Agresivní kůň

Nejprve je potřeba, abyste se zamysleli, proč problém vzniká a pokusili se ho odbourat nenásilnou cestou. Zejména pokud se jedná o kobylu s hříbětem, je jí potřeba zajistit klid při žrádle. Její chování - odhánění ostatních koní od navezeného sena je přirozené a neadekvátní zásah člověka do takové situace je nevhodný. Nepřirozeně se možná v situaci chováte vy a kůň vám to svou agresí dává najevo. Představy o falešné lidské dominanci dejte stranou.
Základem je víc míst, na která se seno dává. Nebo můžete kobylu na základní krmení oddělit, nechat ji v klidu nažrat.
Pokud je všech sedm koní pohromadě, udělejte třeba pět šest kupek sena ve velkém odstupu, koně se na krmení rozdělí, budou se možná přesouvat od jedné kupy ke druhé, vzájemně se vyhánět, ale nebudou koncentrovaní v jednom místě, kde přirozeně bojují o výhodné postavení. A uvidíte, jak se kobylka bude chovat.
Bič může daný problém, bez znalosti příčiny a dalších okolností, jen prohloubit.

Golden Rose napsal(a):
Taky jsem měli problém... nenech se vyhnat a když proti tobe bude kousat nebo stavet se na zadní normále mu jednu švihni bičíkem přes krk u nás to zafungovalo a i kone ve stíde se kousají a kopají tak ty mu musíš říct kdo je tu pánem říkám u nás to zafungovalo.. :).

Pokud bych tohle udělala své kobyle. Zabila by mě. Člověk, se svými 70 kg nemá proti koni /600 kg, vůbec žádný nárok, pokud se tento rozhodne, že má nad člověkem navrch.
Neraďte bití koně, pokud nevíte, proč to dělá! Je to nebezpečné!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejprve je potřeba, abyste se zamysleli, proč problém vzniká a pokusili se ho odbourat nenásilnou cestou. Zejména pokud se jedná o kobylu s hříbětem, je jí potřeba zajistit klid při žrádle. Její chování - odhánění ostatních koní od navezeného sena je přirozené a neadekvátní zásah člověka do takové situace je nevhodný. Nepřirozeně se možná v situaci chováte vy a kůň vám to svou agresí dává najevo. Představy o falešné lidské dominanci dejte stranou.
Základem je víc míst, na která se seno dává. Nebo můžete kobylu na základní krmení oddělit, nechat ji v klidu nažrat.
Pokud je všech sedm koní pohromadě, udělejte třeba pět šest kupek sena ve velkém odstupu, koně se na krmení rozdělí, budou se možná přesouvat od jedné kupy ke druhé, vzájemně se vyhánět, ale nebudou koncentrovaní v jednom místě, kde přirozeně bojují o výhodné postavení. A uvidíte, jak se kobylka bude chovat.
Bič může daný problém, bez znalosti příčiny a dalších okolností, jen prohloubit.

S tim tak uplne nesouhlasim. Kun by vuci cloveku nemel agresi projevit ani ve vybehu ani pri krmeni. U brezich a kojicich klisen je to mozna strach o hribe ale to co popisuje zadavatelka mi neprijde moc v poradku. Normalni je ze se kone o zradlo handrkuji vyhani jeden druheho. Taky davam vic kupek aby mel kazdy svoje ale nedovedu si predstavit ze nesu do vybehu seno a kun po me zacne vyjizdet. To bych si to s nim asi taky hodne rychle vyridila. At je ve stade jaka koliv hierarchie. Ja jsem ten kdo urci chovani ke me. To ze kobyla zkousi odhanet i cloveka muze byt dukazem toho ze se citi nadrazena nad nim.. Tot muj nazor.

22verunka napsal(a):
S tim tak uplne nesouhlasim. Kun by vuci cloveku nemel agresi projevit ani ve vybehu ani pri krmeni. U brezich a kojicich klisen je to mozna strach o hribe ale to co popisuje zadavatelka mi neprijde moc v poradku. Normalni je ze se kone o zradlo handrkuji vyhani jeden druheho. Taky davam vic kupek aby mel kazdy svoje ale nedovedu si predstavit ze nesu do vybehu seno a kun po me zacne vyjizdet. To bych si to s nim asi taky hodne rychle vyridila. At je ve stade jaka koliv hierarchie. Ja jsem ten kdo urci chovani ke me. To ze kobyla zkousi odhanet i cloveka muze byt dukazem toho ze se citi nadrazena nad nim.. Tot muj nazor.

Pokud odstraníte prvotní problém, tím bývá většinou člověk a jeho chyba, k agresi koně nedojde. To je oč mi jde. Pokud nezkušený člověk na agresi koně odpoví agresí, aniž by tušil, co problém vyvolalo, nic nevyřeší. Řeči typu to si kůň nemůže dovolit, bez znalosti konkrétního problému a dostatku empatie nemám ráda, jsou mnohdy jen spouštěčem nekorektního jednání a dalších problémů.

To je pravda v tom s vami souhlasim. Ale z vlastni zkusenosti s agresivnimi konmi vim jak to dopada. Asi uz jsem proste dal a vim co delat. Znala jsem a vlastnila leta takove kone a verte ze odnaucit je potom utoky na lidi je daleko horsi nez to utnout v zacatku.

22verunka napsal(a):
To je pravda v tom s vami souhlasim. Ale z vlastni zkusenosti s agresivnimi konmi vim jak to dopada. Asi uz jsem proste dal a vim co delat. Znala jsem a vlastnila leta takove kone a verte ze odnaucit je potom utoky na lidi je daleko horsi nez to utnout v zacatku.

Ano, kůň by neměl být vůči člověku agresivní.
Jenomže nevíte, zda tu jde o začátek nebo už se jim to hromadí delší dobu.
Velmi důležité je, zjistit, proč to kůň dělá.
Ale opravdu je je jednodušší konfliktním situacím předcházet. A také bezpečnější.

A co dát víc sena?
Když jsme přivezli noričku, měla tyto tendence.Ale když je pořád sena dost, tak po vyhnání nakráčí, jen tak výchovně, všechny odežene.Jako aby bylo jasno, že ona to nadále vede. A během minuty jsou u kulatého krmiště nasáčkovaní všichni.
Myslím, že neustálý přístup, případně tedy víc hromad pro začátek, by váš problém vyřešil.
Pokud si vy chcete začít vyřizovat nějaké postavení s touto kobylou, rozhodně to nedělejte v hladovém stádě a navolno

Urcite mate pravdu. Tezko soudit zda problem uz je na svete dyl nebo teprve zacina. Kazdopadne je treba to resit. Ono kdyz pak na vas leti pultunove zvire s vycenenymi zuby a jde po vas neni to uplne prijemne. O opravdu naprava trva roky kdyz se vubec podari.

22verunka napsal(a):
Urcite mate pravdu. Tezko soudit zda problem uz je na svete dyl nebo teprve zacina. Kazdopadne je treba to resit. Ono kdyz pak na vas leti pultunove zvire s vycenenymi zuby a jde po vas neni to uplne prijemne. O opravdu naprava trva roky kdyz se vubec podari.

Já na to přišla, když pozorujeme stádo.Máme seno nepřetržitě v krmišti Tudíž se na všechny dostane.Samozřejmě v boxech mají své soukromé hromady na noc.
Byl tu jouda plňas, který stával stranou klidně i hodinu, než se ti dominantnější zažrali a na chvíli odvalili.Ale nikdy nedošlo, k tomu, aby se k senu nedostal.
Jen vydržet to počáteční rozřazování.Dominatní kobyla tam přijde, klidně poslední.Rozstřelí ty, co tam doběhli před ní.Ty grimasy, vyceněné zuby, výhrůžné postoje, ale ke zranění nikdy nedošlo.Všichni to chápou
Pokud by člověk šel tento proces narušit a zrovna v tu chvíli chtěl kobyle dokazovat svou dominanci.Mohla by padnout kosa na kámen.
Já když přijdu k ní a ona žere, nemám problém jí vzít a odvést.Případně, když potřebuji jí odehnat.Ale proč?

Nechte udělat jaterní testy, přinejmenším vyloučíte jednu z možností agrese.

Omlouvám se nepochopila jsem příspěvek... Jednou možností je že se snaží chránit hříbě... a tak je zkuste jen oddělit páskou na to zřaní.

Napadlo mě to samé, zadavatelka píše že má hříbě - tedy asi ještě neodstavené? Jak staré?
Některé kobyly jsou ostřejší když mají pod sebou hříbě, brání si ho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejprve je potřeba, abyste se zamysleli, proč problém vzniká a pokusili se ho odbourat nenásilnou cestou. Zejména pokud se jedná o kobylu s hříbětem, je jí potřeba zajistit klid při žrádle. Její chování - odhánění ostatních koní od navezeného sena je přirozené a neadekvátní zásah člověka do takové situace je nevhodný. Nepřirozeně se možná v situaci chováte vy a kůň vám to svou agresí dává najevo. Představy o falešné lidské dominanci dejte stranou.
Základem je víc míst, na která se seno dává. Nebo můžete kobylu na základní krmení oddělit, nechat ji v klidu nažrat.
Pokud je všech sedm koní pohromadě, udělejte třeba pět šest kupek sena ve velkém odstupu, koně se na krmení rozdělí, budou se možná přesouvat od jedné kupy ke druhé, vzájemně se vyhánět, ale nebudou koncentrovaní v jednom místě, kde přirozeně bojují o výhodné postavení. A uvidíte, jak se kobylka bude chovat.
Bič může daný problém, bez znalosti příčiny a dalších okolností, jen prohloubit.

Nezlobte se na mě, ale pokud se na vás hrne s úmyslem ublížit nějakých 7 metráků živé váhy, tak situaci rozhodně nikdy nebudu řešit nenásilnou cestou a koně zrubu, co se do něho vleze, dokud on ode mě sám neuteče. Nadřízený kůň ve stádě by to udělal taky a zrasoval by ho mnohem hůř, než to kdy dokážete vy.

