Chytání ve výběhu

Vymezit si pár hodin, dnů, možná i týdnů a koně prostě při odchytu pronásledovat (nenechat ho žrát, nenechat ho schovat se do stáda, neustále se mu stavět do cesty...) tak dlouho, dokud ho to nepřestane bavit a nezastaví se. Zpočátku se budete muset spokojit se zmenšující se vzdáleností na kterou vás pustí k sobě, ale pokud vytrváte, tak se po čase kůň nechá chytit.

Řešila jsem také a byla jsem úspěšná, chce to klidnou hlavu a čas.Když se mi podařilo kobylu odchytit, udělala to samé ještě jednou a od té doby ne.Ví, že jí nedám pokoj, dokud nedosáhnu svého.Stačili mi přibližně tři hodiny dohromady a od té doby přijde i na zapískání a nechá se v klidu uvázat i s druhou, kterou mi začala kazit.Musíte mít trpělivost, nenervovat se a vydržet a dokončit to, co jste začala, jinak pokud po pár minutách to vzdáte, kůň vyhrává, ví, že si to může dovolit a má vás kdesi. Chce to rázně dát najevo, že po něm něco chcete a nedáte mu možnost si z vás střílet

Kapička: ano, snažím se předstírat, že jdu pro jiného, schovávat se za druhým koněm, přijít k němu s druhým koněm "jakože jdeme okolo", nebo aspoň nabádat, aby šel za jiným koněm, kterého vyvedu z výběhu - nic nezabírá. Pořád si hlídá bezpečnou vzdálenost, nedostanu se ani tak blízko, abych se ho dotkla.
anobbona, gitule: toto jsem zkoušela snad všemi možnými způsoby. Nahánět, otravovat, odhánět od žrádla, od stáda, klidným hlasem utěšovat, tvářit se nenápadně, nebo naopak prohánět dokud se neunaví - nic. Je v poměrně velkém výběhu a záměrně si zaleze do vzdáleného konce, jen aby mohl utéct hned jak tam dojdu. Pokud je v úzkých, neváhá si nacválat. Klidně lítá až dokud není úplně mokrý, ale bohužel má pořád větší výdrž než já. Většinou tam zvládnu šaškovat tak 1-2 hodiny, než mi rupnou nervy a přivedu si někoho na pomoc.
Ve stáji mi radili nechat ho chodit ve výběhu s připnutým vazákem, ale mám strach, aby si neustálým přišlapáváním neudělal něco se zády.

Bohužel neexistuje žádný rychlý a snadný způsob jak takového koně naučit nechat se chytat. Chce to plno času a postupovat po hodně malých krůčcích. Píšete, že vás kůň následuje na volno. Pracujete s ním někdy ze země ve volnosti, v kruhovce nebo na jízdárně? Pokud ano budete to mít snazší, protože už zvládáte dávat mu signály řečí těla a on je zvyklý je číst. Pokud vám taková práce ze země vždycky připadala zbytečná, budete to muset přehodnotit, protože ji budete potřebovat.

Kdykoliv se ve výběhu blížíte ke koni, vyvíjíte tím na něj tlak a to i v případě, že jste relativně daleko. Pokuste se vypozorovat jak blízko můžete být aniž by to pro něj byl impuls k tomu začít se od vás vzdalovat. To je pro vás startovní čára. Nebudete se v první řadě snažit jej chytit, ale postupně zkrátit vzdálenost na kterou ještě můžete přijít aniž by se on vydal pryč.
Z neutrální vzdálenosti se přiblížíte ke koni (o kousek - krok, dva) tak, že půjdete mírně ze strany a budete se držet na úrovni od plece dopředu. Pokud se kůň rozejde (jakože se ze začátku rozejde) budete držet vzdálenost a pozici a půjdete s ním. V žádném případě nebudete koně honit, pokud se rozběhne postupovala jste moc rychle a pohnula se příliš brzo příliš blízko. Budete se dívat po známkách žádoucího chování, zejména pootočení hlavy směrem k vám a v ideálním případě zastavení. Ihned jak něco takového zpozorujete, ustoupíte zpět do neutrální vzdálenosti (pořád budete držet pozici od plece dopředu). Tím, že jste povolila tlak jste koně odměnila (dívám se na člověka/zastavím = odměna). Pokud stojí, necháte ho chvilku stát a zkusíte znova, pokud se pohybuje postupujete dál s ním a čekáte na zastavení. Když se někde rozhodne otočit o nic nejde, přejděte na druhou stranu, zaujměte pozici od plece dopředu a znova. Důležité je nebýt frustrovaná a nenechat se strhnout k tomu jej honit, tím byste pracovala úplně proti tomu, čeho chcete dosáhnout.

Je pravděpodobné, že jej na poprvé nechytíte, ani na podruhé. V tuto chvíli má naučený a mnoha pokusy upevněný vzorec chování, který se snažíte změnit a to se nestane přes noc. Důležité je postupně zkracovat vzdálenost, kde je ještě ochotný klidně stát a cvičení ukončit ve chvíli, kdy se vám daří (tj. raději tím, že na třech metrech od vás klidně stál než tím, že na dvou se otočil na patě a odcválal do dáli). Nakonec budete moct stát až u něj a např. jej podrbat na kohoutku nebo na krku. I pak si pořád držte pozici od plece dopředu a nenechte se strhnout k tomu, abyste mu při prvním přiblížení vítězoslavně nandala ohlávku. Držte se vzorce: přiblížit se - kůň stojí - ustoupím (= povolím tlak), přiblížím se - kůň stojí - pohladím - kůň stojí - ustoupím.

Je to rozhovor. Vy mu říkáte, že když bude klidně stát tak na něj přestanete tlačit. Pokud bude chodit vy budete chodit s ním a on se zbytečně nadře (ale nebudete jej honit = lovit, protože to dělají šelmy a on nechce být sežrán). V této situaci má možnost volby a jelikož koně nejsou hloupí vybere si cestu nejmenšího odporu a to musí být to, že zastaví. V tuto chvíli je pro něj snazší řešení odběhnout, protože a) ho pak nakonec všichni nechají být, nebo b) je následně obklíčen a polapen, což je pro zvíře, které by v přírodě bylo kořist krajně nepříjemná situace.

Přikládám odkaz na video s chytáním koně, který se nerad chytá (s instruktáží anglicky): www.youtube.com/watch?v=ZClLtlJdpOE

Přeji hodně zdaru

Tohle dělávají koně, když přijdou na čerstvou jarní pastvu, nebo kteří mají nějakou nedobrou zkušenost. Eventuálně se s nimi zacházelo stylem "chytnu a jdem sedlat", nebo hůř: "chytnu, potrestám ho, protože to trvalo tak dlouho".
V podstatě asi ten kůň nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měl dát chytit. Špatná zkušenost se blbě mění a vždycky to trvá dost dlouho.

Skrýt se za jiné koně, jít jakoby pro jiného a tak pomůže jen párkrát. Jakmile kůň vysleduje souvislost mezi příchodem určitého člověka a tímhle (a to jde koním moc dobře), šlus.

