lower

XXX.XXX.2.56
Https://www.youtube.com/watch?v=5owLULPkeAU
ja vzdy sve kone ucim ze maji umet stat v klidu pri nasedani, tohle je dost nebezpecne
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nejsem v tom zběhlá, ale přesně takhle vypadají "pony games" - to je velmi adrenalinová zábava pro děti i diváky. Je to souvislý systém práce s dětmi a jejich poníky - vše promyšleno, včetně pedagogické posloupnosti výchovy a výuky... v ČR teprve v plenkách...
V těchhle disciplínách na nasedání nepoužívají třmeny, protože naskakují na koně v plném cvalu
Pokud vím, tak v klasickém pony sportu jsou povinné ochranné vesty. A v této disciplíně, která se pády jen hemží a jezdci mohou být pošlapáni i cizími koňmi, vesty nejsou? Asi by se s nimi špatně naskakovalo na cválajícího koně, chápu. Ale je to hrozně nebezpečné pro ta děcka a bezohledné i vůči koním. Celé je to takové primitivní, barbarské. Taky jsem si nijak podívanou neužila .
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nojo, vždyť už v tom názvu je, že se jedná o sestřih nepovedeného.
Pony games do profíků:
https://www.youtube.com/watch?v=BPinweHlfWs
Mě se třeba nelíbí disciplína POLO, protože je v ní kůň využíván jako sportovní náčiní bez zohledňování zvířecích potřeb.
U pony games se právě dbá (v pravidelech vysloveně uvedeno a žádáno) na to, aby děti zacházely se svými poníky slušně. Poníci soutěží ve skupině, ve které se znají, běhají "ke svojí" skupině koní v jedné linii právě proto, aby se nestřetli s jiným koněm na dráze...
Jistě, kdo o něčem nic extra neví, je snadné odsoudit...
Věřím, že každý typ sportu si najde svoje odpůrce i zastánce.
Pony games nedělám, ale nahlídla jsem mu pod pokličku a věřím, že když se to dělá správně, může to být zábava jak pro děti, tak pro zvířata - tak, jak jsem to zpočátku napsala.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jo, jinak bych ráda dodala, že ti koně normálně chodí na jízdárnu a jsou běžně ovladatelní. Pokud si ráčíte všimnout, tak krom nějakého točení kolem tyček jsou ti koně často ježděni sedem a mají volné otěže.(Nevím, jak v tom konkrétním videu, už jsem jich viděla mraky ) Mají naučené pohyby, vědí, kdy se jede slalom, nebo kdy mají metelit rovně... pokud jsou správně vedené ty soutěže a vůbec výcvik dětí i poní, tak se nestávají žádné hrůzy. Navíc se dbá na to, aby měly děti adekvátně vysokého poníka ke své konstituci právě proto, aby se mu s ním lépe pracovalo, naskakovalo, atp.
Jenom taková vsuvka. Nedávno mi místo klasické jízdárny trenérka vymyslela na hodině něco podobného jako pony games, akorát jsme zůstávali v sedle a bylo to jen tak pro srandu a musím říct, že tolik legrace jsem si na jízdárně dlouho neužila a řekla bych, že to bavilo i koně. Kobyla, na které jsem jela, vyloženě čekala na každý pokyn. Na to, že je to němec s drezurním původem, se do slalomu a přemísťování kelímků vrhala neuvěřitelně ochotně a nebýt mé nešikovnosti, tak to klidně vystřihne ve cvalu
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kapička: dobrý! Mě takovýhle věci taky baví. Každoročně se vedle ve vsi pořádaly srandazávody, kde právě jedna z disciplín byla zručnostní soutěž ve smyslu: vzít odněkud něco, umístit někam, přejít plachtu, přetraverzovat kavaletu, zastavit na konkrétním místě, přeskočit křížek a rychle do cíle... ani byste nevěřili, že z třeba 15 přihlášených dokázali přejít podélně ustupováním na holeň kavaletu jen asi 3 jezdci... někteří koně nesnesou ani když jezdec "něco nese" ze sedla... je to zajímavé, na co všechno lidi zapomínají. Přitom zvyknout koně, že může být "nahoře" i něco víc než jen jezdec a maximálně bičík, je myslím dost důležité. Chci se svléknout, obléknout (za chodu), můžu si přehodit bundu před sedlo, mít na sobě něco vlajícího... a nebo taky chtít po něm, aby ustoupil, abych třeba mohla otevřít a zavřít bránu ze sedla, aniž bych musela ničit sedlo neustálým nasedáním a sesedáním... je toho milion, co by mohlo být součástí výcviku i rekre koně... jsou to často věci praktické a pro koně osvěžení běžného "drilu"...
