Pomoc, zlý kůň

Presne toto sú prípady kedy si myslím, že tie jatky (uspanie) by bolo najlepšie riešenie pre všetkých zúčastnených. Niekedy naozaj nemá zmysel zachraňovať všetko.

Pokiaľ je to možné, oddelte valacha od stáda s niekým, s kým si rozumie a komu nevadí, že sa ku svojmu koňovi asi nedostane. Evidetne potrebuje kôň stereotyp, žiadne zmeny(alebo čo najmenšie). A časom sa uvidí. Pokiaľ by sa to stupńovalo aj naďalej, je možné, že uspatie jediné riešenie.
Ešte by som skúsila dať koňa vyšetriť, či je ozaj valach-možno bol vnutrák a prípadne ak sa to teda niekde robí, nemám predstavu, nejaké neurologické vyšetrenie. Nádor na mozgu napríklad môže spôsobovať rôzne skratové reakcie.

Ale notak. Nejsem zadny parelista ani nic podobneho ikdyz pouzivam spoustu pomucek a pracuji s konem i dle techto metod.
Pred 8 lety zemrel muj milovany kun a ja se rozhodla koupit nastupce. Vyhlidla jsem si kobylu a1/1. Pri nasteve jsem byla upozornena ze dela to a to. Tenkrat jsem ji videla az do zaludku a vedela jsem ze uz to neni jen uzlicek nervu ktery se brani ale ze uz je to agrese vuci jakemu koliv podnetu ze strany cloveka. Kdyz jsem ji mela 14 dni doma odnesla to jen zlomena noha a tisice pohmozdenin. Doslova ve me vykopala a vykousala z vybehu.1) rada chodila jsem vzdy s mnamkou.

Pokud delala brikulu mela jsem v druhe tuce bic. Kdyz zacala utocit vyhnala jsem ji od sebe a pote znovu nechala v klidu prijit. Tato situace se opakovala snad 100 krat nez v klidu prisla a vzala si rohlik nebo mrkev.2) ve vetsim stade delala to same. Poridila jsem ponika kamarada a byla jen s nim v mensi ohrade. Tam se ji trochu zvedlo sebevedomi a ostatni kone ji nesikanovali.3) nemela zadnou praci jen chodila na prochazku a snazila jsem se sni travit co nejvice casu.
Trvalo to rok nez prisla na to ze ja ji neublizim. Ovsem k ostatnim lidem byla stale stejne neduveriva ale uz neutocila. Ockovani a kovar byval horor ale i to jsme casem zmakli. Nakonec me opustila pred 2 lety a dodnes na ni s laskou vzpominam. Byl to nejuzasnejsi kun a hlavne udelala pro me vse jako ja pro ni. Nerikam ze vzdy to ma dobry konec ale jak se rika neznam kone ktery se narodil zly, jen lide jej zlym ucinili. Tudiz by se lidem melo podarit zlo zakorenene v jejich srdcich i odstranit.

Než vyřešíte problém, bylo by možno dát koníka do jiné ohrady? Snad s nějakým koněm, který chodí k bráně na povel, aby se nemuselo do ohrady? Kvůli koni i bezpečnosti všech zúčastněných.
Máme problémového koníka, na rozdíl od zmíněného valacha, útok dokončí. Kousání nastane v době, kdy jsou změny. Hned po koupi a přivezení útočil, po měsíci to přestalo a začalo zase při stěhování do nového ustájení. Cca po 2,5 letech.
Pokud je rutina, je klid, pokud je velké hemžení a velké změny, jsou problémy. Jinak je zlatej.
Ten váš valášek alespoň upozorní, ten náš jouda počká, až se otočítě a kousne
Záleží na tom, zda je jinak váš koník užitečný, využitelný. Ten náš je. A pokud něco dělá, je klidnější.
Protože držet nebezpečného koně, který není k ničemu, to aby byl člověk rentiér a měl vysokou pojistku

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

katkaa1 napsal(a):
Presne toto sú prípady kedy si myslím, že tie jatky (uspanie) by bolo najlepšie riešenie pre všetkých zúčastnených. Niekedy naozaj nemá zmysel zachraňovať všetko.

Ano, souhlas, já bych do zachraňování agresivního koně nikdy nešla, ale teď, když už je problém na světě, je uspání přece jen až krajní řešení...

