Obranáři v Liberci ve velkém stylu

Městská policie ve spolupráci s Kynologickým klubem Liberec-Pavlovice uspořádala druhou červnovou sobotu po dvouleté pauze celostátní soutěž psích obranářů. Byla určena nejen pro psovody městských policií a ozbrojených sborů, ale i pro členy kynologických klubů.

A proč soutěž ve velkém stylu? Těch plusů bylo totiž hned několik. Nejvíce si hlavní organizátor a ředitel Velké ceny MP Liberec Jiří Kolář cenil, že se po dvouleté covidové pauze sešla na pavlovickém cvičišti tak velká konkurence psovodů městských policií a všech ozbrojených složek i řada sportovních kynologů z celé České republiky. A nutno dodat, že většina psů byla skvěle připravená, byť některé favority zaskočila disciplína či situace, se kterou se nesetkali nebo jim nesedla. „O tom ale soutěže psů se služebním výcvikem jsou. Právě nečekanými momenty se blíží opravdovému nasazení psů ve službě,“ podtrhuje Jiří Kolář smysl podobných závodů. A další plusy? Velký divácký zájem, skvěle připravený areál, bezvadná organizace a v neposlední řadě vynikající kuchyně včetně nápojů za lidové ceny. 

Nezbytná ovladatelnost

Jak už ředitel soutěže naznačil, opravdu se v předchozích šestnácti ročnících soutěžící setkávali s disciplínami, které nejednoho služebního čtyřnožce zaskočily, jako třeba zadržení přes potok. Tentokrát se účastníci úspěšně i méně úspěšně potýkali s nástrahami, které pořadatelé připravili ve spolupráci s Vězeňskou službou v útrobách Vazební věznice Liberec. Na neobvyklé situace za katrem ve stísněných prostorách museli psovodi a psi efektivně reagovat, stejně jako by tomu bylo ve službě při obraně páníčka či v zájmu bezpečnosti občanů či objektů, které se střeží pomocí psů. Přitom každý pes musí být dokonale ovladatelný, aby neohrožoval své okolí. Proto se téměř po každé obranné disciplíně hodnotilo odvolání psa od zadržené osoby. Další poslušnostní cviky a schopnosti psů překonávat různé překážky se prověřovaly na krásném kynologickém cvičišti v libereckých Pavlovicích. 

Orientace

Na cvičišti probíhalo také zadržení útočící osoby, kterou pes spatří jen krátce před vypuštěním. To proto, že při tomto výkonnostním testu se hodnotí nejen schopnost psa zadržet agresivní osobu, ale také jeho orientační schopnosti. Přibližně 120metrová vzdálenost psa od figuranta je v druhé polovině lomená, přičemž figurant se pohybuje v jakési ulici kryté z vypouštěcího místa stěnou z jehličnanů. Jak se ukázalo, ne každý pes je na podobný zákrok zvyklý či připravený. Proto jakmile po vyslání za figurantem začal tápat, kterým směrem běžet, a hrozilo, že se dostane mimo bezpečnostní zónu mezi početný dav diváků, byl nalákán výraznými pohyby a povykem figuranta, případně mohl být nalákán na ochranný rukáv pořadatele stojícího v kritickém místě. To se samozřejmě projevilo na hodnocení, takže několik psů odešlo s nulou. Aby náročnosti nebylo málo, druhá polovina trasy k figurantovi vedla do kopce. A tak rozhodčí, policisté Stanislav Koráb a Petr Richtr, mohli posuzovat razanci zadržení v kontextu s kondicí psa. Ne každý obranář předvedl v kopci svůj nejlepší výkon.  

Pohled sudího

„Soutěž byla v obranářských cvicích náročná, zvláště v objektu věznice. Bylo to však spravedlivé pro všechny, neboť nikdo se nemohl předem připravovat na vyhledávání pachatele ve spletitém a přísně střeženém objektu. Tam měli psi vyhledat osobu ukrytou v jedné z několika místností, konkrétně ve sprchovém koutě. Poté ji soutěžící měli vyvést na chodbu, provést prohlídku a výslech. Během výslechu osoba zaútočila, a jakmile ji pes zpacifikoval, následovala eskorta za katr, kde další figurant zezadu zaútočil na psovoda. A protože k tomu docházelo prakticky v průchodu mřížovou stěnou, bylo pro psa nesnadné včas se přeorientovat ze sledování eskortované osoby na druhého útočníka,“ přiblížil nečekané, ale praktickému využití psů blízké situace rozhodčí kapitán Koráb. A už tam se ukázalo, že ani největší favorité nemají v této části soutěže na růžích ustláno.

Smůla podruhé

Mezi favority sbírající ve všech cvicích téměř plné bodové ohodnocení a aspirující na pódium patřil až do předposlední disciplíny Pavel Hartman z VS Praha-Ruzyně. Jenomže pak přišla poslední disciplína – zadržení s protiútokem na zmíněné 120metrové trase s nepřehlednou zatáčkou. Ještě před vysláním psa k zadržení psovod nemohl tušit, že po nedávném obranářském MR Tartu, kdy po zranění nohy musel absolvovat ošetření v ústecké nemocnici a pak jen s obtížemi šampionát dokončil, ho čeká další černá chvilka. Jeho skvělý malinois totiž ztratil orientaci, a přestože nakonec podle rozhodčích předvedl nejlepší zadržení, odešel bez jediného bodu. „Herakles byl teprve na třetím závodě, takže má málo zkušeností, proto vinu na neúspěchu přičítám sobě. Měl jsem ho více orientovat na krátké spatření figuranta či spíše jeho hlavy a zvednutých rukou. On naopak dost intenzivně vnímal diváky v dálce před sebou, tedy v zatáčce, kde měl uhnout do kopce k figurantovi. Tam asi mezi přihlížejícími chtěl hledat někoho k zadržení, proto ho figurant dvěma výzvami natáhl na sebe,“ komentoval Pavel Hartman nešťastný závěr závodu.

Kraj přející pejskařům

Zdá, se že region kolem Liberce přeje pejskařům, těm, co slouží společnosti, určitě. Nedaleko statutárního města mají výcvikové centrum vojáci, celníci, úspěšní jsou policejní kynologové. Občané Liberce pak nejvíce kvitují pomoc městských strážníků se psy. Liberecká městská policie má již léta ve své sestavě také služební psy, kteří nezanedbatelným dílem přispívají k bezpečnosti obyvatel. Proto ne náhodou právě městská policie pořádá jednu z největších a nejoblíbenějších celostátních soutěží pro psy se služebním výcvikem. Diváckou přízeň tentokrát posílili tři psovodi z Izraele, kteří si cvičí psí specialisty ve výcvikovém středisku našich celníků v Heřmanicích u Frýdlantu. 

A co si přáli soutěžící na závěr? Aby se po dvouleté přestávce způsobené koronavirovou epidemií podobné soutěže vrátily na dřívější počty, neboť nejde jen o porovnávání výkonů, ale také o získávání zkušeností a zdokonalování služebních psů i psovodů.