XXX.XXX.145.6
Dobrý den,
Mám takový problem.mam asi dva měsice ponika hřebce ted mu byl rok. Vim je mladičký, ale nevím jak mu mám vysvětlit, že mě nemá štípat a stavět se na zadní. K nikomu jinému si to nedovoli jen ke mě.já si s nim hraju, mazlím, čistím. Ve výbehu je mezi ochočenými ovečkami.
Poradil by ste mě někdo co dělám za chybu?
XXX.XXX.252.11
A to ho máte o samotě? Pak se není čemu divit. Ten chudák potřebuje kamaráda, se kterým by se vyblbnul. Nemá ho, tak to zkouší na vás.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Zdravím, nebojte v tomhle nejste sama, též vlastním poníčka a dělá totéž, ale na zadní se tedy nestaví, to by si jen zkusil, taky je s ovečkami prozatím. Štípnul mě již několikrát a vždycky jsem to řešila plácnutím, když se o štípnutí jen pokusí, ale já uhnu nebo se mu to nepovede třepnu mu prsty po tlamě, ale už se stalo, že jsem mu dala faku, samozřejmě s citem, ale když mě štípl do krvavé modřiny tak jsem se neudržela (v tu chvíli jsem ho chtěla kousnout taky) Každopádně mě natahuje pysk všude, kde může a už už by to zkusil zase, když nekoukám. Mě hodně pomohlo nedat se, pořád na tom pracujeme, ale po dvou týdnech viditělně změna, štípnout už se mě jen tak nepokusí. Zkouší šmejdit po oblečení ale i to mu slovně zakazuji a že on ví, že to nesmí, stačí jen zvednout ruku k připravovanému plácnutí a už toho nechává, chce to trpělivost, jestli není vysloveně zlý myslím, že je tam více faktorů, je sám, nudí se a je mladý. Se stavěním na zadní neporadím, nezkusil to na mě, ale opět bych to řešila hlasovým příkazem Ne nebo Nesmíš a popřípadě jej plácla, přeju hodně štěstí.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Ještě k tomu štípaní, zkuste procházku nebo se s ním proběhnout, zaměstnejte ho aby na štípání neměl čas ani "sílu". Při běhání pozor, tomu mému se nelíbí, že jej vedu, nenaučil se mě ještě respektovat tak jak má a zkouší se do mě leckdy opět zaštípnout nebo po doběhnutí mě právě jednou štípl do oné krvavé modřiny.
XXX.XXX.234.8
Aj poník je kôň a nepatrí medzi ovce, ani do samoty!
Kúpte mu kamaráta a dajte ho vykastrovať.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
XXX.XXX.217.71
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
No, když vám to přijde zanedbatelné, tak se pak nedivte, že poník zanedbatelně štípe/kouše/kope... dosaďte si libovolně cokoli. Ovce si s koněm nikdy hrát nebude a on bude prostě parťáka na hraní hledat. U ovcí nepochodí, tak to bude zkoušet na vás. Kdyby měl koňského kámoše, tak se vykoušou spolu a nebude mít potřebu ohlodávat vás. Jen tak mimochodem, zkuste se zavřít do ohrádky s kozou a nechte se ošetřovat orangutanem, schválně za jak dlouho se z toho zblázníte, když si nebudete mít s kým pokecat. Tohle chování totiž není nic jiného, než potřeba komunikace - jenže ty ovce jsou prostě jiný živočišný druh, se kterým si "nepokecá" a nevyblbne se s ním. Nejlepší je, když takhle zavřete hříbě - tedy v podstatě mimino, které se vzájemné komunikaci a určování hranic teprve učí... Ale kdo chce kam, pomozme mu tam... Jo a jen tak mimochodem, právě takovíto poníci stojí za vznikem všeobecně zažité fámy o tom, jak jsou ponclové kousavé a kopavé potvory... A přitom jsou to tak úžasní a inteligentní tvorové, jen stačí, aby se k nim lidé chovali jako ke koním a ne k oživlým plyšákům...
