Jelikož jsem pejskař a o koních vím jen, že řehtají a mají 4 nohy, položím možná až dětinský dotaz v souvislosti s věrností koně.
Známá má 4 koně z nichž ani jeden není takový parťák do nepohody. Jsou to spíše takové samostatné jednotky, které by se klidně obešly bez lidí. Se dvěma trénuje parkury a co vím, tak se s nimi docela nadře a dost často i rozčiluje :) Nepřijde mi tedy, že by mezi sebou měli nějaký výrazný kamarádský vztah, jakoby šlo spíše o výměnný obchod.
Z vyprávění od dědečka znám nejrůznější story o věrnosti koní, kam šel pán, tam šel kůň až po takový příběh jak kůň doprovázel rakev svého pána a snad do půl roku po smrti uhynul. Jsou takové příběhy o koňské věrnosti jenom pohádkami nebo skutečně existují. Máte někdo takového koníka doma ?
Včera jsem po dlouhé době shlédla film Válečný kůň a ten příběh mi přišel trochu přitažený za vlasy, i když při prvním shlédnutí jsem z něj byla nadšená, nicméně romantické představy často s realitou výrazně kolidují :) Jaký na to máte názor vy ? Je to opravdu takové sci-fi ?
Vzťah pán a pes je niečo úplne iné ako vzťah pán a kôň. Som pri koňoch celý život a úprimne, ešte som nezažila koňa, ktorý by dobrovoľne dal prednosť svojmu pánovi pred stádom a konskými kamarátmi. Možno sa tu niekto bude biť do pŕs, že takého koňa má, ale väčšinou čo som videla kone ktoré chodili za pánom ako psík boli kone oddelené od stáda, držané osamote a v podstate tak nešťastné, že im neostalo nič iné iba sa nafixovať na jediného živého tvora z ktorým prichádzali do kontaktu - svojho pána. Pre mňa to ale nie je dôkaz vernosti, ale skôr psychickej nerovnováhy. Netvrdím, že nás kone nemajú radi, ale je to úplne iný vzťah ako so psom, ktorý keď idem na dovolenku je schopný niekoľko dní nežrať, kdežto kôň si ani nevšimne že tam nie som (prípadne sa poteší že nemusí nič robiť ) a hlavné je že dostane žranicu a má svojich koňokamošov.
katkaa1
napsal(a):
Vzťah pán a pes je niečo úplne iné ako vzťah pán a kôň. Som pri koňoch celý život a úprimne, ešte som nezažila koňa, ktorý by dobrovoľne dal prednosť svojmu pánovi pred stádom a konskými kamarátmi. Možno sa tu niekto bude biť do pŕs, že takého koňa má, ale väčšinou čo som videla kone ktoré chodili za pánom ako psík boli kone oddelené od stáda, držané osamote a v podstate tak nešťastné, že im neostalo nič iné iba sa nafixovať na jediného živého tvora z ktorým prichádzali do kontaktu - svojho pána. Pre mňa to ale nie je dôkaz vernosti, ale skôr psychickej nerovnováhy. Netvrdím, že nás kone nemajú radi, ale je to úplne iný vzťah ako so psom, ktorý keď idem na dovolenku je schopný niekoľko dní nežrať, kdežto kôň si ani nevšimne že tam nie som (prípadne sa poteší že nemusí nič robiť ) a hlavné je že dostane žranicu a má svojich koňokamošov.
Jistě, není to jako vztah pes-člověk, ale spousta lidí, co má více psů, kteří žijí více ve smečce, než s jedním pánem vám potvrdí, že tam ten vztah taky není takový
Že mému koni na mě záleží poznám ne podle toho, že za mnou přiběhne ve výběhu, ale podle toho, že když třeba jedeme do terénu a já nedej bože slítnu, tak se nesebere a neběží hned domů, ale zůstává u mě stát případně kolem pobíhá a hledá, kde že mě to vytrousil. Když jsem jednou měla vyražený dech a nemohla jsem se 5 minut ani pohnout, tak u mě stál a šťouchal do mě. Jinak když se něco děje, tak spíš stojí a kouká na mě pohledem "co to proboha děláš na té zemi?"