Kůň si v rámci chování vůči vám nemůže vybírat, jestli bude hodný nebo si kousne či kopne. Musí poslouchat a respektovat fakt, že si na vás nesmí nic dovolit.

Pokud nejste schopni si tento respekt důslednou výchovou a bohužel i možným trestem v případě prohřešku z jeho strany získat, tak koně nevlastněte. Kůň nebude fungovat jako ťuťu ňuňu a nebude si lehat někam na lehátko, abyste mohli rozebírat jeho psychické problémy. Vocaď pocaď, útočit nesmí a nikdy.

Sorry, ale takové odpovědi mě dokážou vážně dožrat. Zjevně jste s podobným zvířetem nikdy neměla přímý kontakt a nikdy jste nebyla nucena to řešit během vteřiny.

Pro zadavatelku: jednoduché, nebát se, chodit do výběhu s dlouhým bičem/klackem/lopatou (abyste od něho mohla zachovat bezpečný odstup), jakmile po vás vystartuje darovat mu peklo v duchu pravidla 3+3: trest do 3 vteřin po prohřešku a totální peklo na zemi během 3 vteřin. Pak nechat být, pokud útočit přestane. Ideálně by od vás měl utéct ještě než ty 3 vteřiny skončí. A opakovat důsledně, dokud to na vás bude zkoušet. Při použití tohohle pravidla si kůň trest mimořádně dobře spojí s prohřeškem a povětšinou už to příště zkouší s menší vervou nebo vůbec případně vám stačí jen výrazně zvýšit hlas na upozornění.

To alfi pav
Buď nemáte pud sebezáchovy nebo ten kůň, co se na vás řítil, to nemyslel vážně.
Pokud vás CHCE kůň zrušit, tak to udělá, jedině že byste měla v ruce flintu, uměla mířit a stihla ho zastřelit včas.
Nikdy neraďte nikomu agresi vůči koni, pokud neznáte všechny okolnosti případu a ani tak ne!
Pokud se někdo ptá na fauně, co dělat, určitě nebude schopen si s agresivním koněm něco vyřizovat jenom proto, že to poradíte.
Vůdčí postavení člověka ke koni není vybudováno agresí. A ne všechno, co člověk hodnotí, jako agresi, agrese opravdu je.
Pokud jste tak dobrá v krocení koní, zajeďte za zadavatelkou a pomožte jí na místě.

Bohužel tohle se nedá řešit na diskuzi.Tam může být tolik důvodů proč to koník dělá..

alfi pav napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale pokud se na vás hrne s úmyslem ublížit nějakých 7 metráků živé váhy, tak situaci rozhodně nikdy nebudu řešit nenásilnou cestou a koně zrubu, co se do něho vleze, dokud on ode mě sám neuteče. Nadřízený kůň ve stádě by to udělal taky a zrasoval by ho mnohem hůř, než to kdy dokážete vy.

Kůň si v rámci chování vůči vám nemůže vybírat, jestli bude hodný nebo si kousne či kopne. Musí poslouchat a respektovat fakt, že si na vás nesmí nic dovolit.

Pokud nejste schopni si tento respekt důslednou výchovou a bohužel i možným trestem v případě prohřešku z jeho strany získat, tak koně nevlastněte. Kůň nebude fungovat jako ťuťu ňuňu a nebude si lehat někam na lehátko, abyste mohli rozebírat jeho psychické problémy. Vocaď pocaď, útočit nesmí a nikdy.

Sorry, ale takové odpovědi mě dokážou vážně dožrat. Zjevně jste s podobným zvířetem nikdy neměla přímý kontakt a nikdy jste nebyla nucena to řešit během vteřiny.

Pro zadavatelku: jednoduché, nebát se, chodit do výběhu s dlouhým bičem/klackem/lopatou (abyste od něho mohla zachovat bezpečný odstup), jakmile po vás vystartuje darovat mu peklo v duchu pravidla 3+3: trest do 3 vteřin po prohřešku a totální peklo na zemi během 3 vteřin. Pak nechat být, pokud útočit přestane. Ideálně by od vás měl utéct ještě než ty 3 vteřiny skončí. A opakovat důsledně, dokud to na vás bude zkoušet. Při použití tohohle pravidla si kůň trest mimořádně dobře spojí s prohřeškem a povětšinou už to příště zkouší s menší vervou nebo vůbec případně vám stačí jen výrazně zvýšit hlas na upozornění.

Njn radost internetové diskuze
Zkušený člověk nebude řešit na ifauně, že kobyla vyhání ostatní od žrádla a na něho, když ji chce odehnat aby se napapali ostatní, se šklebí a co s tím má dělat
Pokud kobylu s hříbětem bude naprosto bezdůvodně prudit výše uvedeným způsobem člověk, který nemá ponětí o základní etologii stáda a základním přístupu člověka ke koni, pak si snadno vychová takovou bestií o jaké mluvíte a celkem zaslouženě.

A zadavatelce navrhuji, než bude chtít koně praštit lopatou ať mu nejdřív zkusí dát v klidu nažrat. Pak může, podle vývoje situace, začít řešit další věci...

Tak pokud si vezmete od každého trochu, mohlo by to klapnout.

Za mě: kobylu s hříbětem se snažit nakrmit v klidu a zajistit jim dostatek prostoru. Pokud brání hříbě před ostatními koňmi na malém prostoru, kde je seno v jedněch jeslích/balíku...pak je to asi šrumec... My ráno do ohrad seno navozíme, kupky roztrousíme po celé ohradě dál od sebe a pak je přivedeme z boxů. Chvíli jim někdy trvá než se u toho porovnají. Šklebí se na sebe, dominantní kobyla si to porovná jak potřebuje, ze začátku kupky několikrát změní majitele, ale do minutky je klid, /v ohradě bývají 3 kobyly s hříbaty, valaši/ až na občasný štípanec se to obejde bez zranění.Nemáme důvod jim do toho zasahovat ani je nějak rovnat. Pokud by někoho usurpovali a nenechali ho najíst ani tak, změnil by stádo a ohradu... ale to se nestává neb pokud je v ohradě 5 koní je tam minimálně 7 kupek aby byla pokaždé nějaká volná... a i k večeru, kdy je zavíráme je ještě co dojídat...a doma je čeká další nášup, který už má každý jen pro sebe.

Ještě mě napadá: v tuto dobu, ještě hříbě pod matkou, dávkované seno, takže stále ho k dispozici nemá, kojí dorostence... nemá hlad ? Podle mě by kojící kobyla měla mít seno nonstop pokud nemá kvalitní pastvu, což teď určitě nemá. A měla by mít dostatek času se v klidu bez stresu nažrat. Pokud by byly naše holky hladové, dovedu si představit, že by mohli být i trochu nevrlé...

Ještě tedy pořádně nechápu co s kobylou děláte, když pak "zaútočí..." Když dáváte seno, tak ho dáte do ohrady a kobylu začnete odhánět, aby mohli k senu ostatní...? To bych řekla, že je malinko proti hierarchii stáda neb jí velí příroda a její postavení aby se nažrala, aby se následně nažralo její hříbě a aby ti co jsou pod ní prostě počkaly a respektovali její prostor. A takové podmínky by jste jim prostě měla vytvořit/zajistit. Vás samozřejmě napadnout nesmí, ale jestli jí dostanete do patové situace, kdy je ve stresu, bojí se o hříbě, které brání před ostatními a vy jí ještě do toho jdete odhánět od jídla, tak je toho na ní možná moc a jestli je trochu labilní, pak se prostě takhle sesype a křičí na vás prosím takhle ne, to nesnesu, ty to doprd.le nevidíš? Ty mě neslyšíš? Bavíme se o fázi vyhrožování čili nikoho nenapadla...
Pokud to správně nechápu /což je dost pravděpodobné / a vy prostě jdete k nažrané /né hladové, kojící a vystresované kobyle, které v danou chvíli na životě nezáleží/ a chcete sní manipulovat a ona se po Vás ohání, pak bych volila nikoli bič ale pareliho lopatu. Nikoli k útoku na kobylu, ale ke své vlastní obraně neb pokud by chtěla útok dokončit, tak bič je k prdu zato s lopatou se dá bránit celkem slušně.

Určitě pozvat nestranného, koní znalého pozorovatele a ukázat co a jak děláte, tohle chce opravdu vidět.
A nakonec jen poslední podotek - s kobylou by cokoli výše porazeného měl dělat majitel nebo oprávněná osoba majitelem určená, rady nebyly rozhodně určeny malým slečnám co chodí někam vypomáhat a chtěli by někomu převychovat koně...

Eliška2201 napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych se zeptat my máme sedm koni ale jeden kun tak je tak trochu víc agresivní i na nás má hříbě ale když dáváme seno tak ji vyzeneme protože vyžene všechny koně a tak když ji chceme vyhnat tak dá uši dozadu a rozběhne se po nás tak nevíme co s tím máme dělat. Děkuji.

Eliško, hlavně se nechytej rad o tom, že bys měla kobyle naložit lopatou, co se do ní vejde. Pokud vůči tobě klisna nemá respekt (což patrně nemá, jinak by si nedovolila to, co si vůči vám dovoluje), tak to může skončit opravdu ošklivě. Zvláště pak v okamžiku, kdy kromě samotné náhlé změny hierarchického uspořádání přidáš ještě hrozbu potravní konkurence (teď v zimě, kdy se nemůže pást a seno je její jediná "záchrana před smrtí hladem"), nota bene když má pod sebou hříbě.
I kdyby se ti náhodou klisna sama chtěla po takovém zásahu podřídit, nesmíš zapomínat, že jako matka bude svoje hříbě bránit i za cenu vlastního života a před každým (to jdou pak i pravidla stáda stranou), a bude-li mít pocit, žes potomka ohrozila, pravděpodobně ti to velice zle spočítá.

Sena by mělo být dost na to, aby se napřed nakrmila dominantní klisna a pak zbytek stáda, případně seno rozdělte na víc kupek, jak už tu bylo několikrát navrženo.

