Dobrý den :) jezdím 15 lezou klisnu haflinga která je strašně dopředná. V kroku to ještě jde to si jemně pohrávám s otěžemi i v klusu, když pak ale nacvalam a přejdu zase do klusu kobyla dá hlavu nahoru, jde strašně dopředu a pere se semnou. když přejdu do kroku snaží se vytáhnout otěže a klusat. Ve cvalu na kruhu umí chodit taky pomalu a uvolněně ale jak kdy.
Když pak ale skačeme klidně i jen malé křižky kobyla se strašně rozjíždí, Trenerka mi poradila ať na menší skoky jezdím v pracovním klusu a to jde pak v pohodě ale když chci jet třeba tři skoky různé rozmístěné po jízdárně jede jak blázen a nejde zastavit... má stihlové udidlo a nechci jí dávat jiné :/.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zapracovala bych na proježděnosti, víc si koně zpozorněla na sedové pomůcky. Ono já se vůbec nebráním práci ruky, ale musí být velmi jemná a teprv návazná na práci sedových pomůcek / řeč celého těla jezdce.
Při práci bych dělala hodně přechodů. Pokud je v dobrém zdrav.stavu, zařazovala bych často práci na kruhu na přechodech, byla v tom důsledná a za dobrý přechod hodně chválila a třeba dala na chvíli pohov. Alfa a omega je mít dobře podsazenou pánev, sedět na celém zadku, mít pocit, že mám svoje tělo před sebou (břicho dopředu), rovná záda minimálně v kolmici se zemí, spíš klidně víc zakloněná... těžko se to vysvětluje takhle bez souvislostí - těžko říct, jak tam normálně sedíte... každopádně cpát lopatky k sobě, vytažené tělo "za Sluncem" (nesrážet se v kříži), sedět "na kostrči = co největší plochou zadku", v sedle co nejhlouběji, co nejdelší nohy (nezáleží až tak na délce třmenů, ale na tom, jak hluboko v daném sedle sedítě), tím si zajistíte dobrou rovnováhu.
Pak bych řešila taky ruce - aby byly koni příjemné - v kontaktu, ale nezávislé na sedu, klidné, aby koně nerušily a nebolely. Ona se může bránit úplkem právě těm rukám nebo neklidnému sedu. Po doskoku je potřeba se ihned usadit zpátky do sedla a s klidným dýcháním se soustředit na další skok. Ne řešit, jestli poběží nebo nepoběží. Ale stejně bych skákala až když bych měla zmáknuto, že se nikam nebude utrhávat a letět.
Pokud to není typ "závodního" koně, který to má v krvi a letí, protože se na skákání děsně těší (i takoví jsou!), což předpokládám, že hafla fakt není, pak bych opravdu ostřejší udidlo neřešila a přemýšlela jak si jí přijezdit, aby to fungovalo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

PS: Smutný, že jediné, co trenérka umí poradit, je, že máš najíždět z klusu. To je na parkuru při závodech krapet nešikovné řešení... navíc... kolik do výšky skočí takový hafling z klusu a jak ho to namáhá, vs. kolik a v jakém komfortu bude skákat při pravidelném, podsazeném a koordinovaném cvalu?
Loolipoop

XXX.XXX.42.151
Drezurní práce nejlépe pod dohledem drezurního trenéra a k tomu nechat koně zkontrolovat fyzio, zkontrolovat jestli sedí sedlo a ostatní vybavení, případně nechat udělat i zuby.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Zapracovala bych na proježděnosti, víc si koně zpozorněla na sedové pomůcky. Ono já se vůbec nebráním práci ruky, ale musí být velmi jemná a teprv návazná na práci sedových pomůcek / řeč celého těla jezdce.
Při práci bych dělala hodně přechodů. Pokud je v dobrém zdrav.stavu, zařazovala bych často práci na kruhu na přechodech, byla v tom důsledná a za dobrý přechod hodně chválila a třeba dala na chvíli pohov. Alfa a omega je mít dobře podsazenou pánev, sedět na celém zadku, mít pocit, že mám svoje tělo před sebou (břicho dopředu), rovná záda minimálně v kolmici se zemí, spíš klidně víc zakloněná... těžko se to vysvětluje takhle bez souvislostí - těžko říct, jak tam normálně sedíte... každopádně cpát lopatky k sobě, vytažené tělo "za Sluncem" (nesrážet se v kříži), sedět "na kostrči = co největší plochou zadku", v sedle co nejhlouběji, co nejdelší nohy (nezáleží až tak na délce třmenů, ale na tom, jak hluboko v daném sedle sedítě), tím si zajistíte dobrou rovnováhu.
Pak bych řešila taky ruce - aby byly koni příjemné - v kontaktu, ale nezávislé na sedu, klidné, aby koně nerušily a nebolely. Ona se může bránit úplkem právě těm rukám nebo neklidnému sedu. Po doskoku je potřeba se ihned usadit zpátky do sedla a s klidným dýcháním se soustředit na další skok. Ne řešit, jestli poběží nebo nepoběží. Ale stejně bych skákala až když bych měla zmáknuto, že se nikam nebude utrhávat a letět.
Pokud to není typ "závodního" koně, který to má v krvi a letí, protože se na skákání děsně těší (i takoví jsou!), což předpokládám, že hafla fakt není, pak bych opravdu ostřejší udidlo neřešila a přemýšlela jak si jí přijezdit, aby to fungovalo.
Moc děkuju, a zapracuji na tom :) a ano ona je ten typ kterou to baví a letí na ty skoky fakt dopředu.