Mně je upřímně šuma fuk, že když jdu kolem výběhu, tak ani nemrkne. Jsem ráda, že když se něco děje, tak je se mnou a snaží se pomoct mě z toho dostat - tím svým specifickým koňským způsobem :).
katkaa1
napsal(a):
Vzťah pán a pes je niečo úplne iné ako vzťah pán a kôň. Som pri koňoch celý život a úprimne, ešte som nezažila koňa, ktorý by dobrovoľne dal prednosť svojmu pánovi pred stádom a konskými kamarátmi. Možno sa tu niekto bude biť do pŕs, že takého koňa má, ale väčšinou čo som videla kone ktoré chodili za pánom ako psík boli kone oddelené od stáda, držané osamote a v podstate tak nešťastné, že im neostalo nič iné iba sa nafixovať na jediného živého tvora z ktorým prichádzali do kontaktu - svojho pána. Pre mňa to ale nie je dôkaz vernosti, ale skôr psychickej nerovnováhy. Netvrdím, že nás kone nemajú radi, ale je to úplne iný vzťah ako so psom, ktorý keď idem na dovolenku je schopný niekoľko dní nežrať, kdežto kôň si ani nevšimne že tam nie som (prípadne sa poteší že nemusí nič robiť ) a hlavné je že dostane žranicu a má svojich koňokamošov.
Tak nějak jsem si to myslela. Děkuji za odpověď.
fortuna
napsal(a):
Jistě, není to jako vztah pes-člověk, ale spousta lidí, co má více psů, kteří žijí více ve smečce, než s jedním pánem vám potvrdí, že tam ten vztah taky není takový
Že mému koni na mě záleží poznám ne podle toho, že za mnou přiběhne ve výběhu, ale podle toho, že když třeba jedeme do terénu a já nedej bože slítnu, tak se nesebere a neběží hned domů, ale zůstává u mě stát případně kolem pobíhá a hledá, kde že mě to vytrousil. Když jsem jednou měla vyražený dech a nemohla jsem se 5 minut ani pohnout, tak u mě stál a šťouchal do mě. Jinak když se něco děje, tak spíš stojí a kouká na mě pohledem "co to proboha děláš na té zemi?"
Mně je upřímně šuma fuk, že když jdu kolem výběhu, tak ani nemrkne. Jsem ráda, že když se něco děje, tak je se mnou a snaží se pomoct mě z toho dostat - tím svým specifickým koňským způsobem :).
Kdysi jsem do terénu jela na krokovku se svým přítelem, on na vypůjčené hodné kobylce-jinak začátečník.
Moje kobyla v jedné chvíli zajančila a ta půjčená asi nevěděla co se děje tak nejspíš udělala jeden cvalový a přítel byl katapultován na zadek. Jak jsem svoji opici uklidnila tak jsem se otočila a můj přítel seděl na zemi a kobyla nad ním stála a čučela na něj(kdyby mohla asi by si u toho klepala na čelo).
Tohle není o vztahu, ale spíše o povaze koně, některý má radost, že vás střepe tak běží, jiný prostě zase počká až vylezete a uvažuje proč jste tak rychle vystoupila.
Tak to můj za mnou vždycky ve výběhu přiběhne když mě uvidí. I z druhého konce a je ochotný i nacválat abych mu neutekl. Měl jsem radost, že mě tak rád vidí a je se mnou, ale potom přišly pochybnosti, jestli víc než o mně nejde o chleba, který mám vždy připravený. Protože jsem si nedávno všiml, že když přibíhá, tak se u toho olizuje Tak takoví jsou koně no...
To jestli kůň bude svému pánu věrným spolehlivým přítelem záleží na tom jestli jste charakterní člověk, jestli s ním zacházíte spravedlivě, láskyplně a citlivě ho cvičíte. Pak se opravdu může stát velmi věrným přítelem, ale je velmi důležité o jeho důvěru ve vás pečovt, aby jste ji neztratili a samozřejmě mu ji také věnovat.