XXX.XXX.243.170
Přijde mi, že tady se problém začne řešit až ve chvíli, kdy si hřebečci udělají hračky z oveček. Ale hlavně, že každý si to svoje sobectví umí obkecat.
Nejde posuzovat jen materiální stránku, kůň je taky živý tvor s vlastními potřebami. Je mu rozhodně daleko víc jedno, jestli ho někdo opečovává a oprašuje nebo ne než že je s koňmi nebo bez.
PS: mě by zkusil štípnout do modřiny poprvé a naposled. Ale já si s hřebečky určuju pravidla hned a jasně při prvním pokusu štípat a stačí jim to vysvětlit jednou (kupodivu, že). Zbytek za mě udělá stádo. A problémové jedince bez milosti kastruju třeba i v roce.
By mě zajímalo, co vede lidi kupovat si hříbata do samoty, obzvlášt hřebce.
XXX.XXX.194.90
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
Zákon na ochrau zvířat říká: "Chovatel je povinen zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám hospodářských zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky."
Takže chov koně o samotě, či s ovcema nebo kozama, lze považovat za týrání toho zvířete. Protože získáné zkušenosti a vědecké poznatky hovoří o tom, že kůň potřebuje k sobě stádo aby byla zajištěna jeho pohoda. Nepřijde mi to tedy zanedbatelné.
XXX.XXX.0.70
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
Kůň je něco víc než prase? Aby to nebylo špatně pochopeno tak i opačně. Prase je něco míň než kůň?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Monisek.019
napsal(a):
Dobrý den,
Mám takový problem.mam asi dva měsice ponika hřebce ted mu byl rok. Vim je mladičký, ale nevím jak mu mám vysvětlit, že mě nemá štípat a stavět se na zadní. K nikomu jinému si to nedovoli jen ke mě.já si s nim hraju, mazlím, čistím. Ve výbehu je mezi ochočenými ovečkami.
Poradil by ste mě někdo co dělám za chybu?
Máš odrostlé hříbě na samotce. To je ta největší chyba. Mladý kůň patří do stáda.
XXX.XXX.22.100
Nikdy nepřestane štípat a kousat, dokud nebude mít kámoše a nebude vykastrován, ale hlavně toho koňského kamaráda. Ovce mu to nenahradí, naopak, mohl by jí ublížit. Před pár lety jsem byla ve stejné situaci. Pomohl ještě jeden koník a kastrace, jinak nemá nic smysl, bude to čím dál horší až ho nakonec prodáte.
XXX.XXX.39.127
strelish
napsal(a):
Přijde mi, že tady se problém začne řešit až ve chvíli, kdy si hřebečci udělají hračky z oveček. Ale hlavně, že každý si to svoje sobectví umí obkecat.
Nejde posuzovat jen materiální stránku, kůň je taky živý tvor s vlastními potřebami. Je mu rozhodně daleko víc jedno, jestli ho někdo opečovává a oprašuje nebo ne než že je s koňmi nebo bez.
PS: mě by zkusil štípnout do modřiny poprvé a naposled. Ale já si s hřebečky určuju pravidla hned a jasně při prvním pokusu štípat a stačí jim to vysvětlit jednou (kupodivu, že). Zbytek za mě udělá stádo. A problémové jedince bez milosti kastruju třeba i v roce.
By mě zajímalo, co vede lidi kupovat si hříbata do samoty, obzvlášt hřebce.
No, vede je k tomu to, že takové odstávče poníka - hřebeček, se dá koupit už cca od 5 tis. Kč. Což je méně, než leckterý pes. Takže rodiče koupí poníčka dětem a ještě se navzájem plácají po ramenou, jak je mu na zahradě samotnému dobře. Po roce ho lepším případě jako problémového prodají/darují. Vezme si ho obvykle opět někdo, kdo o tom ví houby - poník je přece levný/zadarmo a on si přečetl knížku o koních, tak si s ním určitě poradí... A kolečko se točí.
