Vzpomínky na naše životní parťáky

Ach, hodně sil, strašně mě to mrzí. Sleduji jeho příběh a pořád jsem doufala v zázrak. Fíkovnice, přijměte prosím upřímnou soustrast a hlavu vzhůru.

Nějak mě to vzalo a slzy mám v očích... tak nějak jsme to s vámi všichni tady prožívali...

Je mi to moc líto, Jani, jsem s tebou.

Je těžké cokoliv napsat , brečím tu jak malá holka a je mi to moc líto .

Žádná slova nyní nemohou ulehčit tvému velkému smutku, ale věřím, že milosrdný čas bude pomalu tišit bolest a v srdci zůstanou jen ty krásné vzpomínky.

Cítím s tebou a vím, jak moc to bolí.

Na ifauně už tři roky jen čtu téměř skoro všechny kočkodiskuze i tu vaší Fíkovnice o kocourkovi,
ale nyní musím napsat, že je mi to také moc líto a jak psala Bejina také mi zvlhli oči.

Nevidím, nevidím přes slzy na klávesnici, ale děkuji, moc si vás všech vážím!

Všichni, úplně všichni zde na "Kočkách" jste lidé, které mám ráda, jste lidé se srdcem na dlani, mnohokrát jste mi pomohli, podrželi jste mě. Pokud budu mít někdy tu možnost, ráda vám vaše dobro oplatím...

Abych doplnila informace o mém statečném kocourkovi, tak jsem si jistá, že by dál ještě dny, možná i týdny trpělivě snášel to, jak jej nemoc sžírala. Nikdy si ani trochu "nezastěžoval". Ještě dnes trochu předl, když jsem přišla domů od dr., ale už nebyl schopný mi přijít naproti, a když ano, udělal pár kroků a musel si lehnout. Proto jsem TO dnes poznala. A MUSELA jsem jednat. Nešlo nikoho sehnat, až se mi podařilo sehnat úplně cizí veterinářku. Nejdříve nechtěla přijet, pak nakonec ano.
Hippísek umřel pokojně v mé náruči. Při aplikaci smrtící látky vydal vzdech a paní dr. řekla, že to je loučení se se světem zde, možná právě to bylo znamení, že jeho dušička vyšla z jeho těla ven. Pak jej pahladila, pomazlila,... A já jej ještě dlouho držela v náruči, plakala mu do srsti a za vše jsem mu poděkovala.

fikovnice napsal(a):
Abych doplnila informace o mém statečném kocourkovi, tak jsem si jistá, že by dál ještě dny, možná i týdny trpělivě snášel to, jak jej nemoc sžírala. Nikdy si ani trochu "nezastěžoval". Ještě dnes trochu předl, když jsem přišla domů od dr., ale už nebyl schopný mi přijít naproti, a když ano, udělal pár kroků a musel si lehnout. Proto jsem TO dnes poznala. A MUSELA jsem jednat. Nešlo nikoho sehnat, až se mi podařilo sehnat úplně cizí veterinářku. Nejdříve nechtěla přijet, pak nakonec ano.
Hippísek umřel pokojně v mé náruči. Při aplikaci smrtící látky vydal vzdech a paní dr. řekla, že to je loučení se se světem zde, možná právě to bylo znamení, že jeho dušička vyšla z jeho těla ven. Pak jej pahladila, pomazlila,... A já jej ještě dlouho držela v náruči, plakala mu do srsti a za vše jsem mu poděkovala.

... brečím jak malá holka...

Bejina napsal(a):
... brečím jak malá holka...

...jsem na tom stejně, od chvíle, kdy jsem si tu zprávu přečetla, tak jen brečím

Jani, je mi to moc moc líto. Jako bych to tušila jsem se sem teď šla ještě kouknout...

Ale udělala si pro něj maximum! Ať tě ani ve snu nenapadne si něco vyčítat! Měl tu nejúžasnější paničku, jakou mohl mít. Patří ti za něj obrovské díky.

Drž se. Čas pomůže...i když je jasné, že nikdy nezapomeneš...proč taky. Prožili jste spolu fajn časy a na ty teď mysli.

Je mi to moc líto... Také mě to rozbrečelo. Myslím na Vás a z celého srdce přeji, ať čas co nejdříve zahojí Váš zármutek.
Na faunu chodím skoro denně pročítat diskuzi a i když se nezapojuji, tak mi osud Vašeho kocourka nebyl lhostejný. Denně jsem si na něj i na Vás vzpomněla a držela mu v tomto nerovném boji palce ze všech sil.
Musím ještě jednou zopakovat, co jsem už jednou psala a to, že před Vámi musí člověk smeknout za to, kolik lásky, péče a úsilí jste kocourkovi a jeho léčbě věnovala. Jste opravdu skvělá a já věřim, že Váš mladý měl život sic krátký, ale díky Vám krásný!
Držte se!

Hippísku, lumpíku můj malý, na tomto webu budeš mít památku - i ve formě fotek - jak šel s Tebou čas...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nečekala jsem přímo lavinu vašíc podpory, o to víc mě těší, a znovu vám všem strašně moc děkuji, přestože zatím pláču. Ale nechci a nebudu své emoce brzdit, Hippie si zaslouží to, že pro něj teď roním slzy a já potřebuji ten stres minulých týdnů (a vlastně i měsíců) vyplakat...

fikovnice napsal(a):
Hippísku, lumpíku můj malý, na tomto webu budeš mít památku - i ve formě fotek - jak šel s Tebou čas...

Krásný !... je ho velká škoda...

...před chvílí jsem doslzela a u těch fotek slzím znovu...

...Hippísek měl štěstí, že se dostal k vám, on si vaši obrovskou lásku zasloužil...

Ach né... je mi to strašně líto, Jani... dneska byl den samých špatných zpráv, ale tohle je ta nejhorší... Jak už tu bylo zmíněno...žádná slova vám teď bolest neulehčí.. ale všichni na vás i na toho překrásného bojovníčka s jiskrou v očích myslíme.. Díky každodennímu čtení vašich příspěvků mám pocit že vás neznám jen měsíc, ale přinejmenším rok.. a stejně jako mnozí tady jsem doufala v nějaký velký zázrak... pevně doufám, že vás teď má kdo obejmout...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ach né... je mi to strašně líto, Jani... dneska byl den samých špatných zpráv, ale tohle je ta nejhorší... Jak už tu bylo zmíněno...žádná slova vám teď bolest neulehčí.. ale všichni na vás i na toho překrásného bojovníčka s jiskrou v očích myslíme.. Díky každodennímu čtení vašich příspěvků mám pocit že vás neznám jen měsíc, ale přinejmenším rok.. a stejně jako mnozí tady jsem doufala v nějaký velký zázrak... pevně doufám, že vás teď má kdo obejmout...

Bohužel nemá...zůstala jsem sama... Asi proto jsem ty své dva rošťáky tak milovala a snad bych za ně i dýchala a kdyby to šlo, tak bych opravdu Hippískovi věnovala svoji krev...
Ale já vnímám jako objetí Vaše slova. Vy tady...to je neuvěřitelná lavina solidarity . Nikdo z vás si nedokáže asi představit, jak moc si toho vážím a jak velkou sílu vaše slova v tuto chvíli mají. "Happylife" - nebudu tak činit prostřednictvím SZ, nýbrž to píšu zde - kdo to tak cítíte, tykejte mi, jsem za tykání ráda...

fikovnice napsal(a):
Bohužel nemá...zůstala jsem sama... Asi proto jsem ty své dva rošťáky tak milovala a snad bych za ně i dýchala a kdyby to šlo, tak bych opravdu Hippískovi věnovala svoji krev...
Ale já vnímám jako objetí Vaše slova. Vy tady...to je neuvěřitelná lavina solidarity . Nikdo z vás si nedokáže asi představit, jak moc si toho vážím a jak velkou sílu vaše slova v tuto chvíli mají. "Happylife" - nebudu tak činit prostřednictvím SZ, nýbrž to píšu zde - kdo to tak cítíte, tykejte mi, jsem za tykání ráda...

Nabídku tykání samozřejmě moc rada přijímám... stran toho že jsi sama vím dost ze SZ...ale doufala jsem v nějakou spřízněnou duši v okolí... kamarádku, která by tě mohla kdykoliv navštívit, psychicky podpořit... obejmout... ale cítím že i to vypsání se tady Ti snad maličko pomáhá.. a souhlasím, jsou tu neuvěřitelně milí lidé:)...poslední dobou toho na tebe bylo až příliš...tolik trápení, bezesných nocí...také se přikláním k tomu abys zkusila myslet hlavně na všechno hezké co jste spolu prožili.. máš být proč na něj hrdá, byl to opravdový bojovník... ze všech sil se i ty můry snažil posledni dny chytat..:).. byl tak nádherný... prosím, pokud to jen trochu půjde, zkus se aspoň maličko vyspat na zítřejší den, kdy tě bude starší kocourek potřebovat...jistě mu je taky smutno a byl teď poslední dobou hodně trpělivý když neměl spravedlivě polovic tvé pozornosti.. vydrž..... A.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nabídku tykání samozřejmě moc rada přijímám... stran toho že jsi sama vím dost ze SZ...ale doufala jsem v nějakou spřízněnou duši v okolí... kamarádku, která by tě mohla kdykoliv navštívit, psychicky podpořit... obejmout... ale cítím že i to vypsání se tady Ti snad maličko pomáhá.. a souhlasím, jsou tu neuvěřitelně milí lidé:)...poslední dobou toho na tebe bylo až příliš...tolik trápení, bezesných nocí...také se přikláním k tomu abys zkusila myslet hlavně na všechno hezké co jste spolu prožili.. máš být proč na něj hrdá, byl to opravdový bojovník... ze všech sil se i ty můry snažil posledni dny chytat..:).. byl tak nádherný... prosím, pokud to jen trochu půjde, zkus se aspoň maličko vyspat na zítřejší den, kdy tě bude starší kocourek potřebovat...jistě mu je taky smutno a byl teď poslední dobou hodně trpělivý když neměl spravedlivě polovic tvé pozornosti.. vydrž..... A.

Moc Ti děkuji, milá A. Stran velkého kocoura, jsem také šokovaná. V 19.30h odešel Hippísek. Ve 20h začal velký zvracet (za 3.5 roku co jej mám, tak asi potřetí). Držela jsem Hippíska, pak jsem jej zas odložila a letěla za velkým podívat se, co se děje. Asi 3x se to opakovalo - jen šťávy. Pokud je velký schopen zvracet z emočních důvodů, tak jsem opravdu v dalším šoku. Samozřejmě nechápal, co se poslední dny dělo a malého se snažil nějak probrat k životu - bohužel např. snahou jej kousnout do hřbetu, takže jsem musela párkrát zakročit. To dnešní zvracení mě totálně dostalo...

Bejina napsal(a):
Krásný !... je ho velká škoda...

...před chvílí jsem doslzela a u těch fotek slzím znovu...

...Hippísek měl štěstí, že se dostal k vám, on si vaši obrovskou lásku zasloužil...

"Bejino", Vaše slova hladí moji bolavou duši. Děkuji.

Nedivila bych se..všichni jste tam byli tak laskyplně propojení.. snad už mu bude dobře. Jsem tak ráda, že máte alespoň jistotu, že je na tuhle příšernou nemoc negativní.. podržte teď jeden druhého

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedivila bych se..všichni jste tam byli tak laskyplně propojení.. snad už mu bude dobře. Jsem tak ráda, že máte alespoň jistotu, že je na tuhle příšernou nemoc negativní.. podržte teď jeden druhého

Máte SZ...

Tak to nedopadlo... Asi jsme všichni doufali v happy end, tedy já určitě. Když nevyjde nám, snad se alespoň někomu poštěstí...

Také jsem doufala v happyend.

Nezbývá než neměřit život podle délky, ale podle toho, čím byl naplněn. Ten jeho jste naplnila láskou, péčí a porozuměním.

Jani, je mi to nesmírně líto... :´-(.

Fikovnice: Obrázek tvého Hippíčka nezapomenu, vtiskl se mi do paměti, byl to moc milý a pěkný kocourek.

Vaše slova o konci kocouka mě hned po ránu rozbřečela, váš příběh jsem bedlivě sledovala tajně mu držela palečky, aby to zvládnul, ale i věděla, že je to otázka krátkého času podle toho co jste psala, že ten čas brzy nadejde. Teď mu už je dobře nic ho nebolí a lítá po nebeských lukách a honí a loví jeho oblíbené můry. Už se netrápí. Vy se určitě vybrečte ať to ze sebe dostanete ven všechnu negativní energii, která by vás zřírala ve vnitř. Bolest přejde ve vzpomínky dejte tomu čas.
Myslím na vás a držte se. Toto je prostě nejsmutnější období, ale bohužel naši miláčci nemají možnost žít tak dlouho jako my, příroda to zařídila jinak "bohužel" a my se na své mazlíčky velice citově vážeme a pak jejich odchody na druhý břeh neseme s těžkým srdcem.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: Obrázek tvého Hippíčka nezapomenu, vtiskl se mi do paměti, byl to moc milý a pěkný kocourek.

Moc děkuju Jani . Ano, Hippíska jsem opravdu vybírala podle zbarvení. Občas to byl lumpík, nechtěl se o mě dělit s velkým, ale když si vzpomenu jak trpělivě čelil té hnusné nemoci, hrnou se mi slzy do očí. Jak dospěl, stal se z něj povahově úžasný kocourek...

Laila.aila napsal(a):
Vaše slova o konci kocouka mě hned po ránu rozbřečela, váš příběh jsem bedlivě sledovala tajně mu držela palečky, aby to zvládnul, ale i věděla, že je to otázka krátkého času podle toho co jste psala, že ten čas brzy nadejde. Teď mu už je dobře nic ho nebolí a lítá po nebeských lukách a honí a loví jeho oblíbené můry. Už se netrápí. Vy se určitě vybrečte ať to ze sebe dostanete ven všechnu negativní energii, která by vás zřírala ve vnitř. Bolest přejde ve vzpomínky dejte tomu čas.
Myslím na vás a držte se. Toto je prostě nejsmutnější období, ale bohužel naši miláčci nemají možnost žít tak dlouho jako my, příroda to zařídila jinak "bohužel" a my se na své mazlíčky velice citově vážeme a pak jejich odchody na druhý břeh neseme s těžkým srdcem.

Moc moc děkuji!
Dnes v noci, když přiletěly do bytu ty obří můry...tak mě to zase rozbrečelo. Už je neměl kdo lovit. I když velký si tak cvičně jednu ulovil a snědl. Ale na lovení můr byl stejně největší expert Hippísek.
Také jsem věděla, obzvlášť ty poslední dny, že nevyhrajeme, ač jsem na začátku prázdnin po tom zázraku byla optimistka. Minulý kocourek mi odešel ve věku 12let, předminulý ve věku 19let (a to k nám navíc přišel již jako dospělý). Hippísek si toho až tolik neužil - osud mu nadělil takřka úplně přesně 2 roky života (byl údajně srpnové kotě roku 2014). To je málo. Ale vím, že byl u mě šťastný. Vlastně mu stačilo ke štěstí neskutečně málo - jen moje přítomnost. Nikdy nezapomenu na mé příchody domů, vždy přiběhl s tím jeho typickým vrkáním (on nemňoukal, nýbrž vrkal), slastně se protáhl, nabrousil drápky o škrabadlo a často si lehl k uvítacímu podrbání...

fikovnice napsal(a):
Moc moc děkuji!
Dnes v noci, když přiletěly do bytu ty obří můry...tak mě to zase rozbrečelo. Už je neměl kdo lovit. I když velký si tak cvičně jednu ulovil a snědl. Ale na lovení můr byl stejně největší expert Hippísek.
Také jsem věděla, obzvlášť ty poslední dny, že nevyhrajeme, ač jsem na začátku prázdnin po tom zázraku byla optimistka. Minulý kocourek mi odešel ve věku 12let, předminulý ve věku 19let (a to k nám navíc přišel již jako dospělý). Hippísek si toho až tolik neužil - osud mu nadělil takřka úplně přesně 2 roky života (byl údajně srpnové kotě roku 2014). To je málo. Ale vím, že byl u mě šťastný. Vlastně mu stačilo ke štěstí neskutečně málo - jen moje přítomnost. Nikdy nezapomenu na mé příchody domů, vždy přiběhl s tím jeho typickým vrkáním (on nemňoukal, nýbrž vrkal), slastně se protáhl, nabrousil drápky o škrabadlo a často si lehl k uvítacímu podrbání...

Z negativních emocí mě velmi trápí mé naštvání na sousedy, kteří mi tehdy na konci června odmítli půjčit auto, Hippie byl doma sám skoro 3 dny a po návratu jsem jej našla již těžce nemocného. Mám v sobě absolutní jistotu, že kvůli jeho závislosti na mně byla spouštěčem nemoci právě tato situace - stres z odloučení. Někdy je pro mě těžké umět odpustit. Pořád se na sousedy zlobím. A oni přitom vůbec, ale vůbec netuší, proč jsem tehdy chtěla na 2 až 3 hod půjčit auto, netuší, co následovalo...a kdyby to náhodou věděli, tak by to stejně nepochopili - jsou to takoví ti echt vesničani, co je pro ně kočka jen spotřebním zbožím. Vždyť můj minulý kocourek se od nich nastěhoval ke mně...

Míra n napsal(a):
Na ifauně už tři roky jen čtu téměř skoro všechny kočkodiskuze i tu vaší Fíkovnice o kocourkovi,
ale nyní musím napsat, že je mi to také moc líto a jak psala Bejina také mi zvlhli oči.

Přiznám se, že Vás neznám, že zde snad opravdu přispíváte poprvé...? A musím kromě poděkování za projevení účasti napsat, že Váš kocourek v profilovce (je-li to tedy Vaše kočka/kocour) mi trochu připomíná Hippíska. Miluji toto zbarvení u čičin...

Milá "Fíkovnice", jsem také úplně v šoku a brečím...Držte se.
Už se ti naši kožuši prohání spolu a jsou zdraví!

Je mi to moc líto. Prošla jsem si tím již několikrát a vždy to moc bolí, myslím na Vás.

Ach jo Fikovnice, nejde popsat ten smutek. Nečekala jsem to, myslela jsem, že na tom ještě není tak špatně. A taky jak jste psala, že se Velký snažil Malého vzbudit. Taky mi ukápla slza, jenže jsem v práci a nemám se kam schovat. Je to hrozné. Kde bude pohřben? Budete pořizovat hned dalšího nebo počkáte? Když mi před rokem onemocněla kočička na ledviny, tak jsem měla hned dotaz, kam ji prý pohřbím. A rok uběhl jako voda a kočička je zatím v pořádku. Nechci to zakřiknout a nechci se dostat do situace jako vy, asi bych nebyla schopná ji zanést na poslední injekci...

Držte se, bulím taky...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Také jsem doufala v happyend.

Nezbývá než neměřit život podle délky, ale podle toho, čím byl naplněn. Ten jeho jste naplnila láskou, péčí a porozuměním.

Jste všichni zlatí, neuvěřitelné, kolik lidí zajímal příběh a boj "obyčejného" kocourka (i když pro mě samozřejmě obyčejný nebyl).
Vím, že se opakuji, ale vaší podpory si moc vážím, a věřte, že to nemyslím jako frázi.

Pro "Kočičí svět": Hippísek bude pohřben na chalupě, bude odpočívat vedle mého minulého kocourka - na dvoře - na prosluněné straně, roste tam jetelina, malý sice chalupu až tak nemusel, ale když už si tam vždy převykl z bytu, tak byl moc spokojený i tam.

Je mi to moc líto, moc víc se napsat nedá. Letos je špatný rok pro kočičky .

fikovnice napsal(a):
Jste všichni zlatí, neuvěřitelné, kolik lidí zajímal příběh a boj "obyčejného" kocourka (i když pro mě samozřejmě obyčejný nebyl).
Vím, že se opakuji, ale vaší podpory si moc vážím, a věřte, že to nemyslím jako frázi.

Pro "Kočičí svět": Hippísek bude pohřben na chalupě, bude odpočívat vedle mého minulého kocourka - na dvoře - na prosluněné straně, roste tam jetelina, malý sice chalupu až tak nemusel, ale když už si tam vždy převykl z bytu, tak byl moc spokojený i tam.

Doufám, že Vám ti Vaši úžasní sousedi nestojí ani za pozdrav. Já bych si před nimi odplivla... Přestali by pro mě existovat. a běda, jak by po mě ještě někdy něco chtěli! I jejich sobeckost nese vinu na smrti Vašeho mazlíčka!

Po ránu takové smutné zprávy. Je mi to moc líto a je mi z toho moc smutno. Umím si představit jak Vám teď je, je to jak kdyby člověk přišel o kus sebe. Nejhorší jsou první dny, kdy člověk míjí po bytě jeho oblíbené místa, čeká odkud ten rošťák vyběhne a pak mu dojde ze už vlastně není...Držte se a myslete na to, že mu s Vámi bylo krásně a že byl u Vás šťastný. Udělala jste pro něj maximum, víc už prostě udělat nešlo. Bude zase líp. A určitě už někde čeká na Vaši lásku další opuštěný kocourek.

fikovnice napsal(a):
Moc moc děkuji!
Dnes v noci, když přiletěly do bytu ty obří můry...tak mě to zase rozbrečelo. Už je neměl kdo lovit. I když velký si tak cvičně jednu ulovil a snědl. Ale na lovení můr byl stejně největší expert Hippísek.
Také jsem věděla, obzvlášť ty poslední dny, že nevyhrajeme, ač jsem na začátku prázdnin po tom zázraku byla optimistka. Minulý kocourek mi odešel ve věku 12let, předminulý ve věku 19let (a to k nám navíc přišel již jako dospělý). Hippísek si toho až tolik neužil - osud mu nadělil takřka úplně přesně 2 roky života (byl údajně srpnové kotě roku 2014). To je málo. Ale vím, že byl u mě šťastný. Vlastně mu stačilo ke štěstí neskutečně málo - jen moje přítomnost. Nikdy nezapomenu na mé příchody domů, vždy přiběhl s tím jeho typickým vrkáním (on nemňoukal, nýbrž vrkal), slastně se protáhl, nabrousil drápky o škrabadlo a často si lehl k uvítacímu podrbání...

Hned po prvních větách jsem se tu znovu rozbečela...no, klientka, na kterou akorat čekám, se asi bude divit, proč mám červené oči...ale čert to vem.

Kup si hodně čokolády, je skvělá na nervy. Já dík ní lépe zvládala ten letošní šílený půlrok plný odchodů mazlíku...i tak jsem měla pocit, že se zblázním...ale bylo to lepší než bez čoko. ;)

Taky jsem si myslela, že už je nejhorší zažehnáno... ale měl u tebe úžasně necelé 2 roky a to je to nejdůležitější. Na víc nemysli. Žal časem přejde a zůstanou ti právě ty úžasné společné okamžiky ;)

Buď statečná už kvůli velkému kocourkovi. Věřím, že i pro něj je to teď velká změna.

fikovnice napsal(a):
Nečekala jsem přímo lavinu vašíc podpory, o to víc mě těší, a znovu vám všem strašně moc děkuji, přestože zatím pláču. Ale nechci a nebudu své emoce brzdit, Hippie si zaslouží to, že pro něj teď roním slzy a já potřebuji ten stres minulých týdnů (a vlastně i měsíců) vyplakat...

Určitě emoce nebrzděte a "truchlete", ty naše milované zvířátka si to zaslouží, za veškerou bezpodmínečnou lásku a důvěru, kterou nám po dobu svého života každodenně dávali.

Znovu jsem si při prohlížení fotek Vašeho Hippieho oživila, jak jsem před 17 dny ochromená bolestí a přes slzy skoro nevidící vkládala fotečky naší Laury. Prvních několik dní bylo strašných, ale už je líp. Tak moc držím pěsti, ať se to rychle překlopí do krásných vzpomínek a bolest ustoupí, a možná přijde i úleva, že všechno trápení s nemocí pro vás oba už skončilo

fikovnice napsal(a):
Bohužel nemá...zůstala jsem sama... Asi proto jsem ty své dva rošťáky tak milovala a snad bych za ně i dýchala a kdyby to šlo, tak bych opravdu Hippískovi věnovala svoji krev...
Ale já vnímám jako objetí Vaše slova. Vy tady...to je neuvěřitelná lavina solidarity . Nikdo z vás si nedokáže asi představit, jak moc si toho vážím a jak velkou sílu vaše slova v tuto chvíli mají. "Happylife" - nebudu tak činit prostřednictvím SZ, nýbrž to píšu zde - kdo to tak cítíte, tykejte mi, jsem za tykání ráda...

Nejste sama...věřte, že myšlenky a pocity tolika lidí, kteří prožívají s Vámi Váš smutek, se nikde neztratí

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že Vám ti Vaši úžasní sousedi nestojí ani za pozdrav. Já bych si před nimi odplivla... Přestali by pro mě existovat. a běda, jak by po mě ještě někdy něco chtěli! I jejich sobeckost nese vinu na smrti Vašeho mazlíčka!

Já bych to neposuzovala tak příkře.
Sousedi odmítli fikovnici půjčit auto. Pro někoho "jet se podívat na kočku" by stejně nebyl dost pádný důvod, proč auto půjčit. Nicméně v tomto případě sousedi nevěděli, proč potřebuje fikovnice auto, dá se tedy předpokládat, že by jí ho nepůjčili, ani kdyby byla v ohrožení života ona sama. Můžeme polemizovat o jejich charakteru. Otázkou je, kolik lidí by vlastně bylo ochotno půjčit sousedovi svoje auto (ať už z jakéhokoliv důvodu)? Já sama bych auto nepůjčila, přece jen to není levná věc a podle zákonů schválnosti se vždycky něco stane, když se věc půjčí (ne nadarmo se říká, chceš-li o něco přijít, tak to půjč) ale rozhodně bych neodmítla souseda zavézt kam potřebuje (bylo by mě jedno proč tam potřebuje jet), i kdyby to mělo být 400 km.

Obviňovat sousedy, že kvůli tomu, že fikovnice nebyla doma s kocourem, je také přehnané. Kde má jistotu, že by byla doma včas, kde má jistotu, že by kocour neutrpěl stres, i kdyby byla vedle něj? Nikdo neví, co se v tom bytě stalo, třeba uhodil blízko blesk a kocour se tak vyděsil, že stres rozjel tu nemoc. A nebo se nestalo vůbec nic a nemoc prostě propukla během času a náhodou se objevila zrovna v době, kdy fikovnice nebyla doma. Mohla se objevit i kdyby fikovnice doma byla, nebo o 2 dny později, kdy by byla v práci, nebo kdykoliv jindy... prostě je to vše hádání z křišťálové koule, ale obviňovat sousedy ze smrti kocoura, který již byl nemocen, se mě nezdá fér. Tady se prostě sešlo několik faktorů, v každém případě život kocourovi to nevrátí.

Fikovnici patří můj obdiv, co všechno pro kocoura udělala. Nicméně život jde dál a já na jejím místě bych si co nejdříve opatřila nové kotě, protože jen tak se nebude utápět v bolesti, ale bude mít jiné starosti a snad - konečně - i radosti.

K tomuto tématu si dovolím přiložit fotografii našich dvou kocourků, kteří již také nejsou mezi námi. Ten rezavobílý je můj milovaný Leo, nesmírně hodný a mírný kocourek, který se u nás dožil 12 let a ze dne na den beze stopy zmizel. Ten černobílý je Mohykán, nemocné kotě, které se u nás objevilo na zahradě, vypiplali jsme ho a po 3 roky s námi sdílel domov. Vždy byl opatrný a zakřiknutý, doopravdy miloval asi jen Leonka, který se mu stal nejlepším kamarádem, bráchou, pečovatelem a vzorem. Mohykánovi se stal osudným nějaký úraz hlavičky, který prodělal předtím, než se dostal k nám.
Často na ně vzpomínám a stále mi chybí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

manbea napsal(a):
K tomuto tématu si dovolím přiložit fotografii našich dvou kocourků, kteří již také nejsou mezi námi. Ten rezavobílý je můj milovaný Leo, nesmírně hodný a mírný kocourek, který se u nás dožil 12 let a ze dne na den beze stopy zmizel. Ten černobílý je Mohykán, nemocné kotě, které se u nás objevilo na zahradě, vypiplali jsme ho a po 3 roky s námi sdílel domov. Vždy byl opatrný a zakřiknutý, doopravdy miloval asi jen Leonka, který se mu stal nejlepším kamarádem, bráchou, pečovatelem a vzorem. Mohykánovi se stal osudným nějaký úraz hlavičky, který prodělal předtím, než se dostal k nám.
Často na ně vzpomínám a stále mi chybí.

Nádherní! já jsem dnes ráno taky načapala své dvě kočky, jak spí nacpané na sobě. kéž by se nim přidala i ta třetí, ale to nehrozí Takže ale jistotu, že je Leo mrtvý, nemáte. Kdy zmizel? A za jakých okolností?

koňadra napsal(a):
Já bych to neposuzovala tak příkře.
Sousedi odmítli fikovnici půjčit auto. Pro někoho "jet se podívat na kočku" by stejně nebyl dost pádný důvod, proč auto půjčit. Nicméně v tomto případě sousedi nevěděli, proč potřebuje fikovnice auto, dá se tedy předpokládat, že by jí ho nepůjčili, ani kdyby byla v ohrožení života ona sama. Můžeme polemizovat o jejich charakteru. Otázkou je, kolik lidí by vlastně bylo ochotno půjčit sousedovi svoje auto (ať už z jakéhokoliv důvodu)? Já sama bych auto nepůjčila, přece jen to není levná věc a podle zákonů schválnosti se vždycky něco stane, když se věc půjčí (ne nadarmo se říká, chceš-li o něco přijít, tak to půjč) ale rozhodně bych neodmítla souseda zavézt kam potřebuje (bylo by mě jedno proč tam potřebuje jet), i kdyby to mělo být 400 km.

Obviňovat sousedy, že kvůli tomu, že fikovnice nebyla doma s kocourem, je také přehnané. Kde má jistotu, že by byla doma včas, kde má jistotu, že by kocour neutrpěl stres, i kdyby byla vedle něj? Nikdo neví, co se v tom bytě stalo, třeba uhodil blízko blesk a kocour se tak vyděsil, že stres rozjel tu nemoc. A nebo se nestalo vůbec nic a nemoc prostě propukla během času a náhodou se objevila zrovna v době, kdy fikovnice nebyla doma. Mohla se objevit i kdyby fikovnice doma byla, nebo o 2 dny později, kdy by byla v práci, nebo kdykoliv jindy... prostě je to vše hádání z křišťálové koule, ale obviňovat sousedy ze smrti kocoura, který již byl nemocen, se mě nezdá fér. Tady se prostě sešlo několik faktorů, v každém případě život kocourovi to nevrátí.

Fikovnici patří můj obdiv, co všechno pro kocoura udělala. Nicméně život jde dál a já na jejím místě bych si co nejdříve opatřila nové kotě, protože jen tak se nebude utápět v bolesti, ale bude mít jiné starosti a snad - konečně - i radosti.

Já myslím, že toto je opravdu o charakteru člověka. Nové auto bych možná váhala půjčit, ale vzhledem k tomu, že mají v rodině aut cca 5 a samé vraky, ten večer pili alkohol a věděli, že nikdo autem nebude moct jet, dále se známe kolem 35let, dále vědí, že já v autě prakticky žiju a řídím od 15 let (po polňačkách před ŘP), že pro ně nejsem nikdo neznámý, kdo by se z případné havárie vykrucoval atd.atd., tak zkrátka v tomto s Vámi nemohu souhlasit a stále si myslím, že auto mi půjčit mohli a měli. Dále jsem ex post naprosto vyloučila jsko příčinu bouřku, neboť kocour jich zažil možná stovky a ani rachejtlí o Silvestru se nebál. Takže jediné, co SNAD visí ve vzduchu je to, že zrovna náhodně v tu dobu, co byl sám, onemocněl. Ale všichni veterináři, se kterými jsem o tom mluvila, se kloní k názoru, že spouštěčem byl opravdu stres z osamění.
Takže opravdu s Vámi nemohu souhlasit, byť bylo samozřejmě plné právo sousedů mi auto nepůjčit. Vím, že jsem vnitřně nastavená teď tak, že můj vztah k nim se tím prostě změnil...a k lepšímu samozřejmě ne.

Acamar napsal(a):
Nejste sama...věřte, že myšlenky a pocity tolika lidí, kteří prožívají s Vámi Váš smutek, se nikde neztratí

Znovu mi nezbývá než moc a moc poděkovat za podporu tolika lidí!

fikovnice napsal(a):
Já myslím, že toto je opravdu o charakteru člověka. Nové auto bych možná váhala půjčit, ale vzhledem k tomu, že mají v rodině aut cca 5 a samé vraky, ten večer pili alkohol a věděli, že nikdo autem nebude moct jet, dále se známe kolem 35let, dále vědí, že já v autě prakticky žiju a řídím od 15 let (po polňačkách před ŘP), že pro ně nejsem nikdo neznámý, kdo by se z případné havárie vykrucoval atd.atd., tak zkrátka v tomto s Vámi nemohu souhlasit a stále si myslím, že auto mi půjčit mohli a měli. Dále jsem ex post naprosto vyloučila jsko příčinu bouřku, neboť kocour jich zažil možná stovky a ani rachejtlí o Silvestru se nebál. Takže jediné, co SNAD visí ve vzduchu je to, že zrovna náhodně v tu dobu, co byl sám, onemocněl. Ale všichni veterináři, se kterými jsem o tom mluvila, se kloní k názoru, že spouštěčem byl opravdu stres z osamění.
Takže opravdu s Vámi nemohu souhlasit, byť bylo samozřejmě plné právo sousedů mi auto nepůjčit. Vím, že jsem vnitřně nastavená teď tak, že můj vztah k nim se tím prostě změnil...a k lepšímu samozřejmě ne.

