Sarka229

XXX.XXX.227.35
Ahoj..
Je mi 23let, pracuji na plný úvazek, dálkově studuji, bydlím se strýcem na vesnici a jsem šťastnou majitelkou čtyř koní, které mám doma. Bohužel jsem ale zřejmě svojí láskou ke koním zničila lásku mezi mnou a partnerem.. chtěla bych se zeptat a poprosit o.radu někoho, kdo je v podobné situaci jako já nebo mam zkušenost s.tím jak skloubit koně a partnera nekoňáka.
S partnerem jsme byli tři a půl roku. Koně mam doma 2 roky, předtím jsem měla pouze jednu kobylku a ustájenou. Mít koně doma.byl můj životní sen a patřím mezi ty opravdové "blázny" koňáky kteří by se pro ně rozkrajeli i na úkor sebe. Partner mě ze začátku velmi podporoval a pomáhal jak mohl.. pomáhal mi.dosud pořád ale už můj konicek bral pouze jako pritez, říkal že si neuměl představit co.to obnáší, že mám koně na.prvním místě před ním, nemyslím na.nic jiného atd.. začaly hádky. Snažila jsem se to co nejvíce skloubit, vyhradila jsem si dny kdy jsem oželila ježdění a udělala jsem u koní jen vše nejnutnější abychom strávili odpoledne, večer spolu, popř. abych také pomohla s.něčím já jemu. Několikrát se mi stalo, že jsem zapomněla a.něco o.co mě požádal za což se hrozně stydím. Nebylo to ale tak jak myslel on - že mi na něm nezáleží, ale mám toho na.sebe naloženo hodně a nějaké věci mi občas vypadavaji.. neomlouvá mě to, vždy jsem si řádně nasypala popel na.hlavu a snažila se to napravit.. vztah jsem brala opravdu vážně a viděla jsem jasnou budoucnost.. nedokážu.se ale koní vzdát je.to hrozně smutné nechci přijít ani o přítele.. Bohužel už to ale přerostlo do.velkých rozměrů, on nemůže o konich ani slyšet..tak jsem o.tom nemluvila ale v hlavě jsem to měla a pak zřejmě vypustila podstatné věci z jeho strany... Už se to nedá vrátit a vím že jsem tohle projela..ale přesto prosím o Vaše zkušenosti..asi abych věděla že v.tom nejsem sama..
Děkuji.
Galeli

XXX.XXX.211.199
Musíte mu ukázat, že o něj stále stojíte. Zkusila ste ho třeba provokovat? :) Chlapi mají rádi, když se o ně ženy zajímají...
Nevím jak moc je to pravda u vás, ale vím ze zkušenosti od známé, které se rozpadl vztah, když začala žít doma, a pořídila si domácnost. Bylo to takové ochladnutí intimností. Chodia ve vytahaném oblečení, příliš na sebe doma nedbala, nějaké chození na koncerty a do kina, na to nezbýval moc čas.
