Jak se ze služebního obranáře stal miláček dětí – příběh vyléčeného psa

Přednosta pražské Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady patří jako odborník mezi nejvytíženější lékaře, a přesto se rozhodl vzít si německého ovčáka, jehož vyhlídky byly skličující. Lékařova vehementní snaha vyléčit těžce postižené lidi se projevila i v neobvyklé a náročné péči o psa.

Když se přednosta MUDr. Robert Zajíček, Ph.D., rozhodl opatřit si psa, učinil tak z více důvodů. Snad rok pátral po vhodném čtyřnožci, když však poprvé uviděl pětiletého německého ovčáka Bena – vyřazeného armádního psa, bylo rozhodnuto. Ben byl vyřazený ze služby pro nevyléčitelnou chorobu, kterou zvěrolékaři diagnostikovali jako kolagenopatii. A protože popáleninová léčba je interdisciplinárním oborem, doktoru Zajíčkovi se zdálo, že s Benovým onemocněním by si mohl poradit. Byla to výzva. 

Padli si do oka

Doktor Zajíček k rozhodnutí vzít si psa s nevyléčitelným onemocněním však dodává: „Kdysi jsem jako školák mezi deseti a patnácti roky chodil na svazarmovské cvičiště ve Vsetíně s naším malým kníračem. Byla tam bezvadná parta a já jsem se hodně dověděl o psech a také jsem jich hodně poznal. Později jsme si s kamarádkou a dnešní manželkou pořídili během studia medicíny na Karlově univerzitě v Praze malou kříženku. Po ukončení studia už na nového psa nebyl čas ani pomyšlení. Práce, další vzdělávání, rodinné povinnosti, péče o tři děti a řada odborných aktivit mně další zájmy nedovolily. Když jsme si asi po dvaceti letech pořídili domek se zahradou na okraji Prahy, náhle se mně vynořil v hlavě Plán pes. V některých záležitostech dávám na náhodu, a tak jsem čekal, až mě nějaký pes osloví. Uvažoval jsem i o psovi z útulku, jenomže tam jsem viděl problémy s neznámou minulostí. Chtěl jsem psa, který mě nejen přivede na jiné myšlenky, ale také pomůže při výchově dětí k odpovědnosti vůči živému tvoru. Proto by takový pes měl mít správné základy socializace a výchovy.“ Oproti zmíněnému přesvědčení si pan přednosta vybral nakonec německého ovčáka s armádním výcvikem obranáře! Nešlo však o žádné unáhlené rozhodnutí, přestože tím hlavním impulzem byl moment, kdy poprvé spatřil v kotci smutného Bena. „Okamžitě jsme si padli do oka,“ zdůrazňuje lékař, který se následně ptal na Benovo onemocnění. 

Neobvyklá nemoc

Doktoru Zajíčkovi bylo sděleno, že jde o kolagenopatii a že psovi trápení s bolestivostí tlapek tlumí léky zvané imunosupresiva. Tím se údajně měla potlačit autoimunita, aby se ovčákovi nerozpadl kolagen v tlapkách, který je důležitý pro pevnost a pružnost. 

Popáleninovému specialistovi se však něco nezdálo. Černý německý ovčák totiž neměl typický obraz tohoto onemocnění. Vyptával se tedy na onemocnění nejprve vojáků, pak usilovně pátral v české i anglické veterinární literatuře. Přitom narazil na jméno předního veterinárního dermatologa MVDr. Otakara Nováka a oslovil ho. Když se oba muži dohodli na možné spolupráci při léčení neobvyklé choroby, dr. Zajíček se definitivně rozhodl odvézt si Bena domů.

Kromě jiného musel u vojáků podepsat prohlášení, že si je vědom nákladné péče o tohoto vysloužilce. A svého rozhodnutí nelitoval. Už v prvních chvílích v novém Benově domově poznal, že jde o psa se skvělou povahou a bezvadnou socializací. Jeho vztah ke třem dětem, počínaje šestiletou dcerkou, byl bezprostředně vřelý. 

Už po několika dnech čerstvý majitel Bena probíral se zvěrolékařem Novákem okolnosti onemocnění a došli k závěru, že se jedná o jinou chorobu, než jaká byla diagnostikována a podle toho léčena. Ve skutečnosti šlo o pyodermii projevující se u Bena hlubokým zánětlivým postižením chlupů na tlapkách, kdy jsou polštářky vyplněné hnisem a způsobují bolest, krvácení a následně kulhání.