Tak jestli to fakt berete takhle, že za to můžou sousedi, protože nepůjčili auto, tak bych s tímhle přístupem řekl já vám, že si za to můžete hlavně vy sama, že jste bez něj vůbec odjela, a nikdo jiný. Házet vinu na ostatní je jednoduchý. To je fakt logika jak u malyho dítěte.

manbea napsal(a):
K tomuto tématu si dovolím přiložit fotografii našich dvou kocourků, kteří již také nejsou mezi námi. Ten rezavobílý je můj milovaný Leo, nesmírně hodný a mírný kocourek, který se u nás dožil 12 let a ze dne na den beze stopy zmizel. Ten černobílý je Mohykán, nemocné kotě, které se u nás objevilo na zahradě, vypiplali jsme ho a po 3 roky s námi sdílel domov. Vždy byl opatrný a zakřiknutý, doopravdy miloval asi jen Leonka, který se mu stal nejlepším kamarádem, bráchou, pečovatelem a vzorem. Mohykánovi se stal osudným nějaký úraz hlavičky, který prodělal předtím, než se dostal k nám.
Často na ně vzpomínám a stále mi chybí.

Ano, takto to bylo myšleno. Že by se jednalo o vlákno, kde bychom mohli vzpomínat všichni na naše mazlíky, kteří již nejsou mezi námi. Byť jsem samozřejmě první příspěvky vkládala emočně úplně na hraně - zoufalá žalem z odchodu malého...ale postupně také trošičku s přicházející úlevou, že už mu je dobře a já že už se nebudu muset naprosto bezmocně dívat na to jak jej nemoc pomalu zabíjí. Mimochodem bezmoc je brána jako snad nejvíc frustrující emoce.
Takže celé vlákno bylo zatím "sobecké" jen o mém kocourkovi a vaší obrovské solidaritě - já tomu snad ani nemohu uvěřit, kolik z vás mě povzbudilo, kolik z vás sledovalo ten příběh!
Ale i název vlákna říká, že jsem jej založila jako vzpomínkové pro kohokoli z nás - milovníků koček ...

Fikovnice, velice mne mrzí, co se stalo. Příběh o tom, jak bojujete s nemocí kocourka jsem prožívala s Vámi a doufala v dobrý konec.
Vím, jak je těžké se ztrátou milovaného kocourka vyrovnat po všem, co jste prožila. Každá ztráta lidská i zvířecí je příliš bolestivá, ale časem se s ní dá aspoň trochu vyrovnat.
Pro mne jste obrovský bojovník a člověk (žena) s velkým srdcem.

Trnky napsal(a):
Tak jestli to fakt berete takhle, že za to můžou sousedi, protože nepůjčili auto, tak bych s tímhle přístupem řekl já vám, že si za to můžete hlavně vy sama, že jste bez něj vůbec odjela, a nikdo jiný. Házet vinu na ostatní je jednoduchý. To je fakt logika jak u malyho dítěte.

Nikdy a nikde jsem vysloveně nenapsala něco ve smyslu tom, že smrt mého kocoura způsobili mí sousedi. Vždy jsem psala, že si myslím, že spouštěčem byl stres ze samoty. Za opuštění kocoura mí sousedi samozřejmě nemohou. Takže ano - na Vašem místě, kdy Vy neznáte další okolnosti, tak si dovedu představit, že člověk jako Vy, který o případu nemá další info, napíše to, co jste napsal...
Faktem je, že psát, že za smrt kocoura můžu já, je v tuto chvíli od Vás celkem necitlivé, a já bych si toto nikdy nedovolila, ale to je právě o tom mnou zmiňovaném charakteru. Notabene i s ohledem na to, že já jsem NIKDY nenapsala, že za smrt NESOU VINU moji sousedi...
Je to takové...zvláštní. Taková ledová sprcha po těch ostatních příspěvcích... Inu, lidé jsou různí...

inkunka napsal(a):
Fikovnice, velice mne mrzí, co se stalo. Příběh o tom, jak bojujete s nemocí kocourka jsem prožívala s Vámi a doufala v dobrý konec.
Vím, jak je těžké se ztrátou milovaného kocourka vyrovnat po všem, co jste prožila. Každá ztráta lidská i zvířecí je příliš bolestivá, ale časem se s ní dá aspoň trochu vyrovnat.
Pro mne jste obrovský bojovník a člověk (žena) s velkým srdcem.

Moc Vám děkuji "Inkunko"!

Trnky napsal(a):
Tak jestli to fakt berete takhle, že za to můžou sousedi, protože nepůjčili auto, tak bych s tímhle přístupem řekl já vám, že si za to můžete hlavně vy sama, že jste bez něj vůbec odjela, a nikdo jiný. Házet vinu na ostatní je jednoduchý. To je fakt logika jak u malyho dítěte.

...a stran zodpovědnosti za to, co jsem po celou tu dobu pro záchranu svého kocoura (ale i pro prevenci vzniku nemoci) mohla udělat a udělala, mám já své svědomí před mým zemřelým kočičím parťákem čisté.

Trnky napsal(a):
Tak jestli to fakt berete takhle, že za to můžou sousedi, protože nepůjčili auto, tak bych s tímhle přístupem řekl já vám, že si za to můžete hlavně vy sama, že jste bez něj vůbec odjela, a nikdo jiný. Házet vinu na ostatní je jednoduchý. To je fakt logika jak u malyho dítěte.

To jsem psala JÁ a ne Fikovnice. A je to hnusné, co píšete, Váš charakter tedy opravdu stojí za něco.

Kočičí svět napsal(a):
To jsem psala JÁ a ne Fikovnice. A je to hnusné, co píšete, Váš charakter tedy opravdu stojí za něco.

Děkuju "Kočičí světe" za zastání se. Ale pán reagoval opravdu na mě. Je to jeho plné právo. Já bych takovou věc v dané situaci nenapsala, protože bych měla strach, že toho druhého, který je zrovna moc bolavý, ještě víc zraním. Ale to jsem já. A pán je prostě emočně vybaven jinak než já. Má na to plné právo, jak píšu...

koňadra napsal(a):
Já bych to neposuzovala tak příkře.
Sousedi odmítli fikovnici půjčit auto. Pro někoho "jet se podívat na kočku" by stejně nebyl dost pádný důvod, proč auto půjčit. Nicméně v tomto případě sousedi nevěděli, proč potřebuje fikovnice auto, dá se tedy předpokládat, že by jí ho nepůjčili, ani kdyby byla v ohrožení života ona sama. Můžeme polemizovat o jejich charakteru. Otázkou je, kolik lidí by vlastně bylo ochotno půjčit sousedovi svoje auto (ať už z jakéhokoliv důvodu)? Já sama bych auto nepůjčila, přece jen to není levná věc a podle zákonů schválnosti se vždycky něco stane, když se věc půjčí (ne nadarmo se říká, chceš-li o něco přijít, tak to půjč) ale rozhodně bych neodmítla souseda zavézt kam potřebuje (bylo by mě jedno proč tam potřebuje jet), i kdyby to mělo být 400 km.

Obviňovat sousedy, že kvůli tomu, že fikovnice nebyla doma s kocourem, je také přehnané. Kde má jistotu, že by byla doma včas, kde má jistotu, že by kocour neutrpěl stres, i kdyby byla vedle něj? Nikdo neví, co se v tom bytě stalo, třeba uhodil blízko blesk a kocour se tak vyděsil, že stres rozjel tu nemoc. A nebo se nestalo vůbec nic a nemoc prostě propukla během času a náhodou se objevila zrovna v době, kdy fikovnice nebyla doma. Mohla se objevit i kdyby fikovnice doma byla, nebo o 2 dny později, kdy by byla v práci, nebo kdykoliv jindy... prostě je to vše hádání z křišťálové koule, ale obviňovat sousedy ze smrti kocoura, který již byl nemocen, se mě nezdá fér. Tady se prostě sešlo několik faktorů, v každém případě život kocourovi to nevrátí.

Fikovnici patří můj obdiv, co všechno pro kocoura udělala. Nicméně život jde dál a já na jejím místě bych si co nejdříve opatřila nové kotě, protože jen tak se nebude utápět v bolesti, ale bude mít jiné starosti a snad - konečně - i radosti.

Naprosto souhlasím s celým článkem

Jani, vypadalo to, že jsi na tu obrovskou bolest sama, ale jak vidíš, tak máš spoustu přátel, kteří tě mají rádi, i když jsou jen virtuální. Nikdy nebudeš sama, tady pro tebe vždy někdo bude.

Na sousedy se nezlob, nejspíš vůbec netuší čím si procházíš a co všechno se přihodilo. Žijí si uzavřeni ve svém světě, bohužel ne každý se umí rozdat pro druhé, ale to ještě neznamená že jsou zlí.

Pořád na tebe moc myslím a doufám, že bolest brzy ustoupí a zbydou jen ty krásné vzpomínky, kterých máš určitě obrovskou zásobu. Žij hlavně budoucností, z minulosti vzpomínej jen na ty pěkné věci.

Drž se

Také s bolestí v srdci vzpomínám na mou milovanou černou kočičku Meggy, byla naprosto zdravá, bohužel ve svých 10 měsících odběhla ze zahrady, odkud nikdy předtím neodešla a došla až k poměrně vzdálené cestě... auto bylo bohužel silnější...

Na fotkách obě naše holčičky, ve třech, čtyřech, sedmi a osmi měsících (po kastraci). Nenašla jsem fotku, kdy by nebyly kočičky spolu.

Zrzavou Ágnesku si naštěstí užíváme stále, byla vždy dominantnější a od malička tulák...Meggy byla gaučový mazlíček., který se držel doma, až na to jednu...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Ano, takto to bylo myšleno. Že by se jednalo o vlákno, kde bychom mohli vzpomínat všichni na naše mazlíky, kteří již nejsou mezi námi. Byť jsem samozřejmě první příspěvky vkládala emočně úplně na hraně - zoufalá žalem z odchodu malého...ale postupně také trošičku s přicházející úlevou, že už mu je dobře a já že už se nebudu muset naprosto bezmocně dívat na to jak jej nemoc pomalu zabíjí. Mimochodem bezmoc je brána jako snad nejvíc frustrující emoce.
Takže celé vlákno bylo zatím "sobecké" jen o mém kocourkovi a vaší obrovské solidaritě - já tomu snad ani nemohu uvěřit, kolik z vás mě povzbudilo, kolik z vás sledovalo ten příběh!
Ale i název vlákna říká, že jsem jej založila jako vzpomínkové pro kohokoli z nás - milovníků koček ...

Děkuji, jsem ráda, že jsem to pochopila správně

Kočičí svět napsal(a):
Nádherní! já jsem dnes ráno taky načapala své dvě kočky, jak spí nacpané na sobě. kéž by se nim přidala i ta třetí, ale to nehrozí Takže ale jistotu, že je Leo mrtvý, nemáte. Kdy zmizel? A za jakých okolností?

Už je to 4 roky, co Leo není, tehdy jsme prohledali všechno, ptali se všech a nikde nic, jakoby se po něm slehla zem. Byl vykastrovaný a celý život se držel doma a na zahradě (máme ji dost velkou). Odešel v plném zdraví a kondici a tak si myslím, že jeho konec musel být tragický. Jsou tady lidé, kteří dodnes na půdách líčí železa na kuny a netají se tím, že do nich občas chytí i kočku . Ale možností, jak mohl přijít o život je samozřejmě mnoho.
Kdybychom ho např. našli přejetého na silnici, tak víme, že konec byl rychlý a nic nezmůžeme. Ale takhle jsme zoufale hledali a jen doufali, že někde netrpí.
Nakonec jsme se doma dohodli, že si kočku již nepořídíme, právě z důvodu těchto konců...až teď si zase pohráváme s myšlenkou zachránit kočičí život (mám na mysli to sousedovo kotě z vedlejšího vlákna).

manbea napsal(a):
K tomuto tématu si dovolím přiložit fotografii našich dvou kocourků, kteří již také nejsou mezi námi. Ten rezavobílý je můj milovaný Leo, nesmírně hodný a mírný kocourek, který se u nás dožil 12 let a ze dne na den beze stopy zmizel. Ten černobílý je Mohykán, nemocné kotě, které se u nás objevilo na zahradě, vypiplali jsme ho a po 3 roky s námi sdílel domov. Vždy byl opatrný a zakřiknutý, doopravdy miloval asi jen Leonka, který se mu stal nejlepším kamarádem, bráchou, pečovatelem a vzorem. Mohykánovi se stal osudným nějaký úraz hlavičky, který prodělal předtím, než se dostal k nám.
Často na ně vzpomínám a stále mi chybí.

Také jsem si dovolila vložit vzpomínky na moje mazlíčky, kteří se už prohání v nebíčku...
Na první fotce je naše maltézačka Bonynka, která s námi žila přes 12 let, jedinečný pejsek, který nám dal tolik lásky a oddanosti, že se to nedá vypsat.
Vedle ní leží kocourek Mikinek, kterého jsme měli z útulku, byl to pan Kocour, který nás naučil lásce ke kočkám, díky tomuto kocourkovi se z nás stali kočičáci...
A na druhé fotce je černá Evelínka z hodonínského útulku, kočička, která byla neuvěřitelně vděčná za domov a lásku... bohužel jí bylo dopřáno s námi žít jen pouhé 3 roky...

Na tyhle miláčky moc a moc vzpomínám... bolest se z jejich ztráty už malinko polevila a vzpomínám často na chvilky, které strávili s námi...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Černé kočky .

Bejina napsal(a):
Také jsem si dovolila vložit vzpomínky na moje mazlíčky, kteří se už prohání v nebíčku...
Na první fotce je naše maltézačka Bonynka, která s námi žila přes 12 let, jedinečný pejsek, který nám dal tolik lásky a oddanosti, že se to nedá vypsat.
Vedle ní leží kocourek Mikinek, kterého jsme měli z útulku, byl to pan Kocour, který nás naučil lásce ke kočkám, díky tomuto kocourkovi se z nás stali kočičáci...
A na druhé fotce je černá Evelínka z hodonínského útulku, kočička, která byla neuvěřitelně vděčná za domov a lásku... bohužel jí bylo dopřáno s námi žít jen pouhé 3 roky...

Na tyhle miláčky moc a moc vzpomínám... bolest se z jejich ztráty už malinko polevila a vzpomínám často na chvilky, které strávili s námi...

Krásní jsou všichni, ale Mikynek - ten nemá chybu .
Je hrozně kruté a nespravedlivé, jak krátké životy někdy osud vyměří .

Trnky napsal(a):
Tak jestli to fakt berete takhle, že za to můžou sousedi, protože nepůjčili auto, tak bych s tímhle přístupem řekl já vám, že si za to můžete hlavně vy sama, že jste bez něj vůbec odjela, a nikdo jiný. Házet vinu na ostatní je jednoduchý. To je fakt logika jak u malyho dítěte.

Idiote.

fikovnice napsal(a):
Přiznám se, že Vás neznám, že zde snad opravdu přispíváte poprvé...? A musím kromě poděkování za projevení účasti napsat, že Váš kocourek v profilovce (je-li to tedy Vaše kočka/kocour) mi trochu připomíná Hippíska. Miluji toto zbarvení u čičin...

No kočička je moje a trochu ještě jedné paní. Já vím z Vašich příspěvků, že bílomourovaté kočičky se Vám líbí. Je to skoro přesně tři roky co na mně u zahrady mňoukla tak jsem jí nabídl
tuňáka a za pár týdnu už číča byla na zahradě a v chatce jak doma. Jinak je to mazel nejvetší,
odpočívá ráda na klíně předtím samozřejmě masáž vaničky v létě teda dost bolestivou, hlazení bříška vyžadováno a také mi ještě ráda ze stromů leze na rameno a toto léto dokonce
chce abych jí honil po zahradě. No a já jsem si jí hlavně také moc oblíbil a když se nepotkáme u branky tak trnu než přiběhne zda se jí něco nestalo. Je to moje první kočka nikdy jsem žádné ani jiné zvíře neměl. Vím že Vaše vzpomínky na malého nikdy nezmizí, ale moc přeji ať bolest po ztrátě Hippiska zmizí co nejdříve.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moje bobina kojená ručně od 7 dne po narození stříkačkou a kravským mlékem dožila se 19 let, kdy jsem musela jí už nechat uspat..měla boleti kloubů...zduřelé ocasní a páteřní obratle a když už nemohla chodi a táhla zadní nohy po zemy, aby mě s radostí přivítala z práce jsem jí odvezla na poslední injekci, aby se netrápila, ale do konce svého života byla neuvěřitelný mazel a jedlík. Chovat se mohla pořád a hodiny v kuse akorát ty drápy v ramenou od slastného přešlapávání byli nepříjemné. Spávala se mnou v posteli hlavičku položenou do mé dlaně skoro každou noc...věděla, kdy se vracím domů z práce půl hodiny předem než jsem přišla začala být nervozní a musela ven my naproti i když jsem třeba šla dřív domů, tak to poznala rodiče to nechápali jak to dělá, protože tehdá jsem do práce dojížděla 15 km a poznala to. Prostě mě rodičům naprášila půl hodiny předem, že přijdu domů...chodila i se mnou na procházky a i do obchodu pak čekala až se nakoupí a šla jak pejsek se mnou domů.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Míra n napsal(a):
No kočička je moje a trochu ještě jedné paní. Já vím z Vašich příspěvků, že bílomourovaté kočičky se Vám líbí. Je to skoro přesně tři roky co na mně u zahrady mňoukla tak jsem jí nabídl
tuňáka a za pár týdnu už číča byla na zahradě a v chatce jak doma. Jinak je to mazel nejvetší,
odpočívá ráda na klíně předtím samozřejmě masáž vaničky v létě teda dost bolestivou, hlazení bříška vyžadováno a také mi ještě ráda ze stromů leze na rameno a toto léto dokonce
chce abych jí honil po zahradě. No a já jsem si jí hlavně také moc oblíbil a když se nepotkáme u branky tak trnu než přiběhne zda se jí něco nestalo. Je to moje první kočka nikdy jsem žádné ani jiné zvíře neměl. Vím že Vaše vzpomínky na malého nikdy nezmizí, ale moc přeji ať bolest po ztrátě Hippiska zmizí co nejdříve.

Naprosto nádherná čičinka - moje TOP zbarvení!
A moc i Vám děkuji za Vaše hezká slova . Dnes je již o něco málo lépe než včera...

TerezV napsal(a):
Idiote.

"Terez", pán mě obvinil z toho, že za smrt mého kocourka si můžu já sama. To opravdu hodně hodně zabolelo. Nevím, zda má alespoň okrajově ponětí, co jsem všechno pro jeho záchranu udělala. Ano, ranil mě, dokonce tak, že zase i nějaká ta slza ukápla... Ale nesnižujme se k hrubým nadávkám, i když samozřejmě vnímám, že to myslíte dobře vůči mně . Jak jsem psala, beru to tak, že každý máme jinou emoční výbavu v tom, co se zrovna hodí napsat či říct, když druhý trpí. Já bych to nikdy nenapsala - a v takto vypjaté situaci zřejmě ne, ani kdybych si to myslela. Ale já jsem já - se svými vlastnostmi. A někdo je zkrátka zase jiný...

Tak Hippísek byl dnes večer uložen vedle svého předchůdce (toho jsem pohřbila v roce 2013). Bude tak odpočívat u mě na chalupě... Na místě, kde je klid, od jara do podzimu tam zpívají ptáčci, a až do pozdního odpoledne se tam opírá sluníčko. Při ukládání do země jsem mu ještě jednou poděkovala a popřála mu, ať je mu země lehká. Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné. I když...věřím, že to vidí a že snad se mu to místečko líbí...
A já KONEČNĚ začínám pociťovat krapet úlevu a jsem za to své včerejší - víceméně náhlé rozhodnutí - ráda. Naše veterinářka mi říkala, že se netrápí, chci věřit, že jí nešlo o finance (ona by totiž zřejmě ještě v léčbě pokračovala). Ale kocourek se sice netrápil bolestmi, ale já najednou včera uviděla, že to již není on. Chvilkami ještě ano - to když ještě trochu předl, když jsem jej hladila. Ale jinak už to byla úplně vyčerpaná bytost, a hlavně úplně se mu změnily oči a pohled. Vzpomínám, jak jsem měla strach, jestli TO poznám. Psali jste mi, že až TO přijde, tak to zkrátka poznám...a ano, bylo to tak... Vzpomínám si, jak až s jakousi šíleností v hlavě jsem sháněla někoho, kdo mi jej přijede uspat domů. Samozřejmě - zrovna když to člověk nejvíc potřebuje - tak právě naše veterinářka nebyla v práci a řada dalších, které jsem telefonicky kontaktovala, mi odmítla. Byo to z mé strany přímo usilovné hledání a jsem dnes velmi ráda za své včerejší rozhodnutí. Věřím, že se nedostaví chvíle, kdy bych tohoto rozhodnutí zalitovala...

A ještě bych se vás chtěla něco zeptat, i když tady na to tuším je někde také diskuze. Myslíte si, že kočka vycítí blížící se smrt? Ptám se z toho důvodu, že Hippísek byl sice na mně extrémní závislák. Ale teď jak se den za dnem horšil, tak jeho závislost ještě nabývala na intenzitě. A i když mu to činilo potíže, tak prostě nedokázal být bez mé přítomnosti, a jakmile jsem se někam přesunula, bylo jasné, že za chvíli tam s obtížemi dojde také. Jako by se bál být sám. Anebo jako by do mě vkládal nějaké naděje do úzdravy (myšleno tak, že třeba se mnou mu bylo lépe než samotnému...)...?
Vím, že teď přijde asi nevhodné srovnání. Ale to stejné chtěl po mně můj tatínek - moji přítomnost. Chtěl, abych s ním zůstala až do konce (to jsou jeho slova, která tehdy řekl).

fikovnice napsal(a):
A ještě bych se vás chtěla něco zeptat, i když tady na to tuším je někde také diskuze. Myslíte si, že kočka vycítí blížící se smrt? Ptám se z toho důvodu, že Hippísek byl sice na mně extrémní závislák. Ale teď jak se den za dnem horšil, tak jeho závislost ještě nabývala na intenzitě. A i když mu to činilo potíže, tak prostě nedokázal být bez mé přítomnosti, a jakmile jsem se někam přesunula, bylo jasné, že za chvíli tam s obtížemi dojde také. Jako by se bál být sám. Anebo jako by do mě vkládal nějaké naděje do úzdravy (myšleno tak, že třeba se mnou mu bylo lépe než samotnému...)...?
Vím, že teď přijde asi nevhodné srovnání. Ale to stejné chtěl po mně můj tatínek - moji přítomnost. Chtěl, abych s ním zůstala až do konce (to jsou jeho slova, která tehdy řekl).

Když našemu kříženci zacly selhává ledviny, chtěl být víc s námi...několikrát mi skočil do postele a spal mi na nohách, i když to muselo být pro něj nepohodlné...veterinář nam pak říkal, že zvířata vycítí blížící se smrt...i ostatní 2 psi byli jiní, zkratka cítili, že jejich kámoš odchází...Zvířata jsou v tomhle ušlechtilá, stojí při sobě, ne jako my lidé...jinak opožděně přeji upřímnou soustrast...vím, co prožíváte, my jsme si to zažili před 7 měsíci, s pejskem a kocourkem a asi nikdy to nepřestane bolet...o to h7r, že vím, že na tom měl podíl lidský faktor...

fikovnice napsal(a):
Tak Hippísek byl dnes večer uložen vedle svého předchůdce (toho jsem pohřbila v roce 2013). Bude tak odpočívat u mě na chalupě... Na místě, kde je klid, od jara do podzimu tam zpívají ptáčci, a až do pozdního odpoledne se tam opírá sluníčko. Při ukládání do země jsem mu ještě jednou poděkovala a popřála mu, ať je mu země lehká. Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné. I když...věřím, že to vidí a že snad se mu to místečko líbí...
A já KONEČNĚ začínám pociťovat krapet úlevu a jsem za to své včerejší - víceméně náhlé rozhodnutí - ráda. Naše veterinářka mi říkala, že se netrápí, chci věřit, že jí nešlo o finance (ona by totiž zřejmě ještě v léčbě pokračovala). Ale kocourek se sice netrápil bolestmi, ale já najednou včera uviděla, že to již není on. Chvilkami ještě ano - to když ještě trochu předl, když jsem jej hladila. Ale jinak už to byla úplně vyčerpaná bytost, a hlavně úplně se mu změnily oči a pohled. Vzpomínám, jak jsem měla strach, jestli TO poznám. Psali jste mi, že až TO přijde, tak to zkrátka poznám...a ano, bylo to tak... Vzpomínám si, jak až s jakousi šíleností v hlavě jsem sháněla někoho, kdo mi jej přijede uspat domů. Samozřejmě - zrovna když to člověk nejvíc potřebuje - tak právě naše veterinářka nebyla v práci a řada dalších, které jsem telefonicky kontaktovala, mi odmítla. Byo to z mé strany přímo usilovné hledání a jsem dnes velmi ráda za své včerejší rozhodnutí. Věřím, že se nedostaví chvíle, kdy bych tohoto rozhodnutí zalitovala...

...opět mi skanula slza... ... ať Hippísek spokojeně odpočívá na místečku, které jste krásně popsala...

Všichni, kdo ty své mazlčky hodně milujeme, se podvědomě bojíme jejich konců, jenže zažijeme to postupně všichni...
...a tak si opravdu važme těch chvil co jsme s nimi...

fikovnice napsal(a):
"Terez", pán mě obvinil z toho, že za smrt mého kocourka si můžu já sama. To opravdu hodně hodně zabolelo. Nevím, zda má alespoň okrajově ponětí, co jsem všechno pro jeho záchranu udělala. Ano, ranil mě, dokonce tak, že zase i nějaká ta slza ukápla... Ale nesnižujme se k hrubým nadávkám, i když samozřejmě vnímám, že to myslíte dobře vůči mně . Jak jsem psala, beru to tak, že každý máme jinou emoční výbavu v tom, co se zrovna hodí napsat či říct, když druhý trpí. Já bych to nikdy nenapsala - a v takto vypjaté situaci zřejmě ne, ani kdybych si to myslela. Ale já jsem já - se svými vlastnostmi. A někdo je zkrátka zase jiný...

Já vím. Mě to ulítlo a popravdě se za tu nadávku teď druhý den i trochu stydím. Ale když jsem to četla, tak se mi fakt zatmělo před očima. Nechápu, jak tohle někdo může v takové situaci napsat.. a zrovna Vám...

TerezV napsal(a):
Já vím. Mě to ulítlo a popravdě se za tu nadávku teď druhý den i trochu stydím. Ale když jsem to četla, tak se mi fakt zatmělo před očima. Nechápu, jak tohle někdo může v takové situaci napsat.. a zrovna Vám...

Nestyďte se, mě po přečtení reakce toho pána napadl ještě horší výraz.

fikovnice napsal(a):
Tak Hippísek byl dnes večer uložen vedle svého předchůdce (toho jsem pohřbila v roce 2013). Bude tak odpočívat u mě na chalupě... Na místě, kde je klid, od jara do podzimu tam zpívají ptáčci, a až do pozdního odpoledne se tam opírá sluníčko. Při ukládání do země jsem mu ještě jednou poděkovala a popřála mu, ať je mu země lehká. Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné. I když...věřím, že to vidí a že snad se mu to místečko líbí...
A já KONEČNĚ začínám pociťovat krapet úlevu a jsem za to své včerejší - víceméně náhlé rozhodnutí - ráda. Naše veterinářka mi říkala, že se netrápí, chci věřit, že jí nešlo o finance (ona by totiž zřejmě ještě v léčbě pokračovala). Ale kocourek se sice netrápil bolestmi, ale já najednou včera uviděla, že to již není on. Chvilkami ještě ano - to když ještě trochu předl, když jsem jej hladila. Ale jinak už to byla úplně vyčerpaná bytost, a hlavně úplně se mu změnily oči a pohled. Vzpomínám, jak jsem měla strach, jestli TO poznám. Psali jste mi, že až TO přijde, tak to zkrátka poznám...a ano, bylo to tak... Vzpomínám si, jak až s jakousi šíleností v hlavě jsem sháněla někoho, kdo mi jej přijede uspat domů. Samozřejmě - zrovna když to člověk nejvíc potřebuje - tak právě naše veterinářka nebyla v práci a řada dalších, které jsem telefonicky kontaktovala, mi odmítla. Byo to z mé strany přímo usilovné hledání a jsem dnes velmi ráda za své včerejší rozhodnutí. Věřím, že se nedostaví chvíle, kdy bych tohoto rozhodnutí zalitovala...

Určitě jsi mu vybrala to nej nej místo.

Hm, tak koukám, že si zažila něco podobného, co my v červnu s naší Barunkou (kavkazačkou), kdy byl náš vet na dovče a dovolali jsme se až 5.vetovi, který byl ochotný dojet k nám, aby usla naposledy v klidu doma... ostatní byli na dovče či před ní a jeden nás nevybíravým způsobem poslal do háje...

Určitě ne. Rozhodla jsi se správně, víc by se asi jen a jen trápil... občas říkám, že to mají zvířata v tomto lepší, že mají nás, kteří je té bolesti zbavíme a necháme je v klidu odejít...

fikovnice napsal(a):
Tak Hippísek byl dnes večer uložen vedle svého předchůdce (toho jsem pohřbila v roce 2013). Bude tak odpočívat u mě na chalupě... Na místě, kde je klid, od jara do podzimu tam zpívají ptáčci, a až do pozdního odpoledne se tam opírá sluníčko. Při ukládání do země jsem mu ještě jednou poděkovala a popřála mu, ať je mu země lehká. Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné. I když...věřím, že to vidí a že snad se mu to místečko líbí...
A já KONEČNĚ začínám pociťovat krapet úlevu a jsem za to své včerejší - víceméně náhlé rozhodnutí - ráda. Naše veterinářka mi říkala, že se netrápí, chci věřit, že jí nešlo o finance (ona by totiž zřejmě ještě v léčbě pokračovala). Ale kocourek se sice netrápil bolestmi, ale já najednou včera uviděla, že to již není on. Chvilkami ještě ano - to když ještě trochu předl, když jsem jej hladila. Ale jinak už to byla úplně vyčerpaná bytost, a hlavně úplně se mu změnily oči a pohled. Vzpomínám, jak jsem měla strach, jestli TO poznám. Psali jste mi, že až TO přijde, tak to zkrátka poznám...a ano, bylo to tak... Vzpomínám si, jak až s jakousi šíleností v hlavě jsem sháněla někoho, kdo mi jej přijede uspat domů. Samozřejmě - zrovna když to člověk nejvíc potřebuje - tak právě naše veterinářka nebyla v práci a řada dalších, které jsem telefonicky kontaktovala, mi odmítla. Byo to z mé strany přímo usilovné hledání a jsem dnes velmi ráda za své včerejší rozhodnutí. Věřím, že se nedostaví chvíle, kdy bych tohoto rozhodnutí zalitovala...

Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné.

Vnímám to podobně, i naše dvě kočičky jsou pochované na chatě. Také si myslím, že místo hrobu není sice podstatné, ale brala jsem to jako naše gesto, kterým kočičkám dáváme najevo, že navždy jsou členy naší rodiny. Proto byla myšlenka nechat jejich těla na veterině pro mne neúnosná a byla jsem strašně vděčná, že nemrzne, to by byl asi problém.

Vzpomínka na Tracy, která u nás žila od 1.6.2000 do 19.9.2015.
Byla koťátkem toulavé kočky, kterým nás obdarovala kamarádka. Ukázala nám, jak ta krásná elegantní stvoření zvané kočky umí být jedním dechem neurotické, nedůtklivé, vynalézavé a svéhlavé a přitom něžné, oddané a důvěřivé. A že je s nimi hrozná zábava a jejich přítomnost doma prostě potřebujeme.
Byla zdravá až do posledního dne, kdy během pár hodin odešla zřejmě na srdeční embolii.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Laura, mourinka která u nás žila od 21.10.2015 do 14.8.2016.
Osvojená spolu s kotětem Kazi z útulku, kde se nastěhovala mně a pak manželovi do náruče, a více než hodinu si nás ještě pro jistotu přidržovala pacičkou, abychom ji tam náhodou nenechali. U nás prožila několik klidných a spokojených měsíců, kdy bylo vidět, jak si slastně užívá naši péči a zájem. Před pár týdny zemřela na FeLV a i přes krátký pobyt u nás i ona si odnesla sebou velký kus mého srdce.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Acamar napsal(a):
Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné.

Vnímám to podobně, i naše dvě kočičky jsou pochované na chatě. Také si myslím, že místo hrobu není sice podstatné, ale brala jsem to jako naše gesto, kterým kočičkám dáváme najevo, že navždy jsou členy naší rodiny. Proto byla myšlenka nechat jejich těla na veterině pro mne neúnosná a byla jsem strašně vděčná, že nemrzne, to by byl asi problém.

S tím souhlasím. I naše kočičky, které již nejsou mezi námi, jsou pochované na zahrádce, kde to obzvlášť Mourinka, naše úplně první čičina co si ji pejsek jako kotě přivedl jednou z procházky, měla vždycky moc ráda. Pejska, který bohužel již také nežije, ale všichni na něj pořád vzpomínáme, jsme pohřbili na zahrádce na chatě pod jeho oblíbeným stromem.

