Uživatel s deaktivovaným účtem

pastevecovci
napsal(a):
Http://shop.cschdz.eu/abc-genetiky-domacich-zvirat/produkt-1/.
Mno... zrovna v českých knihách toho o genetice drůbeže moc není, takový úvod. Ono totiž zrovna genetika zbarvení peří slepic je dost složitá ve smyslu interakcí jednotlivých genů.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jinak po otci a po matce se dědí úplně všechno :D Akorát u vloh vázaných na pohlaví je samice vždy hemizygot.
Možná když sem přispějete tím co víte ze svého chovu, časem tu budou informace kde půjde i někomu něco najít..
Začnu :
Zdrobnělá holandská chocholatá ( snad i jiné )
Dědivost modré barvy :
Modrá x černá = odchov 50% modrá a 50% černá
Modrá x modrá = odchov 50% modrá,25% černá,25% bílá ( většinou nečistá, od bílé až splash )
Modrá splash x černá = 100% modrá.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rgreen
napsal(a):
Možná když sem přispějete tím co víte ze svého chovu, časem tu budou informace kde půjde i někomu něco najít..
Začnu :
Zdrobnělá holandská chocholatá ( snad i jiné )
Dědivost modré barvy :
Modrá x černá = odchov 50% modrá a 50% černá
Modrá x modrá = odchov 50% modrá,25% černá,25% bílá ( většinou nečistá, od bílé až splash )
Modrá splash x černá = 100% modrá.
Dědičnost modré barvy je stejná u všech plemen.
Ovšem genetika drůbeže je zajímavá a komplikovaná právě těmi interakcemi. Modrá barva je dědičnost jen jednoho jediného znaku, je to modifikátor eumelaninu.
Takže, co se stane, když máme slepici s redukovaným eumelaninem? třeba žlutou orpingtonku? Nic, modrá barva se na takovém zvířeti nemůže nijak projevit. Není eumelanin, modrá zůstane bez fenotypového projevu. To samé splash. Pokud ale budu mít žlutou kolumbii, tam už nějaký eumelanin je a je možné mít žlutou modře kolumbijskou, třeba brahmánku. A stejně tak žlutou splash kolumbijskou. Zmodřit lze také eumelanin v divokém zbarvení, nebo v břízovém.
No ale co se stane, když na eumelanin budou působit nějaké další modifikátory? třeba dominantní bílá? To je mnohem silnější verze modré. Když zkřížíte splash a leghornku, tak nedostanete ani jedno modré zvíře. Potomstvo bude bílé s ojedinělými tmavšími pírky, protože na všechen eumelanin bude působit dominantní bílá a ta ho zesvětlí tak, že modrá má smůlu a fenotypově se zase neprojeví.
Ale modrá, to je pořád nuda. Jo, takové interakce alelické série E a genů, které mění rozložení eulemaninu a feomelaninu, jako je co, pg nebo db, to je teprve legrace. A o tom české knihy o genetice drobných zvířat nějak mlčí, nebo to max trochu nakousnou.
