Ahoj koňolidi!
V hlavě se mi rozsvítila žárovička a napadlo mě založit téma, kde byjste Vy vkládali své inspirace.. Mohou to být knihy, videa, konkrétní jména a metody.
Celý život hledám idol jezdeckého umění a teprve před pár měsíci jsem se k něčemu dobrala. Hledat jsem ale musela sama, trenéři v mém okolí jsou omezení, nevdělaní, zkrátka jedno velké zklamání. Proto jsem začala hledat na internetu.
Ráda bych se tedy podělila o svou vlastní inspiraci a ráda bych, aby jste se podělili i Vy. Sami zde možná najdete, co jste hledali.
Za mě tedy:
William Farber - http://www.art2ride.com/ - nenásilná sportovní drezúra, správné lonžování, náprava rollkuru, nasvalení a náprava "zkažených koní"
Bent Branderup - https://www.bentbranderuptrainer.com/
Marijke de Jong - http://straightnesstraining.com/
Greetje Hakvoort - http://humanhorse.nl/
Magdaléna Perič - http://www.jezdecke-umeni.cz/
- klasická drezúra, tahle metoda "léčí"- Bentův kůň měl v mládí tři zlomené nohy a kompletně oslepl a ve 25 letech ten kůň zvládá vysokou drezuru, narovnání přirozeně křivých koní, Greetje touhle metodou připravuje krossového koně (vhodná metoda i pri parkuristy), Magda je češka a učí se právě od Benta a Greetje, u nás dává kurzy, je strašně milá.
- na youtube nakoukejte jejich videa, jsou názorná, komentovaná, uvidíte koně jak se opravdu nesou, jsou uvolnění a spokojení
https://www.youtube.com/channel/UCBunuqGbDzflvkenbD0mgRg - tahle paní zkouší účinky různých typů udidel na koni a kostře (vážně jsem koukala jako puk)
Ať Vám koně jdou
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20
Tak za mně asi tak. V okolí sice máme trenéry, s jednou se znám a viděla jsem její práci, ale jsem už asi příliš zapšklá abych se s tímto ztotožnila. Pro mně je podstatou spokojený kůň, i kdybych si na něj neměla sednou. Moc se mi líbí, že se začali objevovat lidi, kteří u ježdění chtějí přemýšlet, a berou ohled především na koně. Osobních zkušeností mám pramálo. Na kurzy jsem jezdila od 97 roku, první byl PNH s německým lektorem Birgem Gieseke, a to byl první kurz, který mně nakopnl v myšlení jiným směrem. Začala se rozrůstat přirozená komunikace, tak když byl v okolí nějaký kurz, jela jsem se podívat. Dalším byl pan Kovář, a pak se "objevil" pan Bořánek. Mně baví spíše práce ze země, než ježdění (ale na pohodovým koni, který mně na vyjížďce stále neudržuje v aktivním stavu se taky projed ráda) a o akademickém ježdění ani nemluvím, to je na mně příliš vysoká filozofie a spousta studia a práce, a to pro mně, jako pro člověka, který ježdění nepropadl, je trochu pozdě.
Co mám trochu zmapovaný, tak za mně pan Evžen Blecha, Pan Bořánek a pan Špatný. Ale záleží na každém, co od koní očekává, kam míří, a co tomu chce obětovat.
Přeji šťastné a spokojené a hlavně zdravé koně všem lidem s dobrým srdcem a zdravým rozumem.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20
PS: Ty udidla jsou masakr. Co jsou lidi schopný vymyslet, místo aby řešili...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20
Pardon, ještě jsem zapoměla na pana Líbala - www.radeklibal.cz Pro obyčejnýho člověka, který se chce svést a neprat se s koněm je myslím dost dobrý, ale znám jen video.
Letuce

XXX.XXX.42.151
Ahoj, tak mě se líbí tento youtube channel: https://www.youtube.com/user/YourRidingSuccess/videos
jelikož jsem drezurák
Jinak mám ráda Beu Borelle.
Jinak co se týče ježdění. Čím déle jsem u koní a že to zase není tak dlouho - 6-7 let, tak docházím na to, že člověku se vyvíjí "jezdecká filozofie".
