Phelsuma nigristriata podceňovaná kráska mezi felsumami

Většina zájemců o chov felsum, půvabných tropických denních gekonů, si vybírá druh barevně atraktivní a cenově dostupný. Na žebříčku popularity v České republice nyní stojí jednoznačně Phelsuma madagascariensis grandis, následována několika dalšími druhy. Milovníci zajímavých a vzácných plazů pak chovají desítky dalších zástupců rodu Phelsuma, z nichž u některých se v ČR dosud nepodařilo vytvořit stabilně se rozmnožující populaci. Pěkná a většinou nepříliš plachá P. m. grandis však vyžaduje velké terárium (pro pár alespoň 85×60×100 cm), které jí bohužel poskytuje málokdo. Přitom je často přehlížena jedna malá, avšak mimořádně krásně zbarvená a svou povahou sympatická felsumka P. nigristriata MEIER 1984. Tento živý drahokam je v zajetí poměrně nenáročný a i po mnoha generacích si, na rozdíl od mnoha jiných druhů, zachovává svou nádhernou svítivě zelenou barvu.

• Měsíční mládě se, až na chybějící červené tečky, zbarvením podobá rodičům.

Phelsuma nigristriata patří se svou délkou 10–11 cm k relativně malým druhům svého rodu. Barva hřbetní části těla je intenzivně tmavěji zelená se svítivým nádechem. Objevují se však i zvířata se zřetelně méně výraznou barvou, která může přecházet až do khaki odstínu. V oblasti šíje bývají drobné zelenomodré třpytky. Na přední části zad se táhnou tři tmavší podélné pruhy, v zadní pak různě silně vyjádřené dvě řady červených teček (může jich být i více či mohou i zcela chybět). Mezi očima mívá P. nigristriata tmavě zbarvené podkovy probíhající mezi očima a nad nozdrami. Za očima pak pokračuje typický silný tmavý pruh, táhnoucí se na bocích až téměř ke špičce ocasu, kde je již slabý a přerušovaný. Tento postranní pruh, jež dal zvířeti jméno (lat. niger = černý, striatus = pruhovaný) je doprovázen ještě světlejším pruhem a může mezi přední a zadní končetinou působit až červenohnědým dojmem. Odděluje svrchní zelené zbarvení felsumy od bílé břišní části, jejíž šedavý nádech je dán černou pokožkou pod šupinami.
Dosud se přesně neví, jak se Phelsuma nigristriata vlastně vyvinula. Morfologicky se od ostatních forem rodu dosti liší, nejpodobnější je snad s P. comorensis díky tvaru břišních šupin. Od skupiny kolem P. lineata se liší přítomností středního švu ve štítku na vrcholu čumáčku, zvaném rostrale, a také rozšířené střední řadě podocasních šupin. Porovnáváním fragmentů genu pro mitochondriální 16S rRNA bylo nedávno zjištěno, že P. nigristriata pravděpodobně stojí nejblíže k P. dubia. Přesné fylogenetické vztahy P. nigristriata však dosud nebyly zcela objasněny.
Na celém světě můžeme tento zelený klenot nalézt přirozeně jen na malinkém území na komorském ostrově Mayotte, který leží v Indickém oceánu mezi severním Madagaskarem a severním Mosambikem. Tento přelidněný ostrov patří do Zámořského společenství Francie (collectivité départementale), není však součástí Evropské unie. P. nigristriata zde žije na osluněných okrajích lesů a v lesních světlinách, často na listech agáve, dracén a jiné středně vysoké vegetaci. Liší se tím od ostatních tamějších felsum, jednak endemických P. pasteuri a P. robertmertensi, jednak více rozšířených P. l. laticauda a P. dubia. P. nigristriata je ze všech druhů na ostrově nejvzácnější, její přesné naleziště (shodné s místem prvně popsaných jedinců, tzv. terra typica) se nezveřejňuje a jeho lokalizace je uložena v herpetologickém oddělení muzea Alexander Koenig v německém Bonnu. P. nigristriata nepatří zrovna mezi felsumí odvážlivce, přesto ji však lze nalézt i na okrajích plantáží a nebýt větší P. l. laticauda, mohla by i ona osídlovat synantropní stanoviště v okolí vesnic.

• P. nigristriata ve věku čtrnáct týdnů.

