Ohiki
Zařazení: ostatní zakrslá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina H2)
Původ: Japonsko
Kroužek: kohout 13 mm, slepice 11 mm
Vznik plemene
Ohiki se řadí mezi původní zakrslá plemena odvozená z japonek. Také jejich starších název – minohiki chabo – nasvědčuje tomu, že předpokládanými předky jsou japonky chabo a dlouhoocasé minohiki.
Podrobnější výzkumy ale ukázaly, že k jejich předkům minohiki nepatřily. Příbuznost se prokázala s onagadori, totenko a shokoku.
Diskuse probíhají také o tom, zda jsou předky japonky chabo, nebo kočinky (pekin bantam). Zaoblené tvary ohiki i to, že krátkonohost není vázána s letálním (smrtícím) faktorem jako u japonek a čas od času se u nich vyskytnou rousy, nasvědčují spíše příbuznosti s kočinkami.
Ohiki vznikaly v polovině devatenáctého století, pravděpodobně v letech 1818 až 1868 v japonské prefektuře Kochi na jihozápadní části ostrova Šikoku, ze které pocházejí i dlouhoocasé onagadori. Obě plemena spojuje společný znak – uzké, dlouhé peří a jeho rychlý růst.
Ve Velké Británii se chovají od roku 1990, ve stejném roce byly dovezeny do Německa, uznány jsou tu od roku 1995, do USA byly přivezeny roku 2002, u nás byly zařazeny až do posledního Vzorníku plemen drůbeže.
Plemenné znaky
K ohiki patří velmi malý tělesný rámec, hmotnost kohoutů se pohybuje od 0,7 kg do 0,8 kg, u starších do 0,9 kg, slepiček od 0,5 do 0,6 kg, starších do 0,7 kg.
Typický trup je protáhlý, zavalitý, po celé délce široký a jen velmi málo zvednutý. Nízko nesená prsa musejí být široká, výrazně klenutá, dobře zaoblená. Plné břicho je zakryté sedlovým závěsem.
Hlavním znakem plemene je bohatý splývající sedlový závěs a dlouhý zakulacený ocas. Sedlový závěs musí dosahovat až na zem, resp. se po ní táhnout. Pentlovité srpy splývají a připomínají vlečku. Ocas je nasazený pod úhlem 30°, obvyklá délka ocasů je 60–120 cm. Uvádí se také až 150 cm. Údajně existují i kmeny ohiki, jejichž ocasy díky příměsi krve onagadori dorůstají až třímetrové délky.
U ohiki se požadují bílé jemné kulaté ušnice, toleruje se jejich žlutavý nádech. Středně velkou hlavu zdobí velké oranžově červené oči, japonský standard uvádí červenohnědou barvu. Středně dlouhý zobák má být rohové barvy, laloky zakulacené, jemné, rovněž střední velikosti.
Barva běháků se požaduje olivově zelená, typické jsou kratší běháky. Velká křídla jsou jen lehce spuštěná, ale špičky letek se téměř dotýkají země. Křídla zakrývají krátké, bohatě opeřené holeně. Kůže je žluté barvy.
Opeření musí být měkké, plné, ale dobře přilehlé. V sedle je kypré, u kohoutů dlouhé, ale ohebné.
Nejčastější exteriérové vady
K vadám, které se u ohiki vyskytují, patří úzký trup, šikmé nebo strmé nesení ocasu, vysoký postoj, krátké nebo málo bohaté opeření, a to zejména v sedlovém závěsu nebo ocase kohouta. Dále se objevují pročervenalé ušnice i odlišnosti ve velikosti nebo utváření hřebene. Některá zvířata mají zachmýřené běháky.
Barevné rázy
K nejčastějším rázům patří zlatokrké a stříbrokrké, tyto dva rázy jsou uznané jak u nás, tak v Německu. Ohiki jsou chovány také v barvě bílé, černé bíle skvrnité a černé zlatokkrké. K vzácným rázům patří černé.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE |
|||||
| Původ | ČR | Německo 1) | Belgie | Francie | Itálie |
| JP | Ohiki | Ohiki | Ohiki | Ohiki | Ohiki |
| zlatokrké | goldhalsig | patrijs | saumon doré | collo oro | |
| stříbrokrké | silberhalsig | zilverpatrijs | saumon argenté | collo argento | |
| černé | schwarz | zwart | |||
| černé bíle skvrnité | schwarz- -weissgescheckt |
noir caillouté blanc | |||
| černé zlatokrké | schwarz- -goldhalsig |
noir á camail doré | |||
| bílé | weiss | wit | |||
| Původ | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie | Slovensko | |
| JP | Ohiki | Ohiki | Ohiki | Ohiki | |
| patrijs | złotoszyji | guldhalset | zlatokrká | ||
| zilverpatrijs* | srebrnoszyji | striebrokrká | |||
| *Uznané 2011; 1) Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko |
Užitkovost
Snáška se pohybuje okolo 60–70 vajec s krémovou až světle hnědou skořápkou, některé slepice ale snášejí vejce bílá. Minimální hmotnost násadových vajec je 30 g, velikost vajec se značně liší.
Specifika chovu
Ohiki je potřeba přizpůsobit prostředí, ve kterém jsou chovány. To musí být suché a čisté, protože své dlouhé ocasy táhnou za sebou. Vhodnou podestýlkou jsou hobliny nebo řezaná sláma. Slepičky jsou méně aktivní, potravu hledají v oblasti svého kurníku.
Přizpůsobit je potřeba i krmnou dávku ohiki. Ta by údajně měla mít nízký podíl lepku. Doporučuje se zařadit oves, ale také ovoce a zeleninu. Složení krmné dávky je uvedeno na stránkách:
http://chucksohiki.webs.com/feedmix.htm.
Někteří chovatelé ohiki upozorňují na problémy s umělým líhnutím a také na to, že kuřátka ohiki by neměla být odchovávána s kuřaty jiných plemen. Mají kratičké běháky a mohou být snadno ušlapána.
U ohiki je poměrně vysoké procento neoplozených vajec. Líhnou se po 20–21 dnech jako ostatní plemena slepic, Jaroslav Mazur z Polska uvádí i líhnutí po 18–19 dní.
Nejlepší líhnivost je údajně při přirozeném líhnutí. Jsou dobrými kvočnami, o kuřata se vzorně starají. Kuřata jsou velmi citlivá na povětrnostní podmínky, během prvních dnů života by měla být chráněna. Jakmile jsou plně opeřena, jsou odolná.
Na rozdíl od japonek, u ohiki se s krátkými běháky nespojuje letální faktor. Do chovu je možné použít jak kohouta, tak slepice s krátkými běháky. Při sestavení hejna je potřeba dbát na to, aby slepice měly bohaté a dostatečně dlouhé opeření ocasu a kypré opeření v sedle. Po těchto slepicích budou mít kohoutci odpovídající utváření ocasu.
Pohlavně dospívají v 6 měsících věku, dospívání je ovlivněno dobou, kdy se vylíhly, teplotou i délkou světelného dne. Díky uvedeným skutečnostem a vhodné výživě je možné začátek snášky ovlivnit.
Zahraničí
V Německu sdružuje chovatele ohiki klub: http://www.sued-zwerghuhnzuechterclub.de/. Klubová výstava se bude konat v Jettingenu 11. a 12. 10. 2014. Hezké fotografie i zajímavé informace naleznete na polských stránkách http://www.ohiki.pl/.
Klub
Ohiki jsou u nás vzácností, svůj klub chovatelů tu nemají.
