Klikr a výchova psa
Co je to „klikr“
Důležitou vlastností klikru je jeho schopnost vydat zřetelný, specifický zvuk. Takže pro klikání je možné použít vlastně cokoliv, co se nám vejde pohodlně do ruky a co umí utvořit zvuk. To dělá kdejaká dětská či psí hračka, řeknete si. A také ano. Můžete ji použít. Cvičitelé delfínů a kosatek, kteří jako první tento způsob pozitivní motivace použili, využívali píšťalku. Zakladatelka této metody u psů Karen Pryorová využívala dětskou hračku žabku. Pro pohodlí a funkčnost vznikl z obchodů všem známý klikr – plastový dutý kvádr s klikacím plíškem uvnitř. Prodávají se různé druhy. Společné mají to, že při zmáčknutí cvaknou. Každý klikr má většinou očko na přidělání šňůrky a je malý, aby se pohodlně vešel do dlaně. Některé klikry umožňují i regulaci hlasitosti vydaného zvuku.
Proč se kliká – podstata metody
K čemu vlastně klikr je? Proč a kdy se kliká? Zvuk klikru říká psovi: „Ano, teď právě děláš to, co od tebe chci,“ a signalizuje mu, že odměna (pamlsek) je na cestě. Proč nestačí psa pochválit a dát mu pamlsek? Samotná pochvala a pamlsek nezachytí ten ideální okamžik, tu danou vteřinu, kdy se pes nejvíce přiblížil činnosti, kterou od něho chceme. Kliknutí, které přijde např. při výcviku „sedni“ v okamžiku, kdy pes dává záď k zemi, psovi jasně signalizuje, že to je činnost, za kterou bude za chvilku odměněn.
Při tréninku s klikrem je důležité:
• načasování kliknutí. Lépe dříve než později. Jestliže klikneme ve chvíli, kdy už pes dávno sedí, ten si nespojí odměnu se sedáním, ale třeba s rozhlížením se, které prováděl ve chvíli, kdy slyšel kliknutí.
• neklikat bez odměny, neodměňovat bez kliknutí – po každém kliknutí musí následovat odměna, odměně musí předcházet kliknutí. Bez splnění tohoto pravidla by došlo ke znevážení kliknutí.
Při výcviku s klikrem se psem fyzicky nemanipulujeme. Vytvoříme takovou situaci, kdy pes sám impulzivně provede to, co od něho chceme, a my v tu chvíli klikneme. Při výcviku běžných činností, které pes často dělá, je možné počkat, až pes danou činnost udělá sám, jako například u výše zmíněného „sedni“. Můžeme jen počkat, až si pes začne sedat, a v tu chvíli kliknout. Pokud cvičíme cvik složitější nebo činnost, již pes běžně nedělá, vytvoříme situaci, kterou psa k té činnosti navedeme. Zpočátku pochopitelně nechceme od psa provést celý cvik ani netrváme na provedení všech detailů správně. Každý cvik musíme rozfázovat a zpočátku odměňovat psa za sebemenší pohyb, který bude směřovat ke správné činnosti. Například při aportu nechceme okamžitě, aby pes aport přinesl. Nejprve musí pochopit, že cvik bude spojen s aportovací činkou a že o ni se má zajímat. Až později od něho budeme chtít, aby ji přinesl. Nejprve bude tedy pes odměněn za jakýkoliv zájem o činku: za přičichnutí, dotknutí se, hrábnutí do ní tlapkou. Když pes pochopí, že je odměňován za svůj zájem o činku, začneme mu klikat, jen když se jí dotkne tlamou. Tak se psovi postupně více a více specifikuje, co se od něho chce, až pochopí celý cvik. Až nakonec můžeme doladit drobné nepřesnosti například při předsednutí atd.
Povel při tomto způsobu výcviku se většinou dává až ve chvíli, kdy pes porozumí, co od něho požadujeme. Nejprve tedy ve chvíli, kdy pes provedl činnost, na kterou čekáme, jen klikneme. Když nám již správné chování pes nabízí sám, a to za účelem odměny, přidáme ke kliknutí povel. Tak se psovi spojí cvik s povelem. Až se pes cvik naučí, můžeme pronést povel a čekat na jeho provedení. Ihned při provedení klikneme a pak odměníme.
