Ahojky, nemáte někdo radu, jak zabránit kočce (nebo jí znechutit), aby lezla do dětské postýlky? Postýlku v dětském pokoji zatím trvale nepoužíváme, je jen upravena tak, abychom tam mohli mimi odkládat (prostěradlo, mantinel), a kočka to vzala jako svůj pelech. Během dne jí tak 10x vyhazuju, a jí je to jedno, vleze tam znovu. Chlupy až tak neřešim, ale tím, že je to kočka, která chodí ven, tak postýlku zašpiní od bláta, padá z ní hlína a to mi už vadí. Už jsem zkusila vystlat postýlku igelitem, dát tam použité pleny, aby tam mimino cítila, ale nepomáhá to.
Tohle mi kočka dělala taky, zkoušeli jsme různý zábrany, ale vždycky si někde našla skulinku, kudy prolezla. Myslím, že by pomohlo jedině balit celou postýlku do igelitu.
Vyhazování kočky fakt nepomáhá.
Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem v postýlce nechávala velkou tlustou deku přes celou matraci, kočka ležela na ní a když jsem tam chtěla dát dítě, tak jsem deku srolovala a dala pryč a pod ní bylo samozřejmě čisto.
Náš kocour taky vzal postýlku (a autosedačku) jako svůj domeček a jediné co pomáhá proti nanesení špíny je postýlku překrýt dekou nebo prostěradlem. Zeptám se, jak reagovala kočka na miminko? Za měsíc mám rodit a manžel má trochu obavy, aby si náš kocour nenárokoval postýlku i nadále a neútočil na naší malou.
Jsem z "kočičí" rodiny, u nás je zcela běžné, že máme v rodině miminko a kočku(y) a nikdy se nestalo, že by nějaká kočka miminko v postýlce napadla. A to prakticky všechny postýlku používaly jako pelíšek. Problémy většinou nastanou až kolem roku dítěte, kdy dítě začne kočku různě tahat a ne všechny si to dají líbit. Náš vnuk takhle získal tři jizvičky na tváři od silně nevrlého kocoura. Ale to už je na rodičích, aby dítě naučili, jak se s kočkama zachází, našemu vnukovi je 19 měsíců a už žádné konflikty s kočkama nemá, už ví, co si ke které může dovolit.
Mimochodem, přestože je naše rodina početná ( 4 generace, celkem asi 30 lidí), nikdo netrpí žádnou závažnější alergií a pokud má někdo z nás zjištěnou prodělanou toxoplazmózu, vždy to bylo bez následků.
danurba
napsal(a):
Jsem z "kočičí" rodiny, u nás je zcela běžné, že máme v rodině miminko a kočku(y) a nikdy se nestalo, že by nějaká kočka miminko v postýlce napadla. A to prakticky všechny postýlku používaly jako pelíšek. Problémy většinou nastanou až kolem roku dítěte, kdy dítě začne kočku různě tahat a ne všechny si to dají líbit. Náš vnuk takhle získal tři jizvičky na tváři od silně nevrlého kocoura. Ale to už je na rodičích, aby dítě naučili, jak se s kočkama zachází, našemu vnukovi je 19 měsíců a už žádné konflikty s kočkama nemá, už ví, co si ke které může dovolit.
Mimochodem, přestože je naše rodina početná ( 4 generace, celkem asi 30 lidí), nikdo netrpí žádnou závažnější alergií a pokud má někdo z nás zjištěnou prodělanou toxoplazmózu, vždy to bylo bez následků.
