Zkušenosti s chovem hýlů mexických (Carpodacus mexicanus)
Popis
Jedná se o poměrně nenápadně zbarveného ptáka. S rozlišením pohlaví není problém, samec je výrazně červený (v zajetí červená často bledne na oranžovou) na hlavě, prsou a spodní straně břicha. Důkladnější popis je podle mě zbytečný a každý si udělá obrázek sám podle přiložených fotografií.
Krmení
Krmení pro hýly si míchám sám, skládá se z 1 dílu Deli Nature 94 wild seed nebo Deli Nature 93 wild seed (jedná se o směsi divokých semen), dále 1 dílu Deli Nature 56 Exotic Super a 2 dílů směsi několika druhů pros (zelené, žluté, senegalské) a lesknice. V chovné sezoně podávám denně vaječnou míchanici obohacenou o sušené kopřivy a špetku kvasnic a travní semena v mléčné zralosti (v pozdější části roku i zralá travní semena), dále moučné červy a larvy plesnivců.
Vlastní zkušenosti s chovem
Hýlové jsou poměrně nenápadní ptáci, rozhodně nedosahují barevnosti např. motýlků, kardinálů či papežíků, což z nich ovšem rozhodně nedělá nezajímavé ptáky. Na burzách se s nimi setkáme spíše zřídka. Díky své nenápadnosti nejsou ani zvláště drazí, cena se pohybuje mezi 200 a 400 Kč za pár. Jiná je situace u mutačních ptáků, některé mutace jsou poměrně značně atraktivní, ale je jich jako šafránu a i cena je značně vyšší. Existuje řada mutací phaeo, hnědá, isabelová.
Hýlové nejsou nároční chovanci, hodí se jak pro začínající chovatelé, tak pro zkušené chovatelé, kteří chtějí svůj chov zpestřit.
Své hýly jsem zakoupil na burze v Přerově v roce 2009. Umístil jsem je do společné voliéry o velikosti 5×2×2 (dך×v) spolu s jinými drobnými exoty. V současné době je chovám ve společnosti křepelek harlekýnů, amad papouščích tříbarvých, pásovníků dlouhoocasých, amadin pruhovaných, kubánek malých, zlatoprsek malých, zvonohlíků mosambických, vrabců hnědohřbetých, křepelů korunkatých, šafránky velké, amarantů malých, holoubků malých, diamantových a zlatozobých. Voliéra je osazena několika menšími jehličnany, ostružiníkem a jinými popínavými rostlinami. Každý rok na jaře do voliéry instaluji různé větve tují a borovic, čímž se snažím ptákům vytvořit vhodná zákoutí pro hnízdění i úkryt. Voliéra je ze dvou třetin zastřešená a jedna třetina, která je osázená, je otevřená. Boční strana je z polykarbonátu a za zadní stranou voliéry roste velký keř akebie, který prorůstá do voliéry, takže také chrání ptáky před průvanem.
Co se povahy hýlů týče, jsou to zcela bezkonfliktní ptáci, a to i v době hnízdění. Pokud nejsou vyrušeni nebo v novém prostředí, neschovávají se a využívají celý prostor voliéry. Jsou-li ve stresu nebo se je snažím odchytit, je situace zcela odlišná. Hýlové se ukrývají na těch nejneuvěřitelnějších místech a úkryt neopustí, ani když se dostanete do jejich těsné blízkosti. To bývá v tak velké voliéře, která je navíc i poměrně slušně zarostlá, docela problém.
Dle literatury hýlové hnízdí v kanárčích košících. Ve voliéře měli k dispozici jak tyto košíčky, tak proutěné kukaně a polootevřené budky. Je zajímavé, že u mě hýlové nikdy nehnízdili v košíčcích, ale střídali kukaň a polootevřenou budku, a to se dvěma výjimkami. V loňském roce si při třetím hnízdění postavili hnízdo volně ve větvích na budce od šafránek velkých. V letošním roce si při druhém hnízdění postavili hnízdo na vršku větve tuje v rohu voliéry, zhruba 15 cm od hnízda astrildů rákosních, kteří si postavili kulovité hnízdo v košíku původně určeném pro holoubky diamantové a malé. Ve všech případech si postavili miskovité hnízdo, do kterého pak snesli 4–5 vajíček.
Hýlové v roce 2009 stihli jedno hnízdění, kdy snesli 4 vajíčka, ale hnízdění nedopadlo dobře, protože snůšku opustili. Neúspěch byl podle mě zapříčiněn tím, že ptáci byli ještě mladí a nezkušení. V roce 2010 došlo ke dvěma úspěšným hnízděním. Hýlové pravidelně hnízdí jako jedni z prvních ptáků po vypuštění ze zimoviště do venkovní voliéry (v těsném závěsu za šafránkami velkými). Hýlové většinou v průběhu prvního úspěšného hnízdění, kdy mladí jsou již zcela opeřeni, ale ještě nevylétli z hnízda, stavějí nové hnízdo a připravují se na další snůšku. V roce 2010 odchovali ve dvou hnízděních 4 mladé. Byla to první kompletní chovná sezona a dopadla nad očekávání dobře. Od roku 2010 do současnosti se mi chov těchto hýlů velmi daří. V letech 2011–2013 mi hýlové pravidelně dvakrát ročně odchovávali mladé, nejčastěji v počtu dvě mláďata na hnízdění. Výjimečně odchovali i tři.
I když jsou hýlové dost otužilí a vyskytují se až po Britskou Kolumbii, na zimní měsíce je společně se zbytkem drobotiny umísťuji do zimovacích voliér ve sklepě o rozměrech 2×0,8×1,6 (dך×v). Do těchto voliér umísťuji zvlášť samce a zvlášť samice, aby si ptáci odpočinuli a nesnažili se hnízdit v zimě. Ptáky stěhuji podle počasí začátkem října, nebo dokonce až v půlce měsíce. Většinou koncem září, když začnou padat noční teploty, zakryji voliéru z přední části plachtou nebo netkanou textilií, což zvýší o nějaký ten stupeň teplotu ve voliéře, a přes den, kdy je příjemně, plachtu z poloviny sundám, ať se ptáci mohou slunit. Vypouštění ven probíhá zhruba v měsíci květnu, opět záleží na počasí, jsou roky, kdy vypouštím již v dubnu.
Závěr
Podle mých zkušeností jde o nenáročné chovance, které lze dle literatury držet celoročně venku (hlavně by se mělo zamezit průvanu a ptáci by měli mít možnost skrýt se ve větvích před nepřízní počasí). Jejich velkou předností, která nahrazuje nenápadný vzhled, je krásný zpěv, hlavně v podvečerním čase, a také snášenlivá povaha, jež při společném chovu ostatní ptáky nijak neobtěžuje ani neruší. Je škoda, že jsou chovatelskou veřejností často opomíjení, možná i proto, že někteří je zaměňují s evropskými ptáky a myslí si, že potřebují výjimky pro jejich chov.
Zdroje: (1) PODPĚRA, Petr. Zrnožraví pěvci celého světa. 2004. vyd. Praha: EPAVA, 2004. ISBN 80-86297-27-6.
