Poklady z přírody 40 – Vratič obecný
České rodové jméno vratič pochází ze staroslověnského slova vrátyč, podobně i v dalších slovanských jazycích: wrotycz, vratiš, povratič nebo vorotyč. Slovo je odvozené od čarodějné moci léčby nevěry i návratů domů z cest nebo od daleko méně poetického účinku – po nadměrném požití vratiče nastává zvracení.
Přezdívá se mu také hořké nebo zlaté knoflíky i hořká kráva, petrželové nebo voňavé kapradí.
Výskyt
Domovinou vratiče je Eurasie, pravděpodobně pochází ze Středomoří, odkud se rozšířil do celé Evropy a západní Asie. Nevyskytuje se na Sibiři a některých středomořských ostrovech. V roce 1631 byl přivezen osadníky i do Severní Ameriky. Roste na rumištích, okrajích cest, silnic a železničních náspech, suchých loukách i v příkopech.
Charakteristika
Dřevnatící hustě olistěné lodyhy vratiče mohou být až 1,6 metru vysoké. Podle podmínek, ve kterých roste, výška rostliny kolísá. Lysé nebo mírně ochlupené červeně až purpurově hnědé lodyhy jsou 4–5 mm tlusté, zpravidla s malou dutinou ve středu. Plazivé, mnohohlavé oddenky se větví a jsou téměř dřevnaté. Jednoduché, podlouhlé, střídavé, peřenosečné listy s pilovitými úkrojky dorůstají délky 10–25 cm a šířky 5–10 cm. Dolní listy jsou řapíkaté, střední a horní přisedlé.
Terčovitě zploštělé úbory zařazené do chocholičnaté laty tvoří trubkovité zlatožluté květy. Převládají samičí květy. Tyto proterandrické květy schopné samoopylení v případě, že nejsou opyleny hmyzem, jsou k vidění od července do října. U samoopylovaných květů je ale tvorba semen minimální, uvádí se jen 4 %.
Plodem jsou vřetenovité, žebernaté, lysé, 1,3–1,7 mm dlouhé nažky s úzkým, nepravidelně cípatým lemem.
Trocha historie
Vratič se využívá odpradávna. Věřilo se v jeho schopnost navracet zpět – ať už zbloudilé nevěrníky, nebo ty, kdo se vydali na cesty. Kdo si vratič rostoucí kolem cesty utrhl na cestu, zcela jistě se vrátil.
Staří Řekové jej používali jako antibiotikum, prostředek proti bakteriím, na odčervení i proti revmatu. Sloužil také k vyvolání potratu. Záznamy o jeho pěstování jsou i z 8. století našeho letopočtu, kdy byl jednou z rostlin v bylinných zahradách římského císaře Karla Velikého i mnichů v benediktinském klášteře v Saint Gall. Vratič prý pomáhal při léčbě zažívacích problémů, horečky, žaludečních vředů, zácpy, hysterie, hepatitidy, zbytnělé prostaty a podpoře pravidelné menstruace. Ženám měl uvázaný kolem pasu pomoct otěhotnět a zabránit potratům, ve vysokých dávkách podávaný vnitřně naopak k vyvolání potratů sloužil. Nošen v botách měl zabránit malárii a také ulevit při horečce. V 16. století nesměl v Británii chybět na žádné zahradě. V českém herbáři z roku 1899 se v souvislosti s vratičem píše: „Listy dávají se do piva místo chmele; dává se za lék při špatném zažívání, dně, vodnatelnosti a blednici. Také proti škrkavkám u dětí. Proti bolestem v kloubech dělají se koupele z listí, nati, květů i semen rostliny té.“
Za tímto účelem byl u lidí používán ještě počátkem 19. století, ve veterinárním lékařství se stále používá. Účinná dávka vratiče je příliš blízká dávce toxické, proto se od vnitřního použití u lidí téměř upustilo. Větší množství vratiče způsobuje nadměrné překrvení v břišní dutině, zvracení a průjem. Příznakem předávkování jsou i křeče a závratě, zpomalení dechu. Otrava může být smrtelná. Při první pomoci je potřeba vyvolat zvracení, podává se živočišné uhlí, je nutné vyhledat lékaře. V USA je vratič stále součástí některých léků určených k léčbě horečky a žloutenky. Výjimkou je také použití v homeopatii.
Zevně se vratič používá jako mast nebo odvar na špatně se hojící rány, osvědčil se i při revmatu. Při uvedených problémech jsou doporučovány koupele v odvaru z vratiče. V kosmetice je doporučovaný při napařován bledého, unaveného obličeje. Ve vratiči byl potvrzen i obsah protivirových látek, účinný je např. proti herpes simplex viru.