A je to dobrý trénink i pro jezdce, aby si ověřil, jak moc umí ovládat koně sedem. Když v jedné ruce drží otěže, tušírku a v druhé třeba kelímek a má tak kroužit po jízdárně i jinak než rovně a ještě u toho měnit chody, tak nic jiného než sed použít nejde. A v zápalu hry si ještě lidi jako já, kteří mají problém s tím, že když se moc snaží, tak jde všechno špatně, neuvědomí, že se mají snažit, a najednou to jde všechno podvědomě. Sice nějaké spuštěné koleno, prošláplá pata a podobně jde trošku stranou, ale jako zpestření klasického pravidelného jízdárenského tréninku v jezdecké škole mi tyhle hry přijdou skvělé.
Konkrétní video neposoudím, přijde mi, že je to už nějaká vrcholná úroveň. Co mě fascinuje, tak to je to, jak jsou si pony jistí na nohách a s přehledem tak krouží podle mě nemožně malé oblouky.
Každý rok se zúčastňuji Křtin hříbat, kde jezdím v partě 12 lidí a koní různé po jízdárně, míjení, zastavování proti sobě, kruhy, čtveřice - prostě něco na způsob kanadské jízdní (ale hobby verze ;-) a to vše v pravé ruce s vlajkou a v levé s otěžemi. Na koních, kteří celý rok chodí pod klienty nebo se plácají po pastvinách. A jde to, i s hudbou a před publikem. A legrace si taky užijeme všichni.
Děti mají můj obdiv, jakožto starší ročník si o vyskočení na koně, natož ve cvalu už můžu nechat jenom zdát ;-).
Jo jo, taky přidám fotku z výkonnostních zkoušek hřebce, na plemeníka, kdy mě komisařka požádala ať jí podržím deštník, pršelo a to dost, tak jsem na ní zírala, zkouška se dělá v němčině, do toho stres, tak si říkám, rozuměla jsem dobře?nebo jsem blázen? a když mi ho dala, tak ať s ním jedu a to se jezdí ve skupině koní a hodnotí se charakter hřebce, takže kůň přede mnou a já otěže v jedný v druhý deštník do kterýho bubnovalo, hřebec ani nemrknula je plemeník, samozřejmě nejen kvůli tomu
).
Uživatel s deaktivovaným účtem

no tak to byla zkouška na druhou! Velká gratulace, že jste to zvládli.
Jsou prima, tyhle výzvy...
Třeba mě udělala obrovskou radost kobyla, která je děsnej bojínek, ale protože jsem všechny klidné koně prodala a nebylo kdo by dělal sv.Martina, tak jsem holt vytáhla jí, že uvidím, co to udělá... organizátoři si vymysleli, že bych se měla jen mihnout po okraji lesa, nesouc zapálenou pochodeň (po kamenné cestě). Nebylo jak moc nacvičovat, tak jsem čekala, co bude a podle toho buď jela s ohněm nebo bez.
Takže jsem vedle koby zapálila pochodeň a čekala, co na to řekne. Loupala okem, ale nebláznila, takže jsme pochválili a postoupili k dalšímu kroku. Červený přehoz přes záda. Mno... nasedla jsem a nic extra na to neříkala, takže dobrý... v klusu bude vlát... budeme řešit, až to bude aktuální A teď zapálenou pochodeň do ruky, co nejdál od těla koně... chěla od ní utéct, ale pochodeň jela s ní, ale jezdec říkal, že to nevadí... tak snad dobrý...
