Jak velký problém je chovat laboratorní myš (sameček) samotného a co to u něj může způsobit?
Ve škole se mi zželelo nad myšičkami, které byli na zkrmení pro hady, proto jsem náhodně vybrala samečka ze skupiny cca 30 myší a proběhla tajná záchranná akce - cesta vlakem, autobusem domů. Takovou stresu plnou akci však přežil v pořádku, vypadá že si moc dobře uvědomuje, že měl štěstí, je to moc hodný myšák. Často spí, nebo zkoumá prostředí klece, které se mu snažím udělat co nejvíc zajímavé, aby se nenudil.
Jen mám obavy, že by časem mohl začít postrádat myšího kamaráda. Jak by se to projevilo a je nějaká šance, že by přijmul jiného samce k sobě? (Vypadá, že je ještě mládě, věk nedokážu odhadnout, byl připraven na okamžité zkrmení.)
Myší samci (klasická myš, nikoli potkan) se chovají samostatně zcela běžně, pokud nechcete nebo nemůžete odchovávat mladé. Pro chov v zajetí v takovém tom "mazlíčkovském režimu" je to jediné možné řešení.
Bez problémů se sžije jen se skupinou samic (a bez odbytu - v takovém počtu jedině na zkrm, protože myši se holt množí... no, jak myši - budete za chvíli žít v myšárně a navíc se ani běžně nedělá to, že by se takhle namíchané skupiny nechávaly nastálo, protože neustálé porody ty samice taky vysilují), s dalším samcem to fungovat nebude.
Pravděpodobně by se vám v pánské sestavě dříve nebo později zmrzačili nebo povraždili. Normálně by ten silnější zahnal slabšího, ale v zajetí není moc kam utéct, takže to bývají boje na smrt.