XXX.XXX.50.26
Dobrý den,
mám mnoho dotazů týkajících se fakulty. Asi bych začala tím, že jsem momentálně v kvartě na gymnáziu. Ano, mám před sebou ještě čtyři roky, ale na naší škole není biologie žádná sláva :) Pan profesor nám rád vypráví místo učiva příhody ze života :/ Tak bych si od kvinty musela zařídit doučování, protože v septimě přijdou semináře a já bych to nerada doháněla na poslední chvíli, proto doučování už od kvinty. Ale jak to bývá nejsem si veterinou 100% jistá, něco jsem si zjišťovala, ale na webu píší jen samou chválu a žádnou pravdu, samozřejmě. Proto se ptám zde. Byla bych ráda za váš názor či jakoukoli zkušenost s FVL.
Ke zvířatům mám vztah odmalička, původně jsem říkala, že prý budu "koňaškou". Ale to raději rodiče svému ani ne 3-letému dítěti rozmluvili, tak jsem přesídlila na veterinu. A už mě to těch 12 let drží. Nějaké extra zkušenosti nemám, ale mohla bych říct, že něco jsem snad posbírala, otec je myslivec a doma máme takovou zoo. Lidé nejdřív nosili nemocná nebo mladá zvířata taťkovi, teď je nosí převážně mně :) Tím pádem vím, že mě pomáhat zvířatům baví. Chtěla bych se tím živit, ale zároveň vím, že veterina není žádný med. A že spoustu lidí má jen mylnou představu.
Slyšela jsem, že na škole je velká protekce, když nemáte v rodině veterináře jste odepsaní. Je to pravda? Jak je to s praxí, dá se sehnat? U nás ve městě je několik klinik, ale nevím jak by to bylo s dojížděním :/ Bydlím přes celou republiku. Jak je to s atestací? Sežene práci i neatestovaný doktor? Stíháte při škole brigádu? A asi poslední celkem nedůležitý dotaz, který mě teď napadá. Četla jsem, že na kolejích je povoleno zvíře. A jelikož jsem z rodiny kde jsou psi, tak bych se chtěla zeptat, jakou s tím máte zkušenost nebo je to jen problém navíc? Pes mi přijde jako dobré odreagování, ale četla jsem velmi ostrá pravidla, tak nevím. To je asi vše, možná si ještě na něco vzpomenu. Předem děkuji za veškeré informace, názory či zkušenosti.
XXX.XXX.201.101
Kde začít?
Škola se dá dělat i bez protekce. Praxe se sehnat dá, dokud nechceš, aby ti platili, tak je to v pohodě. Horší je to s prací. V Praze a okolí to celkem jde, okresní města jak kde, ale třeba Brno a okolí, jižní Morava, tam je to zabité. Konkurence je veliká. Spousta mých spolužáků začínala s platem kolem 12tis., v lepším případě 15tis. hrubého, málo koho nechali ze začátku samostatně dělat, spíš o byli takové "holky pro všechno", podrž, ukliď a pod.
Atestace ve veterinární medicíně není, zatím. Uděláš všechny zkoušky, složíš státnice, dostaneš diplom a můžeš jít pracovat...
Brigády se v semestru stíhat dají, o zkouškovém jak kdy, občas je člověk rád, že je rád.
Se zvířaty na kolejích ti neporadím, osobní zkušenost nemám. Ale když tam zavolá určitě ti dají potřebné informace.
Jestli se dát na veterinu a živit se tím anebo mít jinou, lépe placenou a časově méně náročnou práci a zvířata mít jako koníček? Těžká otázka. Pokud to chceš opravdu dělat, musíš být smířená s tím, že budeš dělat hodně za málo peněz, v práci budeš i o víkendech, lidi ti budou volat na dovolenou nebo v noci, protože jejich pejsek si zatrhl dráp nebo se pozvracel apod. Prostě veterina není o hraní si se zvířátky. Je to řehole a těžká dřina, plná stresu a vyčerpání.
P.S.: pokud to přece jen zkusit chceš, pak doporučuji přípravné kurzy z biologie a chemie pořádné na VFU (aspoň doufám, že je ještě pořádají). Na složení přijímaček jsou ty informace dostačující.