Odjeli jsme požadovanou "úlohu". Svým krásným vznosným klusem se prohnala pár desítek metrů kolem pár desítek diváků, přehoz za námi vlál, louče plápolala... vůbec jsem nemohla uvěřit, že to zvládla!
Překvapivě se její bojácnost stupňuje a vůbec nevím, čím to je. Čím lepší má kondičku, tím je protivnější a ven už se mi pomalu ani jezdit nechce, protože to je fakt dřina a ne svezení. Je to škoda. Snaží se věřit, bez nátlaku nakonec přijde ke všemu, ale pořád si všechno nadmíru osahává a mě to brzdí v rychlejším posunu vpřed..a taky už často štve Neprchá, ale uskakuje, uhýbá. A to při čemkoli. Rozrytí od prasat, kroužek modré poměnky v zelené trávě, jakýkoli nepřírodní předmět. Teď vymyslela na jízdárně, že je odloupnutý kus pískového rantlu kolem pražců lemujících jízdárnu, takže je narušena souvislá linie "dřevo / písek"... jsou dny, kdy na tom pomalu nejde jezdit Oves nedostává, je víc než půlden ve výběhu se stádem, nevím, co víc by měla chtít... stěhovala jsem se kvůli ní do jiného ustájka, aby byla víc venku, ale změna pod sedlem vlastně žádná. Jen já už nemám výčitky, že je zavřená v boxe třičtvrtě dne. Ale čekala jsem víc...
Pro Hippie: jo ono je to strašně těžký a úplně tě chápu, měla jsem tu v tréninku kobylu, černé cosi, zhuštěná tma, do vytrvalosti, majitelé platili ustájko, závody, takže na jednu stranu super, jenže přesně venku to byl skoro nejezditelný kůň a čím měla větší kondičku, tím to bylo horší, i když chodila stejné trasy, jiné trasy, s koněm, bez koní, bylo to fuk, nejhorší byli motýli a útočící šneci co skákali po pařezech, ne vážně, občas už sem ani nevěděla proč, přitom na závodech to bylo celkem svezení,80km odcválala ani nemrkla, jenže než jsme na ty závody natrénovali byl to děs venku, navíc ona uměla 300 z místa když se lekla, takže i když toho nejsem zastáncem a hřebce jezdím i na závodech na jednou lomeném plastovém stihle, tak kočena dostala páku, neby když na jaře rozbalili ohradníky na krávy, ty tyčenky s těma provázečkama co nejsou vůbec vidět, měla jsem strach nejen o ní, ale pak už i o sebe, takže jezdila úplně na volno, ale ta brzda tam prostě byla...navíc špatně cestovala, jako nastoupila, to je věc poslušnosti, nakonec do vleku vklusávala, jenže pak se začla klepat, potit a na závody přijela už vyřízená, takže jsem letos řekla dost, neviděla jsem žádný postup, nebo prostě strašně malý neadekvátní mé snaze a už ji letos nezačla trénovat a pošupajdí k majitelům domu na pastvinu, jako má výkonnost "S", takže by se dala přinejhorším připustit...zdravá je, ale majitelé na ní jezdit nebudou, prodávat už vůbec.
Takže si zase dělám radost svýma fjordíka, sice na závodech nikoho neohromí, ale tréninky jsou s nima fajn, všichni co jsem trénovala taky měli výkonnost "S"+mezinárdní účasti, jezdila jsem s nima i Mistráky...do vleku chodí, cestují parádně, že když vyjedu na závody, kůň se ve vleku i prospí, vystoupí, protáhne, zívne a jde se na věcprostě čím je člověk starší, začne ty věci přehodnocovat a najednou už nepotřebuje krotit nějaké bestie, ale UŽÍVAT SI TO...aspoň u mě se to letos nějak zlomilo...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vattu: Díky za pochopení... ono to snad tak strašný nebude, ale prostě... je to skvělej kůň, snadno ovladatelnej, ale venku jsem musela nasadit průvlečky (jsou volné a jsem ráda, když je nemusím používat, ale občas se hoděj..). Ona naštěstí "jen" uskakuje s takovým tím vyklopeným uchem a natočenou sníženou hlavou dolů k bubákovi. Nestartuje, neběhá, nevyhazuje. Snad nezačne. Prostě fakt vypadá, že se bojí. Ale jsou to věci, ze kterých člověku zůstává rozum stát... Jsem z toho smutná, protože jsem jí pořizovala, abych si udělala radost a třeba se zase vrátila na kolbiště, ale tohle mi bere chuť něco dál vymýšlet... mám na ní zájemce, tak vím, že by byl první na řadě a byla by v těch nejprofesionálnějších rukách, které znám... tak to mě uklidňuje.
