Kobyla nechce jít přes příkop

Sednout na ní postavit se před příkop a jinudy nepudeš a stuj si tu třeba tři hodiny jinudy se nejde bez nervů a vzteku nepustit jí pryč dokud jí to nepřejde v podstatě je to souboj nervů kdo to dýl vydrží a koho to dřív přestane bavit.

Děkuju za radu :) menší háček bude asi v tom, že denně s ní být nemůžu.

Jde spíš o to aby jsi tam nejela a nebyla nervní že musíš bejt ta hodinu ve stáji

tony-jcb napsal(a):
Jde spíš o to aby jsi tam nejela a nebyla nervní že musíš bejt ta hodinu ve stáji

Dobře děkuju moc :).

A to se jinudy domů a z domu nedostanete, že musíte ausgerechnet přes příkop?

Sisi a nebo se za chvíli může ptát koně jestli si smí sednout na záda nebo se na ní vůbec podívat né ? Za mě plus že řeší jak jezdit a né jaký barvičky.

sisi58 napsal(a):
A to se jinudy domů a z domu nedostanete, že musíte ausgerechnet přes příkop?

Je to zkratka a taky pořád nechci jezdit jednou a tou samou trasou :).

Perry napsal(a):
Je to zkratka a taky pořád nechci jezdit jednou a tou samou trasou :).

Tak to jo, já měla obavu, že jinudy nemůžete
To se časem poddá, chce to neztratit nervy. A raději nacvičovat směrem domů

tony-jcb napsal(a):
Sisi a nebo se za chvíli může ptát koně jestli si smí sednout na záda nebo se na ní vůbec podívat né ? Za mě plus že řeší jak jezdit a né jaký barvičky.

Tady někdo ztrácí nervy víc, než zmíněná kobča.
Co ji takhle zmlátit, když tedy na slovo neposlouchá nebo ji rovnou prodat?

Vy jste určitě vše dělal hned a dokonale.
Žádný strach ze zubaře, z hluboké vody jako neplavec, z výšek, z injekcí, z gastroskopie, atd., atp.
Prostě takový český superman

tony-jcb napsal(a):
Sednout na ní postavit se před příkop a jinudy nepudeš a stuj si tu třeba tři hodiny jinudy se nejde bez nervů a vzteku nepustit jí pryč dokud jí to nepřejde v podstatě je to souboj nervů kdo to dýl vydrží a koho to dřív přestane bavit.

Plně souhlasím-hlavní je neustoupit a trvat si na svém.Ale jak říkával můj děda-trpělivost přináší růže a úspěchy k tomu

sisi58 napsal(a):
Tak to jo, já měla obavu, že jinudy nemůžete
To se časem poddá, chce to neztratit nervy. A raději nacvičovat směrem domů

Nene to ne, ale za příkopem je cesta, která není tak tvrdá oprotí tě, po které musíme jít, když nejdeme přes příkop. :).

gitule vrtule napsal(a):
Plně souhlasím-hlavní je neustoupit a trvat si na svém.Ale jak říkával můj děda-trpělivost přináší růže a úspěchy k tomu

Dobře děkuji :).

Přidávám se k metodě nenutit násilím nebo bičem, ale vytrvat v souboji nervů. Takhle jsem to řešila, když se mi kůň otočil a snažil se mě odvézt zpátky do stáje. Prostě musel stát na místě s nepříjemně krátkou otěží, která mu bránila odejít do nechtěného směru a pokud se mu povedlo pár kroků ke stáji, byl zacouván zpět. Takhle se tam vztekal až do chvíle, kdy byl ochotný otočit se zpátky směr vyjížďka a v tu chvíli následovalo okamžité povolení tlaku a pochvala. Zkusil to ještě párkrát a doba vztekání se postupně zkracovala. Prostě mu došlo, že stejně nevyhraje. Dobré je i trénovat formou - když poslechneš, můžeš jít domů, nebo jezdec sesedne. Pro koně je největší odměna konec práce.

Lina225 napsal(a):
Přidávám se k metodě nenutit násilím nebo bičem, ale vytrvat v souboji nervů. Takhle jsem to řešila, když se mi kůň otočil a snažil se mě odvézt zpátky do stáje. Prostě musel stát na místě s nepříjemně krátkou otěží, která mu bránila odejít do nechtěného směru a pokud se mu povedlo pár kroků ke stáji, byl zacouván zpět. Takhle se tam vztekal až do chvíle, kdy byl ochotný otočit se zpátky směr vyjížďka a v tu chvíli následovalo okamžité povolení tlaku a pochvala. Zkusil to ještě párkrát a doba vztekání se postupně zkracovala. Prostě mu došlo, že stejně nevyhraje. Dobré je i trénovat formou - když poslechneš, můžeš jít domů, nebo jezdec sesedne. Pro koně je největší odměna konec práce.