Při výcviku s klikrem učíme psa vždy jen jeden nový cvik. Až po jeho úplném zvládnutí můžeme pronést povel a odměnit bez kliknutí. Pomocí klikru můžeme začít cvičit další cvik a psa odměňovat za nové správné nabízené chování.
Výhody této metody
• Na rozdíl od výcviku pomocí cukání s vodítkem můžeme klikr použít i na dálku.
• Je to metoda pozitivní, pes má radost z práce s námi, baví ho a chce s námi pracovat. Musí přemýšlet a vymýšlet, jaké chování mu přinese kliknutí. Takto naučený cvik si pes lépe zapamatuje.
• Zatímco cviky a zákazy naučené pomocí donucovacích prostředků (ostnatý, elektrický obojek) selhávají ve chvíli, kdy pes vycítí, že je na sobě nemá připevněné, a nemusí se tak bát, cviky naučené klikrem neselžou, protože nejsou vybudované na strachu z trestu, ale na chuti vzájemně spolupracovat.
• Takovýto výcvik je zábavný pro člověka i psa. Stává se jakousi formou komunikace mezi dvěma jedinci a klikr jejich prostředníkem. Pán komunikaci tvoří a pes mu dobrovolně a radostně odpovídá.
• Je to výcviková metoda vhodná i pro extrémně submisivní psy, kteří při cvičení s dominantním, sebevědomým a rázným člověkem mají strach a jsou nervózní i při mírně zvýšeném hlasu cvičitele.
Čím odměňovat
Odměna nám slouží k podpoření správného chování psa. Pro psa může být odměnou procházka, mazlení, hra či oblíbená hračka. Při výcviku se používají nejvíce pamlsky. Nejvhodnější jsou pamlsky měkké, které pes nemusí dlouho kousat a snadno sklouznou do krku – salám, sýr, maso či nějaké vhodné psí pamlsky. Důležité je, aby byly pro psa silně přitažlivé. Odměny je vhodné střídat, aby zůstaly pro psa stále lákavé, pes se bude více těšit.
Zásady tréninku s klikrem
• Několikrát denně pár minut je lepší než jednou denně hodinu – pro psa je výcvik mentálně náročná činnost, snaží se přijít na to, co od něho chceme – někdy můžete až vidět, jak se mu „kouří z hlavy“, když se snaží pochopit, co právě udělal dobře, že byl odměněn, protože to chce udělat ze zřejmých důvodů znovu.
• Stejně jako při klasickém výcviku je vhodné cvičit s nenajedeným psem. I nám lidem se špatně hýbe, když máme plné břicho, a co víc, i nám se špatně myslí, protože máme odkrvený mozek a cítíme se ztuhlí.
• Nerušivé prostředí – pes musí u cvičení přemýšlet a soustředit se. Je proto vhodné zajistit mu pro výcvik, stejně jako žákovi učícímu se na písemku do školy, klidné prostředí bez rušivých vlivů, aby se mohl soustředit jen na učení.
• Pes cítí náladu pána. Není vhodné jít cvičit se psem, když se necítíme dobře, jsme mrzutí či ve stresu. Takovou náladu bychom jen na psa přenesli a výcvik by se nevydařil. Navíc bychom si svůj případný vztek na psovi mohli ve slabé chvilce vybít.
• Je nutné psovi ukazovat svoji náklonnost k němu – mluvit s ním, hladit ho, projevovat mu svoji lásku a spokojenost s ním.
• Výcvikovou lekci je vhodné ukončit dříve, než začnou být na psovi patrné první známky únavy, útlumu.
• Když pes provede nějaký cvik výborně, je potřeba projevit mu naši radost. Tento cvik se v dané lekci nedoporučuje opakovat, protože pes by ho mohl už jen pokazit.
• Při výcviku se postupuje pomalu kupředu. Při zvýšení požadavků na psa je nutné omezit rušivé vlivy. Jestliže pes nový požadavek nezvládl, je nutné vrátit se k předchozímu kroku a více ho upevnit.
