Růst a dospívání drůbeže
5. Housata. Ustájení. Odchov housat bez husy je pro chovatele náročnější než odchov pod husou. První dny je teplota pod zdrojem 28 až 32 °C, týdně ji snižujeme o 2 °C. V odchovně by teplota měla být 20°. Po třech týdnech je dostačující teplota 18°. To, jak dlouho přitápíme, závisí na teplotě a počasí venku.
Důležité je udržet suchou podestýlku – vlhko a průvan housatům škodí. Vhodnou podestýlkou je písek nebo řezaná sláma. Zpočátku to může být i seno, později jej ale housata velmi brzo znečistí a je vlhké.
Magazín chovatele drobného zvířectva z roku 1967 doporučuje odchov housat v odchovných budkách ze dřeva, s vylepenými spárami, aby nevznikal průvan. Vytápění zajišťovaly žárovky, infralampy nebo jen lahve naplněné teplou vodou a umístěné pod podestýlkou.
Na 1 m2 podlahové plochy se počítá do jednoho týdne stáří maximálně 14 housat, do tří týdnů max. 10 housat, do 8. týdne max. 8 housat, později 3 až 5 housat. Krmítka jsou vhodná žlábková nebo tubusová. Do tří týdnů počítáme na jedno house 10 cm hrany žlábkového krmítka, do 5 týdnů 18 cm, do 8 týdnů 25 cm, později 30 cm.
Na výběhy zvykáme housata od tří týdnů pozvolna, podle počasí. Pokud se stane, že je jim chladno, nebo se smáčí, musí mít možnost se ohřát. Zejména zpočátku odchovu je důležité, aby byl zdroj tepla snadno dostupný a housata neprochladla. Také na vodu je pouštíme později, protože sama si peří promašťují až od tří týdnů. Výhodné je zpočátku housata držet v ohrádce, kterou přemisťujeme tak, aby měla dostatek pastvy.
Pokud odchovává housata husa, o vše se postará – mívala jsem o housata obavy, když s nimi seděla začátkem dubna v dešti venku, ale housata byla bez problémů. Husa se postará i o promaštění peří housat. Přesto ale musíme vývoj a stav housat sledovat. Také musíme zabezpečit, aby se housata bez problému ke krmivu dostala a krmivo jim nespotřebovala jiná společně chovaná drůbež. Kromě vhodného krmení je dobré ve výběhu rozmístit napáječky, protože někdy husa housata na vodní plochu pustí až po určité době. Na promočení musíme být opatrní i při odchovu náhradní kvočnou, například krůtou.
Ve výběhu nesmíme zapomenout na zastíněnou plochu nebo přístřešek, kde by se housata mohla schovat před sluncem.
Krmení
Husy jsou typickými pastevními zvířaty. Jejich dlouhé trávicí ústrojí je přizpůsobené především na příjem mladé zelené píce. Housata však mají jiné nároky než dospělé husy, různé požadavky mají také různá plemena. Platí také, že pokud koupíme starší housata, měli bychom vědět, jak a čím byla krmena, a krmnou dávku měnit postupně. Časté neprospívání až úhyny jsou způsobené i tím, že chovatel housata z velkochovu krmená směsí začne hned krmit např. pouze kopřivami a vyžene je na pastvu.
Největší nároky na dusíkaté látky mají housata do 3 týdnů věku. Pak jejich potřeba postupně klesá. Větší potřebu dusíkatých látek mají také středně velká a velká plemena hus, která mají větší přírůstky a delší dobu růstu. U malých plemen je růst nejintenzivnější od 3. do 7. týdne, u středně velkých plemen pokračuje intenzivní růst až do 12. týdne, u velkých plemen až do konce čtvrtého měsíce.
V prvním týdnu je nejvhodnější krmná směs pro housata. Po týdnu můžeme přidávat obilní šroty, vařené brambory, namočený chléb, mrkev nebo nadrobno nakrájené kopřivy, vojtěšku, jetel apod. Vhodným doplňkem je tvaroh, podávat můžeme i kyšku nebo syrovátku. Přidávat je potřeba minerální a vitamínové doplňky. Doporučovalo se krmení v prvních dnech pšeničné otruby, máčený bílý chléb v mléce, nasekané kopřivy a smetanka, strouhaná mrkev, popř. ovesný šrot nebo vločky.
Ve velkochovech se při odchovu hus do 10 týdnů používají krmné směsi, poměr živin se mění ve druhém a šestém týdnu. Od 11. do 27. týdne se krmí směsí s nízkým obsahem energie i dusíkatých látek, doporučuje se pastva.
Při pastevním chovu housat musíme zabezpečit dobré napájení, ale koupání není nezbytně nutné. Je ale výhodné zejména z hlediska kvality peří, pokud chováme husy pro peří či pro výstavy.
Podobně je tomu s výběhem – platí, že čím lepší pastvina je k dispozici, tím snadněji se budou housata odchovávat.
Orientačně se na jednu husu počítá s 250 m2, záleží ale na kvalitě pastviny, plemeni apod. Travní porost výběhu by měl být složený spíše z nízkých a měkkých travin (lipnice, psineček), hodný je podsev jetelů (bílý, plazivý, luční). Oblíbená je mochna husí. Při dobré pastvě stačí housatům od osmého týdne na noc jen zrní.