XXX.XXX.180.248
Bohužel takovéto dotazy se budou asi objevovat častěji. Ano problém nížké ceny dost lidí vede ke koupení poníčka dětem. Udělal jsem to samé a také si podobnýma problémama prošel.A to jsem koupil valáška 4roky. Do půl roku jsem koupil kamaráda a od té doby je klid. Dneska už máme 3. Psal jem to na podobném vlákně tak to nebudu znova rozepisovat. Ale chci napsat zkušenost s naším třetím 87KHV. Koupen jako 12 letý hřebec. Rodiče koupil 8letému synovi krásného malého bílého 3letého koníčka. Klukovi se strašně líbílo tahání tak že s ním bude jezdit ve vozíku. Zahradu měli velkou, chovali ovečky tak jeden malej strávník navíc nevadil. S koníkem se snažili v prvních chvílích i něco dělat, ale ostupně začal stípat odmítat jakoukoliv spolupráci. Ve výběhu začal terorizovat ovce takže se musel pást sám. Postupem let byl nechám na okrasu jako sekačka a nedělal nic. Problém byl ho dostat do chlívku stavěl se na zadní. Majitelé, když se proti nim postavil tak ustoupili a nechali ho být. Takže do chlivka chodil jen když on chtěl. Také kousal takže bez lopaty k němu nikdo nemohl. Kluk odešel na učnák a tak poník byl přes týden ve chlívě a o víkendech jako sekačka na zahradě. Skončilo to tak že po paní skočil a ta dostala kopitem do hlavy. Odvezla ji rychlá a poncl měl slíbený salám. Byl mi nabídnut za 2000kč k prodeji (měl i modrý průkaz). Jelikož mě ho bylo líto tak jsem ho koupil. Naložení do přepravníku bylo akční (v té chvíli jsem pomalu litoval že jsem ho koupil). Naštěstí naši kluci mu poměrně rychle vysvětlili co je stádo. A co se týče stavění se na zadní proti člověku udělal to jen dvakrát. Jsem chlap jak hora tak jsem po něm škočil a srazil ho nekompromisně na zem. Velmi rychle pochopil, že já vedu jeho ne on mě. Po půl roce našeho soužití chodil na vodítku a i děti na něm seděli. Ale také se s něho stal vůdce stáda (hřebec se nezapře). Ale na všechny včetně mých dětí je zlatíčko. Přeji proto aby jste si uvědomili dříve než vám ponící přerostou přes hlavu, že poník je také kůň a potřebuje sobě rovného. Zkušenějším koňákům se omlouvám za ořípadnou neodbornou řeč. Nikdy jsem koně neměl a prvního poníčka jsem si koupil je 30letech. www.ponikhonzik.cz.
XXX.XXX.22.100
datel
napsal(a):
Bohužel takovéto dotazy se budou asi objevovat častěji. Ano problém nížké ceny dost lidí vede ke koupení poníčka dětem. Udělal jsem to samé a také si podobnýma problémama prošel.A to jsem koupil valáška 4roky. Do půl roku jsem koupil kamaráda a od té doby je klid. Dneska už máme 3. Psal jem to na podobném vlákně tak to nebudu znova rozepisovat. Ale chci napsat zkušenost s naším třetím 87KHV. Koupen jako 12 letý hřebec. Rodiče koupil 8letému synovi krásného malého bílého 3letého koníčka. Klukovi se strašně líbílo tahání tak že s ním bude jezdit ve vozíku. Zahradu měli velkou, chovali ovečky tak jeden malej strávník navíc nevadil. S koníkem se snažili v prvních chvílích i něco dělat, ale ostupně začal stípat odmítat jakoukoliv spolupráci. Ve výběhu začal terorizovat ovce takže se musel pást sám. Postupem let byl nechám na okrasu jako sekačka a nedělal nic. Problém byl ho dostat do chlívku stavěl