Holubářův rok – prosinec
Sváteční ráz měsíce podtrhuje konání největšího holubářského svátku světa, kterým bývá výstava Lipsia v Lipsku. Chov holubů se nachází v klidovém režimu, přičemž holubář již přemýšlí o složení nových párů pro nadcházející hnízdní sezonu, využívá přitom znalosti rodokmenů, fenotypu i genotypu svých svěřenců, chovatel poštovních holubů vychází zejména z letových výkonů a zaměření jednotlivých linií.
Vlivy počasí
Prosinec řadíme již mezi zimní měsíce, ačkoliv tomu počasí, a především sněhová nadílka mnohdy neodpovídají. Oproti listopadu průměrné denní teploty klesají o další 3 až 4 stupně Celsia, zkracuje se tak den i délka slunečního svitu.
Ranní teploty pod bodem mrazu nejsou neobvyklé a chovatel holubů tak musí počítat se zamrznutím vody v napáječkách či miskách. Zamrznutí vody nejlépe a za poměrně levný peníz zamezí elektrické vyhřívací podložky, jež jsou dostupné u většiny prodejců s chovatelskými komoditami. Z některých plastových nádob, například z gritníků, lze led docela snadno vyklopit, což je alternativou pro chovatele, kteří nemají k dispozici v holubníku elektrický proud. Mají i stříšku, takže účinně zamezují znečištění vody trusem, je v nich možno vodu snadno měnit i vícekrát denně, což je oproti napáječkám, kde se voda může kazit, velkou výhodou.
Počátkem prosince slunce vychází v 7.40 a zapadá v 16.05, na soumrak a noc tak připadá dlouhých 15 hodin a 35 minut. Během měsíce se denní doba zkracuje až na 8 hodin, neboť na Silvestra slunce vychází až v 8.04 a zapadá v 16.11 hodin.
Opatření na holubníku
Liší se zejména zaměřením chovu, členstvím v holubářských klubech, které své speciální výstavy oscilují na prosinec nebo leden, a od toho se pak odvíjí příprava. V praxi jsou činnosti v tomto klidovém období rozděleny na účast na výstavách, doplnění chovného materiálu, prevenci před novou chovnou sezonou a na to nejdůležitější – plánování a sestavení chovných párů na příští rok, prozatím klidně jen „na papíře.“
Oblasti výstavnictví a prevence jsme se věnovali již bohatě, z oblasti zdravovědy se snad vyplatí zmínit odčervení, nejlépe podané do pitné vody. Dnešní špičkové přípravky, třeba Chemisole a četné jiné, jsou již perfektně přijímány, vodu s obsahem některých léčiv z minulosti ale holubi pili až po vyžíznění.
K plánování chovných párů musíme vytvořit určité předpoklady. Zejména bychom se měli pokusit o rozklíčování pohlaví u těch výletků, kteří se pohlavně ještě neprojevili. Pomáhá oddělení pohlaví přes zimu, také krátkodobé otevření budníků, kde necháme se samci jen ty výletky, u kterých neznáme pohlaví. Mladé holubice si samci brzo nalákají do budníků. Výletky, kde se pohlaví ani při této příležitosti neprojevilo, je možné umístit na chvíli k holubicím, kde se mladí samci mohou rovněž snadno prozradit.
A pak, lhostejno, zda chovatel poštovních, či okrasných holubů, je načase sednout si s rodokmeny a znalostmi předávání vloh v jednotlivých liniích ke stolu a pokusit se rozepsat složení párů pro novou sezonu. Mnozí z těch nejlepších chovatelů říkají, že toto plánování je nejdůležitější částí roku.
Nejčastěji využíváme vyrovnávací párování, kdy přednostmi se členové páru doplňují a nedostatky nemají nikdy totožné. Všímáme si zejména předávání kladných vlastností, z nichž mnohé se v nezbytné míře projeví až při určitém stupni příbuzenského koeficientu, jenž by ale neměl dosahovat takových hodnot, kdy by mohl mít negativní vliv na žádoucí vlastnosti, jakými jsou zejména plodnost a životaschopnost.
Velké mezinárodní prosincové výstavy – Lipsia a jiné
Zatímco výstavy u nás se odehrávají již od května a přes celé léto, kde se využívá zájem návštěvníků u příležitosti různých poutí, hodů a dalších akcí konajících se pod širou oblohou a vrchol výstavnictví máme v listopadu na celostátní výstavě, jsou i oblasti, kde je to jinak.
Dobrým příkladem je sousední Německo, které vévodí nejen evropskému, ale určitě i světovému výstavnictví okrasných holubů. Tam jsou výstavy menšího i většího charakteru zacíleny na měsíce prosinec a leden.