V zajetí patří P. nigristriata mezi snadno chovatelné druhy. Nejvhodnější je chovat ji v páru, který u tohoto druhu většinou nebývá obtížné sestavit. Toužíme-li po společném chovu s jiným druhem, lze zkusit např. P. klemmeri nebo jiný malý druh gekona nezelené barvy podle pravidla: zelený + zelený: NE, zelený + hnědý (šedý): ANO. Zkusit lze leccos, úspěch však nakonec většinou závisí na individuálním charakteru jednotlivých zvířat a jejich potřebách. Má-li harmonický pár k dispozici dostatečně velké terárium (minimálně 45×45×55 cm, ale doporučuji větší), dostatek úkrytů a větví nebo bambusu k lezení a pro odpočinek, brzy se odmění pravidelnými snůškami.
Phelsuma nigristriata je dítě slunce. Dostatečně silný zdroj světla (např. 1–2 zářivky) a tepla (bodová žárovka) jsou pro úspěšný chov nezbytné. Na Mayotte vládne vlhké a teplé tropické klima, s průměrnými ročními teplotami 26 °C a úhrnnými ročními srážkami 1330 mm. V období jižního prosince až března, kdy je nejtepleji (maxima 30–35 °C ve stínu), prší prakticky denně, červenec až září jsou relativně sušší a asi o 3 °C chladnější. Pro teraristu to znamená alespoň jednou denně rosit, v létě pak i vícekrát za den, a za největších veder vypínat osvětlení tak, aby nedošlo k přehřátí zvířat. V zimě doporučuji dopřát felsumkám vegetační klid, rosit jen ve večerních hodinách a zvlášť nepřitápět. Felsumy jsou sice pasivnější, ale zato si samičky odpočinou a mohou se dožít vyššího věku. Jako u ostatních druhů felsum platí i u relativně vlhkomilné P. nigristriata: nikdy nesmí zůstávat v teráriu zatuchlý vzduch a nevětrané vlhko. Na to je třeba myslet již při volbě vhodného větrání terária – postačuje klasické pod předními dvířky a ve stropě.
Těmto malým felsumám předkládáme hmyz jako jsou cvrčci domácí či stepní, kteří předtím byli krmeni zelenými rostlinami (např. listy smetanky, kopřivy, trav), krmivem pro akvarijní ryby aj. Larvy voskových zavíječů (20 % tuku) a čerstvě svlečené „moučné červy“ (15 % tuku) je vhodné zkrmovat jen příležitostně. Ideální je smýkaný hmyz – nymfy nebo samečci sarančat (méně vhodná je saranči podobná marša), nymfy cvrčků polních a kobylek, křísi, nejrůznější pavouci, dvoukřídlí jako jsou muchnice, komáři, malé tiplice, pestřenky, dlouhososky, kuklice, roupci a jiné vhodné mouchy (pozor na parazity u sarko a koprofágních much), některé housenky, housenice a larvy much, motýlci, larvy chrostíků, rybenky, švábi, škvoři, někteří brouci i ploštice, malí blanokřídlí včetně mravenčích královen a kukel atd. – z míst nezatížených insekticidy. Vždyť i v přírodě mají felsumy k dispozici nesmírně širokou škálu tropických hmyzích druhů. Bohužel došlo v naší krajině vlivem intenzifikace zemědělství a lesnictví k drastickému ochuzení hmyzí fauny a tak je velká část druhů soustředěna na poslední útočiště, většinou v chráněných územích. Protože není pro laika snadné rozpoznat ohrožené druhy hmyzu a pavouků, v chráněných územích raději vůbec nesmýkejte a i na nechráněných plochách sbírejte hmyz co nejrozumněji.
Zvláště je třeba vyvarovat se hmyzu pocházejícího z polí, lesů a zahrad zasažených insekticidy. Mnozí majitelé zahrádek (místo aby ponechali na svém pozemku kus přírody jako útočiště užitečných predátorů mšic, housenek a slimáků) bojují proti škůdcům tím nejzhoubnějším způsobem – pesticidy, z nichž právě insekticidy (často s veselými obrázky na obalech, navozujícími dojem neškodnosti) jsou podezřelé z toho, že při chronické expozici malými dávkami napadají imunitní systém poblíž žijících lidí a hlavně dětí, způsobují alergie, ale i poruchy plodnosti a další vážné důsledky včetně rizika zhoubných nádorů. Pro zahrádkáře je však často důležitější hlávka salátu bez stop housenek nebo růže bez mšic, než zdraví své a svých blízkých. Pro plazy i mnohá jiná zvířata je takto zamořená strava vysoce toxická a může způsobit okamžitou smrt, v nižších dávkách např. neplodnost.

