Přítel nechce moje kočky

nestranný názor....

moje zvířata jsou moje ruce, nohy, srdce, plíce, oči..........
takže buď celek nebo nic
howgh

dalamanek28 napsal(a):
Dobrý den, potřebovala bych radu a názor.
Jsem s přítelem necelý rok a jsem do něj opravdu zamilovaná. 2 roky zpět jsem si pořídila kočičku a rok na to jsem našla druhou a jsem na ně velmi upnutá.
S přítelem se chceme stěhovat k sobě, ale on za žádnou cenu kočky nechce. Jediný důvod kvůli kterému se spolu hádáme jsou moje kočky a já už opravdu nevím co mám dělat. Bez přítele být nechci, ale zároveň nemám tu sílu na to dávat kočky pryč. Už jen z toho důvodu, že tu se mnou byly v mých těžkých chvílích a nemám srdce na to se jich zbavovat.
Přítel ale nechce za žádnou cenu ustoupit, protože kočky nikdy nechtěl a vadí mu chlupy a to že v noci řádí.
Opravdu nevím jak se mám k celé této situaci postavit. Proto už ze zoufalství píšu sem, abych si mohla přečíst i něčí nestranný názor.
Moc děkuji.

Viz výše.

Přítel, který nechce mé kočky, psy, koně..., se stane expřítelem.

Chlap vás může kdykoliv opustit. Zvíře ne.

Kočky byly dřív než přítel, tak asi tak. Když někoho člověk miluje, miluje ho i s jeho zvířaty, dětma, zlozvyky.

Rezzzy napsal(a):
Kočky byly dřív než přítel, tak asi tak. Když někoho člověk miluje, miluje ho i s jeho zvířaty, dětma, zlozvyky.

hlavně i kdyby kočky byly až po příteli... to si pak člověk musí uvědomit, jestli je ochoten nemít kočku do konce života. jakože prostě nikdy, protože si to manžel nepřeje.

nebo prostě jakékoliv jiné věci, které on kategoricky nechce, opravdu je možné se toho navždy dobrovolně vzdát?

nebo to prostě dříve či později vyleze v jakékoliv hádce...?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
hlavně i kdyby kočky byly až po příteli... to si pak člověk musí uvědomit, jestli je ochoten nemít kočku do konce života. jakože prostě nikdy, protože si to manžel nepřeje.

nebo prostě jakékoliv jiné věci, které on kategoricky nechce, opravdu je možné se toho navždy dobrovolně vzdát?

nebo to prostě dříve či později vyleze v jakékoliv hádce...?

U nás manžel taky nechtěl kočku, že chlupy a bla bla, teď máme 4 a on je vrchní kráječ masa. Ale já věděla, že povolí, za prvé abych měla radost a on není žádný necita.
Já jsme to myslela tak, že o pořízení zvířete by měla rozhodnout celá rodina, kdyby mi někdo donesl hada nebo slepicí, asi bych se stěhovala, ale když jde někdo do vztahu s tím, že ten druhý má nějaký závazek, měl by to respektovat, jinak je to sobec.

Rezzzy napsal(a):
U nás manžel taky nechtěl kočku, že chlupy a bla bla, teď máme 4 a on je vrchní kráječ masa. Ale já věděla, že povolí, za prvé abych měla radost a on není žádný necita.
Já jsme to myslela tak, že o pořízení zvířete by měla rozhodnout celá rodina, kdyby mi někdo donesl hada nebo slepicí, asi bych se stěhovala, ale když jde někdo do vztahu s tím, že ten druhý má nějaký závazek, měl by to respektovat, jinak je to sobec.

ale tak každý máme nějaké představy o životě. jakože jestli má být doma neustále naklizeno nebo jestli chlupy nevadí. jestli zvíře v posteli nebo fuj nikdy. jestli cestování nebo zahrada, nebo jestli má být na zahradě kurník nebo bazén

v ideálním případě to má ten druhý stejně

nebo je možné dosáhnout nějakého kompromisu, třeba kočky ano, ale ne v posteli

a nebo se jeden zabejčí, že ze svého neustoupí a pak je otázka, jestli má takový nekompatibilní vztah budoucnost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ale tak každý máme nějaké představy o životě. jakože jestli má být doma neustále naklizeno nebo jestli chlupy nevadí. jestli zvíře v posteli nebo fuj nikdy. jestli cestování nebo zahrada, nebo jestli má být na zahradě kurník nebo bazén

v ideálním případě to má ten druhý stejně

nebo je možné dosáhnout nějakého kompromisu, třeba kočky ano, ale ne v posteli

a nebo se jeden zabejčí, že ze svého neustoupí a pak je otázka, jestli má takový nekompatibilní vztah budoucnost.

Ano, život by měl být o kompromisech

....je to hodně těžké, zvlášť když jste zamilovaná, ale přítel vás poznal s kočkami, tak by to měl akceptovat, nicméně když mu vadí kočky, což dokážu pochopit, tak cokoli spojené s nimi - nepořádek, hluk, jistá omezení bude tématem vašich hádek a stejného skončí rozchodem....

Kočkami to začne ale neskončí.

A přítel vám to řekl až teď?i když věděl,že kočky mate? Snad k vám chodil..

Nenechte se ovládat..vím,o čem mluvím..Holka si pořídila kočky až po smrti manžela..Já od dětství u rodičů moře koček..Nesměla jsem si je pořídit,ale hospodářství jsem se musela přizpůsobit-i dětem..Nechala jsem se ovládat-ohledně vlastně všeho..dnes toho lituju..
Bude to bolet,ale rozejděte se s ním,když vás nechce přijmout i s nimi..Lepší pár chlupů v posteli,než hádky s přítelem...Bude se vám po nich stýskat

Já na Maxíka myslím každý den,kochám se tu fotkama koček od holek..Dala jsem ho pryč-teda pro jeho dobro už před 3 lety a chybí mi .
Nebudu se rozepisovat,je to dlouhý příběh..