V první fázi učení jsem byla spíš ustrašený jezdce, který se neuměl prosadit a tak jsem byla trenérkou víceméně proti mému přesvědčení nucena používat tušírku, jako donucovací prostředek na línou školní kobylu.
Nechápala jsem, proč se s tím zvířetem prostě nedá domluvit jinak než násilím.
Všude ve stáji se to hemžilo jezdci s ostruhami a bičem, ostrým užděním využívajíc tyto prostředky ne jako pomůcku, ale jako zbraně proti svým čtyřnohým partnerům.
V další fázi mě toto jejich "dogma" donutilo uvěřit, že jinak to s koňmi nejde a nebudou Vás bez násilí poslouchat. Bylo to období, kdy jsem se hodně zaměřila na horsemanship a snažila se najít postup, aby kůň skutečně poslouchal, což přesvědčení "já sem alfa a vedu naše dvoučlenné stádo tak nějak splnilo".
Řeknu Vám to upřímně, jednou mě kůň nechtěl poslouchat, šli jsme jezdit na jízdárnu, bylo před večeří a on z toho byl nervní, navíc se v dáli vodili koně domů z výběhu...a já po vzoru tvrdého přístupu, který jsem měla zažitý ze těch několika stájí, které jsem měla možnost poznat, jsem ho prostě bičem ke spolupráci donutila, "přece jsem ho nemohla nechat vyhrát", doplnila jsem to celé ještě nadávkami. Vybila jsem si na něm zlost.
V ten den se to ale ve mě totálně zlomilo, sama sebe jsem odsoudila jako tyrana, hrozně mě to mrzelo a mrzí dodnes a nechápala jsem, kde se to v holce, která ani nechtěla používat bič vzalo a zařekla jsem se, že takhle už nikdy, že tohle není způsob, jakým chci se zvířaty vycházet...
Tohle už v životě neudělám, Byla to největší chyba, jakou jsem kdy udělala a vyčítám si to dodnes. Zbytečná agrese a vytvořila jsem tím akorát to, že když mě kůň ve výběhu viděl, otáčel se a odcházel a i na jablko ho bylo těžké chytit.
Všichni toužíme u koní po vzájemném respektu, harmonii, přátelství, tak proč se ke koním chováme takto? Proč stáje vychovávají jezdce agresory? Agrese není cesta, jak dosáhnout harmonie a vzájemného respektu.
Takže jsem to vzala za druhý konec. Hodně lidí můj přístup nechápe, ale mě je to jedno.
Když jezdím velmi často a radostně koně chválím, vždy když splní to, co jsem po něm chtěla. Představte si, že Vám v práci šéf zadá několik úkolů, když mu je donesete vypracované, nic Vám na to neřekne, mlčí. Jak byste se cítili? Určitě byste nevěděli, jestli jste to vypracovali správně a nebo špatně, protože šéf prostě mlčel. To stejné zažívá kůň, když 5x změní směr,3x chod, pak přejde do zastavení, vykluše, udělá dovnitř plec, pak ustupování na holeň... a jezdec mlčí, případně mu při drezurních cvicích ještě k tomu zaboří šporny do břicha. Kůň ztrácí motivaci, nejde dopředu, fláká to a vy potřebujete stále víc donucovacích prostředků, měníte udidla, apod.
S přístupem častého chválení, pak úplně pak cítíte, jak Vám koňský přítel naslouchá, čeká na další povel a příležitost být zase pochválen, Vám pak stačí naprosto jemňounká pobídka, kdy kůň opravdu reaguje na myšlenku. Můžete to zkusit s jakýmkoliv koněm, třeba jen při přechodech: vyklusat, přejít do zastavení a důležitě mooooc pochválit a zase vyklusat, přejít do zastavení a moooc pochválit, a znova a tentokrát s pochvalou podat ze sedla mrkvičku a znova... a to uvidíte, jaký to bude mít na koně vliv. Bude čekat na povel pro zastavení a vyklusání, jak šprt ve škole na možnost dostat jedničku
, ucícíte, jak kůň čeká na povel pro zastavení, jak se jeho záď při přechodu do zastavení shromáždí, jako to nikdy ještě neudělal a zapíchne ihned, jak ucítí Vaši pomůcku váhou pro zastavení, až z toho budete mile překvapená.