Co takhle nějaké pěkné překvápko? Věřím že pěkné prádélko, příjemná večeře a šampaňské při svíčkách umí udělat divy :) :) (to je zase má zkušenost :D :D)
Maličkosti. Já třeba když jdu kolem něj, tak ho obejmu, políbím, pohladím... plácnu po zadku :D
Je pravda, že čtyři koně doma nemám, ale co takhle, pokud vám u nich třeba pomáhá, to pojmout jako legraci? A nebo provokovat. Když třeba máchá vidlema tak mu trochu vytáhnout ego, říct jak vás přitahuje, když ho vidíte pracovat? A co třeba to na chvíi přerušit, a zkusit si ho odtáhnout do ložnice? Koníci těch 30 minut budou muset počkat- mu řekněte- a kdo ví :) :) o vztah se musí bojovat :D A vy ste ženská, která si pod nohama zkrotí koně, tak to bych se na to podívala, že by to nešlo i u přítele
Byla jsem v podobné situaci, řešila to vším možným a nemožným a stejně jsme šli nakonec od sebe. Prádélkem to zachráníte teď, ale co potom, až budou děti a vy navíc máma? To je chlap, který nestrpí, že vedle něj je pro vás životně důležité něco jiného. Chce vás mít jen pro sebe, abyste se věnovala jen mu.Každá další věc vám ubírá energii, kterou máte dávat jemu. Stanete se časem jeho otrokyní, služkou, budete bez názorů, bez koníčků. To chcete? Rychle pryč od něj! Najděte si přítele, který sám bude mít nějakého koníčka, nemusí to být koně a budete se vzájemně podporovat. Večer se sejdete, promluvíte každý o tom svém, on bude tolerovat vaše zájmy, vy jeho. Víte, co u nás rozhodlo? Měla jsem jen jednu kobylu, nejdřív také chodil, pomáhal, jezdil, pak přestal, nechtěl o tom ani slyšet, pak vyčítal, že nejsem doma a nevařím, ale jsem pořádu koní a poslední kapka byla, že jsme začali uvažovat o dítěti a já chtěla, aby po dobu, co mě dítě bude nejvíc potřebovat, se mi o ni staral, tj. porod a šestinědělí. Víte, co mi řekl? Že nejlepší bude prodat kobylu, abych se mohla plně věnovat dítěti!To byla poslední kapka! Do roka jsem měla jiného chlapa,4 koně, zvládla přitom i dvě děti. A nikdo mi nikdy koně nevyčítal a zároveň ani nestrádal.
Spíše je na čase si přiznat, že toto nemá smysl. Když je to teď takhle, jak to bude do budoucna? Neustále poslouchat to stejné dokola? Hádat se? Správný parťák pro život tě bude podporovat v čemkoliv. Znám plno partnerů mých kamarádek - naprostých nekoňáků (fotbalisti, kamionista, inženýři..), byť k nim neměli vztah, tak se naučili, dokonce občas sednou, jezdí podporovat na závody,... jsi mladá, bez závazků, netřeba ztrácet čas. Je to těžké, ale čas vše vyřeší. Takový chlap si najde argument i z ničeho.
Můj chlap má zvířata rád, nedělá rozdíl mezi jelenem či koněm, občas má taky blbý kecy, ale akceptuje moji zálibu, občas mi přispěje, občas se přijede podívat, pohladit, párkrát si sám chtěl sednout, tak se projel. Do budoucna s koněm počítá i dalšími (máme společný sen menší statek) - na to jsem mu řekla, že koupíme minimálně jednoho ještě. S čímž se už jakžtakž smířil
Byla jsem ve stejne situaci jako vy. Bylo mi 21 let doma vlastni kone 4 a cekala jsem hribata. Pritel ze zacatku pomahal jako zbesilej dokonce nez jsem vstsla leckdyvuz to mel o vikendu hotove aby jsme spolu mohli byt... a pak to zacalo prestal pomahat jen hodne malo, pak uz vubec a pak uz to byli jen hajtry co mu lezou do zeli ☺
trvalo to jeste dlouho v tomhle stadiu, jak pisi nademnou nedokazal pochopit ze v mem zivote je i neco jineho nez on. O konich jesem pak nemohla rict ani slovo a pak prisla faze dej kone pryc. No tak nastala dalsi faze sel pryc on. ☺
berte to s usmevem
Mate splneny sen o kterem se zda ne jedne holcicce ale maloktere se splni. A verte ze najdete spojence i ke konim jen to chce cas. Ja ho taky nasla uz davno.
A co se na to podívat z té druhé stránky? Děláte tu z přítele pomalu hulváta, ale podle mě jedná naprosto logicky, jak bych jednala i já na jeho místě.
Když se seznámili, měla slečna jednoho koně někde ustájeného. Asi se všichni shodneme, že toto je naprosto jiná situace, než mít 4 koně doma. Jak bylo napsáno, přítel koně podporoval, ale jakožto nekoňák nedokázal odhadnout, co to odnáší. Lze mu mít za zlé, že změnil názor, když to zjistil? Uvědomujete si, co času, energie a peněz stojí 4 koně doma? Měla jsem to taky tak a už bych koně u baráku nikdy nechtěla. Není čas na nic, zajít si s partnerem po práci na kafe nebo do kina je sci-fi (kdo koním uklidí a nakrmí?) Dovolená? Když už na ni zbydou peníze, tak není, kdo by se postaral o koně.