Když jsme museli nechat uspat Mourinku (pokročilá rakovina plic, bohužel už se nedallo nic dělat), byl akorát začátek ledna takže zima byla dost, ale byli jsme pevně rozhodnutí udělat jí hrobeček na její oblíbené zahrádce, takže na kopání jsme museli vzít krumpáč.

Acamar napsal(a):
Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné.

Vnímám to podobně, i naše dvě kočičky jsou pochované na chatě. Také si myslím, že místo hrobu není sice podstatné, ale brala jsem to jako naše gesto, kterým kočičkám dáváme najevo, že navždy jsou členy naší rodiny. Proto byla myšlenka nechat jejich těla na veterině pro mne neúnosná a byla jsem strašně vděčná, že nemrzne, to by byl asi problém.

Naše milovaná kočička Meggy spinká také na zahrádce pod lískou. Já jsem došla ještě dál a dávala jsem jí tam i svíčky, aby její dušička našla cestu a mohla tak v klidu odejít

Samozřejmě jsem se při každém pohledu z okna, vidící "to" světýlko hned rozbrečela...

Míra n napsal(a):
No kočička je moje a trochu ještě jedné paní. Já vím z Vašich příspěvků, že bílomourovaté kočičky se Vám líbí. Je to skoro přesně tři roky co na mně u zahrady mňoukla tak jsem jí nabídl
tuňáka a za pár týdnu už číča byla na zahradě a v chatce jak doma. Jinak je to mazel nejvetší,
odpočívá ráda na klíně předtím samozřejmě masáž vaničky v létě teda dost bolestivou, hlazení bříška vyžadováno a také mi ještě ráda ze stromů leze na rameno a toto léto dokonce
chce abych jí honil po zahradě. No a já jsem si jí hlavně také moc oblíbil a když se nepotkáme u branky tak trnu než přiběhne zda se jí něco nestalo. Je to moje první kočka nikdy jsem žádné ani jiné zvíře neměl. Vím že Vaše vzpomínky na malého nikdy nezmizí, ale moc přeji ať bolest po ztrátě Hippiska zmizí co nejdříve.

Víte "Míro", já jsem v tomto takovej fajnšmekr , že "musí" být mourovatá jako ta Vaše - tj. bílá náprsenka a bílé tlapky. No, prostě jako ta Vaše... Když jsem sháněla Hippieho, prošla jsem x inzerátů - tehdy jsem chtěla vyloženě útulkové zvíře a našla jej tedy nakonec v Hodoníně. A to neměl vlastně až tak výraznou náprsenku jako spíš bílého motýlka - tak jsem mu to říkala - že je ustrojený jako na ples . A pak měl bílé bříško, ale to samozřejmě nebylo vidět. Vaše čičinka je opravdu nádherná!

australáček napsal(a):
Když našemu kříženci zacly selhává ledviny, chtěl být víc s námi...několikrát mi skočil do postele a spal mi na nohách, i když to muselo být pro něj nepohodlné...veterinář nam pak říkal, že zvířata vycítí blížící se smrt...i ostatní 2 psi byli jiní, zkratka cítili, že jejich kámoš odchází...Zvířata jsou v tomhle ušlechtilá, stojí při sobě, ne jako my lidé...jinak opožděně přeji upřímnou soustrast...vím, co prožíváte, my jsme si to zažili před 7 měsíci, s pejskem a kocourkem a asi nikdy to nepřestane bolet...o to h7r, že vím, že na tom měl podíl lidský faktor...

Moc Vám děkuji!
A ano, máte pravdu, můj větší kocour se také choval jinak. Já to spíš přičítala tomu, že najednou se jeho kočičí kámoš chová jinak, či spíš se nechová nijak, protože pořád jen ležel. A velký jej asi chtěl nějak vybudit, dokonce i ke snaze o kousnutí došlo - tomu jsem musela zabránit. Ale vybavuji si, že jej chytl zuby za kůži na hřbetě, ale opatrně - asi jej chtěl opravdu probrat k životu.

Bejina napsal(a):
...opět mi skanula slza... ... ať Hippísek spokojeně odpočívá na místečku, které jste krásně popsala...

Všichni, kdo ty své mazlčky hodně milujeme, se podvědomě bojíme jejich konců, jenže zažijeme to postupně všichni...
...a tak si opravdu važme těch chvil co jsme s nimi...

Jste moc hodná, "Bejino", děkuji...

TerezV napsal(a):
Já vím. Mě to ulítlo a popravdě se za tu nadávku teď druhý den i trochu stydím. Ale když jsem to četla, tak se mi fakt zatmělo před očima. Nechápu, jak tohle někdo může v takové situaci napsat.. a zrovna Vám...

Já vím...
Třeba to nečetl celé, co já vím... Jste hodná, děkuji.

Čikkita napsal(a):
Nestyďte se, mě po přečtení reakce toho pána napadl ještě horší výraz.

No, nebudu skrývat, že mě to opravdu znovu rozbrečelo.
Ale asi to nechme být. Třeba se už neozve, ráda bych...

lavacca napsal(a):
Určitě jsi mu vybrala to nej nej místo.

Hm, tak koukám, že si zažila něco podobného, co my v červnu s naší Barunkou (kavkazačkou), kdy byl náš vet na dovče a dovolali jsme se až 5.vetovi, který byl ochotný dojet k nám, aby usla naposledy v klidu doma... ostatní byli na dovče či před ní a jeden nás nevybíravým způsobem poslal do háje...

Určitě ne. Rozhodla jsi se správně, víc by se asi jen a jen trápil... občas říkám, že to mají zvířata v tomto lepší, že mají nás, kteří je té bolesti zbavíme a necháme je v klidu odejít...

Ano, Zuzi naprosto s Tebou souhlasím. Teď je to nějakých 36hod a já cítím pořád větší úlevu, i když to teď zde ještě čtu a píšu se slzami v očích...
Mmch, v té fotogalerii ta poslední fotka je Hippie 3 dny před smrtí. Už jen ležel, ale přišla kámoška a na mé přání mi udělala poslední sérii fotek. Mně přišlo, že na té fotce, co jsem tam dala, má takový pořád ještě jasný pohled, ale např. teta mi včera řekla (také je kočkařka), že už tam vidí v těch očích smutek... No a následující dva dny už měl povětšinou oči přivřené, to měl snad opravdu na té fotce naposledy oči celkem dokořán. Kámošky se nebál, už ji znal, i když jen ležel, mazlil se ještě s ní... Pak dokonce přišel asi 3 metry za námi, ale zase - ušel ty 3metry a musel si lehnout (aby byl poblíž nás) - prostě totální vyčerpání...

Acamar napsal(a):
Vzhledem k mému přesvědčení o existenci zvířecích duší, místo, kde odpočívá fyzické tělo ale možná není až tak podstatné.

Vnímám to podobně, i naše dvě kočičky jsou pochované na chatě. Také si myslím, že místo hrobu není sice podstatné, ale brala jsem to jako naše gesto, kterým kočičkám dáváme najevo, že navždy jsou členy naší rodiny. Proto byla myšlenka nechat jejich těla na veterině pro mne neúnosná a byla jsem strašně vděčná, že nemrzne, to by byl asi problém.

Ano, naprosto souhlasím. Ale minulého kocourka jsem pohřbívala v říjnu, ona se najednou v člověku najde jakási síla - udělat tu už fakt poslední službu - uložit kamaráda na vybrané místo. Naše chalupa jak na potvoru stojí na skále, prý se tomu říká perm (?), takže jsem měla na vykopání asi 6-ero nářadí, včetně krumpáče.

Acamar napsal(a):
Vzpomínka na Tracy, která u nás žila od 1.6.2000 do 19.9.2015.
Byla koťátkem toulavé kočky, kterým nás obdarovala kamarádka. Ukázala nám, jak ta krásná elegantní stvoření zvané kočky umí být jedním dechem neurotické, nedůtklivé, vynalézavé a svéhlavé a přitom něžné, oddané a důvěřivé. A že je s nimi hrozná zábava a jejich přítomnost doma prostě potřebujeme.
Byla zdravá až do posledního dne, kdy během pár hodin odešla zřejmě na srdeční embolii.

Nádherná, přenádherná!

Acamar napsal(a):
Laura, mourinka která u nás žila od 21.10.2015 do 14.8.2016.
Osvojená spolu s kotětem Kazi z útulku, kde se nastěhovala mně a pak manželovi do náruče, a více než hodinu si nás ještě pro jistotu přidržovala pacičkou, abychom ji tam náhodou nenechali. U nás prožila několik klidných a spokojených měsíců, kdy bylo vidět, jak si slastně užívá naši péči a zájem. Před pár týdny zemřela na FeLV a i přes krátký pobyt u nás i ona si odnesla sebou velký kus mého srdce.

Jéé, tak vy jste to měli jako já se starším kocourem. Přijela jsem pro jiného, ale on si nás prostě vybral - přišel, vlezl do náruče, stočil se do klubíčka a usnul... Copak jsem si mohla vzít jiné zvíře než jeho...

Acamar napsal(a):
Laura, mourinka která u nás žila od 21.10.2015 do 14.8.2016.
Osvojená spolu s kotětem Kazi z útulku, kde se nastěhovala mně a pak manželovi do náruče, a více než hodinu si nás ještě pro jistotu přidržovala pacičkou, abychom ji tam náhodou nenechali. U nás prožila několik klidných a spokojených měsíců, kdy bylo vidět, jak si slastně užívá naši péči a zájem. Před pár týdny zemřela na FeLV a i přes krátký pobyt u nás i ona si odnesla sebou velký kus mého srdce.

"Acamar", možná jste to psala, ale já mám ještě pořád v hlavě vymeteno, jak byla vlastně cca Laurinka stará? Ptám se kvůli té hnusné nemoci - také jsem si ji trochu sestudovala. U dospěláků (pozitivních) jsem se dočetla, že nemoc propukne cca u jedné kočky ze tří.

Icey napsal(a):
S tím souhlasím. I naše kočičky, které již nejsou mezi námi, jsou pochované na zahrádce, kde to obzvlášť Mourinka, naše úplně první čičina co si ji pejsek jako kotě přivedl jednou z procházky, měla vždycky moc ráda. Pejska, který bohužel již také nežije, ale všichni na něj pořád vzpomínáme, jsme pohřbili na zahrádce na chatě pod jeho oblíbeným stromem.

Když jsme museli nechat uspat Mourinku (pokročilá rakovina plic, bohužel už se nedallo nic dělat), byl akorát začátek ledna takže zima byla dost, ale byli jsme pevně rozhodnutí udělat jí hrobeček na její oblíbené zahrádce, takže na kopání jsme museli vzít krumpáč.

...tak já to čtu postupně, a koukám, že nejsem sama, kdo kopal hrob krumpáčem...

Machyska napsal(a):
Naše milovaná kočička Meggy spinká také na zahrádce pod lískou. Já jsem došla ještě dál a dávala jsem jí tam i svíčky, aby její dušička našla cestu a mohla tak v klidu odejít

Samozřejmě jsem se při každém pohledu z okna, vidící "to" světýlko hned rozbrečela...

fikovnice napsal(a):
Nádherná, přenádherná!

Děkuji. Také mi vždy připadala moc krásná. Byla taková drobnější, od kastrace taková vakoveverka, ke konci už docela kulička, ale mně se moc líbila.

Mnohokrát, když jsem byla na dně, šla jsem na stránky projektu "Dlouhá cesta". Příběh, který sem vkládám, patří mezi pro mě naprosto nejsilnější.
Snad mi bude prominuto, že jsem to zkopírovala sem, vím, že to sem nepatří. Ale, třeba vlastně aspoň trošičku patří, aby si člověk uvědomil, jaký může být Osud... Je to o hrdinství jedné holčičky a její maminky...




Jmenuji se Ivana Školudíková, jsem matka a současně zdravotní sestra, která pečovala pět let o svou dvanáctiletou onkologicky nemocnou dceru (dg. osteosarkom kostí) až do její smrti v domácím prostředí.

Má dcera Martinka měla v únoru 2006 bolesti břicha, které popisovala jako pálení žíly, neuměla lépe vyjádřit zvláštní pocit v břiše. Šla jsem s ní k dětské obvodní lékařce, u které jsem pracovala a ta jí prohlédla, doporučila doplnit střevní mikroflóru. Stav se stabilizoval a potíže se zmírnily. V červnu 2006 dcera měla dechové potíže, které se změnily v dušnost. Po RTG vyšetření plic byla stanovena diagnóza oboustranný zápal plic a nález tří útvarů v dutině břišní.

Byli jsme odesláni do FN Olomouc, kde nás nepřijali a odeslali do Brna na dětskou onkologii. Už sdělení, maminko raději se posaďte…… byla vyčerpávající…. nebylo potřeba dalších slov………. neblahé tušení se najednou stalo reálným až hmatatelným ortelem. Ani nevím, jakým způsobem jsem zmobilizovala své všechny síly a zavolala manželovi, prosím Tě všeho nech a dojeď za námi do Olomouce, musíme ihned do Brna na onkologii, Martinka má nádor, mé vlastní dítě má nádor. V hlavě mi nastává zmatek a strach, myšlenky běhají jako splašené. To přece není možné, nádor znamená smrt, chemoterapie vždy nezabírá, bude vůbec možná operace? ? ? ? ? Co jsem udělala špatně? kde se stala chyba? Je to skutečnost nebo jen sen?

Martince je špatně, leží na stoličkách v čekárně, pláče a chce už domů, nechápe co se kolem ní najednou všechno děje. Čekám na manžela a stále více se bojím toho všeho co je před námi. Najednou se vynořují informace ze studia ve škole z nemocnice a z ordinace. Já přece nechci, aby mé dítě zemřelo, má teprve 12 let, končí primu na gymnáziu, těší se na výlet se školou, na tábor a má úplně jiné plány něž se léčit v nemocnici. Co ji mám říct, když sama nevím a ani nechci vědět. Třeba se mýlí, třeba je to něco jiného, třeba……. Bože to přece není možné, jestli opravdu jsi, jak jsi to mohl dopustit? ? ? ?

Minuty se vlečou, obavy se stupňují……. Konečně, manžel dojel. Zděšený výraz v jeho obličeji mluví za vše, chce se mi brečet, křičet, řvát, mlátit a rvát všechno, co jde zničit. Najednou jsem ztracená, zmatená a zlomená. Vyrážíme směr Brno, nevíme kam vlastně jedeme a co nás tam čeká. Musíme dojet do 15-ti hodin, příjem je domluven s přednostou kliniky dětské onkologie. V Brně ale bloudíme a musíme volat do nemocnice, že přijedeme později.

Na oddělení nás přijímá pan doktor, který slouží noční službu. Hned se ptá Martinky, zda ví, co je to onkologie? Neví. Sám jí to vysvětluje a také proč tady vidí samé děti bez vlásků. Vůbec nechápeme význam slov, jako by slova někam odlétala a vůbec nebyla určená pro nás a pro naše uši. Martinka je uložena do postele a já s manželem odcházím s lékařem do pokoje. Má nádherný název modrý pokoj. Až později začnu chápat, co v mluvě mezi rodiči znamená modrý pokoj. Je to pokoj, kde jsou rodičům sdělovány závažné informace a vůbec nezáleží na barvě pokoje. Jsem jako robot, jako natažený stroj na klíček.

Usedáme do křesel, lékař je příjemný, snaží se o uvolnění atmosféry, ptá se, zda známe nedalekou vesnici od nás Týn, má tam babičku a jezdí k ní. Nejsem schopná mluvit, už aby to skončilo, chce se mi utíkat za Martinkou. Zůstala sama v cizím pokoji v cizí posteli s cizími lidmi a spoustou nezodpovězených otázek.

Lékař začíná pomalu mluvit. Onemocnění Vaší dcery je velice závažné, vůbec nevíme v jakém stavu je její tělo, kde všude je prorostlý nádor a zda bude možné zahájit léčbu. Slova létají vzduchem jako nože, které se zabodávají hlouběji a hlouběji do mého mozku a mého srdce. NEEEEE TO NENÍ MOŽNĚ! Bože, kde to jsem? Já tady nechci být! ! ! ! ! ! Bože pomoz mi, prý děláš zázraky, věřím Ti, prosím Tě, udělej zázrak a já Ti budu vděčná do konce života. Zázrak se nekoná, stále sedíme s lékařem a nechápeme informace o provozu oddělení. Je tu herna, kde si mohou děti mezi léčbou hrát, je tu lednice na jídlo, mikrovlnná trouba a konvice. Na co to vše? Až mnohem později mi to vše dává smysl, kdy vlastní tvrdá zkušenost s náročností a délkou léčby společně začínají tvořit ucelený obraz. Jak jsem byla naivní a nechápavá. Už neslyším nic. Co teď? Co budu dělat? Co mám udělat?

Lékař se s námi loučí a my odcházíme na pokoj za Martinkou. Jak jí to říct, co jí říct a nelhat a dát ji naději. Jak z toho ven? Začínám mluvit o tom, že zatím lékaři neví, co to je, ale musí udělat další vyšetření a odběr vzorků, aby se mohla začít léčba. Otázka letí vzduchem:Můžu na to umřít? Je to smrtelné? Jak mě to bolí, ani to nejde popsat. Má odpověď zní jako výstřel. Ano, ano je to smrtelná nemoc, ale Ty se budeš tady léčit a určitě se uzdravíš. Kolik je v tom naděje touhy a přání.

Ukládáme Martinku společně ke spánku, najednou je to naše malé unavené a vystrašené mládě, které opouštíme a necháváme na pospas situaci. Odjíždíme s manželem domů, abych si sbalila pár věcí a přijela zpět. Celou cestu je v autě ticho, nikdo není schopen mluvit, po tváři mi tečou slzy, ten strach by se dal krájet, jen se s manželem držíme za ruce a pevně věříme, že to společně zvládneme. Ano zvládneme, my to nikdy nevzdáme a budeme bojovat za každý nový den. Jsme silní, máme jeden druhého a to není málo a pro začátek je toho dost. Dojeli jsme domů, kde už čekají manželovi rodiče a starší dcera Katka.

Již jsme silní, začínáme uklidňovat všechny, že naděje je stále a my budeme bojovat a vyhrajeme. V rychlosti balím věci do cestovní tašky, ani netuším, co budu potřebovat a co ne, pokud mi bude něco chybět budu si to muset koupit nebo mi to manžel doveze na návštěvu. Nemůžu myslet, mozek začíná stávkovat, najednou není nic důležitější než zdraví, než zdraví Martinky. Noc je nekonečná, nemůžu spát, mám strach, že zaspím.

Ráno vstávám jako po flámu, nemohu myslet ani mluvit, chce se mi brečet. Jsem statečná, loučím se s dcerou a manželem. Spěchám do práce, na dnešek máme nazvané preventivní prohlídky a očkování. Musím všechno sepsat a zapsat do sešitu, budou prázdniny a dovolené a já netuším, kdy se budu moci vrátit zpět do práce a ani kdo mě bude zastupovat v ordinaci. Najednou je to všechno nepodstatné a nicotné proti stínu smrti, která nad námi visí. Spěchám, abych vše stihla, o půl desáté mi jede autobus do Brna. Musím ho stihnout, čeká mě přece Martinka.

Poprvé jedu sama do Brna autobusem, poprvé sama do dětskéemocnice, zvládnu to? a co tramvaje, mám je sepsané na lístku. Autobus jel na čas, tramvaj byla správná, přestup se podařil, jen nepoznám výstupní zastávku, tak jdu raději pěšky, slunce svítí, je horko a já táhnu cestovní tašku na rameni a běžím, skoro letím za Martinkou. Konečně jsem tady, ale Martinka na pokoji není. Sestra mi sděluje, že šla na vyšetření CT a protože jsem tu ještě nebyla, musela s ní jít ošetřovatelka z oddělení. Mám pocit viny, proč jsem více nespěchala? Konečně jsme spolu, zvládneme další vyšetření a už se od sebe nehneme. Přes poledne, kdy Martinka usne, odcházím se ubytovat na pokoj na ubytovnu pro rodiče. Vůbec se mi sem nechce, čtyři postele a skříně. Na pokoj chodím co nejpozději, abych byla s Martinkou co nejdéle a ráno vstávám brzy, abych už byla s ní při probuzení.

Stýská se mi, je mi smutno, připadám si jako ztracená a opuštěná. Všude kolem jsou rodiče, kteří mají také nemocné děti, někteří více jiní méně. Všichni se mi snaží dát ty správné informace, co nás čeká a co určitě přijde. Když se bráním tomu všemu, dostává se mi vysvětlení, že tomu neujdete, to je tak u každého a možná to bude ještě horší. Začínám se vyhýbat ostatním rodičům, už opravdu nechci žádné zaručené rady a informace. Stačí mi mé vlastní nastudované na internetu, nejsou zrovna moc optimistické. Už nejsem schopná cokoliv řešit, do sprchy raději jdu sama a spěchám do postele, kdy dělám, že se mi chce spát a bráním se poslouchat stezky a zážitky z celého dne. Copak jsem sobec, necita nebo zbabělec? Ne jen velice unavený a ustaraný človíček, bojující o další nádherné a pozitivní dny.

Tak pokračujeme dál, máme odebrané vzorky, zavedený centrální žilní katétr a už jen čekáme na výsledek histologie. Už víme, že je to opravdu nádor kostí (osteosarkom ), který vyrůstá z levého žebra a má metastázu v břiše, která je tak velká, že nelze určit, zda neprorůstá do dutiny břišní, na CT vyplňuje celou dutinu a nejdou přesně rozeznat orgány. Operace je odložena a nastupuje chemoterapie. Nikdy jsem si nemyslela, že chemoterapie může být tak…. nevím jaké správné slušné slovo použít, jen snad drsná. Byl nám podle histologie vypracován plán na chemoterapii. Měla být podána série dva bloky po třech dávkách. Vůbec jsem netušila, co nás čeká. Ani v těch nejdivočejších snech, bych si to nedokázala představit. Chemoterapie, zvracení, bolest břicha, nechutenství, odjezd domů, zvracení, úbytek váhy, nechutenství, teplota, neutropenie, opět nemocnice, antibiotika, zavodnění a dodání výživy, po úpravě na chvilku domů a zase nemocnice a další chemoterapie, zvracení, bolest břicha, nechutenství a odjezd domů, teplota a neutropénie a zase nemocnice. A to stále dokola.

V té době jsem už hledala způsob, jak Martince usnadnit a ulehčit chemoterapii. Hodně jsem studovala alternativní způsoby léčby, abych podpořila a zesílila klasickou léčbu a uchránila celé tělo a orgány před toxickými následky chemoterapie. Pokud dojde k trvalému poškození orgánů, nebude už co léčit a ani co zachraňovat. Podle doporučení známé (onkologicky nemocné zdravotní sestry), která se takto alternativně léčila při chemoterapii, navštívila jsem lékaře, který mi pro Martinku sestavil stravu a potravinové doplňky, aby co nejlépe podpořil léčení a regeneraci těla. Zvládání chemoterapie se velmi zlepšilo a poškození orgánů se zastavilo a celková regenerace se velice zrychlila.

Před začátkem používání potravinových doplňků jsem šla za ošetřujícím lékařem a chtěla slyšet jeho radu. Nedovolila bych si jít jako zdravotník proti jeho zkušenostem a vědomostem. Ale jeho názor a úplné zavrhnutí mých pomocných prostředků se slovy, já tomu nevěřím, ale když tomu věříte a myslíte si, že to funguje, tak to je Vaše věc. Tím to rozhovorem skončila má důvěra o další konzultaci v alternativních směrech. Je mi to líto, jde mi přece o mé vlastní dítě. Ani nevím, jak jsme to spolu všechno zvládli. Po prvním bloku provedena zdárně první operace, odstranění kilového nádoru z břicha, lékaři jsou úžasní, dali nám zase naději. Pokračujeme v dalším bloku chemoterapie, následuje další náročná operace odstranění žeber, obratlových trnů a plastika zad. Děkuji všem lékařům, kteří se podíleli na tomto zázraku. Chemoterapie ukončena z důvodu nulového výskytu nekrotických buněk a život ohrožujících komplikací po chemoterapiích. Doporučeno ozařování v oblasti druhé operace.

Martinka se s velkou vervou vrhla na dostudování sekundy a začala si užívat nádherný život. Po roce se nemoc vrátila a musela být znovu operace. Byla provedena náhrada TH12+L1, kdy bohužel došlo k makroskopickému zbytku buněk v okolí nádoru. Lékaři nám sdělili, že po návratu osteosarkomu je prognóza velice špatná. Byla nasazena individuální chemoterapie, která neměla žádný úspěch a bylo nutné opakovaně co půl roku provést odstranění útlaku v páteřním kanále, aby nedošlo k porušení míchy.

Přes veškerou lékařskou péči a alternativní léčbu nádor rostl dál a utlačoval míchu. V listopadu 2009 již operatér zkonstatoval, že nelze dále odstraňovat útlak páteře a zavedl epidurální katétr na podávání opiátů. Tak bylo rozhodnuto, již jsme neměli jinou cestu, než pokračovat v alternativních směrech a prodloužit Martince život, zkvalitnit ho do poslední minuty a odstranit jakoukoliv bolest a zajistit jí důstojné umírání v kruhu svých drahých. Najednou už to nebyla vzdálená budoucnost, ale tvrdá současnost. Zmobilizovala jsem všechny své síly, abych udělala vše proto mít svou dceru doma.

Martinka od ledna 2010 ochrnula od pasu dolů. Musela jsem s ní být 24 hodin, abych jí správně polohovala a ošetřovala nádor na zádech, který prorůstal nad úroveň kůže, kde tvořil zvětšující, macerující a zapáchající útvar, který znemožňoval polohování přes záda. Začala jsem věnovat práci s energiemi, udělala jsem si kurz REIKI I. +II., abych mohla menší bolesti a zdravotní potíže zvládat sama bez použití tlumivých léků, což se mi velice dařilo. Stále jsem byla v telefonickém kontaktu s lékařem z ambulance bolesti, který sledoval vývoj nemoci. Upravila jsem stravu a odkyselovala jsem organizmus( podávala jsem chlorophyl roztok ), abych zlepšila regeneraci těla a zpomalila růst nádoru.

Společně jsme všichni s Martinkou (já, manžel a dcera) meditovali, abychom se uklidnili, našli klid a mír v duši a společnou sílu do dalších dnů. Několikrát za den jsem s Martinkou prováděla vizualizaci, neboli představy, které náš mozek není schopen rozeznat od reality, bere je jako skutečnost (představovala si veliké zástupy bílých krvinek, které mají čistící prostředky a čistí nehodné buňky-buňky nádoru, až jsou z nich zase buňky hodné, zdravě fungující). Používala jsem meditační hudbu i léčivé kameny. A stále zjišťovala informace, jak to všechno zvládnout doma.

Našla jsem Nadační fond-Klíček, kterého je součást dětský hospic. Je to velice záslužné zařízení, pro všechny rodiče, kteří neví jak dál a přesto si přejí své děti dochovat doma v domácím prostředí. Domluvila jsem si schůzku a než nás navštívili, zapůjčili mi úžasné knihy: O.smrti a umírání, Otázky a odpovědi o smrti a umírání, O dětech a smrti, O životě po smrti od autorky Elisabeth Kubler-Rossové. Hledala jsem tam odpovědi na mé otázky a vždy je našla. Na schůzku přijíždí velice příjemní a milí lidé, mám pocit, jako bychom se znali. Hned se zajímají, jak to vše zvládáme a co bychom ještě potřebovali, zapůjčují nám kyslíkový koncentrátor, abychom nemuseli řešit dechové obtíže. Co máme přístroj doma, potíže ustaly. Jsem vděčná za všechnu pomoc, které se mi dostalo, jako jsou knihy, rady i jen podpora od neznámých lidí, kteří jsou už nastálo našimi známými. Najednou jsem se na tuto situaci mohla podívat z vrchu a vidět ji v celku. Mohla jsem se nachystat a připravit na to vše co přijde a co bych si přála ještě udělat a zažít. Myslím si, že život nám byl dán k žití a ne k promrhání. I připravit na odchod našeho drahého člověka a zajistit mu důstojný konec života je neméně důležité, jako vše ostatní, co k životu patří. Tak jako zrození patří k životu tak i smrt je jeho součástí. Proto se i my musíme umět připravit na to, že ho jednou opustíme.

Smrt mé dcery mě zaskočila, kterého rodiče nezaskočí? Rodiče odcházejí, děti zůstávají, je to přirozený proces koloběhu života a přestože, už tu byla skoro hmatatelná, stále byla pro mě nepředstavitelná. Ale věděla jsem, že náš společný čas se nachýlil ke konci. Čím více bylo obtíží a komplikací, tím více tělo přestávalo fungovat.

Martinka přestávala přijímat potravu, pila jen po hltech a její zesláblé tělíčko se začalo chystat na odchod z tohoto světa. Plně jsem respektovala signály umírání a nechala vše plynout svým přirozeným tempem. byli jsme všichni doma ve známém prostředí, naplněném klidem a láskou.

Každý jsme strávili s Martinkou nádherné chvíle beze slov, kdy jen doteky a pohledy do očí a společné mlčení naplňovaly naše srdce láskou. Nikdy si na svou situaci neztěžovala, jen jednou mi řekla, maminko já se bojím a já ji odpověděla, že i já se bojím, ale budu tady stále vedle Tebe. Už jsem připravená, už mi to došlo, teď nastal ten čas. Měla jsem už promyšlený pohřeb, rozloučení s rodinou, parte. Vše jsem si v hlavě nachystala, byla jsem připravená a klidná, věděla jsem, že to zvládneme, my i Martinka.

Nad ránem mě něco vzbudilo, co to bylo? Martinka, přišla se rozloučit, naposledy, vidím ji v klidu a míru odpočívat na polštáři, už nedýchá, nic ji nebolí, nemoc skončila, je po všem. Už nemám strach, nic horšího se nemůže stát a mám představu co chci. Nachystáme její oblíbené věci, veselé triko s kapucí, sukni, punčochy a teplé ponožky, aby jí nebylo zima. Naposledy umyjeme tělíčko, oblečeme a učešeme vlasy. Je krásná, jako by jen usnula.

Přijíždí rodina, aby se mohla v klidu s Martinkou rozloučit a říci ještě nevyřčené. Celý den až do večera se loučíme, je to naposledy, kdy jsme všichni spolu. Jsem klidná a vyrovnaná už vím, že pohřeb zvládnem. Jsem vděčná, že jsem měla veškeré možné informace, že se dá pečovat o umírající dítě doma, že nic není nemožné a když to chci zvládnout, tak to zvládnu. Není nic důležitější pro život než láska, víra, pokora, odhodlání a naděje a to vždy a v každé situaci. Jsem na sebe hrdá, jsem se sebou spokojená, že jsem to dokázala za veliké podpory rodiny a přátel. Jsem spokojená a vyrovnaná, nelituji ničeho, jsem vděčná za čas, který nám byl dán a děkuji Bohu, za krásné společné chvíle, které nám navždy zůstanou uloženy v srdci, jako kouzelné vzpomínky na báječný život a zaženou slzu v oku.

fikovnice napsal(a):
Jéé, tak vy jste to měli jako já se starším kocourem. Přijela jsem pro jiného, ale on si nás prostě vybral - přišel, vlezl do náruče, stočil se do klubíčka a usnul... Copak jsem si mohla vzít jiné zvíře než jeho...

Ano, ona musela hrozně chtít pryč. Vůbec tam nepobíhala s ostatními kočkami, rozdávali jsme nějaké mlsky, kolem nás plno, ona seděla na poličce pod stropem a pak po nějaké době najednou na sebe koukli s manželem, ona se rozhodla, seskočila, a šup, už jsem ji měla v náručí. Už se nepustila. Nemohli bychom ji tam už nechat.
My jsme žádnou předem vybranou neměli. Šla jsem tam s tím, že počkáme, kdo si zvolí, že chce s námi.

fikovnice napsal(a):
"Acamar", možná jste to psala, ale já mám ještě pořád v hlavě vymeteno, jak byla vlastně cca Laurinka stará? Ptám se kvůli té hnusné nemoci - také jsem si ji trochu sestudovala. U dospěláků (pozitivních) jsem se dočetla, že nemoc propukne cca u jedné kočky ze tří.

To nikdo neví. V útulku tvrdili, že má 2,5 let. Na veterině, že určitě je starší, tak 4-5 let. Když už byla hodně nemocná, připadala mi jako stará kočička
Máte pravdu, že takto to píší. Ale já dodnes nevím, jak dlouho byla v útulku, její "příbeh" jsem se nikdy nedozvěděla. Mohla tam být od kotěte. Nebo přijít v nějakém hodně oslabeném stavu, a to je pak těžší odolat infekci.

Machyska napsal(a):
Naše milovaná kočička Meggy spinká také na zahrádce pod lískou. Já jsem došla ještě dál a dávala jsem jí tam i svíčky, aby její dušička našla cestu a mohla tak v klidu odejít

Samozřejmě jsem se při každém pohledu z okna, vidící "to" světýlko hned rozbrečela...

Taky bych brečela. Vlastně skoro brečím když to čtu.

My dáváme květinky. Ale svíčku jsem taky vždy zapálila - doma. Na snadnou cestu.

"Fíkovnice" krásný článek. Ale prožít bych to nechtěla.

Acamar napsal(a):
"Fíkovnice" krásný článek. Ale prožít bych to nechtěla.

Docela mě to odrovnalo

Acamar napsal(a):
"Fíkovnice" krásný článek. Ale prožít bych to nechtěla.

K tomu článku není co dodat...