Dobře, taky moc děkuju.

Přesně jak píše tony. Jezdila jsem kobylu - a moje to taky dělala. Potok - potůček, cca 50 cm na šířku, mělký, krásný vlez i výlez - takový ten typický hezký lesní, a kobyly to nešly. Stála jsem u toho potoku i hodinu (a to bývalo i déle), bylo to "přemlouvání po dobrém", potom důrazně po dobrém, potom po zlém, potom zase na uklidnění po dobrém. Střídání vztekání a klidu. Až ten kůň povolil (já nikdy!) tak neskutečná pochvala - až sakra přehnaná a šlo se dál. Jak ze sedla, tak nožmo (ale snažím se to vyřešit vždy ze sedla. Protože v "sedle" je problém, pak vezmu koně solo na vazáku na procházku a půjdu to po svých a budu chtít, aby to přešel se mnou - další varianta). Takhle několikrát za sebou. Kůň pochopil, že to jinak nejde, takže původně z hodiny to byla půl hodina, potom 10 minut, potom pár zaváhání a poté už suverénní přejití. Potom jsme se naučily v tom stát v klidu a bylo vyhráno, dokonce si to zamilovaly.

Takže vydržet, rozhodně neotáčet se a jít jinam.

polárka.15 napsal(a):
Přesně jak píše tony. Jezdila jsem kobylu - a moje to taky dělala. Potok - potůček, cca 50 cm na šířku, mělký, krásný vlez i výlez - takový ten typický hezký lesní, a kobyly to nešly. Stála jsem u toho potoku i hodinu (a to bývalo i déle), bylo to "přemlouvání po dobrém", potom důrazně po dobrém, potom po zlém, potom zase na uklidnění po dobrém. Střídání vztekání a klidu. Až ten kůň povolil (já nikdy!) tak neskutečná pochvala - až sakra přehnaná a šlo se dál. Jak ze sedla, tak nožmo (ale snažím se to vyřešit vždy ze sedla. Protože v "sedle" je problém, pak vezmu koně solo na vazáku na procházku a půjdu to po svých a budu chtít, aby to přešel se mnou - další varianta). Takhle několikrát za sebou. Kůň pochopil, že to jinak nejde, takže původně z hodiny to byla půl hodina, potom 10 minut, potom pár zaváhání a poté už suverénní přejití. Potom jsme se naučily v tom stát v klidu a bylo vyhráno, dokonce si to zamilovaly.

Takže vydržet, rozhodně neotáčet se a jít jinam.

Vidím, že všichni to vidí podobně. Jsem zvědavá jak dlouho nám to potrvá. Pak se nad tým doufám jenom zasměju jaké jsem měla problémy :D děkuju :).

Perry neboj zasměješ koně jsou jak malý děti hledají hranice kam až můžou a když je naučíš poslouchat jsou daleko štastnější než když neví kde je jejich místo

Pokud si budeš stát za svým, budeš stejně "vysmátá" jako my - a že to bylo hodin a hodin

Nám to trvalo ke vší dokonalosti rok (samozřejmě to ale nebylo na denním pořádku).

Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Kobyla někdy spíše podobně vymýšlí. Taky máme kolem jízdárny keře a někdy si prostě řekne že tam určitě něco je i když někdy není. To pak místo objíždí až ke druhé straně jízdarný nebo utíka od tama. Jednou něž jsem na ní sedla se zase na to místo blbě dívala a tak jsem jí nechala stát a sama šla ke kěřům. Začala jsem dělat trochu kraval aby popř nějakej ptáček od tama zmizel. Když viděla že tam nic není tak se ani nebála. Ale řekla bych že můj případ je spíše takový že kobyla si vymýšlí. Stejně asi tak, jako když kolem nás jede auto jak blázen a děla hluk tak to jí nevadí, ale když jde kolem nějaké slepičky která je jinač zbarvená (v létě měla ve výběhu zatoulanou slepičku hnědou) než ta, kterou zná tak to znamená že jí chce určitě ublížit a kobča se musí rychle zachránit. :D Nevím co by pomohlo vaší kobylce, protože čím dál tím víc vidím případu že každý kůň je jiný.
Možná mě napadá...jsou na tom křáku lístky, které by mohla kobča sníst ? Že byste jí utrhla kus větvičky a dala jí ho sníst a kobylka by zjistila, že ten keř může spapat a šla by si pro další větvičku nebo tak. :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Hele a co zkusit jí začít všude na jízdárně, prudit" a jen tam tom místě ji nechat v klidu? Všude pracovat a tam jezdit odpočívat? Nepomohlo by? Klidně tam prdnout kýbl s ovsem, nechat ji si zobnout...a pak ji zase jít prudit někam jinam...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Je li jízdárna ohrazená, nešlo by tam kobylku nějaký čas pouštět navolno?Aspoň třeba hodinu dvě denně.Aby se tam pleskala, třeba jí tam dát trochu sena, jestli povrch není travnatý.Ptáci si budou létat, ona čučet...
Bude li mít tendence se držet na opačné straně, k bubáku jí dovést a prostě tam s ní stát?Ideálně, kdyby vám někdo tím křovím šustil, ptáky plašil.Čím více, tím lépe.A vy tam budete stát s vykulenou a cukající se kobylou na ruce, absolutní klid a pohoda z vás bude jen sálat a kobyle časem dojde, že hysterie je zbytečné vypětí

