Dobrý den, mám dotaz : čím krmit starou kočku- kocoura v mém případě. A když píši starou tak opravdu starou : kocour- kastrát- věk 16 let, siamka. Zjara byl nemocný- léčba u veta, antibiotika.... velice zhubl z cca 4 kg na 2,5kg. Vyléčeno změna stravy na kotěcí / granule i konzervy /, přes léto se spravil, ale své původní hmotnosti nedosáhl. Co s ním ?? , žera a má se k světu, zdrav. problémy viditelné nemá, prav.očkován, odčervován cca 3-4 roka i blešky. Žere tak 4-5 x za den, ale málo např. takovou tu klas.kapsičku má na 2x. Mléčné výrobky nemusí : pribináček..... kozí mléko... jen co u něj stojím ,,hučím do něho jako že musí,,, párkrát smočí jazyk a končí... Poradíte ?? Děkuji, Eva
kozoroh
napsal(a):
Jenže on je ten starý typ, né ty moderní sporťáci . Tam by to bylo jasný. Ano přibral, ale stále je takový hubeňourek.
Můžete zkusit pastu CALO-PET, je určena pro psy a kočky v rekonvalescenci apod. S úspěchem ji už dlouho používám u fenek při a po porodu, u štěňat k rozkrmení, po operacích apod. Také starým fenkám tím přilepšuji. Obsahuje vitamíny a hlavně "rychlou" energii, zvířátka pak většinou dostanou lepší chuť k jídlu. Podrbejte vašeho dědečka od "zvířátkové" rodiny.
Na krmení staršího zvířete kotěcí stravou pozor, staré kočky mívají problémy se selháváním vnitřních orgánů (ledviny, játra, slinivka) a kotěcí krmivo s vysokým obsahem bílkovin tomu může výrazně pomoci. S takto starým zvířetem doporučuji navštívit veta a nechat vyšetřit (aspoň pohmatem) stav ledvin, aby v případě nálezu doporučil vhodnou dietu. Ve chvíli, kdy se začíná selhávání vnitřních orgánů projevovat navenek, už většinou bývá pozdě:-(
Jinak souhlasím s již zmíněným Calopetem.
Calopet je skvělý pro rekonvalescenta. Bohužel se domnívám, že pro opravdu staré jedince je právě s ohledem na ledviny dost "silný". Tento dojem jsem získala se svou stařenkou shi-tzu, která po calopetu jakoby krátkodobě - myslím v minutách se rozzářila, ne, že by běhala či skákala, ale věnovala nám pozornost. Asi to špatně vysvětluji, ale lépe mi to nejde. Sama od sebe projevovala tehdy zájem pouze se jako obvykle účastnit mojí snídaně a decentně papat můj chleba s pravým máslem. Jinak nejedla s nadšením nic, snad trochu škrabaného hovězího. Ale ona byla mizerný strávník celý život, granuli nikdy nepozrela, to by radši padla hlady. Nakonec skončila na neřešitelné selhání ledvin. Nechci tím říct, že calopet něco zavinil. Jen to rozsvícení a pak zhasnutí bylo dost nápadné. Mysleli jsme, že jí to tak chutná, ale po relativně vyšší dávce (pro tříkilového psa) zhasla jako když jí do vody hodí. Regina