Zdravím přátelé. Po měsíci jsem opět navštívil jarní trh v Soběslavi. Byla inzerována zima a špatná cesta, ale zarputilí chovatelé ničehoš nedbali a přijeli. Je vidět, že chovatelství je silný koníček a jeho vyznavači jsou vesměs silné osobnosti. Co bylo v trhu dnes nebudu psát, nebudu ani psát ani o tom, co jsem vezl domů, nebudu psát ani o klobásce, kterou jsem tentokrát vynechal a to né, že bych na ni neměl chuť, ale byl jsem na podzim a začátkem roku na nějakém vyšetření u doktorů a oni mi našli nějakej moribundus. Nic snad velkýho, ale zejtra jdu zase na krev a tak jsem nechtěl provokovat. No ale řeknu Vám, že to bylo přemáhání, když jsem tam ty klobásky viděl a cítil a sám nic. Dneska ale chci napsat o něčem úplně jiném, o něčem, co se nám zdá normální, ale v dnešní době to moc normální není a proto to chci zdůraznit. Přátelé je to o přátelství. Jsem členem chovatelú od roku 1969. V té době jsem se na vše díval jako čtrnáctiletej kluk, kterej přišel do Čejetic na první chůzi a všichni se tam oslovovali " příteli". nemohl jsem to pochopit, protože ve škole to byl samej soudruh učitel, soudruh ředitel a najednou přítel. Zůstalo to ve mě hluboce zakořeněno a když jsem potom v Bavorově dělal jednatele a nebo předsedu chovatelského spolku, vždy jsem na to oslovení dbal . Bylo to v době tvrdé normalizace a tak to nebylo zrovna košér pro delegáty z okresu a nebo i pro pevné "červené" členstvo. To byla minulost a nyní k té dnešní Soběslavi Setkal jsem se tam s moha kamarády, či známými lidmi a všichni jsme si krásně popovídali, nasmáli, všichni jsme si měli co říci a nikdo nenadával na nic. Že by nebylo na co nadávat ? Bylo a dost a na všechno možné, ale mezi klecemi s holuby, či ostatními zvířaty na to nebyl čas. Prostě se tu sešli přátelé, nejenom ti známí, ale i ti přátelé neznámí, kteří jsou přítelem jeden druhému, protože jsme chovatelé. Je to krásné setkání a člověk nemusí nic prodat a ani koupit. Stačí se jen dívat a setkávat se s těmi přáteli. No a to je můj dnešní poznatek ze Soběslavi. Přátelé, buďme si navzájem přátelé, nechme problémy za zády, stejně je nevyřešíme a užívejme si těch krásných chvilek mezi svými chovanci, mezi svými přáteli. Tam je nám dobře, protože jsme mezi svými. Krásné jaro, plné budníky holoubat, plné odchovny kuřat a plné králíkárny špičkových odchovů Vám všem přeje St. Toman
Uživatel s deaktivovaným účtem

st.toman
napsal(a):
Zdravím přátelé. Po měsíci jsem opět navštívil jarní trh v Soběslavi. Byla inzerována zima a špatná cesta, ale zarputilí chovatelé ničehoš nedbali a přijeli. Je vidět, že chovatelství je silný koníček a jeho vyznavači jsou vesměs silné osobnosti. Co bylo v trhu dnes nebudu psát, nebudu ani psát ani o tom, co jsem vezl domů, nebudu psát ani o klobásce, kterou jsem tentokrát vynechal a to né, že bych na ni neměl chuť, ale byl jsem na podzim a začátkem roku na nějakém vyšetření u doktorů a oni mi našli nějakej moribundus. Nic snad velkýho, ale zejtra jdu zase na krev a tak jsem nechtěl provokovat. No ale řeknu Vám, že to bylo přemáhání, když jsem tam ty klobásky viděl a cítil a sám nic. Dneska ale chci napsat o něčem úplně jiném, o něčem, co se nám zdá normální, ale v dnešní době to moc normální není a proto to chci zdůraznit. Přátelé je to o přátelství. Jsem členem chovatelú od roku 1969. V té době jsem se na vše díval jako čtrnáctiletej kluk, kterej přišel do Čejetic na první chůzi a všichni se tam oslovovali " příteli". nemohl jsem to pochopit, protože ve škole to byl samej soudruh učitel, soudruh ředitel a najednou přítel. Zůstalo to ve mě hluboce zakořeněno a když jsem potom v Bavorově dělal jednatele a nebo předsedu chovatelského spolku, vždy jsem na to oslovení dbal . Bylo to v době tvrdé normalizace a tak to nebylo zrovna košér pro delegáty z okresu a nebo i pro pevné "červené" členstvo. To byla minulost a nyní k té dnešní Soběslavi Setkal jsem se tam s moha kamarády, či známými lidmi a všichni jsme si krásně popovídali, nasmáli, všichni jsme si měli co říci a nikdo nenadával na nic. Že by nebylo na co nadávat ? Bylo a dost a na všechno možné, ale mezi klecemi s holuby, či ostatními zvířaty na to nebyl čas. Prostě se tu sešli přátelé, nejenom ti známí, ale i ti přátelé neznámí, kteří jsou přítelem jeden druhému, protože jsme chovatelé. Je to krásné setkání a člověk nemusí nic prodat a ani koupit. Stačí se jen dívat a setkávat se s těmi přáteli. No a to je můj dnešní poznatek ze Soběslavi. Přátelé, buďme si navzájem přátelé, nechme problémy za zády, stejně je nevyřešíme a užívejme si těch krásných chvilek mezi svými chovanci, mezi svými přáteli. Tam je nám dobře, protože jsme mezi svými. Krásné jaro, plné budníky holoubat, plné odchovny kuřat a plné králíkárny špičkových odchovů Vám všem přeje St. Toman
Opravdu škoda,že u nás na severu Čech je tak šílený úpadek chovu všeho,čeho se kdysi chovaly mraky a vůbec chovatelství tu skomírá!! Lze jen držet palce a šetřit na naftu,abych k vám kluci zlatí boubelatí alespoň jednou dvakrát do roka zajel!
Martin