Taky se můžete s přítelem pak rozejít a nebudete mít ani kočky ani přítele.

dalamanek28 napsal(a):
Dobrý den, potřebovala bych radu a názor.
Jsem s přítelem necelý rok a jsem do něj opravdu zamilovaná. 2 roky zpět jsem si pořídila kočičku a rok na to jsem našla druhou a jsem na ně velmi upnutá.
S přítelem se chceme stěhovat k sobě, ale on za žádnou cenu kočky nechce. Jediný důvod kvůli kterému se spolu hádáme jsou moje kočky a já už opravdu nevím co mám dělat. Bez přítele být nechci, ale zároveň nemám tu sílu na to dávat kočky pryč. Už jen z toho důvodu, že tu se mnou byly v mých těžkých chvílích a nemám srdce na to se jich zbavovat.
Přítel ale nechce za žádnou cenu ustoupit, protože kočky nikdy nechtěl a vadí mu chlupy a to že v noci řádí.
Opravdu nevím jak se mám k celé této situaci postavit. Proto už ze zoufalství píšu sem, abych si mohla přečíst i něčí nestranný názor.
Moc děkuji.

Já si myslím, že po roce chození není čas na kompromisy. Prostě se k sobě nehodíte.
Když teď jeden z vás udělá kompromis nebo nějaké velké gesto, stejně to časem vybublá a bude to akorát živná půda pro hádky.
A navíc, má přece dobývat chlap, jste spolu krátce, má Vás na rukou nosit a ne si dávat ultimáta.
Pokud nezkousne kočky, evidentně chlap pro život s Vámi.

Přesně jak píšou holky výše..kdyby přítel nechtěl moje kočky,není to přítel a může jít o dům dál...zamilovaná nezamilovaná..to je bez debat..

janae. napsal(a):
Já si myslím, že po roce chození není čas na kompromisy. Prostě se k sobě nehodíte.
Když teď jeden z vás udělá kompromis nebo nějaké velké gesto, stejně to časem vybublá a bude to akorát živná půda pro hádky.
A navíc, má přece dobývat chlap, jste spolu krátce, má Vás na rukou nosit a ne si dávat ultimáta.
Pokud nezkousne kočky, evidentně chlap pro život s Vámi.

Já jsme ty kompromisy myslela, jak píše Bodlinka, že kočky ok, ale do postele ne, to i chápu, ale dávat ultimáta, buď zvíře nebo já je sobecké, dětinské, nevyspělé.

Jako mladá holka z hospodářsví bylo pro mě důležité, aby přítel zvířata bral.Ano byly známosti,které když uviděly zvěřinec,vzaly roha,jiné jsem ukončila sama.
Manžel z města,sice choval exoty a babičku měl na vesnici,ale tam byl jen pes,kočka a pár slepic.Jenže u nás mimo to bylo hafo drůbeže,králíci,kozy,ovce,kráva a v té době ještě tele.A samozřejmě můj čuvač,který cizí vůbec nemusel.Manželova první návštěva u nás, vyfasoval láhev na krmení telete a taky samo vidle a kolečko.
Když si po roce chození myslel,že ho čuvač poslouchá,chtěl ho poslat z domu ven.No pes poslechl,ale cestou mu prokousl ruku na 8 stehů.
Vydržel a je tu 43 let,bez zvířat si už život neumí představit. Když večer přijde domů se zabláceným čuvačem a já říkám,kdo to po něm bude uklízet až uschne,tak neváhá o půlnoci po psovi vytřít chodbu.
Přítel si vás našel s kočkami a také by vás s mimi měl brát.Ano nemusí s vámi spát,nemusí třeba chodit do obýváku či kuchyně,to je kompromis,ale ne buď já nebo kočky,to bych si vybrala kočky.

Ja bych jen dodala že člověk co dá takové ultimátum rozhodně neskončí jen u něj. Naopak ho to nastartuje buz erovat časem víc.

Manželská poradna nebo je to o kočkách ? .... takový hraběcí rady jsou na prd.

Paní si to musí rozmyslet sama, nikdo za ní nevymyslí ...

Partner má pravdu ... buď bude "A" nebo "B". Místo koček si pořiďte děti a bude po starosti.

buchtikj napsal(a):
Manželská poradna nebo je to o kočkách ? .... takový hraběcí rady jsou na prd.

Paní si to musí rozmyslet sama, nikdo za ní nevymyslí ...

Partner má pravdu ... buď bude "A" nebo "B". Místo koček si pořiďte děti a bude po starosti.

Ha! Takového partnera bych fakt chtěla.

Jsou manželé (partneři), kteří zvládají děti, psy, kočky, koně, papoušky.... Všechno dohromady. Ne, buď anebo.

buchtikj napsal(a):
Manželská poradna nebo je to o kočkách ? .... takový hraběcí rady jsou na prd.

Paní si to musí rozmyslet sama, nikdo za ní nevymyslí ...

Partner má pravdu ... buď bude "A" nebo "B". Místo koček si pořiďte děti a bude po starosti.

když se vám to nelíbí,nemusíte reagovat

buchtikj si nepřečetl úvodní příspěvek, no.......
aby pak sám poskytl "hraběcí" radu

no pořídit si děti s idiotem, co žárlí i na kočku, to fakt není žádná životní výhra

Ono záleží, jaké ty důvody jsou.
Já třeba nejsem kočičí typ, ale kdybych si pořídila partnera s kočkou, tak bych akceptovala, že mi vstoupila ta kočka do života a svým způsobem je taky i moje.
Stejně tak můj partner musel přijmout, že můj pes je tak trochu i jeho.
Pokud má reálný důvod, proč kočku nechce (např. alergie a spol.), se kterým se nedá nic dělat, tak opravdu stojíte před otázkou, jestli chcete kočky, nebo přítele.
Pokud má důvod jakýkoli a nechce ho řešit, máte před sebou totožnou otázku.
Zkuste se domluvit. Pokud to nelze, zkuste to znova. Zkuste pochopit přítelovy argumenty. Třeba se s tím dá něco dělat.
A pokud nedá, tak si holt musíte vybrat, no.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no pořídit si děti s idiotem, co žárlí i na kočku, to fakt není žádná životní výhra

Přesně tohle mě napadlo...fakt skvělá rada

Varaxi napsal(a):
Ono záleží, jaké ty důvody jsou.
Já třeba nejsem kočičí typ, ale kdybych si pořídila partnera s kočkou, tak bych akceptovala, že mi vstoupila ta kočka do života a svým způsobem je taky i moje.
Stejně tak můj partner musel přijmout, že můj pes je tak trochu i jeho.
Pokud má reálný důvod, proč kočku nechce (např. alergie a spol.), se kterým se nedá nic dělat, tak opravdu stojíte před otázkou, jestli chcete kočky, nebo přítele.
Pokud má důvod jakýkoli a nechce ho řešit, máte před sebou totožnou otázku.
Zkuste se domluvit. Pokud to nelze, zkuste to znova. Zkuste pochopit přítelovy argumenty. Třeba se s tím dá něco dělat.
A pokud nedá, tak si holt musíte vybrat, no.

