ddkvo

XXX.XXX.100.126
Četl jsem dneska vlákna o liškách a drůbeži, a tak jsem zavzpomínal na svá mladá léta a na lišky.Když jsem byl mladíček, bylo módou chovat drůbež tzv. na dálku - zásobníky, napáječky, "promyšlená" snášková hnízda, běžný kurník, kam slepice večer vlezly, takto jsme chovali slepice několik let a byli jsme šťastní, jak se jim dařilo. Za slepicemi jsme pro vajíčka jezdili uprostřed týdne a potom samozřejmě na víkend. Nepamatuji se, že by nám někdy zmizela jedna jediná slepice nebo že by do kurníku vlezla liška či kuna. Bydleli jsme sice ve vsi, ale spíše na jejím okraji, ve 22 zhasla světla a všude byla až do rána tma jako... Byla to 80.léta. Možná těch lišek bylo tehdy nějak méně. A tedy i zlodějů - za vesnicí jsme chovali ovce a taky jsme nikdy o žádnou nepřišli. Doba prostě přeje predátorům všeho druhu. Milan.
Já si nemyslím, že extra přibilo lišek a jiných predátorů. Jen se lišky, kuny apod. přispůsobili změněným životním podmínkám. Ubylo drobné zvěře a přibilo spousty odpadků přímo ve městě. V dnešní době není problém přímo v centru měst potkat lišku, kunu nebo třeba i mývala. Zvířata přišli na to, že ve městech je žrádlo zadarmo, od lidí jim tam nic moc nehrozí. To stejné na vesnici. Zvěř se stahuje čím dál více k lidským obydlím, nehledě na to, že je pod neustálým tlakem lidského faktoru ve svém přirozeném prostředí, tudíž si do jisté míry zvykla na jeho přítomnost. Zdenda.
Já bych neřekl, že jinou kořist nenacházejí. Jasné, drobné (zajíc, bažant, koroptev, apod. ) ubylo, ale ještě stále je. Ale proč by se liška honila za zdravým, obranyschopným jedincem, když u kurníků má prostřenou tabuly a ještě uzavřenou na malém prostoru. Ideální stav pro ni. Ale stejně drtivá většina lišek loví nejvíce hraboše apod. Zdenda.
Ono s liškou je to všelijak. V podstatě máte všichni pravdu, ale pravda je i to že liška je přemnožená. Když byla lidová myslivost, tak myslivci měli za povinnost tlumení škodné, kam liška patřila, a za to dostávali body. V lednu v době kaňkování (páření) se chodilo za úplňku na lišky, ale i během roku. Vybírali se nory za pomocí psů norníků a byly pro ně organizovány závody a zkoušky v norování. (Hogo, fogo Homolka nebo za trnkovým keřem). Dneska málokdo střelí lišku a když tak jenom na společných honech a to nestačí. Drobná zvěř ubývá a neni se ani čemu divit když vidíte ty monstra co sekají louky kda zaberou najednou třeba 12 m a jedou 40 km rychlostí. To pak nemá šanci nic utéct. Kolem obcí bývaly skládky (smetiště) kde končil veškerý domácí odpad a byl tady nespočet hlodaců, potrava pro lišky a občas se tam vyhodily i uhynulá zvířata. Takhle by se dalo pokračovat ještě mnoha příklady. Jak už bylo zde zmíněno přibyly i predátoři, jako norek a mýval. Nejsou už žádnou vzácností potkat je v přírodě. Nám nezbývá než si pořádně zabezpečit odchovny a tak jim ti ztížit. No a samozřejmě za soumraku zavírat, nikoliv do ohrad ale do odchoven.
To nevím, neb mi je 34.
Ne, ale teď vážně.
Myslivec mi do očí řekne, že vídá každou noc alespoň tři lišky, jak k nám chodí za humna na kompost (nejspíš žerou slepičince). Pak mi do očí řekne, že je střílet rozhodně nebude, neboť jedna "kulka" stojí 50, - korun, a to se mu nevyplatí, protože "z lišky nic nemá".
Že to nikdo nevykupuje, že to k jídlu není, že kožešina nejde na odbyt...
Když mu řeknu, že mu těch 50, - Kč s klidem dám, i víc, tak kličkuje a je trapnej.
Začne, že je to moc blízko vsi, že tamto už není jeho revír, že...
Doba je zvrácená.
Další věcí jsou ti naši eko-bio-meko-bleko zemědělci. Stohy balíků poloshnilého "sena"
se tu válí na hranici obce všude možně, lišky to využívají jako své útočiště.
