Dobrý den,
mám prosbu o radu, jak postupovat. Mám ragdolla, přes 6 let, přístup na zahradu. Povahově skvělý, nic neničí, je přítulný, akceptuje, že nesmí na postel, stůl, doteď i linku.
Granule má celý den v misce. V poslední době dostává každý den maso. A tady začíná náš problém. Kdykoliv se člověk objeví v kuchyni, hned si za nás sedne na zem a mňouká, mně by to zas až tak nevadilo, ale přítel se nechce u každého pohybu otáčet, aby na něj nešlápl, takže ho z kuchyně vyhání (máme kuchyň propojenou s obývákem, takže není nikde zavřený, jen kouká z místa o 2 m dál. Jakmile se člověk hne od kuchyňské linky, hned předpokládá, že se mu nese maso a letí ke dveřím od předsíně (přes celý obývák a řve a řve a řve. Klidně tohle udělá i 3x během 5ti minut. Další problém je, že pochopil, že se maso chystá na lince a začal tam skákat. S tím se snad poperu, dřív jsem mohla nechat na lince cokoliv (i jeho maso, které se rozpouštělo), dnes už vše schovávám do skříňky na nádobí. Máte nějaký tip, jak toto odnaučit. Maso přestat dávat nechci, ale nechci, aby se jeho domáhání stupňovalo.
Můj plán je vyhánět ho z kuchyně, nikdy nedostane maso, když se připravuje (od linky nedostal nikdy, vždy se mu neslo do misky), nenechávat na lince nic zajímavého, maso mu dávat do misky bez jeho přítomnosti, prostě když spí nebo je venku, aby přišel k misce a najednou tam našel maso - bez toho, aby viděl, že jsem mu ho dala já a "pochází" z linky.
Děkuji za rady.
Je to i o povaze koček. Naší domácností prošlo více koček, ale u žádné nebyl nikdy problém. Jakékoliv jídlo se mohlo nechat i na kuchyňské lince a žádná si nedovolila se ho dotknout. Respektovaly i dobu krmení, takže jsme loudění nikdy nezažili.
Až nyní máme kocourka, který je neskutečný loudil. Jakmile jsme u linky v kteroukoliv dobu, hned je nám v patách a svým "vrkáním" se dožaduje jídla. Na lince nemůžeme nechat nic bez dozoru. On ví, že na linku nesmí, ale v naší nepřítomnosti stejně neodolá. Nejsem zastáncem tvrdého trestání a tak stále trpělivě opakujeme NE, NESMÍŠ. Je to 8-měsíční kotě, tak doufám, že ho to ještě odnaučíme. Zatím ani pravidelná doba krmení nepomáhá. Další dvě naše starší kočky, které s ním sdílejí domácnost to vůbec nedělají. Dokonce stačí i v obýváku jen pohnout pantem, že něco jím a už mě nespustí z očí. Ani náš pes až takhle neloudil. S manželem už jsme se naučili díky kocourkovi se po kuchyni "šourat", jedině takhle odpadá riziko, že na něj šlápnem.
Tak doufám, že trpělivost přece jen přinese "ovoce"...
Bejina
napsal(a):
Je to i o povaze koček. Naší domácností prošlo více koček, ale u žádné nebyl nikdy problém. Jakékoliv jídlo se mohlo nechat i na kuchyňské lince a žádná si nedovolila se ho dotknout. Respektovaly i dobu krmení, takže jsme loudění nikdy nezažili.
Až nyní máme kocourka, který je neskutečný loudil. Jakmile jsme u linky v kteroukoliv dobu, hned je nám v patách a svým "vrkáním" se dožaduje jídla. Na lince nemůžeme nechat nic bez dozoru. On ví, že na linku nesmí, ale v naší nepřítomnosti stejně neodolá. Nejsem zastáncem tvrdého trestání a tak stále trpělivě opakujeme NE, NESMÍŠ. Je to 8-měsíční kotě, tak doufám, že ho to ještě odnaučíme. Zatím ani pravidelná doba krmení nepomáhá. Další dvě naše starší kočky, které s ním sdílejí domácnost to vůbec nedělají. Dokonce stačí i v obýváku jen pohnout pantem, že něco jím a už mě nespustí z očí. Ani náš pes až takhle neloudil. S manželem už jsme se naučili díky kocourkovi se po kuchyni "šourat", jedině takhle odpadá riziko, že na něj šlápnem.
Tak doufám, že trpělivost přece jen přinese "ovoce"...
No já na to nejsem zvyklá, maso dostává tak 3x týdně cca rok a až teď se to začalo takhle stupňovat. Přítel říká, že si za to můžu sama, že jsem vždycky já dělala divadlo když jsem mu nesla maso, jako "poooojď se podívat... nooo masíčkoooo! To bude dobrůůůůtka". A jak jsem mu to nesla, tak jsem cinkla na mističku, aby o tom věděl. Dnes bych si liskla .
