Sražené koťátko - lidská lhostejnost

Lidská lhostejnost je hnusná a boužel se hodně rozmáhá

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechápu, jak hnusní dokážou lidé být....jela jsem dnes ven na koni a při zpáteční cestě vidím na málo frekventované vesnické silnici v dáli cosi se plazit...přejíždí přes to auta, objíždí to....až se nakonec pohyb zastavil...zrychlila jsem s kobylou, aby jsme se co nejdříve přesvědčili, co to je....okamžitě jsem seskočila a viděla malé černé kotě, které sotva dýchalo, všude v nose a puse krev.....okamžitě se mi spustil příval slz, sundala jsem mikinu, kotě pomalu zvedla ze silnice a vložila ho do mikiny, aby jsme zmizeli ze silnice...domu jsem to měla asi ještě 20 minut, doufala marně, že ho stihnu dát do auta a rychle k doktorovi, bohužel mi ale po 10 minutách umřelo v náručí....bylo to hrozné, je to pro mě jako pro milovnici zvířat hrozně ubližující.....já chápu, že se to mlže stát, že to člověk neovlivní, že mu tam kočka vběhne...ale kdyby alespoň ten zmrd, co to kotě srazil, zastavil a pomohl mu, ať už dovezením k veterináři, nebo pokud už by nebylo asi pomoci a zvíře se trápilo, tak mu pomoci život ukončit....a nikdo z těch všech projíždějících aut ani nezastavil, i když viděli, že to kotě žije a trápí se, jen ho prostě sprostě objeli.....bylo mi z toho zle, když vidím, jací lidi dokážou být lhostejní a neohleduplní...že ani nedokážou pomoci zvířeti...z takových lidí je mi na nic....

Je to hrozné!!! Buďme rádi, že alespoň tady na této diskusi se přesvědčíme, že existují i lidé jako jsou Vy, kterým není osud zraněného zvířete lhostejný. A věřím, že by snad takto zareagovala většina z nás tady - nejen "kočičích", ale třeba i "psích" lidí apod. Stejně jako ve Vašem případě bych také ale u toho brečela. Jste hodná, koťatko alespoň umřelo ve Vašem náručí, ne ve škarpě.

Je to smutné, ale napadlo Vás, že řidič co ho přejel ho třeba vůbec neviděl? Když vyskočí malé kotě z příkopu těsně před autem, nevidíte ho, před čumák většiny aut není ze sedadla řidiče vidět.
Ovšem ti další, co už kotě viděli a nezastavili..... no comment.

....nedávno jsem byla svědkem toho,jak nějaké namachrováné malé ego s velkým džípem najížděl na cestě mezi baráky na kocoura v docela velké rychlosti. Ten chudák kočičí neměl kde uskočit,tak běžel před autem jak o život. Být v tu chvíli venku,tak mu hodím do zadního skla kladivo a nejradši bych trefila i toho magora řidiče. Čím déle mám kočky,tím víc nenávidím lidi a tak se chodím uklidnit aspoň sem,tady jsou ještě ve většině hodní lidi. Je mi s těch zrůdností co páchají lidi docela smutno..

Zadavatelka: Dnes jsem z toho celý den smutná....přišla jsem domů uřvaná, můj manžel ze mě nemohl dostat slova, hned se ptal, co se stalo, jestli něco našim zvířatům....a když jsem mu řekla, co se stalo, rozčílilo ho to úplně stejně jako mě.....jsme takový blázni do zvířatek, a tohle mě prostě ničí...jak tu někdo psal, ano, i to se může stát, že si dotyčný řidič nevšiml, ale že ostatní řidiči klidně jezdili přes lezoucí trápící se kotě....kdyby aspoň do prdele sakra někdo zastavil a toho nebožáka ze silnice dal alespoň na stranu do trávy...opravdu je mi smutno z toho, jací lidé žijí mezi námi...nejhorší na tom všem bylo, a na to nikdy nezapomenu, jak se na mě to kotě podívalo, když jsem ho z té silnice zvedala....ten pohled...ten útrpný bolestivý pohled...nezlobte se,ale jsem z toho fakt v prdeli s odpuštěním...

Netrapte se. Už na tom nemůžete nic změnit. Shodou okolností nám dnes ráno taky přejeli kočku, přímo před mýma očima, takže vím, jak Vám je. Brečela jsem celý den, ten řidič ani nezpomalil a jel dál. Dostat ho v tu chvíli do ruky, tak ho přizabiju vzteky. Teď už jsem se trochu uklidnila a je mi jasné, že to nebylo schválně, že tu moji číču milovanou vůbec neviděl.
Pospíchala domů holčička a vběhla mu pod kola.

Snad to aspoň nebylo schválně no... u nás bohužel v okolí máme experty, kteří jak vidí kočku na silnici ještě zrychlí. Ty bych fakt střílela.

Taky zastavuji když vidím cokoli sraženého na cestě co jen trošku vypadá že by mohlo žít. Ještě se mi nestalo, že by to žilo, a je mi jedno zda je to zajíc nebo kočka, nebo i ježek a pod. Bohužel auta jsou pro zvířata velkým zlem, je dobře že je alespoň pár nadšenců do zvířat, kteří se jim snaží pomáhat. Držte se, chápu Vás.

