Jezdecká stáj Royal Liberty
Jak jste se dostala k (mini)koním?
Začínala jsem s koněm zachráněným z jatek, kterého jsme dali s přáteli dohromady, a pak jsem se s ním zúčastňovala různých hobby westernových závodů a rodeí tady, v okolí Ústí nad Labem. Pro sestru časem přibyl shetland a přítel (Pavel Pazourek) si kvůli mně pořídil klisnu křížence haflinga a ČMB, která nám později dala hříbě. Stádečko se tak rozrostlo na čtyři koně a platit za všechny ustájení už bylo celkem náročné, tudíž jsme začali hledat vlastní pozemky a v roce 2008 se přestěhovali sem, na Vartu. S minihorsíky to začalo v tomtéž roce, kdy jsme do Česka přivezli první transport bezpapírových minipony z Holandska. Nic moc jsme o tomto plemeni nevěděli, ale rychle nám došlo, že kvalitu budeme muset hledat jinak a že také ceny kvalitních minihorse se pohybují někde jinde. Přesto se nám už v začátcích podařilo importovat dva velmi slušné koně – klisničku Hailey van Alana, výstavně velmi úspěšnou, a našeho současného plemeníka č. 1, Hitstara van Alana.
Ale co to ostatní zvířectvo v ohradách? (Mám na mysli již zmíněné velbloudy, lamu, krávy, ovce, kozy, kachny…)
(smích) Tahle zvířata souvisejí s výukovým programem, který nabízím školkám. Jde o to, že dnešní děti se již nemohou běžně setkat s nejrůznějšími domácími zvířátky, a tak jsme s kamarádkou vymyslely, že budeme mít ochočená zvířata, která můžeme přivézt až za dětmi, a seznámit je s nimi takříkajíc na vlastní oči i kůži, protože všechna se nechají hladit. Tyto akce děláme 2–4× týdně, podle zájmu školek, které si mohou zvolit, o jaká zvířátka mají zájem. Komunikujeme s dětmi, vysvětlujeme jim, co zvířata jedí, kde bydlí, a mnohdy se dozvídáme opravdu zajímavé věci – třeba že ovce mají ovčátka nebo že z vajíček se rodí telátka! Kupodivu největší úspěch mají slepice! Pořídili jsme i exotičtější zvířata – velbloudy a lamu, snažím se mít od každého zvířete jednoho zástupce, abychom uspokojily poptávku.
Kolik máte minihorsů a jaká specifika má jejich chov?
Minihorsů máme v současné době 29, z toho jsou tři valaši a tři plemenní hřebci, zbytek tvoří klisny s hříbaty. Letos se nám narodili dva „papíroví“ hřebečci, jeden s příslušností AMHA (American Miniature Horse Association), druhý k AMHR (American Miniature Horse Registry) a jedna bezpůvodová klisnička. Naši koně žijí celoročně v režimu 24/7 a kupodivu jim to absolutně nijak nevadí, čímž vyvracejí fámy, že jde o přešlechtěné plemeno, které vyžaduje speciální podmínky chovu. Naše klisny rodí venku a zatím byly všechny porody bez problému. Myslím si, že je to dané tím, že se neustále pohybují a mají dobrou fyzickou kondici. Jinak u miniaturních koní jsou problémy s ohřebením, ale našich dosavadních pět hříbat se vždy narodilo bez pomoci člověka. Minihorse máme v první řadě na chov, výstavy a sport. Nedílnou součástí jsou ale i prodeje, a to jak vlastních odchovů, tak zvířat dovezených ze všech koutů Evropy i USA, a to vždy na základě poptávky podobně „postižených“ lidí jako jsme my!
Jaké tu máte plemeníky?
Momentálně dva vlastní a jednoho zapůjčeného. Hitstar van Alana je letos pětiletý a původně byl určen na prodej. Jenže na roce nevypadal nijak hezky, a tak nám zůstal. Teď je naší stájovou jedničkou a jsem moc ráda, že se neprodal. Jako dvouletý se v roce 2012 stal nejlepším hřebcem na jarní výstavě v Litohošti, ve třech letech byl uchovněn. Nyní je to nejen plemeník, ale taky nadaný sportovec. Soutěží ve skocích, jako čtyřletý vyhrál skokový pohár pro minikoně – Przechwozd Tour stupně mZL. Chodí i ve vozíku a loni zabodoval v showmanshipu v Židovicích, kde porazil desítku velkých koní! Tohoto úspěchu si cením nejvíc, protože proti nám stáli koně trénovaní profesionály. Zatím má dva potomky, jeho dcera z mého chovu Royal Kiekes Queen se stala nejlepší mladou klisnou. Hitstara také mohli vidět návštěvníci v Lysé a chystáme se tam i letos. Druhým hřebcem je tříletý Mountin Meadows Marquis, který vyniká výbornými chody, původem i exteriérem a má registraci jak pro AMHA, tak pro AMHR. Jako hříbě byl importován z USA do Holandska a my jsme jej zakoupili pro naše klisny, protože současné trendy v chovu miniaturních koní směřují právě k americkým liniím. Zatím si k sobě hledáme cestu, jeho prvotní úloha by měla být v plemenitbě. Třetím, pouze zapůjčeným hřebcem je SHMCʼS Just Look, hřebec plemene americký moderní shetland.