Na přelomu 06/07 mám jet na 3denní závody - aby si to nejdřív mohla okoukat, zvyknout si na prostředí...tak pak bude asi ta chvíle se rozhodovat, jestli to má smysl se ještě trápit. Pokud to vyjde, odjela by na ní jeden den i trenérka a pak by se vidělo, co dál. Tak snad nám zdraví a počasí bude přát, aby se to zrealizovalo. Zatím jsem na vahách - dělá krásné pokroky, z nítěnky je mohutný kůň, je jemná, poslušná, snaží se... ale to ALE... achjo.
Právě jsem taky min.rok udělala kroky k tomu si ten čas s koňmi užívat, když už ho nemůže být tolik, jako bývalo bez rodiny... a tohle mi zas nějak zamíchalo kartami
Hhippie: Zdravím vás a také se hlásím do klubu . Mám valacha, který přesně odpovídá popisu vaší kobyly. Je to oficiálně ČT, ale skoro všechny předky má německé, je to taková směs německých plemen (otec holštýn, matka po westfálském hřebci z matky po hannoverákovi).
Valach je jediný potomek mé kobyly, kterou jsem měla od hříběte, sama si ji obsedala a která zemřela v pouhých 15-ti letech na koliku. Valach mi ji nahradil (byl matce i hodně podobný) a chtěla jsem si z něj udělat takového životního koně, kterého budu mít od narození až do smrti, člena rodiny. Nijak jsem na něj nespěchala, byl kastrován a obsedán až po čtvrtém roce života. Jako hřebec byl hrozně hodný, klidný, nezávislý na jiných koních - v pohodě odešel sám na ruce do terénu od parťáka a jiných koní. Byl hrozně odvážný a zvědavý. Podmínky pro držení hřebce na pastvinách jsme měli, ale po čtvrtém roce se změnil k nepoznání a začal hrozně hřebčit. Tak šel na kastraci (uzavřenou metodou na klinice, aby se mu nic nestalo).
Bohužel po kastraci se mu hodně změnila povaha. Stal se hrozně nevyrovnaným a lekavým, odpovídá dost popisu vaší kobyly. Letos je mu už osm let a žádná změna k lepšímu .
Pracovat jsem s ním začala na ruce ještě jako s hřebcem, obsedal se už jako valach. Vždycky všechno hrozně řešil, tak jsem na něho šla opravdu pomaloučku, postupně, tisíckrát očuchat podsedlovku, pak na chviličku na hřbet, pak zase tisíckrát očuchat, tuna mrkve... S neskutečně zdlouhavým a trpělivým přístupem, na druhé straně i důsledným a někdy i nekompromisním, se naučil nosit sedlo, uzdečku a pak i mě. Minimální nároky velmi zvolna stupňované, promyšlená práce - třeba s osedlaným na ruce do terénu a při zpáteční cestě si na posledních 10 - 15 min. sednout.
Dostali jsme se do fáze, kdy jsme v terénu chodili pod sedlem v kroku, občas zaklusat, na jízdárně (veliká - 40 m x 100 m) v kroku a klusu, občas zacválat. Přestože všechny terény znal nazpaměť z procházek na ruce, pod sedlem byl velice koukavý, nejistý, lekavý, a to i za druhým klidným koněm, a i s jiným zkušenějším jezdcem. Dál jsme se jezdecky neposunuli, protože osud mi dopřál ve vyšším věku podruhé otěhotnět. Holčička se narodila s vrozenou vadou, vyžadovala zvýšenou péči, první dva roky jsme trávili i po nemocnicích (jednou málem umřela). Valach měl cca tříletou pauzu, kdy se jen flákal po pastvinách.
