Papoušek horský – kouřový (Polytelis anthopeplus)

Jsou to mírumilovní a klidní papoušci. Velká část chovatelů je chová s jinými malými papoušky, holoubky nebo astrildovitými ptáky. Může se najít jedinec výraznějšího temperamentu, u kterého nevydrží jiný druh, ale takové případy jsou zcela výjimečné. Při společném chovu musí logicky být voliéra větších rozměrů, a to hlavně její šíře. Ptáci se musí vždy vzájemně bezpečně vyhnout.

Popis

Byl poprvé popsán Learem roku 1831. Tento středně velký australský papoušek je největším zástupcem rodu Polytelis. Podle IUCN je stupeň ohrožení nízký a je označen jako málo dotčený. Hlavním výskytem je jihovýchodní a jihozápadní část Austrálie. Na východě území upřednostňuje jako kryt a potravu eukalypty (Eucalyptus gracilis). V západní oblasti má v oblibě především akácie (Acacia). Od ostatních australských papoušků se celý rod Polytelis liší korálově červeným zobákem, dlouhým ocasem a podobností mláďat dospělé samici. V několika publikacích je zmíněna možná příbuznost s rodem Psittacula. U všech druhů je patrné podobné chování v období roznožování. Samice papouška horského je v době toku dominantnější než samec, jako je tomu u alexandrů. Svojí anatomií a složením potravy se podobají rodu Aprosmictus. Díky nezvykle dlouhým letkám působí křídlo hodně špičatě. Ptákům se díky delšímu křídlu lépe létá a tím jsou pravděpodobně adaptováni na kočovný způsob života. V Austrálii se pohybují v párech nebo malých hejnech a jsou to jedni z nejlepších letců tamní krajiny. Hnízdí v dutých kmenech především eukalyptů přibližně ve výšce pět metrů nad zemí. Pohlavní dimorfismus je zde výrazný. Vždy lze pohlaví bezpečně určit až v dospělosti. Samec se samicí mají i několik společných znaků. Růžový, až červený zobák, na křídle mají červeně zbarvený pruh, který je u samců výraznější a obvykle zaujímá větší oblast než u samic. Zbarvení těla samce je žluto-zelené v různých odstínech. Samice mají tělo v odstínech tmavě zelené a šedozelené barvy. Celkově působí samice matným a nevýrazným dojmem oproti samcům. Mláďata jsou po opuštění budky zbarvením podobná samici. Ve stáří jednoho roku začínají samci měnit barvu těla. Konečné zbarvení získávají přibližně ve třech letech. Obzvlášť u mutací jako dilute (žlutá) a parblue samci své zbarvení zintenzivňují a zesvětlují až do věku 6 let. Hlasové projevy nejsou příliš intenzivní. Mimo hnízdní sezonu o sobě dají vědět pouze ráno a večer. Přes den se takřka neprojevují a jejich aktivita rovněž není nijak ohromující. Nejhlasitěji se projevují v období toku. Hlasitě hvízdají a při vyrušení se projevují jakýmsi skřehotáním. Takové chování pomine ve chvíli, kdy samice zasedne na snůšku. Dalším hlasovým projevem je „kňučení“ samice. Tento zvuk vydává při žadonění nakrmení po samci nebo při páření. Hlasové projevy okolo svatebních rituálů nejsou výrazně hlasité, protože v tuto chvíli jsou ptáci nepozorní a snadno by tak přitáhli pozornost predátorů a nevěnovali jim patřičnou pozornost.