Je potřeba to brát i z druhé strany mince. Ano, koně mohou být pro jednoho životní cíl a náplň, nemůže ale vyčítat druhému, že to tak nemá a nedej bože když chce nějaký volný čas trávit s partnerkou a ne s jejími koňmi. Jak bychom se tvářily my, kdyby naši patrneři trávili veškerý svůj volný čas s motorkami/letadýlky/vláčky... Líbilo se nám, kdybychom se ho musely doprošovat každé společné minuty? Jak bychom braly, kdyby nám oznámil, že v době, kdy se bude starat o naše dítě, já se budu MUSET starat o jeho koníčka, který mi ani není blízký?
Já jsem měla obrovské štěstí a i s kobylou jsem narazila na opravdu úžasného chlapa, který podporuje a snaží se, jak to jde (a to není nějaký extra milovník zvířat). Já mu dávám najevo, že kobyla je pro mě až na druhém místě a za to on mi dává jistotu, že se jí nikdy nebudu muset vzdávat, že to vždycky nějak zvládneme. Ví, že je pro mě na prvním místě a proto nevnímá koně jako hrozbu nebo přítěž. Bere ho jako mého koníčka, kterého je ochotný podporovat.
Takže moje rada je - přehodnoť svůj přístup. Nemůžeš mít nikomu za zlé, že nechce být na druhé koleji. Ano, můžeš mít štěstí a narazíš na chlapa, který bude mít stejné hodnoty jako ty, ale daleko pravděpodobnější je, že budeš muset udělat nějaký kompromis. Ve 23 jsem si taky myslela, že koně jsou středobod vesmíru. Postupem času jsem ale zjistila, že mít jenom koně mi nestačí a pokud chci i něco víc, tak kůň bude muset v něčem ustoupit.
Mám doma 4 kone a žijem s nekoniarom (totálnym) už 9 rokov. Od začiatku fungujeme v podstate tak, že o koňoch skoro ani nevie, ja som vôbec nechcela aby sa do koní angažoval lebo viem že ho to nebaví a nezaujíma a bola by to asi podobná cesta ako u vás.
Je trocha ťažké skĺbiť prácu, domácnosť a kone, ale dá sa to. Pri koňoch mi pomáhajú baby čo majú u mňa kone ustajnené a určite každý deň nejazdím to by som nestíhala.3-4x týždenne sa to ale dá a popri tom aj navariť, oprať, upratať.. zatiaľ nemáme deti, ale tam rátam, že sa teda partner angažovať už bude :) U nás treba ale podotknúť, že náš vzťah vyžaduje tiež veľa tolerancie a každý máme svoje koníčky, čiže si nelezieme na nervy tým, že jeden druhého o 16:00 čakáme na spoločný program a partner do mňa nerýpe keď aj navariť nestihnem a dostane studenú večeru. Nie je nič neobvyklé keď sa stretneme večer o 21:00 pri telke.
No a za tie roky som si už tak nejak vybudovala veci aby fungovali čo najjednoduchšie, seno a slamu nakupujem raz ročne, prinesú mi za kamión, objednám vykladač čo mi to uloží a mám pokoj. Pre hnoj si chodí pán z dediny s vlastnou technikou čiže ťažká práca odpadá a ostatné zvládnu baby aj bez chlapa. Keď sme robili ohrady tak samozrejme pomohol, ale to sú také veci raz za čas čo považujem za normálne.
Idál je asi partner čo s vami zdieľa koníčka spoločne, ale ide to aj takto :).
Já bych toho zadavatelčina chlapa tolik neodsuzovala. Pokud Šárka pracuje na plný úvazek, dálkově studuje a ještě se stará o 4 koně, které má doma, tak je pro mě obdivuhodná, ale moc si neumím představit, kdy má mít čas a energii na to se věnovat partnerovi.