Kdyby to bylo o alergii, tak to určitě písne rovnou. Ne, tohle není o alergii. To je o chlapovi, který narazil na holku, u které má pocit, že mu bude zobat z ruky. Kočkama to začne, uvazováním k topení skončí

To takhle jeden měl výhrady k tomu, že se zabývám koňmi. Tak jsem řekla, dobře, nebudu ti to cpát pod nos, nechci, abys tam chodil, prostě si na dobu, kdy budu u koní, najdeš jinou zábavu, a budeme se scházet mimo koně...

A pak měl výhrady k tomu, s jakými lidmi se setkávám na každoroční akci, kam jsem jezdila už deset let. Podle fotek vypadali ti lidé divně, takže mi přítel řekl, že by byl vážně rád, kdybych na tu akci nejela. Ta akce byla pro mě každoroční tradice a setkání s přáteli, se kterými jsem se jinak přes rok už neměla šanci vidět, protože jsem se tomu koníčku už nevěnovala. Ale nakonec do toho něco vlezlo a nejela jsem, ne kvůli příteli, ale kvůli organizačním věcem, a on měl pocit, že jsem se tak rozhodla kvůli jeho názoru na ty lidi.

A tak se začal natřásat, jak mi naplánuje i zbytek mých dnů

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To takhle jeden měl výhrady k tomu, že se zabývám koňmi. Tak jsem řekla, dobře, nebudu ti to cpát pod nos, nechci, abys tam chodil, prostě si na dobu, kdy budu u koní, najdeš jinou zábavu, a budeme se scházet mimo koně...

A pak měl výhrady k tomu, s jakými lidmi se setkávám na každoroční akci, kam jsem jezdila už deset let. Podle fotek vypadali ti lidé divně, takže mi přítel řekl, že by byl vážně rád, kdybych na tu akci nejela. Ta akce byla pro mě každoroční tradice a setkání s přáteli, se kterými jsem se jinak přes rok už neměla šanci vidět, protože jsem se tomu koníčku už nevěnovala. Ale nakonec do toho něco vlezlo a nejela jsem, ne kvůli příteli, ale kvůli organizačním věcem, a on měl pocit, že jsem se tak rozhodla kvůli jeho názoru na ty lidi.

A tak se začal natřásat, jak mi naplánuje i zbytek mých dnů

no a jak to dopadlo???doplánoval?

Bobča napsal(a):
no a jak to dopadlo???doplánoval?

..co myslíte Bobčo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..co myslíte Bobčo

asi jo
Kdybych měla JÁ dnešní rozum v tehdejších letech ! ...já byla tak blbá!!
co už..fandím tomu,kdo se dokáže postavit

Bobča napsal(a):
asi jo
Kdybych měla JÁ dnešní rozum v tehdejších letech ! ...já byla tak blbá!!
co už..fandím tomu,kdo se dokáže postavit

.tak pokud má člověk jenom trochu rozumu, tak snad dokáže říci NE pokud mu to nevyhovuje....a ve vztahu obzvlášť....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.tak pokud má člověk jenom trochu rozumu, tak snad dokáže říci NE pokud mu to nevyhovuje....a ve vztahu obzvlášť....

Já znala jednu, která dokázala říct ne, vždycky ji pak zmlátil, dlouho ji trvalo odejít ze vztahu, psychická závislost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To takhle jeden měl výhrady k tomu, že se zabývám koňmi. Tak jsem řekla, dobře, nebudu ti to cpát pod nos, nechci, abys tam chodil, prostě si na dobu, kdy budu u koní, najdeš jinou zábavu, a budeme se scházet mimo koně...

A pak měl výhrady k tomu, s jakými lidmi se setkávám na každoroční akci, kam jsem jezdila už deset let. Podle fotek vypadali ti lidé divně, takže mi přítel řekl, že by byl vážně rád, kdybych na tu akci nejela. Ta akce byla pro mě každoroční tradice a setkání s přáteli, se kterými jsem se jinak přes rok už neměla šanci vidět, protože jsem se tomu koníčku už nevěnovala. Ale nakonec do toho něco vlezlo a nejela jsem, ne kvůli příteli, ale kvůli organizačním věcem, a on měl pocit, že jsem se tak rozhodla kvůli jeho názoru na ty lidi.

A tak se začal natřásat, jak mi naplánuje i zbytek mých dnů

Ohledně té manipulace - to je jedna z nejhorších vlastností.
Měla jsem kamarádku, ta chodila s naprosto báječným klukem, který měl strašnou smůlu. V práci s ním pracovali samí idioti, kteří nepoznali jeho génia, pak dokonce povýšili jeho kolegu na úkor toho kamarádčina přítele. Tak změnil práci, ale tam to bylo to samé, nakonec ho dokonce vyhodili, protože nějaký jeho kolega kradl a pak to svedl na něho.
No prostě byl ten chudák obklopen hlupáky a ubožáky, kteří na něj měli spadeno.
Jedno Vám povím - pokud jste obklopeni jen hlupáky a ubožáky, tak velmi pravděpodobně platí, že ten hlupák a ubožák jste Vy a jste obklopen naprosto normálními lidmi.
A tak to bylo i v tomto případě. Ten naprosto úžasný kluk byl manipulativní bastard a jeho veškerá oblíbenost trvala jen krátce, než to jeho okolí odhalilo.
Kamarádce to trvalo poměrně dlouho. Chlapec na to šel fikaně - přes city, přes psychické vydírání, přes lichocení, přes strach - a taková krásná milující holka ho přece nenechá na holičkách, ne? To by bylo moc špatné, to by byl moc smutný, a za to přece ona nechce nést odpovědnost. A kdo ví, co by se jí tam mohlo stát, takové pěkné holce, bez ochrany jejího přítele.
Když kamarádce otrnulo a prvotní zamilovanost ji opustila, začala se proti tomu ohrazovat. A to se najednou stalo to, že když chtěla někam jet, nemohla najít klíče, průkazku, peněženku, doklady, občanku, zkrátka něco, co potřebovala a bez čeho jet nemohla.
No, vyrazila ho potom dost rychle.
Později se ještě dozvěděla, že to ON jí dělal službu, když s ní byl, a že když s ní nevydržel on, nevydrží s ní nikdo, že umře sama a tak dále. Vrcholem všeho byl nalezený program v jejím počítači, který jí lustroval historii, s kým si píše na FB, co a jak dlouho dělá, bránil jí v přístupu na některé stránky a v kontaktu s některými uživateli, jejím jménem psal jejím známým, že už je nechce vidět a podobně.
Docela mě zamrazilo, že podobné manipulativní postupy měl Brian Laundrie, než svou partnerku zavraždil. Ten ji navíc i fyzicky napadal a dokázal zblbnout policii tak moc, že si nějakou dobu dokonce mysleli, že to ona bije jeho.
Takže ano, pokud se přes kočku prosazuje manipulace, tak rozhodně zdrhat, a to čím dřív, tím líp.

