Inspirace pro chovatele

S chovem papoušků jsem začal asi před jedenácti lety, v sedmém roce života. Neustále jsem chtěl psa, ale rodiče mi ho nedovolili kvůli starostem, které s ním jsou. Místo toho mě „dokopali“ do andulek. Kdyby jen tehdy věděli, do čeho mě dostali. Přišla první klec, první voliéra, noví papoušci, a když už bylo i toto chovatelské zařízení příliš malé, přibývaly voliéry další – na zahradě ke dvěma menším voliérám se zálety tři větší voliéry pro „Austrálii“. Říkal jsem si, že mám na dlouhou dobu od stavění voliér pokoj, už jenom proto, že jsem se neměl kam rozšiřovat. Spletl jsem se…

Závěsné koše

Už v roce 2012 jsem pomalu vymýšlel nové voliéry. Začalo to tím, že rodiče začali přemýšlet o rekonstrukci šopky, kvůli úložnému místu, zvlášť na zimu. Okamžitě jsem se toho chytil, a aniž by o tom kdokoli věděl, začal jsem přemýšlet a vymýšlet, jak do této rekonstrukce zapojit i nové voliéry.

Konečně mě to napadlo. Nechal jsem se inspirovat u známého, od kterého už jsem několikrát bral papoušky, a začal jsem shánět informace o takzvaných závěsných koších. Splňovaly vše, co jsem od nových voliér očekával – nezabírají téměř žádný prostor, snadno se čistí a navíc jsem k nim mohl připojit i zálet, což bylo vzhledem k hlučnějším druhům, které v těchto voliérách měly být, nezbytné.

Teď už „jen“ seznámit rodiče s plánem a doufat, že budou se vším souhlasit. Když jsem všechno vysvětlil taťkovi, souhlasil, i když jsem nevěděl, v jaké přesné podobě to nakonec bude, vše se řešilo téměř za pochodu, spolu se stavbou.

Rozhodl jsem se, že nové voliéry budou z hliníku, a začal jsem shánět informace o jednotlivých výrobcích hliníkových klecí. Poprosil jsem o nacenění několik výrobců, až jsem si nakonec vybral jednoho, který byl nejlevnější a jak po telefonu, tak po e-mailu se s ním velmi dobře jednalo. Nabídl mi slevu a musím říct, že cenově byl o hodně levnější než ostatní výrobci. Neměl jsem žádné přesné míry, protože se vše mělo stavět „po domácku“, takže nacenění nemohlo být přesně, nicméně přibližnou cenu jsem znal a zdála se mi přijatelná. S výrobcem jsem se domluvil, že až budu znát přesné rozměry a položky, které budu chtít udělat, dám mu vědět, a dál jsem zatím nic s voliérami neřešil.

Stavba

V březnu roku 2013 se konečně začalo s přestavbou. Nejdříve se musela stará budova vyklidit, ale hlavně se od ní musely odstěhovat voliéry, které měly v přízemí dovnitř zálety. Tyto dvě voliéry pro alexandry a amazonky musely být tím pádem na celé jaro a léto provizorně umístěny vedle voliér pro „Austrálii“. Po tomto přemístění už nebránilo nic přestavbě.

První krok byl shození střechy, která už byla značně prohnilá a prožraná škůdci. Následovalo rozebrání stropu zatepleného vatou. Tento úkol byl vzhledem k myším, jež z ní skákaly, obzvlášť nepříjemný. Dalo to zabrat, ale střecha i strop byly za jeden den dole.

Když se se stavbou takto zásadně začalo, děda, který je zedník, začal se zděním. Budova o původně vnitřních rozměrech asi 2,5×4 m se rozšířila na 3,3 m, takže jedna celá podélná zeď se zbourala, místo ní se o něco dále postavila nová a dvě příčné zdi se prodloužily. Po dozdění přízemí se začalo s druhým patrem – samozřejmě šalunkem, položily se nosné trámy a začal se dělat provizorní strop, aby se mohlo začít se zděním druhého patra. Druhé patro je širší než spodní část, směrem k sousedům je druhé patro nadstavené o metr do šířky. Tento nadstavený prostor by samozřejmě neunesl ytong, takže je zeď z OSB desek. Po položení desek na podlahu se začalo zdít druhé patro, a tady přišel okamžik, kdy to konečně začalo vypadat, že jde i o voliéry. V čelní straně budovy se vyzdila čtyři okénka pro výlet do závěsných košů.

