Přesvědčivé případy využívání psů Městskou policií v Liberci 

Nedávno jsme informovali o kynologické soutěži organizované Městskou policií (MP) Liberec. Není náhodou, že právě tato MP má blízko ke kynologii, neboť mezi strážníky jsou už mnoho let také psí pomocníci. 

Někdy to býval jeden pes, jindy čtyři, aktuálně mají liberečtí strážníci dva psy. Mnoho let měl služebního psa strážník a bývalý policista, zároveň předseda kynologického klubu v Liberci-Pavlovicích Jiří Kolář. A právě úspěšné působení jeho malinoise Gera přesvědčilo ředitele MP Mgr. Ladislava Krajčíka a vedoucího odboru výkonu služby Pavla Weisse k udržení osvědčené tradice, přesněji řečeno k využívání výhod, které skýtá hlídkování se psy. „Ano, je to výhoda prospěšná ve více směrech. Například squatteři občas neoprávněně obývají objekty města, ničí vnitřní zařízení, všude je nepořádek, a dokonce si v budově někdy udělají ohníček. Navíc se v místě povalují jehly od injekčních stříkaček. Je to velmi nebezpečné. Mnoho takových a podobných situací dokážou vyřešit naši zkušení psovodi se svými čtyřnohými pomocníky,“ zhodnotil Pavel Weiss.

Psi zapůsobili

Liberec, jako snad všechna velká města, má trápení ve svém centru s bezdomovci a lidmi závislými na drogách. Od podzimu roku 2021 se však situace v této severočeské metropoli poněkud změnila. „Když jsme my čtyři strážníci začali sloužit se psy, měli jsme za úkol často kontrolovat větší skupiny bezdomovců, z nichž mnozí holdovali drogám. Pokud je předtím na základě stížností obyvatel vykazovali z centra města kolegové bez psů, bezdomovci nekonečně dlouho diskutovali a přemýšleli, jak jejich pokyny nesplnit. To na nás, strážníky se psy, zkoušeli také. Ale jen zpočátku. Přitom si neodpouštěli ani bezpočet invektiv. Proto jsme diskutéry, často velmi drzé, upozorňovali, že v mnoha ohledech porušují zákony a jiné normy a že pokud místo neopustí a budou se chovat agresivně, může být použit služební pes. Řekl bych, že takovéto časté a důsledné kontroly je natolik otrávily, že už se v centru města neobjevuje celá skupina, ale pouze jednotlivci,“ míní strážník psovod Pavel Šmudla, bývalý armádní kynolog, instruktor a účastník několika zahraničních misí.                    

Celostátně hledaný měl smůlu

Kontrolní pochůzky psovodi se psy nevykonávají jen v centru města, ale také v jeho satelitních částech včetně parků, lesoparků, v zahradních a chatových koloniích, a to jak v létě, tak v zimě. Přitom nezřídka naráží na elementy, které společnosti i jednotlivcům jen škodí. A trestům se pak snaží vyhnout, jako v jednom případě před koncem minulého roku. Jenomže tentokrát měl odsouzený smůlu, když ho služební pes doslova vyčenichal. „Při noční kontrole v areálu libereckého nákladového nádraží se můj malinois začal intenzivně zajímat o jeden kamion. Jakmile začal vytrvale štěkat, nepochyboval jsem, že na ložné ploše je člověk. Při pozornější prohlídce jsem zjistil, že rozříznuté místo na plachtě je šikovně zamaskované. Osobu jsem vyzval, aby sestoupila na zem, nebo že bude použitý služební pes. Z korby slezl muž asi středního věku, a když viděl nepříliš přívětivé chování psa, uposlechl všech mých pokynů. Spolu se psem jsme ho pak jistili do příjezdu přivolané posily. Společně jsme provedli prohlídku a muže ztotožnili. Jak se ukázalo, šlo o celostátně hledanou osobu. Proto jsme přivolali hlídku PČR, která muže odvezla rovnou do kriminálu k výkonu uloženého trestu,“ vybavuje si psovod Pavel Šmudla.       

Hrozba HIV není imaginární

Policisté a strážníci mají striktní pravidla, jak postupovat vůči osobám podezřelým z onemocnění HIV. Co v takovém případě dělat, teoreticky věděl velmi dobře jiný liberecký strážník psovod, Roman Čermák. I on je zkušený kynolog, který působil v armádě jako instruktor výcviku, sloužil u letectva, vojenské policie a absolvoval se psem několik zahraničních misí. Ze služby v cizině byl zvyklý na různá ohrožení života, ale tentokrát při nočním výjezdu ještě nevěděl, že ho čeká zcela jiné nebezpečí. Vyjel na telefonické oznámení, že poblíž terminálu MHD spadl nějaký muž ze zdi do malého dvorku a nemůže se dostat ven. Strážník sice nevěděl, co ho čeká, ale pro jistotu si vzal do auta i svého malinoise Aubreyho. A dobře udělal. „Ve dvorku plném haraburdí nebyl jeden muž, ale dva. Jeden je známý svou agresivitou a onemocněním HIV. A zatímco jeden muž ležel na zemi, druhý se známkami fetování se snažil vyškrábat přes zeď ven. Takže jsem si nejprve nasadil ochranné rukavice a pak jsem zoufalci pomohl překonat zídku. Následně jsem ho poučil, že na cizím pozemku neměl co dělat. On se však k mému překvapení chtěl do dvorku vrátit. A to tak razantně, že odstrčil nás dva strážníky, kteří jsme stáli u zídky, aby se k ní nedostal. Když se přesto sápal nahoru, upozornil jsem ho, že při jeho dalším ataku nás bude pes chránit. Zfetovaný chlapík varování nebral vážně a při druhém pokusu, kdy nás odstrčil od zdi, maliňák vyrazil a košíkem ho udeřil do brady. Ani to muži nestačilo a opět se drásal mezi nás. Na upozornění, že při jeho dalším útoku na stážníky sundám psovi náhubek, už zareagoval. Snad si uvědomil možné následky, a tak se otočil a odešel,“ vybavuje si strážník Roman Čermák. Kdyby neměl psa, kdo ví, jak by se protahovala a nakonec skončila potyčka s agresivním a zfetovaným mužem.

Uctivě zdraví na dálku

Možná by následující příběh byl k zasmání, kdyby nešlo o dva delikventy obtěžující jejich okolí v centru Liberce. A právě lidé čekající na stanici MHD upozornili na pohoršující chování dvou opilců valících se po zemi. „Jakmile jsme dorazili s kolegou a se psem na místo, upozornili jsme muže, že nejenže se opíjí na veřejnosti, ale také znečišťují okolí. V tu chvíli agresivně se chovající muž kopl do mého psa. Na útok malinois samozřejmě zareagoval a náhubkem vrazil do opilce. To mu nestačilo, a když jsme dvojici vytlačovali od stanice MHD, stejný muž opět zaútočil. Blesková reakce psa s náhubkem tentokrát útočníkovi způsobila zranění v obličeji. Pak už zůstal klidný a my jsme přivolali záchranku. Pro zdravotníky to byla známá firma a opilec se ochotně svěřil do jejich péče. A pointa? Muž mě ještě několik dní po incidentu na dálku uctivě zdravil,“ s úsměvem uzavírá Roman Čermák další z příběhů psovodů liberecké městské policie.