Jednou mi ve vesnici skočil pod auto ze strany kocour.....jela jsem pomalu a viděla jsem ho, takže jsem ho jen odhodila stranou. Okamžitě jsem zastavila na blikačky a běžela k němu - byl jen omráčený. Vzala jsem ho do náručí a nesla k nejbližšímu domku, jestli není jejich. Ovšem kocour se probral, poškrábal mě a pokousal, vytrhl se z náručí a utekl. Stejně jsem došla k domku, vylezla babka - kouká na moje krvavé šrámy, tak jí to celé říkám, že kocourovi nejspíš nic není, ale aby ho prohlídla a nechala přes noc doma.....a ona na to,, měla jste ho přejet, hajzla, honí mi tu kočky a chč..e na barák.......jo jo, každý dobrý skutek.......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jednou mi ve vesnici skočil pod auto ze strany kocour.....jela jsem pomalu a viděla jsem ho, takže jsem ho jen odhodila stranou. Okamžitě jsem zastavila na blikačky a běžela k němu - byl jen omráčený. Vzala jsem ho do náručí a nesla k nejbližšímu domku, jestli není jejich. Ovšem kocour se probral, poškrábal mě a pokousal, vytrhl se z náručí a utekl. Stejně jsem došla k domku, vylezla babka - kouká na moje krvavé šrámy, tak jí to celé říkám, že kocourovi nejspíš nic není, ale aby ho prohlídla a nechala přes noc doma.....a ona na to,, měla jste ho přejet, hajzla, honí mi tu kočky a chč..e na barák.......jo jo, každý dobrý skutek.......

Tohle je bohužel další strana mince. Bezohledný majitel, co nenechá kocoura vykastrovat (no co, kocour koťata nedotáhne, že jo...) a okolí je z takového kocoura na palici. Nemyslím, že by babka kocourovi opravdu chtěla ublížit, ale že měla vztek, že má věčně smradlavý barák, to chápu. Otázka je, zda ona měla kočky kastrované.
My máme kočku kastrovanou, ven chodí málo, ale i tak máme věčně označkované rohy od okolních kocourů, co se pkouší zabrat si volné území pro sebe. Taky mě to štve.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jednou mi ve vesnici skočil pod auto ze strany kocour.....jela jsem pomalu a viděla jsem ho, takže jsem ho jen odhodila stranou. Okamžitě jsem zastavila na blikačky a běžela k němu - byl jen omráčený. Vzala jsem ho do náručí a nesla k nejbližšímu domku, jestli není jejich. Ovšem kocour se probral, poškrábal mě a pokousal, vytrhl se z náručí a utekl. Stejně jsem došla k domku, vylezla babka - kouká na moje krvavé šrámy, tak jí to celé říkám, že kocourovi nejspíš nic není, ale aby ho prohlídla a nechala přes noc doma.....a ona na to,, měla jste ho přejet, hajzla, honí mi tu kočky a chč..e na barák.......jo jo, každý dobrý skutek.......

Tak tohle ale není o tom, že byste udělala něco špatného. Ale evidentně to nebyl kocour paní a štvalo ji, že ji honí její kočky a značkuje jí barák.... i když otázka je, zda je má sama kastrované /a dle chování kocoura bych si tipla, že ne/.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle ale není o tom, že byste udělala něco špatného. Ale evidentně to nebyl kocour paní a štvalo ji, že ji honí její kočky a značkuje jí barák.... i když otázka je, zda je má sama kastrované /a dle chování kocoura bych si tipla, že ne/.

Hm, přímo její tedy nebyl, ale,, toho si dotáhli mladý, ale krmit ho musím já´´...říkala a o další informace už jsem jaksi nestála
Kocour byl od pohledu britský / šedomodrý /.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hm, přímo její tedy nebyl, ale,, toho si dotáhli mladý, ale krmit ho musím já´´...říkala a o další informace už jsem jaksi nestála
Kocour byl od pohledu britský / šedomodrý /.

No jo, tak to vypadá, když si mladí pořídí zvířátko, protože ho stráááášně chtěli, ale hodí ho na krk někomu, kdo o něj nestál. V tomto případě babce.
Proplesknout by potřebovali ti mladí ne? Ani nechci domýšlet, co by se dělo, kdyby byl kocour opravdu zraněn. Babka by ho k veterináři určitě nevezla, těžko by to z důchodu platila a navíc, z jejího pohledu, proč by to dělala, když ona si kocoura nepořídila. Mladým to je evidentně jedno, když se o kocoura nestarají, takže nakonec byste kocoura léčila Vy nebo byste ho musela nechat utratit, což by vyšlo nejlevněji.
Někdy mám chuť ty "milovníky" zvířátek, co musí mít všechno co kde vidí, a za týden je to přestane bavit, nakopat do pr...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, tak to vypadá, když si mladí pořídí zvířátko, protože ho stráááášně chtěli, ale hodí ho na krk někomu, kdo o něj nestál. V tomto případě babce.
Proplesknout by potřebovali ti mladí ne? Ani nechci domýšlet, co by se dělo, kdyby byl kocour opravdu zraněn. Babka by ho k veterináři určitě nevezla, těžko by to z důchodu platila a navíc, z jejího pohledu, proč by to dělala, když ona si kocoura nepořídila. Mladým to je evidentně jedno, když se o kocoura nestarají, takže nakonec byste kocoura léčila Vy nebo byste ho musela nechat utratit, což by vyšlo nejlevněji.
Někdy mám chuť ty "milovníky" zvířátek, co musí mít všechno co kde vidí, a za týden je to přestane bavit, nakopat do pr...

přesně tak - nejdřív velký nadšení z koťátka či štěňátka a pak je to jaksi přejde a šup hodit na krk někomu jinému.