XXX.XXX.50.26
Děkuji,
práci po škole, nemám předjednanou, ale u nás ve městě jsou tři ordinace a tři doktoři ještě dělají kravíny atd. V jedné ordinaci je postarší doktor a v druhé mladý majitel a starší doktorka poslední je relativně mladý pár. V době, kdy bych mohla mít dostudováno, by měli být dva doktoři před důchodem, tak snad by mě vzali.
Ano, o těch kurzech vím, určitě bych na ně chodila.
Děkuji, za informace a kdyby Vás ještě něco napadlo, budu ráda, když mi napíšete.
XXX.XXX.211.9
Nejsem z oboru. Nedáno pro můj obor (asi tak pro zpestření) na kongresu přednášel MVDr. Lonský. Zmiňoval vše, co píše "vet." Zaujalo mě mj. to, že aktuálně na veterině už několik let výrazně převažují studentky (ženy).
Pokud si budete chtít otevřít vlastní praxi, chce to hodně financí do začátku, pevné nervy a oporu v rodině.
Tak je to i v mém oboru. Já taky (před ehm víc než deseti lety) přemýšlela mezi veterinou, farmacií a zemědělkou, byla jsem taky zvířecí máma, nakonec jsem skončila u takového docela úzkého oboru humánní medicíny. Podpora z rodiny byla slabá, přesto jsem nakonec otevřela vlastní praxi. Myslím, že pokud bych si vybrala veterinu, nikdy bych to nedala.
Podle mě má budoucnost spíš nějaká úzká specializace, vyjet do zahraničí načerpat něco, co tu nikdo neumí nebo umí málokdo. Protože jinak i běžné praxe jsou dost dobře vybavené a dost vysoké procento lidí migruje jen podle ceny.
XXX.XXX.50.26
Děkuji,
nevím, jestli bych si hned chtěla otevírat vlastní praxi. Nejsem moc riskující člověk, ale to je budoucnost. Mě osobně by nejvíce lákala velká zvířata, hlavně koně. Tak mám takový sen, udělat školu jet na nějakou dobu do Anglie do specializovaných klinik na zkušenou, a pak se pokusit vybudovat něco takového u nás. Je to asi jen dětská vize, ale kdo ví, možná se mi to i povede :).
XXX.XXX.250.10
Takhle... Škola je super, mám ji moc ráda. Ale pokud nejsi zázračné dítě, musíš se přichystat na šest let absolutní řehole bez koníčků, nebo jen s velmi omezenými možnostmi. A pak zbytek života totéž. :)
Já jsem se rozhodla, že školu udělám, aniž bych se zbavila svých koní; no nakonec jsem se zbavila školy (tedy ještě jsem student, ale asi ne na dlouho). Teď mě to vážně mrzí, tři roky v háji jen kvůli tomu, že jsem chtěla léčit zvířátka, ale prostě jsem tomu nepodřídila celý svůj život. :/ Všichni mí spolužáci, co pokračují dál, jsou neustále zavrtaní v učení, ti od koní je vidí jednou za týden, ty co mají psi tak jsou rádi, že stihnou vyvenčit. Je to škoda, ale jak se říká, veterina je poslání - pokud to cítíš a chceš, tak ji uděláš.
Já jsem začala mít pochybnosti před rokem... Uvědomila jsem si, že nechci dělat praxi, že by mě bavila hygiena/krmení zvířat, ale ve finále jsme zjistila, že to jsou nulové peníze. A ačkoliv mi na tom "moc" nesejde, u koní je potřeba větších financí, a v okamžik, kdy bych si chtěla zakládat rodinu, tak by musel jít kůň... A to nechci :) A k tomu ještě další - veterináři mají málokdy fungující rodiny a vztahy. A mají ze všech profesí nejvyšší míru sebevražd.
Ale jinak je to krásná práce
XXX.XXX.11.206
O těch sebevraždách, to se říká i o mé profesi. Zrovna o tom na kongresu zavádl v sále docela šum, protože přece "my" to máme nejhorší 
Myslím si, že je to docela kec
Ano, člověk musí mít nadšení a zapálení do práce, ale právě taky si zachovat nějaký nadhled, "koníčky" daleko od své profese a přátele z různých oborů. Někdy je to docela těžké, spousta jakoby přátel vám ubyde, protože zatímco oni si při studiích můžou dovolit jít 3x do týdne pařit, tak vy ležíte v knihách a zkouškové opravdu nejsou delší prázdniny. Žádná brigáda nepřipadá v úvahu, takže málo peněz, závislost na rodičích... Když pak začnete pracovat, z toho co jakoby přátelé veterinářům platí, někteří nabydou dojem, jak jste ve vatě a závidí a nevidí tu dřinu kolem a ty prachy a čas co do toho sypete. Vyloupne se spousta lidí, co si na vás najednou po x letech vzpomene, že třeba by to mohli mít levnějc, protože přece jste známí; a i když jim to uděláte levněji, stejně vás pomluví. Zůstanou jen opravdoví přátelé. A rodinný život, to je tak trochu o štěstí - protože při tom nasazení - kde tak koho potkáte?