Pak tu máme řady těch pošahaných eko-bio... zvířátko-friendly "lidiček",
kteří razí teorii "člověk je fuj, liška je chudáček, ohrožené zviřátko.
nakrmíme ji a přivážeme se ke stromům, kdyby jim někdo chtěl ubližovat."
Jinými slovy, zkráceně - lidi se změnili, systém hospodaření (polního i lesního též).
Naše ves je přes 500 let "stejná", tj. žádné nové zabírání polí a luk, žádný
stavitelský boom, žádné rozlézání do okolí a "zabírání" původního (liščího) teritoria.
Takže slova ekoteroristů o tom, že člověk zabírá lišce její "přirozené" prostředí
zde také neuspějí, jsou lichá.
Oba máte svým způsobem pravdu. Já to vidím i z pohledu toho myslivce. Ono se řekne střelit lišku, ale ono to taky není jen tak Je pravda, že spousta lidí na lišku už nestřelí. S tím nikdo nic neudělá. Střílet taky bohužel nemůžu všude. Třeba konkrétně já provozuji právo myslivosti 15 km od své vesnice, takže i kdyby mi liška drancovala kurník musím nechat flintu v trezoru. A jak tu píše horal. Norování zlomil vaz právě zákaz ochránců přírody. Norovat se pořád může, ale problém je s treninkem. Je zakázáno kontaktní norování, to znamená, že pes při nácviku v umělé noře nesmí přijít do styku s lišou. Maximálně přes přepážku. Pak se může stát, že pejsek v přírodní noře potká dospělého zkušeného lišáka a je zle. Zdenda.
horal
napsal(a):
Ono s liškou je to všelijak. V podstatě máte všichni pravdu, ale pravda je i to že liška je přemnožená. Když byla lidová myslivost, tak myslivci měli za povinnost tlumení škodné, kam liška patřila, a za to dostávali body. V lednu v době kaňkování (páření) se chodilo za úplňku na lišky, ale i během roku. Vybírali se nory za pomocí psů norníků a byly pro ně organizovány závody a zkoušky v norování. (Hogo, fogo Homolka nebo za trnkovým keřem). Dneska málokdo střelí lišku a když tak jenom na společných honech a to nestačí. Drobná zvěř ubývá a neni se ani čemu divit když vidíte ty monstra co sekají louky kda zaberou najednou třeba 12 m a jedou 40 km rychlostí. To pak nemá šanci nic utéct. Kolem obcí bývaly skládky (smetiště) kde končil veškerý domácí odpad a byl tady nespočet hlodaců, potrava pro lišky a občas se tam vyhodily i uhynulá zvířata. Takhle by se dalo pokračovat ještě mnoha příklady. Jak už bylo zde zmíněno přibyly i predátoři, jako norek a mýval. Nejsou už žádnou vzácností potkat je v přírodě. Nám nezbývá než si pořádně zabezpečit odchovny a tak jim ti ztížit. No a samozřejmě za soumraku zavírat, nikoliv do ohrad ale do odchoven.
Souhlasím... zejména s tou polní monstr-mechanizací, ta poničí hodně. O uměle vysazených šelmách nemluvě. Za vším stojí ponejvíce člověk. Liška a i jiní predátoři u stavení jsou jen důsledek nerozumu Homo sapiens. Co mají v přírodě žrát? Když je tam vymeteno. Všimněte si v létě luk, jak je tam ticho, dřív to jen cvrčelo, co hmyzu skákalo od nohou, co poletovalo motýlů po jetelištích. Co bylo housenek babočky na kopřivách, kde to je? A co žabek bylo u každé kaluže.. a nyní? Na tuto droboť navazuje o něco větší droboť a na tu zase další a další až je na řadě liška. Lišku decimovala vzteklina. Tu jsme vyléčili, takže co lišku sežere? Medvěd? Asi ne. Svrab? Asi taky ne. Chytrá liška zajde na stáří. Pokud nedostane dobrůtku, nebo nebo kulku.
Místo vypasených mezí, kde to kvetlo nejrůznějšími zvonky, kohoutky a kopretinami, nyní bují na stejných místech kopřivy, pcháče, křídlatky, lebedy, černobýly, lopuchy, svízele, pýry, bršlice, bolehlavy a jiné agresívní plevele... z toho se koroptve ani chřástali polní moc nenažerou a naopak v tom je liška i s klíšťaty krytá pěkně až k pozemku, stejně jako v porostu řepky.