Nechápu, jakou prošli ti lidi výchovou - u nás doma se odjakživa učilo, že zvíře je dlouhodobý závazek a když si ho jednou člověk pořídí, tak se o něj prostě musí postarat, ať to stojí, co to stojí /peníze, čas, atd./ a ne šup s ním jinam.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přesně tak - nejdřív velký nadšení z koťátka či štěňátka a pak je to jaksi přejde a šup hodit na krk někomu jinému.

Nechápu, jakou prošli ti lidi výchovou - u nás doma se odjakživa učilo, že zvíře je dlouhodobý závazek a když si ho jednou člověk pořídí, tak se o něj prostě musí postarat, ať to stojí, co to stojí /peníze, čas, atd./ a ne šup s ním jinam.

Když jsem to pak rozhořčeně vyprávěla na firmě, smáli se mi a ťukali si na čelo.......ale já takhle něco zachraňuju každou chvíli, přijde mi to samozřejmé - vždycky si představím, že by to zvíře třeba bylo moje....a nikdo mu nepomohl.....o to víc mě pak naštve, že je to někomu úplně jedno

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když jsem to pak rozhořčeně vyprávěla na firmě, smáli se mi a ťukali si na čelo.......ale já takhle něco zachraňuju každou chvíli, přijde mi to samozřejmé - vždycky si představím, že by to zvíře třeba bylo moje....a nikdo mu nepomohl.....o to víc mě pak naštve, že je to někomu úplně jedno

Lidi jsou fakt divní... ještě se tomu smát. :( Je vidět, jaký mají vztah ke zvířeti. Smutné na tom je, že jsou kolikrát takhle necitlivý i ke svým blízkým, apod.

Svět je prostě krutý...Tak to bylo a tak to i zůstane.
A proto jsem vděčná za každého člověka, kterému není lhostejný osud zvířete, protože spolu s nimi sdílíme život.

"Nebuďme lhostejní neboť lhostejností ochuzujeme sami sebe". Jinak na vesnici se kočky berou jinak jak ve městě...5ešila jsem to se známým a kočky celkově jsou pro ně jako pro měšťáky holuby...Jeden vůl nevykastruje kočku a za rok jsou tam přemnožené a pro spoustu lidí je to finančně náročné živit tolik koček, ale soucítím, z vesnice jsem zachránila 2 týdenní kotě, už mělo na krajíčku, ale vypiplali jsme ho, paní nám oznámila ať si ho vezmeme nebo ho tam nechám, že ji to nezajímá, že když jedno zdechne tak se jich tak dalších 5 objeví, že chybět nebude

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechápu, jak hnusní dokážou lidé být....jela jsem dnes ven na koni a při zpáteční cestě vidím na málo frekventované vesnické silnici v dáli cosi se plazit...přejíždí přes to auta, objíždí to....až se nakonec pohyb zastavil...zrychlila jsem s kobylou, aby jsme se co nejdříve přesvědčili, co to je....okamžitě jsem seskočila a viděla malé černé kotě, které sotva dýchalo, všude v nose a puse krev.....okamžitě se mi spustil příval slz, sundala jsem mikinu, kotě pomalu zvedla ze silnice a vložila ho do mikiny, aby jsme zmizeli ze silnice...domu jsem to měla asi ještě 20 minut, doufala marně, že ho stihnu dát do auta a rychle k doktorovi, bohužel mi ale po 10 minutách umřelo v náručí....bylo to hrozné, je to pro mě jako pro milovnici zvířat hrozně ubližující.....já chápu, že se to mlže stát, že to člověk neovlivní, že mu tam kočka vběhne...ale kdyby alespoň ten zmrd, co to kotě srazil, zastavil a pomohl mu, ať už dovezením k veterináři, nebo pokud už by nebylo asi pomoci a zvíře se trápilo, tak mu pomoci život ukončit....a nikdo z těch všech projíždějících aut ani nezastavil, i když viděli, že to kotě žije a trápí se, jen ho prostě sprostě objeli.....bylo mi z toho zle, když vidím, jací lidi dokážou být lhostejní a neohleduplní...že ani nedokážou pomoci zvířeti...z takových lidí je mi na nic....