• Každou lekci je vhodné skončit pozitivně. Pes z cvičení odchází spokojený a ve chvíli, kdy ho výcvik nejvíce baví. Bude se tak na další cvičení více těšit.
Seznamte se, prosím
Pokud se rozhodneme zkusit výcvik s klikrem, je nutné si uvědomit, že nejdříve musíme psovi vysvětlit, co pro něho kliknutí znamená. Musíme ho s klikrem seznámit. V klidném prostředí si nachystáme do jedné ruky klikr a do druhé pamlsky. Klikneme a psovi hned nabídneme pamlsek. Kliknutí a odměnění opakujeme několikrát za sebou. Toto cvičení zopakujeme během dne několikrát. Pes k nám brzy po kliknutí začne sám chodit a čekat na pamlsek. Tak si spojí kliknutí s pozitivní odměnou.
Někteří cvičitelé doporučují po tomto cvičení zařadit cvik, který naučí psa věnovat nám pozornost. Jestliže pes již ví, že po kliknutí bude následovat odměna, a ví, že máme klikr a pamlsky u sebe, bude u nás čekat na další kliknutí, loudit pamlsky. Ve chvíli, kdy se na nás podívá, klikneme a odměníme ho. Několikrát zopakujeme. Tak se pes naučí, že když máme u sebe klikr, chceme, aby nám věnoval svoji pozornost a soustředil se na nás.
Jako další cvik můžeme zařadit „sedni“. Je jedno jestli ho již pes zná, nebo ne. Sedni je jednoduchý cvik, kterým psovi snadno ukážeme, co práce s klikrem znamená. Pokud pes povel „sedni“ nezná, ruku s pamlskem zvedáme nad jeho čumák nahoru nad oči. Pes si tak sám sedne. Ve chvíli, než dosedne, klikneme a řekneme povel. Následně pochválíme a odměníme. Pes tak zjistí, že aby se dočkal kliknutí, musí něco vykonat, a začne nám nabízet různé chování, vymýšlet různé kousky, které myslí, že od něho zrovna chceme.
Odstranění nežádoucího chování pomocí klikru
Co když pes dělá něco, co je pro nás nepřijatelné? Je možné i zde použít klikr? V některých situacích ano, v některých již hůře.
Jestliže pes udělá nějakou nežádoucí činnost – vyskakuje na nás, štěká za dveřmi po našem odchodu, okusuje nám ruku – může následovat trest, kterým mu ukážeme, že nás rozzlobil. Ale i potrestání může být pro psa odměnou. Např. ve chvíli, kdy štěně kňučí proto, aby získalo naši pozornost, proto, že mu chybí náš zájem o něj. Jestliže na takové chování reagujeme trestem, štěně dosáhlo svého. Získalo naši pozornost. Sice negativní, ale i ta je lepší než žádná. Jak tedy takové nežádoucí chování účelně odstranit? V mnoha případech je účinné ignorování nevhodného chování – jeho nepodpoření. Pochvalou odměníme chování jiné, vhodné. U výše zmíněného štěněte není náprava složitá. Jestliže štěně ve chvíli, kdy kňučí, ignorujeme, zjistí, že takové chování mu nepřineslo požadovaný efekt. Jeho tichost naopak odměníme. Tak nevhodné chování postupně vymizí.
Pozitivní korekci (odvedení pozornosti ke správné činnosti, která bude odměněna, zatímco špatná činnost je ignorována) nelze využít úplně vždy. Jsou situace, kdy je od nás nutný okamžitý razantní zákrok, například když pes vběhnutím do silnice ohrozil sebe i účastníky silničního provozu. Před použitím jakéhokoliv fyzického trestu si však musíme uvědomit, že takovéto tresty mají vedlejší účinky. Jejich přespřílišné opakování a necitlivé použití může mít za následek přeměnu psa v agresivního či ustrašeného jedince.
Práce se psem pomocí klikru oběma přinese hodně zábavy a mnoho příjemně strávených chvil plných harmonické interakce. A v co více by měl milující páníček doufat než ve spokojeného veselého psa.
