Základy psí reprodukce: Hárání feny

Hárání feny je přirozená fyziologická záležitost, a pokud si domů plánujete přivést malou psí holčičku, měli byste znát základní informace o tomto zásadním cyklu.Tak abyste nebyli v budoucnu nejen překvapeni, ale dokázali zabránit i nežádoucím situacím a měli schopnost rozpoznat, co je standardní a co už třeba ohrožuje život vašeho psa. 

První hárání a jak často fena hárá

Doba prvního hárání feny se velmi různí, obecně však lze říct, že většinou přichází ve věku 6–24 měsíců (nejčastěji mezi 8. a 12. měsícem). Mezi chovateli koluje i názor, že nejdříve začínají hárat fenky menších plemen chovaných ve smečce dalších psů, později feny většího vzrůstu. Frekvence hárání se také často liší a tím i konkrétní doba hárání u feny.

Nejběžnější je interval dvakrát až třikrát za rok, většinou na jaře a na podzim. Některá, typicky primitivnější plemena, popřípadě plemena s „vlčí krví” - například československý vlčák - mohou mít rozpětí mezi háráním delší, v některých případech dochází k hárání i třeba jen jedenkrát za rok. 

Jak poznat, že fena hárá

Přestože to může vypadat, že poznat, kdy fena hárá, nemůže mít žádný háček, opak je pravdou. Většina chovatelů totiž hárání jejich svěřenkyně zaznamená až s prvními kapkami krve na podlaze. Z fyziologického hlediska lze celý pohlavní cyklus fen rozdělit do čtyř fází, ze kterých hárání představují proestrus a estrus.

• První fáze (1.–9. den cyklu) – proestrus – probíhá často téměř skrytě. Tělo se teprve  na hárání připravuje a v procesu zapojené hormony zahajují svou aktivitu. V této části můžete pozorovat překrvení vulvy feny, prosáknutí a různě intenzivní krvavý výtok. Fenka se častěji čistí, může častěji močit a takzvaně značkuje.
• Druhá fáze (9.–13. den) – estrus– je teprve vlastní říje. V této fázi se mění barva výtoku na světlejší – růžový, někdy na tmavě žlutý a je ho také méně. Estrus je pak fáze, kdy je fenka připravena na krytí, a pokud nechcete štěňata, je nutné fenku pečlivě hlídat. V této době fena sama vyhledává psy, nastavuje se jim a dává ocas stranou. Na otázku, zda znamená hárání feny plodné dny, je tedy odpověď jaksi dvousečná: ano, ale ne během celého procesu hárání je fena v plodném období.
• Třetí fáze se nazývá metestrus a je jakýmsi návratem do normálu. V této době ustává výtok z vulvy, která začíná mít normální vzhled, a fena začne případné psí nápadníky odmítat. Ale pozor – některé feny ještě v tomto období mohou být k páření svolné a může dojít k nechtěnému nakrytí.
• Poslední, čtvrtá fáze (anestrus) je fází pohlavního klidu a trvá ve většině případů 4–5 měsíců.

Jak dlouho hárá fena

Délka hárání feny je standardně 14–21 dní. Kromě již zmíněného krvavého výtoku není výjimkou ani – oproti normálu – neobvyklé chování feny při hárání. Ta může být neklidná, neposlušná, a ve druhé fázi dokonce mít sklon k utíkání. Jiné feny budou ale zase umazlené a „přilnavější“, než je u nich zvykem.
Nejen při samotném cyklu, ale i těsně po něm je třeba fenu více pozorovat. Pokud zaznamenáte změnu chování feny po hárání – neklid, kňučení, časté tahání hraček do pelechu nebo oteklé a bolestivé struky – může jít o takzvanou falešnou březost.

Pokud po ukončení cyklu zpozorujete krvavý a nezřídka kdy i páchnoucí výtok, neváhejte a vyhledejte veterináře. Může jít o akutní zánět dělohy, který v případě zanedbání ohrožuje život zvířete.

Ukončené hárání

Jak bylo řečeno, hárání feny je přirozený stav a při dodržení základních opatření není pro chovatele až tak velkou zátěží. Může však nastat situace, kdy jste se jako majitelé pevně rozhodli, že nebudete na své feně nikdy chovat. Pak je možné a často i vhodné přistoupit ke kastraci feny, kdy je chirurgickou cestou dalšímu hárání zabráněno. 
V dnešní době se jedná o velmi častý zákrok, ke kterému se přistupuje i ze zdravotních důvodů u fen, jež mají častou falešnou březost či problémy s častým, nepřiměřeně silným a dlouhým háráním. Kastrace je navíc známá i jako velmi efektivní prevence rakoviny mléčné žlázy, kterou trpí spousta nekastrovaných fen.

Na závěr si snad jen připomeňme, že tvrzení, že má mít fena aspoň jednou za život štěňata, je dávno přežitý mýtus. Na kvalitě života své feně nakrytím nijak nepřidáte a je tedy namístě si jej vždy dobře promyslet.