Podle mě to jde vyřešit velice jednoduše, ale zásadní věc je přestat toho koně litovat. Dostal šanci na nový život a podle toho se taky musí začít chovat a musí se naučit základní pravidla soužití. Možná mě tady za to někteří sežerou, ale v tomhle případě musíte "vyhnat čerta ďáblem" a striktně se tomu koni postavit. Doporučovala bych Clintona Andersona a jeho práci ze země https://www.youtube.com/watch?v=vZRLA7Ivh7Q&index=2&list=PLfxm1vZyGNW36iRGIKOXeG-yYz-6ZS-lO
Celá jeho metoda jde lehce nakoukat z videí, záleží ale na tom jak je paní majitelka schopná si osvojit zásady této metody a pak je fyzicky aplikovat.
A taky bude záležet na ostatních majitelích/jezdcích- už žádné utíkání před koněm, protože toho očividně zneužívá!
https://www.youtube.com/playlist?list=PLfxm1vZyGNW36iRGIKOXeG-yYz-6ZS-lO.

Nad nějakém zevrubnějším vyšetřením pochopitelně majitelka uvažuje, no, ale v této fázi je potřeba ho nějak uklidnit, vet může přijít až pak, protože takhle s nim stejně nic neudělá.

To sisi58 a 22verunka: ano, stabilita je pro něj důležitá, hodně špatně snáší změny, teď se toho u nás událo hodně (koně odešli, noví přišli...). No, jenže je to nájemní stáj, změny prostě budou, buď si to v palici srovná, nebo ne...

Dneska bude oddělen od ostatních koní a zavřen v samostatném výběhu, jen ve společnosti jednoho koně (ustajovatelčina...) No, je to dočasné řešení, dlouhodobě (z hlediska managementu stáje) to tak být nemůže, takže sice získáme čas to nějak řešit, ale zatím nevíme jak...

Kousání je blbý, ale co bych dala za kousání, když se proti vám řítí vzteklý skoro tunový valach...

deauville napsal(a):
To sisi58 a 22verunka: ano, stabilita je pro něj důležitá, hodně špatně snáší změny, teď se toho u nás událo hodně (koně odešli, noví přišli...). No, jenže je to nájemní stáj, změny prostě budou, buď si to v palici srovná, nebo ne...

Dneska bude oddělen od ostatních koní a zavřen v samostatném výběhu, jen ve společnosti jednoho koně (ustajovatelčina...) No, je to dočasné řešení, dlouhodobě (z hlediska managementu stáje) to tak být nemůže, takže sice získáme čas to nějak řešit, ale zatím nevíme jak...

Kousání je blbý, ale co bych dala za kousání, když se proti vám řítí vzteklý skoro tunový valach...

Znám, znám. Nebyl to tunový kůň, ale velmi velice zlý hucul. To je o to horší, že huculi jsou chytří. Koník skončil na jatkách.
Tažní koně, nebo kříženci jich, bývají přímočaří a ne zákeřní, to je jistá výhoda. A malé plus pro problémového koně.

blackmyday napsal(a):
Podle mě to jde vyřešit velice jednoduše, ale zásadní věc je přestat toho koně litovat. Dostal šanci na nový život a podle toho se taky musí začít chovat a musí se naučit základní pravidla soužití. Možná mě tady za to někteří sežerou, ale v tomhle případě musíte "vyhnat čerta ďáblem" a striktně se tomu koni postavit. Doporučovala bych Clintona Andersona a jeho práci ze země https://www.youtube.com/watch?v=vZRLA7Ivh7Q&index=2&list=PLfxm1vZyGNW36iRGIKOXeG-yYz-6ZS-lO
Celá jeho metoda jde lehce nakoukat z videí, záleží ale na tom jak je paní majitelka schopná si osvojit zásady této metody a pak je fyzicky aplikovat.
A taky bude záležet na ostatních majitelích/jezdcích- už žádné utíkání před koněm, protože toho očividně zneužívá!
https://www.youtube.com/playlist?list=PLfxm1vZyGNW36iRGIKOXeG-yYz-6ZS-lO.