Má rada:
1/ pokud brát do výběhu pamlsky, NIKDY je nedávat jiným koním.
Pokračovat dál, až si mého příchodu vůbec nevšimnou, protože jim bude jasné, že pro ně z toho nic nekyne.
2/ jít za prchavým koněm jen kousek. Ano,. nabídnout pamlsek, proč ne, ale nehonit ho!
(nabídnutí by měl znát z jiného místa a situace; klidně třeba z boxu).
Jakmile se kůň zastaví, zastavit se taky. Nést pamlsek stále viditelně, ale stát. Otočit se k němu trochu bokem, koukat na něj taky tak - ne přímo - udělat krok zpět. Čekat.
Jakmile udělá krok pryč, udělat krok zpět.
Když to nikam nevede, odejít.
Přístí den zase - vejít, nabídnout pamlsek,. nehonit ho, čekat. Spíš couvat, než jít k němu.

Ona se ta vzdálenost bude zkracovat.

3/ Jakmile jednoho dne sám přijde, dát mu ten pamlsek, pohladit ho - a jít pryč. Jo; nechat ho být!

4/ A takhle to udělat párkrát - jakmile projeví vstřícnost (minimálně že počká, neodchází dál = zjistil, že čím větší vzdálenost udržuje, tím menší je šance, že dostane tu mrkev), odměnit, pohladit a nechat ho být.
Varianty téhož jsou vzít ho na vazák, nechat popást na dobré trávě (nemá-li ji ve výběhu), a zas pustit mezi ostatní. Jde o to, aby si ten důvod, proč prchá, přepsal jinou zkušeností - ano, trvá to, ale vyplatí se to.

Po několika úspěších je možné koně i odvést. Ne ale vždycky! Chodit za ním opravdu co nejčastěji "jen tak".

No, a myslet na to, že nesmím upadnout do staré rutiny, ale musím v koni ten pocit, že je fajn, když jsem ho odchytla, když za mnou přišel, taky udržovat. To je důležité.

Samozřejmě, je nezbytné napřed udělat bod 1/ - u tohohle rozhovoru se mi nesmějí motat v cestě ostatní koně. Však oni na to rychle přijdou, když nikdy nic nedostanou.

hellen napsal(a):
Kapička: ano, snažím se předstírat, že jdu pro jiného, schovávat se za druhým koněm, přijít k němu s druhým koněm "jakože jdeme okolo", nebo aspoň nabádat, aby šel za jiným koněm, kterého vyvedu z výběhu - nic nezabírá. Pořád si hlídá bezpečnou vzdálenost, nedostanu se ani tak blízko, abych se ho dotkla.
anobbona, gitule: toto jsem zkoušela snad všemi možnými způsoby. Nahánět, otravovat, odhánět od žrádla, od stáda, klidným hlasem utěšovat, tvářit se nenápadně, nebo naopak prohánět dokud se neunaví - nic. Je v poměrně velkém výběhu a záměrně si zaleze do vzdáleného konce, jen aby mohl utéct hned jak tam dojdu. Pokud je v úzkých, neváhá si nacválat. Klidně lítá až dokud není úplně mokrý, ale bohužel má pořád větší výdrž než já. Většinou tam zvládnu šaškovat tak 1-2 hodiny, než mi rupnou nervy a přivedu si někoho na pomoc.
Ve stáji mi radili nechat ho chodit ve výběhu s připnutým vazákem, ale mám strach, aby si neustálým přišlapáváním neudělal něco se zády.

Mám kobylu, kterou jsem v prvích dobách po koupi systémem anobbona lovila na velké pastvině 2.5 hodiny, což byla hranice mých sil a i když to končilo přehozením lana přes krk, pohlazením, mrkví a puštěním, nijak moc nás to neposunulo. Tady trochu nás posunulo zapracování na přesnějším dávkování "tlaku" ve smyslu pozice mého těla a pohledu na "tři body" koně a jiný způsob fixování koně/ lano přes krk, ne nic na hlavu atd/. Postupně se to i nápodobou /sledovala ostatní koně a líp jsme se poznávaly a ona se přestávala bát/ upravilo na náznak jeden- dva kroky odchodu a při mém zastavení se a "tlaku na záď" se otočila a udělala krok ke mně nebo zůstala stát /obě oči/ a dala si nasadit ohlávku.Ale nebylo to "to", teď mi chodí naproti, na zavolání.

Dnes bych to určitě dělala mnohem pomaleji a tak, jak píše katyq- prostě "pozitifkou", jako se zebrou. Odměna koně
je v tom případě teď to, že vypadnete pryč, z výběhu, úplně - na kontakt nedojde vůbec, mrkev dát nemůžete.Už je dost zrazený a opakoval špatnou zkušenost, neutíká, aby vás zlobil, má strach..
A nemůžete odejít, když to nikam nevede, jak radí HelaS- nic byste nenaučila nebo možná to, že když vytrvá ve stávajícím chování, odměníte ho klidem, neposunete to, nepochopí nic a nebude mít motif měnit.
Budete mít problém odhadnout tu hranici, vzdálenost, za kterou budete moci odměnit/ to, že vy budete stát a kůň taky bude stát a nehne ani kopytem od vás- vydáte signál pochvaly a vypadněte, až bude upevněno, hranici zkusíte o kousek posunout./ Snažte se, co to jde, klid, občas to i tak "přeženete", nesmí to být často, spíš jděte po menších krocích.

Nesmí vám rupnout nervy. Ve stáji vám radí cestu násilí /nahánění, omezení- řemení navíc = vazák/- podle mého radí blbje, i když provozní problém stájníka chápu. Přiklonila bych se zatím k tomu rashídovskému řešení- prostě buď pujde se stádem, nebo ho tam nechám a po čase mu zas nabídnu možnost jít za stádem,.

Myslím, že pro toho koně a pro vaši dvojici není dobré, abyste to nadále zkoušela sama nebo s radou stájových kolegů, poproste nejlépe někoho o jednu-dvě návštěvy nejlépe, hůže přes videa a maily, katyq, která očividně ppozitivku umí, nebo někoho, kdo tohle dělá/ z EQ svapu, janinka.../- ukáže, ukáže videa...cestu, kráčet pak budete sama.
půjčte si knihy: Trénink je rozhovor, Svého psa nestřílejte/není to jen o psech/. Přihlaste se na seminář s F. Šustou. Najděte na FB skupinu, která si vkládá videa řešení problémů a výcviku touto cestou.Přemýšlejte, jak zajistíte, aby koně v době vaší přítomnosti nezkoušela "krotit" každá holšiška, která si myslí, že je pareli.Přemýšlejte, jak můžete udělat, aby ta stáj fungovala s co nejmenšími problémy/stájník nemá čas trávit hodiny s vaším koněm, má jasně dané úkoly, za které je placen/.

