vikyulková

XXX.XXX.41.2
Dobrý den,
mám valacha, je to kříženec chladnokrevnějšího typu, takže se od toho odvíjí i jeho povaha - je to od přírody lenoch, nic moc ho nebaví, jenom žrát Je to doslova popelnice, která ožije, když vidí kýbl.
Přemýšlím co s ním, jak ho probudit, protože nám přijde, že ho vesměs nic moc nebaví a do všeho je spíš tak nějak "nucen", aby si to žrádlo vůbec zasloužil.
Lonžování ho nebaví, drezurní práce na jízdárně taky ne, vyjížďky jakž takž. Na nějaké hry ze země skoro nereaguje, většinou se otočí a jde si po svém - vše okolo ho zajímá víc.
Jediné, co nám přišlo, že vždy ožije jsou skoky. Neskočí toho moc, ale je vidět, že ho baví. Nemám bohužel ale přístup na jízdárnu často, takže přemýšlím, co jiného bych s ním mohla ještě zkusit, třeba bych objevila něco, z čeho by mohl mít taky radost.
Napadl mě zápřah, ale bohužel to neumím a nemám v okolí nikoho, u koho se to naučit. Navíc se obávám, že by na to taky radostně nekoukal. Nenapadá Vás něco, co by se s polovičním chladnokrevníkem ještě dalo dělat ?
PS: Valach je naprosto zdravý, žádné zdravotní problémy nemá, nedávno u nás byla i fyzioterapeutka a valášek je v pořádku. Opravdu je to spíše o lenosti, když chce, umí ožít, bohužel se to ale moc často nestává
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rozumím Vám - mám doma to samé v bleděmodrym. Naštěstí moje kobyla je alespoň hodně vyhledává společnost lidí, nemá s ničím problém, takže k dětem - ke kterým je primárně - je ideální. Ale je opruz jí i vodit, protože se táhne jak smrad :( jí ale tedy ty vyjížďky bavěj, i občas má chuť běhat. Ale jinak tomu rozumím. U hraní si ze země jsme skončili u "zvedni" nohu (= hrábni), kterou byla ochotná zvednout asi tak do 30 cm nad zem... víc ani ránu :) tak jsme toho nechaly. Chodí na lonži, zvládá jízdárnu, o skoky zájem nejeví - ne, že by něco nepřeklopýtala, ale když cítím tu její nechuť, tak jí do toho nemám chuť posílat... takže když děláme jízdárnu, snažím se jí dělat v terénu na louce, tam chodí líp, no a nebo na vyjížďku...
Motivace mě nenapadla. Ale s tím tahem bych to úplně nezatracovala. Třeba se v tom zrovna najde. Otázka je, jestli, pokud máte koně jako parťáka pod sedlo, s tím trápit oba zúčastněné, nebo pořídit něco jezdečtějšího. Rozumím, že člověk má ty svoje koníky rád, ale není to o pár měsících, ale čtvrtce lidského života a jestli za to stojí to lámat přes koleno..
Já se s tím třeba konfrontuji často, že vymýšlím aktivity, které pro ní budou skousnutelné, abych nevyrobila zhnuseného otráveného koně... ale mě to za to stojí, protože, jak jsem říkala, mi naprosto vyhovuje v té věci svého klidu a spolehlivosti u dětí.
Mám doma taky lenocha, nadchne se akorát u toho žrádla. Výborný pro děti a začátečníky, nemusím se bát, že někam zdrhne. Řekla bych, že moc možností motivace není. Já mám asi tu výhodu, že je to hřebec, takže když si chci vyjížďku opravdu užít, jedu s kamarádkou a její kobylkou :) ale budu upřímná - já si raději pořídila druhého koně - temperamentního blázna :) je to lepší než se s buřtíkem prát, nechávám ho méně zkušeným a na vožení.
Ještě jedna věc ho dokáže "probudit" - průvody. Úžasně se nese a kolikrát i poklusává na místě, nikdy jsem koně takhle neviděla ožít, bohužel takových příležitostí není za rok moc.
Takže za mě rada, kterou asi nebudete chtít číst, ale přemýšlejte o jiném nebo druhém koni :-/.
vikyulková

XXX.XXX.41.2
Vyměnit koně určitě nechci, je to jinak strašně dobrosrdečné zvíře. Na to, že má 175kvh, na něm mohou děti dříví štípat, psi se mu mohou motat pod nohama a vím, že to s ním ani nehne. Celkově mám raději raději pomalejšího kliďase, než nabušené dostiháky. Taky nejsem zrovna hyperaktivní člověk
Ale je pravda, že někdy má dny, kdy si říkám, že bych ho nejraději prodala, protože tou svou leností dokáže člověka strašně vytočit Proto jsem si říkala, že bych ráda objevila něco, co by ho třeba mohlo bavit. Mě osobně je jedno, jestli to bude ze země, z vozíku, ze sedla.. nepotřebuji nutně jezdit, jen bych v něm ráda alespoň občas viděla nějakou tu jiskru a nadšení :-D
Nanny

XXX.XXX.199.180
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Rozumím Vám - mám doma to samé v bleděmodrym. Naštěstí moje kobyla je alespoň hodně vyhledává společnost lidí, nemá s ničím problém, takže k dětem - ke kterým je primárně - je ideální. Ale je opruz jí i vodit, protože se táhne jak smrad :( jí ale tedy ty vyjížďky bavěj, i občas má chuť běhat. Ale jinak tomu rozumím. U hraní si ze země jsme skončili u "zvedni" nohu (= hrábni), kterou byla ochotná zvednout asi tak do 30 cm nad zem... víc ani ránu :) tak jsme toho nechaly. Chodí na lonži, zvládá jízdárnu, o skoky zájem nejeví - ne, že by něco nepřeklopýtala, ale když cítím tu její nechuť, tak jí do toho nemám chuť posílat... takže když děláme jízdárnu, snažím se jí dělat v terénu na louce, tam chodí líp, no a nebo na vyjížďku...
Motivace mě nenapadla. Ale s tím tahem bych to úplně nezatracovala. Třeba se v tom zrovna najde. Otázka je, jestli, pokud máte koně jako parťáka pod sedlo, s tím trápit oba zúčastněné, nebo pořídit něco jezdečtějšího. Rozumím, že člověk má ty svoje koníky rád, ale není to o pár měsících, ale čtvrtce lidského života a jestli za to stojí to lámat přes koleno..
Já se s tím třeba konfrontuji často, že vymýšlím aktivity, které pro ní budou skousnutelné, abych nevyrobila zhnuseného otráveného koně... ale mě to za to stojí, protože, jak jsem říkala, mi naprosto vyhovuje v té věci svého klidu a spolehlivosti u dětí.
Tinkerka?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nanny: jo.
Třeba jen koni chybí motivace. Více chvalte, radujte se, pamlskujte a uvidíte.
Já teda lenocha nemám, ale také ho všechno nebaví. Ale motivace velmi pomohla. Po každém povedeném krůčku, cviku či rychlejším pohybu chvalte. Ale vesele, s radostí a s jiskrou. Buďte upřímně ráda, že to ten kůň udělal ( i kdyby měl jen zvednout hlavu od trávy). Klidně bych i dávala pamlsky. Můj kůň miluje pamlsky, tak je dávám a změna je velmi viditelná.