Ovšem my nevíme, jestli zadavatelčin přítel je manipulativní. Může mít legitimí důvod pro to, že kočku mít doma nechce. Nechápu, proč si našel přítelkyni s kočkou, pokud je pro něj kočka nepřípustná, ale třeba to zjistil až v průběhu vztahu.
Nevím a nechci předpokládat. To ví jen zadavatelka.

Rezzzy napsal(a):
Já znala jednu, která dokázala říct ne, vždycky ji pak zmlátil, dlouho ji trvalo odejít ze vztahu, psychická závislost.

.....tohle chápu, pokud se dotyčný neprojevuje jako násilník už na začátku vztahu a dotyčná nepojme názor, že ona ho změni....že až se vezmou přestane pít, hrát, mlátit, děv.kařit.....pokud se to stane až v průběhu vztahu,tak klobouk dolů, že to dokáže, většinou z toho vztahu odchazi, pakliže vůbec, až když sáhne na děti....ale stejně pak děti mají pokřiveny vzorec chování pro své budoucí vztahy....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.tak pokud má člověk jenom trochu rozumu, tak snad dokáže říci NE pokud mu to nevyhovuje....a ve vztahu obzvlášť....

nedokáže.
Je to nějaký psychický blok, hodně jsem se bála samoty, méněcennosti ve společnosti, kde každý je zadaný a šťastný (působí to jako klišé, že, ono to tak ve skutečnosti není, ale kolem sebe vidíte jen to, co chcete vidět), no a hlavně té samoty.
Já jsem takový individuál, moc přátel nemám, ani se není co divit, nejsem moc sociálně zdatná, neumím být příjemný společník, nejsem moc pozitivní osoba, takže se mě lidi moc nedrží (jen teda ti, co skutečně už něco vydrží) :-)
Takže krok zpátky do single života byl náročný. Docela jsem byla ráda, že to za mě přítel vyřešil tím, že si našel jinou (zřejmě tvárnější), a i tak jsem se z toho docela dlouho hrabala

No a pak slýchám takové ty příběhy, kdy velice inteligentní vysokoškolsky vzdělaná a navenek sebevědomá žena zůstává v područí nějakého trubce manipulátorského a nedejbože násilnického, protože ona si prostě už neumí podvědomě představit život bez něj, resp. sama za sebe. A mám pro tenhle stav mysli pochopení. Ne každý měl takovou šanci se z toho dostat relativně v pohodě jako já, někteří jsou na partnerovi závislí organizačně, mají děti, společně financují nějaké záležitosti (třeba dluhy, žejo, tam se taky může stát, že když se rozejdete, ten druhý zmizí z povrchu zemského, a najednou u vás ťukají exekutoři - zrovna jsem dokoukala dokument V exekuci od ČT....). No a v delším vztahu obvzlášť - tam třeba si těžko představíte hledat si samostatné bydlení a kompletně překopat život na samostatnou existenci. Do toho hraje, že přijdete třeba o hlídací babičku, jeho matka se s vámi přátelí a omlouvá ho, finanční podpora nebo bydlení od jeho rodičů, příběhů jsem slyšela dost.

Jsem se rozepsala mimo téma.

Lepší do takové pasti vůbec nespadnout a ve věcech, ve kterých vím, že by mi ústupek dělal zásadní životní potíže, prostě neustupovat.

Ještě jeden veselý panáček se mi mihnul životem - ten zase po třech měsících vztahu prohlásil, že za další tři měsíce se buď ke mně nastěhuje (jo, měla jsem možnost do té doby sehnat jiné bydlení ke společnému obývání, abych si ušetřila svůj byt) a nebo se rozcházíme. Tam jsem již, poučena z předchozích nezdarů, hodila jeho věci rovnou na chodník Páč když si vskutku na začátku vztahu nadiktuje takovouhle věc, příště si řekne nejmíň o ledvinu