S tím vazákem to bude rychlejší/ je to zažitá logika "koně musí mít ohlávky, abychom je mohli chytit"/.Kde končí umění, začíná řemení. Zbytečně, ta trpělivost a pochopení této cesty se vám stokrát vyplatí.Okolí pošlete do kopru a nenechte se tlačit- je to váš kůň a budou to vaše vztahy.

hellen napsal(a):
Kapička: ano, snažím se předstírat, že jdu pro jiného, schovávat se za druhým koněm, přijít k němu s druhým koněm "jakože jdeme okolo", nebo aspoň nabádat, aby šel za jiným koněm, kterého vyvedu z výběhu - nic nezabírá. Pořád si hlídá bezpečnou vzdálenost, nedostanu se ani tak blízko, abych se ho dotkla.
anobbona, gitule: toto jsem zkoušela snad všemi možnými způsoby. Nahánět, otravovat, odhánět od žrádla, od stáda, klidným hlasem utěšovat, tvářit se nenápadně, nebo naopak prohánět dokud se neunaví - nic. Je v poměrně velkém výběhu a záměrně si zaleze do vzdáleného konce, jen aby mohl utéct hned jak tam dojdu. Pokud je v úzkých, neváhá si nacválat. Klidně lítá až dokud není úplně mokrý, ale bohužel má pořád větší výdrž než já. Většinou tam zvládnu šaškovat tak 1-2 hodiny, než mi rupnou nervy a přivedu si někoho na pomoc.
Ve stáji mi radili nechat ho chodit ve výběhu s připnutým vazákem, ale mám strach, aby si neustálým přišlapáváním neudělal něco se zády.

Co má proboha za účel odhánění, vy chcete, aby buď přišel sám, nebo se k němu chcete přiblížit, aby jste ho mohla upnout k vodítku, proč ho naháníte, odháníte od žrádla?Navíc si neumím představit, jak ho ze země ve volnosti proháníte do únavy.Bez urážky neumím si tu hloupost představit.Koně unaví správná práce pod sedlem, kdy musí zapnout i mozek, nebo několika kilometrový trysk.Nemáte výdrž, podle toho, co píšete, já první den vydržela pronásledovat kobylu 2 hodiny, dokud jí to nepřestalo bavit, protože neměla klidu.Neběhala jsem za ní, neřvala, jen jsem na ní občas zavolala jménem a chodila v klidu za ní.Pokud tomu věnujete maximálně dvě hodiny-protože kůń má koukám výdrž, nebude to nikdy pořádně ono.Stále to podle toho co píšete bere jako hru a nebere vás jako vůdce.Tudíž vás má kdesi.Je třeba vytrvat.Nechat ho chodit ve výběhu s připnutým vazákem je zhovadilost.To není normální, ten co vám tohle poradil, nebo není pořádnej koňák.Já mám spolužáka ze základky, kterej mi radil v obtížných situacích a všechno, co mi řekl, jak to mám udělat, že mám vydržet, se mi vrátilo v tom, že nyní mě kobyla respektuje, následuje, neshazuje, nekouše apod.jak to měla ve zvyku, když jsem jí přivezla.Je to o vás, jaký vztah si s koněm vybudujete, takový to budete mít.Tohle je jedna z prvních zkoušek a váš kůň vyhrává a stále z vás má srandu a takhle vás nikdy respektovat nebude.

No ono i tvrdé odhánění a nahánění může na některé koně fungovat, pakliže člověk nastoupí jako "vůdce stáda" a kůň nepřijme jeho požadavky, následně jej člověk tvrdě vyžene mimo stádo, mohou se využít pudy koně, který má zakodované, že bezpečí stáda je prioritní, pak u některých jedinců může opravdu fungovat.
V drtivé většině případů, ale funguje systém pomalého pronásledování, kdy prostě člověk chodí za koněm, staví se mu do cesty a tím určuje jeho pohyb...prostě laicky řečeno, člověk je otravný jak osina v prd*li a u koně nakonec zvítězí zvědavost a nuda, zastaví se a nechá člověka přiblížit. Je pak na člověku jak umí číst v koni aby poznal ty signály, kdy a co si může dovolit.

Žofré, já nesouhlasím s tím, že "nelze odejít". Lze. Záleží na situaci - na citu pro ni.
On ten kůň není stroj, a nemá tedy ani čudlík "odešla, klid, dobrý".
Takhle jednoduché to není.
Myslím si, že pokud mám změnit chování, resp. špatnou zkušenost ve zrazeném koni, nesmím moc tlačit, ba vůbec. Taky, že je lepší svou přítomnost v místě, které tomu koni evokuje ten strach, dávkovat - dávkovat už i tu svou přítomnost.
Protože je nejspíš zvyklý na "jde sem, takže něco chce, co já nechci".

Na druhou stranu, když tomu dám čas, jen prstíček ohřeju a pak zase půjdu - s pamlskem", začne kůň bádat co to co to; nic se nestalo, nic se neděje, co kdybych kouknul, co to nese?

Tohle nemá s respektem mnoho společného; není to ani boj kdo s koho. Tohle má přímou souvislost s důvěrou.
Jen chci říct, že když si člověk dá ten čas - po chvílích, když na toho koně nijak netlačí, ale chová se tak, aby probudil jeho zvědavost (když ten kůň samozřejmě ví, že je to "jeho" člověk"), postupně se ten strach potlačí. A když člověk neudělá nic, aby ho zase probudil, po čase bude možné za ním do výběhu jít, aniž by odcházel - ba dokonce bude možné jít i pro něj.
Mockrát jsem viděla důsledky toho, když byl kůń jednou jedinkrát odchycen a vycukán. Hlava mi nebere, proč to lidi dělají (u psů taky, záhada proč).
Náprava je vždycky dlouhá a vyžaduje trpělivost i cit pro situaci.

Ano, janinka a podobně - výborné, to rozhodně. Jistě by to pomohlo! Začátek je vždycky nejhorší, člověk neví co a jak...
Ovšem vždycky, dřív nebo později, se musí dostat k tomu, aby pochopil, že kůň nedělá nic bez důvodu; že to v něm někdo vyvolal, nějak a někdy, možná i já sama? Aby pochopil, že zkazit se dá ledacos hodně rychle, ale napravit to trvá.

A jo, všichni mí koně, po koupi, takto odcházeli. U prvního jsem se v tom plácala a po čase zkusila cestu podmínění - ta taky fungovala, dokud jsem ji často oprašovala. Pak jsem přestala (v souvislosti s narozením hříběte) a už ji nepoužívám; dělám to tak, jak jsem to popsala.
Dělám ten krok zpět; zezačátku i odejdu, ano. Funguje to. Přijdou všechny - na zavolání, krom té nejstarší, ta si ponechala své "udělám votočenou, dvakrát ji obejdu z dálky", ale pak taky přijde. A ty pamlsky nosím do výběhu málokdy; jednak to není třeba a jednak na to většinou zapomenu ;-).
Odejít lze. Co nelze, je tlačit, nutit, vyhrožovat, odhánět...jakkoli trestat.