Do toho taky občas nejsou skvělé dny, pacient i přes vaši maximální snahu nedopadne dobře.
Ale pokud budete dobrá, přes těžké začátky se vypracujete a pak nebudete stíhat! Musíte být jiná než všichni ostatní.
Kathie, myslím si, že s těmi koňmi je to docela dobrá vize. Koní je čím dál víc. Dřív bylo období veterinářů pro velká zvířata, pet zvířata byla na okraji. Pak se to úplně otočilo, každý vidí pejsky a kočičky a těch, co uměli velká zvířata ubývá. Málokdo sleduje nějaké nové trendy nebo má vlastní vizi. Zkuste říct o svém nápadu veterináři, co jezdí za Vašimi koňmi, jak on začínal, kam se to teď ubírá, to je tak asi nejlepší, co můžete udělat.
XXX.XXX.87.39
Tak já ještě nejsem vystudovaná a k profesi po škole nemůžu říct, ale ke studiu - rozhodně si nemyslím, že je to tak jak se píše ve většině příspěvků tady. Přes semestr neležím v knihách, občas když je nějaký test, zkoušení, tak samozřejmě ano, třeba anatomie v prváku byla náročná na přípravu, ovšem pokud člověk chodí na přednášky a nekašle na to, nemá problém...ale jinak mám spoustu zájmů. Třeba koně - stíhám k nim chodit několikrát do týdne, ano, teď mám auto, ale dřív jsem dojížděla hodinu, jak ke koním tak domů. Brigády - dříve jsem ale chodila každý den a zase jsem trochu šulila přednášky což taky není úplně ok, ale vydělala jsem si dost peněz, teď už jsem ubrala a chodím dvakrát týdně a úplně na pohodu. Bydlení - není pravda, že bez rodičů se to zvládnout nedá, ve druháku jsem začala bydlet s přítelem, samozřejmě mě rodiče do konce studia budou finančně podporovat, ale na část výdajů si sama vydělávám na brigádách, a starám se sama o sebe, i když přítel je úžasný pomocník. O zkouškovém nic nedokládám, takže ano, to je to období, kdy jsem od rána do večera zahrabaná v knihách a nedělám skoro nic jiného. Je to opravdu dost náročné, ale dlouhé prázdniny a odpočinek mě motivují. K těm přijímačkám - určitě si pořiď takovou tenkou knížku, přípravu, chemii jsem měla otázky na stejném principu, biologie byla trochu těžší - doporučuji takovou modrou knihu biologie tuším od Nečase? Nebo je ještě taková bílá tlustá, biologie pro gymnazia. Na ty kurzy jsem nechodila, ale myslím, že to není špatné, určitě tam běž. Obecně ke studiu - rozhodně si nemyslím, že bys strávila šest let v knihách, tedy pokud nepojedeš na diplom, co tak koukám na spolužáky tak ti úspěšně zvládají školu i divoký mladický život, já jsem tomto trochu jiná, než v hospodě mě baví trávit čas něčím užitečnějším. To je tak všechno, co mě napadlo, kdyžtak se ptej..jo a k těm sebevraždám, to je kec a něco takového jsem slyšela z úst našeho mladého učitele anatomie, který takových blbůstek vypouštěl z pusy rád, aby ohromil... Pokud budeš cílevědomá a školu chtít studovat a dělat přitom další věci, tak to dokážeš, stačí chtít ;).
XXX.XXX.50.26
Dobrý den,
děkuji za všechny reakce, musím říct, že jsem poslední dobou nacházela jen negativní ohlasy a začala jsem pochybovat, jestli si nevyberu spíš lépe placenou práci a zvířectvo nebudu mít jen jako koníček. Asi ještě budu muset hodně přemýšlet, zda se tomu chci opravdu věnovat. Každopádně mnohokrát děkuji a určitě, kdyby mě něco napadlo, napíši.