Díky, ta videa jsou hodně inspirativní... Přepošlu majitelce, ačkoliv je pravda, že bych raději viděla někoho "naživo", než aby se to majitelka učila sama na tomto pošahanci...

deauville napsal(a):
To sisi58 a 22verunka: ano, stabilita je pro něj důležitá, hodně špatně snáší změny, teď se toho u nás událo hodně (koně odešli, noví přišli...). No, jenže je to nájemní stáj, změny prostě budou, buď si to v palici srovná, nebo ne...

Dneska bude oddělen od ostatních koní a zavřen v samostatném výběhu, jen ve společnosti jednoho koně (ustajovatelčina...) No, je to dočasné řešení, dlouhodobě (z hlediska managementu stáje) to tak být nemůže, takže sice získáme čas to nějak řešit, ale zatím nevíme jak...

Kousání je blbý, ale co bych dala za kousání, když se proti vám řítí vzteklý skoro tunový valach...

Nechápu jak separace vyřeší problém, naopak může přibýt další a to závislost na tom druhém koni. A hlavně co to máte s tou stabilitou? Jediná stabilita koně mají být pravidla chování a stálý člověk, ani jednoho se koni nedostalo. Veškerá pozornost koně má mířit na člověka a nějaké střídání koní mu má být volné (to by jinak koně u nás ve stáji měli vlastního cvokaře, kdyby se měli pozastavovat nad každou změnou, co se udá). Váš problém je teď a musíte ho řešit teď, odstavováním do jiného výběhu se ten kůň nic nenaučí, sežere vás tak jako tak.

deauville napsal(a):
Díky, ta videa jsou hodně inspirativní... Přepošlu majitelce, ačkoliv je pravda, že bych raději viděla někoho "naživo", než aby se to majitelka učila sama na tomto pošahanci...

Měla by tu být v republice paní/slečna, která u něj byla přímo na tréninku se svým koněm, jestli se dá kontaktovat to nevím.

sisi58 napsal(a):
Znám, znám. Nebyl to tunový kůň, ale velmi velice zlý hucul. To je o to horší, že huculi jsou chytří. Koník skončil na jatkách.
Tažní koně, nebo kříženci jich, bývají přímočaří a ne zákeřní, to je jistá výhoda. A malé plus pro problémového koně.

No, tak to si ty pocity dokážete představit... Já jsem po majitelce a ustajovatelce jediná, kdo si s ním dosud poradil (tzn. neutekl před ním) a dokázal ho odehnat, ale potom, co mi předvedl včera, už nebudu nic zkoušet - neublížil mi, ale jeho demonstrativní útoky byly tak urputné, že jsem si přestala hrát na hrdinu... teď už k němu leze opravdu jen majitelka.

blackmyday napsal(a):
Nechápu jak separace vyřeší problém, naopak může přibýt další a to závislost na tom druhém koni. A hlavně co to máte s tou stabilitou? Jediná stabilita koně mají být pravidla chování a stálý člověk, ani jednoho se koni nedostalo. Veškerá pozornost koně má mířit na člověka a nějaké střídání koní mu má být volné (to by jinak koně u nás ve stáji měli vlastního cvokaře, kdyby se měli pozastavovat nad každou změnou, co se udá). Váš problém je teď a musíte ho řešit teď, odstavováním do jiného výběhu se ten kůň nic nenaučí, sežere vás tak jako tak.

Tak separace vyřeší minimálně to, že je v uzavřeném prostoru, kam za ním chodí jen majitelka, tzn. nemůže ohrozit další majitele koní.

Ad stabilita - jo, souhlas, ale to mluvíte o koni "bez minulosti". U koně s minulostí, zvlášť když byl držen většinu života o samotě a od lidí bit, bohužel tyhle věci hrají asi dost velkou roli...

Učit/neučit - já toho koně nic učit nechci, protože teď už se ho fakt bojím. Majitelka ho sice ještě zvládá, ale nikdo neví, zda se to bude stupňovat, či ne... takže hledám odbornou pomoc, někoho, kdo by fakt přijel a dokázal poradit. Obávám se, že na tomhle koni se opravdu nedá nic testovat, tohle musí vzít do ruky někdo extra zkušený.