Je to něco, čeho chceme ve skrytu duše dosáhnout všichni u koní. Mít s koněm ohromný vztah plný porozumění, přátelství a oddanosti sobě navzájem. Být koněm následován ve volnosti, cválat při západu slunce bez uždění po poli... Vypadá to jako dětské snění, ale právě jako děti jsme koním nejblíž, naše duše je čistá, věříme v takový magický vztah s koněm a vnímáme ho naprosto jinak než jako dospělí. Jako dospělí nemluvíme o takových věcech nahlas, jsme totiž ovlivněni okolím a ostatními lidmi, nechceme v takových věcech vybočovat z davu aby si o nás někdo nemyslel, že jsme blázni a rodina a blízcí nás neodsoudili. Zajímáme se příliš o názory druhých a proto se nám tohle vzdaluje. Málo z nás by přiznali, že se zajímají o duchovno, věří na energie, tchi, meditaci, dokáží se vcítitn zvířat nebo si s nimi dokonce přenášet pomocí intuice, 3.smyslu (nazvěte to jak chcete) obrazy a informace.
Bohužel to všechno je něco, k čemu neexistuje návod a proč? Protože jak my lidé, tak i každý kůň je indvidualita a každý si tu cestičku k sobě musíte najít sami. Ne s každým koněm se vám to podaří, ale jakmile uvidíte toho vašeho "pravého", bude vás neskutečně přitahovat a budete vědět, že je to on, kůň se kterým překonáte vše, i když to paradoxně často nebude lehké.
Příklad koně, který dává přednost lidem před koňmi je tento - http://www.equichannel.cz/spanel-na-drezurnim-obdelniku
O španělských koních se tohle říká často, že dokáží mít se svým člověkem extrémně silný vztah, někdy až takový, že akceptují za svého jezdce jen jednoho člověka a nikomu jinému než svému pánovi nevyhoví. Ale i tohle záleží z části na výchově a výcviku koně v mládí.
Ti nejvěrnější koně mají často velmi silnou osobnost a jsou to "tvrdé oříšky" pro člověka, jakmile je jednou ale dostnete na svoji stranu, získáte přítele na celý život.
Mám takovou trubku věrnou, hodnou... Nevím jak mě tehdy to ošklivé stvoření získalo ale nějak to přišlo a já si to dovezla domů, oba jsme takový šikanozní typy, nejsme zrovna průbojní a tak nějak si ladíme. Byla období kdy to mezi námi vážně skřípalo a došlo i na agresi z obou stran... Nyní už máme "dohodu" krav si jak chceš ale vem mě sebou, takže jakmile začíná cítit, že padám přestane :) na procházky můžeme klidně chodit na volno, vím, že se nevzdálí ale pravdou je, že není z velkého stáda.
Kůň prostě není pes a chová se úplně jinak. Jak už bylo psáno, podle mě jsou koně, kteří za majitelem běhají jako pejsci spíš koníci s nějakým problémem, koně ze samoty, držení s ovcmi/kozami nebo koně šikanovaní ve stádě. No a nebo jak už taky někdo psal, běhají spíš za mlskama než za pánem.
Je taky potřeba si uvědomit, že většina lidí má koně někde ustájené a dostavuje se za ním/nimi třeba 4xtýdně (někdo každý den a někdo se neukáže jak je rok dlouhej) a to převážně na ježdění, nebo taky na nějaké procházky, blbnutí na ruce.
Lidi co mají koně doma, jsou s nimi častěji a kompletně se o ně starají (můj případ) na tom se vztahem budou trochu jinak, taky ale záleží na povaze, jak člověka tak koně.
