Jizanda

XXX.XXX.31.72
Ahoj. Nemáte někdo, prosím, nápad, co s kobylkou, která je velmi silná (a ví, že člověka bez problému odvede) a má v sobě skrytou velkou nervozitu (teď již není tolik patrné, ale v mládí velmi těžká spolupráce, v některých kritických situacích doteď)? Pravidelně trénuji nakládání už několik týdnů (každý týden jednou). Vždy s ní jednám v klidu. Kobylka jednou nastoupí krásně a podruhé ji nedostanu ani na rampu. V době nakládání není nervózní, ale nechce se jí. Ještě jsem ji nedokázala zavřít, protože jakmile jsem pohnula s přepážkou uprostřed, tak se rozhodila a zase trvalo asi půl hodiny, než jsem jí vůbec naložila do původního stavu. Nemůžu na ní použít zatahání za uzdečku v době, kdy couvá, protože jí to naopak podpoří v couvání a následném prchání. Nemá v tomto případě vůči mě dostatečně silný respekt, ale vůbec nevím, co s tím. Práci ze země dělám a poslouchá krásně.
Ještě párkrát zkusím naložit sama, ale jestliže to bude neúspěšné, zavolám si pomoc. Jen jsem chtěla zkusit ještě variantu internetu.
Má někdo podobné zkušenosti?
Moc děkuji za veškeré nápady.
Záleží co považujete za práci ze země, při správné práci ze země by měl koník vnímat jen vás a přejít třeba po plachtě jen proto, že vy jdete taky i když se ji jindy bojí.
Natrénujte na zemi rozcházení, zastavování, ustupování na vzdálenost alespoň té mrkvové hůlky, aby se rozešla i na jemné poklepání po zadku či na slovo, hlavně na ni mluvte (tááááák je hoooooodnáááááá, no vidíííííííš), povzbuzujte a nechvalte ani nehlaďte za vycouvání-to přejděte bez nervů, bez výčitek.
Tak se to těžko vysvětluje.
Jizanda

XXX.XXX.31.72
Ještě to budu zkoušet s tou plachtou :) Nejspíš to bude stejný problém. Děkuji.
Jizanda

XXX.XXX.31.72
Liva: Při nakládání mi pomáhá jedna kamarádka, která nemůže příliš často a navíc si na to vždy vyhradím hodně času a jelikož mám malé dítě, tak je těžké si ho vyhradit častěji. Navíc jsem četla (nebo slyšela - možná u videí od pana Čechovského), že je lepší tomu koni dát čas a klid. Také aby to nebylo pro koně příliš nudné - nechuť.
Je docela jedno, jestli nakládám s uzdečkou nebo parelkou, protože ji stejně vůbec nepoužívám. Jak jsem psala, nevyvíjím žádný nátlak, co se týká tahání za hubu apod. Uzdečku mám spíše pro případ, že by se stalo něco nečekaného. Na ohlávce ji neudržím ani za mák :-D Do vozíku ji dostávám pomocí pamlsků. Přijde, nechám žrát a po chvíli sama vycouvu. To je ta lepší varianta. Často se mi zastaví uprostřed a pak ji musím vycouvat předčasně, aby nezačala couvat sama. Zkoušela jsem i metodu pobízení bičíkem - postup - klid, ale žádný pokrok.
Ještě takový dodatek. Kůň není můj, takže jej ani nemám doma. Jen ji jezdím a chtěla bych na závody.
Jizanda