Ale to ze kun spatne snadi zmeny nemusi byt hlavni pricinou problemu. Vetsinou je to vice aspektu ktere v toto vyusti. Mozna ze ho stada odmita je tam, sikanovan'' a pak to zkousi na lidi. Muze v tom byt cokoli. Za 30 let jsem poznala spoustu hajzliku a opravdu zlych a agresivnich koni. Vsichni se napravili. Ne mnou ale spravnym pristupem. At uz majitele, chovatelu ci ustajovatelu. Utratit je pohodle jen pro lidi. Skoda ze ten kun nemuze rict co ho vlastne, sere".

deauville napsal(a):
Tak separace vyřeší minimálně to, že je v uzavřeném prostoru, kam za ním chodí jen majitelka, tzn. nemůže ohrozit další majitele koní.

Ad stabilita - jo, souhlas, ale to mluvíte o koni "bez minulosti". U koně s minulostí, zvlášť když byl držen většinu života o samotě a od lidí bit, bohužel tyhle věci hrají asi dost velkou roli...

Učit/neučit - já toho koně nic učit nechci, protože teď už se ho fakt bojím. Majitelka ho sice ještě zvládá, ale nikdo neví, zda se to bude stupňovat, či ne... takže hledám odbornou pomoc, někoho, kdo by fakt přijel a dokázal poradit. Obávám se, že na tomhle koni se opravdu nedá nic testovat, tohle musí vzít do ruky někdo extra zkušený.

Mohu se zeptat odkud jste cca ? Mam vedle pana co je opravdu klasa a mozna by pomohl. Jezdi po cele cr a vzdy rad a ochotne pomuze a vysvetli. Navic s konmi ho videt pracovat je uzasny zazitek. A i ja se na nej vzdy rada obratim. Uzasna spoluprace.

22verunka napsal(a):
Mohu se zeptat odkud jste cca ? Mam vedle pana co je opravdu klasa a mozna by pomohl. Jezdi po cele cr a vzdy rad a ochotne pomuze a vysvetli. Navic s konmi ho videt pracovat je uzasny zazitek. A i ja se na nej vzdy rada obratim. Uzasna spoluprace.

Napsala jsem Vám SZ. Diky.

S takto nebezpecnymi koni zacinam pracovat zasadne ze sedla jineho kone

Tedy nasedlam si jineho hodneho kone a jdu toho agresivniho ucit respekt

takze hned jak prijdu n ajizdarnu zacinam kone nekompromisne honit, dulezite je menit strany

kun zjisti, ze jste sef a vy sedite na kni a jste v bezpeci

jakmile kun pochopi, ze jste sef je to mnohem jednodussi a pak se pracuje na duvere

ale tohle doporucuji jen tem co maji zkusenosti ja delam napravy koni 15let
a mam zkusenost ze kdyz kone napravim ale majitel se stale boji kun sjede zpatky a muze byt zly


zaklad je vedet co a kdy delat a to neni pro kazdeho.

Jen chci rict, ze lide si musi uvedomit ze napravovat konskou psych.je tezke a slozite

musite k tomu mit letite zkusenosti, cit a plnodalsich veci

bohuzel plno lidi kone vykoupi - zachrani ale nejsou schopni koni pomoci naopak situaci jeste zhorsi

pak jsou nestastni oni i kun

"Chvíli je klid a pak se to zase rozjede... neví se proč"

Až se budete zaměřovat na zdravotní stránku koně /a nechá se trochu vyšetřit/, zkuste se zaměřit na oči. Podobné chování jsme zaregistrovali kdysi u týraného asociála s rozjíždějící se měsíční slepotou.

Případ: Kůň vykoupen ze špatných podmínek, byl v samotě, "staral" se o něj feťák. Kůň se převezl a hned večer začal celý mokvat a začala z něj slézat kůže. Druhý den jsme po naléhání na týpka zjistili, že nám ho den před odvozem umyli savem, protože měl přeci muňky od slepic...
Kůň po pár dnech aklimatizace nejprve napadl mou matku, pak byl chvíli klid, pak zaútočil na otce /oba celoživotní koňáci/... útok byl celkem brutální, vždy dokončen. Sváděli jsme to na celkový stav koně, obrovské plochy hojící se kůže, muselo ho to fakt bolet. Ale hojilo se to dobře, tak jsme si mysleli, že jsme z nejhoršího venku. Pak byl chvíli klid, ale periodicky se jeho agresivita vracela. Výsledek našeho zkoumání byla počínající měsíční slepota obou očí. Jak začaly jít oči do zánětu a on velmi špatně viděl, tak šel po všem živém. Celoživotní asociál, útočil i na jiné koně, neb od půl roku až do těch dvanácti žádného pravděpodobně neviděl...

