Hezký den všem kočkomilům!
Tak je to tu zas - blíží se jaro, teplo, sluníčko...a taky moje každoroční "kočičí" horečka. To v praxi znamená, že se snažím opomenout zoufalou situaci v naší rodině a vymyslet nějakou možnost, jak mít kočku - nebo přesněji, jak si vzít kočku z útulku.
Nejspíš za to může moje dětství strávené u tety na venkově, kde mne ráno vítalo veselé mňoukání, na zahradě se mi pod nohama pletla koťata a večer jsem sedávala u krbu s teplým kožíškem v klíně . Bylo to krásné chvíle, ale jsou pryč a už se nevrátí. Poslední tetina kočička umřela loňský podzim a já zůstala navždy odříznutá od kočičího světa, který mi býval tak blízký a známý. Těch pár rozmazlených sousedovic kocourů, co se chodí vyprazdňovat na můj záhonek a berou přede mnou nohy na ramena, sotva mne spatří, mi nemůže vynahradit všechny moje zážitky s kočkami, a tak se už dlouho a bezúspěšně snažím vymyslet nějaké řešení. A jaký mám vlastně problém? V čem je ta potíž? Alergie.
Rozhodně nehodlám nutit přítele, aby bral léky - a stejně tak kočku. Používat na ni nějaké přípravky mi připadá dost velké riziko ohledně onemocnění kůže. Ale co mám pak dělat? Samozřejmě, mohla bych mít kočičku jen venku, o tom už jsem přemýšlela často. Jenomže...pořád si vzpomínám na jednoho venkovního kocoura, kterého jsem znala. Běhal, kde se mu zachtělo, byl svobodný a nejspíše i rád. Hrůza nastala ve chvíli, kdy se vrátil po bitce - natržené uši plné hnisu, kulhání, opuchlé oči...a nikdy jsme ho nemohli vzít k veterináři, protože do auta by za nic na světe nevlezl, natož do přepravky. Proč? Protože byl divoký. Mám strach, že se to stane se všemi venkovními kočkami - že zdivočí, nebudou mazlivé, ani přítulné, nebudu jim rozumět a nebudu je moct vzít k veterináři. Ten chudák kocour na to nakonec zemřel.
A dál mám hrůzu z další věci - že mi kočička odejde. Že si řekne: "No jo, tak tady já nesmím do tepla a do postele, ale támhle u sousedů, tam ano? Tak to já půjdu k nim..."
A tak bych chtěla všechny alergiky i nealergiky, aby mi psali svoje rady a nápady, jak moji horečku uspokojit a konečně ji odehnat. Jak zařídit, abych konečně mohla usínat s mou vlastní kočičkou v náručí...
S pozdravem
Lucka
anna.123

XXX.XXX.114.115
Hezký den,
já bych být Vámi nebyla tak zoufalá :D může být hůř :) Ale je pravda, že tohle je dost bezvýchodná situace. Asi bych sázela na tu venkovní kočičku, s tím, že je nutné se jí prostě se věnovat tolik, aby neodešla a byla spokojená. Ale i tak s tím musíte počítat. Zase bude svobodná.
Držím palce.
My jsme meli kocky vzdy venkovni. Nejvic se teda prali kocouri. Podle me je dulezite kocku ze zacatku poradne naucit, ze doma je u vas - tj vzdy jsme meli kote aspon 3 mesice doma zavrene v pradelne s tim, ze se poustelo ven jen kdyz s nim nekdo byl. No a po vypusteni, tj kdyz jsme uz kocce dali jeji boudicku ven (a do domu uz vubec nesmela), tak jsme nikdy nemeli problem, ze by kocka utekla (at uz byla kastrovana nebo ne). Porad se drzela u domu. Jinak jsme alergik, ale na nase zvirata jsem si zvykla - trva to sice delsi dobu (cca 6 mesicu u psa), alergolog neni nadsen (protoze pro nej je vyhodnejsi mi pichat vakciny s alergeny), ale co, je to moje telo.
Největší problém bych viděla v tom, že málokterý útulek by Vám kočku dal s tím, že bude běhat po venku. Většina je dává jen do bytu (což je koneckonců dle mého i důvod, proč jsou kočičí útulky tak přecpané a např. u toulavých koček mi to přijde i jako trápení, když měly celý život volnost a najednou jsou zavřené s xx dalšími kočkami na malé ploše...).
Nicméně pokud kočce zajistíte teplý pelíšek (např. v zahradním domku, apod.) a dostatek jídla, tak si myslím, že bude spokojená. Osobně bych volila pořízení 2 dospělých koček, jež jsou na sebe zvyklé, aby si venku dělaly společnost. No a hlavně, aby byla omazlené, aby se vás od začátku nebály. Ideální je mít aspoň 2 týdny zavřené, aby si zvykly, že jsou u vás doma. A postupně jim dát možnost jít i ven. A samozřejmě, aby byly v té době už kastrované, aby neměly touhu se toulat, apod. /nebo aspoň menší než nekastrované kočky/.
Sestra je alergik na kočky.Když jsem ještě bydlela s rodiči měli jsme koček spoustu(krátkosrstých) .Byly venkovní a vždy jsme je pustili domů na večer, dostali pořádnou porci masíčka, zahřáli se u krbu a pelášili ven.Doma bylo samo kočičí wc.Ale jinak měli udělané dvířka do kotelny kde měli pelíšky a zvlášť přes zimu tam trávili hodně času.Ségře hlavně vadilo, když ji kočka olízla, to měla čevené fleky po celém těle, no a pak taky chlupy, když některou mazlila a třeba jí zůstali na triku.Nyní mám doma polodlouhosrstého kocourka z útulku.No a?Když segra příjde na návštěvu ABSOLUTNĚ jí kocour nevadí.Nepouští skoro chlupy, takže jej může mazlit a bez léků !Myslím že pokud pořídítě nějaké koťátko, alespoň zezačátku jej necháte doma, aby vědělo a postupně mu budete ukazovat venek, uděláte nějaké místečko a bude mít dostatek jídla, bude spokojené!Stačí občas pustit domů na pomazlení ..