Děkuji za odpověď. Ptala jsem se hlavně proto že má nevlastní sestra a její dcera mě neustále straší tím že prý kočky si lehají malým miminkům na obličej a můžou je tím zabít - zadusit. Prý se jim to stalo osobně, když měly miminka v kočárku v zahradě, tak se přitoulali kočky od sousedů nebo z okolí a lehli si malým přímo na obličej. Od nikoho jiného jsem to nikdy neslyšela a ani náš Mates se nikdy netulil k obličeji. Jediné co dělá, tak si mi lehá na břicho a hlavu dává na moje prsa, aby slyšel tlukot srdce, ale to má zafixováno z doby kdy byl kotě a myslel si že jsem jeho máma. To je taky důvod proč se bojíme aby třeba na malou nežárlil a neublížil, protože jsem ho našla jako cca 5-ti týdení kotě a on se na mě až nezdravě zafixoval. A letos v lednu prodělal otravu a od té doby je ještě větší závislák než býval. Stačí když odjedu na noc pryč a on půlku noci promňaučí na mém polštáři v posteli.
eliška92
napsal(a):
Děkuji za odpověď. Ptala jsem se hlavně proto že má nevlastní sestra a její dcera mě neustále straší tím že prý kočky si lehají malým miminkům na obličej a můžou je tím zabít - zadusit. Prý se jim to stalo osobně, když měly miminka v kočárku v zahradě, tak se přitoulali kočky od sousedů nebo z okolí a lehli si malým přímo na obličej. Od nikoho jiného jsem to nikdy neslyšela a ani náš Mates se nikdy netulil k obličeji. Jediné co dělá, tak si mi lehá na břicho a hlavu dává na moje prsa, aby slyšel tlukot srdce, ale to má zafixováno z doby kdy byl kotě a myslel si že jsem jeho máma. To je taky důvod proč se bojíme aby třeba na malou nežárlil a neublížil, protože jsem ho našla jako cca 5-ti týdení kotě a on se na mě až nezdravě zafixoval. A letos v lednu prodělal otravu a od té doby je ještě větší závislák než býval. Stačí když odjedu na noc pryč a on půlku noci promňaučí na mém polštáři v posteli.
Teda na druhou stranu žádná naše kočka nebyl takový závislák, jak popisujete. V každém případě se snažte nenechávat mimíska s kočkou samotné, abyste mohli hlídat, kdyby něco...
Žiju na statku, kde máme spoustu zvířat od slepic po koně, bydlí tu s námi i dcera s manželem a vnuk 19 měsíců starý a mám zásadu, že každé zvíře je POTENCIÁLNĚ nebezpečné, ale to není důvod k tomu, abysme děti od zvířat izolovali. Jen je musíme naučit, jak se se zvířaty zachází a jak k nim přistupovat a je jedno, jeslti se jedná o křečka, kočku, psa nebo krávu. Takže vnuk už ve svém věku ví, že kočka se netahá za ocas a ke krávě se nechodí blízko.
taky řešíme tento problém.. mám v bytě 4 sphYnxe a miminko. Kočky mají opravdu snahu lehnout na miminko....takže u nás se to řeší - teda spíš řešilo normálně a rázně bičíkem fajn je drezurní koňský bič , ať si říká kdo chce co chce - nenechám kočky ležet s miminkem ...3 kilové miminko by na sobě našeho 6 kg kocoura těžko udýchalo...- - - a dneska už si kočky do postýlky nedovolí....Když nejsme doma , postýlku přikryju velkým přehozem a připevním velkýma kolíčkama...pokud si tam náhodou nějaká z koček dovolí lehnout - což poznám - tak si ale dá sakra majzla , aby stihla utéct , když přicházím.... k miminku si nikdo nedovolí...pokud miminko chovám , kočky si klidně přijdou ke mě sednout a podívat se na miminko... kočky se to rychle naučí , co můžou a co ne , a jakmile dítko povyroste , bude si s nimi hrát na koberci s různými škádlítky a budou se mít rádi. Mám čtvrté dítko , kočky máme v bytě odjakživa a vždy to takhle fungovalo....
danurba
napsal(a):
Jsem z "kočičí" rodiny, u nás je zcela běžné, že máme v rodině miminko a kočku(y) a nikdy se nestalo, že by nějaká kočka miminko v postýlce napadla. A to prakticky všechny postýlku používaly jako pelíšek. Problémy většinou nastanou až kolem roku dítěte, kdy dítě začne kočku různě tahat a ne všechny si to dají líbit. Náš vnuk takhle získal tři jizvičky na tváři od silně nevrlého kocoura. Ale to už je na rodičích, aby dítě naučili, jak se s kočkama zachází, našemu vnukovi je 19 měsíců a už žádné konflikty s kočkama nemá, už ví, co si ke které může dovolit.
