Vlastnit papouška je závazek 3
Papoušek, inteligentní tvor, je stále pojímán jen jako věc k tvorbě zisku, ne jako živá bytost, která má nárok (i podle zákona) na ohleduplné zacházení, neboť si dokáže uvědomit bezvýchodnost své situace. Americký biolog Eugene Linden napsal: „Určitá inteligence, byť spoutaná, prosvěcuje životy nespočetných tvorů. Přicházíme-li do styku se zvířaty v zajetí a setkáváme-li se s nimi ve volné přírodě, můžeme pozorovat, jak tu i tam třpytivě vyšlehne její záblesk.“
Mnozí majetní chovatelé zásobují časopisy popisem svého chovného zařízení, doplněného fotografiemi honosných objektů v sestavě řady voliér uprostřed pěstěné zahrady. Ale co je zde obvykle vidět? Nad betonovou či dlážděnou splachovací podlahou jsou za pletivem umístěny jen dvě protilehlé tlusté větve s již ohlodanou kůrou. Papoušci na nich jen odevzdaně sedí, aniž cokoli stimuluje jejich vyspělou psychiku, aby se mohli odpoutat od nekonečné nudy. Mohou se jen dívat do sluncem prozářené zahrady, která je udržována pro oko návštěvníků a fotografů. Ve voliérách nemají ani kousek podobné přírody. K tomu se hodí připomenout slova etologa Konrada Lorenze: „… právě velcí papoušci nejsou pouze chytří, ale jsou také duševně i tělesně nesmírně čilí a vedle krkavcovitých to jsou jediní ptáci, kteří znají ono utrpení, jež trýzní i zajatého člověka: nudu.“
Známý chovatel a předseda KPEP Ladislav Žoha napsal (Papoušci, 3/2012): „Když se člověk podívá na ostrovy okolo Nového Zélandu, které jsou šlehané větry a mořskými příboji, zjistí, že kakarikové žijí v dosti odlišných podmínkách od ostatních druhů papoušků. Tím samozřejmě netvrdím, že jen u nás mají optimální podmínky, jen říkám, že tito papoušci nikdy nebudou šťastní ve voliéře s dlažbou na podlaze a dvěma bidélky na opačných koncích. No, ono to platí nejen pro kakariky …“
Dopřejme papouškům plnohodnotný život
Jaký je rozdíl mezi slepicemi ve velkochovech chovanými jen pro produkci vajec a páry papoušků chovanými jen pro produkci mláďat za účelem prodeje, ačkoliv rozdíl v inteligenci obou druhů je markantní? Kdyby takovým papouškům byla promyšleně obohacena voliéra o prvky přírodního prostředí se zelení schopnou regenerace, ovlivnilo by to příznivě nejen jejich pocit pohody – welfare (angl. blaho, prospěch, péče), ale patrně i celkovou kondici.
L. Žoha říká: „Všichni se shodujeme v tom, že papoušci jsou úžasná skupina inteligentních ptáků po celém světě. Tak se k nim ale také podle toho chovejme. Dle mého názoru se dobrý chovatel nepozná podle naleštěné nerezové voliéry či podle obrovské druhové klece. Já to poznám až podle toho, jak se svým papouškům věnuje, co jim připravuje do voliér, jak je krmí, jak se snaží, aby mohli prožít plnohodnotný život – ne jen sedět na jednom bidle a vyvádět jedno mládě za druhým.“
A dále: „… chováme papoušky pro radost a snažíme se, aby se měli podobně jako my, když si večer sedneme do pohodlné sedačky a povídáme si v kruhu rodiny při dobré večeři. A o tom je chovatelství, o tom je život papoušků v lidské péči.“
Chovatelství by nemělo být primárně o tom, že je třeba vyprodukovat co nejvíce mláďat, často i za otřesných podmínek, a potom je nabízet po burzách, zoo prodejnách a v inzerátech, prodávat je ještě neodstavená, jen aby přinesla finanční prospěch a nezabírala místo pro další snůšku. Většina ptáků pak skončí jako chovní, někteří jako společníci v domácí péči, ale je těžko říci, co je pro ně lepší, pokud se nesetkají s empatickým člověkem.
Výsostným posláním chovatelství je ochrana a záchrana druhu, jak o tom píše francouzský zoolog a spolupracovník IUCN Jean Dorst (1924–2001) ve své knize Ohrožená příroda (Orbis, 1974): „Bohužel i přes veškeré snahy ochránců přírody bude pravděpodobně možno zabezpečit přežití určitého počtu živočišných druhů pouze v zajetí. Přirozený areál některých z nich se již silně zmenšil a bude brzy nenávratně přeměněn, u jiných nemůžeme zabránit jejich přímému hubení. Je nám samozřejmě líto, že nemůžeme zachránit živočicha současně s jeho biotopem, se kterým tvoří biologickou jednotu. Chovem v lidské péči je však možno zachovat pro budoucí generace aspoň druh.“ Pokud ho neohrozíme honbou za mutacemi, jaké tu ještě nebyly …
Ve světě přibývají moderní chovná zařízení typu Loro Parque Fundacion na ostrově Tenerife, v německém Walsrode, zoologické zahrady sdružené ve Fondu pro ohrožené druhy papoušků (FbP), který je součástí mezinárodní Zoologické společnosti pro ochranu druhů a populace (ZGAP), a jsou budovány přírodní expozice ve formě deštných lesů – největší v Evropě je Gondwannaland (na ploše 16 500 čtverečních metrů) v lipské zoo. Název Gondwana symbolicky navazuje na období (asi před 200 miliony let), kdy se superkontinent Pangea v jurském a křídovém období rozdělil na severní Laurasii (Severní Amerika, Evropa a Asie) a Gondwanu (Jižní Amerika, Afrika, Madagaskar, Antarktida, Indie a Austrálie), kde vznikaly další nové živočišné druhy. Prehistorická Gondwana reprezentuje původně spojené kontinenty s dodnes největším výskytem tropické fauny.
(Pokračování příště)