S kobylkou by bylo nejlépe začít pracovat postupně a v klidu na budování respektu a ochotné reakce na pobídky bez vztekání a bez agrese.
Jak staré je hříbě? Pouští vás k němu matka bez problémů?...

Chudák kobča brání hříbě a žrádlo..Ještě má pocit že jí sežerete to seno.Máme tu dvě kobči s hříbátky a tak jak jim pořád něco nosim usoudili asi, že tenhle dvounožec spíš něco dovalí než by něco bral.Tím máme pokoj a hříbata můžu otlapkávat jak chci.

Myslím, že ti, co radí použít bič nebo lopatu, si nevšimli, že kobyla neútočí na zadavatelku ledva ta vleze do ohrady, ale až když se jí zadavatelka snaží odehnat od sena, aby se mohli nažrat ostatní. Což je trochu jiná situace a lopata podle mě opravdu není řešení.
Pokud bude víc krmných míst, aby se všichni koně v klidu nažrali, nebude mít kobyla potřebu vyhánět jiné koně a zadavatelka nebude muset vyhánět vystresovanou kobylu.

Jako ano, žádný kůň by neměl nadmíru prudit do ostatních a občas je potřeba jim to
vysvětlit, ale snaha "otočit hierarchii" tím, že upřednostním ostatní, k cíli fakt nevede.

Myslím, že agresivní kůň dá se říct "neexistuje".Podle mého názoru je skoro vždy chyba v člověku.


PS:Nic proti zadavateli vlákna !

Kobyla s hříbětem ( podle mého vlastně všichni koně) by měli mít seno adlibidum a pak odpadají situace, že je zajímá jen jídlo. Vztahy ve stádě si koníci musí vyřešit sami a jestli se to někomu nelíbí, musí hold koně rozdělit do skupin aby si neublížili. Jestli dáváte málo sena, tak se nedivte, že ho chce pro sebe. Kdyby měli jídla dost, určitě by se dostalo i na čekající koníky

Takže prvně si zařiďte, aby nemuseli hladově myslet jen na žvanec a potom můžete řešit výchovu... Já pro svůj pocit chci, aby se koníci starali o mě, když k nim zavítám a ne aby běželi hned jíst. Teď mám nově příchozího poníka ze špatných - velice špatných podmínek, ještě nedávno se lidí strašně bál a teď jen co mě vidí už za mnou uhání a proč? protože láska prochází žaludkem. Chodím za ním několikrát denně a pokaždé dostane dobrotu... četnost dobrot snižuju ale radost uhánět zamnou a postávat u mě zůstává. Po týdnu je z něj vyrovnaný prcek a s radostí se nakonec den po dni nechal obsednout všechno jde

sisi58 napsal(a):
To alfi pav
Buď nemáte pud sebezáchovy nebo ten kůň, co se na vás řítil, to nemyslel vážně.
Pokud vás CHCE kůň zrušit, tak to udělá, jedině že byste měla v ruce flintu, uměla mířit a stihla ho zastřelit včas.
Nikdy neraďte nikomu agresi vůči koni, pokud neznáte všechny okolnosti případu a ani tak ne!
Pokud se někdo ptá na fauně, co dělat, určitě nebude schopen si s agresivním koněm něco vyřizovat jenom proto, že to poradíte.
Vůdčí postavení člověka ke koni není vybudováno agresí. A ne všechno, co člověk hodnotí, jako agresi, agrese opravdu je.
Pokud jste tak dobrá v krocení koní, zajeďte za zadavatelkou a pomožte jí na místě.

Základem důsledné výchovy je, aby kůň ani nemyslel na to vás chtít zrušit...

Pud sebezáchovy mám a poměrně silný a proto vím, že je lepší jít jednou, dvakrát do konfliktu a vyhrát ho než ustoupit a dovolit koni si uvědomit, že když to bude dál zkoušet tak vždy vyhraje. Když ho to tak necháte dělat, nabyde dojmu, že může všechno a když se pak jednou rozhodnete, že to už tolerovat nebudete, tak jeho protireakce budou intenzitou přímo úměrné tomu, jak dlouho jste ho to nechali beztrestně dělat a pak to může být opravdu nepříjemné. Na některé věci prostě nelze reagovat jinak než silou a důslednou protireakcí a agresivita koně z jakéhokoli důvodu k nim patří (a je jedno jestli je to kobyla s hříbětem nebo hřebec poušťák).

Koní, co se tímto způsobem prezentovalo, jsem za svůj dlouhý život u koní potkala mraky. Většinou šlo o dominantní jedince, kteří si své pány vychovali k obrazu svému a jaké bylo jejich překvapení, když to se mnou nefungovalo. Ano, místy to bylo drsné, ale pořád u koní razím vždy svoji cestu ve smyslu "já jsem vůdce stáda" a všechno co s tím souvisí. A já koně nekrotím, jen jim nedovolím na mě zkoušet krávoviny, které si dovolují třeba k jejich majiteli. Pokud se nechají přesvědčit po dobrém, je to fajn, pokud je nutno použít sílu a pouštět hrůzu, taky to umím.

Jednoho silně dominantního experta mám dva roky doma, má 5 let a koule mezi nohama. A toho byste ňuňáním a přemýšlením o tom, proč asi dělá, to co dělá, nikam nedovychovala (zkoušela jsem to taky, takže to vím..). Důslednost, spravedlivost, pochvala za dobré chování, trest za špatné chování, nechat být, když po něm zrovna nic nechcete, to je základ. Podle toho, co píšete, si troufám říct, že vy byste s ním bez dozoru v boxe nevydržela ani 20 vteřin, pokud by vás vůbec nechal otevřít dveře boxu a to podotýkám není agresivní, jen zkouší, co si může dovolit a jak silnou lidskou osobnost má před sebou a na otypování lidí ma s*kra dobrý odhad.

S tím, co jste napsala souhlasím. Ale v jiném kontextu než v souvislosti s dotazem zadavatelky.
Celým vaším příspěvkem k diskuzi se vine důraz na zkušenosti.
Reagovala jste stejným způsobem, když jste byla začátečník? Dokázala jste z nepatrného náznaku vyčíst další vývoj situace? Byly tenkrát vaše reakce pro dominantního koně dostatečně čitelné? Některé rady není vhodné aplikovat plošně, bez dozoru a bez znalosti aktérů a problému. I když podle příspěvku v podstatě jen věštím z koule, je možné, že radíme dvanáctileté dívence, která jen špatně vyhodnotila běžnou situaci. Pokud nemá okolo sebe nikoho, kdo ji bude usměrňovat a vyjde jen z internetových rad, může to být nebezpečné.A o to šlo. Pokud by zadavatelka dál reagovala, upřesnila problém, mohla se debata rozvinout ve směru, v jakém bylo konkrétně potřeba. Takhle tu každý ukázal svůj úhel pohledu na věc, podle toho, jak situaci dle textu subjektivně vyhodnotil a nic z toho nemusí odpovídat skutečnosti. Proto by měly být rady na dálku opatrné.
Mám tu devítiletého shagya hřebce a byť je dobře vychovaný, nepracují s ním začátečníci a lidé, co si neumí poradit s dominantním koněm.

Přesně jak píše Dess.
Já osobně nenechávám situaci dojít až do konfliktu. Nemám potřebu se vůči koním prosazovat.
Buď jsem měla štěstí na slušné koně, nebo žádný z koní neměl důvod na mě zkoušet nějakou dominanci.
Nějaké to šklebení nebo házení hlavou bylo, ale nic víc. Jak kůň zjistil, kdo jsem, už to nedělal.
Nevím, co máte alfi pav za koně, ale nepředpokládám, že je hloupý či zákeřný. Takže by určitě neměl mít důvod se vrhat na někoho, kdo mu neškodí. Pokud lidi okamžitě testuje, zda jsou pod ním čí nad ním ve stádové hierarchii, pak je s ním něco v nepořádku.
Běžný kůň nemá potřebu jít s člověkem do konfliktu. Je to zbytečný výdej energie a koně si energii primárně šetří na možný útěk před predátorem a ne na sekýrování lidí okolo sebe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tím, co jste napsala souhlasím. Ale v jiném kontextu než v souvislosti s dotazem zadavatelky.
Celým vaším příspěvkem k diskuzi se vine důraz na zkušenosti.
Reagovala jste stejným způsobem, když jste byla začátečník? Dokázala jste z nepatrného náznaku vyčíst další vývoj situace? Byly tenkrát vaše reakce pro dominantního koně dostatečně čitelné? Některé rady není vhodné aplikovat plošně, bez dozoru a bez znalosti aktérů a problému. I když podle příspěvku v podstatě jen věštím z koule, je možné, že radíme dvanáctileté dívence, která jen špatně vyhodnotila běžnou situaci. Pokud nemá okolo sebe nikoho, kdo ji bude usměrňovat a vyjde jen z internetových rad, může to být nebezpečné.A o to šlo. Pokud by zadavatelka dál reagovala, upřesnila problém, mohla se debata rozvinout ve směru, v jakém bylo konkrétně potřeba. Takhle tu každý ukázal svůj úhel pohledu na věc, podle toho, jak situaci dle textu subjektivně vyhodnotil a nic z toho nemusí odpovídat skutečnosti. Proto by měly být rady na dálku opatrné.
Mám tu devítiletého shagya hřebce a byť je dobře vychovaný, nepracují s ním začátečníci a lidé, co si neumí poradit s dominantním koněm.

Víte, každý nějak začínal. I já jsem se to učila a zkušenosti sbírala, kde se dalo, učila se metodou pokus omyl. Postupem času mi došlo, že bylo lepší zkusit ono důrazné řešení (a jako začátečníkovi mi pomáhalo se zdravě nas*at, pomáhat si řevem a dělat velká gesta, což do určité míry dokázalo zakrýt mou případnou nejistotu), než ty doporučení o přemýšlení, co je asi špatně a jak to změnit - na to jsem znalostně v začátcích před x-lety rozhodně neměla.