XXX.XXX.50.26
Ještě mě napadlo, je to sice blbost, ale zda máte zkušenosti se psem na kolejích nebo obecně se psy na škole. Přeci jenom s psíky vyrůstám a nedokáži si představit, že by mě nikdo po příchodu domů nevítal. Četla jsem na stránkách o kynologickém klubu, tak jestli něco blíže nevíte.
XXX.XXX.211.220
Já jsem to rozhodně nemyslela negativně. Navíc do toho asi moc nemám co mluvit, protože jsem nestudovala přímo veterinu Jenže kdekoli je nějaký seminář nebo cokoli s tématem managementu našeho oboru, vždycky do toho nějak zamotají veterináře. Je to celkem vtipné.
Jak píše lodenka333, věřím, že se dá. Na druhou stranu, vy opravdu budete muset něčím vyniknout. Veterinářů je, hlavně těch pro malá zvířata, fakt hodně. Pokud nemáte nějaké kontakty a budete chtít vyjet za něčím zajímavým třeba do zahraničí, musíte projevovat zájem, protože těch, co by jeli, bude mraky.
Např. spousta mých spolužáků, řekla bych tak 60-80% mělo za zadkem rodiče nebo blízké příbuzenstvo, kteří už se třásli na to, jak mladej převezme praxi, to je jedno, jestli za 6 nebo 10 let. Takže jo, taky žili docela normálním studentským životem. I když určitě se žurnalistikou, peďákem by se to srovnat nedalo. Pak pár jedinců, kteří museli vyloženě dřít, protože takové příbuzné neměli, nebyli studijní typy a na nic jiného nebyl čas.
Já tak do 2. ročníku žila studentským životem, žila jsem docela z toho, co jsem uměla z gymplu (kromě anatomie), ale tak ve třeťáku se to nějak zlomilo. Jednak jsem se rozešla s klukem, druhak našla svých v té době sedm koček, a třeťak mě ten obor fakt chytl, měla jsem vzor a vizi. Takže jsem místo volna, třeba i v prázdninách chodila asistovat, na sály, na pohotovosti jsem byla skoro furt. No, abych tam byla co k čemu, musela jsem k tomu něco teoreticky nastudovat, nad rámec toho, co bylo potřeba u tomu abych "udělala ročník". Do toho nějaké vážné osobní věci. Neměla jsem teda vůbec ambice otevírat vlastní praxi nebo jet do zahraničí.
V posledním ročníku mi nabídli, abych zůstala na fakultě; s primářkou na oddělení, kde jsem chtěla být, jsem si rozuměla a bylo to to, co jsem chtěla. Jenže víc to chtěla jedna má spolužačka, jako takovou přestupní stanici k lukrativnějšímu oboru. Tak jsem jí to nechala. I proto, že naši mi řekli, že další 3 roky mi fakt už žádný prachy nedaj (první 3 roky bych bývala měla plat 6.000 + pohotovosti).
Takže jsem po škole nastoupila v horní-dolní, nedostala jsem vůbec slíbený plat, ale jen o málo víc, než bych měla na fakultě, žádného kolegiálního kolegu a poraď si sama. Brala jsem míň než prodavačka v místní jednotě a rozhodně jsem nebyla pomocná síla, ale normální lékař, zaměstnanec. Ale i to období mi hodně dalo.
Nakonec teď dělám to, co jsem dělat chtěla a ve vlastní praxi, což jsem si tehdy myslela, že je úplně nereálné. Našla jsem si k sobě skvělou kolegyni.
Teď tak půl roku si říkám, že bych ještě vystudovala tu veterinu, což byl můj úplně původní sen. Třeba se za ty čtyři roky potkáme.
Hodně zdaru!
XXX.XXX.211.220
Myslím že privát, kde budete moct mít psa, seženete v pohodě. Navíc už za mně byly koleje docela drahé, na to, co život na kolejích znamená.
XXX.XXX.211.220
XXX.XXX.50.26
tapina
napsal(a):
Já jsem to rozhodně nemyslela negativně. Navíc do toho asi moc nemám co mluvit, protože jsem nestudovala přímo veterinu Jenže kdekoli je nějaký seminář nebo cokoli s tématem managementu našeho oboru, vždycky do toho nějak zamotají veterináře. Je to celkem vtipné.