Varaxi napsal(a):
Ohledně té manipulace - to je jedna z nejhorších vlastností.
Měla jsem kamarádku, ta chodila s naprosto báječným klukem, který měl strašnou smůlu. V práci s ním pracovali samí idioti, kteří nepoznali jeho génia, pak dokonce povýšili jeho kolegu na úkor toho kamarádčina přítele. Tak změnil práci, ale tam to bylo to samé, nakonec ho dokonce vyhodili, protože nějaký jeho kolega kradl a pak to svedl na něho.
No prostě byl ten chudák obklopen hlupáky a ubožáky, kteří na něj měli spadeno.
Jedno Vám povím - pokud jste obklopeni jen hlupáky a ubožáky, tak velmi pravděpodobně platí, že ten hlupák a ubožák jste Vy a jste obklopen naprosto normálními lidmi.
A tak to bylo i v tomto případě. Ten naprosto úžasný kluk byl manipulativní bastard a jeho veškerá oblíbenost trvala jen krátce, než to jeho okolí odhalilo.
Kamarádce to trvalo poměrně dlouho. Chlapec na to šel fikaně - přes city, přes psychické vydírání, přes lichocení, přes strach - a taková krásná milující holka ho přece nenechá na holičkách, ne? To by bylo moc špatné, to by byl moc smutný, a za to přece ona nechce nést odpovědnost. A kdo ví, co by se jí tam mohlo stát, takové pěkné holce, bez ochrany jejího přítele.
Když kamarádce otrnulo a prvotní zamilovanost ji opustila, začala se proti tomu ohrazovat. A to se najednou stalo to, že když chtěla někam jet, nemohla najít klíče, průkazku, peněženku, doklady, občanku, zkrátka něco, co potřebovala a bez čeho jet nemohla.
No, vyrazila ho potom dost rychle.
Později se ještě dozvěděla, že to ON jí dělal službu, když s ní byl, a že když s ní nevydržel on, nevydrží s ní nikdo, že umře sama a tak dále. Vrcholem všeho byl nalezený program v jejím počítači, který jí lustroval historii, s kým si píše na FB, co a jak dlouho dělá, bránil jí v přístupu na některé stránky a v kontaktu s některými uživateli, jejím jménem psal jejím známým, že už je nechce vidět a podobně.
Docela mě zamrazilo, že podobné manipulativní postupy měl Brian Laundrie, než svou partnerku zavraždil. Ten ji navíc i fyzicky napadal a dokázal zblbnout policii tak moc, že si nějakou dobu dokonce mysleli, že to ona bije jeho.
Takže ano, pokud se přes kočku prosazuje manipulace, tak rozhodně zdrhat, a to čím dřív, tím líp.

Ovšem my nevíme, jestli zadavatelčin přítel je manipulativní. Může mít legitimí důvod pro to, že kočku mít doma nechce. Nechápu, proč si našel přítelkyni s kočkou, pokud je pro něj kočka nepřípustná, ale třeba to zjistil až v průběhu vztahu.
Nevím a nechci předpokládat. To ví jen zadavatelka.

. ..pamatujete na spisovatelku Soňu Nonyovou a film se Stašová Sebemilenec....ono s tím zákazem kočky to většinou začíná, prostě je to takový prubiřský kámen a pokud to vyjde, jde se dál a dál....protože když je kočka od počátku vztahu a pak se teprve zakáže, tak divně to vskutku je....něco jiného je, že jdu do vztahu a řeknu kočka mi vadí protože....., pak se dá hledat řešení, ale z ničeho nic je fakt divné

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nedokáže.
Je to nějaký psychický blok, hodně jsem se bála samoty, méněcennosti ve společnosti, kde každý je zadaný a šťastný (působí to jako klišé, že, ono to tak ve skutečnosti není, ale kolem sebe vidíte jen to, co chcete vidět), no a hlavně té samoty.
Já jsem takový individuál, moc přátel nemám, ani se není co divit, nejsem moc sociálně zdatná, neumím být příjemný společník, nejsem moc pozitivní osoba, takže se mě lidi moc nedrží (jen teda ti, co skutečně už něco vydrží) :-)
Takže krok zpátky do single života byl náročný. Docela jsem byla ráda, že to za mě přítel vyřešil tím, že si našel jinou (zřejmě tvárnější), a i tak jsem se z toho docela dlouho hrabala

No a pak slýchám takové ty příběhy, kdy velice inteligentní vysokoškolsky vzdělaná a navenek sebevědomá žena zůstává v područí nějakého trubce manipulátorského a nedejbože násilnického, protože ona si prostě už neumí podvědomě představit život bez něj, resp. sama za sebe. A mám pro tenhle stav mysli pochopení. Ne každý měl takovou šanci se z toho dostat relativně v pohodě jako já, někteří jsou na partnerovi závislí organizačně, mají děti, společně financují nějaké záležitosti (třeba dluhy, žejo, tam se taky může stát, že když se rozejdete, ten druhý zmizí z povrchu zemského, a najednou u vás ťukají exekutoři - zrovna jsem dokoukala dokument V exekuci od ČT....). No a v delším vztahu obvzlášť - tam třeba si těžko představíte hledat si samostatné bydlení a kompletně překopat život na samostatnou existenci. Do toho hraje, že přijdete třeba o hlídací babičku, jeho matka se s vámi přátelí a omlouvá ho, finanční podpora nebo bydlení od jeho rodičů, příběhů jsem slyšela dost.

Jsem se rozepsala mimo téma.

Lepší do takové pasti vůbec nespadnout a ve věcech, ve kterých vím, že by mi ústupek dělal zásadní životní potíže, prostě neustupovat.

Ještě jeden veselý panáček se mi mihnul životem - ten zase po třech měsících vztahu prohlásil, že za další tři měsíce se buď ke mně nastěhuje (jo, měla jsem možnost do té doby sehnat jiné bydlení ke společnému obývání, abych si ušetřila svůj byt) a nebo se rozcházíme. Tam jsem již, poučena z předchozích nezdarů, hodila jeho věci rovnou na chodník Páč když si vskutku na začátku vztahu nadiktuje takovouhle věc, příště si řekne nejmíň o ledvinu

..děkuji za Vaše řádky....napíšu Vám s dovolením SZ

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nedokáže.
Je to nějaký psychický blok, hodně jsem se bála samoty, méněcennosti ve společnosti, kde každý je zadaný a šťastný (působí to jako klišé, že, ono to tak ve skutečnosti není, ale kolem sebe vidíte jen to, co chcete vidět), no a hlavně té samoty.
Já jsem takový individuál, moc přátel nemám, ani se není co divit, nejsem moc sociálně zdatná, neumím být příjemný společník, nejsem moc pozitivní osoba, takže se mě lidi moc nedrží (jen teda ti, co skutečně už něco vydrží) :-)
Takže krok zpátky do single života byl náročný. Docela jsem byla ráda, že to za mě přítel vyřešil tím, že si našel jinou (zřejmě tvárnější), a i tak jsem se z toho docela dlouho hrabala

No a pak slýchám takové ty příběhy, kdy velice inteligentní vysokoškolsky vzdělaná a navenek sebevědomá žena zůstává v područí nějakého trubce manipulátorského a nedejbože násilnického, protože ona si prostě už neumí podvědomě představit život bez něj, resp. sama za sebe. A mám pro tenhle stav mysli pochopení. Ne každý měl takovou šanci se z toho dostat relativně v pohodě jako já, někteří jsou na partnerovi závislí organizačně, mají děti, společně financují nějaké záležitosti (třeba dluhy, žejo, tam se taky může stát, že když se rozejdete, ten druhý zmizí z povrchu zemského, a najednou u vás ťukají exekutoři - zrovna jsem dokoukala dokument V exekuci od ČT....). No a v delším vztahu obvzlášť - tam třeba si těžko představíte hledat si samostatné bydlení a kompletně překopat život na samostatnou existenci. Do toho hraje, že přijdete třeba o hlídací babičku, jeho matka se s vámi přátelí a omlouvá ho, finanční podpora nebo bydlení od jeho rodičů, příběhů jsem slyšela dost.