Chov

Pro zdárný odchov musíme mít především dostatečnou porci štěstí, ale určitými kroky můžeme zdárnému odchovu pomoci. Prvním kritériem je voliéra. Do klece je tento australský letec naprosto nevhodný. Délka voliéry by měla být minimálně 3 metry. Ptáky v nejlepší kondici a postavě jsem viděl ve voliérách o délce sedm metrů. V tak dlouhé voliéře se dostatečně proletí a jsou dobře osvaleni. Papoušek horský má sklony k obezitě. V případě, že mu poskytneme dostatek prostoru, můžeme takovému konci zamezit. V malých voliérách jsou tito papoušci neteční, méně spokojení a obvykle méně aktivní co do hnízdění. Nemají potřebu létat a hledat potravu, protože jí mají nadbytek. Tuto chybu dělá mnoho chovatelů – že australské ptáky překrmuje. Zvlášť pro papoušky horské bychom měli nastolit krmný režim tak, že nemají-li krmení absolutně spotřebované, nové nedostanou. Já vždy krmím tak, že v misce jsou jen slupky – ptáci hned jdou na misku s krmením. Samozřejmě nesmíme zkoušet, jak dlouho vydrží o hladu, ale rozumně je nechat vše spotřebovat. V období krmení mláďat je samozřejmostí, že musí mít potravy dostatek. Šířka voliéry je dobrá minimálně jeden metr. Musíme myslet na to, že při zdárném odchovu bude ve voliéře ptáků i několikanásobně víc než jen chovný pár. Voliéra by měla být z větší části krytá ze stran i shora. Ideální je, pokud malá část voliéry má otevřený strop. Tato část není vhodná nad jedním z výše umístěných bidélek. Při vylétnutí mláďat, která jsou nezkušená, může dojít při dešti k „prolití“ a následnému prochladnutí. Nejlepším řešením je závěsný koš před voliérou, kde se mohou ptáci vyhřívat a rovněž sprchovat v dešti. V takovém koši nebudou ptáci nocovat a je to tak ideální způsob, jak ptákům dopřát slunce i déšť. Papoušci horští dobře snáší naši zimu. Nutné je, aby měli možnost na noc schovat nohy v peří. Je dobré na vyvýšené místo umístit „nocovací“ polici nebo silné bidlo. Takové místo ptáci vyhledávají a na něm bez problémů přečkají noc. Budka je velikostně podobná té pro jiné střední papoušky. Rozhodně by měla být stojatého typu. Rozměry základnymaximálně 25 × 25 cm a výška přibližně 60 cm. Nejvhodnější je zhotovit ji z tlustších prken. Masiv je schopný absorbovat vlhkost, což u různých dřevotřískových desek není možné. V takových „umělých“ budkách se sráží vlhkost a je to nejvhodnější prostředí pro množení plísní a dalších nežádoucích elementů. Není od věci budky umístit dvě na různé strany voliér, aby si mohl pár vybrat. Pokud pár harmonizuje, na umístění a velikosti budky příliš nezáleží. Nevhodné je umísťovat směr vletového otvoru na severní světovou stranu. Ideální směr je východ nebo jih, ale ve druhém případě nesmí budka být na přímém slunci! Největším dílem úspěchu je vždy harmonizující pár. Nejlepší, co může být, je přirozený výběr partnerů. Do voliéry umístíme více ptáků dohromady a necháme je vybrat si partnera přirozeně. V dnešní době je pořizovací cena těchto papoušků v přírodním zbarvení nízká, a tak si může takřka každý dovolit nakoupit jedinců více. Nemáme-li jinou možnost a partnery k sobě musíme přidělit nuceně, úspěšného odchovu se nemusíme dočkat nikdy. Papoušek kouřový jde do toku velmi brzo zjara nebo naopak pozdě oproti jiným australským papouškům. Období toku můžeme podpořit vydatnějším krmením. Období toku poznáme tak, že samec švitoří a hlasitěji pokřikuje. Důležitou složkou jsou bílkoviny, proto bychom měli začít podávat vaječnou míchanici. Na ni existuje mnoho receptů – každý chovatel má svůj zaběhnutý a osvědčený způsob přípravy. Důležité je, abychom nekrmili tím způsobem, že krmení v misce zůstává a může snadno začít plesnivět. Lepší je zvolit menší množství, které je i přesto dostatečné. Ptáci vše nespotřebují, jestliže jim dáme velké množství, a zbytečně krmení rozhrabou a my je vyhodíme nebo na zemi plesniví. Dalším vhodným doplňkem jsou naklíčené zrniny. Existuje celá řada směsí přímo určených na naklíčení. Nejvhodnější jsou luštěniny, které snadno klíčí a ptáci je mají v oblibě. Při nakličování bychom měli dát velký pozor na tvorbu plísní. Můžeme tomuto procesu zamezit přidáním přípravkudo vody na nakličování. Možné je použít citronovou šťávu nebo jiné na trhu dostupné prostředky. Vždy bychom měli dát ptákům pouze tolik krmení, kolik spotřebují. Jelikož se jedná o větší papoušky, je možné do míchanice nebo i samostatně přidávat různé bobule, jeřabiny, zeleninu a ovoce. Nesmíme zapomenout na zdroj přírodního vápníku. Nejlépe jej ptákům podáme v drcených vaječných skořápkách a sépiové kosti. Na trávení by ptáci měli mít k dispozici neustále grit. Velmi dobré je občas dát do voliér různé větve na okus. Velmi dobrá je vrba, která působí jako přírodní antibiotikum a obsahuje tříslovinu. Všichni papoušci ji ochotně oštipují. Velice oblíbené jsou i větve jehličnanů. Nejoblíbenější je borovice lesní. Pro lepší střevní flóru je vhodné umístit do voliér dubovou kůru, kterou si ptáci oštipují podle potřeby. Dubovou kůru můžeme nahradit i dubovými větvemi, které ptáci rovněž s oblibou konzumují. V období, kdy dozrává bez černý, můžeme do voliér umístit celé větve i s plody. Ptáci se zabaví a rovněž si vezmou potřebné látky.