Nyní jsou malé dva roky a čtvrt a už je z nejhoršího venku. Ještě jsem na rodičovské dovolené a mám teď relativně více času, tak jsem si řekla, že posunu výcvik valacha do podoby pohodového rekreačního koně. Velmi zvolna a osvědčenými metodami ho reobsedám, ale dostala jsem se do stavu jako vy. Koni zajistit maximálně optimální životní podmínky, maximálně šetrnou a systematickou práci, ale stejně se chová tak, že je jízda na něm ne o pohodě, ale spíš za trest. Stejně jako ta vaše kobylka ani on nezdrhá, nevyhazuje, nevzpíná se, ale jen kouká s vytřeštěnýma očima, kroutí se, přidupává a někdy uskakuje s takovou razancí, že mě už i dvakrát sundal. A to nejsem začátečník a jezdila jsem i problémové koně, ale je fakt, že jsem v té době byla výrazně mladší a lehčí.
Říkám si, jestli to mám ve svém věku a se svými závazky zapotřebí. Už jsme se s manželem i dohodli, že ho prodáme - třeba by z něho někde v nějaké sportovní stáji byli nadšení - má výborný sportovní původ i exteriér, ale na mně pak přišel takový záchvat smutku a lítosti, že jsme to zase hned stornovali.
Tak nevím no. Přitom bych tak strašně ráda jezdila, miluji klidný pomalý cval krajinou...
Píšete, že na svoji kobylu používáte v terénu průvlečky. Jakým způsobem fungují u uskakujícího koně? Až po uskočení jako prevence trysku do dáli? Nebo se použijí při spatření nějakého potenciálního bubáka jako prevence uskočení? A funguje to?
Díky moc za odpovědi.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No, tak jsem vlastně ráda, že v tom nejsem sama. Ale samozřejmě to nikomu nepřeju.
Průvlečky mám jen proto, že měla občas z počátku tendenci ve cvalu odvážet s vyhozenou hlavou a udidlem. Pak už nefungovaly žádné pomůcky (natožpak sedové). A než se s ní přetahovat, radši na chvíi použít průvlečky. Poslední kapka bylo zabalení ve cvalu na mokré louce, kdy jsem musela brzdit za jednu otěž a čekala jsem, že nám to na kroužku podjede a rozbijeme se... tak radši ty průvlečky. Od té doby jsem je nepoužila. Musím ale velmi obezřetně volit terén a konstelace, abychom si to mohly alespoň chvíli užít... takže cval pouze do kopečka, pouze od stáje a na pomůckách... a dobře se držet v sedle pro ty nenadálé úskoky...
Teď to bude znít jako samochvála, ale je to spíš konstatování: taky už toho mám dost naježděno a pod zadkem jsem měla kdejaké pako... některé svoje koně jsem si obsedala, pracovala s mladými sporťáky... nejsem nervák, ale občas jsem už vytočená, co si zase vymýšlí, když ani nikde nic vidět není, takže jsem radši přestala nosit tušírku na vyjížďky, protože bych jí opravdu použila a to jí samozřejmě vyvede ještě víc do nervů, takže jsme pak rozložené obě...a tam už se není o čem bavit.
U nás je jedno, jestli pod sedlem nebo na ruce...chová se stejně. Řeší a uskakuje při práci obojím způsobem. Snaží se důvěřovat (třeba do přepravníku, ikdyž se jí očividně nelíbí, nastoupí většinou poměrně rychle), ale strach je většinou silnější. Nemám bohužel možnost jezdit ven s doprovodem, tak musím čekat, až se potká správná konstelace a koby je nakolik dobře naladěná, že si troufnu jí vytáhnout ven...
Ale je fakt, že na place, jakmile se začne soustředit, tak to je příjemná práce. Fakt je snaživá. Ano, taky je to ČT, s velmi dobrým pohyb.potenciálem... takže usedět venku její prodloužený klus je skoro sci-fi...
Takže Vám úplně rozumím... přeji hodně sil a silných nervů, abyste se rozhodla správně. Je to těžké...