se na zadní. Majitelé, když se proti nim postavil tak ustoupili a nechali ho být. Takže do chlivka chodil jen když on chtěl. Také kousal takže bez lopaty k němu nikdo nemohl. Kluk odešel na učnák a tak poník byl přes týden ve chlívě a o víkendech jako sekačka na zahradě. Skončilo to tak že po paní skočil a ta dostala kopitem do hlavy. Odvezla ji rychlá a poncl měl slíbený salám. Byl mi nabídnut za 2000kč k prodeji (měl i modrý průkaz). Jelikož mě ho bylo líto tak jsem ho koupil. Naložení do přepravníku bylo akční (v té chvíli jsem pomalu litoval že jsem ho koupil). Naštěstí naši kluci mu poměrně rychle vysvětlili co je stádo. A co se týče stavění se na zadní proti člověku udělal to jen dvakrát. Jsem chlap jak hora tak jsem po něm škočil a srazil ho nekompromisně na zem. Velmi rychle pochopil, že já vedu jeho ne on mě. Po půl roce našeho soužití chodil na vodítku a i děti na něm seděli. Ale také se s něho stal vůdce stáda (hřebec se nezapře). Ale na všechny včetně mých dětí je zlatíčko. Přeji proto aby jste si uvědomili dříve než vám ponící přerostou přes hlavu, že poník je také kůň a potřebuje sobě rovného. Zkušenějším koňákům se omlouvám za ořípadnou neodbornou řeč. Nikdy jsem koně neměl a prvního poníčka jsem si koupil je 30letech. www.ponikhonzik.cz.
No takhle nějak to bylo u nás. Splněný sen, koník ze samoty, od malička bez stáda, námi blbci zakoupen. KVH 120. Začal masakr. Nebylo možné jít s ním na procházku, byl by nás zabil, já měla modřiny od kousanců a kopanců všude, sen se hezky rozplynul. Projít výběhem bylo jen pro otrlé a fyzicky zdatné jedince, poslední metry už se neběhaly, ale vrhal se kotoul mezi páskami ohradníku do bezpečí. Čiré zoufalství. Po kastraci přidán kamarád, se kterým se mohl kousat a kopat do sytosti a lidí si přestával všímat. Dneska je to zlatíčko, občas šacuje kapsy a jeho nenažranost a vykutálenost je stále velká, ale s klidem k němu pustím děti, na veškeré ošetřování a manipulaci naprosto v pohodě a po zabijákovi ani stopy. Takže za mě-koně vždycky alespoň dva, jinak to nemůže fungovat.
XXX.XXX.3.106
Určitě kamaráda a vykastrovat a bude miláček, uvidíte:o) vám by se snad chtělo vyrůstat bez ostatních dětí, jen si to představte:o/.
Jančovička
XXX.XXX.40.135
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
Mně jen udivuje, s jakou samozřejmostí tohle tvrdíte...to je něco neskutečného. Sama víte, že je to špatně, ale omluvu si hledáte. Ano, to sice máte pravdu, ale jste jen o stupínek víš nad tím, kdo koně týrá fyzicky. Koňák a ještě k tomu zodpovědný, rozhodně nejste.
XXX.XXX.180.248
Zkusím se vložit takovej článek, ale nevím je to obrázek tak snad to půjde přečíst.
XXX.XXX.180.248
XXX.XXX.157.94
Za mne pak mimo vše výše uvedené vidím obrovskou prvotní chybu v tom člověku, který hříbě takto do samoty a lidem bez znalostí vůbec prodá.
XXX.XXX.72.69
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
To jako fakt?! Takže to budeme brát tak, že lidi dělají větší prasárny a tohle je tedy vlastně v pořádku? Škoda, že ten váš poníček neumí mluvit, to byste se asi něco dozvěděla. Jeho řeči evedentně nerozumíte, koně nekoušou proto, že je to baví.