Jak píše lodenka333, věřím, že se dá. Na druhou stranu, vy opravdu budete muset něčím vyniknout. Veterinářů je, hlavně těch pro malá zvířata, fakt hodně. Pokud nemáte nějaké kontakty a budete chtít vyjet za něčím zajímavým třeba do zahraničí, musíte projevovat zájem, protože těch, co by jeli, bude mraky.
Např. spousta mých spolužáků, řekla bych tak 60-80% mělo za zadkem rodiče nebo blízké příbuzenstvo, kteří už se třásli na to, jak mladej převezme praxi, to je jedno, jestli za 6 nebo 10 let. Takže jo, taky žili docela normálním studentským životem. I když určitě se žurnalistikou, peďákem by se to srovnat nedalo. Pak pár jedinců, kteří museli vyloženě dřít, protože takové příbuzné neměli, nebyli studijní typy a na nic jiného nebyl čas.
Já tak do 2. ročníku žila studentským životem, žila jsem docela z toho, co jsem uměla z gymplu (kromě anatomie), ale tak ve třeťáku se to nějak zlomilo. Jednak jsem se rozešla s klukem, druhak našla svých v té době sedm koček, a třeťak mě ten obor fakt chytl, měla jsem vzor a vizi. Takže jsem místo volna, třeba i v prázdninách chodila asistovat, na sály, na pohotovosti jsem byla skoro furt. No, abych tam byla co k čemu, musela jsem k tomu něco teoreticky nastudovat, nad rámec toho, co bylo potřeba u tomu abych "udělala ročník". Do toho nějaké vážné osobní věci. Neměla jsem teda vůbec ambice otevírat vlastní praxi nebo jet do zahraničí.
V posledním ročníku mi nabídli, abych zůstala na fakultě; s primářkou na oddělení, kde jsem chtěla být, jsem si rozuměla a bylo to to, co jsem chtěla. Jenže víc to chtěla jedna má spolužačka, jako takovou přestupní stanici k lukrativnějšímu oboru. Tak jsem jí to nechala. I proto, že naši mi řekli, že další 3 roky mi fakt už žádný prachy nedaj (první 3 roky bych bývala měla plat 6.000 + pohotovosti).
Takže jsem po škole nastoupila v horní-dolní, nedostala jsem vůbec slíbený plat, ale jen o málo víc, než bych měla na fakultě, žádného kolegiálního kolegu a poraď si sama. Brala jsem míň než prodavačka v místní jednotě a rozhodně jsem nebyla pomocná síla, ale normální lékař, zaměstnanec. Ale i to období mi hodně dalo.
Nakonec teď dělám to, co jsem dělat chtěla a ve vlastní praxi, což jsem si tehdy myslela, že je úplně nereálné. Našla jsem si k sobě skvělou kolegyni.
Teď tak půl roku si říkám, že bych ještě vystudovala tu veterinu, což byl můj úplně původní sen. Třeba se za ty čtyři roky potkáme.
Hodně zdaru!
Děkuji, já jsem to nemyslela také jen na Váš příspěvek :) Obecně mi i lidé z mého okolí veterinu rozmlouvali a já logicky začala pochybovat, jestli jsem si nevymyslela moc vysoký cíl. Přímo příspěvek od Vás byl jeden z těch který mě ujistil, že když FVL, tak jedině koně, protože pet veterinářů je fůra a kolikrát nestojí za mák. (teď nechci nikoho urazit) Ale jen u nás ve městě to vidím, přijdete k jednomu se psem, který má břicho jako kámen. Automaticky je to tumor, a když nemáte štěstí, tak je ještě k tomu určitě zhoubný. A v druhé ordinaci jsou to zase na 100% červi. Vím, že to asi říkal každý, ale já opravdu nechci být stejná, jako všichni.
Právě že jsem se koukala na podmínky k vlastnictví psa na koleji a je tam souhlas obou sousedících pokojů atd. atd. Podmínky mi přišly skoro až nesplnitelné. Druhá možnost je privát, ale jestli si nebudu přivydělávat, tak by to bylo asi finančně nákladnější.
XXX.XXX.211.220
Privát opravdu nemusí být dražší než kolej. V Brně najdete obrovské staré byty. Luxusní prostor oproti krcálkům na koleji. Ovšem i život na koleji má své kouzlo. Pro mě to nebylo. Ale asi první ročník, než se rozkoukáte atd., je kolej dobrý začátek.
To, že nebudete stejná, je právě v té vizi a vaší píli. Ale chce to i štěstí. Držím palec.