Pro mě právě ty rady pro přemýšlení jsou prostředkem k totálnímu zmatení začátečníka. Neví, co má hledat, jak přemýšlet a hlavně, než se k něčemu dopřemýšlí, tak kůň povětšinou začne řešit situaci po svém a v neprospěch oné osoby. Taková situace je pak pro podobného člověka mimořádně stresující a deprimující. I z pozice začátečníka je nutno ukázat rozhodnost a jistotu, jinak to nejde. Začátečník se překoná, ukáže rozhodnost jednou/dvakrát, kůň pochopí a je klid a začátečník získá větší jistotu v tom, jak jednat, aby si sjednal pořádek a bezpečí. Přemýšlením a zkoušením je cesta delší a v tomto případě víc náchylná k neúspěchu schopném začátečníka totálně odradit od koní, strach je sviňa věc. Samozřejmě by bylo lepší se učit od zkušenějšího, pozorovat a ptát se ale kdo takový ho kolem sebe má?

sisi58 napsal(a):
Přesně jak píše Dess.
Já osobně nenechávám situaci dojít až do konfliktu. Nemám potřebu se vůči koním prosazovat.
Buď jsem měla štěstí na slušné koně, nebo žádný z koní neměl důvod na mě zkoušet nějakou dominanci.
Nějaké to šklebení nebo házení hlavou bylo, ale nic víc. Jak kůň zjistil, kdo jsem, už to nedělal.
Nevím, co máte alfi pav za koně, ale nepředpokládám, že je hloupý či zákeřný. Takže by určitě neměl mít důvod se vrhat na někoho, kdo mu neškodí. Pokud lidi okamžitě testuje, zda jsou pod ním čí nad ním ve stádové hierarchii, pak je s ním něco v nepořádku.
Běžný kůň nemá potřebu jít s člověkem do konfliktu. Je to zbytečný výdej energie a koně si energii primárně šetří na možný útěk před predátorem a ne na sekýrování lidí okolo sebe.

Já se taky snažím situaci řešit smírně, nerada křičím nebo sahám k donucovacím případně trestajícím prostředkům, je to náročné na koncentraci, přesnost a odhad správné míry a jako takové i mimořádně únavné. Konflikty s koněm rozhodně nevyhledávám, ale zase neustoupím ze své pozice, pokud konflikt vyvolá kůň, to se pak literárně třese zem podle toho, jak moc to kůň zkouší...

Můj kůň, shodou okolností shagya, se kterým těžce mlátí puberta, není zákeřný, zlý nebo hloupý. Je mimořádně inteligentní, schopné a pracovité zvíře leč dominantní osobnost. V rámci jeho i mého klidu bylo nutno nastavit jemu logické a srozumitelné limity slušného chování, co může a co už ne a na těch se trvá i za cenu "saigonu" pro koně. Já s ním problém nemám a přirozené lidské autority taky ne, ale cizí lidi a lidi, co se koní bojí, prostě testuje, byť nikdy neublížil. Za můj dlouhý život kolem arabů mi ale toto chování přijde vzhledem k plemeni normální, arabové jsou povětšinou koně jednoho pána a jsou schopní snášet několik známých tváří kolem sebe navíc, ale k cizím jsou nedůvěřiví až nepříjemní. Byli takto šlechtění hodně dlouhou dobu, takže se to jen tak nevykoření.

Tak u araba je ale tohle chování normální.Je to kůň jednoho pána většinou.

Araby neznám. A ani je moc nemusím. Mám raději kulaté koně, takové spíše barokní, selské. Je jedno, jakého plemene. Jen ne vyzáblí a nervní. Nemám na to, dumat, co jim zase je, že čumí; nežerou; nechtějí do toho, či onoho rohu; nebo zase chtějí honem jinam, než já. A to všechno v strašně rychlém tempu.
Festovní napapaní koně, tohle neřeší.
Proč by se nervovali a hýbali víc, než je nutné.
A to mi velmi vyhovuje.

sisi58 napsal(a):
Araby neznám. A ani je moc nemusím. Mám raději kulaté koně, takové spíše barokní, selské. Je jedno, jakého plemene. Jen ne vyzáblí a nervní. Nemám na to, dumat, co jim zase je, že čumí; nežerou; nechtějí do toho, či onoho rohu; nebo zase chtějí honem jinam, než já. A to všechno v strašně rychlém tempu.
Festovní napapaní koně, tohle neřeší.
Proč by se nervovali a hýbali víc, než je nutné.
A to mi velmi vyhovuje.

Tohle je ale urážka ( :) ) - nevím koho jste popisovala, ale shagyáka do tohohle rozhodně nenapasujete. Nebo toho mého (5let - takže nárok by na blbiny měla).

A běžný teplas nemůže být?
Koně mají rozmanité osobnosti a existují i agresoři. Většinou tuhle agresi vidíme vůči jiným koním a proto se stádo rozděluje do menších skupin(a neříkejte že ne!). A existují koně agresivní/dominantní vůči člověku. Stejně jako rodiče i dobrý chovatel vychovává hříbě hned ode dne narození, patřičně ho socializuje a nastaví mu hranice.
Pokud je ale liberál nebo nechává koně divočet na pastvině, tak je jasné, že bude kůň bojácný, dominantí až agresivní.
A agresivita se dá samozřejmě i vyvolat.

Zadavatelka je buď nespravedlivá a nějak ubližuje kobyle, kobyla se tedy brání vyvolanou agresivitou. Nebo je kobyla od porodu jednoduše svině, kvůli hormonům se vykašlala na nějaké hranice a zadavatelka ji neumí patřičně ztrestat.
V obou případech je na vině člověk, který neví co dělá.

sisi58 napsal(a):
Araby neznám. A ani je moc nemusím. Mám raději kulaté koně, takové spíše barokní, selské. Je jedno, jakého plemene. Jen ne vyzáblí a nervní. Nemám na to, dumat, co jim zase je, že čumí; nežerou; nechtějí do toho, či onoho rohu; nebo zase chtějí honem jinam, než já. A to všechno v strašně rychlém tempu.
Festovní napapaní koně, tohle neřeší.
Proč by se nervovali a hýbali víc, než je nutné.
A to mi velmi vyhovuje.

Tak nějak jsem si to myslela, samozřejmě bez urážky.
Mě zas koně, které popisujete, přijdou poměrně jednodušší, byť nic nemám proti práci s nimi nebo ježdění na nich a nad některými tažnými hřebci třeba doslova slintám.

Mě osobně hodně arabi pomohli i v mimokoňském životě. Díky nim jsem se naučila být rozhodná, spravedlivá, sebejistá, přímočará a naučila jsem se mimořádně dobrému sebeovládání.
U arabů to totiž jinak nejde, pokud s nimi chcete v dobrém vycházet a chcete, aby pro vás a s vámi něco dělali. A když se to podaří, tak je práce s nimi zážitek, nad který není.

alfi pav napsal(a):
Já se taky snažím situaci řešit smírně, nerada křičím nebo sahám k donucovacím případně trestajícím prostředkům, je to náročné na koncentraci, přesnost a odhad správné míry a jako takové i mimořádně únavné. Konflikty s koněm rozhodně nevyhledávám, ale zase neustoupím ze své pozice, pokud konflikt vyvolá kůň, to se pak literárně třese zem podle toho, jak moc to kůň zkouší...

Můj kůň, shodou okolností shagya, se kterým těžce mlátí puberta, není zákeřný, zlý nebo hloupý. Je mimořádně inteligentní, schopné a pracovité zvíře leč dominantní osobnost. V rámci jeho i mého klidu bylo nutno nastavit jemu logické a srozumitelné limity slušného chování, co může a co už ne a na těch se trvá i za cenu "saigonu" pro koně. Já s ním problém nemám a přirozené lidské autority taky ne, ale cizí lidi a lidi, co se koní bojí, prostě testuje, byť nikdy neublížil. Za můj dlouhý život kolem arabů mi ale toto chování přijde vzhledem k plemeni normální, arabové jsou povětšinou koně jednoho pána a jsou schopní snášet několik známých tváří kolem sebe navíc, ale k cizím jsou nedůvěřiví až nepříjemní. Byli takto šlechtění hodně dlouhou dobu, takže se to jen tak nevykoření.

Tady jste v prvním odstavci vystihla, proč mám obavy z reakcí začatečníka vůči dominantnímu koni. Odhad správné míry v krizové situaci s dominantním či výbušným koněm je v případě nedostatku zkušeností nebo přirozeného citu obtížný. Kůň vidí každé zaváhání, skrytý strach, přehnanou reakci a záleží na jeho výchově, zkušenostech a povaze, jak s tím naloží.
Děkuji vám za vaše příspěvky, jsou přínosné, k věci, z praxe, rozumím, co chcete říci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tady jste v prvním odstavci vystihla, proč mám obavy z reakcí začatečníka vůči dominantnímu koni. Odhad správné míry v krizové situaci s dominantním či výbušným koněm je v případě nedostatku zkušeností nebo přirozeného citu obtížný. Kůň vidí každé zaváhání, skrytý strach, přehnanou reakci a záleží na jeho výchově, zkušenostech a povaze, jak s tím naloží.
Děkuji vám za vaše příspěvky, jsou přínosné, k věci, z praxe, rozumím, co chcete říci.

Právě proto je lepší, když si začátečník ze začátku pomůže řvaním, velkými gesty a samozřejmě přítomností něčeho delšího, co mu umožní koně dostatečně potrestat, pokud něco zkusí, ale zároveň mu to zajistí bezpečný odstup (lopata, koště, dlouhý bič, klacek).
Pokud se takový člověk dokáže i mimo koně zdravě naštvat, tak s něčím podobným nebude mít problém. Mě obvykle v takových chvílích zdravě startuje už jen ten pocit, že si to zvíře vůbec něco podobného vůči mě chce dovolit.
Tím, že se bude dělat větší než je (křikem, gesty, mácháním lopatou), tak nejen zvětší bublinu osobního prostoru kolem sebe, do které se koni nebude chtít, aby ji neschytl, ale navíc koni neumožní ho velmi zblízka a dobře pozorovat, aby mohl vycítit případnou nejistotu nebo strach. Koně sice dobře vidí a radary na podobné věci mají taky dobré, ale jakmile převedete jejich pozornost jinam (na to řvaní a gesta), tak to jde docela dobře zakrýt. A ve chvíli, kdy se vám "zmetka" podaří od sebe odehnat, tak už je jedno, jak velký strach jste předtím měla a pro příště už budete mít větší jistotu.