Nejhorší je, že se tady podobné dotazy množí neuvěřitelnou rychlostí. Odpověď je vždycky stejná a zadavatel se začne rozčilovat, protože takovou odpověď slyšet nechce. Pak se tu objeví podobný přispěvatel jako vy, který tvrdí, že to vlastně ani nevadí, že jsou i horší věci a začnou si se zadavatelem notovat, jak jsou všichni na diskusích nepřejícní. Jsem zvědavá, jaký scénář bude mít toto vlákno.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Opět zdravím, nemyslím, že některé příspěvky byli napsané vhodně, co člověk to názor, ale dobrá abych tedy objasnila to, co jsem napsala. Svoji úvahu jsem napsala především proto, že nejen tak každý si pořídí poníka způsobem, že by mrkal po internetu a hledal s účelem stát se chovatelem, když jsem psala o poníčcích, kteří leckdy vypadají zuboženě a bůhví jak hrozně (k čemuž ne, že by nepřičinil člověk, zkrátka jak se tu psalo, koupí si poníka do samoty, poníček začne vyvádět a je po kamarádství, lidi se ho bojí a tak ho nechají jen pást a začnou zanedbávat) Pak jde okolo člověk a vidí chudáka poníčka a řekne si, že by si jej vzal. Dobrá, proč ne, vezme si jej možná jen k ovečkám, ale přesto poníček se u něj začne mít lépe je o něj postaráno. Dost "chovatelů" ke koním takto přijde a v tu chvíli je nenapadne hele, ale to on potřebuje kamaráda dalšího koně, zkrátka mu chtějí jen pomoci. Není třeba, aby lidi v jediném příspěvku viděli hned to nejhorší možné, ano každý někde začínal. Já jsem ten případ a opravdu se nestydím za to, že prozatím mám ve výběhu jediného poníčka s ovečkama, protože vzít si hned dva jsem se dost bála, že se nezvládnu postarat a tak jsem zvolila jednoho na nějaký čas a řeklo se, že, když všechno bude v pořádku pořídíme mu kamaráda. Nejsem blbec abych si myslela, že poník jej nepotřebuje vůbec, každý ví, že jsou to stádová zvířata. Tak jsem si vzala 3 letého valáška a zatím nám to jde skvěle. První týden zkoušel štípat, vyjasnili jsme si to teď jen šmejdí po dobrůtkách. Pokud jsem tu někoho přímo urazila komentářem tak se omlouvám, myslím, že tu došlo k omylu a špatnému pochopení i já to měla vyjádřit lépe. Přeji všem hezký den.
XXX.XXX.205.252
Barbora223
napsal(a):
Myslím, že není problém v tom, že by to lidi nechápali. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem viděla poníky, kteří byli tak zubožení a lidé se k nim chovali jako k prasatům, ne-li hůř, tak mi pak nějaké, že nemá okolo sebe kamaráda v podobě koníka přijde zanedbatelné, protože pořád stavím dobře živeného, opečovávávaného koně s hezkým prostorem k životu a dobrým pánem nad to, že tedy nebude mít k sobě kamaráda, jen k uvažování.
Bohužel, zdravý, netýraný jedinec prostě nedokáže pochopit, že plný žlab a velký výběh je lepší, než kamarád.I když vám se zdá, že pro něj děláte to nejlepší.
Chudák, který už něco prožil by vám třeba chvíli byl "vděčný" nekousal by vás a podobně.Ale většinou jen do té doby, než se dá dohromady.Pak mu prostě kamarádi jeho druhu budou chybět a problémy začnou zas.
Bohužel i poník je kůň a co přijde zanedbatelné člověku, může být pro koně nepřekonatelný problém.
V posledním příspěvku už máte vše zalité sluncem, S kousavým poníkem vztahy vyjasněné.Ale nedávno jste zakládala plačtivou diskuzi na téma problémový poníček a vy pokousaná do krve.
Koni prostě společníka jeho druhu nemůžou a nedokážou lidé nikdy nahradit.
XXX.XXX.194.90
"Pak jde okolo člověk a vidí chudáka poníčka a řekne si, že by si jej vzal. Dobrá, proč ne, vezme si jej možná jen k ovečkám, ale přesto poníček se u něj začne mít lépe je o něj postaráno. Dost "chovatelů" ke koním takto přijde a v tu chvíli je nenapadne hele, ale to on potřebuje kamaráda dalšího koně, zkrátka mu chtějí jen pomoci."