Uf, nějak nemám slov...přes slzy jsem to málem nedočetla...musí to být zoufalství přijít o vlastní dítě... Celou dobu jsem z toho měla hroznou husinu...kéž by to nikdo nikdy nemusel zažít...

fikovnice napsal(a):
Víte "Míro", já jsem v tomto takovej fajnšmekr , že "musí" být mourovatá jako ta Vaše - tj. bílá náprsenka a bílé tlapky. No, prostě jako ta Vaše... Když jsem sháněla Hippieho, prošla jsem x inzerátů - tehdy jsem chtěla vyloženě útulkové zvíře a našla jej tedy nakonec v Hodoníně. A to neměl vlastně až tak výraznou náprsenku jako spíš bílého motýlka - tak jsem mu to říkala - že je ustrojený jako na ples . A pak měl bílé bříško, ale to samozřejmě nebylo vidět. Vaše čičinka je opravdu nádherná!

Děkujem za pochvalu, kočičce to vyřídím. Já jsem si teda tuto číču nevybral, ale ona si našla mně, jak na mě tenkát mňoukla, tak jsem jí vzal do náruče donesl do chatky zavřel dveře aby náhodou neutekla a dal jí toho tuňáka. Přitom číča je téměř nemňoukavá.Nad tím jaký má kožíšek jsem ani nijak tenkrát nepřemýšlel.
Zajímavý je, že koček nebo spíše kocourů je kolem zahrady více, hlavně potom co si mezi sebou vymňoukaly, že má má číča v kůlně granule a přede dveřmi někdy něco co jí zrovna nešmakuje.Tak za ty tři roky se mi nepodařilo pohladit natož vzít do naruče žádnou jinou kočku a to je i lákám na něco ke snědku. Že je Vám už lépe, tak to je jedině dobře.
Nevím zda se se to hodí na toto smuteční vlákno, ale občas políčím na zahradě fotopast,
tak tady by měl být kočkoprovoz u chatky během necelých 24h. noční videa jsou však mizerné kvality, vpravo dole čas.

https://www.youtube.com/watch?v=OKpwVfccyOY.

Míra n napsal(a):
Děkujem za pochvalu, kočičce to vyřídím. Já jsem si teda tuto číču nevybral, ale ona si našla mně, jak na mě tenkát mňoukla, tak jsem jí vzal do náruče donesl do chatky zavřel dveře aby náhodou neutekla a dal jí toho tuňáka. Přitom číča je téměř nemňoukavá.Nad tím jaký má kožíšek jsem ani nijak tenkrát nepřemýšlel.
Zajímavý je, že koček nebo spíše kocourů je kolem zahrady více, hlavně potom co si mezi sebou vymňoukaly, že má má číča v kůlně granule a přede dveřmi někdy něco co jí zrovna nešmakuje.Tak za ty tři roky se mi nepodařilo pohladit natož vzít do naruče žádnou jinou kočku a to je i lákám na něco ke snědku. Že je Vám už lépe, tak to je jedině dobře.
Nevím zda se se to hodí na toto smuteční vlákno, ale občas políčím na zahradě fotopast,
tak tady by měl být kočkoprovoz u chatky během necelých 24h. noční videa jsou však mizerné kvality, vpravo dole čas.

https://www.youtube.com/watch?v=OKpwVfccyOY.

Moc pěkné, ale "domácí paní" se pozná, má tam svou hračku . Ten britský tečkovaný kocourek byl taky nádherný, ale ten bude bydlet někde poblíž u sousedů, moc vyhuble nevypadal , vlastně ani jedna kočička nevypadala jako toulavý vyhublý chudáček.

Zajímalo by mě kolik kočiček projde naší zahradou, když ty naše kožíšky spinkají doma, asi by to bylo taky zajímavé.
Sousedovic kocourek si k nám chodí značit rybíz (asi už nebudu baštit přímo z keříku) a jalovce. Už jsem ho několikrát nachytala , ale nevyháněla.

fikovnice napsal(a):
"Acamar", možná jste to psala, ale já mám ještě pořád v hlavě vymeteno, jak byla vlastně cca Laurinka stará? Ptám se kvůli té hnusné nemoci - také jsem si ji trochu sestudovala. U dospěláků (pozitivních) jsem se dočetla, že nemoc propukne cca u jedné kočky ze tří.

"Fíkovnice" ještě jsem si přečetla Vaše vlákno o pořízení mladého (kocour sám doma), jak jste jej přivezla z útulku. Zaujalo mne, jak nějakou dobu po pořízení mladého Váš starší kocour onemocněl (zvětšená uzlina na krku). Není možné, že se právě tehdy setkal s tím virem a bojoval s ním? Naštěstí to zvládl.

"Fikovnice", jednou za čas zabrousím na stránky hodonínského útulku, tak je tam zmínka o úmrtí vašeho Hippíska, původně Hopík. Ráda jsem si prohlédla všechny vaše fotky, bylo to opravdu rozkošné koťátko a pak z něj byl překrásný kocour.
Konečně jsem viděla i foto toho vašeho velkého, teď už vím, že Fida. Také krásný.

Tak přemýšlím, jestli neuvažujete o novém koťátku? Vaše láska v srdci k zvířátkům je tak velká, že by bylo škoda ji nevyužít pro dalšího tvorečka...

Bejina napsal(a):
"Fikovnice", jednou za čas zabrousím na stránky hodonínského útulku, tak je tam zmínka o úmrtí vašeho Hippíska, původně Hopík. Ráda jsem si prohlédla všechny vaše fotky, bylo to opravdu rozkošné koťátko a pak z něj byl překrásný kocour.
Konečně jsem viděla i foto toho vašeho velkého, teď už vím, že Fida. Také krásný.

Tak přemýšlím, jestli neuvažujete o novém koťátku? Vaše láska v srdci k zvířátkům je tak velká, že by bylo škoda ji nevyužít pro dalšího tvorečka...

Tak jsem se po vašem příspěvku ze zvědavosti koukala na stránky Hodonínského útulku, nevím jestli jste "Bejino", koukala i na další úmrtí? Kolik jich tam je na FIP, lymfomy atd.
Myslím, že jste měla fakt asi se svými kočičkami od nich velké štěstí.

Acamar napsal(a):
Tak jsem se po vašem příspěvku ze zvědavosti koukala na stránky Hodonínského útulku, nevím jestli jste "Bejino", koukala i na další úmrtí? Kolik jich tam je na FIP, lymfomy atd.
Myslím, že jste měla fakt asi se svými kočičkami od nich velké štěstí.

To měla... ... a navíc naše kočeny z útulku byly i povahově úžasné, zkrátka nezapomenutelné...

Bejina napsal(a):
To měla... ... a navíc naše kočeny z útulku byly i povahově úžasné, zkrátka nezapomenutelné...

Doufám, že můj komentář nevyzněl nějak "útočně" (na útulek) - to bych nerada. Sama s nimi žádnou zkušenost nemám.
Kde je velká koncentrace koček, přijatých mnohdy ve špatném stavu, na malém prostoru, tam je riziko osvojení nemocné kočičky prostě mnohem větší než u koček přes inzerát apod. Zrovna FIP je asi velký postrach útulků.
Takže vám moc přeji, že se vám to vyhnulo

Každopádně p. majitelka útulku Hodonín patří určitě k těm, kteří mají velmi hezký a čestný přístup

fikovnice napsal(a):
Dnes asi v 19.30h si k sobě Bůh vzal mého kocourka. Kocourka s jiskrou v očích, kocourka trpělivého v nemoci a snášejícího všechnu léčbu. Jsem si jistá, že i zvířata mají duši. Leť dušičko mého Hippíska, už máš volnost a svobodu a prosím dávej na nás pozor!
Za všechno, úplně za všechno, za každý den, co jsi byl se mnou, můj malý závisláčku Hippísku, Ti s pokorou děkuji. Děkuji, že jsi úplně celé své srdce dal jen a jen mně, vážím si toho a vždy si toho budu vážit. Byla jsem Tvým středobodem vesmíru, vybral sis mě a Tvoje společnost mi pomohla ujít zase kousek života. DĚKUJI, HIPPIE, SLIBUJI TI, ŽE NA TEBE NIKDY NEZAPOMENU!

Upřímnou soustrast.
Určitě se ještě přijde i ve snu rozloučit z druhého břehu.

Při smutku a truchlení i přes slzy
srdcem nechť je vnímáno...

Acamar napsal(a):
Doufám, že můj komentář nevyzněl nějak "útočně" (na útulek) - to bych nerada. Sama s nimi žádnou zkušenost nemám.
Kde je velká koncentrace koček, přijatých mnohdy ve špatném stavu, na malém prostoru, tam je riziko osvojení nemocné kočičky prostě mnohem větší než u koček přes inzerát apod. Zrovna FIP je asi velký postrach útulků.
Takže vám moc přeji, že se vám to vyhnulo

Každopádně p. majitelka útulku Hodonín patří určitě k těm, kteří mají velmi hezký a čestný přístup

Přesně to jsem chtěla napsat - že při té velké koncentraci koček a to hlavně braných nemocných z ulice je to riziko prostě velké... ač se člověk sebevíc snaží dodržovat karanténu, atd. A faktem bude, že oni těch financí tolika nemají a pokud mají volbu kastrace x testy kočky, že chápu, že radši řeší kastrace, očkování, apod. co prostě víc hoří..

SOS Kočky Hodonín pravidelně potkávám na umisťovacích výstavách, apod. a vždy jsem si s nimi skvěle popovídala, přispěla na péči, atd.

lavacca napsal(a):
Přesně to jsem chtěla napsat - že při té velké koncentraci koček a to hlavně braných nemocných z ulice je to riziko prostě velké... ač se člověk sebevíc snaží dodržovat karanténu, atd. A faktem bude, že oni těch financí tolika nemají a pokud mají volbu kastrace x testy kočky, že chápu, že radši řeší kastrace, očkování, apod. co prostě víc hoří..

SOS Kočky Hodonín pravidelně potkávám na umisťovacích výstavách, apod. a vždy jsem si s nimi skvěle popovídala, přispěla na péči, atd.

Jasně. Musí být hrozně těžké ukočírovat provoz útulku a stanovení priorit asi občas dost patové.
Já jsem o těch přenosných smrtelných kočičích nemocech měla před tím, než jsme si brali kočky z útulku, jen velmi malé povědomí, nikde v mém okolí jsem se s tím nesetkala. Pouze jediná sousedka měla na dožití kočku s FIV (z ulice). A nijak hlouběji jsem se o to, jak to v útulcích chodí, nezajímala, krom nějakého přispívání na výstavách, strom kočičího přání, virt.adopce atd.
Tak to pro mne bylo docela drsné setkání s realitou...

Hodonínský útulek vypadá podle stránek velmi hezky, ale o hodně výmluvnější je, že má hlavně dobré ohlasy od lidí

bouřka napsal(a):
Upřímnou soustrast.
Určitě se ještě přijde i ve snu rozloučit z druhého břehu.

Při smutku a truchlení i přes slzy
srdcem nechť je vnímáno...

To mohu potvrdit. Obě naše zemřelé kočičky se se mnou přišly rozloučit ve snu, vždy zhruba po 14 dnech od smrti.

Jojo taky potvrzuji s mámou se přišla rozloučit Lucinka ta černá co jsem tu jednou taky dávala v jiném vláknu hned v tu noc co jsme ji musely dát uspat...selhání ledvin v 15 letech.

Acamar napsal(a):
Jasně. Musí být hrozně těžké ukočírovat provoz útulku a stanovení priorit asi občas dost patové.
Já jsem o těch přenosných smrtelných kočičích nemocech měla před tím, než jsme si brali kočky z útulku, jen velmi malé povědomí, nikde v mém okolí jsem se s tím nesetkala. Pouze jediná sousedka měla na dožití kočku s FIV (z ulice). A nijak hlouběji jsem se o to, jak to v útulcích chodí, nezajímala, krom nějakého přispívání na výstavách, strom kočičího přání, virt.adopce atd.
Tak to pro mne bylo docela drsné setkání s realitou...

Hodonínský útulek vypadá podle stránek velmi hezky, ale o hodně výmluvnější je, že má hlavně dobré ohlasy od lidí

Já měla možnost nahlédnout i do depozita, který patřil pod hodonínský útulek. Sama paní Tomalová, která celý ten útulek vede, má ve svém vlastním bytě opuštěné kočky, musí to být obrovský zásah do soukromí... zkrátka před těmito obětavými lidmi hluboce smekám.
Když jsem se obrátila na paní Tomalovou s prosbou o radu, okamžitě byla ochotná mi hned poradit i když už potom nešlo o kočky přímo z jejich útulku. A to také musím ocenit. Jde jim především o blaho všech koček.
Samozřejmě, že riziko tam je, že si zrovna můžete vybrat kočičku, která časem onemocní... ale spousta, spousta opuštěných kočiček díky tomuto útulku dostala šanci na nový a láskyplný život, který nakonec prožily ve zdraví.

Bejina napsal(a):
Já měla možnost nahlédnout i do depozita, který patřil pod hodonínský útulek. Sama paní Tomalová, která celý ten útulek vede, má ve svém vlastním bytě opuštěné kočky, musí to být obrovský zásah do soukromí... zkrátka před těmito obětavými lidmi hluboce smekám.
Když jsem se obrátila na paní Tomalovou s prosbou o radu, okamžitě byla ochotná mi hned poradit i když už potom nešlo o kočky přímo z jejich útulku. A to také musím ocenit. Jde jim především o blaho všech koček.
Samozřejmě, že riziko tam je, že si zrovna můžete vybrat kočičku, která časem onemocní... ale spousta, spousta opuštěných kočiček díky tomuto útulku dostala šanci na nový a láskyplný život, který nakonec prožily ve zdraví.

spousta, spousta opuštěných kočiček díky tomuto útulku dostala šanci na nový a láskyplný život, který nakonec prožily ve zdraví.

Tak to je to hlavní

lavacca napsal(a):
Přesně to jsem chtěla napsat - že při té velké koncentraci koček a to hlavně braných nemocných z ulice je to riziko prostě velké... ač se člověk sebevíc snaží dodržovat karanténu, atd. A faktem bude, že oni těch financí tolika nemají a pokud mají volbu kastrace x testy kočky, že chápu, že radši řeší kastrace, očkování, apod. co prostě víc hoří..

SOS Kočky Hodonín pravidelně potkávám na umisťovacích výstavách, apod. a vždy jsem si s nimi skvěle popovídala, přispěla na péči, atd.

Stránky mají pěkné a obsáhlé, to musí dát strašně moc práce. Je dobré, že podporují návrat koček do jejich přirozeného prostředí, je jim tam lépe, než v přecpaných útulcích.

Je také dobré, že se zúčastňují umisťovacích výstav a vytváří prodejné dárky, které kočkám finančně pomáhají.

Je vidět, že se opravdu hodně snaží, musí to být těžká práce.

fikovnice napsal(a):
Dnes asi v 19.30h si k sobě Bůh vzal mého kocourka. Kocourka s jiskrou v očích, kocourka trpělivého v nemoci a snášejícího všechnu léčbu. Jsem si jistá, že i zvířata mají duši. Leť dušičko mého Hippíska, už máš volnost a svobodu a prosím dávej na nás pozor!
Za všechno, úplně za všechno, za každý den, co jsi byl se mnou, můj malý závisláčku Hippísku, Ti s pokorou děkuji. Děkuji, že jsi úplně celé své srdce dal jen a jen mně, vážím si toho a vždy si toho budu vážit. Byla jsem Tvým středobodem vesmíru, vybral sis mě a Tvoje společnost mi pomohla ujít zase kousek života. DĚKUJI, HIPPIE, SLIBUJI TI, ŽE NA TEBE NIKDY NEZAPOMENU!

Ach teprve teď jsem si to přečetla a je mi to strašně moc líto.

Náš brouček se taky znovu zhoršil a to celkově. Navíc jeho krev ukazuje, že se delší dobu potýká s nějakou infekcí. Má strašně málo bílých krvinek. A já začínám dumat jestli taky nemá nějakou vážnější nemoc, která mu brání se stabilizovat. Začínám se pomalu připravovat na nejhorší, i když se na to připravit nedá. Je to hrozně brzo, teprve před rokem jsem ztratila svoji kočičí životní lásku a teď to zase přichází a on je ták úžasný a taky tak mladý...

Pořádně pomazlite druhého kocourka a držte se. Myslím na vás.
Posílám obejmutí...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Mnohokrát, když jsem byla na dně, šla jsem na stránky projektu "Dlouhá cesta". Příběh, který sem vkládám, patří mezi pro mě naprosto nejsilnější.
Snad mi bude prominuto, že jsem to zkopírovala sem, vím, že to sem nepatří. Ale, třeba vlastně aspoň trošičku patří, aby si člověk uvědomil, jaký může být Osud... Je to o hrdinství jedné holčičky a její maminky...




Jmenuji se Ivana Školudíková, jsem matka a současně zdravotní sestra, která pečovala pět let o svou dvanáctiletou onkologicky nemocnou dceru (dg. osteosarkom kostí) až do její smrti v domácím prostředí.

Má dcera Martinka měla v únoru 2006 bolesti břicha, které popisovala jako pálení žíly, neuměla lépe vyjádřit zvláštní pocit v břiše. Šla jsem s ní k dětské obvodní lékařce, u které jsem pracovala a ta jí prohlédla, doporučila doplnit střevní mikroflóru. Stav se stabilizoval a potíže se zmírnily. V červnu 2006 dcera měla dechové potíže, které se změnily v dušnost. Po RTG vyšetření plic byla stanovena diagnóza oboustranný zápal plic a nález tří útvarů v dutině břišní.

Byli jsme odesláni do FN Olomouc, kde nás nepřijali a odeslali do Brna na dětskou onkologii. Už sdělení, maminko raději se posaďte…… byla vyčerpávající…. nebylo potřeba dalších slov………. neblahé tušení se najednou stalo reálným až hmatatelným ortelem. Ani nevím, jakým způsobem jsem zmobilizovala své všechny síly a zavolala manželovi, prosím Tě všeho nech a dojeď za námi do Olomouce, musíme ihned do Brna na onkologii, Martinka má nádor, mé vlastní dítě má nádor. V hlavě mi nastává zmatek a strach, myšlenky běhají jako splašené. To přece není možné, nádor znamená smrt, chemoterapie vždy nezabírá, bude vůbec možná operace? ? ? ? ? Co jsem udělala špatně? kde se stala chyba? Je to skutečnost nebo jen sen?

Martince je špatně, leží na stoličkách v čekárně, pláče a chce už domů, nechápe co se kolem ní najednou všechno děje. Čekám na manžela a stále více se bojím toho všeho co je před námi. Najednou se vynořují informace ze studia ve škole z nemocnice a z ordinace. Já přece nechci, aby mé dítě zemřelo, má teprve 12 let, končí primu na gymnáziu, těší se na výlet se školou, na tábor a má úplně jiné plány něž se léčit v nemocnici. Co ji mám říct, když sama nevím a ani nechci vědět. Třeba se mýlí, třeba je to něco jiného, třeba……. Bože to přece není možné, jestli opravdu jsi, jak jsi to mohl dopustit? ? ? ?

Minuty se vlečou, obavy se stupňují……. Konečně, manžel dojel. Zděšený výraz v jeho obličeji mluví za vše, chce se mi brečet, křičet, řvát, mlátit a rvát všechno, co jde zničit. Najednou jsem ztracená, zmatená a zlomená. Vyrážíme směr Brno, nevíme kam vlastně jedeme a co nás tam čeká. Musíme dojet do 15-ti hodin, příjem je domluven s přednostou kliniky dětské onkologie. V Brně ale bloudíme a musíme volat do nemocnice, že přijedeme později.

Na oddělení nás přijímá pan doktor, který slouží noční službu. Hned se ptá Martinky, zda ví, co je to onkologie? Neví. Sám jí to vysvětluje a také proč tady vidí samé děti bez vlásků. Vůbec nechápeme význam slov, jako by slova někam odlétala a vůbec nebyla určená pro nás a pro naše uši. Martinka je uložena do postele a já s manželem odcházím s lékařem do pokoje. Má nádherný název modrý pokoj. Až později začnu chápat, co v mluvě mezi rodiči znamená modrý pokoj. Je to pokoj, kde jsou rodičům sdělovány závažné informace a vůbec nezáleží na barvě pokoje. Jsem jako robot, jako natažený stroj na klíček.

Usedáme do křesel, lékař je příjemný, snaží se o uvolnění atmosféry, ptá se, zda známe nedalekou vesnici od nás Týn, má tam babičku a jezdí k ní. Nejsem schopná mluvit, už aby to skončilo, chce se mi utíkat za Martinkou. Zůstala sama v cizím pokoji v cizí posteli s cizími lidmi a spoustou nezodpovězených otázek.

Lékař začíná pomalu mluvit. Onemocnění Vaší dcery je velice závažné, vůbec nevíme v jakém stavu je její tělo, kde všude je prorostlý nádor a zda bude možné zahájit léčbu. Slova létají vzduchem jako nože, které se zabodávají hlouběji a hlouběji do mého mozku a mého srdce. NEEEEE TO NENÍ MOŽNĚ! Bože, kde to jsem? Já tady nechci být! ! ! ! ! ! Bože pomoz mi, prý děláš zázraky, věřím Ti, prosím Tě, udělej zázrak a já Ti budu vděčná do konce života. Zázrak se nekoná, stále sedíme s lékařem a nechápeme informace o provozu oddělení. Je tu herna, kde si mohou děti mezi léčbou hrát, je tu lednice na jídlo, mikrovlnná trouba a konvice. Na co to vše? Až mnohem později mi to vše dává smysl, kdy vlastní tvrdá zkušenost s náročností a délkou léčby společně začínají tvořit ucelený obraz. Jak jsem byla naivní a nechápavá. Už neslyším nic. Co teď? Co budu dělat? Co mám udělat?

Lékař se s námi loučí a my odcházíme na pokoj za Martinkou. Jak jí to říct, co jí říct a nelhat a dát ji naději. Jak z toho ven? Začínám mluvit o tom, že zatím lékaři neví, co to je, ale musí udělat další vyšetření a odběr vzorků, aby se mohla začít léčba. Otázka letí vzduchem:Můžu na to umřít? Je to smrtelné? Jak mě to bolí, ani to nejde popsat. Má odpověď zní jako výstřel. Ano, ano je to smrtelná nemoc, ale Ty se budeš tady léčit a určitě se uzdravíš. Kolik je v tom naděje touhy a přání.

Ukládáme Martinku společně ke spánku, najednou je to naše malé unavené a vystrašené mládě, které opouštíme a necháváme na pospas situaci. Odjíždíme s manželem domů, abych si sbalila pár věcí a přijela zpět. Celou cestu je v autě ticho, nikdo není schopen mluvit, po tváři mi tečou slzy, ten strach by se dal krájet, jen se s manželem držíme za ruce a pevně věříme, že to společně zvládneme. Ano zvládneme, my to nikdy nevzdáme a budeme bojovat za každý nový den. Jsme silní, máme jeden druhého a to není málo a pro začátek je toho dost. Dojeli jsme domů, kde už čekají manželovi rodiče a starší dcera Katka.

Již jsme silní, začínáme uklidňovat všechny, že naděje je stále a my budeme bojovat a vyhrajeme. V rychlosti balím věci do cestovní tašky, ani netuším, co budu potřebovat a co ne, pokud mi bude něco chybět budu si to muset koupit nebo mi to manžel doveze na návštěvu. Nemůžu myslet, mozek začíná stávkovat, najednou není nic důležitější než zdraví, než zdraví Martinky. Noc je nekonečná, nemůžu spát, mám strach, že zaspím.

Ráno vstávám jako po flámu, nemohu myslet ani mluvit, chce se mi brečet. Jsem statečná, loučím se s dcerou a manželem. Spěchám do práce, na dnešek máme nazvané preventivní prohlídky a očkování. Musím všechno sepsat a zapsat do sešitu, budou prázdniny a dovolené a já netuším, kdy se budu moci vrátit zpět do práce a ani kdo mě bude zastupovat v ordinaci. Najednou je to všechno nepodstatné a nicotné proti stínu smrti, která nad námi visí. Spěchám, abych vše stihla, o půl desáté mi jede autobus do Brna. Musím ho stihnout, čeká mě přece Martinka.

Poprvé jedu sama do Brna autobusem, poprvé sama do dětskéemocnice, zvládnu to? a co tramvaje, mám je sepsané na lístku. Autobus jel na čas, tramvaj byla správná, přestup se podařil, jen nepoznám výstupní zastávku, tak jdu raději pěšky, slunce svítí, je horko a já táhnu cestovní tašku na rameni a běžím, skoro letím za Martinkou. Konečně jsem tady, ale Martinka na pokoji není. Sestra mi sděluje, že šla na vyšetření CT a protože jsem tu ještě nebyla, musela s ní jít ošetřovatelka z oddělení. Mám pocit viny, proč jsem více nespěchala? Konečně jsme spolu, zvládneme další vyšetření a už se od sebe nehneme. Přes poledne, kdy Martinka usne, odcházím se ubytovat na pokoj na ubytovnu pro rodiče. Vůbec se mi sem nechce, čtyři postele a skříně. Na pokoj chodím co nejpozději, abych byla s Martinkou co nejdéle a ráno vstávám brzy, abych už byla s ní při probuzení.

Stýská se mi, je mi smutno, připadám si jako ztracená a opuštěná. Všude kolem jsou rodiče, kteří mají také nemocné děti, někteří více jiní méně. Všichni se mi snaží dát ty správné informace, co nás čeká a co určitě přijde. Když se bráním tomu všemu, dostává se mi vysvětlení, že tomu neujdete, to je tak u každého a možná to bude ještě horší. Začínám se vyhýbat ostatním rodičům, už opravdu nechci žádné zaručené rady a informace. Stačí mi mé vlastní nastudované na internetu, nejsou zrovna moc optimistické. Už nejsem schopná cokoliv řešit, do sprchy raději jdu sama a spěchám do postele, kdy dělám, že se mi chce spát a bráním se poslouchat stezky a zážitky z celého dne. Copak jsem sobec, necita nebo zbabělec? Ne jen velice unavený a ustaraný človíček, bojující o další nádherné a pozitivní dny.

Tak pokračujeme dál, máme odebrané vzorky, zavedený centrální žilní katétr a už jen čekáme na výsledek histologie. Už víme, že je to opravdu nádor kostí (osteosarkom ), který vyrůstá z levého žebra a má metastázu v břiše, která je tak velká, že nelze určit, zda neprorůstá do dutiny břišní, na CT vyplňuje celou dutinu a nejdou přesně rozeznat orgány. Operace je odložena a nastupuje chemoterapie. Nikdy jsem si nemyslela, že chemoterapie může být tak…. nevím jaké správné slušné slovo použít, jen snad drsná. Byl nám podle histologie vypracován plán na chemoterapii. Měla být podána série dva bloky po třech dávkách. Vůbec jsem netušila, co nás čeká. Ani v těch nejdivočejších snech, bych si to nedokázala představit. Chemoterapie, zvracení, bolest břicha, nechutenství, odjezd domů, zvracení, úbytek váhy, nechutenství, teplota, neutropenie, opět nemocnice, antibiotika, zavodnění a dodání výživy, po úpravě na chvilku domů a zase nemocnice a další chemoterapie, zvracení, bolest břicha, nechutenství a odjezd domů, teplota a neutropénie a zase nemocnice. A to stále dokola.

V té době jsem už hledala způsob, jak Martince usnadnit a ulehčit chemoterapii. Hodně jsem studovala alternativní způsoby léčby, abych podpořila a zesílila klasickou léčbu a uchránila celé tělo a orgány před toxickými následky chemoterapie. Pokud dojde k trvalému poškození orgánů, nebude už co léčit a ani co zachraňovat. Podle doporučení známé (onkologicky nemocné zdravotní sestry), která se takto alternativně léčila při chemoterapii, navštívila jsem lékaře, který mi pro Martinku sestavil stravu a potravinové doplňky, aby co nejlépe podpořil léčení a regeneraci těla. Zvládání chemoterapie se velmi zlepšilo a poškození orgánů se zastavilo a celková regenerace se velice zrychlila.

Před začátkem používání potravinových doplňků jsem šla za ošetřujícím lékařem a chtěla slyšet jeho radu. Nedovolila bych si jít jako zdravotník proti jeho zkušenostem a vědomostem. Ale jeho názor a úplné zavrhnutí mých pomocných prostředků se slovy, já tomu nevěřím, ale když tomu věříte a myslíte si, že to funguje, tak to je Vaše věc. Tím to rozhovorem skončila má důvěra o další konzultaci v alternativních směrech. Je mi to líto, jde mi přece o mé vlastní dítě. Ani nevím, jak jsme to spolu všechno zvládli. Po prvním bloku provedena zdárně první operace, odstranění kilového nádoru z břicha, lékaři jsou úžasní, dali nám zase naději. Pokračujeme v dalším bloku chemoterapie, následuje další náročná operace odstranění žeber, obratlových trnů a plastika zad. Děkuji všem lékařům, kteří se podíleli na tomto zázraku. Chemoterapie ukončena z důvodu nulového výskytu nekrotických buněk a život ohrožujících komplikací po chemoterapiích. Doporučeno ozařování v oblasti druhé operace.

Martinka se s velkou vervou vrhla na dostudování sekundy a začala si užívat nádherný život. Po roce se nemoc vrátila a musela být znovu operace. Byla provedena náhrada TH12+L1, kdy bohužel došlo k makroskopickému zbytku buněk v okolí nádoru. Lékaři nám sdělili, že po návratu osteosarkomu je prognóza velice špatná. Byla nasazena individuální chemoterapie, která neměla žádný úspěch a bylo nutné opakovaně co půl roku provést odstranění útlaku v páteřním kanále, aby nedošlo k porušení míchy.

Přes veškerou lékařskou péči a alternativní léčbu nádor rostl dál a utlačoval míchu. V listopadu 2009 již operatér zkonstatoval, že nelze dále odstraňovat útlak páteře a zavedl epidurální katétr na podávání opiátů. Tak bylo rozhodnuto, již jsme neměli jinou cestu, než pokračovat v alternativních směrech a prodloužit Martince život, zkvalitnit ho do poslední minuty a odstranit jakoukoliv bolest a zajistit jí důstojné umírání v kruhu svých drahých. Najednou už to nebyla vzdálená budoucnost, ale tvrdá současnost. Zmobilizovala jsem všechny své síly, abych udělala vše proto mít svou dceru doma.

Martinka od ledna 2010 ochrnula od pasu dolů. Musela jsem s ní být 24 hodin, abych jí správně polohovala a ošetřovala nádor na zádech, který prorůstal nad úroveň kůže, kde tvořil zvětšující, macerující a zapáchající útvar, který znemožňoval polohování přes záda. Začala jsem věnovat práci s energiemi, udělala jsem si kurz REIKI I. +II., abych mohla menší bolesti a zdravotní potíže zvládat sama bez použití tlumivých léků, což se mi velice dařilo. Stále jsem byla v telefonickém kontaktu s lékařem z ambulance bolesti, který sledoval vývoj nemoci. Upravila jsem stravu a odkyselovala jsem organizmus( podávala jsem chlorophyl roztok ), abych zlepšila regeneraci těla a zpomalila růst nádoru.

Společně jsme všichni s Martinkou (já, manžel a dcera) meditovali, abychom se uklidnili, našli klid a mír v duši a společnou sílu do dalších dnů. Několikrát za den jsem s Martinkou prováděla vizualizaci, neboli představy, které náš mozek není schopen rozeznat od reality, bere je jako skutečnost (představovala si veliké zástupy bílých krvinek, které mají čistící prostředky a čistí nehodné buňky-buňky nádoru, až jsou z nich zase buňky hodné, zdravě fungující). Používala jsem meditační hudbu i léčivé kameny. A stále zjišťovala informace, jak to všechno zvládnout doma.

Našla jsem Nadační fond-Klíček, kterého je součást dětský hospic. Je to velice záslužné zařízení, pro všechny rodiče, kteří neví jak dál a přesto si přejí své děti dochovat doma v domácím prostředí. Domluvila jsem si schůzku a než nás navštívili, zapůjčili mi úžasné knihy: O.smrti a umírání, Otázky a odpovědi o smrti a umírání, O dětech a smrti, O životě po smrti od autorky Elisabeth Kubler-Rossové. Hledala jsem tam odpovědi na mé otázky a vždy je našla. Na schůzku přijíždí velice příjemní a milí lidé, mám pocit, jako bychom se znali. Hned se zajímají, jak to vše zvládáme a co bychom ještě potřebovali, zapůjčují nám kyslíkový koncentrátor, abychom nemuseli řešit dechové obtíže. Co máme přístroj doma, potíže ustaly. Jsem vděčná za všechnu pomoc, které se mi dostalo, jako jsou knihy, rady i jen podpora od neznámých lidí, kteří jsou už nastálo našimi známými. Najednou jsem se na tuto situaci mohla podívat z vrchu a vidět ji v celku. Mohla jsem se nachystat a připravit na to vše co přijde a co bych si přála ještě udělat a zažít. Myslím si, že život nám byl dán k žití a ne k promrhání. I připravit na odchod našeho drahého člověka a zajistit mu důstojný konec života je neméně důležité, jako vše ostatní, co k životu patří. Tak jako zrození patří k životu tak i smrt je jeho součástí. Proto se i my musíme umět připravit na to, že ho jednou opustíme.

Smrt mé dcery mě zaskočila, kterého rodiče nezaskočí? Rodiče odcházejí, děti zůstávají, je to přirozený proces koloběhu života a přestože, už tu byla skoro hmatatelná, stále byla pro mě nepředstavitelná. Ale věděla jsem, že náš společný čas se nachýlil ke konci. Čím více bylo obtíží a komplikací, tím více tělo přestávalo fungovat.

Martinka přestávala přijímat potravu, pila jen po hltech a její zesláblé tělíčko se začalo chystat na odchod z tohoto světa. Plně jsem respektovala signály umírání a nechala vše plynout svým přirozeným tempem. byli jsme všichni doma ve známém prostředí, naplněném klidem a láskou.