Jo, určitě to chce věnovat tomu víc času. Je to trochu pakárna, pořád být ve střehu :)
Ona to má vůbec zvláštně. Venku "hledám" preventivně bubáky a často jí zrovna divné nepřijdou, a pak mě vyveze kvůli bodláku na posekané louce... minule jsem klusala podél silnice, takže v pangejtu spousta bordelu - petky, plechovky... říkám si, to bude rodeo, všechny 4 do vzduchu, až šlápne na první lahev... a s ní to ani nehlo. Fakt mě překvapuje :) Když je v klidu, tak nic extra nehledá, když je z něčeho už rozhozená, stačí, že v sedle zakašlu a ona sebou trhne, div si nesedne... prostě se nenudíme :)
Ona jí ta lumpárna kouká z očí :).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Není to welsh?

Kobyla měla taky paniku z vody a nedejbůh z kaluží, namočit kopýtko ani náhodou, jakmile jsme cválaly tak braly buď s sebou stromy a nebo jsme skákaly taxisy. Je to plňas, takže stav klid - nervy jsou na lusknutí prstu. Postup jsem volila stejný.

Kůň se musí otrkat a získat důvěru v člověka, což jinak než stále dokola a dokola nejde..

Jj, wpbr s Korokem kdesi v předcích
Tak dík za podporu. Vidím, že to asi o moc líp nevymyslim. Je to běh na dlouhou trať. Práce s ní je zábavná, ale vyčerpávající a časově náročná. Ale je prima mít v rukou tak vnímavého koně. Jen kdyby to dokázala zafokusovat jen na žádoucí chování :) třeba se to časem obrousí a bude z ní normální kůň

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jj, wpbr s Korokem kdesi v předcích
Tak dík za podporu. Vidím, že to asi o moc líp nevymyslim. Je to běh na dlouhou trať. Práce s ní je zábavná, ale vyčerpávající a časově náročná. Ale je prima mít v rukou tak vnímavého koně. Jen kdyby to dokázala zafokusovat jen na žádoucí chování :) třeba se to časem obrousí a bude z ní normální kůň

U těch welšáků to není nic zvláštního

Nejsou to špatní koně (jak říkáte, velice citliví a vnímaví koně), jen v tomhle ohledu potřebují trošku delší dobu. Určitě se to dá vypěstovat, když si za tím budete stát a chtít to, docílíte toho.

Já si kolikrát připadám jak blázen, když jdu ven a povídá si sama se sebou, teda ehm s koněm

Nečetla jsem vše, ale zkusila bych následující. Chodit směrem kterým přejde ochotněji a jakmile to půjde, zůstat v tom příkopu stát. V tom ďolíku. Tam ji pochválit a odměnit. A to zkoušet pak dál. V ďolíku třeba otočit a přejít nazpátek. A zase znova. Pak pomáhá stádový pud, pokud vás půjde víc tak ji nechat jít jako poslední. Odcházející stádo by ji mohlo samotnou přimět příkop přejít. Další možnost je vzít lonž a stoupnout si tam s dobrotou do ruky a být trpělivá a důsledná.

Nojo, to je nás jistě víc, co povídáme pohádky, když jdeme se samotným koněm ven to je to nejmenší. Já si přijdu blázen spíš s tím, jak hledám za ní dopředu bubáky a ona je pak ani neidentifikuje, kdežto jindy, když to nečekám, něco objeví :)
Zrovna dnes jsem jí dala pod nohy (resp. před ní a přes 1 kopyto) plachtu a ona na mě čučela jen jakože co to jako dělám, co s tím jako mám v plánu... v klidu na to šlápla a přešla to. Vodu už jsme se taky naučily - i přes rozvodněný potok (v místě, kde normálně chodíme, abych věděla, do čeho šlapem). Vyšší level - do řeky - nás čeká teprve letos. To bude ještě zábavy kopec.
Ale voda na tělo, to je pro nás zatím vyšší dívčí: ona je totiž taková cíťa, že měla třeba záchvat z hadru s vodou, kterým jsem jí potřebovala omýt karpy - to byl tanec. (o pokusech omýt koně v létě pod hadicí nemluvě - ale to byla ještě miminko, to jsem nakonec nedotáhla, takže jsme nestříkaly, jen omývaly tekoucí vodou z hadice, položené rukou na tělo koně.). Ale ten hadr s vodou - až po tom, co se vynervila, že uklidňování nefungovalo, tak dostala seřváno (ne zbito!) a pak teprv stála - nejdřív napružená, nakonec to přijala... vlastně už jsem přišla na to, že ne vždycky dlouhosáhlé klidné vysvětlování funguje. Že pak přichází okamžik, kdy funguje šoková terapie - když po dlouhém uklidňování kůň neraguje a dál jede svou, obrátit, vynadat - většinou zírá - a pak zase uklidnit... to většinou zabere. Ale je to s těma plašanama fakt na dlouho občas.