Pracovala som pri araboch,4 plnokrvné, jedna shagya a boli to extrémne vyrovnané, niekedy až trochu nahlúple kone (nevedeli nájsť cestu somov, do vtedy som to považovala za samozrejmosť u každého koňa), ale veľmi chrakterné.

Na 4-5 ročných kobylách sme chodievali do terénu na ohlávkach a bez sediel, shagya bola ten najpoctivejší pracant, ktorého som pod zadkom zažila, tá do spolupráce s človekom dávala všetko.

Ja som chodila iba do terénu, pod trénerom s nimi vtedy prijazďovala 12 ročná dievčina a tie kone šlapali, skákali, dokonca aj súťažne ako hodinky.

V živote ani jedna z kobýl nevyhodila, nespanikárila, nezastala a nečumela.

Nikto si nemusela nič vyříkávat, tam bol ojasné, že sme parťáci, chodili sme veľa aj na ruke, pásť, objavovať nové terény, nebolo čo riešiť a nejaké konflikty už vôbec nie.

Dominancia nie je vlastnoť, je to vzťah medzi dvoma bytosťami, ktorý sa z niečoho vyvinie.

Horsana napsal(a):
Pracovala som pri araboch,4 plnokrvné, jedna shagya a boli to extrémne vyrovnané, niekedy až trochu nahlúple kone (nevedeli nájsť cestu somov, do vtedy som to považovala za samozrejmosť u každého koňa), ale veľmi chrakterné.

Na 4-5 ročných kobylách sme chodievali do terénu na ohlávkach a bez sediel, shagya bola ten najpoctivejší pracant, ktorého som pod zadkom zažila, tá do spolupráce s človekom dávala všetko.

Ja som chodila iba do terénu, pod trénerom s nimi vtedy prijazďovala 12 ročná dievčina a tie kone šlapali, skákali, dokonca aj súťažne ako hodinky.

V živote ani jedna z kobýl nevyhodila, nespanikárila, nezastala a nečumela.

Nikto si nemusela nič vyříkávat, tam bol ojasné, že sme parťáci, chodili sme veľa aj na ruke, pásť, objavovať nové terény, nebolo čo riešiť a nejaké konflikty už vôbec nie.

Dominancia nie je vlastnoť, je to vzťah medzi dvoma bytosťami, ktorý sa z niečoho vyvinie.

S tou dominancí s vámi nesouhlasím a ani s tím, že jsou arabi nahlouplí.

Predispozice k dominanci jako taková patří k vrozeným vlastnostem lidí i zvířat, čili pokud ji dotyčný má, musí se s ní počítat a tomu uzpůsobit přístup k dotyčnému tvorovi. Já osobně ji neberu jako nějakou vadu, to vůbec, je to jen druh charakteru a chování, které je pro mě vodítkem toho, jak se ke zvířeti chovat a dokážu díky tomu předvídat jak bude v dané situaci asi jednat. Vaši koně tuto predispozici zřejmě neměli a tedy to s nimi bylo v tomto ohledu jednoduché. Respektovali přirozeně člověka jako výše postaveného v hierarchii stáda a neměli žádnou snahu se dostat na jeho místo. Potom to, co jste považovala za "parťáctví", je jen obyčejná submisivita podřízeného. Pro koně je všeobecně jednodušší přenechat všechno rozhodování na někom jiném a spoléhat se na to, že rozhodne dobře.
K mému dominantnímu hřebci mám ještě jednoho a ten je jeho pravý opak, klidný, submisivní, miň o věcech diskutuje, práce s ním je snazší. V jejich reakcích v různých situacích je dost veliký rozdíl právě z důvodu jejich odlišných povah a právě v tom je to kouzlo, když s nimi pracuju

Arabi nejsou hloupí a nikdy nebyli. To s hledáním cesty domů ukazuje jen to, že jim to nikdo nikdy neukázal a neurčil k tomu povel, takže dost pravděpodobně spíš nechápali, co jste po nich chtěla, než aby nevěděli, kde je doma. Stačí, aby si jezdec nedobrovolně vystoupil a hyn sa ukáže.. .

Jazdec nedobrovoľne vystúpil iba raz, bol to chlapec s Downovým syndrómom, ktorého vozila Shagya, chodil bez sedla a nejako sa zošmykol.
Keď zistila, že ho stratila, vrátila sa k nemu a začala do neho štuchať, bolo to krásne a myslím, že naplno prejavila svoj charakter.

V tom nebola žiadna submisivita, nácvik, alebo "hyn se ukáže", to bol proste neskutočný chrakter.

Boli to príjemné kone, charakterné, ale v teréne boli trochu sklamaním, svoje kone som to nikdy neučila a predsa vždy našli cestu domov, ak bolo treba, v tej dobe sme sa chodili túlať do ľudoprázdnych končín, značenie neexistovalo a to, že ma aj v úplnej tme bezpečne dopravili z absolútne neznámeho terénu domov som si vysoko cenila. A cením doteraz.
Zrejme by to pochopili aj arabky, ale mali nabitý tréningový program a boli pripravované do športu, tak som to nepovažovala za prioritu.

No jo Arabové to mají taky domů hodně daleko.Tak se nedivte, že bloudí.

Nechápu proč? Přece všechny cesty vedou do Říma

Tak - když je někdo zvyklý, že chytrý hucul najde cestu domů i ve sněhové vánici, tak ho musí zákonitě každý jiný kůň zklamat

"Arabi nejsou hloupí a nikdy nebyli. To s hledáním cesty domů ukazuje jen to, že jim to nikdo nikdy neukázal a neurčil k tomu povel, takže dost pravděpodobně spíš nechápali, co jste po nich chtěla, než aby nevěděli, kde je doma. Stačí, aby si jezdec nedobrovolně vystoupil a hyn sa ukáže..."

Toto je myslím dôvod, prečo niektorí ľudia na araba nedajú dopustiť a iní zas o nich nechcú ani počuť. Arab si pamätá všetko. Každú jednu chybu jazdca, každý omyl, ale zároveň samozrejme aj to pozitívne. Ak je niekto dostatočne rozhodný, spravodlivý a zdravo sebavedomý, bude mat´ v arabovi skvelého parťáka. Neistý a skôr submisívny jazdec(ako napríklad ja), si k arabom cestu nenájde. Je ale fakt, že príležitostná praca s arabskými koňmi mi dosť pomohla v riešení konfiktných situácií s "bežnými" koňmi. Ale ak porovnám plnokrvného araba a čistú shagyu, s minimom or 1/1 krvi, sú tam diametrálne rozdiely v povahe a temperamente.

Bassrok- práveže tieto skúsenosti nevyšli od huculov, ale od normálnych teplokrvníkov a ich krížencov, Myš ťa vyviedla z vánice ? :) Alebo iný hucul ?

Naše kobylenky zas z Maďarska na Slovensko :D
A v úplnej, úplnej tme, v lese je za temnej noci taká tma, že si človek nevidí ruku pred ksichtom, to proste treba zažiť.

Ja nemám orientačný zmysel, takže logicky si to, keď ho niekto má veľmi cením a je to pre mňa pri lesojazdení dôležité a vždy ma to fascinovalo - najmä tam, kde sa cestička zrazu vejárovite rozvetvovala na 4 ďalšie a kobyla, stojaca na tom rázcestí chvíľu podumala, jednu vybrala a a bola jasné, že ideme domov.

Nikdy som ich to neučila, proste to nejako vedeli, úplne som v sedle ochabla, oťaže na krk, potľapkanie po krku a "Teraz je to na tebe moja, musíme sa dostať domov".
Neboli to zvieratá, ktorým bol diktovaný každý krok, ale i tak chvíľu len stáli. Oni vedeli, že sa niečo deje, že je niečo inak, lebo bežne extrémne pažravé tvory ani nenapadlo sa pásť, pozerali, pozerali, potom sa pohli a šli sme, povzbudzovala som ich hlasom a hladkaním, hoci som netušila, kam ideme, išli sme vždy správne.

Ale to sú neprenosné skúsenosti, to si musí každý zažiť sám.

Ja si zas myslím, že vplyv plemena sa strašne preceňuje.

Ja som napríklad nikdy nestretla zlého, či tvrdohlavého poníka, alebo hucula, zbožňujem tieto plemená, mám okrem kobýl mám aj shetlanda a dva hucule a sú skvelí, pracovať s mladými huculmi je číra radosť, lebo chápu v milisekunde a ak sú podporovaní v žiadúcom správaní a chválení, postavia sa aj na hlavu, ak ich o to požiadate.

Mojou filozofiou ale je, že moje kone nič nemusia, ale som rada, ak si vyberú, že budú chcieť. Preto ich ani nikdy neviažem, ak s nimi niečo robím.

Chcem, aby mali na výber a ak niečo nechcú a odídu, rozmýšľam, prečo sa to stalo a čo by sa dalo urobiť lepšie.

Charakter koně nemůžete paušalizovat na plemeno. Charakter se utváří a úplně mění podle momentální situace: ustájení, styk s konkrétní osobou, složení stáda, metody tréninku.

Taky si říkám, jak může mít někdo rád frísáky, co na nich všichni vidí. Já osobně je vyloženě nesnáším, co jsem jich pár potkala, mělo to nejezditelné chody, exteriér "výstavní" z mého hlediska hnusný a všichni hloupí, jako by jim chyběla polovina mozku. Určitě bych neřekla, že jsou milí, ochotní, vnímaví.
Myslím, že i náš vlastní pohled a preference určitého plemene/charakteru mění to, jak vnímáme toho daného koně a jak s ním vycházíme. A taky si myslím, že i koně mají preference ve výběru člověka a podle toho se chovají.

