Záchrana muže: Black to vyřešil

Napínavé chvíle prožívali policisté, záchranáři a asi nejvíce manželka sedmasedmdesátiletého klienta jáchymovských lázní. Muž odpoledne zavolal své ženě, že upadl, není schopen pohybu a neví, kde se momentálně nachází. Od té chvíle byl pacientův mobilní telefon nedostupný.

Stalo se tak 9. září 2021. Paní věděla, že manžel jako diabetik potřebuje léky, proto také kolem šestnácté hodiny informovala policii. Jáchymovští policisté se na počátku pátrání soustředili na místo lokalizace telefonu. Tam muže nenašli, a jak se až nálezem hledaného ukázalo, poslední poloha mobilního telefonu byla nepřesná. Zřejmě vlivem špatného signálu v hlubokém údolí. Po několika hodinách bylo zřejmé, že další pátrání nebude snadné, a to ani s jedním policejním psem. Proto byla v 19.15 vyžádána pomoc horských záchranářů se psy. Shodou okolností se tak v Jáchymově sešli psovodi a psi Horské služby ČR, kteří se den předtím zúčastnili jiného pátrání.            

Borderky v akci

Záchranáři vyslali do Jáchymova dva psovody z HS Krušné hory. Psovod Ondřej Vank po příjezdu a získání základních informací začal v 19.30 pátrat ve vymezených lokalitách. O něco později dorazil Jan Šimeček se svým Blackem, neboť ho telefonát s povoláním na záchrannou akci zastihl v horách na běžeckém tréninku se psem. Oba měli v nohách deset kilometrů, ale jak se později ukázalo, únava se při pátrání ani v nejmenším neprojevila. Oba psovodi si už před několika roky zvolili pro záchranářské práce u HS krátkosrsté border kolie. A také tentokrát se potvrdilo, že náročný členitý a místy hustě zarostlý terén nečiní krátkosrstým a trénovaným psům Blackovi a Šuplíkovi žádný problém. „Vzhledem ke snížené mobilitě hledaného pána jsme se soustředili na prohledávání husté spleti upravených i málo používaných, až úplně zarostlých cest v bližším okolí lázeňského města,“ vybavuje si počátek pátrání Jan Šimeček a k taktice pátrání dodává: „Vzhledem k tomu, že jsme nepočítali, že by se pán příliš vzdálil od cesty, hledali jsme v režimu prohledávání okolních cest. To znamená, že pes nerevíruje, nýbrž s ním procházíme podél cesty a vzdaluje se, až když narazí na stopu nebo pach člověka. Mně to tak vyhovovalo i proto, že jsme si mohli po zmíněném předchozím tréninku jen krátce odpočinout.“ 

Věřit parťákovi

Psovodi HS se prostřednictvím mobilu domlouvali s policejním psovodem na sektorech pátrání, aby se nesešli v jednom místě. „V první fázi jsme se soustředili na cesty. Kolega Ondra šel se Šuplíkem prohledávat prostor posledního záznamu signálu mobilu pohřešovaného, já jsem šel směrem k místu, odkud muž vycházel. Vzhledem k tomu, že jsme měli psy prakticky stále na dohled, nemuseli jsme používat k sledování jejich pohybu GPS. Můj i Ondrův pes při tomto způsobu pátrání vědí, co mají dělat, navíc jsou velmi dobře ovladatelní, proto jim můžeme naprosto důvěřovat,“ vysvětluje záchranář Jan Šimeček. A přestože je jeho Black nadprůměrně temperamentní, při tomto způsobu práce je pozorný a bez přestání nasává a vyhodnocuje okolní pachy. Nevadil mu ani nárazový vítr o rychlosti 8 m/s.

Čas se krátí

Protože muž byl už delší dobu bez potřebných léků, pátrací akce nabírala na intenzitě. A tak k původním pěti policistům a třem hasičům byli na cestě do míst hledání další hasiči, dobrovolní členové HS a přilétal také vrtulník s termovizí. Přibližně v tu chvíli, asi kolem půl deváté, kdy už byla tma, rozhodl se Black odchýlit od vyšlapané cesty na sotva znatelnou stezku. „Byly tam popadané stromy a vývraty, proto tam nikdo nechodil, a zřejmě tam nešli ani předchozí pátrači,“ míní záchranář. Jenomže jeho Black to viděl – přesněji ucítil – jinak. Okamžitě mezi vývraty zareagoval na nedaleký pach člověka a štěkotem přivolal páníčka.  Tak se tříletý borderák zasloužil o nález a záchranu pohřešovaného. Muž tiše ležel na zemi, nekomunikoval a měl drobné odřeniny, pravděpodobně po předchozím pádu. Byl vyčerpaný, proto se záchranáři postarali o jeho transport k vozidlu zdravotnické záchranky.

Je posedlý prací

Jako každá borderka je i tříletý a pětadvacet kilogramů těžký Black posedlý nějakou činností. A správně směrovaný výcvik nahrává v jeho případě posedlosti pátrat po lidech. Jak záchranářského psa cvičit, se Jan Šimeček stále učí a zdokonaluje sebe i psa při výcvikových soustředěních organizovaných HS ČR. On sám také zvyšuje pracovní výdrž psa běžeckými tréninky. A proč si záchranář vybral právě psa krátkosrsté border kolie? „Borderky se mně vždy líbily a já jsem chtěl psa na sport i jako kamaráda. A krátkosrstá mi přijde, že je snadnější na údržbu. A se zimou, když je zvyklá a v pohybu, nemá problém. Black se ke mně dostal v podstatě náhodou. Když mně při autonehodě uhynul předchozí pes Maui, rovněž krátkosrstý borderák, nebyl jsem přesvědčený, že si hned pořídím náhradu.  Kdyby v tu dobu osmiměsíční Black nehledal nový domov, asi bych byl delší dobu bez psa. Zpočátku byl hodně nedůvěřivý, a tak jsme k sobě hledali cestu. V rámci toho jsme hrami směřovali k záchranářské přípravě. V září 2021 jsme dokončili komplet atest HS – A, letos v lednu Laviny – B a na podzim se budeme snažit dodělat komplet B,“ svěřil se dvaatřicetiletý Jan Šimeček. U HS byl jako dobrovolník od roku 2014, od roku 2018 je profesionálním záchranářem. Coby lavinový preventista jezdil na společné kurzy s psovody a tam si uvědomil, že při záchraně v horách může ještě více pomáhat pomocí psa. A to rozhodlo, aby si pořídil psa, a navíc se dostal do skvělé party kynologické brigády HS. On sám je sportovně založený muž, takže si se psem užívá krásu hor v létě výstupy na hřebeny a v zimě na skialpech a běžkách. Rád cestuje – s Blackem procestoval nejen Česko, ale také větší část Evropy.