O genetice je módní hodně mluvit a to především ve vztahu k barvám. Geneika, jako obor, je rozsáhlá věda, jak píše Bodlinka. Bohužel se "blbne" jen s barvami. U holubů to má docela negativní dopady, alespoň podle mne. Jeden, či dva chovatelé našlechtí nějaký neobvyklá ráz např. na českého staváka a je tu raritka, která jen ve výjmečných případech přežívá své šlechtitele. Dá se říci, že i u drůbeže jsou různé snahy o přenášení barev a kreseb na kde co. U drůbeže by s tím mělo jít i šlechtění užitkovosti, ale to se nedá dělat na pár dvorcích s řádově desítkami (možná stovkami) jedinců. Prostě chybí chovatelé a prostor, pro šlechtění nových barev. Můj osobní názor je ten, že u drůbeže by se mělo hledět i na přiměřenou užitkovost. Pokud někdo byl na speciálce např. plymutek před 40 léty a nyní, bude si říkat, kolik barevností přibylo, ale...Jakmile dnes zabrousíte na snášku, kde u velkých by se měla pohybovat minimálně na 180 ks a slušně velká vejce (já míval v P-chovu průměr u Plžíh cca 190 vajec a některé nesly až 220 ks), budete zklamaný. Současná speciálka je sice barevně pestrá, ale užitkovost šla prudce dolů. Snad výjimkou jsou některé chovy bílých Pl. Ale je to jen můj osobní pohled na věc a třeba současný stav mnohým vyhovuje a tak se většinou šlechtí pouze na krásu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

jo012810
napsal(a):
O genetice je módní hodně mluvit a to především ve vztahu k barvám. Geneika, jako obor, je rozsáhlá věda, jak píše Bodlinka. Bohužel se "blbne" jen s barvami. U holubů to má docela negativní dopady, alespoň podle mne. Jeden, či dva chovatelé našlechtí nějaký neobvyklá ráz např. na českého staváka a je tu raritka, která jen ve výjmečných případech přežívá své šlechtitele. Dá se říci, že i u drůbeže jsou různé snahy o přenášení barev a kreseb na kde co. U drůbeže by s tím mělo jít i šlechtění užitkovosti, ale to se nedá dělat na pár dvorcích s řádově desítkami (možná stovkami) jedinců. Prostě chybí chovatelé a prostor, pro šlechtění nových barev. Můj osobní názor je ten, že u drůbeže by se mělo hledět i na přiměřenou užitkovost. Pokud někdo byl na speciálce např. plymutek před 40 léty a nyní, bude si říkat, kolik barevností přibylo, ale...Jakmile dnes zabrousíte na snášku, kde u velkých by se měla pohybovat minimálně na 180 ks a slušně velká vejce (já míval v P-chovu průměr u Plžíh cca 190 vajec a některé nesly až 220 ks), budete zklamaný. Současná speciálka je sice barevně pestrá, ale užitkovost šla prudce dolů. Snad výjimkou jsou některé chovy bílých Pl. Ale je to jen můj osobní pohled na věc a třeba současný stav mnohým vyhovuje a tak se většinou šlechtí pouze na krásu.
Ono totiž šlechtění na užitkovost je výrazně těžší a potřebuje více místa i času. Kdo může dělat individuální kontrolu nosnic v prvním roce a nasazovat vejce až v druhém roce od těch nejlepších?
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ono totiž šlechtění na užitkovost je výrazně těžší a potřebuje více místa i času. Kdo může dělat individuální kontrolu nosnic v prvním roce a nasazovat vejce až v druhém roce od těch nejlepších?
A o tom to je. V ČSCH mají být kluby garanty plemena a jeho šlechtění. A je takový klub dnes? Bohužel individuální kontrolu dělá málo kdo, ale líhnout od dvouletých a starších, kdy v prvním roce vyřadím alespoň kvočny a ty s hrubou exteriérovou vadou a třeba jen nějakou dobu individuelně sleduji váhu vajec, to asi jde, ale bohužel, vše se odvíjí od standartu-ocenění na výstavě...a tudíš se produkují krásní jedinci a chybí tomu už jen je "podepřít" preventivně léčivy a jsme tam, kde by to nemělo být. Alespoň podle mého názoru...
Genetiku lze studovat přes mnoho podoblastí, já považuji z nekomerčně- chovatelského hlediska za nejatraktivnější- kvantitativní, populačně- statistickou podoblast. Uvedu pro rozsah a složitost problematiky jen několik málo zjednodušených záležitostí, které považuji za úplný základ banálního povědomí.
Různé vlastnosti a vlohy jsou definovány různým počtem genů (jedním…desítkami…stovkami). Různé geny nabývají pro tu, či onu měřitelnou, nebo jinak definovanou polygenní- kvantitativní vlastnost různého významu. Alternativních forem různých genů (alel) bývá v populaci různé množství. Některé alely jsou pro určitý projev významnější, jiné méně významné. Fenotypový projev jedince je založen na příspěvcích alel. Příspěvky alel jsou ovlivněny celou řadou mezialelových a epistatických (mezigenových) interakcí. Gen popisujeme velkým písmenem, jeho alely odlišujeme číslem v dolním indexu.