kallisto napsal(a):
Nečetla jsem vše, ale zkusila bych následující. Chodit směrem kterým přejde ochotněji a jakmile to půjde, zůstat v tom příkopu stát. V tom ďolíku. Tam ji pochválit a odměnit. A to zkoušet pak dál. V ďolíku třeba otočit a přejít nazpátek. A zase znova. Pak pomáhá stádový pud, pokud vás půjde víc tak ji nechat jít jako poslední. Odcházející stádo by ji mohlo samotnou přimět příkop přejít. Další možnost je vzít lonž a stoupnout si tam s dobrotou do ruky a být trpělivá a důsledná.

V ďolíku se moc stát a otáčet nedá-není to tolik široké. Za koňma v tomto případě rozhodně nejde. Jednou jsme zkoušeli jí tam i nechat a s ostatními konmi odjet trochu dál s tím že teda skočí za náma, ale ona místo toho utelka takže to bylo naposled co jsme to takhle udělali. Na mlsky jsem to taky zkoušela a na to jaka to je žíravina a za kus rohlíku by i kotoul udělala v tomto případě to s ní ani nehlo. Ale děkuju za rady.

Do příkopu něco navezte, bude menší, třeba přejde

Mi třeba kobča dělala to, že když šla s koňmi ven v čele (případně někdy i sama bez koní), v určitých místech se prostě sekla, otočila se a nic s ní nehlo. Někteří jedinci to zkoušeli "silou", jakožto nejdeš, použiju silnější pobídku + bič, to se začala taky vztekat a začala couvat někam do příkopy. Jediné, co mi pomáhalo, ji bylo otočit zády k tomu místu a couvat, klidně i pár metrů. Pak otočit zase zpět, pobídnout a buď šla, nebo se zas "šprajcla", takže zase couvala. Vyjížďky pak bývaly o ničem, protože se nešlo jen kochat krajinou, ale hlídat ji, protože to dělala na různých místech.
Změna přišla na puťáku. Byla na neznámém místě s cizími koňmi, první den zas dělala cavyky, druhý den to zkusila jednou a zbytek puťáku chodila první na zahozené otěži a vůbec ji netrápilo, že jde v čele, nebo že ji ostatní koně nestíhají. Musím zaklepat, že tento stav trvá do dnes, bez problémů vleze všude. Asi to jen chtělo další životní zkušenost někde daleko venku, kde prostě musela jít a věděla, že se jí nic nestane. Držím vám pěsti, doufám, že brzy budete spokojená jako já

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ryzáček napsal(a):
Mi třeba kobča dělala to, že když šla s koňmi ven v čele (případně někdy i sama bez koní), v určitých místech se prostě sekla, otočila se a nic s ní nehlo. Někteří jedinci to zkoušeli "silou", jakožto nejdeš, použiju silnější pobídku + bič, to se začala taky vztekat a začala couvat někam do příkopy. Jediné, co mi pomáhalo, ji bylo otočit zády k tomu místu a couvat, klidně i pár metrů. Pak otočit zase zpět, pobídnout a buď šla, nebo se zas "šprajcla", takže zase couvala. Vyjížďky pak bývaly o ničem, protože se nešlo jen kochat krajinou, ale hlídat ji, protože to dělala na různých místech.
Změna přišla na puťáku. Byla na neznámém místě s cizími koňmi, první den zas dělala cavyky, druhý den to zkusila jednou a zbytek puťáku chodila první na zahozené otěži a vůbec ji netrápilo, že jde v čele, nebo že ji ostatní koně nestíhají. Musím zaklepat, že tento stav trvá do dnes, bez problémů vleze všude. Asi to jen chtělo další životní zkušenost někde daleko venku, kde prostě musela jít a věděla, že se jí nic nestane. Držím vám pěsti, doufám, že brzy budete spokojená jako já

Krásný výhled z kobči :) muselo to být fájn ! Děkuju za podporu.