Housata lze odchovat i bez pastvy, pokud jim zajistíme výběh a zelené krmení poskytneme z jiných zdrojů. Podáváme mladou píci, vhodné je ji dávat např. do jeslí, aby si zvířata to, co nesežerou, hned neušlapala. Vhodný je i přídavek kopřiv, které můžeme uvázat ve svazcích, kde je husy postupně oštipují, můžeme je nařezat do krmítek a posypat směsí nebo šrotem.
Po celou dobu je důležitý dostatečný přísun minerálních látek a vitamínů. Zejména těžká plemena mají vysoké nároky na přísun minerálních látek. Podstatné je také kontrolovat výživný stav a u zvířat určených k chovu sledovat, zda příliš netuční.
Po čtvrtém týdnu housatům roste intenzivně peří v křídlech. V této době se nejčastěji vyskytuje vyvracení loketních letek. Důvodem bývá mechanické poškození, vliv může mít i nepříliš vhodné složení krmné dávky. Volnější, nepřilehlá nebo svěšená křídla se mohou vyskytnout i u starších housat, pravděpodobně díky nedostatečně vyvinutému peří pod křídly. Podle J. Kalaše je možné křídlo napravit tak, že křídlo složíme do správné polohy a pak jej fixujeme náplastí nebo prodyšnou izolační páskou. Po fixaci je nutné alespoň co druhý den křídlo kontrolovat, aby nedošlo k prorůstání peří, k zapaření křídla nebo nakladení vajíček různých cizopasníků. Po 5 až 10 dnech je možné fixaci odstranit.
Problémem při odchovu housat, ale i kachňat nejčastěji ve věku 5 a 12 týdnů mohou být tzv. žabky. Mláďatům se na kořeni jazyka vytvoří bolestivé zduření (ložisko nažloutlé gelatinózní hmoty) znesnadňující přijímání potravy. Důsledkem je hubnutí, netečnost, posedávání, stav může vést i k úhynu. Pomoct můžeme tak, že hnisavé ložisko odstraníme - opatrně povytáhneme jazyk na stranu zobáku, u housat je to obtížnější než u kachňat, protože mají kratší jazyk. Kořen jazyka s vyvýšenou bělavou plochou potřeme dezinfekcí (např. Alpa je vždy po ruce), opatrně středem rozřízneme ostrou žiletkou nebo skalpelem a pomocí gázy vymáčkneme a odstraníme hnis. Vzniklou ránu, která většinou nekrvácí, potřeme silnou vrstvou sádla, používá se i sádlo smíchané se solí, septonex nebo gencianova violeť. Po zákroku zvířatům alespoň dvě hodiny nepodáváme potravu, ale měla by mít přístup k čisté pitné vodě. Žabky se mohou vyskytnout i opakovaně. Příčinou problému bývá omezený promokřený výběh, neplnohodnotná výživa a nedostatek soli (NaCl), minerálních látek a vitamínů.
Nedostatek soli může způsobit natékání kloubů a následné kulhání housat. Vyskytuje se častěji, pokud zkrmujeme ve větším množství brambory, potom je třeba přidat odpovídající množství soli do krmné dávky. Pomoct si můžeme i zkrmováním chleba.
Kroužkování
Housata se kroužkují už od pátého týdne. Jejich běháky v té době rychle nabírají na síle, proto nesmíme promeškat vhodnou dobu. Pokud kroužek padá, za tři dny se jej pokusíme navléknout znovu. Velikosti kroužků u jednotlivých plemen jsou uvedeny v tabulce, houser i husa se kroužkují kroužky stejného průměru.
Kroužek navlékneme přes prsty s plovacími blanami k nášlapné ploše podkožního polštáře mezi prsty, pak přitáhneme zadní (první prst) dopředu k polštáři a kroužek přetáhneme. Pokud je běhák silnější, můžeme kroužek nejdřív opatrně přetáhnout přes podkožní polštář na chodidle – nejdřív po jeho nejširší část, pak polštář „prostrkáme“ pod kroužkem, zadní prst přitlačíme dozadu k noze a kroužek převlékneme i přes něj. Šupiny – štítky na běháku se u hus a kachen dotýkají, ale nepřekrývají se, jsou jemnější než u hrabavé drůbeže. Při neopatrném přetahování kroužku se snadno poraní – odřou. Při navlékání kroužku si pomoci můžeme i olejem nebo jiným vhodným tukem.
Podobně jako u hrabavé drůbeže, kroužek navlékáme na pravý běhák, obráceně, tj. základna čísel je u stojícího zvířete nahoře.
| Hmotnost housat po vylíhnutí a ve věku 4 týdnů (J. Kalaš) | ||
| Plemeno | věk | |
| při vylíhnutí | 4 týdnech | |
| česká | 90 g | 0,9 až 1,1 kg |
| landeská | 115 g | 1,3 až 1,6 kg |
| štajnbašská | 115 g | 1,1 až 1,4 kg |
| Rozdělení plemen hus podle velikosti | |
| velká plemena | emdenské, tuluské |
| středně velká plemena | cellské, dypolcké, kadeřavé, landeské, německé nosné, pomořanské, slovenské, suchovské, štajnbašské |
| malá plemena | alsaské, české, české chocholaté, francké, labutí |
| Velikost nánožních kroužků u plemen hus | |
| Průměr kroužku | Plemena |
| 27 | husy emdenské, landeské, německé nosné, pomořanské, slovenské, suchovské a tuluské |
| 24 | husy cellské, české, české chocholaté, dypolcké, kadeřavé, labutí a štajnbašské |
| 22 | husy alsaské a francké |