Každý jsme strávili s Martinkou nádherné chvíle beze slov, kdy jen doteky a pohledy do očí a společné mlčení naplňovaly naše srdce láskou. Nikdy si na svou situaci neztěžovala, jen jednou mi řekla, maminko já se bojím a já ji odpověděla, že i já se bojím, ale budu tady stále vedle Tebe. Už jsem připravená, už mi to došlo, teď nastal ten čas. Měla jsem už promyšlený pohřeb, rozloučení s rodinou, parte. Vše jsem si v hlavě nachystala, byla jsem připravená a klidná, věděla jsem, že to zvládneme, my i Martinka.

Nad ránem mě něco vzbudilo, co to bylo? Martinka, přišla se rozloučit, naposledy, vidím ji v klidu a míru odpočívat na polštáři, už nedýchá, nic ji nebolí, nemoc skončila, je po všem. Už nemám strach, nic horšího se nemůže stát a mám představu co chci. Nachystáme její oblíbené věci, veselé triko s kapucí, sukni, punčochy a teplé ponožky, aby jí nebylo zima. Naposledy umyjeme tělíčko, oblečeme a učešeme vlasy. Je krásná, jako by jen usnula.

Přijíždí rodina, aby se mohla v klidu s Martinkou rozloučit a říci ještě nevyřčené. Celý den až do večera se loučíme, je to naposledy, kdy jsme všichni spolu. Jsem klidná a vyrovnaná už vím, že pohřeb zvládnem. Jsem vděčná, že jsem měla veškeré možné informace, že se dá pečovat o umírající dítě doma, že nic není nemožné a když to chci zvládnout, tak to zvládnu. Není nic důležitější pro život než láska, víra, pokora, odhodlání a naděje a to vždy a v každé situaci. Jsem na sebe hrdá, jsem se sebou spokojená, že jsem to dokázala za veliké podpory rodiny a přátel. Jsem spokojená a vyrovnaná, nelituji ničeho, jsem vděčná za čas, který nám byl dán a děkuji Bohu, za krásné společné chvíle, které nám navždy zůstanou uloženy v srdci, jako kouzelné vzpomínky na báječný život a zaženou slzu v oku.

Pane bože fíkovnice, vy jste si užila nepříjemných věcí.To se stát mě, tak asi skončím na psychiatrii.To musíte mít strašně moooc síly.Také mi zemřelo dítě ale miminko.Toto je o hodně horší...
Moc vám držím palce, ať najdete kočičku, která vám nahradí vašeho kocourka.Potřebujete opravdu temperamentní potvoru, aby vás zaměstnala svými akcemi na celý den jako jsou ty moje dvě.Až budete mít více síly a budete chtít něco více vědět o kočce Ocicat, napíši Vám to znovu.už jsem to psala ale měla jste určitě jiné starosti.
Můj táta (je mu 82let)měli britku 16 let a nedávno jim zemřela. Řekli si s tou svojí, že už si kočku nemůžou dovolit, že už jsou staří ale můj táta to špatně nesl a tak mu moje sestra včera přivezla radgollku kocourka 5 měsíců a už o ničem jiném nemluví, než o Maxíkoviten je vyléčil z bolesti nad ztrátou kočičky Molly.Kocourek shazuje květináče, blbne no a už se zase zabavili

Janaaa napsal(a):
Pane bože fíkovnice, vy jste si užila nepříjemných věcí.To se stát mě, tak asi skončím na psychiatrii.To musíte mít strašně moooc síly.Také mi zemřelo dítě ale miminko.Toto je o hodně horší...
Moc vám držím palce, ať najdete kočičku, která vám nahradí vašeho kocourka.Potřebujete opravdu temperamentní potvoru, aby vás zaměstnala svými akcemi na celý den jako jsou ty moje dvě.Až budete mít více síly a budete chtít něco více vědět o kočce Ocicat, napíši Vám to znovu.už jsem to psala ale měla jste určitě jiné starosti.
Můj táta (je mu 82let)měli britku 16 let a nedávno jim zemřela. Řekli si s tou svojí, že už si kočku nemůžou dovolit, že už jsou staří ale můj táta to špatně nesl a tak mu moje sestra včera přivezla radgollku kocourka 5 měsíců a už o ničem jiném nemluví, než o Maxíkoviten je vyléčil z bolesti nad ztrátou kočičky Molly.Kocourek shazuje květináče, blbne no a už se zase zabavili

- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

No samozřejmě máte právo na svůj názor. Můžu se jenom zeptat co se bratrovi veterináři nepozdávalo?

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

COOO? TO JE ALE ODVAHA!

Machyska napsal(a):
Docela mě to odrovnalo

Víte, já ten článek stejně vnímám i pozitivně. To konečné smíření se s Osudem, to přijímání toho, co přijít má. Ta paní i její dcerka byly neskutečně statečné. Myslím, že je to článek o tom, že zkrátka jsou věci, nad kterými NIKDY nezvítězíme. A že snahy o vítězství mnohdy ten boj zhoršují. Poté, co ta rodina akceptovala tu hrůzu a smířila se s ní, tak teprve mohl přijít klidný odchod jejich dcerky. Ten příběh jsem četla snad stokrát... Nemohl skončit jinak... Ale fascinuje mě (pozitivně), že neskončil zoufalstvím, nýbrž spokojeností s časem, který byl té jejich statečné dcerce vyměřen. V tom vidím i sílu a vlastně důvod, proč jsem to sem zkopírovala...
Nelze zachraňovat to, co není v naší moci. Můžeme ten odchod jen zkvalitnit a hlavně - stát po boku té bytosti a snažit se jí dodat sílu.

Acamar napsal(a):
"Fíkovnice" ještě jsem si přečetla Vaše vlákno o pořízení mladého (kocour sám doma), jak jste jej přivezla z útulku. Zaujalo mne, jak nějakou dobu po pořízení mladého Váš starší kocour onemocněl (zvětšená uzlina na krku). Není možné, že se právě tehdy setkal s tím virem a bojoval s ním? Naštěstí to zvládl.

Vidíte, a já na to už úplně zapomněla. Ale myslím si, že ne. To by zůstal pozitivní - tedy alespoň se tak domnívám. Tehdy mi vetka řekla, že má angínu.

Bejina napsal(a):
Já měla možnost nahlédnout i do depozita, který patřil pod hodonínský útulek. Sama paní Tomalová, která celý ten útulek vede, má ve svém vlastním bytě opuštěné kočky, musí to být obrovský zásah do soukromí... zkrátka před těmito obětavými lidmi hluboce smekám.
Když jsem se obrátila na paní Tomalovou s prosbou o radu, okamžitě byla ochotná mi hned poradit i když už potom nešlo o kočky přímo z jejich útulku. A to také musím ocenit. Jde jim především o blaho všech koček.
Samozřejmě, že riziko tam je, že si zrovna můžete vybrat kočičku, která časem onemocní... ale spousta, spousta opuštěných kočiček díky tomuto útulku dostala šanci na nový a láskyplný život, který nakonec prožily ve zdraví.

Ahaa, tak teď už to chápu. Hippie byl z jejího soukromého bytu. Já byla prostě v nějakém dvojpokojáči, a tam měla paní Tomalová docela dost koček - tak kolem 30 - 40...

Tina125 napsal(a):
Ach teprve teď jsem si to přečetla a je mi to strašně moc líto.

Náš brouček se taky znovu zhoršil a to celkově. Navíc jeho krev ukazuje, že se delší dobu potýká s nějakou infekcí. Má strašně málo bílých krvinek. A já začínám dumat jestli taky nemá nějakou vážnější nemoc, která mu brání se stabilizovat. Začínám se pomalu připravovat na nejhorší, i když se na to připravit nedá. Je to hrozně brzo, teprve před rokem jsem ztratila svoji kočičí životní lásku a teď to zase přichází a on je ták úžasný a taky tak mladý...

Pořádně pomazlite druhého kocourka a držte se. Myslím na vás.
Posílám obejmutí...

"Tino", moc děkuji a určitě nechte udělat test na FeLV/FIV.

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

Jen dvě poznámky k "tomuto":
1) překvapuje mě, že "to" mohlo dostat plusový bod
2) je velká škoda, že státní peníze věnované školstvím na to, abyste se naučil psát (tedy pokládat prsty na klávesy PC), nebyly raději věnovány na užitečnou a bohulibou činnost.

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

Děkujeme Federální kriminální ústředně za rozbor...

Ke kočce "zadara" se dá přijít snadno. Kdo chce zadarmo a bez komplikací, sežene přes inzeráty "daruji" nebo od známých, kdo chce navíc někomu pomoci, jde do útulku. I s tím, že ve finále jej kočka vyjde mnohdy mnohem dráž než kočka s PP. O "citové újmě", když to dopadne jako v tomto případě nemluvě.

fikovnice napsal(a):
Vidíte, a já na to už úplně zapomněla. Ale myslím si, že ne. To by zůstal pozitivní - tedy alespoň se tak domnívám. Tehdy mi vetka řekla, že má angínu.

To už teď těžko soudit.

Mně utkvělo v hlavě:

Abortivní infekce: Je-li kočka schopná okamžitě po infekci silně odpovědět na přítomnost viru, může virus FeLV vyloučit. Přes 50 % dospělých, jinak zdravých koček proto při styku s FeLV neonemocní virovou leukémií. Pokud se ale imunitnímu systému nepodaří infekci zvládnout hned v počátku, virus se začne z nosohltanu šířit do celého těla. První až třetí den po infekci je přítomný v krvi a přechází do dalších orgánů, především do mízních uzlin, brzlíku a sleziny. V této fázi se může objevit horečka a zvětšení mízních uzlin, a kočka je infekční pro jiné kočky.
Regresivní infekce: Pokud se kočce ve stadiu počáteční virémie podaří přece jenom patřičně zmobilizovat imunitní systém, může v této fázi nemoc přejít do regresivní infekce. Virové částice jsou zničeny, kočka přestane být infekční a nákaza není zjistitelná běžnými testy, jen PCR test by prokázal přítomnost virové DNA, která zůstala zapsána v nakažených buňkách. Takové kočky však dále nepředstavují větší riziko pro jiné kočky a pravděpodobnost dalších zdravotních problémů spojených s virovou leukémií je u nich také nízká.

Celý článek:
http://www.zverolekarka.com/FeLV_cast_1.

Acamar napsal(a):


Děkujeme Federální kriminální ústředně za rozbor...

Ke kočce "zadara" se dá přijít snadno. Kdo chce zadarmo a bez komplikací, sežene přes inzeráty "daruji" nebo od známých, kdo chce navíc někomu pomoci, jde do útulku. I s tím, že ve finále jej kočka vyjde mnohdy mnohem dráž než kočka s PP. O "citové újmě", když to dopadne jako v tomto případě nemluvě.

Děkuji "Acamar" , asi se na "strejdu" vykašleme, krmit trolly se nevyplácí. Jasně, že mě bolí, když nějaký duševní chudák napíše, že jsem do svého kocoura už nechtěla investovat, že jsem jej proto nechala uspat, atd. Ale nic s tím nenadělám. Jen si vždy povzdechnu, že i "toto" má možná volební právo...

Acamar napsal(a):
To už teď těžko soudit.

Mně utkvělo v hlavě:

Abortivní infekce: Je-li kočka schopná okamžitě po infekci silně odpovědět na přítomnost viru, může virus FeLV vyloučit. Přes 50 % dospělých, jinak zdravých koček proto při styku s FeLV neonemocní virovou leukémií. Pokud se ale imunitnímu systému nepodaří infekci zvládnout hned v počátku, virus se začne z nosohltanu šířit do celého těla. První až třetí den po infekci je přítomný v krvi a přechází do dalších orgánů, především do mízních uzlin, brzlíku a sleziny. V této fázi se může objevit horečka a zvětšení mízních uzlin, a kočka je infekční pro jiné kočky.
Regresivní infekce: Pokud se kočce ve stadiu počáteční virémie podaří přece jenom patřičně zmobilizovat imunitní systém, může v této fázi nemoc přejít do regresivní infekce. Virové částice jsou zničeny, kočka přestane být infekční a nákaza není zjistitelná běžnými testy, jen PCR test by prokázal přítomnost virové DNA, která zůstala zapsána v nakažených buňkách. Takové kočky však dále nepředstavují větší riziko pro jiné kočky a pravděpodobnost dalších zdravotních problémů spojených s virovou leukémií je u nich také nízká.

Celý článek:
http://www.zverolekarka.com/FeLV_cast_1.

Ježkovy voči, teď jste mě vylekala. Ty poslední věty: že by tedy přece jen ještě existovalo riziko, že velký v sobě má DNA viru...?
Ale asi jej nenechám dále testovat. Vypadá zdravě , tedy kromě toho, že má sklon k tloustnutí...

fikovnice napsal(a):
Děkuji "Acamar" , asi se na "strejdu" vykašleme, krmit trolly se nevyplácí. Jasně, že mě bolí, když nějaký duševní chudák napíše, že jsem do svého kocoura už nechtěla investovat, že jsem jej proto nechala uspat, atd. Ale nic s tím nenadělám. Jen si vždy povzdechnu, že i "toto" má možná volební právo...

Ale tak já vím, že je to zbytečné. Je to veřejné fórum, každý si může napsat co chce a jak chce. Já taky.

Vzhledem k tomu, že jsem vlastně podobné situaci (2 kočky z útulku,1 mrtvá 1 nemocná), jsem reagovala na téma hlavní motivace brát si kočky z útulku, protože jsou zadarmo. Svou motivaci znám.
Za ty peníze, co roky přispívám na kočky a útulky, jsem už mohla mít koček s PP několik. Kdybych chtěla. Myslím že podobně založených lidí je tady na kočkách určitě dost. Přijde mi fakt absurdní z nich dělat ještě "vychcánky".
Anketní otázka: patří k nim i "strejdaJarda"?

Jako ať si pán píše co chce, má na to svaté právo. Ale docela se divím, že na něj většina s rozčílením reaguje. To je totiž přesně to co on chce. Anebo si to doopravdy myslí, to už těžko říct. Lepší by bylo jej ignorovat. Proto jsem se jen zeptala na základě čeho jí to bratr nevěří. Ale myslí, že to už se nedovím.

Ale je pravda, že tohle jediný mně přijde taky sprostý. A to tvrdit, že si beru kočku z útulku jenom proto, že je zadarmo. To docela nasr..o aji mně.
My jsme třeba za něj jako malou pomoc nechali v útulku tisícovku. Vím, že to není nic moc a že značková by stála víc, ale nebyl úplně zadarmo. A vzhledem ke všem nemocem co postupně vyplouvaly na světlo už nás stál mnohem víc, než pořízení papírové kočky.

Já si z útulku beru kočku, protože chci nějaké opuštěné dát domov a ne protože je zadarmo. Značková micka sotva zůstane vyhozená na ulici. Páč je to aji kšeft. Proto dám raději šanci kočce, kterou nikdo nechce. A to, že bude tak nemocný by mě fakt nenapadlo. Všechny kočky jsem měla zachráněný z ulice a nikdy na tom žádná nebyla tak zle jako tenhle jedinej z útulku.

Pán asi nechápe, že všichni nedělají všechno jenom proto, aby to bylo zadarmo. Ba naopak u koček z ulice se prohnete finančně mnohem více.

Ale znáte to...PODLE SEBE SOUDÍM TEBE

fikovnice napsal(a):
Ježkovy voči, teď jste mě vylekala. Ty poslední věty: že by tedy přece jen ještě existovalo riziko, že velký v sobě má DNA viru...?
Ale asi jej nenechám dále testovat. Vypadá zdravě , tedy kromě toho, že má sklon k tloustnutí...

No, vylekat jsem vás opravdu nechtěla, myslím že k tomu není důvod - vždyť píší, že to není rizikové, když ten virus není v krvi. Spíš mne to tak zaujalo, když jsem četla to starší vlákno, jestli jste třeba nad tím neuvažovala v tomto kontextu.

Tina125 napsal(a):
Jako ať si pán píše co chce, má na to svaté právo. Ale docela se divím, že na něj většina s rozčílením reaguje. To je totiž přesně to co on chce. Anebo si to doopravdy myslí, to už těžko říct. Lepší by bylo jej ignorovat. Proto jsem se jen zeptala na základě čeho jí to bratr nevěří. Ale myslí, že to už se nedovím.

Ale je pravda, že tohle jediný mně přijde taky sprostý. A to tvrdit, že si beru kočku z útulku jenom proto, že je zadarmo. To docela nasr..o aji mně.
My jsme třeba za něj jako malou pomoc nechali v útulku tisícovku. Vím, že to není nic moc a že značková by stála víc, ale nebyl úplně zadarmo. A vzhledem ke všem nemocem co postupně vyplouvaly na světlo už nás stál mnohem víc, než pořízení papírové kočky.

Já si z útulku beru kočku, protože chci nějaké opuštěné dát domov a ne protože je zadarmo. Značková micka sotva zůstane vyhozená na ulici. Páč je to aji kšeft. Proto dám raději šanci kočce, kterou nikdo nechce. A to, že bude tak nemocný by mě fakt nenapadlo. Všechny kočky jsem měla zachráněný z ulice a nikdy na tom žádná nebyla tak zle jako tenhle jedinej z útulku.

Pán asi nechápe, že všichni nedělají všechno jenom proto, aby to bylo zadarmo. Ba naopak u koček z ulice se prohnete finančně mnohem více.

Ale znáte to...PODLE SEBE SOUDÍM TEBE

Máte můj plný souhlas.

Jasně, že jsou lidi, kteří někam hodí nějaký názor "proti všem" schválně a pak se baví, jak se druzí vztekají a reagují. Možná i tento případ...
Ale tvrzení, že lidé si berou kočku z útulku, protože je zadarmo, mi přijde jakože pán vůbec neví, o čem mluví. Proto jsem se ozvala, jako "zainteresovaná" strana.
Taky nečekám, že se ještě něco zajímavého a podnětného dozvíme. Jestli to všechno co pán tvrdí, stojí na stejném základě jakože lidi berou kočky z útulku, protože jsou zadarmo, tak těžko.

Jak je na tom Váš kocourek? Pamatuji si, že měl nemocné srdce a díky tomu i potíže s ledvinami...

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

Mně připadá spamování tento výplod.
"Statečný" anonyme.

fikovnice napsal(a):
Jen dvě poznámky k "tomuto":
1) překvapuje mě, že "to" mohlo dostat plusový bod
2) je velká škoda, že státní peníze věnované školstvím na to, abyste se naučil psát (tedy pokládat prsty na klávesy PC), nebyly raději věnovány na užitečnou a bohulibou činnost.

Nejpravděpodobnější vysvětlení mě napadá,
že ten plusový bod si dal z druhého založeného profilu on sám.
Nebo že by brácha veterinář?
těžko.

- nepisu tady abych rozvasnil nejaky diskuze. Jste mi zeny utesitelky uplne volny.
- jezkovyvoci myslel jsem to na situaci tyhle fikovnice.
- za posledni tri nocni jsem projel poctive vsechny jeji prispevky a probral to s bratrem. jsou tam nesrovnalosti nerkuli podivnosti.
- kdo chce at si to najde sam.
- psala o tom do vsech moznych vlaken a kazdej z toho asi citi neco jinyho.
- stezuje si jak nakladna byla lecba a ze na dalsi nema.
- presto zvazuje dalsi utulkovou misto aby si teda priplatila na zacatku a pak mela klid
- to zdarma bylo mysleny tak ze TED neda ani korunu a to je hlavni
- ja se ujal za cely zivot 14 kocek z utulku nebo z ulice
- nesnasim kdyz se nekdo prsi ze ma nalezence a stezuje si pak kolik to stalo penez!
- to je to co me nasss.alo
- mel jsem kocky nemocny, postizeny i pro ostatni odepsany
- staral jsem se u toho i o sveho telesne postizenyho syna po smrti zeny. a co jako!?
- zvladnout se da vsechno, klidne si odtrhnu od huby ale nesmi to byt 1 z duvodu proc kocku konecne uspat!
- vysledky podrobnych vysetreni tohohle kocoura jsem nevidel ale tusim ja i bratr ze mel sanci.
- halt chtela uz mit klid od nocniho buleni. Jak jsem psal je to jeji vec. bohuzel.
- nadhodil jsem to jako cerva do jeji hlavy aby si ted priplatila do zacatku za kocku kde ma vetsi pravdepodobnost zdravi a nemusela ji pak predcasne utratit
- a zakladat milion vlaken jestli to ma udelat a kdy atd a pak jeste vkladat pribehy lidi co prisli o deti?
- a ta jeji reakce na me? je celkove mimo realitu tak to nebudu resit.
- stejne nepochopi to ze kdyz zalozi vlakno tak uz tim samym nemusi spamovat ostatni vlakna . jsou tu lide co to jen ctou a neprispivaji a jeji vsudepritomnost leze na nervy.

Prosím, nekrmte skřety.

joanne.s napsal(a):
Prosím, nekrmte skřety.

Asi tak. Ale stejně budou a to je něco co já taky nikdy nepochopím...

Acamar napsal(a):
Máte můj plný souhlas.

Jasně, že jsou lidi, kteří někam hodí nějaký názor "proti všem" schválně a pak se baví, jak se druzí vztekají a reagují. Možná i tento případ...
Ale tvrzení, že lidé si berou kočku z útulku, protože je zadarmo, mi přijde jakože pán vůbec neví, o čem mluví. Proto jsem se ozvala, jako "zainteresovaná" strana.
Taky nečekám, že se ještě něco zajímavého a podnětného dozvíme. Jestli to všechno co pán tvrdí, stojí na stejném základě jakože lidi berou kočky z útulku, protože jsou zadarmo, tak těžko.

Jak je na tom Váš kocourek? Pamatuji si, že měl nemocné srdce a díky tomu i potíže s ledvinami...

Ano bohužel na tom není dobře. Ledviny začaly selhávat podruhé. Tak jsme začali dávat RenAvast. Po týdnu mu neuvěřitelně srazil hodnoty dolů, tak jsme měli velkou radost. Ale za dalších pár dní bylo vidět, že se zase něco změnilo. No a po 14 dnech jsme při odběru vážně zjistili, že mu ty hodnoty crea opět po třetí lezou nahoru. Nechápeme to.

Navíc měl opět teplotu a doktorce se na poslech nelíbilo ani dýchání. A krev ukazuje, že má hodně málo bílých krvinek. Tak dostal jiný léky na srdce(Atenolol), RenAvastu dáváme už 3 tablety denně a dostal antibiotika DoxyHexal. No a plus Furon, Euphyllin a no bere toho hodně. A pořád se nelepší.
Dr. říkala, že to vypadá jakoby měl v těle něco co mu brání se stabilizovat. Ale co? Říkala, že ještě asi uděláme RTG hrudníku a že se dá udělat ještě stěr z plic, ale že by vzhledem k tomu srdci asi nedal tu narkózu...a dál už fakt nevím... Docela přemýšlím, že se jí zeptám na ty nemoci jako FIV atd. I když útulek tvrdí, že je testuje a byl vydáván jako negativní. Ale co jinýho by mu nedovolovalo se alespoň stabilizovat? Jaktože mu na týden RenAvast tak moc pomohl a pak náhle přestal fungovat? Atd. Nevím a aji ty doktorky už jsou z něj krapet nešťastný. A já taky. Je mi ho líto a zbožňuju ho. Bojím se, že o něj taky přijdeme...

strejdaJarda napsal(a):
- to si ta pani nezazila, to jenom odnekud okopirovala
- hlavne ji zase nerozlitostnujte spamovala to tu dlouho
- jeji kocour z utulku mel nevylecitelnou chorobu. mozna.
- porad se ale drzel jen pani dochazely penize porad to tu psala kolik to uz stalo
- alternativy ji byly nabidnuty ale nechtela uz do toho investovat tak ho nechala uspat
- to ze to udelala je jeji vec
- brachovi veterinarovi se nezdalo dost z toho co psala
- zase chce co nejdriv novou kocku
- zase to riskne z utulku. protoze zadara.
- x lidi to tu jenom cte ale mysli si svy
- zije sama a ma tady zenskou podporu tak me sezerou
- je mi to uplne fuck.

Škoda, že brácha veterinář neporadil

- no jak ted koukam tak si ta zenska pospisila a uz ma novyho kocoura a dalsi vlakno
- to potvrzuje co sem si myslel
- hlavne at mu nic neni kdo by to chtel zase cist
- vypada ze si dala rict a ma ho z inzeratu
- takze muzu kocourovi drzet pesti at nepojde z precitlivelosti panicky.

- na rady bylo pozde. ukoncila to predcasne.

strejdaJarda napsal(a):
- no jak ted koukam tak si ta zenska pospisila a uz ma novyho kocoura a dalsi vlakno
- to potvrzuje co sem si myslel
- hlavne at mu nic neni kdo by to chtel zase cist
- vypada ze si dala rict a ma ho z inzeratu
- takze muzu kocourovi drzet pesti at nepojde z precitlivelosti panicky.

... prosím vás, radši už nic nepište...

strejdaJarda napsal(a):
- nepisu tady abych rozvasnil nejaky diskuze. Jste mi zeny utesitelky uplne volny.
- jezkovyvoci myslel jsem to na situaci tyhle fikovnice.
- za posledni tri nocni jsem projel poctive vsechny jeji prispevky a probral to s bratrem. jsou tam nesrovnalosti nerkuli podivnosti.
- kdo chce at si to najde sam.
- psala o tom do vsech moznych vlaken a kazdej z toho asi citi neco jinyho.
- stezuje si jak nakladna byla lecba a ze na dalsi nema.
- presto zvazuje dalsi utulkovou misto aby si teda priplatila na zacatku a pak mela klid
- to zdarma bylo mysleny tak ze TED neda ani korunu a to je hlavni
- ja se ujal za cely zivot 14 kocek z utulku nebo z ulice
- nesnasim kdyz se nekdo prsi ze ma nalezence a stezuje si pak kolik to stalo penez!
- to je to co me nasss.alo
- mel jsem kocky nemocny, postizeny i pro ostatni odepsany
- staral jsem se u toho i o sveho telesne postizenyho syna po smrti zeny. a co jako!?
- zvladnout se da vsechno, klidne si odtrhnu od huby ale nesmi to byt 1 z duvodu proc kocku konecne uspat!
- vysledky podrobnych vysetreni tohohle kocoura jsem nevidel ale tusim ja i bratr ze mel sanci.
- halt chtela uz mit klid od nocniho buleni. Jak jsem psal je to jeji vec. bohuzel.
- nadhodil jsem to jako cerva do jeji hlavy aby si ted priplatila do zacatku za kocku kde ma vetsi pravdepodobnost zdravi a nemusela ji pak predcasne utratit
- a zakladat milion vlaken jestli to ma udelat a kdy atd a pak jeste vkladat pribehy lidi co prisli o deti?
- a ta jeji reakce na me? je celkove mimo realitu tak to nebudu resit.
- stejne nepochopi to ze kdyz zalozi vlakno tak uz tim samym nemusi spamovat ostatni vlakna . jsou tu lide co to jen ctou a neprispivaji a jeji vsudepritomnost leze na nervy.

Každý se s bolestí srovnává jinak, a pokud fikovnici pomůže se z toho vypsat, tak v tom nevidím nic špatného od toho tu fórum je. Jak vidíte našla si tu své spřízněné dušičky a o tom ten život je.

Když napsala, že to stálo moc peněz, tak to nebylo proto, že by vydaných peněz litovala, ale pro to, že už další peníze na nákladnou léčbu prostě neměla a bylo jí líto, že kocourovi nemůže jeho nemoc ulehčit...

Vy máte bratra veterináře, tak se přikláníte k názoru bratra, protože mu věříte. Naprosto to chápu a dělala bych to také tak. Mnoho z nás má bohužel takovou zkušenost, že každý veterinář radí naprosto něco jiného a obyčejný smrtelník se musí s nějakým názorem ztotožnit a dle toho se rozhodnout, to je další důvod proč tu lidé píší, potřebují si utřídit to co se dozvěděli od "svého" lékaře a to jakou mají zkušenost druzí...

Ne jednou jsem zažila, že se veterinář rozhoduje podle ceny léčby a nenabídne tu levnější variantu i když existuje. Neříkám, že jsou takoví všichni. U nás se např. veterináři střídají podle nějakého ne úplně přesného rozvrhu a pokud nastane problém, tak jen čekáte kdo tam bude.

Jeden příklad: můj kocourek má stále mléčný zub. Ptala jsem se na jeho odstranění obou veterinářů a odpověď byla naprosto protichůdná. Jeden bral do ruky kleště a chtěl mu ho hned vytrhnout a to zub ještě ani neviděl (drží potvora dobře) a druhý tvrdil, že kocour musí pod narkózu a musí se to vytáhnout opatrně, aby nedošlo k poranění dásní a následným zdravotním problémům. Tak a babo raď, co si mám vybrat? "Hloupý mišák" a dva názory... Jelikož je to u kočky rarita, tak jsem nic nenašla ani na internetu.

strejdaJarda napsal(a):
- na rady bylo pozde. ukoncila to predcasne.

Jak jako ukončila předčasně? Vždyť kocour umíral a ona to rozhodnutí udělala v pravý čas. Dál uz by to bylo jen trápení. Já ji naopak obdivuji za to, jak dlouho se snažila...
Mimochodem víte, že když teď nedokážete říct, co přesně se bratru veterináři nezdálo, tak to působí, že jste si ho tak trošku vymyslel?

strejdaJarda napsal(a):
- nepisu tady abych rozvasnil nejaky diskuze. Jste mi zeny utesitelky uplne volny.
- jezkovyvoci myslel jsem to na situaci tyhle fikovnice.
- za posledni tri nocni jsem projel poctive vsechny jeji prispevky a probral to s bratrem. jsou tam nesrovnalosti nerkuli podivnosti.
- kdo chce at si to najde sam.
- psala o tom do vsech moznych vlaken a kazdej z toho asi citi neco jinyho.
- stezuje si jak nakladna byla lecba a ze na dalsi nema.
- presto zvazuje dalsi utulkovou misto aby si teda priplatila na zacatku a pak mela klid
- to zdarma bylo mysleny tak ze TED neda ani korunu a to je hlavni
- ja se ujal za cely zivot 14 kocek z utulku nebo z ulice
- nesnasim kdyz se nekdo prsi ze ma nalezence a stezuje si pak kolik to stalo penez!
- to je to co me nasss.alo
- mel jsem kocky nemocny, postizeny i pro ostatni odepsany
- staral jsem se u toho i o sveho telesne postizenyho syna po smrti zeny. a co jako!?
- zvladnout se da vsechno, klidne si odtrhnu od huby ale nesmi to byt 1 z duvodu proc kocku konecne uspat!
- vysledky podrobnych vysetreni tohohle kocoura jsem nevidel ale tusim ja i bratr ze mel sanci.
- halt chtela uz mit klid od nocniho buleni. Jak jsem psal je to jeji vec. bohuzel.
- nadhodil jsem to jako cerva do jeji hlavy aby si ted priplatila do zacatku za kocku kde ma vetsi pravdepodobnost zdravi a nemusela ji pak predcasne utratit
- a zakladat milion vlaken jestli to ma udelat a kdy atd a pak jeste vkladat pribehy lidi co prisli o deti?
- a ta jeji reakce na me? je celkove mimo realitu tak to nebudu resit.
- stejne nepochopi to ze kdyz zalozi vlakno tak uz tim samym nemusi spamovat ostatni vlakna . jsou tu lide co to jen ctou a neprispivaji a jeji vsudepritomnost leze na nervy.

Aha.
Myslím, že stav kocoura a průběh nemoci se virtuálně posuzovat nedá, ani bratrem veterinářem. I my měli kočku z útulku se stejnou diagnozou, byla na tom zdánlivě ještě lépe, přesto naprosto nečekaně (a dříve) zemřela. Než jsme stihli zahájit jakoukoli léčbu.
Co veterinář, to jiný názor. Každý má nějaké své (jiné) zkušenosti. Nemoc nemá u všech stejný průběh. Atd.
Nejsem sice vševědoucí, ale nedomnívám se, že vaše domněnky ohledně Fíkovnice jsou pravdivé. Trčí z nich averze k její osobě.
Na toto fóru chodí převážně ženy, proto příspěvky nejsou vždy stručné, věcné a pragmatické.
Sám jste nic "reálného" neuvedl, jen tajnosnubné "kdo chce, ať si najde sám".

Že jste se ujal 14 koček z útulku a ulice, postižených, nemocných, odepsaných...že pečujete o postiženého syna, to je hezké. Škoda toho zbytku kolem - pokud jste tak nesnášenlivý, jak to z vašich příspěvků vypadá.

Tina125 napsal(a):
Ano bohužel na tom není dobře. Ledviny začaly selhávat podruhé. Tak jsme začali dávat RenAvast. Po týdnu mu neuvěřitelně srazil hodnoty dolů, tak jsme měli velkou radost. Ale za dalších pár dní bylo vidět, že se zase něco změnilo. No a po 14 dnech jsme při odběru vážně zjistili, že mu ty hodnoty crea opět po třetí lezou nahoru. Nechápeme to.