Když jsem přijel z práce, leželo téměř nehybně sousedovic 4 měsíční kotě položené břed mou brankou naříkajíc v bolestech, klepalo se, rychle dejchalo, plakalo... někdo ho prostě srazil, někdo potichu to trápící zvíře odtáhl před vrátka a ani nezazvonil a utekl! Všichni byli doma! Buhví jak dlouho se tam to zvíře trápilo. Když se nechtěl ukázat, mohl aspoň zazvonit a utýct třeba, ale nenechat tam to zvíře buhví jak dlouho se trápit, když už ho srazil. Ku*va co je to dneska za lidi, je mi z toho zle! Občas fakt nerozumím, jak se může člověk stavět do role pána tvorstva, když to dokáže bejt takovej ubohej sobeckej připos*anej s*áč!

Lidi jsou svině!
Kdopak by ho z těch lidí, co projíždějí někam vozil?To přece stojí prachy, ne? Chápu, že všichni na to nemají a žijou z ruky do huby...Ale...Znám spoustu veterin, kde dám ruku do ohně za to, že když přivezu něco takového, pomůžou zadarmo...
Taky jsem, blázen" a zachraňuju všechno, naposled před měsícem 4 krásná černá koťátka vyhozená v příkopu, lezly jsme tam v trní, abychom je pochytaly a pomohly jim...
Člověk by udělal cokoliv, aby jim pomohl, jenže takových lidí opravdu není moc Bohužel...
Ale věřím v to, že se jednou voda uvaří a otočí se to...

Zrovna minulý týden jsme jeli autem a na silnici (z obou stran lesy) leželo maličké přejeté koťátko. Už mu nebylo bohužel pomoci, mohlo být staré tak 5-6 týdnů. Jak se tam ocitlo, když nejbližší vesnice na obě strany byly vzdáleny nejméně 4 km se můžeme jen domnívat... . Někteří lidé jsou opravdu naprosto bezcitní...

Nepochopím to a pochopit nechci...Musím říct, že je mi vždy líto víc zvířat než lidí...myslím, že zaslouženě

Je to už dávno, měla sem krásnýho černýho kocoura s žíháním.Šla jsem z obchodu, on lovil na louce pod cestou a jak mě viděl šel domů, už byl na kraji chodníku a řidič co jel s kamionem na něj najel a přejel mi ho přímo před očima... , celou cestu měl pro sebe tak nechápu proč na něj najel... kdyby jelo auto v protisměru tak neřeknu, že tam neměl dost místa ale toto? HNUS !

kobylatko napsal(a):
Je to už dávno, měla sem krásnýho černýho kocoura s žíháním.Šla jsem z obchodu, on lovil na louce pod cestou a jak mě viděl šel domů, už byl na kraji chodníku a řidič co jel s kamionem na něj najel a přejel mi ho přímo před očima... , celou cestu měl pro sebe tak nechápu proč na něj najel... kdyby jelo auto v protisměru tak neřeknu, že tam neměl dost místa ale toto? HNUS !

To jako udělal schválně?! Jestli ano, věřte, že se mu to vrátí a bude to pro něj minimálně stejně škaredé jako pro toho nebohého kocoura. To by jeden fakt vraždil, takový magor debilní.
Kamioňáci jsou často šmejdi, ani nepřibrzdí nebo nemají snahu se zvířeti vyhnout (jako chápu, že s kamionem se vyhýbá hůř než s osobákem, ale kdyby měli aspoň tu snahu).
Navíc je hrozné, že jste to i viděla, já bych se tam snad složila. Je mi zle jen to čtu, to je strašné, co lidi dokážou udělat...

Ludmilk napsal(a):
Nepochopím to a pochopit nechci...Musím říct, že je mi vždy líto víc zvířat než lidí...myslím, že zaslouženě

V tom s Vámi souhlasím...

Já se připojím ještě s mým zážitkem, který ale skončil dobře. Bydlím u vedlejší cesty, kousek od hlavní, ta boční cesta je celkem frekventovaná a navíc na ni napojili cyklostezku, takže blázinec. Přijde za mnou mamka a říká, že někde od cesty naříká kotě. Já měla tehdá 3 koťata, co mi porodila kočka, tak jsem se lekla, že se některé zatoulalo a že kočka na něj nedala pozor (což mi bylo divné). Koťata byla u baráku, ale naříkání kotěte se zas ozvalo. Šla jsem na cestu a tam vidím chodit kotě různě po cestě. Hned jsem ho drapla, aby ho něco nepřejelo. Ale co mě zarazilo, soused u baráku řeže dřevo, vidí, že tam chodí kotě a nechá ho tak. Sakra kdyby ho aspoň vzal a někam odnesl nebo se zeptal ostatních, jestli se jim neztratilo kotě. Ne, čumí a nic neudělá, nepomůže. Já bych si v životě neodpustila, kdybych tam to kotě nechala napospas a pak ho viděla přejeté. To bych vážně nedala. Kotě nakonec zůstalo u nás, ničí nebylo a nikdo ho nechtěl. Do útulku u nás je zbytečné vozit kotě, tam by mě nakopli někam. Jedné paní, co tam přivezla nalezenou kočku (sama jich má několik a tahle už byla moc) řekli, že ať ji hodí někomu přes plot. Slušný útulek pro zvířata, fakt.