Koně mají v mnoha případech své majitele upřímně rádi, ale jsou to prostě koně a tak ho mají rádi koňským způsobem...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ještě mě k tomu napadá, že dřív ti lidé s koňmi opravdu žili. Pokud to byl jejich jediný pomocník na poli nebo v lese, tak s ním člověk trávil většinu svého dne...pak se ten vztah nutně musí stát opravdu daleko pevnější, než když člověk 3x za týden přijde svého koně odjezdit. (jasně, pokud se k němu člověk chová, jak již bylo řečeno, spravedlivě a citlivě).
I já mám sice koně doma, ale mám kolem všeho tolik práce, že si často mlátím o hlavu, že jsem na zvířata vlastně víc nepříjemná, než abych u nich trávila ten příjemný čas.. Když se s druhou kobylou bijou o žrádlo, tak na ně hubuju, nebo je odháním odněkud, kde překážejí (vysýpají kolečko vykydaného hnoje, nejchtějí uhnout od sena, když potřebuji projít, atp...asi to znáte všichni, kdo s koňmi "žijete")... A pak je člověku vlastně tak trochu smutno, že není už ten čas jako dřív (kdy byl bez rodiny, bez dětí, bez práce), aby hodiny čuměl do výběhu, nechával se obírat ve vlasech a cídil cajky do vysokého lesku... Taková nostalgie
Ale tak to prostě je - člověk dělá, co může...však to znáte :).
korah
napsal(a):
Kůň prostě není pes a chová se úplně jinak. Jak už bylo psáno, podle mě jsou koně, kteří za majitelem běhají jako pejsci spíš koníci s nějakým problémem, koně ze samoty, držení s ovcmi/kozami nebo koně šikanovaní ve stádě. No a nebo jak už taky někdo psal, běhají spíš za mlskama než za pánem.
Je taky potřeba si uvědomit, že většina lidí má koně někde ustájené a dostavuje se za ním/nimi třeba 4xtýdně (někdo každý den a někdo se neukáže jak je rok dlouhej) a to převážně na ježdění, nebo taky na nějaké procházky, blbnutí na ruce.
Lidi co mají koně doma, jsou s nimi častěji a kompletně se o ně starají (můj případ) na tom se vztahem budou trochu jinak, taky ale záleží na povaze, jak člověka tak koně.
Koně mají v mnoha případech své majitele upřímně rádi, ale jsou to prostě koně a tak ho mají rádi koňským způsobem...
To ale neznamená, že to neexistuje. Nemáte vůbec smysl pro duchovno a nadpřirozeno, i když podle mě je to reálno, jen pro lidi jsou tyto věci divné, takže to musí být nadpřirozené...Přečtěte si knihu Tao koně a uvidíte, jaký budete mít názor pak Dřív lidé žili po boku svých koní v tvrdých podmínkách. Lidé byli v té době tolik spjati s přirodou, trávili se svými koňmi né hodiny, ale dny a týdny a potřebovali se 100% spolehnout jeden na druhého, aby přežili - kůň díky člověku a člověk díky koni. My jsme rádi, že se za tím koněm dostaneme 4xtýdně na 2 hodiny, odjezdíme ho, dáme mu nažrat, vyhřebelcujeme ho a jsme rádi, že to rychle stihneme do práce, vydělávat peníze, aby jsme si mohli dovolit drahé ustájení ve stáji s halou, koupit mu novou dečku a platit výdaje na naše živobytí.
Ten silný vztah s koněm jde "vytvořit", ale musí to být ten váš "pravý kůň" a musíte se mu věnovat stejně jako naši předci, strávit s ním ohromné množství času, plneho důvěry, pokory, porozumění... Jenže na to v dnešní speed době nikdo nemá čas, proto se z příběhů o věrných koních se zvláštním vztahem k pánovi stávají zapomenuté příběhy a legendy, které lidé odsuzují protože jim nevěří - je to pro ně něco nereálného, co jim připadá jako nemožné zažít.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ještě mě k tomu napadá, že dřív ti lidé s koňmi opravdu žili. Pokud to byl jejich jediný pomocník na poli nebo v lese, tak s ním člověk trávil většinu svého dne...pak se ten vztah nutně musí stát opravdu daleko pevnější, než když člověk 3x za týden přijde svého koně odjezdit. (jasně, pokud se k němu člověk chová, jak již bylo řečeno, spravedlivě a citlivě).