Dříve byly vrcholem především akce odehrávající se v Norimberku, ve městě, kde sídlí nejdůležitější holubářské muzeum světa. Tyto výstavy měly v „novověku“ jako první svého druhu obrovský mezinárodní formát, byly příležitostí prvního setkávání holubářů ze západu a východu Evropy po otevření hranic, ale také poutním místem chovatelů z Afriky, Ameriky či Orientu, ale přijížděli třeba i Australané. Počtem vystavených holubů mezi 30 000 až 40 000 s množstvím klubového zázemí a propagačních voliér byly svého času nedostižné.
Jenže norimberské haly jsou docela nízké a tmavé a nemohou konkurovat těm na modernějším výstavišti v Lipsku. Akce Lipsia je našim chovatelům jistě dobře známa, a to nejen z největší výstavy světa, jenž se tam s 95 000 zvířaty uskutečnila v roce 2012 v rámci evropské výstavy, ale i z každoročních prosincových akcí, které jsou zaměřeny na „peří“, tedy na drůbež a holuby. Lipsia využívá rozlehlých vyšších hal, i zde bohužel (oproti proskleným halám na výstavišti v Brně) převážně s umělým osvětlením, ale docela kvalitním, jež dostačuje.
Obdivuhodná je zde především nejen samotná kvalita zvířat, ale především to krásné prostředí, kde se nachází, u holubů je samozřejmostí vroubkovaný papír s podestýlkou a klece v dolní části překryté barevnou fólií, zpravidla i barevné fólie za klecemi, které podtrhují krásu vystavených holubů. Estetické aranžmá výstavy podtrhuje „lipský dvůr“, kde se atmosféra „rozkvetlého selského dvora“ prolíná s kolekcemi holubů a drůbeže umístěnými v malebných voliérách.
Také do Lipska si našli cestu chovatelé z celého světa a je zde hodně slyšet i čeština, neboť naši chovatelé jezdí na akce do Lipska, jež bylo součástí bývalého Východního Německa, již desítky let, dříve na původní, později na nové lipské výstaviště. Účast na této krásné výstavě má nejen charakter utužení mezinárodních přátelství, ale do značné míry posiluje i chovy zvířat ve světě možností nákupu špičkových jedinců přímo z výstavy.
Pokud bychom do budoucna chtěli opravdu podpořit české holubářství, bylo by vhodné zajistit (a zasponzorovat) účast našich špičkových chovatelů, a především chovatelských klubů národních plemen na této akci, podobně jako se to daří třeba chovatelům z Polska, u nichž je výhodou, že je s lipskou organizací pojí dlouholetá družba.
Z domácích příležitostí k soutěžnímu zápolení v souvislosti s měsícem prosincem nelze opomenout jihomoravskou krajskou výstavu Moravia, jež bývá obohacena o několik výstav speciálních. Veletržní výstaviště v Brně je tak atraktivním místem, že by této akci slušel minimálně kabát mezinárodní nebo alespoň celomoravský. Protože sídlo Fauny, respektive iFauny, je v Brně, neopomínáme o této zajímavé výstavě informovat naše čtenáře.
Téma měsíce – jak se vypořádat s mýty v holubaření?
Holubaření není věda, ale ušlechtilá záliba lidí všech věkových i společenských skupin, jež navazuje na dávné tradice, využívá ustálené terminologie a řídí se určitými standardy. Rozvoj našich znalostí o holubech nepřímo ovlivňuje především nesporná jazyková bariéra, neboť nejhodnotnější poznatky bývají k dispozici v anglickém, německém či francouzském jazyce, ale jeho fungování limitují některé rozšířené pověry. Smyslem závěrečné úvahy seriálu, který se snažil přiblížit život holubáře po dobu jednoho celého roku, nebude definování rozšířených mýtů, ale spíše pokus o hledání cest, které se opírají o dřívější zkušenosti, ale snaží se o přístup efektivnější, vedoucí ke smysluplnému dosažení předpokládaných výsledků.
Začínajícím holubářům lze doporučit, aby nezbytné informace načerpali z knih, z návštěv u erudovaných chovatelů, z našich i mezinárodních výstav, kde mohou vše důležité prokonzultovat. Není vhodné hledat odpovědi na diskusních fórech, neboť tam velmi často pro začátečníky není dostatek pochopení ani odbornosti. Základními studijními prameny zůstávají vzorníky, a to z roku 1993, 2008 a u českých plemen brožura Národní plemena okrasných holubů z roku 2011, která platí dodnes za vzorníky našich holubů. Dále nelze opomenout moderní ani starší knihy a archiv časopisů Fauna, Chovatel, Svět holubů či Holubář. Pro osoby žijící moderním způsobem života je dostatek informací ke stažení na internetu, kde je možno cizí text i přeložit, na Facebooku, na YouTube i jinde. I tam je vhodné informace „filtrovat“, neboť moudra zde může rozdávat každý, ale skutečných odborníků bylo, je a bude málo. Holubářství se stává velmi vzácným koníčkem a u elévů se neobejde bez podpory rodičů, u starších chovatelů bez podpory širší rodiny. Do začátku se vyplatí zainvestovat do kvalitního chovného materiálu, a to výhradně od nejlepších chovatelů, u nichž i průměrné zvíře je zárukou mnohem silnějšího genofondu než pěkný jedinec z průměrného chovu.
