Poklady z přírody 84 – Jitrocel

Jitrocele jsou považovány za plevele, pro své blahodárné účinky se také pěstují jako léčivé rostliny nebo pícnina.

Jitrocel je vytrvalá rostlina z řádu hluchavkotvaré (Lamiales), čeledi jitrocelovité (Plantaginaceae), rodu jitrocel (Plantago).

Na našem území se vyskytuje několik druhů jitrocele, nejčastěji můžete nalézt jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major), k těm dalším patří jitrocel alpinský, blešníkový, černavý, hořcovitý, chodukvětý, písečný, přímořský a vraní nožka. Některé druhy jitrocele se mezi sebou kříží.

Nejvíce účinných látek má jitrocel kopinatý a také se nejčastěji používá jako léčivá rostlina. Tomu, jak je odpradávna oblíbený, odpovídá řada používaných názvů. Pokud uslyšíte o jitrocínu, hítroclu, myším oušku nebo ocásku, vězte, že jde právě o jitrocel kopinatý. Používají se také názvy: celníček, celdoň, babka, volský, beraní psí nebo olověný jazyk a svalník. Výstižný je také název hojílek či ranocel.

V angličtině jsou používány názvy Buckhorn Plantain, English plantain, Lance Leaf Plantain, Lanceleaf Plantain, Narrow-leaf Plantain, Narrowleaf Plantain, Ribwort Plantain, Strap Leaf Plantain, Strapleaf Plantain, španělsky se nazývá lantén menor, francouzsky plantain lancéolé, plantain étroit nebo petit plantain, portugalsky Língua de ovelha carrijó, německy Spitzwegerich, turecky dar yapraklı sinirli ot. 

Výskyt

Jitrocel pochází z Eurasie. Roste také v severní Africe, postupně se rozšířil do Severní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i na Madagaskar.

Také na našem území je hojně rozšířený, roste v travních porostech na loukách, stráních a pastvinách, poměrně často jako plevel na polích. Mezi jeho biotopy patří trávníky, okraje cest i trhliny v chodnících.

Daří se mu na vlhčích, hlubších, hlinitých až hlinitopísčitých půdách se zásaditým až neutrálním pH. Uchytí se i na mělkých, písčitých či kamenitohlinitých půdách. Nevyhovující jsou podmáčené plochy.

Charakteristika

Jitrocel kopinatý má krátký, většinou větvený oddenek. Vystoupavé až vzpřímené listy šedozelené až zelené barvy jsou uspořádány do přízemních růžic. Jejich délka se pohybuje od 10 do 25 cm, šířka od 0,5 do 3 cm. Pokud jitrocel roste na humózní půdě, mohou být listy mnohem větší. Čepel listu je celokrajná, na vrcholu a u stonku se zužuje. Listem prochází 3–5 souběžných žil, které jsou více patrné na spodní straně listu.

Z růžice vyrůstá jeden nebo více pětihranných stvolů, které jsou většinou přímé, někdy obloukovitě prohnuté, běžně do 30 cm dlouhé. I ony mohou být za příznivých podmínek mnohem delší.

Na konci stvolů vyrůstají květenství ‒ kulovité až válcovité klasy o délce 1–3 cm. Ve fázi pupenu je tento klas šedozelený a na vrcholu tupě kuželovitý, ale postupem květů zespodu nahoru se stává světle hnědým a válcovým. Drobné oboupohlavní květy s bělavými až hnědými listeny jsou hustě namačkané k sobě. Drobné čtyřcípé koruny květů jsou ve spodní části srostlé v korunní trubku, ze které vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s bělavými až žlutými prašníky. Květy nevoní. Doba květu je závislá na délce dne.

Rostliny začínají kvést až poté, co mají dostatečně velkou listovou růžici. Jitrocel je opylován větrem, ale k rostlině zalétává i hmyz kvůli pylu.

Jak květy odkvétají a vyvinou se plody, klásky se prodlouží. Vejčité tobolky obsahují dvě leskle hnědá až černá semena, z jedné strany vroubkovaná. Mokrá semena se často přilepí na procházející zvířata nebo podrážky našich bot. Zvířata i lidé je tak pomáhají šířit do nových oblastí.

Uvádí se, že rostlina vyprodukuje běžně 2 500 semen, může jich být i mnohem více.