Po tomto zvednutí druhého patra jsme udělali střechu z desek. Když byl tento krok hotový, přišel klempíř a udělal střechu z lepenky a samozřejmě celou střechu oplechoval. Konečně se mohla budova zateplit a udělat fasáda, celá budova najednou vypadala alespoň zvenku ukončeně.

Když byla celá budova „v suchu“, udělala se elektrika a všechny zdi se omítly. Poté se zespodu v přízemí na nosné trámy přišroubovala podhledová OSB deska. Přízemí najednou bylo téměř dokončené. Ve stropě je otvor do druhého patra, kam se zatím chodí po žebříku, časem bude vyměněný za schodiště. Potom stačilo odšroubovat desky v druhém patře, položit na spodní podhledovou OSB desku dvaceticentimetrovou vrstvu vaty, našroubovat znovu desky a položit na podlahu OSB desky. Stejně jako spodní strop se zateplil i vrchní, s tím rozdílem, že tam se dávala vata zespodu a nepokládala se shora, jelikož se tam nebylo jak dostat. Když byla vata upevněná, našroubovala se i v druhém patře na strop podhledová OSB deska. Pak už se jen do vchodového otvoru do patra udělal poklop na panty, ten se otevírá shora, a zespodu jsou kvůli úniku tepla ještě jedny dveře – výsuvné. Patro bylo najednou také hotové.

Konečně došlo na voliéry

Vyměřil jsem přesné rozměry voliér a zadal je výrobci, který na nich začal dělat. Nejdříve mi ale poslal okénka, která jsem namontoval, abychom se měli čeho chytnout. Okénka mají vnitřní rozměry 35×35 cm.

V tomto okamžiku jsem začal shánět po známých kachličky, které jim zbyly z jakýchkoli rekonstrukcí. Sehnal jsem všechno možné a nakonec se z nich poskládala docela pěkná zeď.

Hned poté, co přišla okénka a namontovali jsme je (jsou přišroubované do stejně velkých dřevěných rámků, které byly již zazděné v budově), přišel i zbytek voliér, a to čtyři čelní stěny, které tvoří zálety u vrchních závěsných košů a každá z nich má dvířka do voliér a otočný krmný pult. Zálety jsou až na zem a mezistěny v nich jsou z vodovzdorné překližky 0,9 cm tlusté. Dále dorazily venkovní závěsné koše na smontování. Celkem jsou čtyři závěsné koše, na kterých je dvojité pletivo ze všech stran včetně mezistěn. Stěna, která leží na fasádě, nemá pletivo, kolem okénka je pouze nalepené plexisklo.

Mimoto přišla poslední objednaná položka, a to zálet u spodních voliér. Výlety jsem nechal starší, byly to ty, které jsem na léto odstavil. I přesto, že je mám už delší dobu, jsou v perfektním stavu. Nicméně zálet jsem objednal nový. Je pouze závěsný, rozdělený na dvě části, stejně jako výlet. Mezistěna a pravá stěna u záletu je udělaná také z vodovzdorné překližky.

Rozměry spodních venkovních výletů jsou 2×1,3×0,7 m a zálety 1,2×1,3×0,8 m. Velikost vrchních výletů je jeden metr krychlový a zálety mají výšku 1,7–2×1,5×1 m. Teď už zbývalo udělat jen čisticí šuplíky pod spodní zálety, nalakovat OSB desky – stropy i podlahy – a bylo hotovo.

Vím, že rozměry voliér nejsou nijak velké, ale bohužel jsem musel brát ohledy na to, že se budova přestavovala kvůli uskladnění věcí, a ne kvůli voliérám.

Stěhování

První obyvatelé těchto voliér byli amazonci černotemenní, postupně jsem stěhoval další druhy jako „venezuelce“, alexandry rudohlavé, vousaté a zimu zde přečkali také eklektusové. Všechny voliéry ještě plné nejsou, ale to se spraví postupem času. Teplota v zimě se v záletech držela okolo 6 stupňů. Tyto závěsné voliéry mohu jen doporučit. Rozhodně je velmi snadná údržba a největší výhoda je ta, kvůli které jsem si tento typ voliér zvolil, a to úspora místa.

Sám bych si mohl o této přestavbě nechat jen zdát, přece jen i bez mnou placených voliér a příslušenství šlo o obrovskou investici, a proto děkuju rodičům a hlavně dědovi, který nám i ve svých 70 letech pomohl celou budovu přestavět.