Navíc měl opět teplotu a doktorce se na poslech nelíbilo ani dýchání. A krev ukazuje, že má hodně málo bílých krvinek. Tak dostal jiný léky na srdce(Atenolol), RenAvastu dáváme už 3 tablety denně a dostal antibiotika DoxyHexal. No a plus Furon, Euphyllin a no bere toho hodně. A pořád se nelepší.
Dr. říkala, že to vypadá jakoby měl v těle něco co mu brání se stabilizovat. Ale co? Říkala, že ještě asi uděláme RTG hrudníku a že se dá udělat ještě stěr z plic, ale že by vzhledem k tomu srdci asi nedal tu narkózu...a dál už fakt nevím... Docela přemýšlím, že se jí zeptám na ty nemoci jako FIV atd. I když útulek tvrdí, že je testuje a byl vydáván jako negativní. Ale co jinýho by mu nedovolovalo se alespoň stabilizovat? Jaktože mu na týden RenAvast tak moc pomohl a pak náhle přestal fungovat? Atd. Nevím a aji ty doktorky už jsou z něj krapet nešťastný. A já taky. Je mi ho líto a zbožňuju ho. Bojím se, že o něj taky přijdeme...

Aj, to mi je bobíše i vás líto
Pokud byl ale kocourek testovaný v útulku na tyto nemoci, tak kde by je chytil?
To je fakt záhada, co vašemu kocourkovi vlastně je.
I my přišli o druhou kočičku ani ne rok po smrti první, vím jaké to je. Ale naděje umírá poslední...

Tina125 napsal(a):
Jako ať si pán píše co chce, má na to svaté právo. Ale docela se divím, že na něj většina s rozčílením reaguje. To je totiž přesně to co on chce. Anebo si to doopravdy myslí, to už těžko říct. Lepší by bylo jej ignorovat. Proto jsem se jen zeptala na základě čeho jí to bratr nevěří. Ale myslí, že to už se nedovím.

Ale je pravda, že tohle jediný mně přijde taky sprostý. A to tvrdit, že si beru kočku z útulku jenom proto, že je zadarmo. To docela nasr..o aji mně.
My jsme třeba za něj jako malou pomoc nechali v útulku tisícovku. Vím, že to není nic moc a že značková by stála víc, ale nebyl úplně zadarmo. A vzhledem ke všem nemocem co postupně vyplouvaly na světlo už nás stál mnohem víc, než pořízení papírové kočky.

Já si z útulku beru kočku, protože chci nějaké opuštěné dát domov a ne protože je zadarmo. Značková micka sotva zůstane vyhozená na ulici. Páč je to aji kšeft. Proto dám raději šanci kočce, kterou nikdo nechce. A to, že bude tak nemocný by mě fakt nenapadlo. Všechny kočky jsem měla zachráněný z ulice a nikdy na tom žádná nebyla tak zle jako tenhle jedinej z útulku.

Pán asi nechápe, že všichni nedělají všechno jenom proto, aby to bylo zadarmo. Ba naopak u koček z ulice se prohnete finančně mnohem více.

Ale znáte to...PODLE SEBE SOUDÍM TEBE

Acamar napsal(a):
Aj, to mi je bobíše i vás líto
Pokud byl ale kocourek testovaný v útulku na tyto nemoci, tak kde by je chytil?
To je fakt záhada, co vašemu kocourkovi vlastně je.
I my přišli o druhou kočičku ani ne rok po smrti první, vím jaké to je. Ale naděje umírá poslední...

No to mně právě taky přijde divný. Ale četla jsem, že je potřeba testovat s odstupem vícekrát, aby se vyloučil falešný výsledek. Nevím co je na tom pravdy. Zrovna s těmito nemocemi nemám žádnou zkušenost. A nevím jestli dělají jen jeden test, nebo jestli je opakují.
Mě to napadlo teď jak jsem dumala nad poslední návštěvou a nad tím, že má málo bílých krvinek. Jinak opravdu nevím proč je na tom takhle bídně. Nejsou mu ani dva roky. Máme ho rok a 4 měsíce a celou dobu jsme pořád u veterinářky...

Taky tak brzo? A jakto? No předchozí kocourek byl moje největší kočíčí láska. V jeho 13,5 letech mi ho sebrala rakovina. Teda asi...

A teď tenhle kocourek je rok a půl po něm na tom takhle.

Ale zase tyto nemoci jsou dost nakažlivé ne? Máme vlastně ještě jednu 11 letou kočičku a ta není nemocná. Má záněty dásní, ale s tím zápasila od mala. Má vytrhaný všechny stoličky a teď to bohužel vypadá, že přijde aji o ten zbytek.

Machyska napsal(a):
Každý se s bolestí srovnává jinak, a pokud fikovnici pomůže se z toho vypsat, tak v tom nevidím nic špatného od toho tu fórum je. Jak vidíte našla si tu své spřízněné dušičky a o tom ten život je.

Když napsala, že to stálo moc peněz, tak to nebylo proto, že by vydaných peněz litovala, ale pro to, že už další peníze na nákladnou léčbu prostě neměla a bylo jí líto, že kocourovi nemůže jeho nemoc ulehčit...

Vy máte bratra veterináře, tak se přikláníte k názoru bratra, protože mu věříte. Naprosto to chápu a dělala bych to také tak. Mnoho z nás má bohužel takovou zkušenost, že každý veterinář radí naprosto něco jiného a obyčejný smrtelník se musí s nějakým názorem ztotožnit a dle toho se rozhodnout, to je další důvod proč tu lidé píší, potřebují si utřídit to co se dozvěděli od "svého" lékaře a to jakou mají zkušenost druzí...

Ne jednou jsem zažila, že se veterinář rozhoduje podle ceny léčby a nenabídne tu levnější variantu i když existuje. Neříkám, že jsou takoví všichni. U nás se např. veterináři střídají podle nějakého ne úplně přesného rozvrhu a pokud nastane problém, tak jen čekáte kdo tam bude.

Jeden příklad: můj kocourek má stále mléčný zub. Ptala jsem se na jeho odstranění obou veterinářů a odpověď byla naprosto protichůdná. Jeden bral do ruky kleště a chtěl mu ho hned vytrhnout a to zub ještě ani neviděl (drží potvora dobře) a druhý tvrdil, že kocour musí pod narkózu a musí se to vytáhnout opatrně, aby nedošlo k poranění dásní a následným zdravotním problémům. Tak a babo raď, co si mám vybrat? "Hloupý mišák" a dva názory... Jelikož je to u kočky rarita, tak jsem nic nenašla ani na internetu.

Jeden příklad: můj kocourek má stále mléčný zub. Ptala jsem se na jeho odstranění obou veterinářů a odpověď byla naprosto protichůdná. Jeden bral do ruky kleště a chtěl mu ho hned vytrhnout a to zub ještě ani neviděl (drží potvora dobře) a druhý tvrdil, že kocour musí pod narkózu a musí se to vytáhnout opatrně, aby nedošlo k poranění dásní a následným zdravotním problémům. Tak a babo raď, co si mám vybrat? "Hloupý mišák" a dva názory... Jelikož je to u kočky rarita, tak jsem nic nenašla ani na internetu.


Nevím tedy jak u kočiček, ale u malých pejsků (velikostně a váhově kočce odpovídajícím) mám zkušenost několikanásobnou. Vždy se zub trhal ve slabé narkóze a nejpozději do 7 měs. věku. To proto, že časem tento mrtvý zub prý křehne, při pozdější extrakci může dojít k jeho rozlomení třeba i v dásni a zbytek zubu může časem začít dělat neplechu. Jeden z mých psů měl mlíčňák dlouhý téměř 2,5 cm (dvě třetiny byly v dásni) a držel tedy pořádně. Ani doktorka nemohla uvěřit, jaký tesák vytáhla .
Když tak zoubek nechte raději příležitostně vyndat, u psů se to jednoznačně doporučuje.

strejdaJarda napsal(a):
- nepisu tady abych rozvasnil nejaky diskuze. Jste mi zeny utesitelky uplne volny.
- jezkovyvoci myslel jsem to na situaci tyhle fikovnice.
- za posledni tri nocni jsem projel poctive vsechny jeji prispevky a probral to s bratrem. jsou tam nesrovnalosti nerkuli podivnosti.
- kdo chce at si to najde sam.
- psala o tom do vsech moznych vlaken a kazdej z toho asi citi neco jinyho.
- stezuje si jak nakladna byla lecba a ze na dalsi nema.
- presto zvazuje dalsi utulkovou misto aby si teda priplatila na zacatku a pak mela klid
- to zdarma bylo mysleny tak ze TED neda ani korunu a to je hlavni
- ja se ujal za cely zivot 14 kocek z utulku nebo z ulice
- nesnasim kdyz se nekdo prsi ze ma nalezence a stezuje si pak kolik to stalo penez!
- to je to co me nasss.alo
- mel jsem kocky nemocny, postizeny i pro ostatni odepsany
- staral jsem se u toho i o sveho telesne postizenyho syna po smrti zeny. a co jako!?
- zvladnout se da vsechno, klidne si odtrhnu od huby ale nesmi to byt 1 z duvodu proc kocku konecne uspat!
- vysledky podrobnych vysetreni tohohle kocoura jsem nevidel ale tusim ja i bratr ze mel sanci.
- halt chtela uz mit klid od nocniho buleni. Jak jsem psal je to jeji vec. bohuzel.
- nadhodil jsem to jako cerva do jeji hlavy aby si ted priplatila do zacatku za kocku kde ma vetsi pravdepodobnost zdravi a nemusela ji pak predcasne utratit
- a zakladat milion vlaken jestli to ma udelat a kdy atd a pak jeste vkladat pribehy lidi co prisli o deti?
- a ta jeji reakce na me? je celkove mimo realitu tak to nebudu resit.
- stejne nepochopi to ze kdyz zalozi vlakno tak uz tim samym nemusi spamovat ostatni vlakna . jsou tu lide co to jen ctou a neprispivaji a jeji vsudepritomnost leze na nervy.

Bože bože, do čehos to duši dal?

1) my ženy jsme Vám "strejdo" ukradený, přesto tady vyloženě sprostě spamujete a vkládáte totálně nesmyslné a ujeté příspěvky, navíc s vulgarismy (znáte význam slova "fuck", které jste použil? víte, že je za to blokace?)
2) žijete evidentně v komunismu - neboť "za posledni tri nocni jsem projel poctive vsechny jeji prispevky" - to je prostě opravdu možné jen v nějakém podivném režimu či ještě podivnějším zaměstnání. Jste-li něčí zaměstnanec (a nedejbože státní) měl byste jen za toto dostat hodinovou výpověď!
3) i když se k případu mého kocoura nějak extra vracet nechci, tak nesrovnalosti či "strejdo" podivnosti by mě skutečně zajímaly (asi budete ten...no hen ten vodbornik na zvířata, že se nepletu?)
4) máte bohužel příznaky psychózy, tj. přinejmenším halucinace (vím, že to slovo zřejmě neznáte, tak abych Vás "strejdo" zasvětila - toto jsou Vaše slova
"- stezuje si jak nakladna byla lecba a ze na dalsi nema.
- presto zvazuje dalsi utulkovou misto aby si teda priplatila na zacatku a pak mela klid
- to zdarma bylo mysleny tak ze TED neda ani korunu a to je hlavni"

Jelikož jsem nic takového nikde nepsala, tak máte evidentně vizuální halucinace. Léčit se to dnes už dá, tak aspoň dobrá zpráva pro Vás "strejdo"
5) "- zvladnout se da vsechno, klidne si odtrhnu od huby ale nesmi to byt 1 z duvodu proc kocku konecne uspat!" - tato vaše věta nedává smysl "strejdo", popřemýšlete ještě o ní...
6) "- vysledky podrobnych vysetreni tohohle kocoura jsem nevidel ale tusim ja i bratr ze mel sanci" Takže: toto je vážení na Nobelovku. Vyléčit kočku s FeLV v těžkém relapsu, s těžkou anémií, neutropenií, blasty na periferii, hemoglobinem téměř na nule, metabolickým rozvratem, hepatomegalií, splenomegalií - to umí prostě na celém světě jen "strejda"
7) nasadím teď červa do hlavy vám "strejdo" - pokud v té hlavě ještě něco máte a zdejší diskuze Vás nezajímají, tak si představte, že je i varianta, že je nebudete číst. Já vím - je to pro Vás těžko představitelné, ale přimlouvám se - zkuste to, i s bráchou, "vážený" strejdo...
8) pokud to nezvládnete a budete příspěvky číst dál (příznak poruchy OCD), těším se na moudra, která s panem bratrem vyplodíte - asi nejvíc ze všeho na to, jak léčit výše uvedené příznaky u kocoura v relapsu!

Machyska napsal(a):
Každý se s bolestí srovnává jinak, a pokud fikovnici pomůže se z toho vypsat, tak v tom nevidím nic špatného od toho tu fórum je. Jak vidíte našla si tu své spřízněné dušičky a o tom ten život je.

Když napsala, že to stálo moc peněz, tak to nebylo proto, že by vydaných peněz litovala, ale pro to, že už další peníze na nákladnou léčbu prostě neměla a bylo jí líto, že kocourovi nemůže jeho nemoc ulehčit...

Vy máte bratra veterináře, tak se přikláníte k názoru bratra, protože mu věříte. Naprosto to chápu a dělala bych to také tak. Mnoho z nás má bohužel takovou zkušenost, že každý veterinář radí naprosto něco jiného a obyčejný smrtelník se musí s nějakým názorem ztotožnit a dle toho se rozhodnout, to je další důvod proč tu lidé píší, potřebují si utřídit to co se dozvěděli od "svého" lékaře a to jakou mají zkušenost druzí...

Ne jednou jsem zažila, že se veterinář rozhoduje podle ceny léčby a nenabídne tu levnější variantu i když existuje. Neříkám, že jsou takoví všichni. U nás se např. veterináři střídají podle nějakého ne úplně přesného rozvrhu a pokud nastane problém, tak jen čekáte kdo tam bude.

Jeden příklad: můj kocourek má stále mléčný zub. Ptala jsem se na jeho odstranění obou veterinářů a odpověď byla naprosto protichůdná. Jeden bral do ruky kleště a chtěl mu ho hned vytrhnout a to zub ještě ani neviděl (drží potvora dobře) a druhý tvrdil, že kocour musí pod narkózu a musí se to vytáhnout opatrně, aby nedošlo k poranění dásní a následným zdravotním problémům. Tak a babo raď, co si mám vybrat? "Hloupý mišák" a dva názory... Jelikož je to u kočky rarita, tak jsem nic nenašla ani na internetu.

"Machysko", vždyť je to troll...

strejdaJarda napsal(a):
- no jak ted koukam tak si ta zenska pospisila a uz ma novyho kocoura a dalsi vlakno
- to potvrzuje co sem si myslel
- hlavne at mu nic neni kdo by to chtel zase cist
- vypada ze si dala rict a ma ho z inzeratu
- takze muzu kocourovi drzet pesti at nepojde z precitlivelosti panicky.

A jéé, "strejda" už má zas noční...

manbea napsal(a):
Jeden příklad: můj kocourek má stále mléčný zub. Ptala jsem se na jeho odstranění obou veterinářů a odpověď byla naprosto protichůdná. Jeden bral do ruky kleště a chtěl mu ho hned vytrhnout a to zub ještě ani neviděl (drží potvora dobře) a druhý tvrdil, že kocour musí pod narkózu a musí se to vytáhnout opatrně, aby nedošlo k poranění dásní a následným zdravotním problémům. Tak a babo raď, co si mám vybrat? "Hloupý mišák" a dva názory... Jelikož je to u kočky rarita, tak jsem nic nenašla ani na internetu.


Nevím tedy jak u kočiček, ale u malých pejsků (velikostně a váhově kočce odpovídajícím) mám zkušenost několikanásobnou. Vždy se zub trhal ve slabé narkóze a nejpozději do 7 měs. věku. To proto, že časem tento mrtvý zub prý křehne, při pozdější extrakci může dojít k jeho rozlomení třeba i v dásni a zbytek zubu může časem začít dělat neplechu. Jeden z mých psů měl mlíčňák dlouhý téměř 2,5 cm (dvě třetiny byly v dásni) a držel tedy pořádně. Ani doktorka nemohla uvěřit, jaký tesák vytáhla .
Když tak zoubek nechte raději příležitostně vyndat, u psů se to jednoznačně doporučuje.

Už to plánujeme, jen mě mrzí, že jsem si toho nevšimla já před kastrací a doktor u ní, mohl to mít za sebou v jedné narkóze. Je to docela špatně vidět, ale novému zoubku nijak nezavazí. Je to stolička a drží dobře, snažím se jím hýbat, ale vůbec se nedaří.
Určitě budu volit narkózu, i když má také svá rizika, nenechám ho trápit. Tak rychle nacpaného kocoura v přenosce, jako byl ten náš u veterináře, když bral do ruky kleště, nikdo neměl. Asi jsem trhla i rekord

U pejsků je to běžné, že zůstane zoubek, ale u kočky to bývá naprostá výjimka, tak snad to bude v pořádku. Budu mít dovolenou, tak ho tam vezmu, bude čas si ho pohlídat. Určitě budu dávat i homeopatika pro snazší odbourání narkózy, na lepší hojení a na nižší krvácivost.

fikovnice napsal(a):
A jéé, "strejda" už má zas noční...

Tina125 napsal(a):
No to mně právě taky přijde divný. Ale četla jsem, že je potřeba testovat s odstupem vícekrát, aby se vyloučil falešný výsledek. Nevím co je na tom pravdy. Zrovna s těmito nemocemi nemám žádnou zkušenost. A nevím jestli dělají jen jeden test, nebo jestli je opakují.
Mě to napadlo teď jak jsem dumala nad poslední návštěvou a nad tím, že má málo bílých krvinek. Jinak opravdu nevím proč je na tom takhle bídně. Nejsou mu ani dva roky. Máme ho rok a 4 měsíce a celou dobu jsme pořád u veterinářky...

Taky tak brzo? A jakto? No předchozí kocourek byl moje největší kočíčí láska. V jeho 13,5 letech mi ho sebrala rakovina. Teda asi...

A teď tenhle kocourek je rok a půl po něm na tom takhle.

Ale zase tyto nemoci jsou dost nakažlivé ne? Máme vlastně ještě jednu 11 letou kočičku a ta není nemocná. Má záněty dásní, ale s tím zápasila od mala. Má vytrhaný všechny stoličky a teď to bohužel vypadá, že přijde aji o ten zbytek.

To dvojí testování, kdy třeba první výsledek je negativní - to je třeba v případě, kdy někdo vezme kočičku na test nějak hodně brzy po nakažení, kdy ještě virus není v krvi (třeba druhý den), tak test pozitivní ještě není, a při druhém přetestování po měsíci už třeba jo. Proto se to dělá. Teoreticky by to u vás asi bylo možné, kdyby byl třeba testovaný hned zkraje a pak ještě v útulku byl viru vystavený, a už se nepřetestovalo. Nakažlivé to je přes tělní tekutiny - sliny, krev...Záleží jak moc jsou spolu v kontaktu, a taky dospělé kočičky, pokud jsou v dobré kondici, tak tolik ohrožené nejsou.
Tak pro svůj klid test můžete absolvovat. Ale on má váš kočík pořád nějaké problémy, tak tam může být něco úplně jiného. Jen zjistit co, že?

Ta naše starší útulková kočenka měla také FeLV. Musela to mít rozjeté už v době převzetí (říjen loni), ale když se po přeléčení špatných zubů tak spravila, neměli jsme žádné podezření. Až přes léto, kdy začala tak nějak celkově jít dolů, se to pak zjistilo. Pak už byl bohužel rychlý konec,4 dny po stanovení diagnozy zemřela. Mladá je bohužel také pozitivní (dojížďák), ale zatím projevy nemoci nemá, krev v pořádku. Tak mám vyhlídnutou léčbu a budu doufat, že nemoc nepropukne a bude to zvládat.
První kočička nám také odešla až v 15 letech, asi na srdeční embolii, nečekaně, pořád zdravá a během pár hodin už nebyla.

Tina125 napsal(a):
Ano bohužel na tom není dobře. Ledviny začaly selhávat podruhé. Tak jsme začali dávat RenAvast. Po týdnu mu neuvěřitelně srazil hodnoty dolů, tak jsme měli velkou radost. Ale za dalších pár dní bylo vidět, že se zase něco změnilo. No a po 14 dnech jsme při odběru vážně zjistili, že mu ty hodnoty crea opět po třetí lezou nahoru. Nechápeme to.

Navíc měl opět teplotu a doktorce se na poslech nelíbilo ani dýchání. A krev ukazuje, že má hodně málo bílých krvinek. Tak dostal jiný léky na srdce(Atenolol), RenAvastu dáváme už 3 tablety denně a dostal antibiotika DoxyHexal. No a plus Furon, Euphyllin a no bere toho hodně. A pořád se nelepší.
Dr. říkala, že to vypadá jakoby měl v těle něco co mu brání se stabilizovat. Ale co? Říkala, že ještě asi uděláme RTG hrudníku a že se dá udělat ještě stěr z plic, ale že by vzhledem k tomu srdci asi nedal tu narkózu...a dál už fakt nevím... Docela přemýšlím, že se jí zeptám na ty nemoci jako FIV atd. I když útulek tvrdí, že je testuje a byl vydáván jako negativní. Ale co jinýho by mu nedovolovalo se alespoň stabilizovat? Jaktože mu na týden RenAvast tak moc pomohl a pak náhle přestal fungovat? Atd. Nevím a aji ty doktorky už jsou z něj krapet nešťastný. A já taky. Je mi ho líto a zbožňuju ho. Bojím se, že o něj taky přijdeme...

"Tino", opravdu jděte do toho testu na FeLV/FIV. Tuším to psala "Acamar", že se to dělá v jednom testu a je to pravda - já nechala udělat tento dvojtest u velkého kocoura. Budu držet moc pěsti!

Acamar napsal(a):
To dvojí testování, kdy třeba první výsledek je negativní - to je třeba v případě, kdy někdo vezme kočičku na test nějak hodně brzy po nakažení, kdy ještě virus není v krvi (třeba druhý den), tak test pozitivní ještě není, a při druhém přetestování po měsíci už třeba jo. Proto se to dělá. Teoreticky by to u vás asi bylo možné, kdyby byl třeba testovaný hned zkraje a pak ještě v útulku byl viru vystavený, a už se nepřetestovalo. Nakažlivé to je přes tělní tekutiny - sliny, krev...Záleží jak moc jsou spolu v kontaktu, a taky dospělé kočičky, pokud jsou v dobré kondici, tak tolik ohrožené nejsou.
Tak pro svůj klid test můžete absolvovat. Ale on má váš kočík pořád nějaké problémy, tak tam může být něco úplně jiného. Jen zjistit co, že?

Ta naše starší útulková kočenka měla také FeLV. Musela to mít rozjeté už v době převzetí (říjen loni), ale když se po přeléčení špatných zubů tak spravila, neměli jsme žádné podezření. Až přes léto, kdy začala tak nějak celkově jít dolů, se to pak zjistilo. Pak už byl bohužel rychlý konec,4 dny po stanovení diagnozy zemřela. Mladá je bohužel také pozitivní (dojížďák), ale zatím projevy nemoci nemá, krev v pořádku. Tak mám vyhlídnutou léčbu a budu doufat, že nemoc nepropukne a bude to zvládat.
První kočička nám také odešla až v 15 letech, asi na srdeční embolii, nečekaně, pořád zdravá a během pár hodin už nebyla.

No já nevím jak to s ním v tomhle bylo. Mě zase po přečtení těch nemocí napadla FIV. Ale jak říkám nemám s tím zkušenosti, takže nevím.

Jen mně opravdu nejde do hlavy co to tak hrozného může být. Krev měl v pořádku a asi cca po 2 týdnech měl už málo těch krvinek, ale to byl po antibiotikách, tak si myslely, že je to tím a nikdo to neřešil. Ale teď po víc jak po měsíci se zjistilo, že jsou ty krvinky stejný, takže to není těma ATB. Takže se v čase prvního selhání ledvin muselo něco stát.
Sama říkala, že to vypadá, že má v těle velkou a dlouhodobou infekci se kterou si to tělo neví rady a ty krvinky už jsou unavený. Jenže co? A jak se to zjišťuje? Krom stěru z plic. Ona si z poslechu myslí, že je to právě v plicích.

- proc ho asi nejdriv ta vetka nechtela uspat? hm?
- doslo tu nekomu ze tamtoho nechala uspat predcasne protoze mela vyhlidnutyho tohohle?
- a noveho objevila az po smrti?
- zapada to do sebe a ji se to nelibi. Tu diagnozu chci cerny na bilym jinak ti neverim ani ň
- prej atypickej prubeh nemoci. pcha
- no mas novyho a malyho kteryho muselas hned na zacatku stresovat 4 hodiny v aute
- on obycejny kocour asi v okoli nebyl, co.

strejdaJarda napsal(a):
- proc ho asi nejdriv ta vetka nechtela uspat? hm?
- doslo tu nekomu ze tamtoho nechala uspat predcasne protoze mela vyhlidnutyho tohohle?
- a noveho objevila az po smrti?
- zapada to do sebe a ji se to nelibi. Tu diagnozu chci cerny na bilym jinak ti neverim ani ň
- prej atypickej prubeh nemoci. pcha
- no mas novyho a malyho kteryho muselas hned na zacatku stresovat 4 hodiny v aute
- on obycejny kocour asi v okoli nebyl, co.

Teď už se opravdu chováte, jako hulv.t, že se nestydíte.

Acamar napsal(a):
To dvojí testování, kdy třeba první výsledek je negativní - to je třeba v případě, kdy někdo vezme kočičku na test nějak hodně brzy po nakažení, kdy ještě virus není v krvi (třeba druhý den), tak test pozitivní ještě není, a při druhém přetestování po měsíci už třeba jo. Proto se to dělá. Teoreticky by to u vás asi bylo možné, kdyby byl třeba testovaný hned zkraje a pak ještě v útulku byl viru vystavený, a už se nepřetestovalo. Nakažlivé to je přes tělní tekutiny - sliny, krev...Záleží jak moc jsou spolu v kontaktu, a taky dospělé kočičky, pokud jsou v dobré kondici, tak tolik ohrožené nejsou.
Tak pro svůj klid test můžete absolvovat. Ale on má váš kočík pořád nějaké problémy, tak tam může být něco úplně jiného. Jen zjistit co, že?

Ta naše starší útulková kočenka měla také FeLV. Musela to mít rozjeté už v době převzetí (říjen loni), ale když se po přeléčení špatných zubů tak spravila, neměli jsme žádné podezření. Až přes léto, kdy začala tak nějak celkově jít dolů, se to pak zjistilo. Pak už byl bohužel rychlý konec,4 dny po stanovení diagnozy zemřela. Mladá je bohužel také pozitivní (dojížďák), ale zatím projevy nemoci nemá, krev v pořádku. Tak mám vyhlídnutou léčbu a budu doufat, že nemoc nepropukne a bude to zvládat.
První kočička nám také odešla až v 15 letech, asi na srdeční embolii, nečekaně, pořád zdravá a během pár hodin už nebyla.

Ten zánět dásní sice způsobuje plno jiných nemocí, ale mám pocit, že my dvě zde nejsme jediné, u kterých se FeLV projevilo MJ. právě takto. Budu už vždy na toto obezřetná.

Machyska napsal(a):
Teď už se opravdu chováte, jako hulv.t, že se nestydíte.

Asi jej neřešit. Stydět se taková bytost určitě nebude, o tom jsem přesvědčena...

fikovnice napsal(a):
Asi jej neřešit. Stydět se taková bytost určitě nebude, o tom jsem přesvědčena...

Souhlasím.

strejdaJarda napsal(a):
- proc ho asi nejdriv ta vetka nechtela uspat? hm?
- doslo tu nekomu ze tamtoho nechala uspat predcasne protoze mela vyhlidnutyho tohohle?
- a noveho objevila az po smrti?
- zapada to do sebe a ji se to nelibi. Tu diagnozu chci cerny na bilym jinak ti neverim ani ň
- prej atypickej prubeh nemoci. pcha
- no mas novyho a malyho kteryho muselas hned na zacatku stresovat 4 hodiny v aute
- on obycejny kocour asi v okoli nebyl, co.

Zírám...to je teda výplod. Co k tomu dodat? Nejspíš nějaký chudák co si takhle zvyšuje ego.

Čikkita napsal(a):
Zírám...to je teda výplod. Co k tomu dodat? Nejspíš nějaký chudák co si takhle zvyšuje ego.

To víte, "anonym", ví, že na něj nikdo nemůže, tak jej ubližování druhým takto virtuálně asi nějak ukájí. Pokud neubližuje i v reálu, tak ať si trollí...

Tina125 napsal(a):
No já nevím jak to s ním v tomhle bylo. Mě zase po přečtení těch nemocí napadla FIV. Ale jak říkám nemám s tím zkušenosti, takže nevím.

Jen mně opravdu nejde do hlavy co to tak hrozného může být. Krev měl v pořádku a asi cca po 2 týdnech měl už málo těch krvinek, ale to byl po antibiotikách, tak si myslely, že je to tím a nikdo to neřešil. Ale teď po víc jak po měsíci se zjistilo, že jsou ty krvinky stejný, takže to není těma ATB. Takže se v čase prvního selhání ledvin muselo něco stát.
Sama říkala, že to vypadá, že má v těle velkou a dlouhodobou infekci se kterou si to tělo neví rady a ty krvinky už jsou unavený. Jenže co? A jak se to zjišťuje? Krom stěru z plic. Ona si z poslechu myslí, že je to právě v plicích.

No, když už jste stejně na veterině jako doma, tak jeden test navíc už vás nepoloží...

Je to začarovaný kruh. Nemůže to mít i z toho kvanta léků, které pořád bere?
Chuďátko malé. Co třeba jako oživení zkusit jiného veterináře? Třeba jej něco napadne, co by mu mohlo být a nebo co by se ještě dalo zkusit.

fikovnice napsal(a):
Ten zánět dásní sice způsobuje plno jiných nemocí, ale mám pocit, že my dvě zde nejsme jediné, u kterých se FeLV projevilo MJ. právě takto. Budu už vždy na toto obezřetná.

Jo, to je právě to. Že to může souviset s x problémy - ledviny, různé ty méně závažné virové infekce, FIV, FeLV, kdoví co ještě...Každopádně pokud je to u relativně mladé kočky, asi to je důvod ke zkoumání. Škoda, že to nenahodí třeba samotný veterinář, jakože by se to měla proklepnout, jestli za tím není něco více. Když člověk s tím do kontaktu nepřijde, jak ho to má napadnout, že to může mít tolik souvislostí...

Acamar napsal(a):
No, když už jste stejně na veterině jako doma, tak jeden test navíc už vás nepoloží...

Je to začarovaný kruh. Nemůže to mít i z toho kvanta léků, které pořád bere?
Chuďátko malé. Co třeba jako oživení zkusit jiného veterináře? Třeba jej něco napadne, co by mu mohlo být a nebo co by se ještě dalo zkusit.

Tak léků neměl hned tolik. Přidávali se postupně jak se zhoršoval. Nějaká kočka tady psala, že jejich kocourek kardiak bere téměř to stejný.

Neříkám, že nás jeden test v tom všem položí. Spíš to je taková úvaha jestli je to vůbec možný. A co jinýho by to mohlo být.

No upřímně veterináře znovu měnit nechci. Už jsem měnila a nepřijde mi, že by se něco vyřešilo. A o ostatních klinikách co tu jsou slyším jen, že jsou to předražení vysavači, kteří jenom sají a sají a sají...

Tady je vidět, že mají zvířata opravdu rádi a nedělají to jenom pro peníze.

Tina125 napsal(a):
Tak léků neměl hned tolik. Přidávali se postupně jak se zhoršoval. Nějaká kočka tady psala, že jejich kocourek kardiak bere téměř to stejný.

Neříkám, že nás jeden test v tom všem položí. Spíš to je taková úvaha jestli je to vůbec možný. A co jinýho by to mohlo být.

No upřímně veterináře znovu měnit nechci. Už jsem měnila a nepřijde mi, že by se něco vyřešilo. A o ostatních klinikách co tu jsou slyším jen, že jsou to předražení vysavači, kteří jenom sají a sají a sají...

Tady je vidět, že mají zvířata opravdu rádi a nedělají to jenom pro peníze.

Jojo, já myslela spíš jakože jedna procedura - test navíc - že už to při té záplavě co máte za sebou je snad i jedno. Teda aspoň já už bych byla asi otupělá v tomhle ohledu...

Jestli v útulku testovali, bylo by to ale divné. Předpokládáme-li, že testují nováčky a když je někdo pozitivní, tak jde do karantény (aby to mělo smysl), a negativní mezi negativní, tak opravdu to nevypadá pravděpodobně - kde by to chytil. Ale zcela vyloučit se asi nedá nic. Já psala kvůli přenosu (FeLV) na vet.poradny, když je mladá pozitivní a chodí k nám návštěvy, co taky mají doma kočky, zda je možný i nepřímý přenos přes tu návštěvu, a prý teoreticky ano, ale riziko je minimální.
S tím jiným veterinářem - já si právě pamatuji, že jste s těmi svými moc spokojená a věříte jim Spíš jen jestli by někdo jiný neměl třeba nějaký jiný nápad, víc hlav...

Acamar napsal(a):
Jojo, já myslela spíš jakože jedna procedura - test navíc - že už to při té záplavě co máte za sebou je snad i jedno. Teda aspoň já už bych byla asi otupělá v tomhle ohledu...

Jestli v útulku testovali, bylo by to ale divné. Předpokládáme-li, že testují nováčky a když je někdo pozitivní, tak jde do karantény (aby to mělo smysl), a negativní mezi negativní, tak opravdu to nevypadá pravděpodobně - kde by to chytil. Ale zcela vyloučit se asi nedá nic. Já psala kvůli přenosu (FeLV) na vet.poradny, když je mladá pozitivní a chodí k nám návštěvy, co taky mají doma kočky, zda je možný i nepřímý přenos přes tu návštěvu, a prý teoreticky ano, ale riziko je minimální.
S tím jiným veterinářem - já si právě pamatuji, že jste s těmi svými moc spokojená a věříte jim Spíš jen jestli by někdo jiný neměl třeba nějaký jiný nápad, víc hlav...