Jsem se rozepsala mimo téma.

Lepší do takové pasti vůbec nespadnout a ve věcech, ve kterých vím, že by mi ústupek dělal zásadní životní potíže, prostě neustupovat.

Ještě jeden veselý panáček se mi mihnul životem - ten zase po třech měsících vztahu prohlásil, že za další tři měsíce se buď ke mně nastěhuje (jo, měla jsem možnost do té doby sehnat jiné bydlení ke společnému obývání, abych si ušetřila svůj byt) a nebo se rozcházíme. Tam jsem již, poučena z předchozích nezdarů, hodila jeho věci rovnou na chodník Páč když si vskutku na začátku vztahu nadiktuje takovouhle věc, příště si řekne nejmíň o ledvinu

Já mám s jedním takovým panem dokonalým dceru, než jsme otěhotněla, vše bylo růžové, pak se začal ukazovat. Za vše jsme mohla já, on byl ten chudák. Do toho začal chlastat a já to nedávala. Utekla jsem. Pak si našel novou ženu, scénář úplně stejný, díky tomu, že tam tak jednou za dva měsíce holka jede, a to ještě díky jeho přítelkyni jsem s ní byla v kontaktu, naléval ji šílené bludy o mě, jako všem v jeho rodině a okolí. Pak ji začal šikanovat, psychicky dělat, nějaká její kamarádka ji dokopala, ať mi zavolá. Tak jsme pokecaly. Ona pochopila, jaký je. Teď spolu mají už 2 roky holčičku. Dokonce ji zmlátil, nejlepší na tom je, že to viděli i jeho rodiče, ti jsou v šoku, ale nejširší je, že to zase otočil proti ní, ona ho vyprovokovala, on je v tom nevinně a měla by být ráda, že s ní je. To ještě šikanuje její děti z předchozího vztahu, je vdova. No a je s ním stále. Doufám že to bude k pochopení, zase se ve mě vzedmula nechuť a placam páté přes deváté

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nedokáže.
Je to nějaký psychický blok, hodně jsem se bála samoty, méněcennosti ve společnosti, kde každý je zadaný a šťastný (působí to jako klišé, že, ono to tak ve skutečnosti není, ale kolem sebe vidíte jen to, co chcete vidět), no a hlavně té samoty.
Já jsem takový individuál, moc přátel nemám, ani se není co divit, nejsem moc sociálně zdatná, neumím být příjemný společník, nejsem moc pozitivní osoba, takže se mě lidi moc nedrží (jen teda ti, co skutečně už něco vydrží) :-)
Takže krok zpátky do single života byl náročný. Docela jsem byla ráda, že to za mě přítel vyřešil tím, že si našel jinou (zřejmě tvárnější), a i tak jsem se z toho docela dlouho hrabala

No a pak slýchám takové ty příběhy, kdy velice inteligentní vysokoškolsky vzdělaná a navenek sebevědomá žena zůstává v područí nějakého trubce manipulátorského a nedejbože násilnického, protože ona si prostě už neumí podvědomě představit život bez něj, resp. sama za sebe. A mám pro tenhle stav mysli pochopení. Ne každý měl takovou šanci se z toho dostat relativně v pohodě jako já, někteří jsou na partnerovi závislí organizačně, mají děti, společně financují nějaké záležitosti (třeba dluhy, žejo, tam se taky může stát, že když se rozejdete, ten druhý zmizí z povrchu zemského, a najednou u vás ťukají exekutoři - zrovna jsem dokoukala dokument V exekuci od ČT....). No a v delším vztahu obvzlášť - tam třeba si těžko představíte hledat si samostatné bydlení a kompletně překopat život na samostatnou existenci. Do toho hraje, že přijdete třeba o hlídací babičku, jeho matka se s vámi přátelí a omlouvá ho, finanční podpora nebo bydlení od jeho rodičů, příběhů jsem slyšela dost.

Jsem se rozepsala mimo téma.

Lepší do takové pasti vůbec nespadnout a ve věcech, ve kterých vím, že by mi ústupek dělal zásadní životní potíže, prostě neustupovat.

Ještě jeden veselý panáček se mi mihnul životem - ten zase po třech měsících vztahu prohlásil, že za další tři měsíce se buď ke mně nastěhuje (jo, měla jsem možnost do té doby sehnat jiné bydlení ke společnému obývání, abych si ušetřila svůj byt) a nebo se rozcházíme. Tam jsem již, poučena z předchozích nezdarů, hodila jeho věci rovnou na chodník Páč když si vskutku na začátku vztahu nadiktuje takovouhle věc, příště si řekne nejmíň o ledvinu

Jste dobrá klobouk dolů Zvládla jste to, máte být za sebe na co pyšná, tak se netrapte, jestli máte dva přátele nebo 50 jako přátel. Trochu vím, jakové to je, měla jsem dva případy v rodině. Jedna z alkoholikem, co jí dělal doma peklo, snad ji nemlátil, ale řev tam byl, sousedé to nahlásili jejím příbuzným, ať zakročí. Zakročili, byt byl její, chlapa vyhodili, nebyl to žádný Rambo, odtáhnul a už se nevrátil. Druhá, sestřenka mojí mamky... skoro 30let s manipulátorem a možná i násilníkem, to vlastně nevím, zapomněla jsem, co tehdy všechno napsala, že se dělo. Jenže....měli 4 děti Život strávila v kobce ve sklepě šitím rukavic. 12hodin denně. Do normálního zaměstnání pochopitelně nemohla. Nechápala jsem, měla ještě tři sestry, proč se nesvěřila? Styděla se prý. A nevěřili by jí, protože on na lidi působil úchvatným dojmem, gentleman, ženské ho žraly. Podala žádost o rozvod až v době, kdy byly děti dospělé a postavily se za ni, už se nebála. Ale vztahy to už úplně nenapravilo, děti jí život s tyranem úplně neodpustily.