Mimochodem, přestože je naše rodina početná ( 4 generace, celkem asi 30 lidí), nikdo netrpí žádnou závažnější alergií a pokud má někdo z nás zjištěnou prodělanou toxoplazmózu, vždy to bylo bez následků.
Tak už máme sedm týdnů miminko a problém s kocourama (mezi tím nám přibyl ještě jeden) nebyl. Starší kocour jakmile jsme přijeli z porodnice a malá se rozbrečela utekl, vrátil se domů až za tři dny a minimálně měsíc mu trvalo než se odvážil jít se na malou podívat. Teď už přijde, když kojim nebo mám malou v náručí v křesle a dá ji "pusinku" na nohu. Ale když je malá na posteli sama nebo v kočárku, tak se jí bojí stále. Vypadá to že neví jestli mu malá neublíží a tak chce abych u něj byla já nebo manžel a i v tom případě si sedne jen na kraj postele, dívá se co malá dělá a jakmile se pohne tak uteče.
Druhý kocour k nám přišel týden před porodem a protože je to taky nalezenec, neměl věk na odstav (cca 5-6 tydnu). Přisvojil si velkého kocoura jako svojí mámu, vylízal mu na boku plešku jak hledal cecík a naší malou bere podle všeho jako svojí sestru. Přijde ať je malá kdekoliv, očuchá jí, začne vrnět a lehne si cca 10 cm za její záda a spí. Nenechávám malou nikdy samotnou když jsou kočky v domě a jak říkám problém nebyl. Ještě zvládnout to až je malá začne prohánět :)
rapotacka11
napsal(a):
http://www.novinky.cz/veda-skoly/277997-alarmujici-studie-kocky-zamoruji-populaci-parazitem-utoci-i-na-mozek.html
To zase Novinky.cz "objevili Ameriku" a ještě ke všemu chybně...
Před toxoplazmózou varují gynekologové už od nepaměti, stejně tak veterináři. K nákaze dochází při kontaktu s výkaly zvířete které jsou starší 72 hodin, takže u bytových koček prakticky nehrozí. Nakazit se můžete jen jednou, 99% nakažených nemá příznaky žádné, zbytek to pociťuje jako nachlazení které přejde během dvou až tří dní. Jediné větší riziko je, když se nakazí žena v průběhu těhotenství. U plodu v tělě matky může dojít k zastavení růstu mozku a očí. To že toxoplazmóza "může vést k vážným duševním poruchám, jako je schizofrenie, a také k sebevraždám" není podloženo, existuje daleko víc studií o tom že tomu tak není. Sama mám potvrzenou toxoplazmózu, stejně jako všichni u nás v rodině, přesto mám zdravé miminko a nikdo z nás netrpí schizofrenií a ani sebevražednými sklony. Tento článek je opět od nějakého "pisálka" kterého včera sekla kočka drápkem a tím mu velmi ublížila.
tak my máme dvě kočky čistě domácí a taky než se narodil malý tak vzali jeho postýlku za svůj pelíšek a osvědčilo se nám je vyhánět (nevím jak se to přesně jmenuje) takovým škrkátkem na sporák. Už jenom ten zvuk jim vadil (nikdy jsme se nedotkli přímo jich - šlo jenom o ten zvuk) a během deseti dnů se to naučili :-) ted už je malýmu rok a prohání je statečně :-)