Tak jistá otupělost na vyšetření tam už opravdu je. Už si kolikrát říkám, tak jo jen do nás. Co to bude tentokrát? Ne ale vážně. Já to s ní proberu a uvidíme.

Já se přiznám, že mám už z toho měnění aji strach. Jak poznat, že se člověk nedostal na horší k těm co jenom tahaj peníze? A znáte to, každej veterinář řekne něco jinýho a vy jste z toho pak akorát zblblá jak lesní včelka.

Aji tam kam chodím se střídají tři. A i když to patří pod jednu majitelku, tak každá klidně řekně něco trochu jinýho. A to by jste řekla, že by měly být tak nějak "sehraný".
Já chodím nejvíc k jedné, ale nědy nezbyde než jít k jiné...Potom člověk jenom sedí a říká si: Tak jak to teda kruci je?

Tina125 napsal(a):
Tak jistá otupělost na vyšetření tam už opravdu je. Už si kolikrát říkám, tak jo jen do nás. Co to bude tentokrát? Ne ale vážně. Já to s ní proberu a uvidíme.

Já se přiznám, že mám už z toho měnění aji strach. Jak poznat, že se člověk nedostal na horší k těm co jenom tahaj peníze? A znáte to, každej veterinář řekne něco jinýho a vy jste z toho pak akorát zblblá jak lesní včelka.

Aji tam kam chodím se střídají tři. A i když to patří pod jednu majitelku, tak každá klidně řekně něco trochu jinýho. A to by jste řekla, že by měly být tak nějak "sehraný".
Já chodím nejvíc k jedné, ale nědy nezbyde než jít k jiné...Potom člověk jenom sedí a říká si: Tak jak to teda kruci je?

No, já jsem k nim začala chodit po Vaší radě a byla jsem víc než spokojená... Ale poslední dny Hippieho jsem už byla spokojená méně a méně, za poslední dva dny života další 2tis.Kč, a paní dr. chtěla kocourka pořád zachraňovat. Ale zase beru, že jej neviděla 24hod jako já... Já věděla, že už se blíží konec. Takže mi doma zůstaly nepoužité infúze, které ale už nejde vrátit. Co nadělám... Jinak jsem s nimi spokojená.

Fikovnice psala v ruznych vlaknech:
- Zpětně jsem v podstatě šťastná, že jsem tu minulou středu se rozhodla tak najednou a bývala bych sháněla veterináře klidně do noci - jen aby někdo přijel už konečně malého uspat...
- za poslední dva dny života další 2tis.Kč, a paní dr. chtěla kocourka pořád zachraňovat
- Já mám kocourka zadarmo, ale jela jsem si pro něj daleko. Věděla jsem, že majitel má malé dítě, tak jsem se cestou stavila v obchodňáku a koupila velkou bonboniéru.

- 3 posledni prispevky staci aby to videl i slepej !

- veterinar vi kdy je jeste sance a tak zachranuje a nabizi alternativy
- to by bylo tyhle zensky drahy proto shanela kohokoli kdo ho uspi
- kdyby nesehnala tak co?
- radsi se zene pres pul republiky pro novyho kocoura zdarma
- ani tu bonbonieru bych ji neveril
- ve stredu shani smrtici injekci a v sobotu mela kocoura! kdy je asi kontaktovala? vsadil bych vse na utery nebo stredu rano

- porad jste slepi? ten kocour sanci MEL! tahle "milovnice kocek" do ty nadeje odmitla investovat a rychle ho uspala aby ji neutekl inzerat s jinym...

To je dost, že se taky zastavíte, strécu Jarine!

strejdaJarda napsal(a):
Fikovnice psala v ruznych vlaknech:
- Zpětně jsem v podstatě šťastná, že jsem tu minulou středu se rozhodla tak najednou a bývala bych sháněla veterináře klidně do noci - jen aby někdo přijel už konečně malého uspat...
- za poslední dva dny života další 2tis.Kč, a paní dr. chtěla kocourka pořád zachraňovat
- Já mám kocourka zadarmo, ale jela jsem si pro něj daleko. Věděla jsem, že majitel má malé dítě, tak jsem se cestou stavila v obchodňáku a koupila velkou bonboniéru.

- 3 posledni prispevky staci aby to videl i slepej !

- veterinar vi kdy je jeste sance a tak zachranuje a nabizi alternativy
- to by bylo tyhle zensky drahy proto shanela kohokoli kdo ho uspi
- kdyby nesehnala tak co?
- radsi se zene pres pul republiky pro novyho kocoura zdarma
- ani tu bonbonieru bych ji neveril
- ve stredu shani smrtici injekci a v sobotu mela kocoura! kdy je asi kontaktovala? vsadil bych vse na utery nebo stredu rano

- porad jste slepi? ten kocour sanci MEL! tahle "milovnice kocek" do ty nadeje odmitla investovat a rychle ho uspala aby ji neutekl inzerat s jinym...

A jakou šanci s jeho diagnózou a stavem, ve kterém byl, měl? Šanci, že se bude ještě o 14 dní déle trápit?
No nic, asi je pravda, že jsi obyčejný troll. Stále přidáváš, žádné argumenty nemáš, na dotazy neodpovídáš, protože asi odpověď nedokážeš tak rychle vymyslet viz názor "bratra veterináře"...
Věřím, že si Fíkovnice z tvých hloupých keců nic nedělá a že se tady potom snažíš úplně zbytečně

Tož, jak bylo na noční strécu, asi nuda jako vždy, že?

- proc ona nevlozi cely lekarsky zaznamy?

strejdaJarda napsal(a):
Fikovnice psala v ruznych vlaknech:
- Zpětně jsem v podstatě šťastná, že jsem tu minulou středu se rozhodla tak najednou a bývala bych sháněla veterináře klidně do noci - jen aby někdo přijel už konečně malého uspat...
- za poslední dva dny života další 2tis.Kč, a paní dr. chtěla kocourka pořád zachraňovat
- Já mám kocourka zadarmo, ale jela jsem si pro něj daleko. Věděla jsem, že majitel má malé dítě, tak jsem se cestou stavila v obchodňáku a koupila velkou bonboniéru.

- 3 posledni prispevky staci aby to videl i slepej !

- veterinar vi kdy je jeste sance a tak zachranuje a nabizi alternativy
- to by bylo tyhle zensky drahy proto shanela kohokoli kdo ho uspi
- kdyby nesehnala tak co?
- radsi se zene pres pul republiky pro novyho kocoura zdarma
- ani tu bonbonieru bych ji neveril
- ve stredu shani smrtici injekci a v sobotu mela kocoura! kdy je asi kontaktovala? vsadil bych vse na utery nebo stredu rano

- porad jste slepi? ten kocour sanci MEL! tahle "milovnice kocek" do ty nadeje odmitla investovat a rychle ho uspala aby ji neutekl inzerat s jinym...

Možná, že kdyby jste začal používat mozek, tak by jste nemohl psát takové hlouposti. A nebo jste přišel ze středověku? V dnešní době to totiž funguje tak, že inzerent se dá kontaktovat přes mail nebo mobil a třeba za hodinu si jedu pro to, co inzeroval. A že paní ve středu uspala kocourka a v sobotu si jela pro nového - no a co? Nám uspali psa na veterině v pátek- byl to šok - vůbec jsme to nečekali, když jsme tam jeli. Doma bylo bez něho tak pusto a prázdno, že jsme v neděli jeli pro štěně na inzerát z bazoše. Takže se ji vůbec nedivím. A s tím šetřením jste asi taky trochu mimo mísu. Kdyz už by byla takový šetřílek a bezcita, jakého z ní děláte, tak by neplatila veterináře domů a uspání, ale normálně by vzala kocoura něčím po hlavě a měla by to zdarma. A určitě si taky nejela přes půl republiky pro kocourka jenom proto, že je zadarmo, ale nejspíš proto, že se jí líbil. Prozradím Vám tajemství - ona ta cesta určitě nebyla zadarmo. A že kocourka nechala uspat? Asi to bylo to nejlepší, co pro něho mohla udělat. Takže marný jste nejspíš Vy a Vaše podivné myšlení.

StrejdaJarda je fakt trapnej. Nechápu jak někdo může být ubohej.

strejdaJarda napsal(a):
- proc ona nevlozi cely lekarsky zaznamy?

A proč by měla!

Navážíte se do člověka, který se o kočku poctivě staral.

Proč se nenavážíte do těch co pravidelně koťata topí, nebo do těch co je po tom co trochu odrostou vyhodí na ulici, nebo do lesa a nechají osudu, nebo těm co klidně na kočku najedou autem, jen aby jí ublížili, nebo těm co je polijí hořlavinou a zapálí, nebo je jakkoliv jinak mrzačí...

Jó, ono to nejde...ono by se muselo jednat z očí do očí...fikovnice je snadný cíl, tak do ní...

Musel jste prožít v životě opravdu hodně zlého, že jste tak zatrpklý, tak proč si svou frustraci nevybít na někom koho vlastně vůbec neznám, ale jeví se jako snadný cíl.

Tady si žádného spřízněnce nenajdete, myslím, že nikomu z nás vůbec nejde o nějaký papír ani o žádné rozbory toho, jestli kocour měl šanci, nebo ne. Nemáme důvod nevěřit tomu co říká!

Pokud si chcete pokecat, tak založte nějaké vlákno a nepruďte, je to zbytečně vydaná energie.

- ja jen poukazal na to ze clovek co tu buli verejne je schopen zabit zvire predcasne
- nikdy bych neschvalil tyrani zvirat co mi to tu cpete?
- jde o to na co si tu hraje a kym je!
- ale uklidnuje me ze ji berete s rezervou
- jinak byste ji nepovazovali za snadny cil
- nikdy sem neda skutecny lekarsky zpravy. nebyl tak nemocen jak predstirala
- je jako maly dite. chci kocku a chci presne tuhle barvu a chci ji zdravou jinak ji vymenim

Oni veterináři dávají zprávy? Ne jako vážně. My jsme u veterináře vlastně neustále a nikdy jsme od žádnýho nedostali do ruky ani jednu zprávu..

Tina125 napsal(a):
Oni veterináři dávají zprávy? Ne jako vážně. My jsme u veterináře vlastně neustále a nikdy jsme od žádnýho nedostali do ruky ani jednu zprávu..

My teda taky ne, akorát rozpis cen, kde je jen napsaný lék, množství a jeho cena.

TerezV napsal(a):
My teda taky ne, akorát rozpis cen, kde je jen napsaný lék, množství a jeho cena.

Ano přesně vždy jen výkon + léky a množství + ceny. Ale vyloženě lékařskou zprávu teda ne. Proto jsem se na vážno ptala jestli ji někdo jiný dostává...

Tina125 napsal(a):
Oni veterináři dávají zprávy? Ne jako vážně. My jsme u veterináře vlastně neustále a nikdy jsme od žádnýho nedostali do ruky ani jednu zprávu..

Asi tak nějak chodíme na kliniku vše si zapisují do pc kažkou naši kočičku mají zvlášť, ale krom účtenky nám nikdy nedali zprávu. Ale pán je chytrej jak radio a my všichni jsme podle jeho soudu blbky co litujeme paní a žereme jí " takzvanou starostlivost" je trapnej a ubohej. Hledá a vytrhává slovíčka z kontextu jak se mu to hodí jsem věta tam věta a hned si fíkovnice protiřečí podle pana stejdy. Po netu je silný ubožák. Z takových lidí je mi zle. Ani mu nežeru jeho starostlivost, kdyby byl tak starostlivý nebyl by schopný být tak hnusný a bezohledný.

Laila.aila napsal(a):
Asi tak nějak chodíme na kliniku vše si zapisují do pc kažkou naši kočičku mají zvlášť, ale krom účtenky nám nikdy nedali zprávu. Ale pán je chytrej jak radio a my všichni jsme podle jeho soudu blbky co litujeme paní a žereme jí " takzvanou starostlivost" je trapnej a ubohej. Hledá a vytrhává slovíčka z kontextu jak se mu to hodí jsem věta tam věta a hned si fíkovnice protiřečí podle pana stejdy. Po netu je silný ubožák. Z takových lidí je mi zle. Ani mu nežeru jeho starostlivost, kdyby byl tak starostlivý nebyl by schopný být tak hnusný a bezohledný.

Úplně stejně jak obě píšete. Kočičky jsou tam vedený na mě. Vše si zapisují do "karty" v počítači a my vždy dostaneme jen a pouze vyúčtování. Na to nezapomenou nikdy (Pro jistotu: pro některé méně chápavé si dělám srandu).

Tak třeba se ozve někdo kdo u veterináře lékařské zprávy dostává...

Tina125 napsal(a):
Úplně stejně jak obě píšete. Kočičky jsou tam vedený na mě. Vše si zapisují do "karty" v počítači a my vždy dostaneme jen a pouze vyúčtování. Na to nezapomenou nikdy (Pro jistotu: pro některé méně chápavé si dělám srandu).

Tak třeba se ozve někdo kdo u veterináře lékařské zprávy dostává...

Hlavně, i kdyby Fíkovnice nějakou zprávu měla a rozhodla by se mu ji ukázat, tak ji Strejc obviní z toho, že si ji někde stáhla nebo napsala sama... Jemu jde jen o to tady vysírat a obouvat se do někoho, kdo má nějaký trápení. O normální diskuzi mu rozhodně nejde.

Tina125 napsal(a):
Ano přesně vždy jen výkon + léky a množství + ceny. Ale vyloženě lékařskou zprávu teda ne. Proto jsem se na vážno ptala jestli ji někdo jiný dostává...

U nás taky jen lék + cena, popřípadě cena za aplikaci injekce, nebo prohlídky. Žádné podrobné výsledky rozboru krve, moči ani stolice, a to nejen u kočky, ale ani u psa. Výsledky jen ústně probereme.

Tina125 napsal(a):
Úplně stejně jak obě píšete. Kočičky jsou tam vedený na mě. Vše si zapisují do "karty" v počítači a my vždy dostaneme jen a pouze vyúčtování. Na to nezapomenou nikdy (Pro jistotu: pro některé méně chápavé si dělám srandu).

Tak třeba se ozve někdo kdo u veterináře lékařské zprávy dostává...

U nás dají vyúčtování, které chvíli rozdýcháváte
- pes je moc špatnej, nemají noční směnu.
Zažádáte si o zprávu, kdyby bylo třeba v noci
se psem někam letět... upozorní vás, že případnou
zprávu si musíte extra zaplatit, to se tam známá
málem svalila .
V noci skutečně se psem jeli - byl konec...
Psovi bylo 15
postihla ho mrtvice, byl to jasný případ,
ale tito nenažranci ho chtěli zkoumat, teď nevím
sono ? Odběry dělali dopoledne. A vyšetřovali by ho až do smrti...
a protahovali by utrpení majitelů i pejska,
jen eště na tom trhnout, co se dá.
Ale když je potřebujete.../hyeny/.

rapotacka11 napsal(a):
U nás dají vyúčtování, které chvíli rozdýcháváte
- pes je moc špatnej, nemají noční směnu.
Zažádáte si o zprávu, kdyby bylo třeba v noci
se psem někam letět... upozorní vás, že případnou
zprávu si musíte extra zaplatit, to se tam známá
málem svalila .
V noci skutečně se psem jeli - byl konec...
Psovi bylo 15
postihla ho mrtvice, byl to jasný případ,
ale tito nenažranci ho chtěli zkoumat, teď nevím
sono ? Odběry dělali dopoledne. A vyšetřovali by ho až do smrti...
a protahovali by utrpení majitelů i pejska,
jen eště na tom trhnout, co se dá.
Ale když je potřebujete.../hyeny/.

Pokud člověk vlastní zvířata, je obrovské štěstí mít známého veterináře... my naštěstí takového máme... když naše fenečka byla na konci svého života už hodně špatná, tak nám náš známý vet na rovinu řekl, že ať ji už zbytečně netrápíme, že by léčení stálo jen hodně peněz a stejně by jí to nepomohlo. A tak nám ji uspal, usnula pokojně manželovi v náručí. Když vám to takhle veterinář na rovinu řekne, je to jakási jistota i když smutná, ale aspoň člověk ví jak na tom vlastně je... ta jistota je k nezaplacení...
...kéž by takového veterináře- kamaráda mohl mít každý...

Dobré ráno, fíkovnice, občas jsem se přišla nakouknout na kočky, od té doby, co jsem četla smutný příběh o vašem málem kocourkovi. Hrozně mě mrzí, jak to s ním dopadlo a přeji vám stále hodně sil, a to ne jen ohledně kocourka, ale i vaší nemoci. Po přečtení jen úvodního příspěvku tady bulím jako želva.
Koukala jsem, že jste si pořídila kocourka nového, což je moc dobře, určitě to bude taky tak skvělý parťák, jako jeho předchůdce. Hezký den.

Bejina napsal(a):
Pokud člověk vlastní zvířata, je obrovské štěstí mít známého veterináře... my naštěstí takového máme... když naše fenečka byla na konci svého života už hodně špatná, tak nám náš známý vet na rovinu řekl, že ať ji už zbytečně netrápíme, že by léčení stálo jen hodně peněz a stejně by jí to nepomohlo. A tak nám ji uspal, usnula pokojně manželovi v náručí. Když vám to takhle veterinář na rovinu řekne, je to jakási jistota i když smutná, ale aspoň člověk ví jak na tom vlastně je... ta jistota je k nezaplacení...
...kéž by takového veterináře- kamaráda mohl mít každý...

Tak to máte super

Já si teda zatím nemůžu stěžovat. Kolikrát jen tak volám kvůli radě, nebo jsme se i stavovali osobně, a vet nic nechtěl, když nedával žádné léky. Když jsme jeli s první kočičkou, jak bylo s ní zle, vetka nám na rovinu řekla, že může dát to a to, ale podle jejího názoru to jen oddálí o pár hodin, max. dní, kočka bude mít bolesti, a vzhledem k věku by ona sama radila nechat hned uspat.
No ale samozřejmě, že spoustu věcí sami od sebe neřeknou - to až když třeba já něco nadhodím, zeptám se konkrétně na to a to, tak teprve pak se více zapojí, řeknou i svůj osobní názor a tak. Ceny mají ale spíš dražší.

Jinak ani u nás jsme žádnou psanou zprávu nedostali nikdy, jen ústně rozeberou, o co jde. To se snad ale nedělá nikde, ne? Lékařské zprávy si doktoři píšou pro sebe když posílají pacienta od jednoho dr. k druhému, si myslím.

Andrýsek3 napsal(a):
Dobré ráno, fíkovnice, občas jsem se přišla nakouknout na kočky, od té doby, co jsem četla smutný příběh o vašem málem kocourkovi. Hrozně mě mrzí, jak to s ním dopadlo a přeji vám stále hodně sil, a to ne jen ohledně kocourka, ale i vaší nemoci. Po přečtení jen úvodního příspěvku tady bulím jako želva.
Koukala jsem, že jste si pořídila kocourka nového, což je moc dobře, určitě to bude taky tak skvělý parťák, jako jeho předchůdce. Hezký den.

Moc děkuju, chtěla jsem Vám písnout do SZ, jak to nakonec dopadlo...
Bohužel vlákno, které bylo založeno jako vzpomínkové, zakládala jsem je, když jsem byla hodně na dně, pozvracel anonymní psychopat. Mrzí mě, že jsou mezi námi bytosti, jako je "strejda", které ukájí anonymně ubližovat druhým. K tomu toto vlákno opravdu neslouží.

TerezV napsal(a):
Hlavně, i kdyby Fíkovnice nějakou zprávu měla a rozhodla by se mu ji ukázat, tak ji Strejc obviní z toho, že si ji někde stáhla nebo napsala sama... Jemu jde jen o to tady vysírat a obouvat se do někoho, kdo má nějaký trápení. O normální diskuzi mu rozhodně nejde.

Ano, takto přesně to je...
Ale ještě víc o tom, že toto jsou slabiny "demokracie" - anonymně a beztrestně může kdejaký duševní mrzák ubližovat. Kéž je to jenom slovem, kéž jde o fracka, protože pokud by šlo o dospělého člověka, tak je to víc než smutné a tristní.

No a také jak někdo psal, nikdy neodpověděl na žádnou otázku. Ze všeho nejvíc mě zajímalo a zajímá, jak se má podle "strejdy" léčit kocour v terminálním stadiu FeLV, s anémií (Hb téměř na nule), sideropenií, neutropenií, blasty na periferii, hepato- a splenomegalií a metabolickým rozvratem. Ptám se na to již podruhé!

Machyska napsal(a):
A proč by měla!

Navážíte se do člověka, který se o kočku poctivě staral.

Proč se nenavážíte do těch co pravidelně koťata topí, nebo do těch co je po tom co trochu odrostou vyhodí na ulici, nebo do lesa a nechají osudu, nebo těm co klidně na kočku najedou autem, jen aby jí ublížili, nebo těm co je polijí hořlavinou a zapálí, nebo je jakkoliv jinak mrzačí...

Jó, ono to nejde...ono by se muselo jednat z očí do očí...fikovnice je snadný cíl, tak do ní...

Musel jste prožít v životě opravdu hodně zlého, že jste tak zatrpklý, tak proč si svou frustraci nevybít na někom koho vlastně vůbec neznám, ale jeví se jako snadný cíl.

Tady si žádného spřízněnce nenajdete, myslím, že nikomu z nás vůbec nejde o nějaký papír ani o žádné rozbory toho, jestli kocour měl šanci, nebo ne. Nemáme důvod nevěřit tomu co říká!

Pokud si chcete pokecat, tak založte nějaké vlákno a nepruďte, je to zbytečně vydaná energie.

"Musel jste prožít v životě opravdu hodně zlého, že jste tak zatrpklý, tak proč si svou frustraci nevybít na někom koho vlastně vůbec neznám."

Přesně toto si myslím i já. Nešťastný člověk v reálném životě. Kdybych teď nebyla pořád ještě bolavá ze ztráty Hippieho, možná bych jej i politovala. Ale nemám na to teď rozhodně kapacitu.

fikovnice napsal(a):
"Musel jste prožít v životě opravdu hodně zlého, že jste tak zatrpklý, tak proč si svou frustraci nevybít na někom koho vlastně vůbec neznám."

Přesně toto si myslím i já. Nešťastný člověk v reálném životě. Kdybych teď nebyla pořád ještě bolavá ze ztráty Hippieho, možná bych jej i politovala. Ale nemám na to teď rozhodně kapacitu.

Nic nepochopil, každý je tady snadný cíl pro duševní chudáky a slabochy beze jména, kteří jsem přijdou se záměrem někomu cíleně ublížit...

Předpokládala jsem, že na fórum chodí lidé, kteří si chtějí pokecat a probrat zkušenosti.
Vše v pozitivní náladě, bez napadání a urážení. Jediná cesta je tyto příspěvky ignorovat.
Naštěstí je mnohem víc těch pěkných a povzbudivých, a to je dobře.

Vůbec na jeho příspěvky nereagujte ani je nekopírujte a bude klid, to vám zaručuji

Machyska napsal(a):
Nic nepochopil, každý je tady snadný cíl pro duševní chudáky a slabochy beze jména, kteří jsem přijdou se záměrem někomu cíleně ublížit...

Předpokládala jsem, že na fórum chodí lidé, kteří si chtějí pokecat a probrat zkušenosti.
Vše v pozitivní náladě, bez napadání a urážení. Jediná cesta je tyto příspěvky ignorovat.
Naštěstí je mnohem víc těch pěkných a povzbudivých, a to je dobře.

Když jsem dříve na ifaunu chodila nakukovat, tak sem tam jsem viděla takové agresivní či urážlivé příspěvky. Ale teď je to tady takové kultivované. Což byl mimo jiné i důvod, že jsem se konečně zaregistrovala.

No, na mně to zapůsobilo, že pánovi prostě z nějakého důvodu leží speciálně "Fíkovnice" v žaludku četností a formou svých příspěvků + byl asi "krmen" bratrem moudry ohledně diagnozy.
Jestli ovšem bratr veterinář existuje, jestli to nemělo sloužit jen jako opora jeho tvrzení o předčasném uspání kocourka a o možnosti úspěšné léčby (aby to vypadalo odborně) - těžko říct.
Jenže tady všichni víme, jak je to s veterináři. Málokdy se dva shodnou. Víme, jak je to s nemocnými zvířaty, diagnozou a prognozou. Kolikrát, když nejde o banalitu, je problém určit CO zvířeti je, natož JAK se to bude vyvíjet.
Vzhledem k tomu, že nikdy neuvedl nic, čím by svá tvrzení podepřel, nad čím by se dalo opravdu debatovat (pouze domněnky), tak je to stejně jen takový "výkřik do tmy".

Člověk úplně přehlídl, to co tu nějaký hňup vyplodil. Strejdo, běž prudit někam jinam, myslím, že tu nikdo není na ubožáky jako jsi ty zvědavý. Smutný život, toho, kdo se musí navážet do utrpení jiných.

Acamar napsal(a):
Když jsem dříve na ifaunu chodila nakukovat, tak sem tam jsem viděla takové agresivní či urážlivé příspěvky. Ale teď je to tady takové kultivované. Což byl mimo jiné i důvod, že jsem se konečně zaregistrovala.

No, na mně to zapůsobilo, že pánovi prostě z nějakého důvodu leží speciálně "Fíkovnice" v žaludku četností a formou svých příspěvků + byl asi "krmen" bratrem moudry ohledně diagnozy.
Jestli ovšem bratr veterinář existuje, jestli to nemělo sloužit jen jako opora jeho tvrzení o předčasném uspání kocourka a o možnosti úspěšné léčby (aby to vypadalo odborně) - těžko říct.
Jenže tady všichni víme, jak je to s veterináři. Málokdy se dva shodnou. Víme, jak je to s nemocnými zvířaty, diagnozou a prognozou. Kolikrát, když nejde o banalitu, je problém určit CO zvířeti je, natož JAK se to bude vyvíjet.
Vzhledem k tomu, že nikdy neuvedl nic, čím by svá tvrzení podepřel, nad čím by se dalo opravdu debatovat (pouze domněnky), tak je to stejně jen takový "výkřik do tmy".

Naprosto s váma souhlasím v tom určování diagnózy. Taky se toho u našeho kocourka nemůžeme dopátrat...

Nepátrejte.
Nechte ho žít.

rapotacka11 napsal(a):
Nepátrejte.
Nechte ho žít.

No nechte ho žít. Je na tom dost špatně a nejde jim přijít na příčinu.

Tina125 napsal(a):
No nechte ho žít. Je na tom dost špatně a nejde jim přijít na příčinu.

Vždyť to kolikrát nezjistí ani u člověka. Leda při pitvě.
Netrápila bych ho...

rapotacka11 napsal(a):
Vždyť to kolikrát nezjistí ani u člověka. Leda při pitvě.
Netrápila bych ho...

Já vím jak to myslíte a na jednu stranu máte aji pravdu. Ale ono je to strašně těžký. Je tak mladý. Nechci, aby to znělo sobecky...

Taky jsem přemýšlela jestli ho někdy netrápíme, ale je to opravdu velký bojovník. A pokaždé když se mu uleví, tak je moc vidět jak obrovskou chuť má do života. Pak se jídlem doslova cpe a pořád lítá a hraje si a mazlí se. Je úžasnej. Nevím co v jeho těle pořád brání tomu, aby se stabilizoval. Protože je mu vždycky na chvíli dobře a pak zase hůř.

U něj jsem hodně na vážkách, ale on sám vypadá jakoby chtěl. Opravdu pokaždý, když se mu jen trochu uleví, tak neskutečně ožije. Tak nevím co dál...

Já bych všemu nechala volný průběh...

rapotacka11 napsal(a):
Já bych všemu nechala volný průběh...

Tak už by tady dávno nebyl. Ale chápu vás. Každý to má jinak. Já s ním klidně budu bojovat dokud uvidím, že on tu chuť má. V momentě kdy uvidím, že ji ztratil, tak potom to už asi fakt nebude mít cenu...

Tina125 napsal(a):
Já vím jak to myslíte a na jednu stranu máte aji pravdu. Ale ono je to strašně těžký. Je tak mladý. Nechci, aby to znělo sobecky...

Taky jsem přemýšlela jestli ho někdy netrápíme, ale je to opravdu velký bojovník. A pokaždé když se mu uleví, tak je moc vidět jak obrovskou chuť má do života. Pak se jídlem doslova cpe a pořád lítá a hraje si a mazlí se. Je úžasnej. Nevím co v jeho těle pořád brání tomu, aby se stabilizoval. Protože je mu vždycky na chvíli dobře a pak zase hůř.

U něj jsem hodně na vážkách, ale on sám vypadá jakoby chtěl. Opravdu pokaždý, když se mu jen trochu uleví, tak neskutečně ožije. Tak nevím co dál...

Nojo, ony ty zvířata umí žít přítomným okamžikem a netrápí se, co bude.

Taky bych Tino na Vašem místě nevěděla...

Kočičí svět napsal(a):
Vůbec na jeho příspěvky nereagujte ani je nekopírujte a bude klid, to vám zaručuji

Tina125 napsal(a):
Tak už by tady dávno nebyl. Ale chápu vás. Každý to má jinak. Já s ním klidně budu bojovat dokud uvidím, že on tu chuť má. V momentě kdy uvidím, že ji ztratil, tak potom to už asi fakt nebude mít cenu...

Určitě to děláte dobře. Jen se bojíte, že to jednou nepůjde, ale to je život.

Moc držím pěsti kocourkovi, aby mu bylo co nejdéle dobře. Dobrou rodinku má a on to určitě ví.

Machyska napsal(a):
Určitě to děláte dobře. Jen se bojíte, že to jednou nepůjde, ale to je život.

Moc držím pěsti kocourkovi, aby mu bylo co nejdéle dobře. Dobrou rodinku má a on to určitě ví.

Děkuji, snad jo. Máte pravdu. Z toho mám strach. A ještě víc se obávám, že podle toho jak se to teď vyvíjí, že ta chvíle přijde už hodně brzo...

Celou dobu jsme se snažili dát mu maximum co šlo. Ale stejně mě to štve. Ale tak na tohle se nedá připrait. To znáte. Každý tady přišel o některé své miláčky. Jen je to hrozně brzo...

A šíleně jsem si ho zamilovala. A vím, že někomu to třeba přijde hloupé, ale já ty odchody strašně špatně snáším. A ve výsledku je na tom stejně nejhůř on.

Tina125 napsal(a):
Já vím jak to myslíte a na jednu stranu máte aji pravdu. Ale ono je to strašně těžký. Je tak mladý. Nechci, aby to znělo sobecky...

Taky jsem přemýšlela jestli ho někdy netrápíme, ale je to opravdu velký bojovník. A pokaždé když se mu uleví, tak je moc vidět jak obrovskou chuť má do života. Pak se jídlem doslova cpe a pořád lítá a hraje si a mazlí se. Je úžasnej. Nevím co v jeho těle pořád brání tomu, aby se stabilizoval. Protože je mu vždycky na chvíli dobře a pak zase hůř.

U něj jsem hodně na vážkách, ale on sám vypadá jakoby chtěl. Opravdu pokaždý, když se mu jen trochu uleví, tak neskutečně ožije. Tak nevím co dál...

"Tino", a co teda ten test na FIV/FeLV? Nenecháte jej udělat? Kocourovi odeberou jen asi dvě kapky krve a test je za chvilku hotový. Ale je to fakt síla, že je chudáček tak moc nemocný... Zajímalo by mě, jestli aspoň něco o těch nemocech v útulku věděli, ale asi ne. Jen se mi nelíbí, že měl plno parazitů - od útulků právě očekávám aspoň to odblešení a zbavení parazitů...

Acamar napsal(a):
Když jsem dříve na ifaunu chodila nakukovat, tak sem tam jsem viděla takové agresivní či urážlivé příspěvky. Ale teď je to tady takové kultivované. Což byl mimo jiné i důvod, že jsem se konečně zaregistrovala.

No, na mně to zapůsobilo, že pánovi prostě z nějakého důvodu leží speciálně "Fíkovnice" v žaludku četností a formou svých příspěvků + byl asi "krmen" bratrem moudry ohledně diagnozy.
Jestli ovšem bratr veterinář existuje, jestli to nemělo sloužit jen jako opora jeho tvrzení o předčasném uspání kocourka a o možnosti úspěšné léčby (aby to vypadalo odborně) - těžko říct.
Jenže tady všichni víme, jak je to s veterináři. Málokdy se dva shodnou. Víme, jak je to s nemocnými zvířaty, diagnozou a prognozou. Kolikrát, když nejde o banalitu, je problém určit CO zvířeti je, natož JAK se to bude vyvíjet.
Vzhledem k tomu, že nikdy neuvedl nic, čím by svá tvrzení podepřel, nad čím by se dalo opravdu debatovat (pouze domněnky), tak je to stejně jen takový "výkřik do tmy".

"Acamar", pokusím se tomu tématu již nevěnovat, ale poslední poznámka: já jsem si naprosto jistá, že žádný bratr veterinář neexistuje. A terč jsem byla proto, že věděl, že teď zrovna mám velmi smutné životní období - takže podle mě z nějakých sadistických pohnutek se chtěl v tom šťourat a obviňovat mě ve smyslu tom, že kocourek mohl ještě žít, apod. Naštěstí v tomto mám tak jasno, jako snad v ničem a jeho nemocný mozek mě nemohl nahlodat. Už bych bývala nesnesla se dívat jak kocourka ta nemoc doslova vycucává, takže zpětně - možná jsem jej měla nechat uspat třeba o nějaké 3 dny dříve, ale i takto to beru jako své dobré rozhodnutí. Navíc kocourek odešel opravdu klidně. To s tím minulým to bylo mnohem horší...
A k té kultivovanosti - ano, já sem chodím docela dlouho, byla tu tzv. moderovaná a pak nemoderovaná diskuze. A na té nemoderce tam se to hemžilo vulgarismy, urážkami, to byl fakt děs!