Jejej, prosím, já jsem nic nezvládla, já jsem vlastně nebyla v žádném blbém vztahu, ani náhodou. Já jsem jen nakoukla pod pokličku, z dálky, a říkala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybych byla naivní nebo podpantoflová jemná duše a nebyla taková držka voráchlá, a nevysvětlila panáčkovi rovnou z jedné vody na čisto, jak to se mnou bude a nebude. Vůbec jsem proti jiným neměla žádné problémy, držela jsem ho v mezích. Žádné ponižování nebo omezování jsem ze strany partnera reálně nezažila (jen tam byly ty tendence, že by to jako zkusil). Vnitřně jsem si ho před sebou neomlouvala, a tak. Jeho chyby jsem na něm viděla, a on se sice snažil tvářit jako chudák největší, nepochopený a ztrápený, ale já jsem mu to nebaštila :-) Někdy to se mnou měl jistě i dost těžké

Jen jsem tak nějak popsala ty pocity, co se mi honily hlavou, stala jsem se na něm maličko emocionálně závislá, a proto mi to trvalo, se z toho vzpamatovat. Nejsem na tu dobu pyšná. Je fakt, že tahle zkušenost (byla to moje chyba) mě zatvrdila, a asi už si takovou závislost na někom nedovolím. Ale umím si představit, že někdo do toho spadne rovnýma nohama, a nemá takovou povahu jako já, a takový člověk se v tom bude plácat a neuvidí východisko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
. ..pamatujete na spisovatelku Soňu Nonyovou a film se Stašová Sebemilenec....ono s tím zákazem kočky to většinou začíná, prostě je to takový prubiřský kámen a pokud to vyjde, jde se dál a dál....protože když je kočka od počátku vztahu a pak se teprve zakáže, tak divně to vskutku je....něco jiného je, že jdu do vztahu a řeknu kočka mi vadí protože....., pak se dá hledat řešení, ale z ničeho nic je fakt divné

..omlouvám se vám i zesnulé paní spisonatelce, že jsem skazila jeji příjmení..Monyová

Bobča napsal(a):
asi jo
Kdybych měla JÁ dnešní rozum v tehdejších letech ! ...já byla tak blbá!!
co už..fandím tomu,kdo se dokáže postavit

Já to říkám pořád, že když je člověk mladej, tak je blbej - naštěstí. Protože jinak by snad lidstvo vymřelo. S dnešními zkušenostmi by do těch vztahů šel málokdo, ale když je člověk mladej, ví pr*lajs, co ho čeká a pak už se blbě couvá... (samozřejmě přeháním, ale...)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..omlouvám se vám i zesnulé paní spisonatelce, že jsem skazila jeji příjmení..Monyová

Evi,sledovala jsem všechny její příběhy...Když jsem se pak dověděla,že to bylo podle jejího života! Neměla to lehké..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to říkám pořád, že když je člověk mladej, tak je blbej - naštěstí. Protože jinak by snad lidstvo vymřelo. S dnešními zkušenostmi by do těch vztahů šel málokdo, ale když je člověk mladej, ví pr*lajs, co ho čeká a pak už se blbě couvá... (samozřejmě přeháním, ale...)

Nepřeháníš,nedá se jen tak vycouvat .I třeba vycouvat ještě před svatbou... .já byla "na odchodu" celý život prostě čekat,až děti vyletí z hnízda.Měla jsem dvojí děti a žila jsem s o 40let starší tchýní ...Po 26 letech jsem to dokázala-až zemřela...,za 3 roky jsem se zamilovala do vojáka z povolání...Rok všechno krásné...ale pak začal být prchlivý..Dokázala jsem od něho po 2 letech odejít,stálo mě to 25 kilo dolů...ale už v životě chlapa nechci vidět...Chybu vidím hodně v sobě,že jsem byla taková slepice přizpůsobivá,dělala chlapovi pomyšlení,v domnění,že je to dobře-držela pořád hubu...a pak jsem se dověděla,že tu bývalku vyliskal...Skopal svého psa-vlčáka...a to byl poslední hřebíček....

Bobča napsal(a):
Evi,sledovala jsem všechny její příběhy...Když jsem se pak dověděla,že to bylo podle jejího života! Neměla to lehké..

..bylo to údajně volání o pomoc, bohužel nevyslyšeno jejími příbuznými a nejbližšimi.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..bylo to údajně volání o pomoc, bohužel nevyslyšeno jejími příbuznými a nejbližšimi.....

všichni si mysleli asi,že je tak dobrá spisovatelka...je to smutné..je jí škoda..

Bobča napsal(a):
Nepřeháníš,nedá se jen tak vycouvat .I třeba vycouvat ještě před svatbou... .já byla "na odchodu" celý život prostě čekat,až děti vyletí z hnízda.Měla jsem dvojí děti a žila jsem s o 40let starší tchýní ...Po 26 letech jsem to dokázala-až zemřela...,za 3 roky jsem se zamilovala do vojáka z povolání...Rok všechno krásné...ale pak začal být prchlivý..Dokázala jsem od něho po 2 letech odejít,stálo mě to 25 kilo dolů...ale už v životě chlapa nechci vidět...Chybu vidím hodně v sobě,že jsem byla taková slepice přizpůsobivá,dělala chlapovi pomyšlení,v domnění,že je to dobře-držela pořád hubu...a pak jsem se dověděla,že tu bývalku vyliskal...Skopal svého psa-vlčáka...a to byl poslední hřebíček....