Njn musím být důsledná a začít sama u sebe
Bejina
napsal(a):
Je to i o povaze koček. Naší domácností prošlo více koček, ale u žádné nebyl nikdy problém. Jakékoliv jídlo se mohlo nechat i na kuchyňské lince a žádná si nedovolila se ho dotknout. Respektovaly i dobu krmení, takže jsme loudění nikdy nezažili.
Až nyní máme kocourka, který je neskutečný loudil. Jakmile jsme u linky v kteroukoliv dobu, hned je nám v patách a svým "vrkáním" se dožaduje jídla. Na lince nemůžeme nechat nic bez dozoru. On ví, že na linku nesmí, ale v naší nepřítomnosti stejně neodolá. Nejsem zastáncem tvrdého trestání a tak stále trpělivě opakujeme NE, NESMÍŠ. Je to 8-měsíční kotě, tak doufám, že ho to ještě odnaučíme. Zatím ani pravidelná doba krmení nepomáhá. Další dvě naše starší kočky, které s ním sdílejí domácnost to vůbec nedělají. Dokonce stačí i v obýváku jen pohnout pantem, že něco jím a už mě nespustí z očí. Ani náš pes až takhle neloudil. S manželem už jsme se naučili díky kocourkovi se po kuchyni "šourat", jedině takhle odpadá riziko, že na něj šlápnem.
Tak doufám, že trpělivost přece jen přinese "ovoce"...
Budete mít natrénováno na stáří, tedy myslím to šourání!
U nás na lince taky nesmí nic zůstat. Kocourek si to odnese klidně i z misky z vodou. Poprvé, když jsem slyšela divné zvuky (to když seskakoval z linky s kuřecí nohou v pusince), tak jsem přemýšlela co to má za hračku, a až jsem uviděla mokrou stopu mířící do vedlejší místnosti, tak jsem rychle pochopila co se děje . Kradou, jen když si myslí, že je nikdo nevidí
Když něco krájím, tak se kočičáci rádi dívají, ale nikdy si jídlo nevynucují, ale ví, že něco do pusinky určitě dostanou. Pokud řeknu důrazně NE, tak si způsobně sednou a čekají
"seskakoval z linky s kuřecí nohou v pusince.."
Machyska: Když si pomyslím, jak jsem považovala za lovce a byla pyšná na mého kocourka, když si protizákonně sám ulovil plátek šunky z obalu! Ale jeho sláva bledne, porovnání s kuřecí nohou v tlamce vašeho kocourka - máte skvělého lovce, že ho zdravím a obdivuji!
joanne.s
napsal(a):
"seskakoval z linky s kuřecí nohou v pusince.."
Machyska: Když si pomyslím, jak jsem považovala za lovce a byla pyšná na mého kocourka, když si protizákonně sám ulovil plátek šunky z obalu! Ale jeho sláva bledne, porovnání s kuřecí nohou v tlamce vašeho kocourka - máte skvělého lovce, že ho zdravím a obdivuji!
Děkuji
To on se nechá rád pochválit za lov, ale já jsem vytírala půl baráku , protože z toho pytlíku, kde noha byla, crčela voda všude kolem a to se ten lump uklidil v pokoji pod postel, abych to náhodou neměla jednoduché. Nohu pustil až po hře na přetahovanou.
Miláček
Machyska
napsal(a):
Děkuji
To on se nechá rád pochválit za lov, ale já jsem vytírala půl baráku , protože z toho pytlíku, kde noha byla, crčela voda všude kolem a to se ten lump uklidil v pokoji pod postel, abych to náhodou neměla jednoduché. Nohu pustil až po hře na přetahovanou.
Miláček
No jo, když ono to zakázané a ukradené nejvíc chutná... toho se drží i ten náš lumpík.
joanne.s
napsal(a):
Machyska: Cože, vy jste mu jeho lup ani nenechala!? A on se taaak snažil:)
Neříkejte, že ta kuřecí noha byla ještě pak k obědu pro lidi :):).
Přetahovaná byla k tomu účelu, abych mu sundala ten igelitový pytlík, on byl schopný ho sežrat taky
Když už si to tak pěkně ulovil, tak masíčko samozřejmě dostal, ale musel se o něj podělit s ostatními kočičáky. Nic moc nesnědl, on má raději prsíčka a jemně nakrájená. S tou nohou trochu machroval
Bejina
napsal(a):
... no a ještě se s ním přetahovala, to si fakt dovolila dost...
Hry náhodou miluje, byl to jeho nápad. Přetahovanou hrajeme jen občas, zato na schovku hrajeme docela často, a to nikdy nevíš co pod křeslem, nebo za gaučem najdeš.
Někdy jsou to móc zajímavé poklady z darů přírody