Místo drobného ptactva panují zde opeřené kosatky - straky. Místo zajíců zde jsou stáda srnčí a černé zvěře. Vegetující na řepce a v zimě u silnic na padánkách, kde jsou příčinou nehod. Obé umí ničit. První každý vysazený stromek, druzí decimují pro změnu vše.
A tak to jde dál, až se nakonec všici strategičtí všežravci budou živit na odpadcích člověka.
Inu mění se to prostředí, né že ne.
Co si budeme povídat. Dříve jsme za humny mívali brambory, desítky let. Ještě tam bývala políčka lidí ze vsi, kteří neměli vlastní půdu. Nebo jí neměli tolik. Tak chodili k nám za humna, kde mám dnes jeden z výběhů pro ovce, obdělávat ten svůj kousek úrodné hroudy.
Žádná voda, nic, jen svah, ale docela pěkná hlinitá zemina. Díky generacím pracantů.
To platilo i před odsunem Němců, takže sto a více let. Dohledal jsem v archivu, že jedna německá rodina ve vsi nepřetržitě žila a hospodařila přes 400 let - a to je jenom časový úsek, který se podařilo spolehlivě písemně doložit a prokázat.
No a k věci - rozhodně se tenkrát rolníkům nestávalo, že by dali brambory do země a do týdne měli "sklizeno" od divokých prasat. Lidé uměli mnohem lépe "hospodařit" nejen v domě a na poli, ale také v lese.
Dneska je věda "mnohem dál" (nebo taky ne, člověk příliš zapomíná na moudra starých lidí, znovuobjevuje zapomenuté recepty, postupy, principy, vychytávky a fígle, byliny, plemena...),
a přitom vlastně spousta věcí nefunguje. Nebo alespoň ne tak dobře, jako dřív.
Prasata sežerou, na co přijdou, včetně mláďat, hnízd, vajec...
Liška tudíž i takhle přichází o obrovské množství potenciální kořisti.
Nejsou to jenom megastroje, co způsobuje úbytek drobných zvířat.
Paradoxně jsou zimy mírnější, podzim delší, zima kratší...
Takže by se všem těm bažantům, koroptvím a dalším měla snáze (a déle)
hledat potrava, semena a trávu nezakrývá vysoká vrstva sněhu, potravní zdroje
by prostě měly být přístupnější, a tudíž by drobného zvířectva mělo přibývat.
No, důvody už jsme si uvedli.
Nečinnost myslivců (účinná, cílená, propracovaná, plošná eliminace černé)
není prostě jen o tom, že nepicnou lišku.
On celej ten systém je na víteco. A EU to nakonec vyřeší tak, že za prokazatelně
sežranou slepici vyplatí odškodné, ne? A zřídí na to novou komisi, placenou z...
Přátelé mám na zahradě na konci vsi pyžmovky s mláďaty, slepice vlašky a zdrobnělé velsumky, dvě německé husy a psa.Nepřišel jsem o nic až na staváky, během měsíce asi dvacet kusů, což mě přinutilo je dát do voliery.Nevíte co to může být?Nikde žádné peříčko či krev ani jsem si nevšiml, že by do nich něco prásklo.Už jsem dokonce udělal i zámek na holubníku.
Zdravím.může to být potkan.mně takto během jediné noci zmizelo pět holubů.přišel jsem na to až tehdy když se mi na chodbě před holubníkem denně objevovaly muší larvy.nakonec jsem zjistil, že padají ze stropu podbitého lepenkou.po stržení vypadlo všech pět již mumifikovaných holubů.do té doby by mně nikdy nenapadlo, že by to byl schopen dokázat.potkan je schopen všeho, a bez jakékoli stopy. chovatel podezřívá kde koho, ale na potkan ho nenapadne, dokud se nepřesvědčí.je to nejhorší predátor.vše pěkně v tichosti, zdánlivě beze stopy.stačí mu spára mezi prkny, kterou si jako hlodavec nenápadně zvětší, a chovatel, pokud není dostatečně všímavý, marně hledá, kdo to spáchal.
Olánek
napsal(a):
Přátelé mám na zahradě na konci vsi pyžmovky s mláďaty, slepice vlašky a zdrobnělé velsumky, dvě německé husy a psa.Nepřišel jsem o nic až na staváky, během měsíce asi dvacet kusů, což mě přinutilo je dát do voliery.Nevíte co to může být?Nikde žádné peříčko či krev ani jsem si nevšiml, že by do nich něco prásklo.Už jsem dokonce udělal i zámek na holubníku.
