Sociabilita aneb Máme osud štěněte ve svých rukou

Rané období v životě štěněte je mimořádně důležité a má rozhodující vliv na kvalitu života dospělého psa. Chyby, kterých by se dopustil chovatel a pozdější majitel malého štěňátka, se negativně odrazí na jejich vzájemném soužití. Bohužel některé chyby mohou být nevratné.

Nejranější období

Novorozené štěně má pouze deset procent mozkové hmoty oproti dospělému psu. Mozek štěněcího nemluvněte má i nezralou mozkovou strukturu; jeho mozek vypadá tak trochu jako rosol. Vlákna, která spojují neurony, nejsou ještě dobře vyvinuta a tukové myelinové pochvy, jež zaručují rychlost spojení mezi jednotlivými částmi mozku a elektricky izolují jednotlivé nervové buňky, aby se podněty nešířily na sousední buňky chaoticky, nejsou dosud vyvinuty.

Vnější vlivy ovšem působí na mozek psa ještě dříve, než opustí dělohu své matky. Výzkumy prokázaly, že pokud je matka v době březosti stresována, vyrostou z jejích potomků s největší pravděpodobností bázliví tvorové.

„Pokud je fena ve stresu v poslední třetině březosti, její štěňata jsou méně schopna se učit, projevují extrémní nebo nekoordinované chování a bývají mimořádně vzrušivá,“ vysvětluje v knize Co má pes na mysli psycholog dr. Stanley Coren. 

„To je zřejmě přímý vliv stresových hormonů (kortikosteroidů), které matka v tomto stavu produkuje.“

Stanley Coren upozorňuje ještě na jeden donedávna neznámý fakt:

„Jiným možným vlivem, který může zasáhnout mozek štěněte před narozením, je vývoj sourozenců v děloze vedle něj. Údaje dokazují, že jsou-li v děloze štěňata samčího pohlaví, vypouštějí do embryonální tekutiny samčí hormony (androgeny), které ovlivňují všechna štěňata. Fenky narozené ve vrhu, kde převládají samečkové, mají řadu samčích rysů a chování, které způsobily hormony jejich bratrů.“ 

To jsou faktory, se kterými my ‒ jako budoucí majitelé štěněte ‒ nic nenaděláme. Další důležité faktory však ovlivnit můžeme.

Imprinting

Období imprintingu neboli vtištění spadá u štěněte (u vlčat probíhá dříve) do období mezi 4. až 7. týdnem života. Imprinting je proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi jedince a vedoucí k dlouhodobým a obvykle trvalým a nevratným změnám chování. 

Smyslové schopnosti štěňat jsou v tomto období již takřka plně vyvinuty a umožňují psíkům zvolna prostřednictvím čichu, sluchu a zraku zkoumat nové podněty. Hrami se sourozenci pejsek zlepšuje schopnosti pohybu a rozvíjí individuální rychlost a obratnost. (Štěňata větších a těžších plemen pochopitelně v tomto období působí nemotorněji než menší a lehčí plemena.)

U štěňat již pozorujeme řadu prvků sociálního chování ‒ vrtění ocásky = výraz přátelství, vzrušení a náklonnosti, stažení ocasu mezi nožky = výraz ustrašené pokory, šťouchání nosem do ústních koutků matky = žadonění o potravu, ale i znak oddanosti. 

Štěňata se už mezi sebou perou, přitom již ježí srst na hřbetě, sklápějí uši, stahují koutky tlamiček, vrčí a odhalují mléčné tesáčky. 

Vazbu na domov mají štěňata stále silnou, ale odvažují se již dále od pelechu. 

U malých psíků se projevuje neodolatelná zvědavost, vše zkoumají svými mléčnými zoubky a všechny dosažitelné věci okousávají. 

Eberhard Trumler ve své knize varuje: 

„Když štěně nemůže fázi učení využít, nastane podle všeho, co jsem zatím mohl pozorovat, akutní nebezpečí, že vzniknou poruchy v přirozených vzorech chování nebo mohou být některé části všeobecné schopnosti učení ochromeny. Kromě toho můžeme znalost různých dispozic učení sociálního chování využít pro vytvoření vztahu psa k člověku.“ 

V jiné části Eberhard Trumler dodává: „Zdá se mi, že právě pro tyto týdny jsou předprogramované, tímto obdobím časově omezené schopnosti naučit se mnoha věcem. Co se teď zvíře naučí, zůstane mu po celý život. Jinými slovy, co se v tomto období nenaučí, nemůže už nikdy dohnat.“

V tomto časově ohraničeném období je nezbytné, aby štěňata přišla do úzkého, fyzického kontaktu s člověkem (v tomto případě s chovatelem). 