Muži potřebují mít pocit, že jsou pro svoji ženu důležití, že na ně jejich partnerka myslí, pečuje o ně, a ne že jsou až na x-tém místě a jsou ji dobří jen proto, aby pomohli s koňma.
(Buďme k sobě upřímné, máme to tak i my ženy, vzpomínám na vztah s mužem workoholikem, který měl práci-práci-práci-svoje psy-svoje psy-svoje další povinnosti - a pak teprve mě. Sice mě měl rád, ale pro mě toto nebylo dost, co chvíli kvuli něčemu z toho zrušil schůzu a pokud jsme se viděli, zase brzy spěchal dál, protože si třeba musel vyžehlit košile do práce a zabalit na služebku. Chápala jsem, že toho má moc, obdivovala jeho karieru, ale neviděla jsem možnost změny a vztah ukončila).
Bohužel tak to je, že do 20ti let vám čas u koní hlídají a vyčítají rodiče, po dvacítce partneři. Myslím že málokterý muž bude nadšený z toho, že mu žena každý den přijde domu až po 20.hodině, unavená, s hlavou plnou koní, s plánem, že dnes koníky jenom odbyla, ale o víkendu jim to vynahradí a bude s nimi celý den... Pokud muž tedy chce strávit nějaký čas s ní tak jen v maštali. Romantický prodloužený víkend je stále odsouván, protože je potřeba vykydat přístřešek, upravit pastvinu, opravit ohrady,... protože koníček onemocněl, protože má být krásně a je toho potřeba využít na konečně pořádnou vyjížďku, protože jsem kámošce slíbila, že ji povozím... a samozřejmě odjet někam na společnou dovolenou a týden dva nic neřešit je zcela nemyslitelné.
Přiznejme si to, koně jsou veliká zátěž. Kterou jsme si na sebe samy navalily a většinou ji dobře snášíme. Ale jen díky tomu, že bychom pro ně dýchaly a díky tomu, že nás to těší, se nám vložená energie vrací zpět. Ale kdo pro to ty buňky nemá a koně ho nechytli, to vnímá jen jako oběť. Podle mě to není vada charakteru, pokud se nechce obětovat celoživotně. Pokud třeba žena je těhotná a je ji zle, nebo je slabá v šestinedělí, unavená, když miminko v noci pláče - je to náledkem (v ideálním případě) rozhodnutí a přijaté zodpovědosti obou, a jedná se o časově omezenou dobu.
Pokud si ale zadavatelka koně pořídila sama a "navždycky", jedná se o rozhodnutí její, ne partnerovo, u kterého navíc není vyhlídka, že jednoho dne skončí a bude zase dobře, ale naopak, že bude hůř - např.že po dostudování školy přijdou děti a život už bude tuplem jen o samých povinnostech.
Čímž mě taky napadá - nevím, kolik Šárčinýmu chlapovi bylo, ale pokud byl podobně mladý jako ona, tak je přirozené, že si v tomto věku chtěl užívat, a ne být skrz partnerku přivázaný k maštali. Každé věkové období má svoje a myslím, že většina lidí vnímá, že časem se budou chtít usadit a přidat si zodpovědnost a starosti v podobě dětí, ale v tomhle věku to ještě není a je to přirozené.
Letuce

XXX.XXX.42.151
Ahoj, ono v tomhle to bohužel asi nejde jinak, než když má ten druhý také koníčka, který je časově náročnější. Pak si partneři vzájemně nic nevyčítají.
Můj přítel je rybář a jsem za to velice vděčná. Já si jdu dopoledne na 4 hodiny ke koním a on jde na celé dopoledne na ryby, občas jezdí i na celý víkend po různých rybnících v ČR a věřím, že jen díky tomu nám to funguje.
Promluvte si s partnerem narovinu o budoucnosti Vašeho vztahu, vyslechněte ho, jak to vidí on a pak mu řekněte svůj názor.
Určitě není dobré se kvůli druhému "omezovat", nebo rovnou zahazovat své sny, jen abyste vyhověla někoho očekávání. Je to Váš život a máte v něm výhradní právo dělat, to co Vás naplňuje, stejně tak jako ten druhý. Pokud by vás partner jednou dohnal k tomu, že byste své miláčky například prodala, jen aby jste jeho připomínky nemusela poslouchat, byla byste nakonec akorát velmi nešťastná.
