Pronájem se psem aneb odvěká otázka, která se nejlíp řeší upřímností a domluvou

Češi jsou, jak je známo, národ pejskařů. Mít svého čtyřnohého parťáka je skvělé, ale jsou situace, kdy to mají majitelé pejsků složitější než lidé, kteří psího kamaráda nemají. Takovou situací je bezesporu hledání bydlení. Majitelé nemovitostí určených k pronájmu se často obávají, že pes v bytě bude štěkat a rušit sousedy, bude zapáchat nebo ničit vybavení či samotný byt. Pro majitele pejsků je zase nepředstavitelné, že by měli jít bydlet někam, kam s nimi nemohou jejich mazlíčci.

Může majitel bytu nájemci zakázat mít v něm psa?

Co mnoho pejskařů neví, je, že majitel vám ze zákona nemůže zakázat v bytě psa chovat. Občanský zákoník totiž říká: „Nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.“ Znamená to tedy, že i když by ve smlouvě byl uvedený zákaz mít v bytě psa, není to právně vymahatelné a nemůže to být důvodem k výpovědi z nájmu. Pokud by ale byl například v domě kvůli psovi větší nepořádek a bylo nutné více uklízet společné prostory, je majitel psa povinný úklid uhradit. Stejně tak pokud by pes poničil například dveře, podlahu a podobně, je za to nájemce zodpovědný.

Takhle mluví legislativa. Ale nejspíš každý pejskař, který kdy se svým chlupáčem bydlení sháněl, ví, že realita vypadá trochu jinak. Spousta nájemních smluv formuli o zákazu chovu zvířat v bytě obsahuje a spousta pejskařů, kteří se spoléhali na zákon a majiteli psa v bytě buď neoznámili, nebo zákaz netolerovali, si pak užila své. Přestože totiž tento zákaz nemůže majitel bytu právně vymáhat a v případě neopodstatněné výpovědi se s ním můžete soudit, roztočíte tak kolo dlouhých tahanic, abyste zůstali v bytě člověka, který vás tam s vaším psem nechce.

Zvláštností jsou pak ne nájemní, ale podnájemní smlouvy, které fungují poněkud jinak a zákaz chovu zvířat v bytě v nich může být ukotven zcela v souladu se zákonem. 

Jak na to prakticky?

Než spoléhat na to, že vám nikdo nic zakazovat nemůže, a komplikovat si život, buďte raději otevření a upřímní. Máte psa? Řekněte to majiteli bytu, o který se zajímáte. Zkuste se dohodnout, že na prohlídku vezmete pejska s sebou. Pronajímatel tak uvidí, že je pes vychovaný a možný budoucí nájemce je upřímný. Není to stoprocentní záruka úspěchu, ale vždy je lepší jednat na rovinu. 
Je také pravděpodobné a pochopitelné, že bude nájemce se psem platit vyšší kauci, kterou ale pronajímatel po ukončení nájmu vrátí, pokud nejsou byt a jeho vybavení poničené. Nezamlouvá-li se vám takové řešení, může být alternativou hledání nevybaveného bytu, kde se majitel nemusí obávat o drahý nábytek. Ano, máte-li psa, není ideální mít pronájem s krásnou novou dřevěnou podlahou, kde jistě zanechají psí drápky stopu. 

V každém případě by pak měl majitel psa myslet na to, že musí svého svěřence vychovat a naučit pobytu v bytě. Tedy aby jej pes nejen neničil, ale také neštěkal a nevyl ‒ důležité je tedy pracovat na tom, aby třeba štěně samo doma nevyvádělo z důvodu separační úzkosti a nezvládnutého nácviku samoty. 

Zvláštní kapitolou je také třeba štěkání v noci, tedy rušení nočního klidu, což by již důvodem k ukončení nájmu zcela legálně bylo. Pro spokojené soužití nejen se sousedy, ale i přímo majitelem bytu se proto snažte případným potížím předcházet, svému parťákovi se věnovat a myslet na to, že v činžovním domě nikdy nejste sami.