Ja by som ttypoval jastraba alebo krahulca kludne siholuba zoberie, skuste sa pozriet pri najblizsom stromoradi tam ak to bol niektory znich nàjdete perie.
V neděli u nás sekali louku, přímo u cesty. Na čerstvě posekaném se srotilo asi 6-8 krkavců,
jedna straka, jedna káně a jeden luňák. Hodovali na kolouchovi. Tolik při cestě tam.
Při cestě zpět jsme málem srazili jeho matku, proběhla ani ne metr před autem, za bílého dne,
vylítla z druhé strany silnice, kde ještě byla vysoká tráva.
Z výše uvedeného vyplývá, že při senoseči zajisté dojde k mnohým úhynům srnčat,
na druhou stranu - ta přírodní selekce prostě funguje (aneb na všem špatném hledej
něco pozitivního).
Totiž - matka, evidentně mladá/nezkušená, měla ukryté mládě ve vysoké trávě (kvůli enormnímu suchu ale zase ne tak vysoké) doslova pár metrů od cesty.
Karlovarský kraj patří k nejméně lidnatým ( tzn. nejvíce přírodním) krajům nejen v zemi.
Mohla koloucha schovat do lesíka, do remízku, do léta nesečených křovin či svahů všude kolem. Ale ne, ona ho měla čtyři metry od silnice. Nejen, že ho umístila nešikovně na každoročně sekanou louku (nezkušená, nevědoma toho), ale hlavně - při zvýšené četnosti přesunů sebe sama po dané silnici enormně zvýšila riziko úhynů sebe sama. Takže v jediný moment mohly vyhasnout oba životy, koloucha i její. V další sezoně věřím, že si ona z toho vezme ponaučení a odloží své mládě někde docela jinde. A to pak bude mít mnohem větší šanci na přežití do dospělosti.
Někdy selekce zdá se býti krutou, ale nemůžeme svět vnímat jen černobíle.
honzapm
napsal(a):
V neděli u nás sekali louku, přímo u cesty. Na čerstvě posekaném se srotilo asi 6-8 krkavců,
jedna straka, jedna káně a jeden luňák. Hodovali na kolouchovi. Tolik při cestě tam.
Při cestě zpět jsme málem srazili jeho matku, proběhla ani ne metr před autem, za bílého dne,
vylítla z druhé strany silnice, kde ještě byla vysoká tráva.
Z výše uvedeného vyplývá, že při senoseči zajisté dojde k mnohým úhynům srnčat,
na druhou stranu - ta přírodní selekce prostě funguje (aneb na všem špatném hledej
něco pozitivního).
Totiž - matka, evidentně mladá/nezkušená, měla ukryté mládě ve vysoké trávě (kvůli enormnímu suchu ale zase ne tak vysoké) doslova pár metrů od cesty.
Karlovarský kraj patří k nejméně lidnatým ( tzn. nejvíce přírodním) krajům nejen v zemi.
Mohla koloucha schovat do lesíka, do remízku, do léta nesečených křovin či svahů všude kolem. Ale ne, ona ho měla čtyři metry od silnice. Nejen, že ho umístila nešikovně na každoročně sekanou louku (nezkušená, nevědoma toho), ale hlavně - při zvýšené četnosti přesunů sebe sama po dané silnici enormně zvýšila riziko úhynů sebe sama. Takže v jediný moment mohly vyhasnout oba životy, koloucha i její. V další sezoně věřím, že si ona z toho vezme ponaučení a odloží své mládě někde docela jinde. A to pak bude mít mnohem větší šanci na přežití do dospělosti.
Někdy selekce zdá se býti krutou, ale nemůžeme svět vnímat jen černobíle.
Asi ji to ve škole neučili, že tady člověk zrovna seká. Srna klade zpravidla do trávy. Myslím si, že je věcí člověka, pokud chce a má zájem, aby louku před sečením prošel, třeba s cvičeným psem (který hned srnče nezakousne nebo srnu nesrazí) a pak teprv mohou jít sekat. Bohužel, rameno s žacím ústrojím je 6 m ne-li s větším záběrem. Ale srna je blbá, ne člověk.