Navíc: koník zadavatelky, jak píše, se nenechá chytit od nikoho. No, a protože koně lidi selektují a přesně vědí, kdo je ten, kdo k nim jde, má tenhle kůň opravdu problém. Možná by nebylo zbytečné mít možnost vidět, jaká je v dané stáji rutina; tedy jak obecně se v ní lidé chovají ke koním.

Kdysi jsem jezdila koně, který asi po půl roce "spolupráce" začal dělat toto ve výběhu, nechtěl se nechat chytit. Já nebyla moc zkušený člověk, navíc nemám takovou fyzičku, takže jsem dělala to, co mi ostatní poradili, tudíž ho honila po výběhu třeba dvě hodiny. Když mi někdo pomáhal, tak jsme ho vždycky nakonec chytili, když jsem byla sama, tak jsem párkrát taky odešla s nepořízenou. Když jsem ho chytila, tak jsem ho nijak netrestala, i jsem ho několikrát jenom chytila, vzala třeba popást, nabídla pamlsek a zase odešla. Když u toho byla majitelka, tak ta ho po chycení vycukala a střískala, že mi ho až bylo líto. No a co myslíte? Před majitelkou už nikdy neutíkal, zatímco přede mnou vždycky, až jsem si nakonec našla jiné ježdění. Její jednání jsem neschvalovala, ale z nějakého důvodu bylo účinné. Já na něj asi byla moc měkká, neměl ke mně respekt nebo nevím. Tím samozřejmě nechci navádět zadavatelku, aby koně chytila a trestala, jenom popisuju svoji zkušenost.

Helo, můžeš cokoli.Jde o to, jestli zkoušíš náhodně, co kdo radí a nezdá se to blbé, nebo máš nějakou představu o nějakém systému a v rámci toho systému víš, co kdy a proč.

Já bych to teď /před lety jinak/ zkusila přes "pozitivku", "klikr" / já klikr nepoužívám, ale z metody si snažím vzít co nejvíc/.
Moc nechápu, co rozporuješ, neb jasně píšu, že v rámci tohoto postupu bych jako odměnu za to, že mě ten kůň strpí na nějakou vzdálenost / přijdu do výběhu, jdu zvolna, zavolám na koně do dáli a jdu zvolna a mluvím a snažím se odhadnout, kdy už začne odcházet a metr a sekundu předtím, než by začal odcházet, se zastavím, postojím a pokud kůň též stojí a nemizí v dál, vydám signál, který chci používat, a vypadnu z výběhu, pryč, úplně, pro ten den nebo aspoň na hodinu, cca/. Postupně zkracuji vzdálenost a prodlužuji dobu, kdy stojíme-atd. viz metoda.

Odejít ne můžeš, ale musíš, zpočátku, ale ve správnou chvíli, když kůň snese tvou přítomnost, pro začátek třeba na kilometr bez odcházení a po signálu, který mu říká "jo, tohle je ono, tohle se chce, jsi dobrej".
Rozporovala jsem ne odchod, ale tebou napsané " když to nikam nevede, odejít". Když budeš odcházet, když to nikam nevede / co je přesně "nikam to nevede"?, budeš nesrozumitelná, budeš odměňovat to, že to nejde, bude to trvat dýl.Neublíží to, to ne-ale nepomůže. Nic netlačí méně než právě pozitivka, podle mého.

Ale je i klasické pozitivní a negativní podmiňování, je Bořánek a obě oči /když to nejde, dej si kafe, zítra to půjde"/, je Lyons a"nohy se musí hýbat" a to už tlak je, je Rashid a Hempfling a vůbec milion možností včetně naučení bezmoci a to by stál jak hřib, může každý, co a jak myslí, v mezích zákona. Nebo laso, žejo, to jde rychle, když se to umí.
Už je mi rozumět líp?

Mám otázku - jak se k danému problematickému koni chovají jiní koně? Ptám se proto, že někdy "otloukánek" raději opouští stádo a současně možnost získat s ostatními "ňamku", protože je při rozdělování pochoutek ostatními odháněn, bit atd. a tak raději jde agresorům z cesty...

aggitta napsal(a):
Mám otázku - jak se k danému problematickému koni chovají jiní koně? Ptám se proto, že někdy "otloukánek" raději opouští stádo a současně možnost získat s ostatními "ňamku", protože je při rozdělování pochoutek ostatními odháněn, bit atd. a tak raději jde agresorům z cesty...

Do stáda zapadá bez problému. Není to vyloženě dominantní jedinec, ale nenechá se nikým otloukat. Problém nejspíš vznikl předchozím managementem, u bývalého maijitele do výběhu nechodil. Doufala jsem, že se jedná jen o počáteční nadšení a časem si zvykne na pravidelný režim, ale je to spíš čím dál horší.

Žofré: ano, to jsi rozporovala, ai já jsem pak rozporovala, že odejít lze
Protože odchod ve smyslu odměny klidem - to znamená předchozí tlak, ne? A když tam jsem, jen jsem, nevyvíjím vůbec žádný tlak, tak taky mohu kdykoliv odejít a nechat koně hloubat, co jsem tam vlastně chtěla.
Už jen tohle zjištění - že !jeho" člověk přijde do výběhu a nic, je svým způsobem pokrok.

Klasické podmiňování... hmmm. I.P. Pavlov, jsem měla na mysli ;-) I to jde, ale musí se furt.
Fungovalo to, ale nebavilo mě to.

A tohleto, co teď páchávám, jak dlouho trvá, nevím. Tipla bych tak dva tři dny, ale těžko říct; prchávali čerstvě koupení koně, takže dostali adekvátně delší čas současně s navykáním, zabydlováním atd. atd. U té první jsem se učila (a dodnes učím) všecko, u té další to trvalo asi měsíc, u té poslední dva dny. Ta taky nebyla zvyklá na výběh, vůbec. Ale zase se při běžné manipulaci nebála lidí.
Je to tak trochu kůń od koně, jako všecko, ale princip se mi osvědčil. Netvrdím, že je jediný možný, to rozhodně není!
A kdoví, možná, že kdybych se naopak snažila montovat se do něčeho, co mi není vlastní, byla bych fakt nesrozumitelná.
A možná, že zadavatelka má unikátní příležitost se se svým koněm seznámit. Ať už zvolí jakýkoli postup, měl by být poplatný okamžité reakci koně. To znamená především toho koně pozorovat, odhadovat, číst, soustředit se na něj, snažit se pochopit, proč co dělá... být s ním. Třeba na x metrů, ale jasně že ten kůň moc dobře ví, že tam je...

hellen napsal(a):
Do stáda zapadá bez problému. Není to vyloženě dominantní jedinec, ale nenechá se nikým otloukat. Problém nejspíš vznikl předchozím managementem, u bývalého maijitele do výběhu nechodil. Doufala jsem, že se jedná jen o počáteční nadšení a časem si zvykne na pravidelný režim, ale je to spíš čím dál horší.