• „Odchovky“ pro mláďata malých druhů felsum pod zářivkou s podílem UV–B.

Před zkrmením hmyz posypte vitamíno / minerálovým přípravkem (zvláště pro mláďata a březí samičky felsum). Při pestré stravě stačí doplňovat jen vápník. Někteří jedinci přijímají i stínky, dešťovky, slimáky a hlemýždě (nebezpečí nakažení motolicemi), natvrdo vařený žloutek a jogurt (mléčné výrobky nedoporučuji). Zhruba jednou týdně nabízejte sladkou ovocnou kašičku (rozetřenou papáju, banán, mango, jahody, meloun, litchi … nebo dětskou výživu). Kromě mláďat do tří měsíců věku a březích samiček krmte s mírou. Tři kusy krmného hmyzu třikrát týdně postačují. Březím samičkám poskytněte rozemletou a vyvařenou sépiovou kost nebo skořápky.
Samička klade vždy po necelém měsíci dvě vajíčka, které zadníma nohama uválí, slepí k sobě a pokládá do paždí listů, za prvky dekorace stěn nebo do otevřených bambusových tyčí.
Po převedení do inkubátoru (např. jemně dírkované umělohmotné krabičky s vlhkým substrátem) by vajíčka měla být inkubována na suchém podkladu (bloček polystyrenu) při 27–35 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu. Po 38–52 dnech se líhnou malinká, asi 35 mm dlouhá mláďata s tupým čumáčkem, která začínají požírat poprášené octomilky a mikrocvrčky (příp. mšice, chvostoskoky atp.) teprve druhý až šestý den po vylíhnutí. Kromě červených teček mají již zbarvení dospělých. Vychováváme je samostatně ve velmi malých teráriích. Zvláště se osvědčily průhledné plastové litrové dózy s vyříznutými otvory v boku a ve víčku, do nichž je silikonem upevněna jemná síťka (viz obr. 3). Dno dózy pokryjeme kouskem papírové utěrky nebo pískem, vložíme klacíky a kousíček umělé rostliny. Dózy se pak v řadě umístí těsně pod zářivku. Někteří chovatelé upřednostňují odchov mláďat ve skupinách. Výhodou je zvýšená motivace k jídlu vlivem potravní konkurence a pravděpodobně nižší agresivita felsum v dospělosti, nevýhody vyplývají z velké teritoriality a vnitrodruhové agresivity těchto zvířátek, a to i těch nejmladších.
Phelsuma nigristriata je nejen druhem v přírodě mimořádně vzácným, ale i sympatickým terarijním zvířetem. Většinu jedinců lze naučit přijímat potravu z pinzety a i přes jejich lekavou povahu, podobnou většině druhů felsum, získat jejich důvěru a vybudovat si s nimi příjemný vztah. Phelsuma nigristriata se v průměru dožívá kolem šesti let, reprodukčně aktivní samičky často o něco méně. Pohlavně dospělá je většinou v šesti měsících (samečci mají trochu robustnější tvar hlavy a hlavně vyvinuté preanofemorální póry na spodní straně stehen). U tohoto druhu se v zajetí častěji vyskytují samičky.

Použitá a doporučená literatura:
Berghof, H. P. Taggeckos. Die Gattung Phelsuma, Pflege und Vermehrung. Natur und Tier-Verlag, Matthias Schmidt, Münster 2005.
Hallmann, G., Krüger, J., Trautmann, G.: Faszinierende Taggeckos. Die Gattung Phelsuma. Natur und Tier-Verlag, Matthias Schmidt, Münster 1997.
Sound, P., Kosuch, J., Vences, M., Seitz, A., Veith, M.: Preliminary molecular relationships of Comoroan day geckos (Phelsuma). Herpetologia Bonnensis II. Proceedings of the 13th Congress of the Societas Europaea Herpetologica. pp 175-179 (2006).