Naši známí měli malou kníračku, koupili ji nevím za co malé dceři, té doby asi šestileté...
Šli na procházku, jelo proti auto, psa zavolali ke straně, pes se zařadil za ně...Auto minulo je a najelo na jejich fenku, samozřejmě ji srazil...Před tou maličkou dcerou
Přiznám se, že nepříspívám na žádně sbírky na postižené, děti, s leukémií, s rakovinou...Jediné příspěvky ode mě jdou na koňský útulek, psí útulek atd...Nemám ráda lidi

peggi16 napsal(a):
Já se připojím ještě s mým zážitkem, který ale skončil dobře. Bydlím u vedlejší cesty, kousek od hlavní, ta boční cesta je celkem frekventovaná a navíc na ni napojili cyklostezku, takže blázinec. Přijde za mnou mamka a říká, že někde od cesty naříká kotě. Já měla tehdá 3 koťata, co mi porodila kočka, tak jsem se lekla, že se některé zatoulalo a že kočka na něj nedala pozor (což mi bylo divné). Koťata byla u baráku, ale naříkání kotěte se zas ozvalo. Šla jsem na cestu a tam vidím chodit kotě různě po cestě. Hned jsem ho drapla, aby ho něco nepřejelo. Ale co mě zarazilo, soused u baráku řeže dřevo, vidí, že tam chodí kotě a nechá ho tak. Sakra kdyby ho aspoň vzal a někam odnesl nebo se zeptal ostatních, jestli se jim neztratilo kotě. Ne, čumí a nic neudělá, nepomůže. Já bych si v životě neodpustila, kdybych tam to kotě nechala napospas a pak ho viděla přejeté. To bych vážně nedala. Kotě nakonec zůstalo u nás, ničí nebylo a nikdo ho nechtěl. Do útulku u nás je zbytečné vozit kotě, tam by mě nakopli někam. Jedné paní, co tam přivezla nalezenou kočku (sama jich má několik a tahle už byla moc) řekli, že ať ji hodí někomu přes plot. Slušný útulek pro zvířata, fakt.

Podobné...2 dny u nás běhal pes, první den se nenechal nalákat, druhý den jsem na něj zamlaskala a pes přiběhl, než jsem stihla jít pro obojek s vodítkem, pes běhal kolem plotu a naříkal, po otevření vrátek přiběhla, skočila na mě a olízala celej obličej, ruce, všechno, co šlo...Byla to kříženka asi labradora, malá, hrozně hodnáJenže sama mám dva psy a nemohla jsem si jí nechat, vzala jsem jí teda na vodítko a šla za chlapem, který má na starost městskej útulek...Fakt mi to trhalo srdce a obrečela jsem to, když jsem jí tam musela odvést, ale prostě nešlo si jí nechat...Zazvoním, říkám mu co a jak, že tu běhá dva dny atd...Odpověď?, Jí pusť, ať jde domů"
Musela jsem odejít, protože nevím, co bych mu řekla

Ludmilk napsal(a):
Naši známí měli malou kníračku, koupili ji nevím za co malé dceři, té doby asi šestileté...
Šli na procházku, jelo proti auto, psa zavolali ke straně, pes se zařadil za ně...Auto minulo je a najelo na jejich fenku, samozřejmě ji srazil...Před tou maličkou dcerou
Přiznám se, že nepříspívám na žádně sbírky na postižené, děti, s leukémií, s rakovinou...Jediné příspěvky ode mě jdou na koňský útulek, psí útulek atd...Nemám ráda lidi

Strašné. Někdy může zvíře člověk přehlédnout, nevšimnout si...ale spousta těch, co to udělají schválně jen proto, že nemají rádi kočky, psy...Před několika lety jsem byla v Římě, seděla jsem s mamkou před jedním chrámem a byla tam skupinka malých Francouzů s abbém. Jeden z těch malých hajzlíků nakopl holuba a ten byl tou nohou odražen do stromu. Já to neviděla, jen slyšela tu strašnou ránu. Ptám se, co se děje a mamka mi to řekla. A vidím toho holuba, ležel tam polomrtvý, možná mrtvý. Začala jsem strašně, ale strašně nadávat, v očích jsem měla vraždu. Ještě chvíli tam pobyli, a pak šli radši pryč. Ten jejich abbé na to, co udělali, jim nic neřekl. Prostě tomu malému hajzlovi to prošlo, jako by nic neudělal. Výchova jak prase, já nebyla daleko od toho, abych tam dala někomu přes hubu. I abbé by si zasloužil.
Nenávidím takové násilí na zvířatech a tolerovat to nikdy nebudu.

Taky nepřispívám, už jen proto, že nevěřím, že se to dostane tam kam má. Ale zvířeti pomůžu vždy a ráda.

Ludmilk napsal(a):
Podobné...2 dny u nás běhal pes, první den se nenechal nalákat, druhý den jsem na něj zamlaskala a pes přiběhl, než jsem stihla jít pro obojek s vodítkem, pes běhal kolem plotu a naříkal, po otevření vrátek přiběhla, skočila na mě a olízala celej obličej, ruce, všechno, co šlo...Byla to kříženka asi labradora, malá, hrozně hodnáJenže sama mám dva psy a nemohla jsem si jí nechat, vzala jsem jí teda na vodítko a šla za chlapem, který má na starost městskej útulek...Fakt mi to trhalo srdce a obrečela jsem to, když jsem jí tam musela odvést, ale prostě nešlo si jí nechat...Zazvoním, říkám mu co a jak, že tu běhá dva dny atd...Odpověď?, Jí pusť, ať jde domů"
Musela jsem odejít, protože nevím, co bych mu řekla

Já měla na mysli taky městský útulek. K čemu teda jsou, když zvířata nechtějí?

peggi16 napsal(a):
Já měla na mysli taky městský útulek. K čemu teda jsou, když zvířata nechtějí?