XXX.XXX.31.72
Jinak všem děkuji za nápady :).
Jizanda

XXX.XXX.31.72
Ludmilk: Ano, se středovou příčkou nehýbu. Jednou jsem to zkusila, protože to vypadalo nadějně a myslela jsem, že budu moct i zavřít. Omyl :-D.
Jizanda
napsal(a):
Ludmilk: Ano, se středovou příčkou nehýbu. Jednou jsem to zkusila, protože to vypadalo nadějně a myslela jsem, že budu moct i zavřít. Omyl :-D.
Je fakt, že jednou týdně je asi málo...
Ale pamatuju si, když jsme nakládali koně, kterej kdysi jezdil denně do lesa (možná právě proto).Jeden uvnitř lákal na kýbl mlsek, druhej v ruce prut, třetí nohu po noze zvedal a šoupal po 10ti cm dopředu.Pak stačilo šoupnout středovou příčku a kůň byl zas venku Ale přes žrádlo jde skoro všechno:).
Taky si myslím, že jednou týdně je málo.
Podle mě by bylo lepší třeba ob den (podle Vašeho času) s koníkem třeba přejít přes rampu nebo na rampu nastoupit předníma nohama. Podle mě to zezačátku stačí. :) Nemusí to být nutně hodinový boj každý den, ale jenom prostě "mezi prací" projít přes rampu/nastoupit na ni/později nastoupit do vozíku, hned vystoupit, pochválit, volno, časem dobu pobytu ve vozíku prodlužovat, až se ze stání ve vozíku stane rutina, pohnout s příčkou a tak dále... :).
Mela jsem kobcu ktera videla vozik na 200 metru, stala na zadnich a otockou odtahla kohokoliv kdo ji drzel, at na parelce nebo na uzdecce. Jakmile jsme ji dostali aspon na kousek k hengru tak se rozklepala, okamzite se zpotila a davaj pryc. Kdyz jsme si pro ni prijeli tak majitelka ji nakladala s dekou na hlave, hruuuuza. Mela jsem ji sedm let a nikdy do toho voziku hodit nechtela, pak uz to bylo lepsi, ale stale jsme ji museli premlouvat. Postavila jsem ho do vybehu a hodila kolem nej, na kolo jsem dala mrkev, na rampu jablko, na oj rohlik, atd. Pomalu zacinala zjistovat, ze ji to neukousne. Pak jsme zacli chodit pres rampu jako sikmo, aby si zvykla na hybani rampy a hluku. Delali jsme to jak byl cas ctyrikrat tydne nekdy petkrat nekdy trikrat. Jak mi to vyslo. Pote jsme nalozili kone ktery tam chodil dobre, pak ji, delala ofuky, ale kdyz videla kone tak tam vlezla a popojeli jsme. Vylozili a pustili do vybehu, a pak znovu a znovu. A pak jsme to zkusili jen s ni. Nechtela ale uz se aspon nestavela na zadni. Pak jsme ji tam nastrkaly, a dobry, sice se klelala a potila hrozne, ale nalezla. A tim jsem ji to naucila, sice to bylo o tom, ze se na ni muselo pomalu a v klidu a hold to trvalo dyl, ale naucila se to.
Učila jsem nakládat koně přes hlad a žrádlo. On to měl tak, že se napřed bál, pak asi po půl hodině zjistil, že vlastně není v mé moci ho tam dotlačit, když nechce, a už to měl trošku na háku. Ovšem když dostal večer menší večeři a přišla jsem ráno a dostal snídani do vozíku, tak už měl sám docela silnou motivaci tam vlézt :-p Nažraného koně krmení tolik motivovat nebude.
A tím, že tam pak dobrovolně byl dost minut, než to sežral, tak si to i spojil s něčím příjemným. Ne že by pak cestování miloval, ale už ho šlo naložit vcelku snadno a bez násilí. Zatím co při prodeji ho předchozí majitelé nakládali 2 hodiny a lopatou.
Jizanda

XXX.XXX.31.72
Díky za rady budu na tom dál pracovat a v záloze je pan Čechovský
vozík do výběhu bohužel dát nemohu. Ale už jsem se naučila ho i zaparkovat, tak si ho snad budu moct přichystat i sama
zkusím ji nechat bez snídaně a uvidíme. Ale zatím je to tak, že jednou tam vleze a jednou ne. Asi jak se vyspí tak třeba se v den závodů vyspí dobře.