Silně aromatický vratič se používal i jako koření. Mladé listy vratiče se v malém množství přidávaly k jídlům z ryb a vajec. Křesťané podávali vratič v době půstu, měl připomínat hořké byliny, které jedí Židé o svátku Pesach. Za dob kolonizace Spojených států amerických jím bylo obkládáno maso a další potraviny podléhající rychlé zkáze. Od počátku 21. století se jako koření používá jen velmi zřídka.
Vratič se používá i při výrobě českého likéru Praděd (Altvater), který vyrobil Sigmund Gessler v Krnově roku 1878. Likér měl takový úspěch, že jeho tvůrce byl jmenován dvorním dodavatelem. Také Jack Daniel – magnát přes whisky v Tennessee – užíval vlastní whisky s cukrem a drceným listem vratiče.
Vratič sloužil i jako barvivo na barvení vlny a tkanin. Naši předkové z něj dokázali vyrobit různé odstíny žluté a hnědé.
Vratič je spolehlivým insekticidem, odpuzuje hmyz – moly, komáry i mšice. Údajně působí i proti blechám a štěnicím. Proti hmyzu se používá ve skříních i ve stájích a chlévech, ale také na zahradách. Stromy by měl ochránit před mšicemi, brambory zase před mandelinkou bramborovou. Některé studie udávají snížení výskytu mandelinky bramborové o 60 až 100 %. Ověřovány byly i účinky vratiče na klíšťata. Používají jej také někteří včelaři na vykuřování včel.
Díky své schopnosti odpuzovat hmyz a dekorativnímu vzhledu byl vratič používán jako pohřební květina, ve svazcích či věncích se vkládal do rakví nebo byl kolem nebožtíka spalován. Při sušení si zachová svůj původní vzhled, je proto zajímavou součástí suchých vazeb.
Co rostlina obsahuje?
Nať obsahuje silice, hořčiny (tanacetin), organické kyseliny (například kyselinu jablečnou, vinnou a máselnou), kafr, pryskyřici, tuk, vosk, gumu, flavonové glykosidy, třísloviny. Mezi silicemi vratiče převažuje ß-thujon, uvádí se až 70 %. V kořenech jsou zastoupeny polysacharidy, zejména inulin.
Sběr
Za suchého počasí od července do října se sbírá nakvétající nať, listy a květ. Je potřeba použít nůž nebo nůžky, stonky jsou pevné.
Zpracování
Rostliny se suší svázané ve svazcích a zavěšené ve stínu. Při sušení umělým teplem nesmí teplota přesáhnout 35 °C.
Pěstování
Vratič je nenáročnou rostlinou, nemá speciální nároky na půdu – až na to, že by neměla být příliš vlhká. Dařit se mu bude na slunci nebo v polostínu. Semena se vysévají na jaře či na podzim, vzešlé rostliny se vysazují 60–100 cm od sebe. Množí se i oddenky. Místo pro vratič je potřeba pečlivě zvážit, obsahuje látky, které chemicky brání růstu dalších rostlin. Díky tomu, že se snadno množí, je obtížným plevelem.
Využití pro drůbež
U drůbeže se používá k odčervení, ale i pro ni je ve větším množství jedovatý. Pokud roste ojediněle ve výběhu, kvůli nepříjemné chuti je nepravděpodobné, že jej drůbež sezobe ve větším množství. Otravy v tomto případě uváděny nejsou.
V Británii je vratič součástí pelet určených jako prevence zažívacích potíží drůbeže. V přípravku Verm-X je uváděn spolu s česnekem, mátou, tymiánem, jilmem, fenyklem, kopřivou a skořicí.
Vratič je možné pověšený ve svazcích použít k odpuzení hmyzu (i výzdobě kurníku), sušené listy a květy se přidávají také k podestýlce a do snáškových hnízd. Údajně pomohl v chovech s problémy s požíráním vajec.
Pro ostatní druhy
Koně i dobytek se vzrostlým rostlinám vratiče zpravidla vyhýbají, mladší rostliny zašlapou, v menší míře i spásají. Výskyt této rostliny snižuje hospodářský výtěžek z pastvin. Prokázány byly nepříznivé účinky na chuť mléka u skotu spásajícího vratič.
Ovce a kozy mladé rostliny spásají. V Montaně jsou ovce využívány k redukci hojně rozšířeného vratiče.
I když vratič většinu druhů hmyzu odpuzuje, jsou i takové, které jsou proti jeho jedu odolné, a vratičem se dokonce živí, např. Chrysolina graminis, známý též jako vratičový brouk.