Taky mám něco podobného - velmi snaživý, velmi hodný, velmi ochotný, velmi příjemný na svezení...ale také velmi čumivý a uskakující. Dokáže ho odmrštit o tři metry vedle i jen jinak zbarvený trs jeteliny (kolem dokola lán jeteliny), přejezd ze zeleného na hlínu je jasná stopka a odskok do boku, krtince jsou sakra nebezpečné a musí se od nich odletět co nejdál...neřeší nic v dálce, řeší co je pod nohama, takže reakce jsou opravdu velmi rychlé.
Tráva12

XXX.XXX.44.117
Je zbytečné vypisovat, jaký byl ten můj, to bych jen opakovala vše, co tady už zaznělo. Vyřešila jsem to prodejem. Když jsem zjistila, že už se za ním do stáje netěším, že už to beru jen jako další zaměstnání, které se holt musí odpracovat a že se cítím vyhořelá a frustrovaná, řekla jsem dost. Po dvou letech váhání. A váhala jsem pouze proto, že jsem se bála, kam se dostane. Ale jak praví jeden citát: Když něco opravdu, skutečně chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl. Během dvou dnů kůň odjel k majiteli, o kterém jsem byla přesvědčená, že buď spolu budou fungovat, nebo u něj kůň dožije jako sekačka na trávník. A skutečně tomu tak je (napůl fungují, napůl se kůň fláká, každopádně oba jsou spokojení).
A já jsem si splnila sen, mám velkého, klidného, úžasně mazlivého koně, o jakém jsem vždy snila. Nikdy předtím jsem na inzerci podobného neviděla (a že jsem ji sjížděla často). Objevil se druhý den po prodeji toho mého. Osud? Náhoda? Jsem šťastná a znovu si chvíle s koněm užívám.
A "nejvtipnější" je to, že jsem se trápila úplně zbytečně. Představovala jsem si, jak mě všichni odsoudí, když ho prodám, jak se dostane do špatných rukou, jakou herku koupím místo něj... A ono to dopadlo všechno tak velkým happyendem, že by ho nevymyslel ani Vorlíček
Uživatel s deaktivovaným účtem

Krásnej příběh.
Je pravda, že se nad to občas člověk musí povznést a "dělat taky něco pro sebe"... Vám se to tedy povedlo na jedničku
Ono je to taky hodně o managementu toho kterého koně. Dnes byla po čtvrté souvisle v práci a už se chovala skoro jako normální kůň. Nejspíš je to typ koně, který opravdu potřebuje každý den ten dril, aby byl dostatečně vybitý a mohl se soustředit na jezdce a ne na to, co mu žere kopyta... ale na to fakt nemám... víkendy prostě nedávám a pak je začátek týden zas všechno na začátku a já mám v hlavě, proč to všechno podstupuju... prostě je to vždycky o tom, co si ta dvojice dokáže navzájem nabídnout...
Děkuji všem za reakce a Trávě12 gratuluji k happyendu . Co se týče mě, tak se u mě pere rozum se srdcem. Rozum mi říká prodat, srdce mi říká nechat...
Zatím jsem se rozhodla to nevzdávat. Souhlasím s Hhippií, že je to hodně i o managementu. Když mě sundal poprvé - to bylo před těmi třemi lety - tak to bylo v době, kdy po ztrátě podkovy měl pár dní volno a ještě jsme měli mimo provoz jízdárnu, tak jsem s ním, nadupaným a nevychozeným, jela rovnou ven. Podruhé mě sundal nedávno při nasedání na jízdárně - lekl se a uskočil zrovna v okamžiku, kdy jsem už měla jednu nohu ve třměnu a ještě nestihla přehodit tu druhou přes hřbet. Takže taky spíš taková shoda náhod - kdybych už seděla v sedle, tak bych to pravděpodobně useděla.
