat. Stěhování proběhlo bez problémů, pro hnízdící samici to byl pravděpodobně minimální stres. Dál trpělivě seděla na vejcích a inkubovala.
Mláďata ve vejci pípala, což vytvářelo silnou vazbu mezi samicí a klubajícími se mláďaty. Samec zůstal ve venkovní expozici z důvodu předpokládané agresivity k vylíhlým mláďatům. V polovině května (15. 5.) samice vyvedla 8 mláďat. Zpočátku mláďata často pobývala se samicí v boudě, později i mimo boudu, na slámě pod nainstalovanou infralampou. Teplota v místnosti se pohybovala v rozmezí 24°C, pod infralampou až 31 °C. Samice mláďata vodila, učila je přijímat potravu, pohybovat se v bazénu, pečovala o ně. Bohužel tři mláďata ve věku do čtyř dnů uhynula na zánět tenkého střeva, čtvrté mládě uhynulo ve stáří sedmi dnů (gastroenteritis), jeho váha byla 30 gramů. Věděli jsme, že mortalita u mláďat je v prvních 15 dnech poměrně vysoká, ale i tak nás úhyny překvapily. Abychom zamezili úhynům dalších mláďat, začali jsme s léčbou a podáváním Metrozolu a Duphalyte do vody po dobu 5 ti dnů. Po dvou dnech příjmu léků začala být zbylí jedinci aktivnější, prospívali a rostli.
V prvních dnech života byla mláďata krmena převážně malými živými plevelnými rybkami, vodními bezobratlými, okřehkem, drobným hmyzem (mikrocvrčci), gamarusem a speciálními granulemi pro morčáky. S růstem jedinců se zvyšovala jak velikost krmených rybek, tak jejich množství.
Ve stáří jednoho měsíce byla všechna mláďata okroužkována identifikačním kroužkem o průměru 11mm. Ve stáří měsíc a půl se váha čtyř mláďat pohybovala v průměru 470,5 gramů (v rozmezí 536 – 424 gramů), ve dvou a půl měsících byla jejich váha v průměru 635,7 gramů (v rozmezí 714 – 603 gramů). V té době byla mláďata palpována (určování pohlaví) – byl určen jeden samec a tři samice. Pohlaví jsme rozpoznali i podle váhy jedince, kdy samec byl těžší oproti samicím, druhým znakem byla síla nohy, kdy samec měl silnější nohy než samice. Samozřejmě po přepeření, které probíhá po půl roce stáří jedince, je pohlaví zcela zřejmé, samec je od samice odlišně vybarven. Všechna čtyři mláďata byla transportována do evropských zoologických zahrad, aby posílila populaci v lidské péči.
Chov morčáka šupinatého a odchov mláďat není snadný. Jedním z důležitých faktorů úspěšného chovu je poskytnout chovnému páru čistou průtočnou vodu. Druhým faktorem je nabídka vhodných hnízdních možností a třetím faktorem vhodně sestavená krmná dávka.
Zdroje:
BirdLife International. 2017. Mergus squamatus (amended versionof 2017 assessment). The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22680488A118860238. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22680488A118860238.en. Downloaded on 29 July 2021.
The population size and breeding range of the Scaly-sided Merganser Mergus squamatus Published online by Cambridge University Press: 21 February 2014 (Diana v. Solovyeva, Peiqiliu, Alexey i. Antonov, Andrey a. Averin, Vladimir V. Pronkevich, Valery P. Shokhrin, Sergey l. Vartanyan and Peter A. Cranswick).
The Behavior of Chinese Merganser (Mergus squamatus) in the Breeding season
(Zhao Zhengjie; Han Xiaodong; Wu Jingcai; Zhang Shuhua (Forestry Research Institute of Jilin Province, Changchun.)
Breeding Ecology of the Chinese Merganser in the Changbai Mountains, China (Ecologia Reproductiva de Mergus squamatus) Journal of Field Ornitology, Winter 1995, vol 66, No. 1 pp. 54 – 59 (Zhiao Zhengjie, Xiaodong Han, Shuhua Zhang, Tingcai Wu and Zhengji Piao).
ZIMS 2021 – světová databáze zvířat, https://zims.species360.org.
EAZA Studbook Annual Report of Mergus squamatus - 2012, 2019, 2020, monitor annual report of studbook keeper Johnpaul Houston from Manchester Zoo (Institutional support TBD).
Surveys and conservation of the Scaly – sided merganser (Mergus squamatus) in Russia by Diana Solovyeva and SSMP team (January 2019).