Ehm, áno, tak čo sa týka frízov, súhlasím, naviac je to plemeno s takou dedičnou záťažou, že ani náhodou.
Ale tak kto sa trochu orientuje v histórii plemena, tak vie, že z toho, čo sa po vojne zachránilo sa ani nič extra vyštiepiť nemohlo, tých zvyšných jedincov na záchranu plemena bolo proste príliš málo.

Možná budu za blázna, ale já bych řekla, jestli ten příspěvek náhodou není fake zadavatelka se přes týden neozvala a navíc - styl psaní jak malá holka,7 koní doma a nikdo neví, jak se k tomu postavit? Začátečníci si sice pořizují koně, ale ne hned 7 najednou...

Horsana napsal(a):
Ja si zas myslím, že vplyv plemena sa strašne preceňuje.

Ja som napríklad nikdy nestretla zlého, či tvrdohlavého poníka, alebo hucula, zbožňujem tieto plemená, mám okrem kobýl mám aj shetlanda a dva hucule a sú skvelí, pracovať s mladými huculmi je číra radosť, lebo chápu v milisekunde a ak sú podporovaní v žiadúcom správaní a chválení, postavia sa aj na hlavu, ak ich o to požiadate.

Mojou filozofiou ale je, že moje kone nič nemusia, ale som rada, ak si vyberú, že budú chcieť. Preto ich ani nikdy neviažem, ak s nimi niečo robím.

Chcem, aby mali na výber a ak niečo nechcú a odídu, rozmýšľam, prečo sa to stalo a čo by sa dalo urobiť lepšie.

To sú podľa mňa preferencie daného človeka. Mne vadí, keď podomnou kôň ohlási každý kameň, ktorý sa predvčerom premiestnil(zároveň ale viem, že ho v tom podporujem aj svojou neistotou), ale viem o ľuďoch, ktorí sa z toho tešia a užívajú si to. Takýto človek si nikdy neužije menej temperamentného hucula a bude pre neho tupý a tvrdohlavý.

Fake môže byť, ale diskutovať tiež môžme :)

Až príliš často som sa stretla s tým, že "odporná, vychcaná mrcha, vhodná do salámu" po zmene majiteľa a/alebo prístupu bezpečne povozí aj mech zemiakov a plní želania skôr, než ich človek vysloví.

Baarbora - jj, je to o preferenciách a asi aj o tom, na čo chce človek koňa využívať, ak sa chcem hodiny kochať krajinou, tak si zaobstarám niečo, čo ma tou krajinou bezpečne a bez ujmy povozí a v cieli cesty nekľakne od vyčerpania, keď chcem skákať, tak niečo, čo má k tomu vlohy, ak chcem orať, tak si nekúpim plňasa a tak ďalej.

Ale to je tak iba v ideálnom svete, v skutočnosti si hocaký podomový komboj zaobstará nejakého vyslúžilca z dráhy, alebo nedaj bože toho arábka, šmarí na neho emerickú výstroj, zabodne šporne a davááj, Žilina...a tak podobne, veď to všetci poznáme, kôň buď rezignuje, alebo sa bude búriť a potom je to hneď vypatlaný plnokrvník, arab, blabla.

Rovnako ako si niekto splní sen, na veľkého si netrúfa, tak sa kúpi poník/hucul/hafling/iný prakôň, ktorý si po dvoch minútach preskenuje celú rodinu a má ich v paži, pokiaľ sa tak rozhodne a má takú povahu, prípadne neverí, že by z ľudských hláv a činov pre neho káplo niečo prospešného. Tak sa zariadi po svojom a hneď je tupý a tvrdohlavý.

Horsana napsal(a):
Fake môže byť, ale diskutovať tiež môžme :)

Až príliš často som sa stretla s tým, že "odporná, vychcaná mrcha, vhodná do salámu" po zmene majiteľa a/alebo prístupu bezpečne povozí aj mech zemiakov a plní želania skôr, než ich človek vysloví.

Jasný že je to hlavně o lidech.

Horsana napsal(a):
Jazdec nedobrovoľne vystúpil iba raz, bol to chlapec s Downovým syndrómom, ktorého vozila Shagya, chodil bez sedla a nejako sa zošmykol.
Keď zistila, že ho stratila, vrátila sa k nemu a začala do neho štuchať, bolo to krásne a myslím, že naplno prejavila svoj charakter.

V tom nebola žiadna submisivita, nácvik, alebo "hyn se ukáže", to bol proste neskutočný chrakter.

Boli to príjemné kone, charakterné, ale v teréne boli trochu sklamaním, svoje kone som to nikdy neučila a predsa vždy našli cestu domov, ak bolo treba, v tej dobe sme sa chodili túlať do ľudoprázdnych končín, značenie neexistovalo a to, že ma aj v úplnej tme bezpečne dopravili z absolútne neznámeho terénu domov som si vysoko cenila. A cením doteraz.
Zrejme by to pochopili aj arabky, ale mali nabitý tréningový program a boli pripravované do športu, tak som to nepovažovala za prioritu.

Pokud spadl jezdec z lotu a jen jeden, tak se ani nedivím, že koník neutekl. To, že se koník vrátil sám k jezdci je milé

Jinak já osobně nerada jezdím do liduprázdných a neznámých končin tak, abych se vracela za tmy nebo za šera, když nevím přesně kde jsem. Už jsem si v tomhle ohledu zažila svoje, abych raději vždycky aspoň zhruba věděla, kde jsem, jaké tam jsou cesty a překážky a jak se dostat domů nebo jak k sobě navést případnou pomoc, když se něco stalo. Navíc, od minulého roku, jedu-li s koněm sama, kůň má povinně gps lokátor pro případ, že by mě někde sundal a odběhl. Koně si taky učím na povel "domů pomalu", už jsem to s bývalým koněm i využila. Může nastat chvíle, kdy se sice po nějakém karambolu na koně jakž takž zvládnete vysoukat, ale nejste vůbec schopni ho řídit...

alfi pav napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale pokud se na vás hrne s úmyslem ublížit nějakých 7 metráků živé váhy, tak situaci rozhodně nikdy nebudu řešit nenásilnou cestou a koně zrubu, co se do něho vleze, dokud on ode mě sám neuteče. Nadřízený kůň ve stádě by to udělal taky a zrasoval by ho mnohem hůř, než to kdy dokážete vy.

Kůň si v rámci chování vůči vám nemůže vybírat, jestli bude hodný nebo si kousne či kopne. Musí poslouchat a respektovat fakt, že si na vás nesmí nic dovolit.

Pokud nejste schopni si tento respekt důslednou výchovou a bohužel i možným trestem v případě prohřešku z jeho strany získat, tak koně nevlastněte. Kůň nebude fungovat jako ťuťu ňuňu a nebude si lehat někam na lehátko, abyste mohli rozebírat jeho psychické problémy. Vocaď pocaď, útočit nesmí a nikdy.

Sorry, ale takové odpovědi mě dokážou vážně dožrat. Zjevně jste s podobným zvířetem nikdy neměla přímý kontakt a nikdy jste nebyla nucena to řešit během vteřiny.

Pro zadavatelku: jednoduché, nebát se, chodit do výběhu s dlouhým bičem/klackem/lopatou (abyste od něho mohla zachovat bezpečný odstup), jakmile po vás vystartuje darovat mu peklo v duchu pravidla 3+3: trest do 3 vteřin po prohřešku a totální peklo na zemi během 3 vteřin. Pak nechat být, pokud útočit přestane. Ideálně by od vás měl utéct ještě než ty 3 vteřiny skončí. A opakovat důsledně, dokud to na vás bude zkoušet. Při použití tohohle pravidla si kůň trest mimořádně dobře spojí s prohřeškem a povětšinou už to příště zkouší s menší vervou nebo vůbec případně vám stačí jen výrazně zvýšit hlas na upozornění.

Nebo vás příště rovnou zabije, sotva vás uvidí. Máte pravdu, někteří lidé by neměli koně vlastnit.

scylla napsal(a):
Nebo vás příště rovnou zabije, sotva vás uvidí. Máte pravdu, někteří lidé by neměli koně vlastnit.

Je vidět, že s koňmi máte značné zkušenosti .

Horsano - v pravé krkonošské vánici, na známé cestě jsem neviděla svou nataženou ruku před sebou. Huculice pode mnou pochopila a donesla mě domů ;-)

Přestože jsem měla tu čest s mnoha koňmi, vždy pro mě byli huculové ti praví a tak jsem si nakonec jednoho pořídila. Ale každému co jeho jest a je dobré že jsou koně i lidé různí

Horsano - v pravé krkonošské vánici, na známé cestě jsem neviděla svou nataženou ruku před sebou. Huculice pode mnou pochopila a donesla mě domů ;-)

Přestože jsem měla tu čest s mnoha koňmi, vždy pro mě byli huculové ti praví a tak jsem si nakonec jednoho pořídila. Ale každému co jeho jest a je dobré že jsou koně i lidé různí

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je vidět, že s koňmi máte značné zkušenosti .

Ano,45 let a hodně s těmi, kterých se ostatní bojí. Měla byste potkat opravdu agresivního koně, on by vám to vysvětlil názorně.

scylla napsal(a):
Nebo vás příště rovnou zabije, sotva vás uvidí. Máte pravdu, někteří lidé by neměli koně vlastnit.

Je veliký rozdíl, pokud na koně tlačíte a dostanete ho do situace, kdy nemá jinou možnost než se agresivně bránit a mezi tím, kdy pouze vy krátce a dostatečně rázně reagujete na jeho agresivní výpad směrem k vám, který vznikl z jeho vlastní vůle aniž byste ho vyprovokovala. V obou situacích se kůň bude chovat jinak a člověk by měl taky a zejména tu první situaci by člověk neměl nikdy dopustit.
I agresivní zvíře je schopné chápat základní prosté pravidla slušného chování ve vztahu kůň/člověk.
To byste ale s vašimi zkušenostmi měla vědět.