Je to už víc jak dvacet let, tenkrát si ho od nás vzal nějaký člověk co se zabýval problémovými koňmi, táta se o nás bál a tak mu ho bez našeho souhlasu dal. S odstupem času jsem mu za to velice vděčná. A pak už jen z doslechu, koňáka doslova přizabil a byl utracen.

Osobně nechápu, proč koně chcete jakkoli zachraňovat a řešit ho, když je to jen čistá ztráta času a možné ohrožení na životě všech okolo.

Mám koně ráda, jsem s nimi celý život, potkala jsem i koňské kretény a s pár si dokázala poradit.

Kůň, který však opakovaně a bez zjevné příčiny útočí (a sorry, ale přidání nového člena do stáda by koně až tak rozhodit nemělo), tak opravdu nemá smysl se s ním zabývat mimo to, jak ho co nejdříve dopravit na jatka nebo po uspání do kafiny... Proč zachraňovat něco, co se zachránit nedá a při čem jde o krk i vám, člověku? Neřeknu, kdyby měl kůň nějakou mega chovnou hodnotu, ale zrovna tenhle ji podle popisu zjevně nemá. A honit si ego na tom, jak jste hrdinně zachránili koně z jatek a udělali jste z něho miláčka, to je v tomhle případě úplně mimo mísu. Na co vám bude hřejivý pocit u srdce, když budete ležet ve špitálu při nejlepším z rozdrcenou nohou nebo žebry poté, kdy se kůň konečně rozhodne svůj útok dokonat a vy prostě nestačíte rychle utéct? Pak už bude pozdě bycha honit.

Oťásek napsal(a):
"Chvíli je klid a pak se to zase rozjede... neví se proč"

Až se budete zaměřovat na zdravotní stránku koně /a nechá se trochu vyšetřit/, zkuste se zaměřit na oči. Podobné chování jsme zaregistrovali kdysi u týraného asociála s rozjíždějící se měsíční slepotou.

Případ: Kůň vykoupen ze špatných podmínek, byl v samotě, "staral" se o něj feťák. Kůň se převezl a hned večer začal celý mokvat a začala z něj slézat kůže. Druhý den jsme po naléhání na týpka zjistili, že nám ho den před odvozem umyli savem, protože měl přeci muňky od slepic...
Kůň po pár dnech aklimatizace nejprve napadl mou matku, pak byl chvíli klid, pak zaútočil na otce /oba celoživotní koňáci/... útok byl celkem brutální, vždy dokončen. Sváděli jsme to na celkový stav koně, obrovské plochy hojící se kůže, muselo ho to fakt bolet. Ale hojilo se to dobře, tak jsme si mysleli, že jsme z nejhoršího venku. Pak byl chvíli klid, ale periodicky se jeho agresivita vracela. Výsledek našeho zkoumání byla počínající měsíční slepota obou očí. Jak začaly jít oči do zánětu a on velmi špatně viděl, tak šel po všem živém. Celoživotní asociál, útočil i na jiné koně, neb od půl roku až do těch dvanácti žádného pravděpodobně neviděl...

Je to už víc jak dvacet let, tenkrát si ho od nás vzal nějaký člověk co se zabýval problémovými koňmi, táta se o nás bál a tak mu ho bez našeho souhlasu dal. S odstupem času jsem mu za to velice vděčná. A pak už jen z doslechu, koňáka doslova přizabil a byl utracen.

Hm, zdravotní problém je taky možný, díky za tip.

Ale jak tak tu diskusi celou čtu, tak si fakt uvědomuju, že máme sakra problém...

alfi pav napsal(a):
Osobně nechápu, proč koně chcete jakkoli zachraňovat a řešit ho, když je to jen čistá ztráta času a možné ohrožení na životě všech okolo.

Mám koně ráda, jsem s nimi celý život, potkala jsem i koňské kretény a s pár si dokázala poradit.