Tina125 napsal(a):
Děkuji, snad jo. Máte pravdu. Z toho mám strach. A ještě víc se obávám, že podle toho jak se to teď vyvíjí, že ta chvíle přijde už hodně brzo...

Celou dobu jsme se snažili dát mu maximum co šlo. Ale stejně mě to štve. Ale tak na tohle se nedá připrait. To znáte. Každý tady přišel o některé své miláčky. Jen je to hrozně brzo...

A šíleně jsem si ho zamilovala. A vím, že někomu to třeba přijde hloupé, ale já ty odchody strašně špatně snáším. A ve výsledku je na tom stejně nejhůř on.

Ve výsledku na tom budete mnohem hůř než on. On až přijde jeho čas, tak jen usne a už ho nebude nic trápit, bolet a nebude o ničem vědět, ale Vy se trápit budete, jelikož Vám bude scházet a bude Vám po něm smutno...

Taky jsem přišla o kočičku 10-ti měsíční a trvalo tři týdny než jsem dokázala alespoň spát celou noc..., je to těžké, ale věřte, že Vám opravdu rozumím. Jsem taky taková strašně si to zabírám, jsou to členové rodiny ne zvířátka.

Pohlaďte za mě kocourka a myslete pozitivně, kocourek pozná když jste smutná.

fikovnice napsal(a):
"Tino", a co teda ten test na FIV/FeLV? Nenecháte jej udělat? Kocourovi odeberou jen asi dvě kapky krve a test je za chvilku hotový. Ale je to fakt síla, že je chudáček tak moc nemocný... Zajímalo by mě, jestli aspoň něco o těch nemocech v útulku věděli, ale asi ne. Jen se mi nelíbí, že měl plno parazitů - od útulků právě očekávám aspoň to odblešení a zbavení parazitů...

Já nevím, to musím probrat s doktorkou až tam půjdeme příští týden. Ale zase je fakt, že je to divný když je testují v útulku. Jinak si myslím, že o těch nemocech nevěděli, protože tam nebyl ani měsíc. A to stejný u těch parazitů. Jeden Stronghold dostal, ale to nestačilo. Vždyť my jsme se jich zbavovali ještě dýl jak půl roku...

Tina125 napsal(a):
Já nevím, to musím probrat s doktorkou až tam půjdeme příští týden. Ale zase je fakt, že je to divný když je testují v útulku. Jinak si myslím, že o těch nemocech nevěděli, protože tam nebyl ani měsíc. A to stejný u těch parazitů. Jeden Stronghold dostal, ale to nestačilo. Vždyť my jsme se jich zbavovali ještě dýl jak půl roku...

Někdo tu psal, že na FeLV se někdy doporučují dva testy. Že ze začátku po nákaze zvíře může být ještě negativní. Už si nepamatuji, kdo to tu vkládal...
Ale úplně mě šokovalo (čtu to také vše postupně), že přemýšlíte o tom, že by snad už brzy nebyl... Já si říkám, že pokud fakt nemá např. tu FeLV, a Vy vidíte, že má chuť do života, tak bych za něj bojovala. Mám tím na mysli, že pokud má nemocné srdce a ledviny a musí třeba denně brát léky, tak bych do toho šla. Za toho předpokladu, že kocourka kromě nějakých propadů baví život, a to jste psala, že ano. On je mladší než byl můj Hippísek, že? Hippie umřel téměř přesně ve dvou letech života. Ale s nemocným srdcem a ledvinami se dá žít při adekvátní léčbě dlouho...
Moc a moc Vám držím pěsti!
A máte asi na mysli dr. Š., že? Já možná konečně příští týden tam také zajdu s kocourkem. Chci se pozeptat na očkování. I když zas mě trochu nahlodala "Happylife", která váha, zda koťata vůbec očkovat. Fido byl totiž po očkování vždy nejméně 24hod špatný a míval i horečku. Ty názory na očkování se různí. Co vím, že jej určitě nenechám očkovat proti vzteklině.

Machyska napsal(a):
Ve výsledku na tom budete mnohem hůř než on. On až přijde jeho čas, tak jen usne a už ho nebude nic trápit, bolet a nebude o ničem vědět, ale Vy se trápit budete, jelikož Vám bude scházet a bude Vám po něm smutno...

Taky jsem přišla o kočičku 10-ti měsíční a trvalo tři týdny než jsem dokázala alespoň spát celou noc..., je to těžké, ale věřte, že Vám opravdu rozumím. Jsem taky taková strašně si to zabírám, jsou to členové rodiny ne zvířátka.

Pohlaďte za mě kocourka a myslete pozitivně, kocourek pozná když jste smutná.

To možná jo. A hodně mi po něm bude smutno. Bylo to s ním těžký ze začátku. On se nás tak strašně bál, že byl celkem dost agresivní. A když jsme si k sobě tu cestičku našli, tak začali přicházet tyhle hrůzy.

Tak to taky znáte. Minulej rok mi umřel kocourek. Bylo mu 13,5 let. Měla jsme ho ani ne od jeho 2 měsíců. Tohle byla moje úplně největší láska. Bylo to...ani nevím jak to popsat. Hodně drsný se s ním rozloučit.

A z tohohle kocourka se nakonec vyklubal tak úžasný a hodný umazlenec. Je to navíc hrozně brzo po tom předchozím. Nějak mi nejde být pozitivní. Máme aji hodně jiných starostí a já to nějak nedávám. Samozřejmě si tu nechci vylívat srdíčko. Vím, že spousta lidí je na tom hůř. Holt asi je to špatný období.

Navíc mi to přijde hrozný aji vůči druhé kočičce. Ona je povahově trochu zvláštní. Velkej bojínek a trochu blázen. Když nám odešel předchozí kocourek, tak celé noci prochodila a mňoukala a pořád ho hledala. A aji přes den. Nechtěla baštit a spala minimálně. Ona s ním vyrůstala. A je vidět podle chování, že tohohle má paradoxně raději. On ji znovu probral k životu. Je jí už 11 let.

Já budu doufat, že ještě vydrží. On je takhle zatím veselej. Ani by jste neřekla na pohled, že mu něco je. Ale já už na drobných naznacích poznám, že se nelepší. A na to kolik bere léků...Očividně ani ta antibiotika nezabírají. Ale jak jsem psala, je to bojovník. A my budeme do poslední chvíle kdy to půjde bojovat s ním...

fikovnice napsal(a):
Někdo tu psal, že na FeLV se někdy doporučují dva testy. Že ze začátku po nákaze zvíře může být ještě negativní. Už si nepamatuji, kdo to tu vkládal...
Ale úplně mě šokovalo (čtu to také vše postupně), že přemýšlíte o tom, že by snad už brzy nebyl... Já si říkám, že pokud fakt nemá např. tu FeLV, a Vy vidíte, že má chuť do života, tak bych za něj bojovala. Mám tím na mysli, že pokud má nemocné srdce a ledviny a musí třeba denně brát léky, tak bych do toho šla. Za toho předpokladu, že kocourka kromě nějakých propadů baví život, a to jste psala, že ano. On je mladší než byl můj Hippísek, že? Hippie umřel téměř přesně ve dvou letech života. Ale s nemocným srdcem a ledvinami se dá žít při adekvátní léčbě dlouho...
Moc a moc Vám držím pěsti!
A máte asi na mysli dr. Š., že? Já možná konečně příští týden tam také zajdu s kocourkem. Chci se pozeptat na očkování. I když zas mě trochu nahlodala "Happylife", která váha, zda koťata vůbec očkovat. Fido byl totiž po očkování vždy nejméně 24hod špatný a míval i horečku. Ty názory na očkování se různí. Co vím, že jej určitě nenechám očkovat proti vzteklině.

Víte on ale není problém, že by musel brát léky, ale to, že se aji na nich pomalu zhoršuje. Jenomže mu ty ledviny právě selhaly už 3x. Nebo lépe řečeno 3x mu šly hodnoty nahoru a to srdce se taky nelepší. On je jako by byl imunní vůči lékům. Nebo jak už jsem tu psala: po týdnu užívání mu RenAvast srazil crea téměř zpět, ale za dalších 14 už šly ty hodnoty opět nahoru. Tohle nikomu nejde do hlavy. A takhle je to v podstatě se všama lékama u něj.

Probírala jsem to tu s někým já to dvojí testování a asi to fakt bude nepravděpodobné. Ale FeLV mi na něj zrovna moc nesedí. To spíš když už tak FIV. Ale fakt nevím, nemám s tím žádnou zkušenost.

Tina125 napsal(a):
To možná jo. A hodně mi po něm bude smutno. Bylo to s ním těžký ze začátku. On se nás tak strašně bál, že byl celkem dost agresivní. A když jsme si k sobě tu cestičku našli, tak začali přicházet tyhle hrůzy.

Tak to taky znáte. Minulej rok mi umřel kocourek. Bylo mu 13,5 let. Měla jsme ho ani ne od jeho 2 měsíců. Tohle byla moje úplně největší láska. Bylo to...ani nevím jak to popsat. Hodně drsný se s ním rozloučit.

A z tohohle kocourka se nakonec vyklubal tak úžasný a hodný umazlenec. Je to navíc hrozně brzo po tom předchozím. Nějak mi nejde být pozitivní. Máme aji hodně jiných starostí a já to nějak nedávám. Samozřejmě si tu nechci vylívat srdíčko. Vím, že spousta lidí je na tom hůř. Holt asi je to špatný období.

Navíc mi to přijde hrozný aji vůči druhé kočičce. Ona je povahově trochu zvláštní. Velkej bojínek a trochu blázen. Když nám odešel předchozí kocourek, tak celé noci prochodila a mňoukala a pořád ho hledala. A aji přes den. Nechtěla baštit a spala minimálně. Ona s ním vyrůstala. A je vidět podle chování, že tohohle má paradoxně raději. On ji znovu probral k životu. Je jí už 11 let.

Já budu doufat, že ještě vydrží. On je takhle zatím veselej. Ani by jste neřekla na pohled, že mu něco je. Ale já už na drobných naznacích poznám, že se nelepší. A na to kolik bere léků...Očividně ani ta antibiotika nezabírají. Ale jak jsem psala, je to bojovník. A my budeme do poslední chvíle kdy to půjde bojovat s ním...

Jejda, ještě že tam máte ten poslední odstavec. Ten vzbuzuje naději. Jinak jsem to četla a úplně mě svíralo (vždyť je to teprve 8dní od odchodu Hippíska). Pokud fakt má chuť bojovat, tak do toho běžte s ním. Já se tu pořád ptala, jak TO poznám - kdy mám nechat už kocourka uspat. A když to přišlo, tak jsem to fakt poznala. Ve Vašem případě si myslím, že ještě určitě stojí za to zabojovat.

fikovnice napsal(a):
Jejda, ještě že tam máte ten poslední odstavec. Ten vzbuzuje naději. Jinak jsem to četla a úplně mě svíralo (vždyť je to teprve 8dní od odchodu Hippíska). Pokud fakt má chuť bojovat, tak do toho běžte s ním. Já se tu pořád ptala, jak TO poznám - kdy mám nechat už kocourka uspat. A když to přišlo, tak jsem to fakt poznala. Ve Vašem případě si myslím, že ještě určitě stojí za to zabojovat.

Já vím, ale bohužel to tak je. Nevím co se děje aji se mnou.

Ale já to nehodlám vzdám, to ani náhodou. A on má opravdu tu chuť. Ale bohužel nás ty jeho nemoci i přes ten boj neustále porážejí a prostě už nějak nevím co dál.

Přichází v úvahu vyšetření, který by ale s největší pravděpodobností stejně nezvládl, protože by musel do sedace.

Tina125 napsal(a):
Víte on ale není problém, že by musel brát léky, ale to, že se aji na nich pomalu zhoršuje. Jenomže mu ty ledviny právě selhaly už 3x. Nebo lépe řečeno 3x mu šly hodnoty nahoru a to srdce se taky nelepší. On je jako by byl imunní vůči lékům. Nebo jak už jsem tu psala: po týdnu užívání mu RenAvast srazil crea téměř zpět, ale za dalších 14 už šly ty hodnoty opět nahoru. Tohle nikomu nejde do hlavy. A takhle je to v podstatě se všama lékama u něj.

Probírala jsem to tu s někým já to dvojí testování a asi to fakt bude nepravděpodobné. Ale FeLV mi na něj zrovna moc nesedí. To spíš když už tak FIV. Ale fakt nevím, nemám s tím žádnou zkušenost.

No je pravda, že při FeLV (ale i při FIV) by kocourek už asi nebyl. To je fakt. Veti mi řekli, že se s případem, kdy se kocour z tak šíleného propadu spraví do normálu a byl se mnou ještě 2 měsíce, ještě nesetkali. Že to fakt byl zázrak. Takže teď mi došlo, že tady ty hnusné "F" nemoci by to být neměly. On má možná nahlodanou imunitu z toho jak žil jako úplné kotě, což jste psala, že neví ani v útulku. Já myslím, že na tom raném období závisí nejen psychika a socializace pak v dospělosti, ale i sklon k nemocem. Já třeba přičítám Hippieho smrt, resp. tu jeho nemoc, tomu, že jej jako úplně malilinké koťatko hodili Cikáni do popelnice. Jeho bráška umřel, takže to muselo být úděsné.
Tak mě napadá, Vy jste zkoušela ten Imunoglukan, co tu všichni doporučují? A pak ještě tu Calopet pastu, aby měl kocourek sílu bojovat? To bylo zvláštní, po tom prvním ataku nemoci mi Hippie Calopet pastu jedl, bylo to v době, kdy nechtěl nic jíst, přijde mi to teď zpětně, že fakt věděl, že musí něco jíst - že prostě tehdy zabojoval o život. Při druhé atace už jej Calopetka nezajímala.
No ale ten Imunoglukan by neměl co vím zatěžovat játra ani ledviny. Myslím, že u toho Vašeho kocourka by prostě bylo potřeba nějak nastartovat jeho vlastní imunitu - aby mohl bojovat i sám, a ne jen prostřednictvím léků.

Tina125 napsal(a):
Já vím, ale bohužel to tak je. Nevím co se děje aji se mnou.

Ale já to nehodlám vzdám, to ani náhodou. A on má opravdu tu chuť. Ale bohužel nás ty jeho nemoci i přes ten boj neustále porážejí a prostě už nějak nevím co dál.

Přichází v úvahu vyšetření, který by ale s největší pravděpodobností stejně nezvládl, protože by musel do sedace.

Můžete mi prosím napsat o jaké vyšetření se jedná? Klidně do SZ.

Tina125 napsal(a):
Já vím, ale bohužel to tak je. Nevím co se děje aji se mnou.

Ale já to nehodlám vzdám, to ani náhodou. A on má opravdu tu chuť. Ale bohužel nás ty jeho nemoci i přes ten boj neustále porážejí a prostě už nějak nevím co dál.

Přichází v úvahu vyšetření, který by ale s největší pravděpodobností stejně nezvládl, protože by musel do sedace.

"Nevím co se děje aji se mnou."

"Tino", já to tak pak měla s Hippiem taky. Bylo mi strašně zle, že mi chvílemi připadalo, že tu nemoc tak nějak prožívám a procházím jí i já. Holt to tak máme my, kteří jsme na ty čtyřnožce hodně navázaní.

Tina125 napsal(a):
Já vím, ale bohužel to tak je. Nevím co se děje aji se mnou.

Ale já to nehodlám vzdám, to ani náhodou. A on má opravdu tu chuť. Ale bohužel nás ty jeho nemoci i přes ten boj neustále porážejí a prostě už nějak nevím co dál.

Přichází v úvahu vyšetření, který by ale s největší pravděpodobností stejně nezvládl, protože by musel do sedace.

Ještě mě napadá - vím, že se Vám moc nechce měnit veterinu - ale přece jen aspoň konzultace s nějakým vetem, který by se zabýval možná specializovaněji třeba na tu imunitu. Nemám ani tak na mysli tam vézt kocourka - to je pro zvířata stresující. Ale jak jsme tu psali o těch lékařských zprávách, tak myslím, že si ji můžete vyžádat, včetně hodnot (např. laboratoř apod.). Teda ne, že myslím, ale jako majitelka zvířete na to máte zcela jistě právo.

fikovnice napsal(a):
No je pravda, že při FeLV (ale i při FIV) by kocourek už asi nebyl. To je fakt. Veti mi řekli, že se s případem, kdy se kocour z tak šíleného propadu spraví do normálu a byl se mnou ještě 2 měsíce, ještě nesetkali. Že to fakt byl zázrak. Takže teď mi došlo, že tady ty hnusné "F" nemoci by to být neměly. On má možná nahlodanou imunitu z toho jak žil jako úplné kotě, což jste psala, že neví ani v útulku. Já myslím, že na tom raném období závisí nejen psychika a socializace pak v dospělosti, ale i sklon k nemocem. Já třeba přičítám Hippieho smrt, resp. tu jeho nemoc, tomu, že jej jako úplně malilinké koťatko hodili Cikáni do popelnice. Jeho bráška umřel, takže to muselo být úděsné.
Tak mě napadá, Vy jste zkoušela ten Imunoglukan, co tu všichni doporučují? A pak ještě tu Calopet pastu, aby měl kocourek sílu bojovat? To bylo zvláštní, po tom prvním ataku nemoci mi Hippie Calopet pastu jedl, bylo to v době, kdy nechtěl nic jíst, přijde mi to teď zpětně, že fakt věděl, že musí něco jíst - že prostě tehdy zabojoval o život. Při druhé atace už jej Calopetka nezajímala.
No ale ten Imunoglukan by neměl co vím zatěžovat játra ani ledviny. Myslím, že u toho Vašeho kocourka by prostě bylo potřeba nějak nastartovat jeho vlastní imunitu - aby mohl bojovat i sám, a ne jen prostřednictvím léků.

Já nevím, ale Calopetka pro ledvináře není vhodná, ne? On měl tolik doplňků a nic nefunguje, takže si nemyslím, že by ty kapky pomohly.

Ona si myslí, že má něco na plicích, protože těma to všechno úplně začalo. A aji posledně říkala, že to jeho dýchání je opět takový hlasitý a drsný. Byla docela překvapená, že jsme s kolegyní nikdy nedělali RTG hrudníku, takže asi to se bude dělat. A to vyšetření by bylo udělat stěr přímo z plic.

Tak třeba už bylo kocourkovi tak špatně, že už nechtěl ani tu Calopetku...

A co se bude hledat na těch plících?
Když se nic nenajde, zbytečné trápení.
Když se něco najde, tak co dál ?

Tina125 napsal(a):
Já nevím, ale Calopetka pro ledvináře není vhodná, ne? On měl tolik doplňků a nic nefunguje, takže si nemyslím, že by ty kapky pomohly.

Ona si myslí, že má něco na plicích, protože těma to všechno úplně začalo. A aji posledně říkala, že to jeho dýchání je opět takový hlasitý a drsný. Byla docela překvapená, že jsme s kolegyní nikdy nedělali RTG hrudníku, takže asi to se bude dělat. A to vyšetření by bylo udělat stěr přímo z plic.

Tak třeba už bylo kocourkovi tak špatně, že už nechtěl ani tu Calopetku...

Jejda, narovinu - do toho stěru - zřejmě z bronchů (průdušek) bych asi nešla...

rapotacka11 napsal(a):
A co se bude hledat na těch plících?
Když se nic nenajde, zbytečné trápení.
Když se něco najde, tak co dál ?

No hledalo by se jaká je to konkrétně infekce. Ale ono se to dělat nebude...

fikovnice napsal(a):
Jejda, narovinu - do toho stěru - zřejmě z bronchů (průdušek) bych asi nešla...

Však už jsem psala, že ne. Ona ani ta doktorka pro to není. Sama říkala, že by to ani nezvládl.

Tina125 napsal(a):
Já nevím, ale Calopetka pro ledvináře není vhodná, ne? On měl tolik doplňků a nic nefunguje, takže si nemyslím, že by ty kapky pomohly.

Ona si myslí, že má něco na plicích, protože těma to všechno úplně začalo. A aji posledně říkala, že to jeho dýchání je opět takový hlasitý a drsný. Byla docela překvapená, že jsme s kolegyní nikdy nedělali RTG hrudníku, takže asi to se bude dělat. A to vyšetření by bylo udělat stěr přímo z plic.

Tak třeba už bylo kocourkovi tak špatně, že už nechtěl ani tu Calopetku...

Já Calopetku poznala až od zdejších kočkařů. Pokud je na tom kocourek opravdu hodně špatně, ale přitom chce ještě zabojovat, tak bych neřešila jestli ledvinář Calopetku může nebo ne. Ale berte to jen jako můj názor. Jde mi o posílení Vašeho kocourka - aby měl prostě kapacitu, aby měl z čeho brát, pokud chce ještě bojovat o život.

fikovnice napsal(a):
Já Calopetku poznala až od zdejších kočkařů. Pokud je na tom kocourek opravdu hodně špatně, ale přitom chce ještě zabojovat, tak bych neřešila jestli ledvinář Calopetku může nebo ne. Ale berte to jen jako můj názor. Jde mi o posílení Vašeho kocourka - aby měl prostě kapacitu, aby měl z čeho brát, pokud chce ještě bojovat o život.

Ale on baští, jen ne tolik jako předtím, ale nemůžu říct, že by nejedl. On zatím vypadá dobře. Aji si hraje.

Tady jde o to, že i přes všechny léky jdou ty hodnoty pomaličku pořád nahoru. No a pak přijde chvíli, kdy už dobrej nebude.

Tina125 napsal(a):
Ale on baští, jen ne tolik jako předtím, ale nemůžu říct, že by nejedl. On zatím vypadá dobře. Aji si hraje.

Tady jde o to, že i přes všechny léky jdou ty hodnoty pomaličku pořád nahoru. No a pak přijde chvíli, kdy už dobrej nebude.

Aha, tak v tom případě možná nezbývá nic jiného než si s ním užívat co nejvíc a tak dlouho, dokud on bude dobrý - ve smyslu, že bude jíst, že si bude chtít hrát, zkrátka bude žít. Ne jen živořit. No a třeba se stane zázrak (ony se opravdu někdy stávají) a kocourek se stabilizuje buď na normu nebo aspoň na nějaké přijatelné hodnoty. Moc bych Vám to přála!

Když to nemá být v pořádku, nač mu prodlužovat trápení?
Dopřejte mu, co můžete.
Doktorům bych se vyhýbala a nechala
drobka v klidu.
Ale každý to máme jinak...

fikovnice napsal(a):
Aha, tak v tom případě možná nezbývá nic jiného než si s ním užívat co nejvíc a tak dlouho, dokud on bude dobrý - ve smyslu, že bude jíst, že si bude chtít hrát, zkrátka bude žít. Ne jen živořit. No a třeba se stane zázrak (ony se opravdu někdy stávají) a kocourek se stabilizuje buď na normu nebo aspoň na nějaké přijatelné hodnoty. Moc bych Vám to přála!

No a to je právě to co celou dobu myslím, nevím jestli jsem to špatně vyjadřovala. Jako že ta chvíle už se bohužel asi blíží. Uvidíme no.

A pro rapotacka 11: zatím se netrápí a když už bude, tak ho samozřejmě trápit nenechám...

Tina125 napsal(a):
No a to je právě to co celou dobu myslím, nevím jestli jsem to špatně vyjadřovala. Jako že ta chvíle už se bohužel asi blíží. Uvidíme no.

A pro rapotacka 11: zatím se netrápí a když už bude, tak ho samozřejmě trápit nenechám...

"Tino", to snad ne! Já mám pořád Vašeho kocourka zafixovaného jako ještě mladinkého - kolik mu teď je? Škoda, že se teda asi nepřišlo na příčinu, proč mu selhává srdce. Ty ledviny předpokládám od toho srdce, že?
Ale jak jsem psala, opravdu se občas dějí i zázraky...já vím, u nás to bylo jen na dva měsíce - ale já jsem za ty dva měsíce, které dostal Hippísek navíc, šťastná. Podle doktorů měl umřít do několika dnů od vypuknutí nemoci, to bylo na přelomu června a července.
Uvidíte...kéž se to u Vás ještě zvrtne k dobrému!

Tina125 napsal(a):
No a to je právě to co celou dobu myslím, nevím jestli jsem to špatně vyjadřovala. Jako že ta chvíle už se bohužel asi blíží. Uvidíme no.

A pro rapotacka 11: zatím se netrápí a když už bude, tak ho samozřejmě trápit nenechám...

Ještě se zeptám. Asi chodíte k dr. Š., že? Jaký ona má na to vše názor? Psala jste, že se na té klinice dr. někdy liší v názorech. Já bych se asi řídila názorem dr. Š., protože k ní jste asi chodili a chodíte nejvíc. Nenavrhovala třeba nějak podpořit tu imunitu, aby mohl se všemi těmi nemocemi bojovat? Je tak mladý...
P.S. Hippiemu asi 3x píchala vitamíny, dávala mu C, vit. B, železo... U nás už to ale šanci na úspěch nemělo...

Tina125 napsal(a):
No a to je právě to co celou dobu myslím, nevím jestli jsem to špatně vyjadřovala. Jako že ta chvíle už se bohužel asi blíží. Uvidíme no.

A pro rapotacka 11: zatím se netrápí a když už bude, tak ho samozřejmě trápit nenechám...

Jo a ještě jsem se chtěla na něco zeptat. Když je kocourek špatný a má nějaký propad, jak to nese kočička? U nás to totiž bylo tak, že když už Hippísek většinu času proležel a prospal, tak velký se jej občas snažil vyburcovat - já myslela, že mu ubližuje, šel třeba zubama mu po kůži na hřbetě, ale všimla jsem si, že ty zuby používá opatrně, že nestiskává. No a dr. mi pak právě řekla, že se jej tím asi snaží nějak zaktivizovat...

fikovnice napsal(a):
"Tino", to snad ne! Já mám pořád Vašeho kocourka zafixovaného jako ještě mladinkého - kolik mu teď je? Škoda, že se teda asi nepřišlo na příčinu, proč mu selhává srdce. Ty ledviny předpokládám od toho srdce, že?
Ale jak jsem psala, opravdu se občas dějí i zázraky...já vím, u nás to bylo jen na dva měsíce - ale já jsem za ty dva měsíce, které dostal Hippísek navíc, šťastná. Podle doktorů měl umřít do několika dnů od vypuknutí nemoci, to bylo na přelomu června a července.
Uvidíte...kéž se to u Vás ještě zvrtne k dobrému!

No někdy v říjnu mu mají být 2 roky. Ano ledviny selhávají kvůli srdci. No podle sona je to prý infekce sedlá na srdce, která na něm udělala ale změny. On pořád s plícama má problém. Myslí si, že tam je původce všech problémů, ale těžko říct.

No za celou dobu jsme rozhodně chodili dýl a víc právě k majitelce dr. O. Měl nějaký tuším aminokyseliny. Ale že by vitamíny, nebo vylože preparáty na zvýšení imunity, tak to nikdy nenavrhla ani jedna. I když ten Enysil tak měl taky fungovat, ale jaksi bohužel...

A u nás tohle druhá kočička nedělá. Na to ona je moc velká dáma. Nedělala to ani u předchozího kocourka. Ale o to víc jej potom hledala.

Je mi to strašně líto, ale já na zázraky bohužel nevěřím...

Tina125 napsal(a):
No někdy v říjnu mu mají být 2 roky. Ano ledviny selhávají kvůli srdci. No podle sona je to prý infekce sedlá na srdce, která na něm udělala ale změny. On pořád s plícama má problém. Myslí si, že tam je původce všech problémů, ale těžko říct.

No za celou dobu jsme rozhodně chodili dýl a víc právě k majitelce dr. O. Měl nějaký tuším aminokyseliny. Ale že by vitamíny, nebo vylože preparáty na zvýšení imunity, tak to nikdy nenavrhla ani jedna. I když ten Enysil tak měl taky fungovat, ale jaksi bohužel...

A u nás tohle druhá kočička nedělá. Na to ona je moc velká dáma. Nedělala to ani u předchozího kocourka. Ale o to víc jej potom hledala.

Je mi to strašně líto, ale já na zázraky bohužel nevěřím...

Ach jo...

Tak bohužel boj s nemocnými ledvinami nezvládla mámina kočenka Sunny za měsíc by měla 8 let tří měsíční boj byl bohužel marný a dnes přišel čas jí to ulehčit a nechat jí bezbolestně odejít. Už byla jen kostřička obalená kůží, když jsi vzpomenu byla to v létě statná kočka plná síly a svalů a na konci podzimu už byla špatná zjistilo se že má těžký zánět ledvin měla kapačky léky vetdietu a bohužel se nezlepšila a pomalu chřadla dnes ráno už chuděrka se ani nezvedla na nožky a se i samovolně vyprazdnovala pod sebe. Přišel její čas . Tímto se s ní i loučím.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To je mi moc líto, byla to nádherná kočička.

Těžko se něco píše, bolet to bolí dlouho. U nás bude v příštím týdnu roční výročí úmrtí naší milované Peggy a je to pořád stejně bolestné.

Taková nádherná celkem mladá číča držte se!

Laila.aila napsal(a):
Tak bohužel boj s nemocnými ledvinami nezvládla mámina kočenka Sunny za měsíc by měla 8 let tří měsíční boj byl bohužel marný a dnes přišel čas jí to ulehčit a nechat jí bezbolestně odejít. Už byla jen kostřička obalená kůží, když jsi vzpomenu byla to v létě statná kočka plná síly a svalů a na konci podzimu už byla špatná zjistilo se že má těžký zánět ledvin měla kapačky léky vetdietu a bohužel se nezlepšila a pomalu chřadla dnes ráno už chuděrka se ani nezvedla na nožky a se i samovolně vyprazdnovala pod sebe. Přišel její čas . Tímto se s ní i loučím.

nádherná kočinka

Děkuji všem byla to užasný mazel měla ráda hlazení na bříšku každý se nás ptal jestli je s PP, ale byla to jen směs kočiček z ulice pamatuji si jako by to bylo dnes, když se na velikonoční pondělí narodila 6.4.2010 a jen co jí maminka očistila a já si jí vzala do rukou natahovala krček na hlazení to nikdy už žádné kotě neudělalo co ona už jako novorozeně byla mazlík. její maminka je naštěstí zdravá a dál žije u maminky. Jméno Sunny právě dostala, že byla takové sluníčko.

Laila.aila napsal(a):
Děkuji všem byla to užasný mazel měla ráda hlazení na bříšku každý se nás ptal jestli je s PP, ale byla to jen směs kočiček z ulice pamatuji si jako by to bylo dnes, když se na velikonoční pondělí narodila 6.4.2010 a jen co jí maminka očistila a já si jí vzala do rukou natahovala krček na hlazení to nikdy už žádné kotě neudělalo co ona už jako novorozeně byla mazlík. její maminka je naštěstí zdravá a dál žije u maminky. Jméno Sunny právě dostala, že byla takové sluníčko.

...tak alespoň, že maminka nezůstala najednou úplně bez kočiny...i když smutek zůstává velký...

No jsou to ted těžké časy před rokem a půl umřel táta a ted i Sunny. Jedna rána za druhou máma má od nás mladého ragdoláka má ted 7 měsíců díky němu zvládala i tu nemoc Sunny líp jinak by se asi sesypala on jí ale nenechal je to záprdelka a takové dětcko co nechce být samo, uplně něco jiného než holky a to byli obě zlatíčka, ale taky prostě už chtěli svůj klid a vždy si někde lehly a mamka o nich pár hodin ani nevěděla, ale to se o Kulíškovi nedá říct vůbec. Dinuška maminka Sunny ho přijala za dva dny bez jakého koliv prskání a syčení a úplně omládla a zase řádí jak mladá a ne 9letá kočka, ale spíš jako by měla rok lumpačí spolu tak že lítá i koberec v uličce do kuchyně.

Laila.aila napsal(a):
No jsou to ted těžké časy před rokem a půl umřel táta a ted i Sunny. Jedna rána za druhou máma má od nás mladého ragdoláka má ted 7 měsíců díky němu zvládala i tu nemoc Sunny líp jinak by se asi sesypala on jí ale nenechal je to záprdelka a takové dětcko co nechce být samo, uplně něco jiného než holky a to byli obě zlatíčka, ale taky prostě už chtěli svůj klid a vždy si někde lehly a mamka o nich pár hodin ani nevěděla, ale to se o Kulíškovi nedá říct vůbec. Dinuška maminka Sunny ho přijala za dva dny bez jakého koliv prskání a syčení a úplně omládla a zase řádí jak mladá a ne 9letá kočka, ale spíš jako by měla rok lumpačí spolu tak že lítá i koberec v uličce do kuchyně.

..někdy to prostě tak nějak jde jedno s druhým...mně vloni na jaře chytnul ošklivý moribundus, že jsem myslela, že je po mně, do toho odešla po takřka dvanácti letech fenka...pak jsem si ošklivě zlomila zápěstí a do toho před týdnem mému prvnímu a jedinému dvouletému vnoučkovi diagnostikovali epilepsii...dnes mám z toho všeho o dvacet kilo méně, nervy nadranc, ale kočinky se zatím drží v pohodě a mám štěně - za chvíli již ročního papillona - takové sluníčko a škodič našich koček - těm nedá pokoj, ale sledovat je spolu při hře nebo praní je lepší než sledovat televizi...