No úplně k h*vnu!

peggi16 napsal(a):
Strašné. Někdy může zvíře člověk přehlédnout, nevšimnout si...ale spousta těch, co to udělají schválně jen proto, že nemají rádi kočky, psy...Před několika lety jsem byla v Římě, seděla jsem s mamkou před jedním chrámem a byla tam skupinka malých Francouzů s abbém. Jeden z těch malých hajzlíků nakopl holuba a ten byl tou nohou odražen do stromu. Já to neviděla, jen slyšela tu strašnou ránu. Ptám se, co se děje a mamka mi to řekla. A vidím toho holuba, ležel tam polomrtvý, možná mrtvý. Začala jsem strašně, ale strašně nadávat, v očích jsem měla vraždu. Ještě chvíli tam pobyli, a pak šli radši pryč. Ten jejich abbé na to, co udělali, jim nic neřekl. Prostě tomu malému hajzlovi to prošlo, jako by nic neudělal. Výchova jak prase, já nebyla daleko od toho, abych tam dala někomu přes hubu. I abbé by si zasloužil.
Nenávidím takové násilí na zvířatech a tolerovat to nikdy nebudu.

Taky nepřispívám, už jen proto, že nevěřím, že se to dostane tam kam má. Ale zvířeti pomůžu vždy a ráda.

Já jednou chtěla zbít fakana, co chytal na keři čmeláky a pak jim trhal křídla a propichoval háčkem na ryby... Dodnes lituju toho, že mi v tom přítel zabránila jen mu vynadal.

Ludmilk napsal(a):
Já jednou chtěla zbít fakana, co chytal na keři čmeláky a pak jim trhal křídla a propichoval háčkem na ryby... Dodnes lituju toho, že mi v tom přítel zabránila jen mu vynadal.

Děti se bohužel často baví mučením zvířat.

peggi16 napsal(a):
To jako udělal schválně?! Jestli ano, věřte, že se mu to vrátí a bude to pro něj minimálně stejně škaredé jako pro toho nebohého kocoura. To by jeden fakt vraždil, takový magor debilní.
Kamioňáci jsou často šmejdi, ani nepřibrzdí nebo nemají snahu se zvířeti vyhnout (jako chápu, že s kamionem se vyhýbá hůř než s osobákem, ale kdyby měli aspoň tu snahu).
Navíc je hrozné, že jste to i viděla, já bych se tam snad složila. Je mi zle jen to čtu, to je strašné, co lidi dokážou udělat...

Jj viděla .Nechápu proč na něj najel když už byl u hrany chodníku, místa měl na cestě dost, tak že sem tam normálně vyhly dvá kamíóny když jeli proti sobě.No já akorát chviku čuměla a stála jak solný sloup, kocoura sem tam nechala a zdrhla domů .

Kdysi někdo evidentně vyhodil z auta menšího křížence - mladého zdravého, ale bojácného. Na vesnici, kde žijí moji příbuzní. Pes našel dočasný azyl pod fošnami na zahradě jednoho neobydleného domu. Moje teta vždy, když kolem něj šla - měla tudy cestu do místního krámku a zpět, tak mu dala rohlík, salám, zkrátka něco k snědku. Váhavě si vzal a zase smutně zalezl pod fošny. Tak to trvalo několik dní. My měli tehdy objednané nové štěňátko. Nicméně zasedla rodinná rada - a jak to nedopadlo! Štěně si odvezla jiná naše rodinná známá a po té rodinné poradě se teta vydala za tím opuštěným psíkem. Už ji čekal - že zas dostane aspoň něco k jídlu. Teta ale tentokrát nic nenesla, pes se na ni vyzývavě podíval a ona - ani ne nijak nahlas - řekla:"Tak pojď!" Ta radost prý byla nepopsatelná, pesan vyběhl a naprosto IHNED se u mých příbuzných zabydlel a patřil mezi naše nejvděčnější psy! Doplatil na to, čím mu někdo ublížil. Všechny miloval, lidi, zvířata, ale nenáviděl auta - štěkal na ně, pobíhal kolem plotu. No a bohužel jednou zůstala brána otevřená a on se štěkotem vběhl přímo pod auto. Umřel prý po malé chvíli...
Ale vždy mě dojímalo a dojímat bude, jak tehdy čekal až na ten pokyn "Tak pojď!" Jak ten byl šťastný, že má své lidi a nový normální domov!

kobylatko napsal(a):
Jj viděla .Nechápu proč na něj najel když už byl u hrany chodníku, místa měl na cestě dost, tak že sem tam normálně vyhly dvá kamíóny když jeli proti sobě.No já akorát chviku čuměla a stála jak solný sloup, kocoura sem tam nechala a zdrhla domů .