Eberhard Trumler vysvětluje: 

„Když v této době nabídneme štěňatům možnost zabývat se naší rukou, stanou se z nich vzhledem k člověku psi vysloveně milující dotyk. Pokud během tohoto období nabídneme štěňatům tuto možnost jen několikrát, budou z nich psi plaší na dotyk. Zamezíme-li ale v té době, aby nás štěně očichalo, pak nikdy nenastane mezi psem a člověkem vztah, i když se o to budeme později snažit. To nejlepší, čeho můžeme dosáhnout, je určitá krotkost. Při nešikovném zacházení se z takového štěněte stane pes, který bude ze strachu kousat.“

Významný etolog Michael W. Fox učinil pokus, kdy štěňata čivavy propašoval do vrhů koček a nechal je odchovat kočičím matkám. Tato štěňata měla nejdříve zcela vtištěno schéma kočky a byla později ve styku s normálně odchovanými štěňaty bezradná. 

Avšak Eberhard Trumler upozorňuje: 

„Pes s takto obráceným vtištěním může samozřejmě přijít na to, že příslušníci jeho druhu jsou jiní psi. V takovém případě není nevratné, protože pes je odkázán především na čich a má možnost srovnat svůj pach s pachem ostatních psů. Tím může překonat bariéru, protože tak podobný pach se mu nezdá cizí, nepřátelský nebo odpuzující.“

Podobný postup vtištění hraje roli i při výběru potravy. Například psi, kteří v tomto období neokusí syrové maso, budou je později odmítat, anebo si na ně budou jen s obtížemi přivykat.

(Koho imprinting velmi zajímá, měl by si prostudovat práce otce etologie Konrada Lorenze, např. jeho experimenty s právě vylíhnutými housátky.)

V období vtištění je štěně ještě u své matky a u chovatele, takže odpovědnost za tento čas spočívá na něm.

Sociabilita

Období sociability spadá do 8. až 12. týdne života štěněte, tedy do času, kdy malé štěně přichází ke svému novému majiteli. 

Je třeba si uvědomit, že psi, jejichž prarodiči jsou vlci, jsou vysoce sociální zvířata, která chtějí dosáhnout dobrého sociálního partnerství s příslušníky svého druhu. 

Psi nejsou samotáři. Sociální svazek ‒ smečka představuje vyšší evoluční stupeň než samotářství. Samotáři nestrpí potravní konkurenty. Naopak smečka zajišťuje lepší a efektivnější přístup k potravě. 

„Život ve skupinách se zajištěnou výživou ovšem zakazuje asociální závidění potravy,“ vysvětluje Eberhard Trumler. 

Významný německý přírodovědec Ernst Haeckel formuloval významnou poučku: „Vývoj zvířete v mládí je zkráceným opakováním vývojové historie druhu.“ 

A Eberhard Trumler dodává: „Nápadný sklon k agresivitě psa u žrádla v prvních měsících života nepovažuji za nic jiného než za odreagování původních způsobů chování, tedy za vzpomínku na kdysi samotářský život předků psovitých šelem.“ 

Pokud štěňata ještě u matky měla příležitost odreagovat si agresivitu u krmení mezi sebou v době, kdy se nemohla vážněji poškodit, je pravděpodobné, že později se budou u potravy chovat mírumilovně. 

Agresivitu u jídla považujeme za nepřiměřenou ochranu zdrojů a neměli bychom ji trpět. Modelovat štěně ovšem nebudeme  násilím! 

Pokud na nás štěně nad miskou vrčí, odstraníme jeho nevhodné chování velmi snadno: stačí, když na nějaký čas nahradíme misku naší dlaní! Mám zkušenost, že záhy veškerá agresivita ze štěněte vyprchá, a naopak, důvěra a pouto bude mezi ním a námi rychle sílit. 

Bojové hry

Se štěnětem si musíme hrát! Hra není jen zábava, je to nutnost, kterou naše štěně bezpodmínečně potřebuje, aby se správně vyvíjelo a aby se naučilo dobře chovat. 

Štěněcí hry jsou převážně „bojové“ a přetahovací. Psíka musíme naučit, že naše pokožka je mnohem citlivější než pokožka psí, která je navíc kryta chlupy. 

Dlužno připomenout, že když se štěňátka rozdivočí, připomíná to útok rozdrážděných piraň. Mléčné psí zuby jsou pochopitelně ostré jako jehličky. Nějaké okřikování bývá málo účinné. 

Když si štěňata spolu hrají, nějaké z nich to vždy s intenzitou přežene. Postižené mládě zaječí bolestí. Tak se mláďata učí ovládat své čelisti na snesitelnou míru. 

Mně se vždy osvědčilo, když to štěně s divočením přehnalo, místo láteření zaječet bolestí. Malý uzurpátor se hned zarazil a okamžitě mě konejšil. 

„Obranná reakce a hlas bolesti postiženého poučí bratra hrubiána, že zašel příliš daleko,“ vysvětluje Eberhard Trumler. 