Jitrocel kopinatý se rozmnožuje jak pomocí semen, tak vegetativně. Jitrocel větší roste jen ze semen. Rostliny se mohou dožívat až 12 let.

Trocha historie

Jitrocel se jako prostředek lidového léčitelství používal již od antiky. Pomáhal při kašli, přikládal se na opary i místa postižená kožní infekcí. Dokonce byl znám jako protijed na vzteklinu.

Jitrocel větší byl jednou z posvátných anglosaských bylin. Američtí indiáni ho nazývali „noha nebo také stopa bílého muže“. Do Ameriky se dostal s prvními evropskými osadníky, kteří jej úspěšně roznášeli na botách. 

Pro své léčivé účinky se používá jitrocel větší a jitrocel kopinatý. Působí protizánětlivě, používají se jako přírodní antibiotikum. Přisuzují se jim antimikrobiální, antioxidační i antiparazitické účinky. Často jsou součástí čajových směsí, které mají působit protizánětlivě, zlepšit trávení nebo odbourat problémy dýchacích cest. Čaj může pomoct také kuřákům, kteří se chtějí svého zlozvyku zbavit.

Jitrocel kopinatý zmírní zažívací potíže, je účinný při onemocnění dýchacích cest. Kdo z nás by neznal jitrocelový sirup proti kašli? Pomůže při nachlazení, zánětu průdušek i alergické rýmě, používá se proti kašli. Podobně působí také odvar z jitrocele. Navíc pomůže těm, kdo mají zahleněné dutiny.

Co se trávicího traktu týče, odvar se používá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníku i tlustého střeva, zklidňuje zažívací trakt. Léčivé účinky mají i semena.

Listy dokážou podpořit hojení ran. Přikládají se na menší rány, místa postižená ekzémem či popálením. Používají se také rozdrcené listy nebo šťáva z listů. Je potřeba dát pozor na zanesení infekce. 

Jitrocel větší pomůže při bodnutí hmyzem, dělají se z něj obklady při popáleninách, uleví těm, kterým se udělal puchýř. Čaj se užívá pro snížení hladiny krevního cukru, k uvolnění hlenu a na usnadnění odkašlávání. Semena jsou zajímavá díky obsahu slizu a vlákniny. 

Dříve se jitrocel vyskytoval jako planá rostlina, poptávka po něm je ale tak vysoká, že se pěstuje.

Listy jitrocele je možné využít i v kuchyni. Přidávají se do polévek a omáček, dají se připravit podobně jako špenát nebo přidat do zeleninového salátu. Zajímavé jsou také smažené, obalené v těstíčku. Používají se zejména mladé listy, starší obsahují více tříslovin, jejich chuť je hořká. Navíc jsou houževnatější.

Pyl je významným alergenem.

Ze semen jitrocele indického (Plantago ovata) je získáváno psyllium. Používá se zejména k udržení odpovídající funkčnosti zažívacího ústrojí, je zdrojem vlákniny a přírodním projímadlem. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Jeho použitím konzultujte se svým lékařem. Nedoporučuje se v těhotenství.  

Co rostlina obsahuje?

Al-Mamun a Zubair označují jitrocel za vynikající zdroj bílkovin, minerálů, polysacharidů, fenolových kyselin, flavonoidů a iridoidních glykosidů.

V listech jsou obsaženy slizové látky, třísloviny, hořčiny, glykosidy, draselné soli, kumariny a fenylethanoidy, pektin, xantofyl a lutein. Důležité jsou enzymy invertin a emulsin. 

Z vitaminů jsou nejvíce zastoupeny vitamin C a E, obsažen je také karoten. Z minerálních látek je zajímavý obsah mědi, selenu a vápníku. 

Semena obsahují slizy a vlákninu.

Pěstování

Jitroceli se daří na středně těžkých hlinitopísčitých půdách s neutrálním nebo slabě kyselým pH. Nevhodná jsou zamokřená stanoviště. 

Ideální jsou slunná místa, snese i polostín. Rostlinám nevadí ani pravidelné sečení a sešlapání.

Jitrocel kopinatý se množí semeny i vegetativně. 