Takový šmejd, to je lidská ku...jinak to nazvat nejde. Pokud to teda udělal schválně a kocoura viděl.

fikovnice napsal(a):
Kdysi někdo evidentně vyhodil z auta menšího křížence - mladého zdravého, ale bojácného. Na vesnici, kde žijí moji příbuzní. Pes našel dočasný azyl pod fošnami na zahradě jednoho neobydleného domu. Moje teta vždy, když kolem něj šla - měla tudy cestu do místního krámku a zpět, tak mu dala rohlík, salám, zkrátka něco k snědku. Váhavě si vzal a zase smutně zalezl pod fošny. Tak to trvalo několik dní. My měli tehdy objednané nové štěňátko. Nicméně zasedla rodinná rada - a jak to nedopadlo! Štěně si odvezla jiná naše rodinná známá a po té rodinné poradě se teta vydala za tím opuštěným psíkem. Už ji čekal - že zas dostane aspoň něco k jídlu. Teta ale tentokrát nic nenesla, pes se na ni vyzývavě podíval a ona - ani ne nijak nahlas - řekla:"Tak pojď!" Ta radost prý byla nepopsatelná, pesan vyběhl a naprosto IHNED se u mých příbuzných zabydlel a patřil mezi naše nejvděčnější psy! Doplatil na to, čím mu někdo ublížil. Všechny miloval, lidi, zvířata, ale nenáviděl auta - štěkal na ně, pobíhal kolem plotu. No a bohužel jednou zůstala brána otevřená a on se štěkotem vběhl přímo pod auto. Umřel prý po malé chvíli...
Ale vždy mě dojímalo a dojímat bude, jak tehdy čekal až na ten pokyn "Tak pojď!" Jak ten byl šťastný, že má své lidi a nový normální domov!

Klikrát jsou zvířata rozumnějsí a chápavější než lidi... Bohužel...
Možná bohudík... Vždy se snažím pomoct!

fikovnice napsal(a):
Kdysi někdo evidentně vyhodil z auta menšího křížence - mladého zdravého, ale bojácného. Na vesnici, kde žijí moji příbuzní. Pes našel dočasný azyl pod fošnami na zahradě jednoho neobydleného domu. Moje teta vždy, když kolem něj šla - měla tudy cestu do místního krámku a zpět, tak mu dala rohlík, salám, zkrátka něco k snědku. Váhavě si vzal a zase smutně zalezl pod fošny. Tak to trvalo několik dní. My měli tehdy objednané nové štěňátko. Nicméně zasedla rodinná rada - a jak to nedopadlo! Štěně si odvezla jiná naše rodinná známá a po té rodinné poradě se teta vydala za tím opuštěným psíkem. Už ji čekal - že zas dostane aspoň něco k jídlu. Teta ale tentokrát nic nenesla, pes se na ni vyzývavě podíval a ona - ani ne nijak nahlas - řekla:"Tak pojď!" Ta radost prý byla nepopsatelná, pesan vyběhl a naprosto IHNED se u mých příbuzných zabydlel a patřil mezi naše nejvděčnější psy! Doplatil na to, čím mu někdo ublížil. Všechny miloval, lidi, zvířata, ale nenáviděl auta - štěkal na ně, pobíhal kolem plotu. No a bohužel jednou zůstala brána otevřená a on se štěkotem vběhl přímo pod auto. Umřel prý po malé chvíli...
Ale vždy mě dojímalo a dojímat bude, jak tehdy čekal až na ten pokyn "Tak pojď!" Jak ten byl šťastný, že má své lidi a nový normální domov!

No jo, když zvířátko po pár dnech přestane bavit, navíc to žere, vydává zvuky, musí se s ním ven nebo mu čistit záchod, nedejbože něco provede...koho to má bavit, tak šup s ním pryč, vyvezeme autem a zbavíme se ho...chudáci zvířata. Já takto taky našla vyhozeného kocoura, stopro ho někdo vyvezl autem, kocour se bál ruky, nechtěl se nosit, neměl základní hygienické návyky...a časem z něj bylo to nejvděčnější zvíře, které přetrpělo i to mé nošení na rukou. A měl nádherné oranžové oči.

Chudák pejsek...ale aspoň ještě zažil lásku od lidí a měl krásný domov.

Ludmilk napsal(a):
Klikrát jsou zvířata rozumnějsí a chápavější než lidi... Bohužel...
Možná bohudík... Vždy se snažím pomoct!

Přesně! A ještě bych doplnila, se zvířaty se kolikrát člověk líp domluví než s jinýma lidma. Osobní zkušenost z práce.

Je fakt, že lidi se chovají někdy jak hovada... u nás na okraji vesnice lítaj jak blázni a už na to několik koček doplatilo. :( Táta hodně jezdí pracovně po republice a říkal, že několikrát už viděl, jak auto před ním či v protisměru schválně přidalo, když na cestě bylo nějaké zvíře (kočka, zajíc,..), aby ho přejelo. Táta naopak jezdí zvlášť v noci mezi vesnicemi pomalu, protože běžně přes cestu jde kočka, srnčí, atd. tak aby je nepřejel...ale některým lidem je to jedno a ještě z toho mají srandu..