U posuzování je vhodné nejpozději po druhé třetí výstavě hodnotitele vystřídat, abychom umožnili chovatelům získat i jiný náhled na šlechtění plemenných znaků. Nejhmatatelnějším pozitivním výsledkem posuzování je vzrůstající kvalita chovů. Primární úlohou posuzovatele je zejména upozornit chovatele na vady, které přehlédl. Pokud jsou nedostatky tolerovány, velmi snadno se rozšíří po celé populaci plemene. Cílem naší práce je plemeno jednotného typu napříč všemi barevnými rázy, se stejnou sílou a tvarem zobáku, hlavy, obočnic, krku, hrudi, délkou těla a dalšími znaky, jakož i s dobrou kvalitou peří, v ideální kondici a bez zahmyzení. Posuzování holubů je velmi komplexním procesem, ale aby bylo skutečně efektivní, musí být provázeno i poctivou činností klubů, jež stanoví krátkodobé a dlouhodobé cíle týkající se problematických oblastí, které ve spolupráci s posuzovateli lze po dobu „hájení“ tolerovat, ale během této doby je nutno sledovaný znak v populaci co nejvíce prošlechtit. Pro dosažení ideálu v oblasti hodnocení holubů se jeví žádoucí těsná spolupráce mezi klubem, klubovým vzdělavatelem a vytipovanými posuzovateli.
Úspěšný chov holubů vyžaduje zvolení plemene, které se nám nejenom líbí, ale především takového, u něhož úroveň péče koreluje s naším způsobem života. Jinak se trápí obě strany a výsledky se nedostavují. Ačkoliv české holubářství mělo jako svůj symbol královského holuba pražského krátkozobého rejdiče, u něhož se pomoc chovatele při odchovu doslova nabízí, častokrát zjišťujeme, že naši chovatelé postrádají základní informace o přikrmování mladých holubů a péči o ně i o rodiče. I tomuto tématu, kde je rozšířena spousta mýtů a složitých přístupů, jsme se v seriálu věnovali a navržené řešení je svojí jednoduchostí a efektivitou jedno z nejprogresivnějších.
Vždy mne potěší, když se mi přijde pochlubit některý chovatel, že šlechtí novou barvu či kresebný ráz a že dosáhl výsledků, na něž je právem pyšný. Na druhou stranu mi často bývá líto, jak jsou tito jedinci mnohdy přísně posouzeni a jak nové barvy po čase mizí z našich výstav. Neodborným přístupem jsme takřka vymýtili populaci u našich plemen s účastí hnědé barvy, jež je vázána na nepravé perlové oči. To už se nesmí opakovat. Pak jsou zde i chovy, které do začátku zvolily nesprávný šlechtitelský postup, a tam je potřeba pomoci radou, jež ale nebývá vždy vyslyšena. Velký pozor je nutno dát u našich plemen na zapojení holubů s faktory dominantní opál a pencil (šupinatost), jež mohou mít dlouhodobý negativní vliv na celou populaci. V oblasti šlechtění se vyplatí konzultace s odborníky více než kde jinde.
Ač počet holubářů klesá, monografií i všeobecných publikací o chovu je stále více. Lze je rozlišit na dva druhy. Jedny jsou vydávány zasloužilými chovateli, kde pasáže o genetice navrhuji pročíst tak, aby nám toho v hlavě příliš neutkvělo, a pak jsou zde i publikace, kde na tuto část knihy je osloven renomovaný genetik. Toto čtení je určitě relevantnější. V oblasti dědičnosti se pracuje s pojmy recesivita, dominance a pohlavní či nepohlavní vázanost znaků. Známe-li, jak tyto jevy fungují, snadno se i zpětně dostaneme k výsledkům, které hledáme.
Chovatelství je jako každé jiné odvětví doprovázeno mnoha nezdary a zklamáními, ale když se sezona vydaří a chovatel získá kvalitní a zdravý odchov, který ho posune zase o krůček dál, dostane se mu obrovského zadostiučinění, že jeho čas, pracovitost a poctivost nebyly vynaloženy zbytečně, ale přispěly k hezčímu pohledu na tento složitý svět.