Mutace

U papouška kouřového je v chovech již několik mutací. Patrně první a nejvíce rozšířená je dilute. Většina chovatelů ji nesprávně nazývá žlutý pastel. Vzhledem k tomu, že zatím pastelová mutace nebyla nikde ukázána samostatně, jedná se o špatné pojmenování. Pokud by existovala kombinace, musí existovat i samotná primární mutace. Dědičnost mutace dilute je recesivní. Další mutací, která se objevuje v chovech zahraničních i místních chovatelů, je mutace lemovaná (edged). Dědičnost této mutace je autozomální neúplná dominantní. Jedinci s jedním faktorem vykazují velikou variabilitu ve zbarvení. Dvoufaktorový pták má celé tělo žluté s šedým nádechem. Zbarvení očí, zobáku a nohou je jako u přírodního jedince. Před několika lety se v Beneluxu vyskytla mutace lutino. K nám bylo dovezeno několik jedinců díky několika zapáleným chovatelům. Velkou překážkou je aktuálně vysoká cena a malé počty odchovů. Dědičnost této mutace je recesivní vázaná na pohlaví. Podle tamních chovatelů je problém se samicemi lutino. Mají potíže se snášením, více zdravotních problémů a podobně. Důvodem je patrně to, že tato mutace ještě není více rozšířená. Samců mutace lutino je skutečně jako šafránu. Nicméně v budoucnu se tato situace jistě zlepší, tak jako tomu bylo u všech mutací. Barva očí je červená. Zobák a nohy jsou světle růžové barvy, drápky bílé. Barva celého těla je intenzivně žlutá, pouze červené skvrny v křídle zůstávají nezměněny. U dospělých samců tyto červené oblasti přechází až do fialových tónů, a tak kontrast žluté a červené barvy je velmi atraktivní. Pravděpodobně poslední mutací je parblue. Někteří chovatelé ji nazývají dilute. Nicméně o dilute se nejedná. Pokud by tomu tak mělo být, musí se na těle objevit pouze barvy v různých odstínech mezi bílou a černou. Jestliže se objevují nažloutlé a nazelenalé oblasti, o čistě dilute mutaci nejde. Někteří chovatelé ji nazývají modrý pastel. Takové pojmenování je také špatné, protože se tímto pojmenovává kombinace modré a pastelu, nikoliv primární mutace aqua nebo tyrkys. Správný název by mohl být parblue neboli částečně dilute. Jedná se o mutaci s recesivní dědičností. Variabilita ve zbarvení je velká, hlavně mezi různě starými jedinci. Někteří starší samci mají poměrně pěknou dilute barvu, ale obzvlášť mláďata mohou působit nevýrazně a poměrně neatraktivně. Záleží na konkrétním pohledu každého chovatele. V kombinaci s mutací lutino již vznikli první creamino ptáci. Mutace, která se začala objevovat před nedávnem, je skořicová. Zbarvením jsou atraktivní hlavně samci. Barva těla je světle skořicově hnědá a v kombinaci s červenou skvrnou v křídle je velmi atraktivní. Dědičnost je recesivní vázaná na pohlaví. Někteří chovatelé se zmiňují i o červeně zbarvených papoušcích horských. Pravděpodobně se jedná o červenobřichou mutaci, která je selektivně vybírána. Pokud se náhodně objeví červeně zbarvený pták, zpravidla se jedná o nějakou nemoc či pouhou modifikaci. Červené zbarvení v takové situaci obvykle zmizí po prvním přepeření.

Příklady párování mutací a přírodně zbarvených ptáků:

Recesivní vázaná na pohlaví

1,0 zelený / ino × 0,1 zelená

50 % samců zelených a 50 % samců zelených / ino

50 % samic zelených a 50 % samic lutino

1,0 zelený × 0,1 lutino

100 % samců zelených / ino a 100 % samic zelených

1,0 zelený / ino × 0,1 lutino

50 % samců zelených / ino a 50 % samců lutino

50 % samic zelených a 50 % samic lutino

1,0 lutino × 0,1 zelená

100 % samců zelených / ino

100 % samic lutino

1,0 lutino × 0,1 lutino

100 % samců i samic lutino

Recesivní mutace

1,0 zelený / dilute × 0,1 zelená

50 % samců zelených a 50 % samců zelených / dilute

50 % samic zelených a 50 % samic zelených / dilute

1,0 zelený / dilute × 0,1 zelená / dilute

25 % samců zelených, 50 % samců zelených / dilute a 25 % samců dilute

25 % samic zelených, 50 % samic zelených / dilute a 25 % samic dilute

1,0 zelený × 0,1 dilute

100 % samců i samic zelených / dilute

1,0 zelený/dilute × 0,1 dilute

50 % samců zelených / dilute a 50 % samců dilute

50 % samic zelených / dilute a 50 % samic dilute

1,0 modrý × 0,1 dilute

100 % samců i samic dilute

Autozomální dominantní

1,0 zelený × 0,1 lemovaná 1F

50 % samců zelených a 50 % samců lemovaných 1F

50 % samic zelených a 50 % samic lemovaných 1F

1,0 lemovaný 1F × 0,1 lemovaná 1F

25 % samců zelených, 50 % samců lemovaných 1F a 25 % samců lemovaných 2F

25 % samic zelených, 50 % samic lemovaných 1F a 25 % samic lemovaných 2F

1,0 zelený × 0,1 lemovaná 2F

100 % samců i samic lemovaných 1F

1,0 lemovaný 1F × 0,1 lemovaná 2F

50 % samců lemovaných 1F a 50 % samců lemovaných 2F

50 % samic lemovaných 1F a 50 % samic lemovaných 2F

1,0 lemovaný 2F × 0,1 lemovaná 2F

100 % samců i samic lemovaných 2F