Srny opravdu kladou srnčata ponejvíce do vysoké trávy. Je to jejich přirozenost a každoročně nacházíme srnčata ve stejných lokalitách. To se srna nenaučí. Když nám dají zemědělci včas vědět, procházíme všechny louky před sečením. Využití loveckého psa je spíš dekorativní. Malá srnčata ještě nemají svůj pach, takže sebelepší pes je bez šance. Jediná výhoda je, že pes proběhá velkou plochu a na srnče náhodně narazí a označí. Někdy si to zkuste prochodit desítky hektarů luk, mnohdy v trávě po pás a hledejte tam něco velikosti vetší kabelky, co se ani nehne. A nejvíc prima je když zemědělec třeba v úterý zavolá, že ve středu bude sekat, pak to odloží a začne sekat třeba příští pondělí. To už většinou nehlásí a je vymalováno. Zdenda.
mysak
napsal(a):
Asi ji to ve škole neučili, že tady člověk zrovna seká. Srna klade zpravidla do trávy. Myslím si, že je věcí člověka, pokud chce a má zájem, aby louku před sečením prošel, třeba s cvičeným psem (který hned srnče nezakousne nebo srnu nesrazí) a pak teprv mohou jít sekat. Bohužel, rameno s žacím ústrojím je 6 m ne-li s větším záběrem. Ale srna je blbá, ne člověk.
Mne překvapuje, že člověk s MENDELU vzděláním vnímá text tak černobíle.
A valím oko, jak čiperně vytrhává věci z kontextu. Já snad i dokonce žasnu.
Došlo vám, Juraji, že pokud by to srnče nerozmašíroval žací stroj,
tak by ho nakrásně za 14 dnů mohlo srazit auto?
Došlo vám, že kolouch posloužil jako potrava pro výše uvedený počet dravých ptáků,
a tím ochránil jinou jejich potenciální kořist? A tak alespoň lehce podpořil biodiverzitu?
Že tady v okolí ti krkavci mají na svědomí minimálně jedno jehně, to bezpečně vím.
Ano, jehně není kolouch. Jehně je potomek zvířete uměle vsazeného do daného prostředí.
Ale krom toho jehněte mohl kolouch ochránit i právě ta zvířata, o kterých se výše
zmiňujete, že ubývají. A také - ovce právě tu biodiverzitu řízeným spásáním daných
ploch nepřímo podporují.
Černobíle ne, prosím.
lidule
napsal(a):
Srny opravdu kladou srnčata ponejvíce do vysoké trávy. Je to jejich přirozenost a každoročně nacházíme srnčata ve stejných lokalitách. To se srna nenaučí. Když nám dají zemědělci včas vědět, procházíme všechny louky před sečením. Využití loveckého psa je spíš dekorativní. Malá srnčata ještě nemají svůj pach, takže sebelepší pes je bez šance. Jediná výhoda je, že pes proběhá velkou plochu a na srnče náhodně narazí a označí. Někdy si to zkuste prochodit desítky hektarů luk, mnohdy v trávě po pás a hledejte tam něco velikosti vetší kabelky, co se ani nehne. A nejvíc prima je když zemědělec třeba v úterý zavolá, že ve středu bude sekat, pak to odloží a začne sekat třeba příští pondělí. To už většinou nehlásí a je vymalováno. Zdenda.
Přesně tak. Ale Juraj v tom má jasno. Chybu udělal člověk, že schoulené srnče nenašel.
Pokud srna o srnče přijde, tak nevěřím, že ho za rok naklade na shodné místo.
Bavíte se o srnčatech nalezených - tj. přesunutých. Tj. ona neměla důvod měnit své návyky.
Když ovšem výše uvedená srna lítala před auty a mezi létajícími dekompozitory,
pevně věřím, že to na ni mělo edukativní vliv. I proto, že za těch 34 let, co tou cestou
denně jezdím, to byl první případ. Uvidíme napřesrok.
Ona se taky hlavně nesmějí házet otrávená vejce, což se dříve dělalo (myslivci). Tu dobu si nepamatuji, ale rodiče mi to nejednou vyprávěli. Lišek podle mě přibylo právě v důsledku tohoto opatření a ještě více různých kun a kolčav - u nás na dědině dřív nic takového nebylo. Teď se to zde kunami jen hemží a dokonce zde žijí i cca 2 lišky (dříve v téměř bezlesé krajině nevídaná věc).
ildika
napsal(a):
Ona se taky hlavně nesmějí házet otrávená vejce, což se dříve dělalo (myslivci). Tu dobu si nepamatuji, ale rodiče mi to nejednou vyprávěli. Lišek podle mě přibylo právě v důsledku tohoto opatření a ještě více různých kun a kolčav - u nás na dědině dřív nic takového nebylo. Teď se to zde kunami jen hemží a dokonce zde žijí i cca 2 lišky (dříve v téměř bezlesé krajině nevídaná věc).