Hmm, tak tohle znám dobře - podobný problém jsme kdysi měli s koňma přivezenýma z většího hřebčína. Péče a kontakt s nimi minimální - omezený jen na základní potřeby a do výběhu chodili koně na limitovaný čas (cca hodina denně?) - u nás dostali management půl den výběh s caramády, něco práce pod sedlem nebo na ruce a na noc box. Čék by řek že to herka s nějakým vděkem ocení, ale u některých právě začaly ony problémy s odchytem, které se stupňovaly. U některých čas od času i do extrému že zatímco "domácí" herky na režim uvyklé stepovaly v určenou dobu již u branky a domů se tlačili případně odcházeli na lajně jak beránci, tito fiškusi se odmítali dát odlovit i když už ve výběhu zbyli poslední. Radši lítali kolem plotu a ječeli...

Nejsem asi vhodný adept na radu, neb já mám se svýma koňma spíš opačný "problém" - jen mě zmerčí už metelí za mnou a stepujou u branky s vyzývavým pohledem ačkoli se je třeba ten den ani odlovit nechystám. A když lovím tak zásadně na práci nebo abych je zavřela do boxu který ten jeden z nich v lásce fakt nemá pokud tam není něco extra k snědku (a za extra kopu sena fakt nepovažuje :-D)...tož nevím, buď tu práci doslova vyhledávají nebo sou na hlavu (to spíš) :-D
A co se týká tech dávných pošuků, tož tehdá v oddíle nebyl ani prostor ani pochopení a tehdá ani povědomí o nějakém tom "horsemanování" či navazování "vztahu" nebo jak to nazvat, s koníškem provozákem...Nahánění nemělo cenu, to nikdy k ničemu nevedlo a když teda neodešel dotyčný za koňma nebo se s nima při hromadném zavírání nenechal odchytit, zvostal prostě ve výběhu sám. Když nepřišel při večerním krmnení ani na kýbl s futrem, dal si noční hladovku. Dneska asi neetické a dle zásad dobrého koňaře asi nepřijatelné, ale je fakt že nad ránem pak na zachrastění snídaňového kýble nebyl s odchytem velký problém. A pár dní pak relativně slušné chování vydrželo ačkoli podobnou diverzní akcičku obzvlášťě jeden milostpán ještě několikrát zvopakoval...
Taky to chce čas - u některých to byla otázka dní, u jiných měsíců a pár "poťapů" dokonce let. Ten největší extrémista co nocoval na výběhu celkom často byl u nás od 4 let. Je v maštali dodneška - je mu už 20 a včilka je to celkem dobré, ale ještě před pár lety býval problém ho z výběhu odchytit dřív než se odpoledne zavíralo celé stádo. Když měl jít pod sedlo nebo na závody v dopoledním čase, nechávali ho radši zavřeného doma - nikdo nechtěl riskovat že ho bude nakonec hodinu nahánět po výběhu (když "tušil" nepomohlo kolikrát ani oblíbené kokýnko), možná i bezvýsledně. Kůň si časem zvyknul na management že ráno se de ven a odpo domů, ale odchyt v jiný čas měl právě poctivě spojený s tím "že se něco bude dít" v drtivé většině ňáká práca, tož co by jim to ulehčoval že :-D Kdyby si s ním někdo dle rad výše dal tu práci asi by to bylo jiný...
Jak říkám já se svýma problém nemám, ale mám je prakticky od hříbat a oba jsou zvyklí že za nima lezu do výběhu v různý čas a z různých důvodů - sbírat bobky, upravit ohlávky, masky, zkontrolovat bebí, dát něco dobrého, stáhnout na práci, stáhnout na pasení, stáhnout na veta, korektury kopyt, rozhodit seno, vykoupat v řece, zavěsit sítě atd. atd...a zase vypustím když je ještě čas nebo zavřu do boxu na krmení...neřeší to a často mi chodí rovnou v ústrety. Ten jeden, takový větší mamánek za mnou dokonce i lítá jak pes. Často když si pro něj jdu a je na druhé straně výběhu, tak idu jen tak daleko aby mě zaregistroval a pak se otočím a kvapně odcházím..bere za mnou čáru aj cvalem :-D ví že tratnej na tom asi nebude
Hodně lidí se rádo kasá jak zachránili kadejaké zlomené či poťápané koníšky a nejčko se je snaží přesvědčit o krásách světa a já se obvykle dostávám celkem často do situací kdy neskutečně děkuju za to, že sem si místo hrdinského skutku vzala docela obyčejné relativně korektně odchované hříbata bez špatných zkušeností a s maximální důvěrou v člověka se kterýma je občas radost pracovat. Plácat po zádech se za to asi moc nemůžu, ale když bůh dá třeba jednoho krásného dne budu moct bejt hrdá na to že u mě hajtry prožily dlouhej život bez zbytečnýho hlubokýho šrámu na duši

Jando, to není neetické- to je Rashid téměř doslova, přišli jste si s tím pánem na stejné postupy.

HelaS: klid samozřejmě může být odměna pokud to kůň za odměnu považuje a tenhle asi jo, teď. Ale odměna klidem za něco, co nechci /" když to nikam nevede, odejít"/, pokaždé za něco jiného a kůň neví za co a má to vymyslet? Nechám si svůj názor, že kdykoli odejít nemohu, pokud mám něco posunovat. Musím odejít při žádoucím chování a po signálu.Ten kůň o samotě hloubat nebude a nic nevymyslí. Budu pro něj nečitelná, to nemá s pozitivkou nic společného.

Tak když na to kouknu znovu, hellen to má blbý- je v nájemním, "kůň působí problém", ona o tom, jak co koně učit, zatím nějak hluboce nedumala, rady z okolí nic moc, ve stáji je dusno a koně loví kdekdo, hellen má zaděláno na frustraci, kůň se bojí, nechce ztratit stádo a výběh a už si zafixoval pár blbých zážitků.

Já bych v této situaci postupovala dle jandy/Rashida/- prostě zůstane sám/ jídlo a samozřejmě vodu bych mu tam dala a další den další šance odejít se stádem/, nebo bych ho nechávala v samostatném výběhu co nejblíž ostatních, přes pásku- a zatím fofrem četla toho Šustu a hledala svůj postup, jeden, ze kterého zkusím udělat rutinu.,. Hlavně bych se snažila zajistit, aby to nezkoušelo deset lidí deseti způsoby / tj stáj a stájníci a nikdo nesmí mít problém, který pak musí řešit/. A nebude to hned..viz janda, záleží na tom, jaký ten kůň je /každý jiný/..takže bych pracovala i na sobě, aby mi ty nervy nerupaly.

Doplněk pro HelaS:
"Protože odchod ve smyslu odměny klidem - to znamená předchozí tlak, ne? A když tam jsem, jen jsem, nevyvíjím vůbec žádný tlak, tak taky mohu kdykoliv odejít a nechat koně hloubat, co jsem tam vlastně chtěla."

To si piš, že pro tohoto koně tlak vyvíjím, "když tam jen jsem". Z tvého pohledu máloažnic může být a bývá na koně moc. Proč by se jinak choval takto, kdyby nevnímal tlak?
"Prakticky okamžitě, jak vidí člověka, odchází opodál a hlídá si, aby se k němu nedostal blíže než na několik metrů".