A co se týče trápení zvířátek dětmi - klasika, když rodiče nenaučí dítě k úctě ke všemu živému.

lavacca napsal(a):
Je fakt, že lidi se chovají někdy jak hovada... u nás na okraji vesnice lítaj jak blázni a už na to několik koček doplatilo. :( Táta hodně jezdí pracovně po republice a říkal, že několikrát už viděl, jak auto před ním či v protisměru schválně přidalo, když na cestě bylo nějaké zvíře (kočka, zajíc,..), aby ho přejelo. Táta naopak jezdí zvlášť v noci mezi vesnicemi pomalu, protože běžně přes cestu jde kočka, srnčí, atd. tak aby je nepřejel...ale některým lidem je to jedno a ještě z toho mají srandu..

A co se týče trápení zvířátek dětmi - klasika, když rodiče nenaučí dítě k úctě ke všemu živému.

Jeden pán mi říkal, že hodně jezdil po Evropě a tolik přejetých zvířat, co je u nás, nikde neviděl. Čím to asi bude.
Taky znám lidi, kteří to dělají schválně, třeba zajíc, srnčí...že prej na jídlo. Ubožáci.
Češi jsou bohužel bezohlední na cestách nejen vůči sobě, ale i vůči zvířatům.

peggi16 napsal(a):
No jo, když zvířátko po pár dnech přestane bavit, navíc to žere, vydává zvuky, musí se s ním ven nebo mu čistit záchod, nedejbože něco provede...koho to má bavit, tak šup s ním pryč, vyvezeme autem a zbavíme se ho...chudáci zvířata. Já takto taky našla vyhozeného kocoura, stopro ho někdo vyvezl autem, kocour se bál ruky, nechtěl se nosit, neměl základní hygienické návyky...a časem z něj bylo to nejvděčnější zvíře, které přetrpělo i to mé nošení na rukou. A měl nádherné oranžové oči.

Chudák pejsek...ale aspoň ještě zažil lásku od lidí a měl krásný domov.

Jj, žil u nás ještě pěkných pár let. Škoda, že už je to tak dávno, že snad ani žádné fotky nemám. Ale ten jeho věk byl neskutečně dojemný. Teta často vzpomíná na ta slova:"Tak pojď!"
Jak jsou ta zvířata chápavá! Navíc u nich doma ihned pochopil, kde bude mít pelíšek, kde misky, kudy bude chodit ven, atd. Byl to zlatý pes!

fikovnice napsal(a):
Jj, žil u nás ještě pěkných pár let. Škoda, že už je to tak dávno, že snad ani žádné fotky nemám. Ale ten jeho věk byl neskutečně dojemný. Teta často vzpomíná na ta slova:"Tak pojď!"
Jak jsou ta zvířata chápavá! Navíc u nich doma ihned pochopil, kde bude mít pelíšek, kde misky, kudy bude chodit ven, atd. Byl to zlatý pes!

Ale ten jeho věk byl neskutečně dojemný.

Samozřejmě vDěk. Omlouvám se! Mám vyrvanou z klávesnice klávesu "D".

fikovnice napsal(a):
Jj, žil u nás ještě pěkných pár let. Škoda, že už je to tak dávno, že snad ani žádné fotky nemám. Ale ten jeho věk byl neskutečně dojemný. Teta často vzpomíná na ta slova:"Tak pojď!"
Jak jsou ta zvířata chápavá! Navíc u nich doma ihned pochopil, kde bude mít pelíšek, kde misky, kudy bude chodit ven, atd. Byl to zlatý pes!

To pro něho muselo být, jako by se znova narodil. A je dobře, že nezanevřel na lidi.
V každém případě má člověk aspoň hezké vzpomínky a dobrý pocit, že někomu pomohl. Kéž by bylo takových lidí víc...co pomůžou.

peggi16 napsal(a):
To pro něho muselo být, jako by se znova narodil. A je dobře, že nezanevřel na lidi.
V každém případě má člověk aspoň hezké vzpomínky a dobrý pocit, že někomu pomohl. Kéž by bylo takových lidí víc...co pomůžou.

Ano, on byl zlatý, a hlavně k dětem. Teta měla tehdy dva malé syny, já také ještě byla dítě, a ten psík ač voříšek střední velikosti, na nás - na děti nedal dopustit. Do paměti se mi vrylo sáňkování s ním. My si to užívali a on také - vzpomínám jak běhal ve sněhu - tehdy ještě bývaly zimy normální - nádherné, všude závěje. Na lidi nezanevřel. Ale nenáviděl ta zpropadená auta! I vet tehdy, když jsme si jej brali, a vše mu říkali, tak naznal, že jej asi někdo vyhodil z auta. A že je to mladý a úplně zdravý pes.
Ach jo. Ale máte pravdu - aspoň tu hlavní část svého života prožil nádherně!

Dobrý den.
koťátka je mi moc líto. Bohužel se mi stalo před pár dny něco podobného s rozdílem, že kotě se podařilo zachránit, boj o jeho život však není u konce. Zá pár dní čeká malou operace nožičky