soukalova
napsal(a):
Dobrý den, máte někdo zkušenosti s letní vyrážkou a její dědičností, jaká je pravděpodobnost, že ji hříbě bude mít také (po matce).
Chcete to riskovat?
Mám kobylu muchařku a letos je to pro ni i mě peklo! Hmyzu jsou mračna!
Pokud takovému koni chcete umožnit alespoň snesitelný, když už ne slušný život, stojí to tisíce
Opravdu je možná budoucí matka tak špičkový kůň, abyste to riskovala?
Dalšího utrápeného koně a nešťastného majitele?
A ještě se vám okolí buď směje, že máte olezlého koně nebo vás mají za trapiče, popř. ignoranta, který nezavolá doktora.
Na fotkách je kobča, jak vypadala první léto, než jsem přišla na to, jak jí alespoň trochu pomoci.
Kohoutek+krk; břicho; ocas.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Sisi58:snažila jste se.Marně.
Kobylku máte teď v dosti pěkném stavu.Knihu o výživě bych měla v dohledné době snad dostat zpět, zkusím pak kouknout na tu KD mušáka.
Zadavatelka asi netuší nic o genetice a epigenetice autoimunity ani o možných projevech a možné předpovědi jejich vývoje/výskyt v pozdějším věku než hříběcím je téměř pravidlo, ne známka, že to není až tak vážné, imunologické děje mají své průběhy. Na síti by našla i mnoho článků z velkých souborů veterinárních klinik i ta procenta dědičnosti, mušařina je opravdu častý problém.Naopak průzkum dotazem k několika neznámým nickům bez možnosti ověřit jejich tvrzení, které je stejně většinou v typu"já jsem znal dvě", nemá žádný informační přínos.
Ale je to celkem sázka na jistotu, že se najde alespoň nějaký názor, který podpoří to, co já chci udělat.Riskuje se líp, když to eventuelně nebude svědit přímo vás.
Málo lidí se nachá poučit ze zkušenosti druhých.
Byla jsem taky taková. Jako puberťačka a i potom . Teď už je to snad lepší, doufám.
Jenže tu nejde o toho, kdo takovou kobču připustí. Ten totiž postižený není.
Trpí nevinní a to už je potřeba se ozvat.
Pokud by si díky mému příspěvku alespoň jeden člověk připouštění muchařky rozmyslel, tak i to je úspěch.