Přístup k takovému zvířeti musí být samozřejmě opatrnější a s vyloučením nezkušených lidí, ale ono se to stejně tak nějak přirozeně vyvrbí.

alfi pav napsal(a):
Je veliký rozdíl, pokud na koně tlačíte a dostanete ho do situace, kdy nemá jinou možnost než se agresivně bránit a mezi tím, kdy pouze vy krátce a dostatečně rázně reagujete na jeho agresivní výpad směrem k vám, který vznikl z jeho vlastní vůle aniž byste ho vyprovokovala. V obou situacích se kůň bude chovat jinak a člověk by měl taky a zejména tu první situaci by člověk neměl nikdy dopustit.
I agresivní zvíře je schopné chápat základní prosté pravidla slušného chování ve vztahu kůň/člověk.
To byste ale s vašimi zkušenostmi měla vědět.

Přístup k takovému zvířeti musí být samozřejmě opatrnější a s vyloučením nezkušených lidí, ale ono se to stejně tak nějak přirozeně vyvrbí.

S takovým koněm se trpělivě a důsledně pracuje, určitě se nečeká na jeho výpady vůči vám, které se řeší jeho mlácením. To za prvé. Za druhé - každý kůň reaguje podle své povahy a zkušeností, jsou koně, kteří bití ustoupí, jsou koně, kteří vás srovnají se zemí a víckrát se k nim nepřiblížíte, protože vám váš způsob zacházení vrátí. Mám s takovými koňmi nějaké zkušenosti a určitě bych neradila nikomu, aby koně začal mlátit tři minuty hlava nehlava. Protože on má kolem 5 metráků a tenhle boj nemůžete vyhrát. Proto je dobré používat hlavu a koně postupně vychovat, aby neměl důvod po vás jít. Tady se bavíme o kobyle s hříbětem, která odhání ostatní koně od žrádla, ne o nějakém divokém mustangovi.Takže je asi na místě kobylu nehonit a nebít, ale jejímu chováni předejít a vybudovat si u ní důvěru. Ono to hříbě není blbé a vidí, jak lidi jednají s mámou a jak se máma před nimi musí bránit a co myslíte, že se tím to hříbě naučí? Chce to používat hlavu.

Navíc - zadavatelka má kobylu, kterou nechala zapustit, kobyla se u ní ohřebila. Jaké vztahy za tu dobu spolu navázaly s tou kobylou, když jí tak moc nevěří? Proč není dostatečně krmená?

Ano, i zvíře je schopné chápat pravidla slušného chování kůň, člověk, o to víc by je měl chápat i člověk a chovat se k tomu koni slušně.

Já se přikláním k tomu, že zadavatelka se někam přichomýtla ke koním.Aniž by věděla základy etologie a bez jakékoli zkušenosti.
Pro ní je, podle mého názoru momentálně nejlepší rada, dát koním víc sena.A pokud možno kobylu s hříbětem nikam neodhánět.Protože zadavatelka by přitom mohla dojít k úhoně, i když bude ozbrojena
Chce li si ona s kobylou cokoli nacvičovat, rozhodně by to nemělo být při rovnání stádové hierarchie a navolno

Když i já amatér se nakonec domluvim s tim našim prdlým hřebcem, tak tohle zvládnete taky.Taky vyhrožoval zmetek a teď už docela v poho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když i já amatér se nakonec domluvim s tim našim prdlým hřebcem, tak tohle zvládnete taky.Taky vyhrožoval zmetek a teď už docela v poho.

Pokud si nedá poradit a kobyla nebude dostatečně krmená, ne neporadí.
Kobyla s hříbětem uvažuje jinak, než bez hříběte.

Nakrmení je snad samozřejmostí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nakrmení je snad samozřejmostí.

Jak vidíte, není.

Horsana napsal(a):
Pracovala som pri araboch,4 plnokrvné, jedna shagya a boli to extrémne vyrovnané, niekedy až trochu nahlúple kone (nevedeli nájsť cestu somov, do vtedy som to považovala za samozrejmosť u každého koňa), ale veľmi chrakterné.

Na 4-5 ročných kobylách sme chodievali do terénu na ohlávkach a bez sediel, shagya bola ten najpoctivejší pracant, ktorého som pod zadkom zažila, tá do spolupráce s človekom dávala všetko.

Ja som chodila iba do terénu, pod trénerom s nimi vtedy prijazďovala 12 ročná dievčina a tie kone šlapali, skákali, dokonca aj súťažne ako hodinky.

V živote ani jedna z kobýl nevyhodila, nespanikárila, nezastala a nečumela.

Nikto si nemusela nič vyříkávat, tam bol ojasné, že sme parťáci, chodili sme veľa aj na ruke, pásť, objavovať nové terény, nebolo čo riešiť a nejaké konflikty už vôbec nie.

Dominancia nie je vlastnoť, je to vzťah medzi dvoma bytosťami, ktorý sa z niečoho vyvinie.

Ta dominance, to je úplná klasika. Nevymýtitelný mýtus:D
Dominance/submisivita není vlastnost, popisuje vztah dvou konkrétních jedinců a vždy má nějaký kontext, tzn. v jiném kontextu tento vztah může být jiný. Obvykle jde, a i v popisovaném případě to tak bude, o kontrolu zdrojů. Čím jsou zdroje cennější a omezenější, tím agresivnější může být jejich kontrola.
Člověk není pro koně konkurent v boji o zdroje, spíše sám obvykle bývá chápán jako zdroj (potravy) a proto se ve vztahu koně vůči člověku nedá hovořit o dominanci.
To by ten kůň musel být opravdu seriózní asociál, aby se o ní hovořit dalo.
Veškeré koňské "přečiny" vůči člověku připisované dominanci jsou naučené chování, které bylo v minulosti úspěšné (přineslo koni něco, co chtěl).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nakrmení je snad samozřejmostí.

Jak kde

scylla napsal(a):
Ano,45 let a hodně s těmi, kterých se ostatní bojí. Měla byste potkat opravdu agresivního koně, on by vám to vysvětlil názorně.

Moje chyba, omlouvám se za nevhodnou poznámku, nepochopila jsem vaši první reakci.
Skutečně agresivních koní je, myslím, málo, neměla jsem naštěstí "to štěstí".
Diskuze se ubírá ve směru, kam mé obzory nedosahují, můj "nejagresivnější" kůň byla stokilová ponička, která kopala, kousala, stavěla se na zadní i vyhazovala, ale pochopila rychle a bez násilí a je z ní fajn kůň..Ale dokážu pochopit i opodstatnění rychlého razantního zásahu (Alfi Pav píše třívteřinového) v případě bezprostředního ohrožování člověka koněm ( neberu to v souvislosti s dotazem zadavatelky).

Ohledně té dominance. Mám tu tři shagya araby. Dva valachy a hřebce. Valaši se automaticky podřídí všem okolo, hřebec stále každého testuje, zda je ho "hoden".Pro mě jsou tak automaticky tito valaši zařazeni jako jedinci submisivní a hřebec dominantní, moc nad tím ale nepřemýšlím .

Pre mňa je agresívny kôň taký, ktorý zaútočí bez príčiny na človeka.

No, tak sa zastavme - naozaj bez príčiny ? Ak bol trebárs niekde u nejakého debila mlátený vidlami a ja vezmem vidly do ruky a kôň po mne skočí a ja ho do troch sekúnd sčapem, čo tým dosiahnem ?

Akurát sa mu chudákovi potvrdí, že človek s vidlami v ruke je proste hrozba a dovidenia.

Ale o tom by sa dali písať traktáty...njn.

Horsana napsal(a):
Pre mňa je agresívny kôň taký, ktorý zaútočí bez príčiny na človeka.

No, tak sa zastavme - naozaj bez príčiny ? Ak bol trebárs niekde u nejakého debila mlátený vidlami a ja vezmem vidly do ruky a kôň po mne skočí a ja ho do troch sekúnd sčapem, čo tým dosiahnem ?

Akurát sa mu chudákovi potvrdí, že človek s vidlami v ruke je proste hrozba a dovidenia.

Ale o tom by sa dali písať traktáty...njn.

Vidím to tak, že si tím můžete zachránit zdraví nebo život. Bez příčiny znamená většinou nečekaně. (Není to případ zadavatelky diskuze, tam je s čím pracovat).Tak bych se především snažila chránit sama sebe a pak teprve myslela na koně.
Ale jsem už jen v teoretické rovině, tak tu nebudu dál tapetovat .

Čím si môžem zachrániť život ?

Bez príčiny a nečakane sú dve úplne rozdielne veci.

Horsano, to sice jsou, ale bohužel pokud je úplná minulost koně neznámá, tak to někdy splyne, tedy pro "uživatele", tedy osobo která s ekolem koně pohybuje... věřím, že pak je prioritou bránit svoje zdraví, a až pak psychologický rozbor... :(
Např. když o koni sice víte, že s ním bylo špatně zacházeno, ale nevíte přesně jestli ho bili, čím, apod... Já vím, že s týranými koňmi máte asi větší zkušenosti než většina z nás tady, takže myslím že víte kam mířím.

Aspoň já si to představuji tak, že např. víte že máte koně který má špatné zlušenosti s lidmi a má důvod se jich bát a bránit se - vezmete vidle do ruky a ono kupidivu dobrý, vezmete lopatu a ono kupodivu dobrý... pak nic netuše projdete kolem něj s bičíkem se kterým jdete jezdit na jiném koni, a on po vás vyjede protože býval byt právě bičem, ne vidlema, ne lopatou...

Omlouvám se za překlepy.

Býval "byt" bičem... no fuj... fakt se omlouvám... dnes byl dlouhý den.

farfar napsal(a):
Horsano, to sice jsou, ale bohužel pokud je úplná minulost koně neznámá, tak to někdy splyne, tedy pro "uživatele", tedy osobo která s ekolem koně pohybuje... věřím, že pak je prioritou bránit svoje zdraví, a až pak psychologický rozbor... :(
Např. když o koni sice víte, že s ním bylo špatně zacházeno, ale nevíte přesně jestli ho bili, čím, apod... Já vím, že s týranými koňmi máte asi větší zkušenosti než většina z nás tady, takže myslím že víte kam mířím.