Ja mam kone od mala doma. Kdyz jsem si nasla nynejsiho partnera mela jsem jich uz 6 a je fakt ze obcas prisli chvile kdy bylo vycteno ze travim vic casu s konmi nez s nim. Nastesti i on ma sve zajmy a konicky a jde to skloubit dohromady. I kdyz to byl tezky nekonak obcas si udelame romantickou vyjizdku do lesa a je to pro oba super. Ja jdu do prace pak ke konim a vecer se sejdem doma a je to fajn o vikendech jsme spolu vic a jezdit musim v tydnu ale jde to dohromady. Ale byl to vzdy muj sen ktery se me splnil ve vsech smerech. Ale kdybych se nekdy mela rozhodovat mezi konmi a partnerem vyhrsli by kone. Nevzdavat se svych snu kvuli nekomu kdo je s vami nesdili nema cenu. Byla by jste nestastna. On take muze dostat praci jinde a bude dojizdet treba do zahranici a co vy? Budete koukat v prazdnem byte do zdi a tlouct hlavou o zet. Ze jste je dala pryc. Promluvte si s nim a zkuste se domluvit na nejakem kompromise a pokud to nepujde jdete dal...
Sarka229

XXX.XXX.210.51
Všem mockrát děkuji za názory, každý mi něco dal a donutil mě přemýšlet.. Z partnera jsem rozhodně nechtěla dělat hulváta, pokud to tak vyznělo, mrzí mě to naopak já si hrozně moc vážím, co všechno pro mě udělal a jak jsem psala, pomáhal pořád ačkoli už koně nemohl vidět, pomohl s balíkem atd. Ale byly to věci opravdu jen kdy jsem nezvládla sama, mockrát jsem si přála aby se šel podívat jak třeba čistím koníka nebo šel se mnou na procházku ale na to on nebyl. Nikdy jsme ho ale nenutila. Snažila jsem se, občas udělala večeři, jeli jsme do kina - je to jak jste některé psaly, sešli jsme se doma většinou okolo půl osmé když jsem po práci obstarala koně, strávili spolu večer. ( Nebydlela jsem u něj ale často přespávala, je ze stejné vesnice, starší než já). O víkendech jsme se někdy viděli více a někdy méně, ( jezdí mi pomáhat táta tak když bylo třeba něco postavit udělat - dělala jsem to s ním o víkendu ). Některý den v práci kdy mám kratší jsem se snažila čas od času dorazit dříve a pomoci mu doma, uvařit atd.. ačkoli to nebylo moc často
Koupila jsem třebas i lístky do divadla nebo muzikál a vyjeli jsme si. Já ho chápu, že by chtěl abych měla více času na něj, opravdu to chápu i jak jste některé psaly, že ho vlastně nutím žít s koníčkem který si nevybral. Neodsuzuji ho za to.. Naopak jsem vděčná za to jak pomohl. Chtěla bych aby fungovalo obojí, jen bohužel nevím jak to skloubit aby to fungovalo.. Jak říkám, jsem ochotná některý den slevit, navíc mám hodné a ochotné rodiče i sestru popř. kamarádky co chodí jezdit, kteří se o koně dokáží postarat ( jezdit ne, ale uklidí, nakrmí) a tak i má nepřítomnost není sci-fi. Jenže stále to je tak, že tam každý den musím a partnerovi to vadí a říká že to není koníček ale přítěž a oběť a že já to přeháním s péčí a rozkrájela bych se pro ně atd.. Popravdě vůbec mi už nepřijde reálné skloubit to se vztahem
vím, že je to má vina že jsem koním tak oddaná ale já tuhle skutečnost asi nedokážu změnit...
edwina

XXX.XXX.40.41
Koně pojímaní takto (4 doma, ve vlastní péči) nejsou koníček, ale způsob života. Hobby je to, pokud docházím, dejme tomu,3x týdně na jezdecké lekce, anebo za svým či pronajatým koněm, někde ustájeným s plnou péčí. To dilema se časem změní, nebude to: koně versus přítel, nýbrž koně versus děti (které lásku ke koním sdílet přes naši veškerou snahu nemusí). Tohle si chce ujasnit. Věnovat se naplno koním je fajn. V jistém věku to člověka může bavit. Ale na celý život? Není to trochu málo?