Zrovna teď mám takové vzácné období, kdy se valachovi můžu věnovat skoro denně. Před těmi třemi lety, kdy mě shodil poprvé, jsem o tom založila na Equichannelu diskuzi - jak se nejlépe udržet v sedle uskakujícího koně - a teď jsem si to celé zpětně pročítala. Protože je nás, majitelů lekavých a uskakujících koní více, dávám odkaz i sem:
http://www.equichannel.cz/forum/diskuze/1327861
Pokud byste někdo měl ještě nějaký typ nebo nápad k této problematice, sem s ním. Já osobně používám drezurní sedlo Wintec Isabela a obyčejné, jednou lomené, jemné udidlo. Udidlo je ale s roubíky a přestože mám drezurní sedlo, jezdím s martingalem (takový ten klasický, správně zapnutý, nic utaženého). Tato kombinace se mi osvědčila nejvíce, nic jiného nepoužívám. Mám tedy v ruce tušírku, jezdím s ní automaticky, ale v krizové situaci bych ji stejně nestihla použít a myslím, že by to bylo i kontraproduktivní. A do jezdecké výbavy jsem kromě helmy, kterou jsem používala vždy, zařadila i novou ochrannou vestu a protože jsem v minulosti měla z koní zlomené oba lokty, tak i chrániče na lokty (původně určené pro syna na in-line brusle).
Člověk míní, osud mění . Jen co jsem se rozhodla si valacha ponechat, dostal starší syn (14 let) plané neštovice s těžkým průběhem, musela jsem s ním jet na pohotovost do nemocnice. Má léky, je doma, ale špatně to nese, má horečky přes 39°C, je celý osypaný, úplné vřídky. Čekáme, kdy se to objeví i u dvouleté dcery, kterou se snažíme chránit, ale na 99% to chytí taky.
Aktuálně na valacha nemám čas vůbec a manžel na mě tlačí, ať ho prodáme, že problémy s dětmi budou pořád a pokud by se mi stal na koních nějaký úraz, tak to sám nezvládne. Musím mu dát bohužel za pravdu, protože nám v případě problémů nikdo z příbuzenstva nepomůže. Rodiče jsou už staří a obě sestry mají svůj život a svoje zájmy...
Není tak, že bych se koní musela vzdát úplně. Máme celkem 4, dva poníky pro děti a starší chovnou kobylu, která lehkou rekreaci zvládne také, a navíc sveze i začátečníka. Tohle měl být VIP kůň pro mně, navíc potomek mé životní kobyly, ale v životě je holt vždy něco za něco
Nechcete ho někdo? Při pravidelné práci by mohl fungovat celkem dobře. Je pošetřený a možná by byl i velmi dobrý ve sportu, kdyby ho k tomu někdo vedl. Navíc je velmi komunikativní a důvěřivý, že by z něho byli nadšení určitě i ti, co dělají nějakou tu přirozenou komunikaci. Za celý svůj život jsem nepoznala komunikativnějšího koně. Tak třeba by někomu dělal radost...
hanulinka

XXX.XXX.17.204
Zkuste Sem dat fotku a puvod kone
mozna si svojim chovanim o praci a sportovni vyuziti rika - treba by pri vyssich narocich na nej byl fyzicky i psychicky natolik zamestnany, ze by nevymyslel dalsi blbosti.
moje kobca v posezonni pauze taky nevi, co sama se sebou, a to chodi denne minimalne na 8 hodin na pastvinu (ne do ohradky) se stadem.
jakmile ale zacne trenink a priprava na zavody, je z ni milius, absolutne spolehliva, pracovita, snaziva.kdyz nema praci, je schopna vydesit se z kdejakeho vrabce, nebo dokonce i motyla - a to takovym zpusobem, ze je temer hystericka.
skaceme, drezurujeme, to prokladame terenem-a kobca jako vymenena.
je ji 7 let a ma uzasnou povahu - co se manipulace s ni a osetrovani tyka.
na zavodech absolutne spolehliva a bavi ji to.
nekdy si konici jednoduse rikaji o vic prace, vic pozornosti a take o nejakou vyzvu.
vymysleji, ze nevedi co se sebou, kam s tou energii, a svojim zpusobem se nabizeji...
Je to sestřih nepovedených momentů, netřeba z toho dělat drama
Tohle je taková trochu džigitovka, ta děcka se naučí opravdu hodně, takže je pak při ježdění jen tak něco z rovnováhy nevyvede a jako bonus umějí padat.