Aspoň já si to představuji tak, že např. víte že máte koně který má špatné zlušenosti s lidmi a má důvod se jich bát a bránit se - vezmete vidle do ruky a ono kupidivu dobrý, vezmete lopatu a ono kupodivu dobrý... pak nic netuše projdete kolem něj s bičíkem se kterým jdete jezdit na jiném koni, a on po vás vyjede protože býval byt právě bičem, ne vidlema, ne lopatou...

Ano, ale to jsou dvě různé věci:
Zastavit útok a zachránit si život - ano, to je v dané situaci nutné a na místě.
Potrestat koně - tzn. nastoupit na něho s nějakým "pravidlem tří vteřin" a jít mu za ten útok jakkoliv naložit - ne, to smysl nemá. Jen to koně upevní v tom, že je opravdu potřeba se bránit.

Se strachovou agresí se dá pracovat, když o ní člověk ví, ale rozhodně ne trestáním. Ten kůň si v danou chvíli taky myslí, že si zachraňuje život.

No ak by sa to stalo prvý krát a bolo by to nečakané, nemyslím, že by som mala čas reagovať do 3 sekúnd. Možno len nejako utiecť z uzatvoreného priestoru, neviem, ešteže tie kone sú k ľuďom tak láskavé, lebo keby chceli, urobia z človeka krvavé cáry...


Ale on kôň väčšinou jasne signalizuje, čoho sa bojí, čo mu vadí, atď., len si to človek nevšimne, alebo proste si tie náznaky, nervozitu, nesústredenosť spojí s niečím iným a vyvodí zlé závery a celý bludný kruh vzájomného nedorozumenia sa uzavrie. To sa stáva a nie každý deň ide človek za koňmi s čistou hlavou, to je ešte horšie, snažím sa svoje dumy a stresy nechávať vždy za bráničkou.

Ak by po mne kôň na prvý pohľad nečakane skočil, teda kôň môj, alebo mne zverený do opatery, celú situáciu by som dôkladne rozanalyzovala a určite aj prebrala s inými ľuďmi, ktorí majú nadhľad a emočný odstup.

K nejakým cudzím koňom, po ktorých ma nič nie je a viem, že sú zlé neleziem, ani k tomu nemám veľmi príležitosť a s pacientami pracujeme za mrkvičku, a/alebo v sedácii, tiež si vážime svoj život a zdravie.

Horsana napsal(a):
Pre mňa je agresívny kôň taký, ktorý zaútočí bez príčiny na človeka.

No, tak sa zastavme - naozaj bez príčiny ? Ak bol trebárs niekde u nejakého debila mlátený vidlami a ja vezmem vidly do ruky a kôň po mne skočí a ja ho do troch sekúnd sčapem, čo tým dosiahnem ?

Akurát sa mu chudákovi potvrdí, že človek s vidlami v ruke je proste hrozba a dovidenia.

Ale o tom by sa dali písať traktáty...njn.

Po 89 jsem jezdila valacha, kerého vraceli v restituci majiteli. Ten kůň byl opravdu hodně nebezpečný v okamžiku kdy někdo otvíral dveře od boxu, tak startoval po člověku - zubama, nohama, celým tělem. Nedokážu si představit jak bych k němu dokázala vlézt, kdybych nevstupovala s bičem v ruce nebyla připravená okamžitě utéci nebo ho okamžitě praštit - byl by schopen mě zabít. Seno se mu házelo přes hrazení - tři týdny k němu do boxu nikdo nevlezl.
Známý mi tenktrát volal, protože jsem byla jediný člověk v jeho okolí, který něco málo o koních věděl a řekl mi jen, že mu z jzd vrátili nějaké koně a že jeden je dost zlý a že se ho bojí. Byl to kluk z paneláku, o zvířatech nic nevěděl a já předpokládala, že tenhle kůň bude asi tak zlý, jako nejzlejší kůň v oddíle - ale i ten nejhorší, kterého jsem znala, byl proti tomuhle slabý odvárek.
Když jsem do boxu vlezla poprvé (a to jsem si myslela, že jdu opatrně - asi jako k tomu kousavému oddílovému), tak se mi zakousl do paže a vláčel mě po boxe - myslela jsem si, že mě zabije. Měla jsem štěsít, že jsem se udržela na nohách. Pustil mě až když jsem ho začala bít pěstmi po hlavě.
Metodou pokus-omyl jsem zjistila, že kůň útočí vždycky, když někdo stojí mezi dveřmi do boxu a když zvednu ruku nad úroveň ramen (třeba, když jsem ho chtěla pohladit). První měsíce jsem k němu chodila jen s bičem v ruce a několikrát jsem ho uhodila - na okřiknutí vůbec nereagoval, na plácnutí rukou protiútokem. Zjistila jsem, že když má na hlavě uzdečku, tak se mění v normálního koně - ale těch pár prvních minut, než se mi k němu podařilo dostat a uzdečku nasadit jsem byla vždycky připravená ho zbít, jakmile udělá nevyžádaný pohyb hlavou nebo hrábne nohou směrek ke mě.
Těma vidlema jste mi připomněla, že jsem se o pár let později dozvěděla, že zrovna tenhle kůň byl hodně tvrdě v boxe mlácen lopatou, vidlemi, násadou, bičem, vším, co se vyskytovalo - údajně když se v jzd dozvěděli, že ho budou muset v restituci vrátit, tak to chtěli novému majiteli osladit - já dodnes nemůžu uvěřit, že někdo může být tak zlý k nevinnému zvířeti, ale jak takový kůň vypadá po půl roce takového zacházení jsem zažila - a ani při nejlepší vůli bych k němu první měsíc dobrovolně nevlezla bez biče, i když se vlastně se jen bránil - je jedno, jestli mě takový kůň zraní v sebeobraně, nebo z agresivity.
Dnes se spíš potkávám s koňmi, kteří jsou vychováváni jako My little pony a paničky se později podivují, proč je jejich vlastní kůň neposlouchá a chce šéfovat - ale pořád je lepší kůň rozmazlený dobrotou majitele... i o tom by se dali psát traktáty...

Dsj - to je strašné :(

No ale povedzme, že si sa snažila aspoň zistiť, že čo tú jeho reakciu spúšťa, nevysvetlila si si to tak, že je to dominantný hajzel a že mu musíš ukázať, kto je tu pánom (aspoň ja som to tak pochopila)

A áno, presne, jednou zo známok toho, že bol kôň bitý je reakcia na to dvihnutie ruky, reakcia na to, keď sa len ozve zvuk náradia, ktorým niekto manipuluje, reakcia už len na vstup človeka do boxu, reakcia na to, že po chodbičke prejde chlap v podobných montérkach, keď sa ide kŕmiť (poznala som špecialistu, ktorý odúčal vyhadzovať koňa jadro zo žľabu tak, že ho plechovým vedierkom trieskal po hlave, kôň útočil na osoby s vedrom v ruke, debila sme náhodou načapali, bol to ošetrovateľ, ono často ošetrovatelia v čase neprítomnosti majiteľov dokážu páchať nepredstaviteľné veci, skutočne nepredstaviteľné a vy môžte pátrať, čo je s koňom...).

Horsana napsal(a):
Dsj - to je strašné :(

No ale povedzme, že si sa snažila aspoň zistiť, že čo tú jeho reakciu spúšťa, nevysvetlila si si to tak, že je to dominantný hajzel a že mu musíš ukázať, kto je tu pánom (aspoň ja som to tak pochopila)

A áno, presne, jednou zo známok toho, že bol kôň bitý je reakcia na to dvihnutie ruky, reakcia na to, keď sa len ozve zvuk náradia, ktorým niekto manipuluje, reakcia už len na vstup človeka do boxu, reakcia na to, že po chodbičke prejde chlap v podobných montérkach, keď sa ide kŕmiť (poznala som špecialistu, ktorý odúčal vyhadzovať koňa jadro zo žľabu tak, že ho plechovým vedierkom trieskal po hlave, kôň útočil na osoby s vedrom v ruke, debila sme náhodou načapali, bol to ošetrovateľ, ono často ošetrovatelia v čase neprítomnosti majiteľov dokážu páchať nepredstaviteľné veci, skutočne nepredstaviteľné a vy môžte pátrať, čo je s koňom...).

Máte pravdu, s těmi ošetřovateli. Už jen to, že se ošetřovatel koní bojí, je problém.
Každým rokem ukončí školu či učiliště, zaměřené na chov koní, několik stovek žáků.
Je pak smutné, a pro koně škodlivé, když si zaměstnavatel vybere nesprávně.

Horsana napsal(a):
Dsj - to je strašné :(

No ale povedzme, že si sa snažila aspoň zistiť, že čo tú jeho reakciu spúšťa, nevysvetlila si si to tak, že je to dominantný hajzel a že mu musíš ukázať, kto je tu pánom (aspoň ja som to tak pochopila)

A áno, presne, jednou zo známok toho, že bol kôň bitý je reakcia na to dvihnutie ruky, reakcia na to, keď sa len ozve zvuk náradia, ktorým niekto manipuluje, reakcia už len na vstup človeka do boxu, reakcia na to, že po chodbičke prejde chlap v podobných montérkach, keď sa ide kŕmiť (poznala som špecialistu, ktorý odúčal vyhadzovať koňa jadro zo žľabu tak, že ho plechovým vedierkom trieskal po hlave, kôň útočil na osoby s vedrom v ruke, debila sme náhodou načapali, bol to ošetrovateľ, ono často ošetrovatelia v čase neprítomnosti majiteľov dokážu páchať nepredstaviteľné veci, skutočne nepredstaviteľné a vy môžte pátrať, čo je s koňom...).

... vždycky něco tu reakci spouští... může to být nedůslednost ve výchově, ale i přehnané reakce... Jak to člověk zpracuje a vyloží je jen na něm - jak se říká: vodu vnímám vodou, slunce sluncem, koně koněm (... kdo rád plave v řece, bude jí vnímat a rozumět jinak, než kdo se v ní topil...apod.).