Sarka229

XXX.XXX.210.51
Rodina je zajisté nejdůležitější s tím souhlasím, a myslím, že za pár let s dětmi to bude jiné, ačkoli jsem si jistá, že koně pryč nedám. Ale určitě netvrdím, že se můj pohled na svět nezmění. Nyní mám koně doma dva roky a to obrovské nadšení ze splněného snu mě dosud neopustilo a užívám si každou chvilku u nich.
Sarka229

XXX.XXX.210.51
A nedokážu to v sobě potlačit.. ačkoli to není to jediné co mám, mám velice ráda i svou práci a partnera miluji, a chtěla jsem aby to vše fungovalo..
edwina

XXX.XXX.40.41
Já si pořád myslím, že koníček, který by se finanční a časovou náročností vyrovnal tomu vlastnit čtyři koně ve své péči, je tak možná rekreační létání (nejlépe soukromým letadlem, kterému se platí měsíčně hangár) . Koně jsou spíš nároční jako děti, ne jako cyklistika (odložím kolo do garáže a mám pokoj). Jde o práci (ne každý se rád brodí po kolena blátem a hnojem) i o peníze, protože když pak žena zůstane doma s dítětem na mateřské, někdo musí její koně ochotně platit a peněz bývá v tomto období poskromnu. Ideální model je, když jsou oba koňáci, ale pak by měli mít podobné názory na chov, výcvik a ježdění, nebo to jiskří snad ještě víc než s nekoňákem, který vám do koní aspoň "nekecá" a v ideálním případě na vás obdivně hledí .
Uživatel s deaktivovaným účtem

Edwina: a já to měla přesně na opak. Až s dětmi přišly koně :) Sice jezdím od té doby, co brali děti do oddílu, ale celý život jsem prohlašovala, že nejsem blázen, abych si pořizovala vlastního. Za ta leta, co jsem s nimi trávila celé dny, jsem měla velmi dobře jasno v tom, co vlastnictví koně obnáší... není nic jednoduššího, když je člověk už kloudně vyježděný, najít někoho, kdo bude rád, že mu někdo sedne na koně a třeba ho časem i něco naučí, nebo se pod trenérem budou učit spolu :)
Jenže po založení mé lesní školky s farmičkou najednou ve výbězích s ovcemi a kozami jaksi ten ponďa chyběl. Pak už to šlo ráz na ráz a místo jednoho poníka už jsou tam i dva velcí :) Vzhledem k tomu, že jsem se tím vytvořením farmičky upoutala na jedno místo a zajistila si tím každodenní moře práce, mi bylo jasné, že kamkoli dojíždět za nějakým jiným koněm a starat se o dvě vlastní děti a školku, je sci-fi.
Partner, když jsme věděli, že spolu chceme zůstat a nějakou rodinu mít, si mě bral s vědomím, že prostě mám "postižení koňmi" a že mě bude mít buď s nimi nebo vůbec. Je to člověk podporující a pracovitý, na druhou stranu už nemám žádné velké závodní ambice, tedy není nutné u koní trávit mnoho času (myšleno celé dny). Resp. bych ráda, ale v rámci klidu doma a nepřetěžování muže, to prostě nedělám a nikdy mě to ani nenapadlo. Kobyly odjezdím nejlépe dopoledne, odpoledne odtrénuji klienty, odvozím děcka školková, nebo svoje děcka a jdu domů.
Snažím se, abych nezanedbávala díky koním domáctnost, snažím se stíhat všechno alespoň v průměrné kvalitě (myšleno hlavně úklid a péči o zahradu ), mít navařeno na příští oběd. Jedno dopoledne o víkendu mám rezervované pro vyjetí na vyjížďku - to v týdnu nestíhám (máme špatné terény, takže dřív než za 2h se nevrátím..). Oběd se snažím mít na ten den předpřipravený.