Nechtěl kurýrovat, ale vyléčit

Toto onemocnění sice lze částečně eliminovat různými terapeutickými koupelemi nebo lokálními dezinfekčními prostředky, doktor Zajíček však nechtěl psa stále kurýrovat, nýbrž vyléčit. To znamená obnovit Benovu přirozenou imunitu, která se postará o to, aby se psí organismus sám vyrovnal s bakteriemi hnízdícími u kořenů srsti v tlapkách.

„Tedy žádná drahá imunosupresiva a antibiotika, která by psa umořila, nýbrž léčení pomocí bakteriofágu. Zjednodušeně se dá říci, že proti bakteriím se pustí virové částice, tzv. fág, který likviduje bakterie,“ vysvětluje přednosta. Protože však jde o specifickou léčbu, lékař se zajímal, zda by farmaceutická společnost Bioveta, a. s., byla ochotná spolupracovat na přípravě takového léku.

A byla, neboť má výzkumný program, který míří k tomu, aby se určitá onemocnění neléčila antibiotiky, ale pomocí fágu. Dr. Zajíček tedy zaslal výzkumníkům Biovety stěr z Benovy tlapky, aby experimentálně připravili pro nemocného psa speciální fág cílený na jeho bakterie. A opravdu byl účinný, neboť po roce byl Ben vyléčený. „Nutno ale dodat, že k vyléčení přispěly i další faktory. Když jsem psa přebíral, vážil 29 kilogramů, nyní má optimální váhu 35 kg. Osvalil se, denně běhá několik kilometrů, není v kotci na betonu, ale k dispozici má trávník na zahradě. Důležitá je také pravidelná pedohygiena čili péče o jakýkoli, i malý kožní defekt na tlapkách.

Většinu dne je ve společnosti naší rodiny a v neposlední řadě dostává speciální stravu vyrobenou pro psy s kožními potížemi. Ben už má vlastní imunitní systém, který dokáže mít bakteriální výkyvy pod kontrolou,“ zjednodušeně shrnuje na závěr přednosta Kliniky popáleninové medicíny Robert Zajíček. 

Co neřekl

Časově vytíženého muže nelze příliš zdržovat, a tak jsem se zeptal trenéra psů na cvičišti v Chrastavě Pavla Šmudly, kam přednosta s Benem občas dojíždí na výcvik. Trenér je bývalým armádním psovodem a instruktorem, jenž má za sebou i několik zahraničních misí v Iráku a v Afghánistánu.

„Vím, že si psa pořídil, aby se pomocí procházek a výcviku aspoň na chvíli myšlenkami odpoutal od náročné práce. Mám ale pocit, že pejskařina se tak trochu stala i jeho koníčkem. Zpočátku dojížděl o víkendech k nám na cvičák dost často. To bylo asi před dvěma roky. Byla a je s ním i jeho rodinou bezva spolupráce. A Ben si to moc užívá. Vím, že ráno s ním páníček chodí alespoň na dvacetiminutové procházky, přes den má k dispozici zahradu, rodinu a večer další procházka. Jak jsem se dozvěděl, někdy to je v pět odpoledne, jindy třeba až dvě hodiny před půlnocí. Doktor často také vyjíždí na procházky autem za město. Ben s rodinou cestuje i na dovolené. Lepší symbióza mezi vyřazeným služebním psem a rodinou by se těžko hledala,“ říká instruktor a jedním dechem dodává, že ho překvapila lékařova snaha poznat vše, co se Ben asi od štěněcího věku učil.

„Určitě byl zvyklý na lidi a někdo ho učil rozpoznávat situace, kdy hrozí páníčkovi nějaké nebezpečí a kdy se může cítit v pohodě mezi lidmi. I to jsme si několikrát ověřili, když po přepadu figurantem se choval jako pravý obranář a vzápětí byl z něho mezi lidmi skvělý kamarád. Kromě toho jsme se snažili při výcviku upravit určité parametry, třeba aby Ben nereagoval při vycházkách na psy, kterých je v Praze víc než kde jinde,“ uzavírá své zkušenosti s Benem a jeho majitelem Pavel Šmudla.

A co dodat závěrem? Snad jen to, že radost z Bena nemá jen lékař a jeho rodina, ale také děti, které léčil na klinice a pro něž spolupořádá rehabilitační pobyt a kam alespoň na krátký čas s krásným ovčákem dojíždí.