Fungovalo mi to zatím na každého koně, s upřímnou radostí v hlase a "důležitou" intonací koně chválím... a když si vede opravdu výborně, dostane ze sedla i nějakou tu dobrotu. Tušírku používám pouze jako prodlouženou ruku, ukazovátko. Lehce poklepu, když kůň tahá zadek a já potřebuji zaktivovat záď. Žádné bití, žádná agrese, pouze radostná spolupráce. Agresivita není vůbec třeba.
Když kůň dělá něco špatně, opravím ho a jakmile to provede správně, tak ho moc pochválím. Když se koník velmi snaží, klidně "hodinu" ukončím po 20 minutách. Jen proto, že jsem ho půl hodiny čistila od bahna a dalších 10 minut sedlala a uzdila neznamená, že na něm musím hodinu rajtovat...
Kůň mi nyní chodi naproti když jdu pro něj do výběhu, což je pro mě největší odměnou.
Takže prostě zjišťuji, že čím déle u koní sem, tím více toužím po co nejjemnější formě komunikace a hlavně toužím po tom, aby kůň měl motivaci a radost ze spolupráce s člověkem...
Člověk jezdecky neustále roste a mě jen mrzí, že tady nemáme skutečné jezdecké akademie a profesionály, kteří vychovávají jezdce s citem pro harmonický vztah s koněm založený na nenásilném tréninku. Zvířata tady nejsou proto, aby nám sloužili, ale proto abychom my sloužili jim a učili se od nich a když už na nich potřebujeme jezdit, tak ať je to pro jejich nejvyšší dobro a zvýšení fyzické kondice, rovnováhy, ohebnosti apod.
Hezké přínosné téma, také přidám odkaz - osobní velmi dobrá zkušenost
http://beabe.unas.cz/kunjepritel/.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Terven
napsal(a):
Hezké přínosné téma, také přidám odkaz - osobní velmi dobrá zkušenost
http://beabe.unas.cz/kunjepritel/.
Též doporučuji, též mnohaletá osobní zkušenost.
Já jsem vyšla ze socialistického oddílového ježdění a tam jsem dostala dobré základy co se týče základní péče o koně, cajky a jejich používání, manuální práci kolem koní a mechaniky ježdění.
Lidi, kteří mě ovlivnili - ze začátku Franta Špatný, se kterým jsem se poprvé setkala na (asi) úplně prvním PNH semináři v Čechách. Učili tam nějací kluci dredatý, tvrdili že právě přijeli z Ameriky, mávali kolem koní dlouhýma lanama a já vůbec nečemu nerozumněla a nedávalo mi to žádný smysl. Později jsem byla na semináři i u Franty a něco málo mi v hlavě zůstalo (hlavně večerní merenda v saloonu), bylo tam strašlivě moc informací najednou.
Potom jsem byla 2x jako divák na semináři u Honzy Bláhy - poprvé to pro mě byla obrovská nepřehledná vichřice informací (hlavně protože to pro mě byla úplně nová filosofie práce s koňmi), nevěděla jsem na co se dívat, co je podstatné a co ne, a podruhé už se to začalo skládat do nějaké struktury, už jsem byla schopná vidět a vnímat podstatné věci. Potřetí jsem jela s kobylou a tam jsem konečně zažila to velké AHA! kdy se mi hodně věcí poskládalo a začalo dávat smysl a fungovat - kobyla se kterou jsem si nevěděla dlouho rady byla najednou den ode dne lepší, její hysterické záchvaty úplně vymizely: příští rok už na ní jezdily děti.
Z amerických cowboys ráda čtu cokoliv od Marka Rashida a Johna Lyonse.
Trochu jsem četla Montyho Robertse a Hempflinga - ale nejsou moje krevní skupina, i když jsem si něco málo vyzobala i od nich.