A tak. :)
Jde to, ale nezastávám názor jako některé výše, že máš kašlat na to, co chce partner a jet si tvrdě své: "Mám koně, tak to respektuj a až se na tebe dostane moje pozornost, tak si z toho sedni na zadek...". Tak těžko seženete partnera. Nebo jo, ale ne rovnocenného.. a pak je otázka, jak vás takový vztah bude naplňovat.
Takže za mě: ubrat na počtu koní, nechat si jednoho, max. dva (aby nebyl sám) a užívat si to, že koně člověk může mít doma. I tak to bude práce spousta. Ale už toho tolik nesežerou, nevykaděj, nebude mi trvat tak dlouho, než je vypohybuji... a ten ušetřený čas naopak věnovat partnerovi. Když ho máte ráda, jistě Vás veškerý čas, který spolu trávite, taky naplňuje. Tak si užívat toto a prostě podělit ten čas spravedlivěji. A když jsem s partnerem, vypustím z hlavy seznamy, co je třeba opravit, zařídit, udělat... to je asi to nejtěžší
Nemám koně, nemám partnera... přesto vám řeknu, stojí vám chlapi za to? Kolikrát jsem si předělávala život kvůli chlapovi kterej mě nakonec opustil (a že nebyl jeden) a co z toho teď mám? Kulový. Pokaždé si jen víc a víc klepu na čelo že já blbá se zase nechala ukecat a zasahovat od cizího do života. Jak se říká, když vás má někdo rád, tak se vším všudy nebo vůbec. Tak to beru já a v tom případě, ať mi mužské pohlaví políbí :).
Já myslím, že pokud oba nejsou koňaři, či zemědělci, co se na baráku vidí většinu dne, tak to chce tak jednoho dva koně a i tak se lidi nemusí doma moc potkat. Asi žádnou z nás by nebavilo sedět doma, neustále ustupovat denně partnerově koníčku, který nám moc neříká. Pokud si ten druhý člověk v tom nenajde svoje (třeba chození na procházky místo psa se starším koněm na vodítku), nebo jinak nenaplní svůj čas vlastním hobby (viz výše koňařka-rybář), bude mít zákonitě pocit, že je na druhé koleji.
Na vztahu by měli pracovat oba a dávat oba. Vy dáváte hodně, ale ne jemu, i když se nepochybně snažíte. Docela chápu jeho strach z dalšího vývoje, měla jste 1 koně, teď nestíháte kvůli 4, co přijde dál? Člověk nemůže mít všechno, což teď zjišťujete. Důležité je určit si priority. Neříkám, že kůň má být míň nebo víc než partner - to je jen o vás, jak to teď cítíte. Nepřijde mi ale fér chtít po člověku, který neměl možnost si danou situaci vybrat, bezvýhradnou akceptaci současného stavu. I on má přece ve vztahu právo mít naplněny svoje vztahové potřeby, ne čekat, co zbyde.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dotaz, to je hezky napsaný.
Lexi: Asi to zkusit vzít za jiný konec... jak pěkně napsala Dotaz, tak vztahy jsou vždycky o kompromisech a je dobré, když partner od začátku ví, že s vámi si do života pouští i koně, bez kterých prostě šťastná nebudete a zaberou hodně času, ale taky se snažit ten věnovaný čas vyvažovat, aby to bylo životaschopné ;)
Jistě to jde, projít život bez partnera a fixovat se místo něj na koně, ale jsou životní situace (a není jich málo), které nejlépe pomohou projít nejbližší životní partneři - rodiče, sourozenci a partner. Ne každý má to štěstí, že se svou rodinou udržuje blízký kontakt a pak je na pořadí najít si partnera.. single život má jistě svoje kouzlo - právě proto, že má člověk pocit absolutní svobody, ale u většiny lidí přijde období, kdy mu prostě začne "někdo doma" chybět a pejsek nebo kůň pod oknem to těžko zastane...
Přeji hodně štěstí.