Kůň, který však opakovaně a bez zjevné příčiny útočí (a sorry, ale přidání nového člena do stáda by koně až tak rozhodit nemělo), tak opravdu nemá smysl se s ním zabývat mimo to, jak ho co nejdříve dopravit na jatka nebo po uspání do kafiny... Proč zachraňovat něco, co se zachránit nedá a při čem jde o krk i vám, člověku? Neřeknu, kdyby měl kůň nějakou mega chovnou hodnotu, ale zrovna tenhle ji podle popisu zjevně nemá. A honit si ego na tom, jak jste hrdinně zachránili koně z jatek a udělali jste z něho miláčka, to je v tomhle případě úplně mimo mísu. Na co vám bude hřejivý pocit u srdce, když budete ležet ve špitálu při nejlepším z rozdrcenou nohou nebo žebry poté, kdy se kůň konečně rozhodne svůj útok dokonat a vy prostě nestačíte rychle utéct? Pak už bude pozdě bycha honit.

Tak on to hlavně není můj kůň, takže o něm nemůžu rozhodovat, to v první řadě. Jak už jsem psala výše, já osobně bych se nikdy do podobných akcí nepouštěla. Majitelka to ale prostě udělala, a i když si myslím, že dneska už by si něco podobného o hodně víc rozmyslela, kůň teď ale prostě ve stáji je a máme problém. Nechat ho utratit může vždycky, ale po roce nějaké vzájemné citové vazby (která tam je, protože kůň se teď přes půl roku choval velmi slušně a od majitelky a její dcery se sebou nechal bez problémů manipulovat...) chápu, že takové rozhodnutí je složité. Ale koneckonců rozhodování o čemkoliv v tomto případě není v mé kompetenci.

Kůň je teď oddělen ve výběhu pouze s jedním dalším koněm, takže v tuto chvíli nikoho neohrožuje. A protože majitelka je fajn ženská, která to má v hlavě jinak celkem dost v pořádku, hledáme cesty, jak jí pomoci. Jestli a jak se do toho pustí, je její věc, to já neovlivním, ani jí nebudu nějak přesvědčovat. Ale předtím, než jí ustajovatelka řekne, že takhle to dál nejde a že kůň musí pryč, bych ráda našla ještě jiné možnosti (pokud existují...). Tož tak.

Vyhnat "čerta ďáblem" taky může být rada, kdy někdo příjde k vážnému úrazu. Uvědomte si laskavě, že zadavatelka psala, že to zvíře někdo asi brutálně týral a byl k němu bez důvodu agresivní.
Tohle bych si netroufla někomu radit, může to být taky rada, která někoho může stát život.

Podle mých skromných zkušeností agrese ze strany člověka asi na polovinu koní (většinou těch citlivých, temperamentních) nefunguje a kůň agresi vrací (např. když takový kůň dostane tušírkou po zádi, tak reaguje vyhozením).
Útěk je jedna z přirozených obraných reakcí koně. Pokud kůň volí místo útěku agresi, musel se k němu někdo chovat opravdu extrémně hrubě a on se naučil, že když místo útěku zvolí právě onu agresi, problému se zbaví... Když přitvrdíte, buď toho koně totálně psychicky odrovnáte, zlomíte a jednou vám to stejně vrátí a rozhodně nebude spolehlivým parťákem a nebo ho okamžitě ještě víc vyprovokujete jít proti člověku.

Zadavatelka musí přijít na způsob, který zajistí, to že ten kůň bude sám chtít s člověkem spolupracovat.

Já bych to vzala z jiného konce, přes pozitivní posilování - klikr trénink. Viz knihy od Františka Šusty.

Dala bych tohoto agresora do ohrady a jedním nebo 2 dalšími, pokud ho nyní koně ve stádě šikanují.
Představte si křivku stresu, na jejím vrcholu tento agresivní kůň útočí a vyhání lidi. Vy teď musíte udělat vše proto, aby se stresová křivka nedostala až na vrchol. Tedy buďte v akceptovatelné vzdálenosti pro toho koně a tu postupně a pomalu zkracujte.

Zároveň, bych si tohoto koně vůbec nevšímala a chodila bych za druhými koňmi se kterými bych pracovala pomocí pozitivního posilování v tom prostoru výběhu, kde se ten kůň nachází.
Vtip je v tom, že koně se velmi dobře učí i od druhých koní, tím že obkoukají, co dělá "soused". Ono ho to časem bude zajímat, co tam ten druhý koník dělá, zvědavost mu nedá a hlavně je dost pravděpodobné, že sám odpozoruje, jak to funguje.