Navíc se nenechte mýlit, ti poníci nejsou žádní blázni - jsou to ve skutečnosti charakterní a perfektně ovladatelná zvířata a za ty kvalitní a zkušené se platí fakt zlatem, klidně třeba dvacet tisíc liber
hanulinka
napsal(a):
Zkuste Sem dat fotku a puvod kone
mozna si svojim chovanim o praci a sportovni vyuziti rika - treba by pri vyssich narocich na nej byl fyzicky i psychicky natolik zamestnany, ze by nevymyslel dalsi blbosti.
moje kobca v posezonni pauze taky nevi, co sama se sebou, a to chodi denne minimalne na 8 hodin na pastvinu (ne do ohradky) se stadem.
jakmile ale zacne trenink a priprava na zavody, je z ni milius, absolutne spolehliva, pracovita, snaziva.kdyz nema praci, je schopna vydesit se z kdejakeho vrabce, nebo dokonce i motyla - a to takovym zpusobem, ze je temer hystericka.
skaceme, drezurujeme, to prokladame terenem-a kobca jako vymenena.
je ji 7 let a ma uzasnou povahu - co se manipulace s ni a osetrovani tyka.
na zavodech absolutne spolehliva a bavi ji to.
nekdy si konici jednoduse rikaji o vic prace, vic pozornosti a take o nejakou vyzvu.
vymysleji, ze nevedi co se sebou, kam s tou energii, a svojim zpusobem se nabizeji...
Ano, přesně to si myslím, že na něho sedí. Jenže ve svém věku 45 let, nevyježděná, bez fyzičky, s nadváhou a s nemocným dvouletým děckem, které je odkázáno pouze na mě, bohužel nejsem ten správný typ pro takového koně . On je sice obsedlý a byl před třemi lety nějakou dobu mnou rekreačně ježděný (než jsem otěhotněla), ale rozhodně to není kůň se zažitými "pracovními návyky" pod sedlem. On je na jednu stranu lekavý doopravdy, zvlášť když věci nejsou v jeho stereotypu, ale myslím si, že to do velké míry i hraje, aby měl záminku dělat bugr, když si nedovolí protestovat přímo.
Apollon potřebuje klidného, pohodového jezdce, s vysokým jezdeckým sebevědomím a rychlými reakcemi. Empatického, ale na druhé straně někdy i rozhodného a nekompromisního. A hlavně velmi důsledného, jak ze sedla, tak ze země. Pak dá pokoj, přestane vymýšlet blbosti a naopak se začne na jezdce soustředit a snaží se maximálně vyhovět - dovede být i naprosto úžasný a vstřícný. Aktuálně je potřeba ho reobsednout ve zkrácené podobě jakoby od začátku, protože se po té tříleté pauze strašně diví, že by se na něm mělo zase jezdit . Neprostestuje přímo tak, že by se vzpínal nebo vyhazoval, ale projevuje se to právě tou nervozitou, nejistotou a lekavostí.
Apollonův otec Cascavello má fantastickou výkonnost, šel 129 T parkurů, z toho 112 čistě, všechno jako hřebec s ženou v sedle. Maminka ani babička Apollona nesportovaly (měla jsem jednu od narození a druhou od čtyř let a neměli jsme pro to podmínky), ale jinak jsou všichni jeho předci se sportovní výkonností. Otec matky je Balzac (drezura T), matka matky je po Walzerkonig (parkur T) z matky Bornea (parkur S).
Nemám aktuální fotky, tak přikládám alespoň nějaké starší. Na prvních dvou je Apollon čtyřletý, ještě jako hřebec (foceno těsně před tím než odjel na kastraci). Jako čtyřletý měřil 166 cm a vážil 600 kg. Pak je fotka pod sedlem asi z podzimu nebo zimy téhož roku, tam je mu cca 4,5 let.
Při případném prodeji je cena dohodou - není to hlavní kritérium. Možný je také dlouhodobý bezplatný pronájem. Ráda bych věděla o jeho dalším osudu - nechci, aby mi zmizel z očí.