I já mám sice koně doma, ale mám kolem všeho tolik práce, že si často mlátím o hlavu, že jsem na zvířata vlastně víc nepříjemná, než abych u nich trávila ten příjemný čas.. Když se s druhou kobylou bijou o žrádlo, tak na ně hubuju, nebo je odháním odněkud, kde překážejí (vysýpají kolečko vykydaného hnoje, nejchtějí uhnout od sena, když potřebuji projít, atp...asi to znáte všichni, kdo s koňmi "žijete")... A pak je člověku vlastně tak trochu smutno, že není už ten čas jako dřív (kdy byl bez rodiny, bez dětí, bez práce), aby hodiny čuměl do výběhu, nechával se obírat ve vlasech a cídil cajky do vysokého lesku... Taková nostalgie
Ale tak to prostě je - člověk dělá, co může...však to znáte :).
Přesně moje řeč, dřív to bylo jinak.
Můj děda měl místo služebního auta sluebního koně (měl jich teda několik postupně, ale jeden byl pro něj ten "nej") Fricka. Vždycky o něm vypráví, měl ho moc rád- trávil s ním celé dny, měl hho v práci a po práci zase doma...
Taky je fakt, že právě i v munulosti byli ti koně tak trochu asociálové, protože pořádné stádo nebylo běžné (nepočítám hřebčíny ), většinou byl doma jeden kůň a třeba od kobyly hříbě. Když bylo štěstí a velkej statek, tak byl pár...
Díky všem za odpovědi, už v tom mám o chlup jasněji. Asi bude pravda v tom, že opravdovému přátelství mezi člověkem a koněm spíše nepřeje dnešní době, je faktem, že např. Pro pradědu byl kůň jeho zdrojem obživy (tahání dřeva v lese) a trávili spolu v lese celé dny, tam je to asi skutečně pak o něčem jiném. Nicméně je pravdou, že podle vyprávění vím, že praděda měl skutečně jen jednoho koně až po dlouhé době přibyl druhý do páru.
Ono je to takto snaď so všetkými zvieratami, taktiež mám kobylu jednu každý povie že je to asociál atď. Kobyla tak bola odmalička, ak chce človek fixované zviera nejde to so stádom alebo smečkou, či už som chovala škrečky, potkany, akékoľvek papagáje, psy aj mačky a dokonca aj kone stále to bolo o tom istom, ak som chcela fixované verné zviera tak len samé. Vidím to aj na okolí všade je to o tom istom, sused má tri psy, samostatne dokonalé nikomu neublížia a poslúchajú na povel, jeho verné stvorenia, raz ich zobral von všetky tri, to je smečka, ktorá mu zťažka srala na hlavu a skoro roztrhali moju mamu aj s mojím psom... Každý povie že pes to je iné, ten môže byť sám, nieje to iné je to to isté, psy skôr prežijú v smečke než samé, taktiež vlk žije v smečkách má tak väčšiu šancu na prežitie, tak isto ako kôň ako potkan, ako vtáky ako všetko na tejto planéte a keď sa utešujete domestikáciou je to na vás... To aký je môj kôň nešťastný a vlastne psychicky nestabilný či čo mi nemusíte písať, ja poznám svojho koňa to že vy nepoznáte svoje stádo je vaša vec
A ako viem že je môj kôň verný? Viem že by mi nikdy neublížila, viem že si na mňa dáva pozor tak ako si dávajú na seba pozor v stáde, ja som jej stádo, môj kôň prestane žrať keď ma týždeň nevidí... Bývalí majiteľ s ňou nemal takýto vzťah ako s ňou mám ja a aj napriek tomu za ním kričala ešte dva týždne a stála keď počuje podobný hlas zastane a počúva či to nieje on...