O astrildovitých z trochu jiného úhlu pohledu

O astrildovitých ptácích toho bylo již napsáno mnoho, a tak se dozvíte téměř vše o umístění, krmení, vhodné teplotě apod. Přesto si myslím, že je ještě několik aspektů, které je třeba k chovu těchto malých ptáčků znát a respektovat je. 

Dostupnost

Chovám drobné ptáky již desítky let a je zajímavé sledovat také vývoj „sortimentu“, který je v oblasti astrildovitých k dispozici. Za hluboké totality byly dostupné běžné druhy jako chůvičky, zebřičky, rýžovníci, ale občas Zverimex dovezl i ptáky z odchytů (různé druhy panenek, astrildů i vdovky a snovače). Dokonce i jejich cena byla relativně přijatelná. 

Po roce 1989 a otevření hranic bylo možné navštívit různé burzy v Německu, Holandsku nebo Itálii, což je možné dodnes. Jen postupné restrikce a snižování dovozu odchycených ptáků způsobily opět snížení druhové rozmanitosti chovaných ptáků, zato se v odchovech objevovaly stále více různé barevné mutace. 

Dnes je v ČR sortiment čím dále tím menší, navíc klesá počet chovatelů a tím i jejich odchovů. Proto se mi občas stávalo, že sehnat ptáky pro změnu krve u méně často chovaných druhů je téměř nemožné. I z burzy v Holandsku jsem si přivezl ptáka, který měl kroužek kolegy z Nymburka...

Kvůli problému s hledáním vhodných ptáků do chovu jsem byl nucen některé druhy zrušit, protože při malém počtu chovatelů vzácnějších druhů a tím i malém počtu odchovaných ptáků se po několika letech tito ptáci u všech chovatelů stávají více či méně příbuznými. A tak se neustálým křížením takovýchto ptáků od kolegů v ČR začaly výrazně projevovat různé degenerativní změny, náchylnost k chorobám i málopočetné odchovy a jejich mortalita. 

Také proto se dnes v chovech většinou chovají ptáci relativně běžných druhů astrildovitých, u kterých je i v rámci ČR dost vhodných ptáků pro osvěžení krve, občas vylepšených dovozy ze zahraničí. Navíc se většina chovaných druhů již může považovat za zcela nebo částečně domestikované, a proto i jejich nároky na vhodné klece a krmení již nejsou příliš vysoké a vyhraněné. 

Nezanedbatelným faktorem v chovu astrildovitých je také relativně krátká doba možnosti použití v chovu. Tak se často stane, že než seženete náhradu za uhynulý kus, je protějšek již mimo reprodukční období. To se mi stalo například s astrildy křepelčími, když po úhynu samičky se mi již jinou nepodařilo sehnat včas.

Výběr ptáků do chovu a chov

Při výběru ptáků do chovu doporučuji objet několik chovatelů a vybírat z chovů, kde má chovatel v hnízdech větší počet mladých, vidíte chovatelské zařízení, čistotu chovu, způsob krmení, chování i stav ptáků a je tak předpoklad dobrého genetického materiálu do vašeho chovu. Nákup ptáků na burze od neznámých chovatelů může přinést různá rizika ‒ a to kromě nemocí i nevhodné genetické vlastnosti, například agresivitu, některé vady opeření, nestandardní barvy či typy postavy a chování. Také je dobré zjistit, v jakém období chovatel ptáky hnízdí. Já mám lepší výsledky, když hnízdím australské druhy přes zimu a africké druhy přes léto venku.   

Dále považuji za nutné ptáky často pozorovat a pokusit se sestavit páry přirozeným výběrem z více jedinců a vysledovat například preferovaný typ budky, hnízdní materiál, případné agresivní chování vůči spolubydlícím apod. 

Byl jsem překvapený, že ve voliéře si i mnozí domestikovaní astrildovití raději postavili hnízdo volně, než aby přijali různé dřevěné budky. Hodně párů si také oblíbilo kokosové ořechy s odříznutou horní čtvrtinou nebo s kulatým otvorem. I když měli ptáci k dispozici různé druhy sena, sušeného psinečku či jiných trav, s oblibou využívají kokosové vlákno, a to raději tmavé než světlé. Většina astrildovitých také až náruživě sbírala bílé psí chlupy a bílé peří. Když mi došly bílé psí chlupy, získal jsem tmavé, těch si ale ptáci vůbec nevšimli. S oblibou a s obrovským úsilím se ptáci také snaží do hnízd donést vyzobané klasy senegalského prosa.

Zařízení voliér

Protože mám voliéry s betonový dnem, řeším stále způsob, jak zajistit ptákům soukromí. Léta jsem do voliér dával túje zasazené ve velkých květináčích, poslední dobou se mi osvědčily vánoční stromky, ale pouze jedličky. Ty totiž, i když uschnou, neopadají. Jen časem jehlice zrezavějí jako staré železo, ale to ptákům nevadí. Často si v jejich větvích ptáci postaví hnízdo a vyvedou mladé. Při takovém chovu je ale téměř nemožné hnízda kontrolovat, natož kroužkovat mladé. Navíc některé druhy astrildovitých kontroly hnízda špatně snášejí, někdy i hnízdo opustí. 

Pokud ptáky dostatečně často pozoruji, většinou se mi povede mláďata okroužkovat ihned po opuštění hnízda, kdy jsou nemotorná a většinou se pohybují po zemi. Jakmile začnou létat, ve spleti větví se prakticky nedají chytit. Tentýž problém je odchytit některého jedince z jakéhokoli důvodu. 

U velkých voliér se to dá vyřešit odchytovým zařízení, u mne v menším prostoru je to problém. Proto před úklidem ptáků do zimoviště musím nejprve vystříhat a odstranit veškeré jedličky a ostatní větve a teprve následně odchytat ptáky. 

Jeden kolega má ve voliérách křídlatku japonskou, která velmi rychle roste a na podzim není problém ji vysekat a spálit. Jelikož se však jedná o invazní druh, který se snadno a rychle šíří do naší přírody, raději bych tuto variantu nedoporučoval. 

Letos poprvé zkouším do voliér dát chmel otáčivý, který zatím i ve velkém květináči roste docela dobře. Uvidíme, jak se osvědčí.     

Teplo a světlo

Přes léto dávám ptáky do menších voliér. Vzhledem k velkému kolísání teplot mám okolo voliér průhledné plastové rámy, které částečně chrání před chladem, ale především před větrem. Tyto plasty je ale potřeba včas přes den sundat, aby zde nedocházelo k nepřiměřenému zvyšování teploty a přehřívání ptáků. 

Nad jednou větví mám infralampu, která se při snížení teploty pod určitou mez zapne, aby se ptáci mohli ohřát. Je zajímavé, že tento tepelný zdroj využívají spíše australští ptáci než afričtí. 

Přes noc svítí také noční LED světla, aby se ptáci při vyrušení mohli usadit. Také jsem byl nucen kromě dvojitého pletiva na voliérách instalovat okolo ještě elektrický ohradník proti kočkám a kunám. 

V zimní ubikaci pak ptákům prodlužuji den podle toho, zda hnízdí, či nikoli. Teplotu zde udržuji okolo 18‒20 stupňů. 

Doufám, že tyto řádky některým mladým chovatelům trochu přiblíží problematiku chovu astrildovitých ptáků a že se tento okruh ptáků více rozšíří v našich chovech.