Když se mi schvátila kobyla, četla jsem všechno, co jsem našla od Jamieho Jacksona a všechny stránky o laminitis, na které jsem narazila - bylo jich spousta, ale musí se nad tím hodně přemýšlet a vybírat - co pomůže jednomu nemusí fungovat u druhého.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ze současných klasických jezdců a trenérů se mi líbí Anja Beran.
https://m.youtube.com/watch?v=VnRv6mlsHA0
https://m.youtube.com/watch?v=LUWtdDzyIZU.
Trénování oka... Lonžujete nebo honíte koně po kruhu?
https://youtu.be/IR6p7f9kw_w.
Já mám skvělou zkušenost i osobní s Radkem Líbalem...www.opravdovaduvera.cz Jednoduché, účelné a fungující základy jak ježdění, tak práce ze země. Teď se chystáme na Silverstone Ranch k Adamovi Punčochářovi, prý je výborný na práci ze země, obsedání mladých koní a jezdí studovat do ameriky na ranče, tak jsem zvědavá...Mimochodem, ještě mám výborné reference na http://www.vycvikkone.cz/.
blackmyday
napsal(a):
Ahoj koňolidi!
V hlavě se mi rozsvítila žárovička a napadlo mě založit téma, kde byjste Vy vkládali své inspirace.. Mohou to být knihy, videa, konkrétní jména a metody.
Celý život hledám idol jezdeckého umění a teprve před pár měsíci jsem se k něčemu dobrala. Hledat jsem ale musela sama, trenéři v mém okolí jsou omezení, nevdělaní, zkrátka jedno velké zklamání. Proto jsem začala hledat na internetu.
Ráda bych se tedy podělila o svou vlastní inspiraci a ráda bych, aby jste se podělili i Vy. Sami zde možná najdete, co jste hledali.
Za mě tedy:
William Farber - http://www.art2ride.com/ - nenásilná sportovní drezúra, správné lonžování, náprava rollkuru, nasvalení a náprava "zkažených koní"
Bent Branderup - https://www.bentbranderuptrainer.com/
Marijke de Jong - http://straightnesstraining.com/
Greetje Hakvoort - http://humanhorse.nl/
Magdaléna Perič - http://www.jezdecke-umeni.cz/
- klasická drezúra, tahle metoda "léčí"- Bentův kůň měl v mládí tři zlomené nohy a kompletně oslepl a ve 25 letech ten kůň zvládá vysokou drezuru, narovnání přirozeně křivých koní, Greetje touhle metodou připravuje krossového koně (vhodná metoda i pri parkuristy), Magda je češka a učí se právě od Benta a Greetje, u nás dává kurzy, je strašně milá.
- na youtube nakoukejte jejich videa, jsou názorná, komentovaná, uvidíte koně jak se opravdu nesou, jsou uvolnění a spokojení
https://www.youtube.com/channel/UCBunuqGbDzflvkenbD0mgRg - tahle paní zkouší účinky různých typů udidel na koni a kostře (vážně jsem koukala jako puk)
Ať Vám koně jdou
Hezké téma
Toho američana mám ráda, zrovna onehdy jsem hledala jedno video od něj a nemohla jsem ho najít, tak se odkaz hodil. Drezůra jak má být
Jinak na co ráda mrknu či si přečtu je:
Anja Beran (třeba knížka s respektem)
Thomas Ritter (na equichanellu byl přeložen seriál článků od něj)
Ingrid Klimke – ta se mi asi neokouká
Mary Wanlles – sleduju videa co se objeví, knížku zatím bohužel nemám žádnou, spousta užitečných tipů
Ráda si přečtu taky tento blog, je tam taky spousta užitečných informací http://www.balancedrider.com/
A výborné jsou články této jezdkyně, hezké propojení teorie a tím s čím se potýkáme při ježdění...
http://www.eurodressage.com/equestrian/search/node/%22classical%20training%22
Ráda taky mrknu na vide Alizeé Froment https://www.youtube.com/watch?v=lVLZ4XJUK7Y
Velmi zajímavé je info, že se přesouvá do Čech
Http://www.art2ride.com/blog/educating-your-eye-forward-or-fast/
Proč dopředu a dolů? Protože jen tímto způsobem se kůň skutečně naučí vyklenout, podsadit, hluboce podkračovat, být aktivní a přes to všechno být zároveň zcela uvolněný.