Americký moderní shetland? O tomto plemeni jsem nikdy neslyšela…
Je to americký výsledek křížení, kdy na začátku stáli opravdu shetlandští poníci, kteří však dnes už nejsou u zástupců tohoto plemene vůbec patrní. Američani je křížili s koňmi plemene hackney pony kvůli jejich elegantním chodům s vysokou akcí, později přikřížili i arabské koně a malé plnokrevníky. Výsledkem je výrazný a harmonický kůň spíš v typu hackneyho, s dlouhýma a štíhlýma nohama. Jejich výška je do 117 cm a často se využívají nejen do zápřahu, ale i pro lead rein (disciplína dítě na koni s vodičem) nebo pro obstacle (skoky přes překážky s vodičem). Vystavují se stejným způsobem jako arabští koně či američtí miniaturní koně. Klub amerických shetlandských poníků (American Shetland Pony Club) byl založen už v roce 1888 a nyní má dvě plemenné knihy, pro sekci A a B. Do sekce A jsou registrováni poníci s méně než 12,5 % jiné (neshetlandské) krve, do sekce B pak ti s větší příměsí cizí krve. Justík má oboustranný původ, a pokud vím, je tu jediný. Když půjde všechno dobře, představí se na podzim návštěvníkům v Lysé.
Jak se takový minikoník připravuje na výstavu?
S přípravou je třeba začít dostatečně včas, minimálně měsíc před výstavou. Hlavní prací je lonžování, což je však časově náročné, nahradit ho může práce v kolotoči. Pryč musí senné břicho, žádoucí jsou nasvalená záda a zadek. Často se používají i odpocovací límce na krk, protože cílem vystavovatelů je předvést koně s elegantním, štíhlým krkem. Teplo pod límcem odbourává spodní linii a u tohoto plemene se nedrží ani hřebčí výraz. Samozřejmě že je to velmi náročné na hygienu a trenér musí vědět, co dělá. Další úpravu prodělá hříva, je žádoucí, aby byla na jednu stranu, pokud ji má koník hustou, podholí se, aby zůstaly jen jemné prameny, díky kterým vynikne krk. Z čupřiny se také nechává pouze jemný pramínek. Zcela se oholí i část hřívy za ušima, taktéž kvůli elegantní křivce krku. Takto připravená hříva se ještě nageluje. Celý kůň se oholí, a to včetně hlavy, která se pak naolejuje a tím se ještě podtrhne elegantní vzhled. U kořene ocasu se nechává podlouhlý trojúhelníček srsti, který působí opticky tak, že je ocas výše nasazený. Kopyta se olejují, u koní, kteří mají výborné chody, je možné kopýtka načernit speciálními prostředky – černými laky. Minihorse se předvádějí na jemných arabských ohlávkách, udidlo se obvykle nepoužívá, ale u hřebců se může objevit. Koně jsou trénováni na speciální postoj (opět jako u arabských koní) a pak podle disciplín, kterých se účastní.
Mohla byste porovnat výstavy tuzemské a zahraniční?
Ze svých bohatých zkušeností musím říci, že české výstavy pořádané naší asociací (Asociace chovatelů miniaturních koní – www.achmk.cz) jsou na vysoké úrovni. Zahraniční vystavovatele u nás překvapují kromě kokard a pohárů i hodnotné věcné ceny, protože v zahraničí se obvykle bojuje pouze o stužky. Možná je škoda, že všechny tuzemské výstavy jsou v halách, na otevřeném kolbišti by určitě přitáhly více diváků. V Holandsku i jinde se výstavy minihorsů běžně konají venku. Samozřejmě že se zatím nemůžeme porovnávat se zahraničím, co se obsazenosti tříd týká. U nás jich je maximálně deset, ale za hranicemi běžně až padesát a je jasné, že získaný titul má pak úplně jinou hodnotu. Systém je nastaven tak, aby do finále nastoupili vítězové proti sobě a vybral se opravdu ten nejlepší. Na druhou stranu u nás je toto plemeno stále relativně málo početné, kvalitní koně pocházejí obvykle z importů a české chovatele čeká ještě dlouhá cesta ke kvalitě. Není umění produkovat spoustu hříbat průměrné kvality, ale raději odchovat dvě vynikající. Samozřejmě že to ale chce opět dostatek financí a někdy i trochu štěstí! My se tady snažíme vybudovat z „ničeho něco“ (smích), a i když víme, že je to běh na dlouhou trať, tak doufáme, že se nám to podaří.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
P. S.
Po rozhovoru jdeme k miniohrádkám, v ruce neseme miniaturní ohlávky a já vybírám místo pro fotografování. Prosím Veroniku, zda by bylo možné fotit nejprve individuálně klisny s hříbátky v jiné ohradě. Ta bryskně odvětí: „No jasně, já vám podám hříbata!“ Než se stačím rozkoukat, mám v náruči jednoho hřebečka a vzápětí i druhého… Tak takhle se stěhují minihorsíci! :-)
