Chci se zeptat chovatelů peršanek na povahy jejich miláčků, protože jak ta naše (šestiletý kocour) tak i kotě mé sestry jsou klidné, líné a mazlivé povahy. A když jsme se ptala jedné mé známé, které tyto skvosty má tři potvdila mi, že přinutit je ke hrám ať provázek, peříčko nebo laiser je opravdu nadlidský úkol což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Je to kus od kusu nebo je opravdu váže taková flegmatická lenost?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Osobní zkušenost nemám, ale "slyšela" jsem, že právě perské kočky jsou nejmírnější a nejméně aktivní plemeno. Z tohoto důvodu mohou být v domácnosti jako "jedináčci" a doporučují se i k seniorům
Uživatel s deaktivovaným účtem

Joanne.s - živé koberečky
lavacca
napsal(a):
Ano, peršanky jsou svou leností proslulé.
Však i ve standardu je uvedeno "Perská kočka se vyznačuje přítulným charakterem a plnou důvěrou k člověku. Je spokojená a klidná. Její oddanost k člověku je možné přirovnat i k oddanosti psa. ".
Perskou kočku máme doma už po několik generací, už moje babička je měla doma a troufám si tvrdit, že tato definice nesedí.
Předně jsou líné, skutečně jak koberečky. Ale povaha je komplikovaná. Člověka tolerují, ale nijak kontaktní a přítulné nejsou. Spíš trpělivě snášejí každodenní česání, čistění očí a časté koupání. Jsou extrémně flegmatické.
A můj chlap tvrdí, že do placaté hlavy se vejde jen placatý mozek.
Já říkám že jsou až moc přemýšlivé a hodně věcí přemyslí, třeba několik minut sedí pod židličkou a přemýšlí jak na ní vyskočí, nakonec se odhodlají a skočí mimo židli.
Je to nejúžasnější kočka na světě, ovšem ne pro každého. Peršanku buď miluješ nebo nesnášíš, je to kombinace hodně zvláštní povahy a hodně náročné péče.
Perská činčila má povahu poněkud přijatelnější a i na péči je méně náročná, ale pořád je to Peršanka.
A přidám náš nejnovější přírůstek.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Aliana: moc krásný přírůstek A je to "himalajka" - nebo je pro tuto barevnou varietu jiný název?
Aliana
napsal(a):
Perskou kočku máme doma už po několik generací, už moje babička je měla doma a troufám si tvrdit, že tato definice nesedí.
Předně jsou líné, skutečně jak koberečky. Ale povaha je komplikovaná. Člověka tolerují, ale nijak kontaktní a přítulné nejsou. Spíš trpělivě snášejí každodenní česání, čistění očí a časté koupání. Jsou extrémně flegmatické.
A můj chlap tvrdí, že do placaté hlavy se vejde jen placatý mozek.
Já říkám že jsou až moc přemýšlivé a hodně věcí přemyslí, třeba několik minut sedí pod židličkou a přemýšlí jak na ní vyskočí, nakonec se odhodlají a skočí mimo židli.
Je to nejúžasnější kočka na světě, ovšem ne pro každého. Peršanku buď miluješ nebo nesnášíš, je to kombinace hodně zvláštní povahy a hodně náročné péče.
Perská činčila má povahu poněkud přijatelnější a i na péči je méně náročná, ale pořád je to Peršanka.
A přidám náš nejnovější přírůstek.
Já mám tedy zkušenosti z dvěmi rozdílnými kočkami. Lépe řečeno kocoury. Jednoho z nich vlatním já. Je to obrovský šestikilový kocour od mala flegmouš neskutečným způsobem. Sice nikdy sám nepřijde ale pokud si ho vezmu a hladím vrní a usne během chvilky a už u mě zůstane. Snáší vše úplně v klidu až na stríhání drápů (to je boj). Naopak peršan mé sestry je divoký upovídaný (na vyslovení jeho jména zásadně odpovídá) na vše ůtočí a miluje hraní. Ale to je snad tím, že je kotě, protože už se v něm brobouzí pravá peršanská povaha kdy prospí celý den a nechá si úplně všechno.
Přesně jak říkáte peršanky musíte milovat nebo nesnášet osobně bych už jinou kočku nevolila.
PS: Nádherný přírůstek