Bojovnice madraské
Zařazení: bojová plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina E1)
Původ: Indie
Kroužek: kohout 22 mm,
slepice 20 mm
Vznik plemene
Bojovnice madraské, resp. předci těch, které známe z evropských chovů, pocházejí z regionu Tamil Nadu okolí města Čennaj (do roku 1996 se město oficiálně nazývalo Madrás) v jižní Indii. Nazývány jsou madras asil, místně také kattu seval nebo fighting bird. Uvádí se, že tamilskými lidmi byly „sesbírány“ po jižní Asii včetně Tchaj–wanu a Číny. V zemi původu se vyskytují ve dvou varietách – střední velikosti a pak velmi velké s mohutným osvalením. Základními barvami jsou černá, červená, šedá, modrá.
Zajímavostí jedné z variet kattu seval je dlouhý ocas, a to až 60 cm, klasifikovány jsou jako vaal seval.
Ač tito ptáci nebyli původně šlechtěni pro produkci masa, ale jen pro kohoutí zápasy, existuje řada receptů z madras… I v obchodech se prodávají speciálně madras. Do Evropy se dostaly pravděpodobně v polovině 19. století.
Plemenné znaky
Plemeno je střední velikosti, se silnými kostmi, vzpřímeného držení těla, s dobrým osvalením, mezi výčtem hlavních znaků nemůžeme nezmínit silnou bojovnost.
Výrazná hlava připomíná dravčí hlavu, a to kvůli širokému čelu, silnému, žlutému, lehce zahnutému zobáku a vystouplým nadočnicovým obloukům, které kryjí oči perlové barvy. Hlavu zdobí malý hráškový hřeben, červené ušnice a uzdička. Laloky jsou jen slabě vyvinuté.
Značně vzpřímený trup madraských bojovnic má být středně dlouhý, především v zádech velmi široký. Plochá záda příkře spadají dozadu, zdobí je řídké, krátké peří sedlového závěsu. Velmi široká, dobře osvalená musí být vysoko nesená prsa. Břicho je jako u ostatních bojových plemen jen málo vyvinuté. Středně dlouhý krk se ve střední části prohýbá směrem dozadu, také peří krčního závěsu je přilehlé a tak krátké, že nedosahuje ani na ramena. Krátký je také vodorovně nesený ocas, složený z úzkých, špičatých, mírně zahnutých srpů. Ani kryt ocasu nevyniká bohatostí. Křídla se požadují silná, kratší, musí přiléhat. Zvířata je nesou rovnoběžně s linií zad. Postoj je středně vysoký a široký, nápadné jsou silné, mohutně osvalené holeně, silné běháky žluté barvy jsou vybaveny výraznými ostruhami.
Hmotnost kohouta do 1 roku by měla být 2,8–3,4 kg; min. 2,5 kg; u slepice 2,4–3,0 kg; min. 2,1 kg; u starších kohoutů 3,2–4,0 kg; min. 2,7 kg; u slepic 2,8–3,6 kg; min. 2,3 kg. Maximální hranice není stanovena.
Typické opeření musí být krátké, těsně přilehlé.
Nejčastější exteriérové vady
K výlukovým vadám patří chybějící útočný vzhled, slabá zmasilost i husté opeření. Zvířata nesmí typem připomínat asilky či malajky.
V Závazných stanoviscích k posuzování znaků bojovnic madraských bylo určeno, že oči v prvním roce se připouští oranžové, ve druhém roce žluté jsou hodnoceny známkou 3 a velkou předností jsou perlové. Chybějící laloky jsou předností, půlkruhové důvodem k průměrnému hodnocení, okrouhlé nebo vetší je potřeba trestat známkou 1 až výlukou.
Trup nesený v úhlu 45°–60° je předností, v úhlu 40° zaslouží známku 3, v úhlu 30° známku 2, níže nesený trup zn. 1–0. Co se týká držení ocasu – do výše 20° od vodorovné roviny udělujeme známku 3, u ještě výše neseného podle sklonu známku 2–0.
Barevné rázy
Barevné rázy uznané v rámci EE naleznete v tabulce. Vady v barvě a kresbě se posuzují mírněji, rozhodující je typ.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE |
||||
| Původ |
Česká republika | Německo 1) | Belgie | Francie |
| EE | Bojovnice madraské | Madras | Madras-Aseel | Combattant de Madras |
| Modře pestré | blaubunt | blauwtarwebont | ||
| Modře pšeničné | blau-weizenfarbig | blauwtarwe | ||
| Bílo červené | weiß-rot | wittarwebont | froment tacheté blanc | |
| Zlatě pšeničné | gold-weizenfarbig | tarwe | froment | |
| Divoké | wildfarbig | wildkleur | sauvage doré | |
| Původ | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie | Slovensko |
| EE | Aseel type Madras (Madras-Aseel) | Bojowiec Madras |
Madras Aseel | Madraská bojovníčka |
| niebieski pstry | modrá trojfarebná | |||
| blauwtarwe | ||||
| biało czerwony | ||||
| złoto pszeniczny | pšeničná | |||
| dziki | vildfarvet | divokosfarbená | ||
| 1) Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko |
Užitkovost
Snáška se pohybuje mezi 30–40 vejci se žlutavě bílou až světle hnědou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec 50 g. Vynikající je zmasilost i kvalita masa.
Specifika chovu
Bojovnice madraské jsou čilé, aktivní a horlivé, patří k tvrdým bojovnicím, mezi sebou bojují dokonce i slepice. Již pětitýdenní kuřata svádí v teplých dnech zuřivé boje, což jejich odchov trochu komplikuje. Chovatelé ale uvádějí, že se dají chovat i v kmenech 1:3–6 a k zabití slepice prý dochází jen velmi zřídka. K tvrdým bojům dochází v prvních dnech, než si zvířata stanoví hierarchii v hejnu. Ke svému chovateli se chovají velmi mile, krotce a důvěřivě. Volbu chovatelského zařízení ovlivní také to, že poměrně dobře dokážou létat.
Také bojovnice madraské dospívají dlouho a pozdě dosahují výstavní kondice. Predikátem se hodnotí do 31. 1. následujícího roku. Slepice jsou spolehlivými kvočnami.
Zahraničí
U nás jsou bojovnice madraské raritou, ale ani v jiných evropských zemích nepatří mezi rozšířená plemena. Důvodem je patrně to, že chovatelé raději volí podobné, ale menší asilky, a ti, kteří chtějí větší plemeno, dají přednost širokým bojovnicím indickým.
V Německu se jejich chovatelé oddělili od klubu chovatelů bojových plemen v roce 2004. Klub webové stránky neprovozuje, kontakt na něj je: Frank Helm, Gartizer Weg 7, 04 720 Döbeln.
Výstava bojových plemen 18. German Open Show se připravuje na 9. a 10. 1. 2015 v Obernkirechenu (www.championshowkampfhuehner.de/cms).