Tím že vytáhnete poníka z blbých podmínek a dáte ho do blbých podmínek mu pomůžete? Jak? Takže to první, co by mělo toho budoucího majitele napadnout, je právě to, že ten poník potřebuje dalšího kamaráda koně. Kůň potřebuje tři věci: žrádlo, vodu a společnost dalších koní. A pak samozřejmě nějaký adekvátně velký prostor. Smiřte se s tím, že kůň do samoty nepatří a nepomůžou tomu ani ovce. Pokud jste se bála, že se o dva nedokážete postarat, tak jste si neměla koně pořizovat, ale chodit někam jezdit do klubu. Nebo je opravdu lepší, že máte koně, který strádá?
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Ano skutečně, poprvé v životě, co mě "štíplokousl" můj první vlasní kůň mi do breku bylo a nemyslím, že jsem jediná, kdo takovou situaci prožil, souhlasím s tím, co píšete. Na rady lidí od kterých jsem poníčka kupovala jsem udělala maximum a stav se zlepšil. Že jsem se tu špatně vyjádřila a všichni se po mě sjeli je opravdu moje chyba, proto moc nesázím na internetové diskuze, nikdy není doopravdy dobře poznat jak člověk, co myslí, snažila jsem se povzbudit člověka, co tu inzerát zadávál, kdo ví, třeba ten můj lump se do mě za týden začne zatípavat znova no a třeba už za pár týdnů bude mít nového kamaráda, vždycky je na lidech aby posoudili zda jsou schopní koni dát, co potřebuje, já nikdy nepočítala, že si ho tu nadobro nechám samotného, ale jak jsem psala pořídit si jako začínající chovatel 2 najednou mi přišlo také moc, je třeba zvážit jaké podmínky přinejhorším bude mít a co můžete zaručit, já mám stáj s koníkama cca 5 km od místa bydliště, takže kdyby na něm bylo sakra znát, že mu společnost moc chybí a těch pár měsíců to nevydrží šup už bych ho tam lupla. Prozatím se spíše snažím sehnat toho kamaráda, ale ani to není ze dne na den.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
stacey
napsal(a):
"Pak jde okolo člověk a vidí chudáka poníčka a řekne si, že by si jej vzal. Dobrá, proč ne, vezme si jej možná jen k ovečkám, ale přesto poníček se u něj začne mít lépe je o něj postaráno. Dost "chovatelů" ke koním takto přijde a v tu chvíli je nenapadne hele, ale to on potřebuje kamaráda dalšího koně, zkrátka mu chtějí jen pomoci."
Tím že vytáhnete poníka z blbých podmínek a dáte ho do blbých podmínek mu pomůžete? Jak? Takže to první, co by mělo toho budoucího majitele napadnout, je právě to, že ten poník potřebuje dalšího kamaráda koně. Kůň potřebuje tři věci: žrádlo, vodu a společnost dalších koní. A pak samozřejmě nějaký adekvátně velký prostor. Smiřte se s tím, že kůň do samoty nepatří a nepomůžou tomu ani ovce. Pokud jste se bála, že se o dva nedokážete postarat, tak jste si neměla koně pořizovat, ale chodit někam jezdit do klubu. Nebo je opravdu lepší, že máte koně, který strádá?
Bohužel si nenechám říkat, co jsem měla a neměla, snažím se tu popsat, že jsem si zezačátku na dva naráz netroufla. Na poníčkovi nejezdím a ani nikdo jiný prozatím, nepořizovala jsem si ho z toho důvodu, ale proto, že mám ty zvířata ráda a chtěla jsem to konečně zkusit, nevím, kde jste začínala vy, ale jistě někde také, každý někde začínal. Já začla prozatím s jedním a ačkoliv to možná nevidím, nepřijde mi, že by poníček strádal, snažím se mu kamaráda zajistit a opravdu doufám, že to těch pár týdnu měsíců vydrží aniž by přišel k nějaké újmě z toho. Prozatím dělám vše, co můžu alespoň jako prozatimní "náhradu" kamaráda. Takže ano prosím, jestli jsem proto nezodpovědný chovatel tak jsem, koníčka viděl vet, ptala jsem se ho řekl, že podmínky má pěkné, žádný problém. To samé nám řekli lidi, co nám jej přivezli. To si pak nikdo moc neví rady, když jeden koňák řekne, ano s ovečkama si vystačí a druhý už by Vás dával k soudu za to, že ho týráte tím, když je s ovečkami.