Semena klíčí již na podzim, častěji brzy zjara. Vysévají se do hloubky 5 mm. Pokud jsou uskladněna ve vhodných podmínkách, v suchu, mohou přežít až 12 let, vydrží až 60 let. 

Nové rostliny vyrůstají z částí kořenů či oddenků.

Sběr

Listy se sbírají ideálně před květem v květnu až v srpnu. Pro sběr jsou vhodné slunečné dny, mokré listy se špatně suší, jsou náchylné k zapaření, černají. Mají-li rostliny již květní stvoly, je potřeba je odstranit.

Zpracování

Jitrocel lze uchovat sušením. Suší se ve stínu ne vrstvě nejvíce 5 cm vysoké, přesušit jej lze i na slunci. Na sušičce se suší při teplotě do 40 °C. Správně usušené listy by měly mít hnědozelenou až olivově zelenou barvu a mírně hořkou chuť. Jsou bez zápachu.

K sušení nejsou vhodné zapařené a poškozené listy, které snadno černají. Důležité jsou podmínky skladování, jitrocel je nutné uchovávat v suchu, v dobře uzavřených nádobách.  

Z čerstvých listů se připravuje sirup. 

Listy lze také silážovat, mohou být součástí sena.

Využití pro drůbež

Vědci z Bangladéšské zemědělské univerzity ověřovali účinky směsi bylin z 90 % jitrocele (Plantago lanceolata L.), 5 % břečťanu (Coccinia grandis), 3 % česneku (Allium sativum) a 2 % máty (Mentha spicata) na snášku a kvalitu vajec. Po přidání směsi bylin do krmné dávky se zlepšil příjem krmiva, produkce vaječné hmoty i barva žloutku.

Směs bylin byla přidávána do krmné dávky v různém množství, a to 5 g/kg, 10 g/kg, 15 g/ kg a 20 g/kg. Ve srovnání s kontrolní skupinou neměl přídavek směsi bylin vliv na index tvaru vejce, povrch vejce, sílu, hmotnost a podíl skořápky ani Haughovu jednotku. Slepicím, kterým byla podána směs bylin, se významně zlepšila barva žloutku. Na konci čtyřicátého týdne měla nejsytější barvu žloutku vejce slepic, které dostávaly 15 g/kg bylinné směsi. U všech skupin se zvýšil počet a hmotnost vajec.

Na univerzitě v Bangladéši ověřovali také vliv jitrocele na růst a kvalitu masa brojlerů. Růst byl lepší u skupin, kterým bylo přidáno 80 až 120 g jitrocele na 1 kg krmné dávky. Skupina kuřat, kterým bylo podáváno 80 g jitrocele, lépe rostla, měla lepší zdravotní stav a také nejnižší obsah tuku a největší výtěžnost prsní svaloviny. Skupina, které bylo podáno 120 g/kg jitrocele, měla lepší profil mastných kyselin. 

Využití u dalších druhů

Na jitroceli si rádi pochutnají i divoce žijící ptáci. Chovatelé papoušků využijí listy i klásky se semeny. Semena jsou vhodná i pro menší ptáky, třeba kanáry a astrildovité. Také ptákům mohou pomoct zlepšit zdravotní stav, například je zbavit zácpy. 

Listy ráda spásají také hospodářská a lesní zvířata. Pro některé druhy může být problém to, že listové růžice vyrůstají nízko u země. Využijí jej proto zejména ovce, které umějí vypásat i nízké porosty. Jitrocel dokáže příznivě ovlivnit zdraví zvířat i produkci mléka. 

Sievers uvádí, že u telat jitrocel snižoval produkci vajíček parazitů v trávicím traktu a umožnil mírné zvýšení živé hmotnosti. Moorhead dokázal, že je v kombinaci s trávou vhodný v travních porostech pro udržení růstu u jehňat. Jitrocel jitrocelový lze podávat odstaveným selatům, Lindberg uvádí, že do 8 % sušiny ve stravě se nevyskytují negativní účinky na užitkovost. 

Píce s větším množstvím starších listů může být hořká, což může způsobit, že ji dobytek hůře přijímá. Jitrocelové lístky chutnají také králíkům a morčatům. 

Včelám poskytuje jitrocel kvalitní pyl. Jiné druhy hmyzu se živí listy, květy, vyvíjejícími se semeny.