Žádný tlak je až v okamžiku, kde jsem od koně tak daleko, že o mě ví, ale neřeší to. Třeba sto metrů za ohradou.
Těch "několik metrů" zadavatelky plus metr navíc na jistotu je přesně ta startovní čára, odkud bych začala.

Přečíst aspoň toho Šustu je třeba, pokud chci něco vědět o pozitivce / má tam hodně postupů u divokých zvířat, v zajetí/.

Hlavně trpělivost. Mám klisnu, importovanou z Holandska už jako dospělou. Tedy pony vlastně netknutý. Obsedli jsme ji a pracovala pod sedlem, ale obtížně se chytala (musela jsem zkoušet různé fígle, ohlávku schovat pod tričko, chytat za hřívu, pak vodítko kolem krku a pak teprve ohlávku). Jak byla "naohlávkovaná", ochotně chodila na vodítku, žádný problém. Později poklesl zájem o ježdění a tak jsem brala do práce ochotnější koně a ji jsem nesedlala (brala jsem pod sedlo takové, co sami kolem mne stáli a nabízeli se). Kobylka je mlsná a ráda si přišla pro ňamku, když viděla, že se "nic neděje", že jen sedím a pozoruji stádo(a dostala ji nenápadně, aby to nepřilákalo ostatní). Ovšem při podělování jablek nebo granulí bylo vidět, že ji stádo odhání, že ji dominantnější klisny nedopřejí její podíl. Někdy zabral systém vyvolávání (kobylky ví, že dokud nedostane svůj díl vyvolaná klisna, nebude další kolo podělování), jindy hození jejího rohlíku stranou od ostatních, které jsem podělovala z ruky. Postupně si ve stádě zvykla, začala se tlačit s ostatníma o pochoutky, a kupodivu pochopila i systém - vozíš děti? Tak po skončení práce od nich dostaneš hodně dobrého - víc než zbytek stáda. Takže dnes je mnohdy první, která se nabídne k práci, ač vidí v ruce mou ohlávku a ví, že ji čeká nasedlání. Nebo se, pokud to jako první nestihne, nabídne druhá, takže už vidí nasedlanou kolegyni a opravdu na 100% má jistotu, že bude pracovat.
PS: nebylo to, že by ji stádo mlátilo, ale prostě se v něm necítila dobře, stranila se ostatních a nechodila s nimi třeba ke krmelci, kde se ostatní bok po boku cpali. Musela jsem jí a ještě jedné klisně dávat trochu sena stranou, pokud jsem seno (v období do vánoc) dávkovala pro zhubnutí z letní - doslovné -vypasenosti. Proto jsem se ptala, jak se stádo k zde probíranému koni chová. Útlak nemusí být nápadný, ale je - a kůň se pak může schovávat za ostatní jen proto, že ví, že u člověka se ostatní strkají, "mračí na sebe", koušou, a on se tomuto vyhýbá, protože si je v kolektivu nejistý nebo ví, kde je jeho místo ve stádě - na okraji stáda. Nový kůň, i když už ho ostatní neodhánějí, je v podstatě spíš tolerovaným než milovaným členem kolektivu.

aggitta napsal(a):
Hlavně trpělivost. Mám klisnu, importovanou z Holandska už jako dospělou. Tedy pony vlastně netknutý. Obsedli jsme ji a pracovala pod sedlem, ale obtížně se chytala (musela jsem zkoušet různé fígle, ohlávku schovat pod tričko, chytat za hřívu, pak vodítko kolem krku a pak teprve ohlávku). Jak byla "naohlávkovaná", ochotně chodila na vodítku, žádný problém. Později poklesl zájem o ježdění a tak jsem brala do práce ochotnější koně a ji jsem nesedlala (brala jsem pod sedlo takové, co sami kolem mne stáli a nabízeli se). Kobylka je mlsná a ráda si přišla pro ňamku, když viděla, že se "nic neděje", že jen sedím a pozoruji stádo(a dostala ji nenápadně, aby to nepřilákalo ostatní). Ovšem při podělování jablek nebo granulí bylo vidět, že ji stádo odhání, že ji dominantnější klisny nedopřejí její podíl. Někdy zabral systém vyvolávání (kobylky ví, že dokud nedostane svůj díl vyvolaná klisna, nebude další kolo podělování), jindy hození jejího rohlíku stranou od ostatních, které jsem podělovala z ruky. Postupně si ve stádě zvykla, začala se tlačit s ostatníma o pochoutky, a kupodivu pochopila i systém - vozíš děti? Tak po skončení práce od nich dostaneš hodně dobrého - víc než zbytek stáda. Takže dnes je mnohdy první, která se nabídne k práci, ač vidí v ruce mou ohlávku a ví, že ji čeká nasedlání. Nebo se, pokud to jako první nestihne, nabídne druhá, takže už vidí nasedlanou kolegyni a opravdu na 100% má jistotu, že bude pracovat.
PS: nebylo to, že by ji stádo mlátilo, ale prostě se v něm necítila dobře, stranila se ostatních a nechodila s nimi třeba ke krmelci, kde se ostatní bok po boku cpali. Musela jsem jí a ještě jedné klisně dávat trochu sena stranou, pokud jsem seno (v období do vánoc) dávkovala pro zhubnutí z letní - doslovné -vypasenosti. Proto jsem se ptala, jak se stádo k zde probíranému koni chová. Útlak nemusí být nápadný, ale je - a kůň se pak může schovávat za ostatní jen proto, že ví, že u člověka se ostatní strkají, "mračí na sebe", koušou, a on se tomuto vyhýbá, protože si je v kolektivu nejistý nebo ví, kde je jeho místo ve stádě - na okraji stáda. Nový kůň, i když už ho ostatní neodhánějí, je v podstatě spíš tolerovaným než milovaným členem kolektivu.

Moc se mi líbí, jak věci řešíte.Praponě to maj dobrý

helas napsal(a):
Tohle dělávají koně, když přijdou na čerstvou jarní pastvu, nebo kteří mají nějakou nedobrou zkušenost. Eventuálně se s nimi zacházelo stylem "chytnu a jdem sedlat", nebo hůř: "chytnu, potrestám ho, protože to trvalo tak dlouho".
V podstatě asi ten kůň nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měl dát chytit. Špatná zkušenost se blbě mění a vždycky to trvá dost dlouho.

Skrýt se za jiné koně, jít jakoby pro jiného a tak pomůže jen párkrát. Jakmile kůň vysleduje souvislost mezi příchodem určitého člověka a tímhle (a to jde koním moc dobře), šlus.