Jakmile pak jednoho dne přijde sám a bude to chtít taky zkusit, tak bych to s ním zkusila, ale PŘES OHRADU, tak aby k Vám nemohl, bych ho učíla "manners" (způsoby slušného chování), na tom to celé stojí a je to vysvětlené k těch knihách od Šusty.

Odměňujete žádoucí chování a naopak ignorujete nechtěné, pokud je kůň agresivní a vynucuje si, klidně od ohrady ustoupím pryč, dokud se neoblízne, neskloní hlavu, zkrátka nezaznamenáte relaxační gesto. Pak můžete zase pokračovat.
U tohoto koně bude těžké pracovat i přes pozitivku, ale dá se to zvládnout. Určitě ale ze začátku dělejte vše přes ohradu, může přijít "výbuch před vyhasnutím chování", kdy zjistí, že agresí nic nezíská, naopak relaxační gesta jako sklonění hlavy a olíznutí jsou odměněny.

Nejlepší bude když si o tom sama víc přečtete a spojíte se s někým kdo se pozitivkou zabývá např. http://www.blizkekonim.cz/. Já sama netrénuji svého koně přes pozitivku, jen jí tím zpestřuji práci, musím říct, že je velmi účinná, koně ji rychle chápou, baví je to a vzhledem k tomu, že Váš koník má velmi špatnou zkušenost s R- (neg. posilováním) přes které většina z nás koně trénuje (tlak), tak rady stylu "vyhnat čerta ďáblem" se mohou opravdu velmi minout účinkem. Držím palce.

Jde o to zvolit správné oblečení..K některým koním je třeba speciální "úbor".

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Proto je dobre s agresivnima konma co byli tyrani lidmi pracovat ze sedla druheho kone, protoze to co po nich chcete lepe prijimaji

kdyz ho vyhani berou to tak ze je odhani ten kun co na nem sedim a spolupracuji krasne

ale ono radit na dalku je k nicemu, chce to konika nechat odbornikovi, pokud mate zajem muzete konika privest a nechat ho tu na prevychovu, pocitejte ale s vetsim vydajem takovy kun tu byva na pul roku plus vycvik a ustajko

mnoho majitelu si to rozmysli a kone da pryc nebo uspi.

blackmyday napsal(a):
Nechápu jak separace vyřeší problém, naopak může přibýt další a to závislost na tom druhém koni. A hlavně co to máte s tou stabilitou? Jediná stabilita koně mají být pravidla chování a stálý člověk, ani jednoho se koni nedostalo. Veškerá pozornost koně má mířit na člověka a nějaké střídání koní mu má být volné (to by jinak koně u nás ve stáji měli vlastního cvokaře, kdyby se měli pozastavovat nad každou změnou, co se udá). Váš problém je teď a musíte ho řešit teď, odstavováním do jiného výběhu se ten kůň nic nenaučí, sežere vás tak jako tak.

Separací budou řešit ohrožování lidí, kteří mají ve stejném stádě koně.
Rozumné a bezpečné.
Než honem honem něco udělat, je lepší koníka dát tam, kde bude mít co nejméně impulzů, které ho mohou vyhecovat.
Po celou dobu bude majitelka shánět odborníka, který pomůže.
Pokud by věděli, co s ním, nebudou shánět řešení, ale udělají potřebné.
Pokud víte, co je pro koně vhodné, poraďte, jak toho dosáhnout, ne jen říkat, že je něco špatného!

To Loolipoop: Díky. To zní zajímavě. Sama se svými koňmi pracuji také formou pozitivní motivace (nejsem odborník, jen na základě knih F. Šusty) a jsem s výsledky moc spokojená, přiznám se, že v tomto případě mě to vůbec nenapadlo, nějak jsem myslela, že je to speciální případ... poradíme se s majitelkou o tom.