Například si můžeme pro jednoduchost vyčíslit vlastnost definovanou třemi geny. Na lokusu (A) jsou v populaci dostupné alely této síly: A1= +2, A2= -1, A3= +4, A4= 0, A5= +10. Na lokusu (B) jsou třeba v populaci (určitého plemene) dostupné jen alely dvě B1= +20, B2= +25. Další lokus a alely C1= -12, C2= -5, C3= -10, C4= -6.
Tento jednoduchý genofond umožňuje genetickou variabilitu 2^5 x 2^2 x 2^4 = 2048 možných kombinací- v rozmezí konečných hodnot 14- 60 (se zanedbaným vlivem genetických interakcí a vnějšího prostředí)
Genotyp některého jedince by mohl vypadat třeba takto: A1A4, B1B1, C3C4. (heterozygot na lokusech A a C, homozygot na lokusu B)
Takový jedinec by vykazoval hodnotu 36.
Zajímavou (statisticky- populační) modelovou ilustrací je normální rozdělení hodnot při hodu dvěma kostkami (obrázek č.1). Čísla se při hodu dvěma šestistěnnými kostkami, kombinují jako 6 alel jednoho genu, které mají v náhodně se rozmnožující populaci stejné zastoupení- frekvenci. Na každé kostce existuje stejná pravděpodobnost (1/6), že padne číslo 1,2,3,4,5, nebo 6.
S největší pravděpodobností padne na dvou kostkách součet 7 a se zvyšující se odchylkou od této průměrné hodnoty, bude případů ubývat.
Reprezentujme další gen dvěma kostkami osmistěnnými.
A třetí gen dvěma kostkami dvanáctistěnnými.
Rozdělení bude v takovém genofondu vypadat takto: http://anydice.com/program/df3a
Teď se prosím podívejte sem: http://user.mendelu.cz/urban/vsg1/populace/pop_selekce.html
V reálné populaci jsou některé alely frekventovanější než jiné. Některé zmutují, některé uměle přimigrují a některé náhodně oddriftují a jsou ztraceny na dobro, jiné mohou být v rámci čistokrevnosti zafixovány. Některé jsou systematicky podporovány a jiné naopak z genofondu ustavičně vyřazovány selekcí. Jak my si tu tedy vesele šlechtíme, kombinujeme alely jednotlivých genů mezi sebou, až se dostaneme k požadovaným nebo limitním hodnotám znaku a to bez nutnosti jakékoli pozitivní mutace. Selekcí jsme tedy schopni zvyšovat průměrný level kvantitativní vlastnosti v dané populaci. Přitom v této populaci dochází m.j. i k deformaci normálního rozdělení.
Od každého z rodičů dědí potomek 50% své genetické informace.50% genetické informace obou rodičů je tedy do jedince přeneseno a 50% jejich genotypů je v něm ztraceno. Tím jsou v populaci způsobeny změny ve frekvenci alel, případně úplné alelové ztráty. Během produkce pohlavních buněk dochází mimo jiné k rekombinaci. Při tomto procesu se náhodně rozděluje genotyp diploidního rodiče vždy do dvou (50%) haploidních pohlavních buněk. Kur má 39 chromozomů ve dvou sadách, samotnou rekombinací chromozómů je umožněn vznik 549 755 813 888 různých gamet, nemluvě o nekonečných možnostech crossingoveru (obrázek č.2).
Nakonec navrhuji, v souvislosti s výše uvedeným, úvahu nad pozitivy a negativy, která nabízí inbreeding, outcross a hybridizace, liniová plemenitba a scaterbreeding. Dále navrhuji úvahu nad šlechtitelskými strategiemi- např. dva znaky v jedné linii vs. křížení dvou specializovaných linií + https://www.youtube.com/watch?v=4pdiAneMMhU
Přeji příjemný večer.