Má rada:
1/ pokud brát do výběhu pamlsky, NIKDY je nedávat jiným koním.
Pokračovat dál, až si mého příchodu vůbec nevšimnou, protože jim bude jasné, že pro ně z toho nic nekyne.
2/ jít za prchavým koněm jen kousek. Ano,. nabídnout pamlsek, proč ne, ale nehonit ho!
(nabídnutí by měl znát z jiného místa a situace; klidně třeba z boxu).
Jakmile se kůň zastaví, zastavit se taky. Nést pamlsek stále viditelně, ale stát. Otočit se k němu trochu bokem, koukat na něj taky tak - ne přímo - udělat krok zpět. Čekat.
Jakmile udělá krok pryč, udělat krok zpět.
Když to nikam nevede, odejít.
Přístí den zase - vejít, nabídnout pamlsek,. nehonit ho, čekat. Spíš couvat, než jít k němu.

Ona se ta vzdálenost bude zkracovat.

3/ Jakmile jednoho dne sám přijde, dát mu ten pamlsek, pohladit ho - a jít pryč. Jo; nechat ho být!

4/ A takhle to udělat párkrát - jakmile projeví vstřícnost (minimálně že počká, neodchází dál = zjistil, že čím větší vzdálenost udržuje, tím menší je šance, že dostane tu mrkev), odměnit, pohladit a nechat ho být.
Varianty téhož jsou vzít ho na vazák, nechat popást na dobré trávě (nemá-li ji ve výběhu), a zas pustit mezi ostatní. Jde o to, aby si ten důvod, proč prchá, přepsal jinou zkušeností - ano, trvá to, ale vyplatí se to.

Po několika úspěších je možné koně i odvést. Ne ale vždycky! Chodit za ním opravdu co nejčastěji "jen tak".

No, a myslet na to, že nesmím upadnout do staré rutiny, ale musím v koni ten pocit, že je fajn, když jsem ho odchytla, když za mnou přišel, taky udržovat. To je důležité.

Samozřejmě, je nezbytné napřed udělat bod 1/ - u tohohle rozhovoru se mi nesmějí motat v cestě ostatní koně. Však oni na to rychle přijdou, když nikdy nic nedostanou.

Plus bych se klidně spolupodepsala pod toto, protože i toto je můj systém. Tedy špatně chytatelného koně chytit a jen podrbat (vyčistit), pomuchlovat(osahat ho), možná i povodit a pustit. Ale zajistit, že bude mít klid od ostatních žárlivců (že ho jiný kůň nenapadne ve chvíli, kdy mu zabraňuji spasit se útěkem). Protože to hned nejde, koně si chytit, tak alespoň zajistit, že i když se určitý, nový kůň bojí mezi ostatní, nějaká mrkev odlítne k jeho nohám, aby viděl, že člověk = něco příjemného.
Výhodné je, když člověk má jednoho koně a k ostatním ve stádu může být lhostejný. Pak opravdu druhým koním nikdy nic nedá a ti už se o tohoto člověka nebudou zajímat. To já nemám, moje je celé stádo, můžu jen počkat, že si ostatní budou myslet, že toto je návštěva bez pamlsků (nenosím jim něco pokaždé, ale jen někdy), a pak mohu nenápadně podarovat jediného, právě ochočovaného koně.

aggitta napsal(a):
Plus bych se klidně spolupodepsala pod toto, protože i toto je můj systém. Tedy špatně chytatelného koně chytit a jen podrbat (vyčistit), pomuchlovat(osahat ho), možná i povodit a pustit. Ale zajistit, že bude mít klid od ostatních žárlivců (že ho jiný kůň nenapadne ve chvíli, kdy mu zabraňuji spasit se útěkem). Protože to hned nejde, koně si chytit, tak alespoň zajistit, že i když se určitý, nový kůň bojí mezi ostatní, nějaká mrkev odlítne k jeho nohám, aby viděl, že člověk = něco příjemného.
Výhodné je, když člověk má jednoho koně a k ostatním ve stádu může být lhostejný. Pak opravdu druhým koním nikdy nic nedá a ti už se o tohoto člověka nebudou zajímat. To já nemám, moje je celé stádo, můžu jen počkat, že si ostatní budou myslet, že toto je návštěva bez pamlsků (nenosím jim něco pokaždé, ale jen někdy), a pak mohu nenápadně podarovat jediného, právě ochočovaného koně.

Eště mě napadlo na zadavatelku, páč si teď nejsem jistá či to zaznělo - jestli po odlovení koníka dochází případně i k jeho vracení do stáda, nebo je to pro něj "konečná" (má peška a až další den). To je u některých taky důležité, aby si zvykli že i když je člověk odloví a nutí pracovat nebo něco, nakonec se stejně dočkají odměny v podobě navrácení do stáda a "svého" klidového režimu...Jestli byl doposud pokaždé jen pracně loven aby byl prostě odveden od stáda tak se stupňování té reakce ani nedivím...
Nám se u takových jedinců fakt osvědčuje naprostá rutina - v určitou dobu vypuštění, v určitou dobu se všici zavírají. Cokoli co potřebuju s koněm vykonat mezi tím, pokud k tomu není jiný závažný důvod nebo se tomu kůň vyloženě nebrání (třeba stádem hodně utlačovaní jedinci nebo vlivem extrémního počasí před kterým se nemůže venku schovat) tak pokaždé ho mezi jeho stádo vracím a definitivně odchází domů až s ostatními. Pokud i to odmítne, zůstane si tam halt celou noc sám...jako můžou se asi najít jedinci kteří i toto ocení spíš než způsobný odlov s ostatníma, ale to už je potom asi na zvážení celkového managementu koně - jestli by přece jen nebyl spokojenější někde na 24/7 pastevku.

janda napsal(a):
Eště mě napadlo na zadavatelku, páč si teď nejsem jistá či to zaznělo - jestli po odlovení koníka dochází případně i k jeho vracení do stáda, nebo je to pro něj "konečná" (má peška a až další den). To je u některých taky důležité, aby si zvykli že i když je člověk odloví a nutí pracovat nebo něco, nakonec se stejně dočkají odměny v podobě navrácení do stáda a "svého" klidového režimu...Jestli byl doposud pokaždé jen pracně loven aby byl prostě odveden od stáda tak se stupňování té reakce ani nedivím...
Nám se u takových jedinců fakt osvědčuje naprostá rutina - v určitou dobu vypuštění, v určitou dobu se všici zavírají. Cokoli co potřebuju s koněm vykonat mezi tím, pokud k tomu není jiný závažný důvod nebo se tomu kůň vyloženě nebrání (třeba stádem hodně utlačovaní jedinci nebo vlivem extrémního počasí před kterým se nemůže venku schovat) tak pokaždé ho mezi jeho stádo vracím a definitivně odchází domů až s ostatními. Pokud i to odmítne, zůstane si tam halt celou noc sám...jako můžou se asi najít jedinci kteří i toto ocení spíš než způsobný odlov s ostatníma, ale to už je potom asi na zvážení celkového managementu koně - jestli by přece jen nebyl spokojenější někde na 24/7 pastevku.