XXX.XXX.92.148
Já měla kobylu v ustájení, když jsem stěhovala domů, sehnala jsem si poníka na půjčení jako společníka. Jakmile jsem koupila i druhého koně poníka jsem vracela(přesněji budu vracet teď v průběhu jara).
Radši bych opravdu koníka někde ustájila, byť dočasně, než abych ho nechala samotného.
Barbora223
XXX.XXX.44.245
Moje diskuze to není, každopádně, přeji tady človíčkovi, co sem zadával spoustu štěstí a trpělivosti, nechci už mu to tu dál spamovat mými příspěvky a názory, jsem ráda, že mi do toho nikdo nemůže mluvit i přesto, že někteří lidé dokáží hezky poradit no a ti u kterých se mi názor nelíbí jsem se naučila alespoň ho respektovat (což by měl udělat každý).
XXX.XXX.194.90
Barbora223
napsal(a):
Bohužel si nenechám říkat, co jsem měla a neměla, snažím se tu popsat, že jsem si zezačátku na dva naráz netroufla. Na poníčkovi nejezdím a ani nikdo jiný prozatím, nepořizovala jsem si ho z toho důvodu, ale proto, že mám ty zvířata ráda a chtěla jsem to konečně zkusit, nevím, kde jste začínala vy, ale jistě někde také, každý někde začínal. Já začla prozatím s jedním a ačkoliv to možná nevidím, nepřijde mi, že by poníček strádal, snažím se mu kamaráda zajistit a opravdu doufám, že to těch pár týdnu měsíců vydrží aniž by přišel k nějaké újmě z toho. Prozatím dělám vše, co můžu alespoň jako prozatimní "náhradu" kamaráda. Takže ano prosím, jestli jsem proto nezodpovědný chovatel tak jsem, koníčka viděl vet, ptala jsem se ho řekl, že podmínky má pěkné, žádný problém. To samé nám řekli lidi, co nám jej přivezli. To si pak nikdo moc neví rady, když jeden koňák řekne, ano s ovečkama si vystačí a druhý už by Vás dával k soudu za to, že ho týráte tím, když je s ovečkami.
Vy to asi pořád nechápe. Je moc hezké, že jste si pořizovala poníka proto, že máte zvířata ráda. A právě z toho důvodu by jste mu měla zajistit pořádné a kvalitní podmínky. Tedy koňského kamaráda. A jeden poník na živení není zase o tolik peněz navíc. A pokud na to nemáte, tak proč si ho neustájíte, když máte stáj 5 km od domu? K soudu vás tady nikdo nežene. Jen se vám snažíme slušně vysvětlit, že mít koně v samotě opravdu není správné.
Věřte mi, také jsem měla koně v samotě a vím jak vypadal a jak vypadá teď, když je ve stádu. I pár měsíců může zanechat a koni následky.
XXX.XXX.72.69
Jasně, každý nějak začínal, já třeba tak, že jsem koupila koně, ustájila ho a až když jsem pořídila druhého, tak teprve putovali k nám. Koně bych prostě samotného nenechala, pokud to někdo udělá a ještě tvrdí, že to nevadí, že to nějaký čas přežije, tak to je podle mě sobecké a alibistické. Vy mu vidíte do hlavy, že tvrdíte, že mu to nevadí? Píšete, že ho máte ráda, tak proč ho trápíte samotou? Nevidím zas tak velký rozdíl starat se o jednoho nebo o dva koně, zvláště poníky. Naopak péče o dva koně je jednodušší, protože odpadá neustálé usměrňování chování koně, který si dělá kámoše ze mě. Jak se píše výše, neměla jste si koně pořizovat, když mu nedokážete zajistit vhodné podmínky.