..jenomže co to těm dětem dá do jejich budouciho partnerského života, pokud vyrůstají v neradostnem vztahu rodičů, kde je ubližováno....ne vždy je dobře kvůli nim držet manželství...většina to pak mámě vyčte, že stejně šťastné nebyly a že měla od týrání, alkoholika a podobně odejít dokud byl čas a nenechat si zničit život...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..jenomže co to těm dětem dá do jejich budouciho partnerského života, pokud vyrůstají v neradostnem vztahu rodičů, kde je ubližováno....ne vždy je dobře kvůli nim držet manželství...většina to pak mámě vyčte, že stejně šťastné nebyly a že měla od týrání, alkoholika a podobně odejít dokud byl čas a nenechat si zničit život...

Evi,je to dost osobní-napsala jsem ti to na SZ..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
. ..pamatujete na spisovatelku Soňu Nonyovou a film se Stašová Sebemilenec....ono s tím zákazem kočky to většinou začíná, prostě je to takový prubiřský kámen a pokud to vyjde, jde se dál a dál....protože když je kočka od počátku vztahu a pak se teprve zakáže, tak divně to vskutku je....něco jiného je, že jdu do vztahu a řeknu kočka mi vadí protože....., pak se dá hledat řešení, ale z ničeho nic je fakt divné

Přesně ten film se mi vybavil. Jak to začíná pomalu, nenápadně, plíživě.

Mám podobnou zkušenost. Naštěstí jsem včas prozřela. Ale vím a chápu, že to může být těžké a složité.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně ten film se mi vybavil. Jak to začíná pomalu, nenápadně, plíživě.

Mám podobnou zkušenost. Naštěstí jsem včas prozřela. Ale vím a chápu, že to může být těžké a složité.

Film už si moc nepamatuju, nebo jsem nekoukala poctivě, protože jsem prostě ze zpráv, co byly po té vraždě, jak to bylo, rozebráno do písmenka měla pocit, že už o tom vím všechno.
Měla jsem případ v okolí, vlastně nejspíš ještě mám, bydlí tu pořád. Mladá paní věčně něco zlomeného. Sousedé šuškali, že je odtud řev a rány. Ona bledá jak stěna, chodila běhat, někomu řekla, že musí, že má velký zadek. Pak měla asi 40kg i s botama. A těhotná a zase zlomenou ruku. Tak jsem nadávala, že to nahlásím. Brácha mi vynadal, jestli jsem normální, že takové případy má dnes a denně: já to nahlásím, ukecají ji, ať podá trestné, za týden ho stáhne, jemu se nic nestane a otráví mi psy. Teď mají dvě děti, někdo tvrdil, že když se jim to druhé narodil kluk, že je tam klid. Nevím, venku ji stejně nevídám

A proto mám čtyři kočky a Noru. Žádný žárlivý scény, žádný problém, že není teplá večeře, ponožky na zemi mohou být maximálně moje.

Ségra vyhodila konečně svého posledního, asi jí ty automaty už začaly fakt vadit. Zalepil jí zámek vteřinovým lepidlem, dělá divný scény, sousedi mají zakázáno pouštět ho do domu... má plán si místo chlapa pořídit druhou kočku.

To jsem vyprávěla chameleonovi v sz, že vedle mě v bytě je uřvaný vztekloun soused s takovou nepěkně vypadající paní (paní asi mladší než já, ale vypadá ve věku mojí matky po návratu z totálního nasazení, pár předních zubů chybí..) a dvěma ratolestmi (tiché, velice slušné děti) a, co mě nejvíc děsí, psem (jakoborderka).

A teď v sobotu ráno mi zase zvedal soused adrenalin vyřváváním, a skutečně už třískal věcma a běhal po bytě. Paní mi pak říkala, že pes něco provedl. Já už to nevydržela, protože mně to opravdu nedělá dobře, zvedla jsem zadel, a šla se poptat, copak je to za randál. Soused byl neomalený, paní zrovna vybíhala s kyblíkem a mopem vytírat chodbu. Byla jsem poslána do patřičných míst, dotyčný se na mě ani nepodíval.

No ale tak snad jsem aspoň dostatečně dala najevo, že to někdo slyší a že se o to zajímám. Trochu jsem na vážkách, co podniknout dál. Mám za to, že pokud nebudu mít důkazy o nějakém skutečném problému (no a já de facto nevím, zda nějaký opravdu existuje, že), tak s tím nikdo zvenčí nic neudělá. Tak nějak doufám, že to takto jako intervence postačí, a že pán domácnosti nebude chtít ostudu, kdyby nic jiného....

Mně taky jeden, co ode mě odcházel, vyprávěl, že skončím sama s bytem plným koček. Začíná se mi ten nápad zamlouvat čím dál víc

Pro zadavatelku - musíte si utřídit v životě priority. Jsou věci ze kterých ustoupit lze, jsou věci, kde lze najít kompromis a jsou věci, kde ustoupit nelze a pokud by to člověk udělal, upíral by štěstí sám sobě na úkor jiné osoby.

Pro mne jsou má zvířata a moje záliby mou součástí a pokud někdo nestojí o to, čím já žiju a co mě dělá šťastnou, tak nestojí ani o mě.

Pokud nesnáší kočky, je od něj velmi sobecké najít si partnerku s kočkami a potom po ní požadovat, ať se jich zbaví.
Mám věci, ze kterých bych prostě nikdy neustoupila, protože vím, že bych potom nebyla šťastná. Vemte si, že teď jste spolu rok, to není moc dlouhá doba...ještě jste spolu ani nezačali bydlet, a už se hádáte...taky nic moc. Ono za pár let ta prvnotní poblázněnost opadne a potom opravdu záleží na tom, jak moc jste spolu kompatibilní, jak dokážete řešit problémy, jak se dokážete domluvit...taky můžete zjistit, že to, že nechtěl kočky není jeho jediný problém.
Ono obětovat něco, co milujete kvůli chlápkovi, co není schopný udělat kompromis bude později dělat zle.

Přítel taky nechtěl doma zvířata...no nechtěl...spíš by si sám zvíře nikdy nepořídil. Nastěhoval si mě i s kočkou, přijal kočku za svou a dokonce se mnou vybíral další koťátko, vybral si mainku a kocour je jeho největší miláček. A teď dokonce vybíráme psa .

Nebyla ta Moniová třeba Simona.Hlavně bývala super holka co ten rozchod moc dlouho odkládala.

Keki napsal(a):
Nebyla ta Moniová třeba Simona.Hlavně bývala super holka co ten rozchod moc dlouho odkládala.

..ano byla