Po práci (či čemkoli jiném, co následuje po odchytu) ho vždy vracím zpět do stáda.
Jinak, kůň při odvedení celého stáda z výběhu odchází ochotně, ale pouze na volno. Sám ve výběhu zůstat nechce. Takže stájníci se s chytáním ani neobtěžují - spoléhají na to, že bude do stáje následovat ostatní. Nicméně tohle funguje jen v případě, že jdou domů úplně všichni.
Ze začátku byl ve společnosti 3 koní a nechal se odvést za oblíbenou kobylou. Teď se stádo zvětšilo na 7 koní a tato metoda už nefunguje.
Pokud je ve výběhu sám, nebo max. s jedním dalším koněm, dá se s ním domluvit. Čím větší stádo, tím větší problém.. Jenže v nájemní stáji si člověk nemůže složení výběhů diktovat.

24/7 jsem původně měla v plánu, ale co budu dělat, pokud se to nezlepší? Na pastvině bych ho taky nemusela chytit už nikdy.

Měl sem takovího koně převíchova trvala dvě hodiny a po měsíci opáčko na 30min a už to nikdy neudělal nepřišel vzal sem honáckou trojku nejdeš tak běhej zbytek stáda do 5 min pochopil že se jich to netýká tak běhal sám pastvina 300x500m občas se zkusil schovat mezi koně ale když dělam že tam nejsou moc mu to nepomohlo a jak přišel rád od té doby když jsem vlez do pastviny neudělal krok směrem ode mě

Cituji:
"Pokud je ve výběhu sám, nebo max. s jedním dalším koněm, dá se s ním domluvit. Čím větší stádo, tím větší problém.. Jenže v nájemní stáji si člověk nemůže složení výběhů diktovat."
Můj názor je, že jde o koně, který si prostě v novém prostředí nestíhá zvyknout - stále se mění složení stáda, pravděpodobně ani majitele nemá až tak dlouho (nebo ano?), takže je prostě nedůvěřivý a raději se nenechá chytnout. Chce to prostě trpělivost. Dobré je, že je-li odchycen, nevzpírá se, nevytrhává - nemusíte s ním bojovat a ujasňovat si pozice, stačí si ho víc "ochočit".

hellen napsal(a):
Po práci (či čemkoli jiném, co následuje po odchytu) ho vždy vracím zpět do stáda.
Jinak, kůň při odvedení celého stáda z výběhu odchází ochotně, ale pouze na volno. Sám ve výběhu zůstat nechce. Takže stájníci se s chytáním ani neobtěžují - spoléhají na to, že bude do stáje následovat ostatní. Nicméně tohle funguje jen v případě, že jdou domů úplně všichni.
Ze začátku byl ve společnosti 3 koní a nechal se odvést za oblíbenou kobylou. Teď se stádo zvětšilo na 7 koní a tato metoda už nefunguje.
Pokud je ve výběhu sám, nebo max. s jedním dalším koněm, dá se s ním domluvit. Čím větší stádo, tím větší problém.. Jenže v nájemní stáji si člověk nemůže složení výběhů diktovat.

24/7 jsem původně měla v plánu, ale co budu dělat, pokud se to nezlepší? Na pastvině bych ho taky nemusela chytit už nikdy.

Vím dobře jak fungují nájemní stáje, takže to chápu - z vlastní zkušenosti...nikdy se nikomu moc nebude chtít "crcat s cizím koněm, který je debil" jak často v takovém prostředí bývají problematičtí nebo nepochopení koně označeni. Kor když majitel sám nemůže nebo nechce si to denně řešit sám a řešení toho problému zůstává na druhých - dycky půjdou cestou nejmenšího odporu, jako třeba nechat ho aby si došel za ostatníma koňma sám. Nicméně osobně myslím že i toto tomu moc nepomáhá. Proto jsme to takto s tím problémovým valachem řešit nechtěli. Buď se spolu s ostatními valachy nechal chytit na vodítko a slušně odvést nebo měl peška a samotku...jako on byl jinak velmi bystrý a učenlivý, do svého boxu by sám také trefil, ale právě by to problém nikdy nevyřešilo a tu rutinu by do krve nikdy nedostal.
Chápu že typ ustájení je dost omezující, ale pokud by to šlo, já bych asi zapracovala v prvé řadě i na tom aby se nechal odchytit a odvést v určenou dobu z výběhu s ostatními - samostatný odchyt v jinou dobu by byl až další level...

Jinak souhlasím s aggitou - podle mě asi kůň ještě nového majitele i prostředí nevstřebal natolik aby na tu rutinu přistoupil s klidem. To je často běh na dlouhou trať. Znám koně a patří k nim i jeden z mých (ale to jde ještě omluvit navíc i mladickou nerozvážností a nevybouřením kterým trval třeba rok než přistoupili na rutinu managementu dané stáje. Je to kůň od koně a taky záleží na situaci - asi líp se změnou prostředí srovná kůň který jde se stálým pánem a minimálně jeho správání koni není cizí a spíš ho uklidní než kůň který ze dne na den změní stáj, obvyklý režim a také svého člověka...chce to prostě o to víc času a zapracovat i na získání důvěry koně

Nemyslím že 24/7 situaci zhorší, ale za daných okolností asi ani nevyřeší, nicméně je to větší šance zapracovat na získání koňovy důvěry v otevřeném prostředí kde probíhá všecko - včetně krmení po ošetření a denní údržbu...prostě taková výzva k intenzivnější práci ze země
Každopádně kůň by si asi měl zvyknout nejdřív nejen na management daného ustájení ale především asi na stálé lidi kolem sebe, očividně není z nejdůvěřivějších a pokud člověk nezná dobře celou minulost koně kterého kupuje, nikdy nemůže vědět co špatného se mu dělo nebo nedělo - pravdu vám žádný kupující nikdy zcela nepřizná. Pokud nemůžeš z pochopitelných důvodů provádět co nejvíce běžných denních úkonů se svým koněm sama, bylo by možná nejlepší domluvit se s jedním, dvěma lidmi max aby se o to pokoušeli oni a nelovil a nestresoval koně pokaždé někdo jiný. Až si koník na režim stáje i na pár stálých xichtů zvykne a začne trochu důvěřovat že se mu nic zlého nestane, spíš naopak, bude pro něj výhodné s nimi spolupracovat, tak už je to často jenom krůček k tomu aby to s ním skouleli i další...
Btw. u některých těch "problematických jedinců" nastávalo v procesu rutinace takové meziobdobí kdy se třeba nechali chytit ale jen od určitých jedinců, třeba ošek co s nima trávily hodně času muckáním a uplácením pamlsky nebo stájníky co pravidelně krmili, kydali a vodili do výběhu... zato třeba vyloženě pracovní jezdci co daného koně dostali do rukou už pěkně nastrojenéno a po sesednutí zase předali ošce mívali peška, stejně jako třeba úplně nově příchozí, kteří ještě místní "koninou" nebyli asi tak nasáknutí

No jako dneska na ty krušné časy vzpomínám docela s láskou a nostalgií - byly zme tehdá mladé holky a získat si srdce a přízeň ublíženého nebo vyděšeného koníška, to bývala pro nás výzva...dneska si říkám že bych takového koně asi nemohla mít, že by mě to příliš deprimovalo a zaplať pán Bú za ty moje řiťoleze - i když mají jinak mraky jiných much