„Učí se přitom odhadovat své síly a podrobit je vhodné kontrole. Jestliže teď důrazně poučíme štěně, že naše ruka není z tvrdého dřeva, brzy pochopí, kam až smí jít a i jako dospělý pes si s námi bude hrát jemně. Pes, který se poučil, umí do našich rukou a nohou kousat tak jemně, jako bychom byli novorozené štěně.“

Škola hrou

Jsme národ Komenského, takže bychom měli chápat, že nejlepší škola je škola hrou. Štěně dychtí po hrách „se svým člověkem“. 

Eberhard Trumler nabádá: 

„Důležité je, abychom si se štěnětem hráli tak často, jak jen to je možné. Čím radostnější je hra s člověkem a čím víc je vážné učení bráno jako hra, tím radostnější bude příští ochota k učení, která je v této fázi určena pro celý život.“ 

Samozřejmě je nutné štěně ukázňovat, ale musí to být korigování pro štěně srozumitelné a únosné. Je třeba, aby se u štěněte ve styku s člověkem vyvinul pocit důvěry a jistoty, což je pro vzájemný mezidruhový vztah naprosto nezbytné. 

„Pro mladého psa je každá hra s jeho velkým ochráncem potěšujícím radostným zážitkem,“ zdůrazňuje Eberhard Trumler. 

„Sotva jí bude mít dost a chtěl by si s námi hrát tak dlouho, dokud se neznaví. Obvykle se my unavíme rychleji než náš pes. Protože ale právě v tomto stáří chápe štěně přerušení hry jako disciplinární opatření, můžeme toho lehce využít. Hru přerušíme tehdy, když štěně udělá něco, co nemá. Vhodná příležitost se obvykle snadno najde.“

Pes by měl být psem

V období sociability je nezbytné, abychom štěněti umožnili styk se sociálně kompetentními psy. Štěně se musí naučit komunikaci se psími druhy, musí se naučit psí etiketě a psí diplomacii.

Zde noví majitelé často dělají zásadní chyby: v úzkostlivé péči o svého nového miláčka čekají, až proběhnou všechna doporučená očkování, aby se jejich psík snad nenakazil. 

Přehnaná úzkostlivost často vede k tomu, že propásnou vhodný čas na nutnou socializaci. Pokud se k tomu ještě připočte hysterie novopečených majitelek (ale i majitelů), kdy malého psíka neustále skrývají ve své náruči před potenciálním nebezpečím, vychovají pak ze svých psíků neurotické a uštěkané „podpažáky“, kterými celoživotně cloumá strachová agresivita. 

Takový čtyřnohý neurotik nemá šanci stát se skutečným psem.

Nové podněty

Noví majitelé se často snaží své malé štěňátko ochránit před světem. To je však zásadní chyba. 

Majitel by se měl snažit přinášet svému psíku v období sociability co největší množství podnětů. Naučme své štěně jezdit nejen automobilem, ale berme je i do prostředků městské hromadné dopravy, zkusme cestování vlakem, lodí, seznamme je s eskalátory, s městským ruchem i s hektickým prostředím nákupních středisek. 

Štěně bychom také měli seznamovat s různými cizími lidmi ‒ ženami, muži i dětmi. (Ovšem rovněž se sociálně kompetentními lidmi. Štěně by mělo být přátelské, nikoliv však přehnaně lidi obtěžovat.) 

V tomto období si většina štěňat poměrně lehce zvyká na mnohé vnější rušivé vlivy. Všechny tyto zkušenosti pak zúročí ve svém životě.

 

Draze placené chyby

Výše popsané chyby, kterých se někteří majitelé z neznalosti, necitlivosti či hlouposti na svých štěňatech dopouštějí, se v pozdější době špatně odstraňují (pokud některé z nich jdou vůbec odstranit). 

Osud špatně vychovaných psů bývá často chmurný nejen pro ně, ale i pro jejich majitele.

Moudrá slova Eberharda Trumlera

Závěrem si dovolím ocitovat moudrá slova vynikajícího etologa psovitých šelem Eberharda Trumlera: 

„Snad ani nelze dost zdůraznit, že pes není předem určená bytost s instinkty (i když i ty hrají důležitou roli; pozn. aut.). Nestačí, abychom se naučili všem jeho vrozeným způsobům chování a tím s ním lépe vycházeli. 

Je mnohem důležitější analyzovat jeho věkem podmíněné vrozené schopnosti se učit, pozorovat jeho vztah k rodičům či společníkům a studovat interakce mezi psem a štěnětem v jednotlivých fázích života, abychom viděli, jak a čím se buduje jeho psí osobnost. 

Pes je učenlivé zvíře, a proto zkoumání jeho sociálního vývoje a všeho, co se přitom naučil, vyžaduje naši největší pozornost. 

Šíře a rozsah sociálního partnerství mezi člověkem a psem jsou právě teď v socializační fázi neodvolatelně vtištěny a ovlivňují po celý další život téměř všechny vlastnosti psa.“