Ono to není o otrávených návnadách. Hlavní podíl na tom má vymýcení vztekliny a prostřený stůl od člověka. Člověk nevědomky zásobuje lišky, kuny apod. nepřeberným množstvím potravy na skládkách, v kontejnerech a popelnicích. To také dříve nebývalo.
A pro honzapm. Srna není natolik mentálně na výši, aby si pamatovala, že na přesně tomhle místě loni přišla o srnče. Ona vybírá podle svým instinků, kde se jí zdá idealní místo. Lokality jsou rok od roku hodně podobné, pokud nezaúřaduje třeba mimořádné sucho, jako třeba loni, že tráva nevyroste tolik jako dřív. Pak mění místo. Ale není to kvůli tomu, že si pamatuje, že zrovna tady přišla o mládě. A právě příkopy jsou jedni z nejlepších úkrytů. Nesekaná, vysoká tráva a relativní klid. Automobilový provoz srnčímu moc nevadí.
PS: A mládě od srny je srnče. Žádný kolouch. Kolouch je mládě od jelena. To jen tak mimochodem. Zdenda.
O matku srnčete se jednat mohlo, pobíhala tam, jak ho hledala. Jestli ji ale skoro kolize s autem nebo ztráta srnčete vyděsily natolik, že se bude tomuto místu vyhýbat, případně jak dlouho vyhýbat, můžeme jenom spekulovat. Možná ho příští rok odloží na jiné místo ve svém teritoriu, ale třeba zase do louky. Těžko říci jak intezivní tlak by musel být, aby zvířata změnila chování (zvláště, když v polích, na rozdíl od lesů, mají relativní klid). Nedávno v jednom francouzském dokumentu bylo, že se muflonky pod tlakem vlků začaly chovat jako skutečná horská zvířata a jehňata rodí na nepřístupných skalních stěnách (krom toho, po přechodném poklesu se počet zvířat vrátil na původní stav a vyselektovaly se samice s růžky). Toto chování je ale způsobeno stresem z lovu, případně pachu šelmy přítomném na místě smrti mláďete. Nevím, zda je to srovnatelné s tím, že srnče bylo v nepřítomnosti matky posekáno. Navíc u muflonů se jedná o návrat k původnímu chování, kdežto srny zkrátka ukládají mláďata do trávy. Kde se bude sekat a kde ne, nijak nerozpoznají. Jestli tedy za rok v těch místech někdo uvidí srnu, tak to znamená jedině to, že v tu chvíli tam byla nějaká srna. Ne, že se konkrétní srna nepoučila a že tam někde má opět srnče.
Juraj má pravdu, vše je v lidech. Sekat se má od prostředka ke krajům a ne rychlostí formule 1. Tím by se mohla z pole do okolní vegetace vytlačit již odrostlejší mláďata, která nespoléhají jen na znehybnění. Pokud se seká ke středu, tak se zvěř natlačí na poslední neposečený pruh a v něm se pak skrývá do poslední chvíle a pak již nestihne utéci. Myslím, že procházení před sečením krom okamžitého vyplašení může mít i ten účinek, že samice pak v noci mláďata odvedou na místo, kde je méňe lidského pachu. Nevím. Určitě lepší, než nedělat nic.
Tak už vím, kdo to tam sekal. Je to "soused" z druhého konce fsi.
Mimochodem, chová české zlaté kropenky.
Jeho paní si ke mě v létě chodí otrhat rybízové keře.
On má ovčáka a prochází s ním louky před sečí denně.
Dám mu kontakt na Juraje, ať mu vysvětlí, jak účinněji srnčata hledat,
a hlavně, jak sekat 4 m pruh podél silnice od středu ke kraji.
(zkuste pročíst moje příspěvky o několik týdnů zpátky v této diskusi,
dejte si tu práci, děkuji).
Jen 4metrový pruh?! Tak to mohl tedy prohledat důkladněji. Chová kropenky? Vše odpuštěno.
Ne vážně. Někde samozřejmě zachovat pravidlo od středu ke kraji zachovat nelze, některé mláďe se nezvedne, jiné nevyčenichá pes. Spousta zvířat se ale zvedá až na poslední chvíli. Při té rychlosti sečení, když to každy žene s plynem sešlápnutým až k podlaze, tak už pak šanci nemají. A to je pravda, z toho se nevykroutíte.