No, jinak ve stádě je to složité, tím, že žil sám, je retard i v chování k ostatním koním. Nerozumí jejich reakcím a oni nerozumí jemu, je pořád na posledním místě, možná kvůli tomu si dodává sebevědomí na lidech, fakt nevím, ale je to v zásadě jedno... Ale on toho za rok odkoukal od koní už dost, bohužel hlavně ty negativní věci - když ho přivezli, nikdy nepoužil k obraně zadní nohy, ale koně ho to úspěšně naučili a teď vykopává i zadníma

londino napsal(a):
Proto je dobre s agresivnima konma co byli tyrani lidmi pracovat ze sedla druheho kone, protoze to co po nich chcete lepe prijimaji

kdyz ho vyhani berou to tak ze je odhani ten kun co na nem sedim a spolupracuji krasne

ale ono radit na dalku je k nicemu, chce to konika nechat odbornikovi, pokud mate zajem muzete konika privest a nechat ho tu na prevychovu, pocitejte ale s vetsim vydajem takovy kun tu byva na pul roku plus vycvik a ustajko

mnoho majitelu si to rozmysli a kone da pryc nebo uspi.

Díky, ano, chápu, že radit na dálku je nesmysl. Ale majitelka nechce slyšet o tom, že by koně někam vozila, domnívá se, že se jeho stav takto ještě zhorší. Je připravena na to, že to bude drahé, ale chce, aby se to odehrálo v naší stáji.

Verunko můžete mi prosím napsat na mail? Děkuji moc.

Pozitivku určitě ano - už proto, že pokud se dělá pořádně, naučí člověka i koně komunikovat jemněji, číst slabší signály. Vysílá před útokem konejšivé signály? Používá je v komunikaci s koňmi? S lidmi?
Ad problémový kůň ve stádě jiných - naučila bych koně vejít do ohrádky vedle vchodu, kde by dostal kyblík s něčím a byl by zavřený během odchytu jiných koní - tj. "cizí" člověk by za ním jen zavřel ohradu a pak ji otevřel. Moc nevěřím tomu, že by se povedlo naučit všechny (i budoucí) majitele ustájených koní s ním komunikovat napřímo.
Inspiraci u Clintona Andersona bych určitě nehledala - buď to koně zlomí, nebo zabije člověka, což bude konečná - a z toho popisu bych se dost bála toho druhého. Nemluvě o tom, že zlomený kůň nebude bezpečný. "Učit respekt" je čirý nesmysl, ten kůň dobře ví, že před ním lidi utečou a evidentně má důvod je vyhánět - i když jen ve své hlavě. Je možné naučit způsob komunikace, vést dialog - ale tenhle kůň bude pořád vědět, že je ta možnost člověka vyhnat. Takže je potřeba upravit podmínky tak, aby neměl důvod a možnost, což samozřejmě není snadné. Držím palce všem.

Https://www.youtube.com/watch?v=zW9ZujA8MNo

Mě to tady připadá že je to o výdrži.Tak dlouho toho koně "seru" až si na to zvykne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Https://www.youtube.com/watch?v=zW9ZujA8MNo

Mě to tady připadá že je to o výdrži.Tak dlouho toho koně "seru" až si na to zvykne.

No zrovna u tohoto videa já žádný výsledek nevidím, kůň zůstal kousavý, jen člověk si dal víc pozor a hlídal si i sebemenší náznak a zarazil ho již v počátku...

si vzpomínám my měly taky takového hajzla ve stáji, trenér na něj vždycky šel s pořádným polenem a vyprášil mu kožich. Před trenérem ten kůň lezl po stropě, ale nás děcka si s gustem vychutnával...

Já jsem kdysi zažila podobného valacha ve stáji - jeden ze tří "nejzlejších" koní které jsem potkala. Vyrůstal do 2let jen s matkou, potom matka uhynula a dalších pár let byl na samotce na dvorku a v sadu. Majitel byl hodný starý a pro mě opravdu pitomý pán který si za deset let, co koně měl, nedokázal o koních přečíst jedinou knížku ani se zeptat po okolí koňáků co dělá blbě. Nejspíš mu ani nedošlo, že něco blbě dělá, ten zlý byl přece valach.
Valach se k nám do stáje dostal asi tak v podobném stavu jak popisujete - koní se první dva měsíce bál, ale časem se s nimi naučil vycházet, nebo spíš je ignorovat - koňského kamaráda neměl, groomingového partnera jsem s ním nezahlédla nikdy, pro mě to byl typický asociál a sociopat. Pásl se vždy dál od koní, ale jak do ohrady vlezl člověk, tak šel po něm.
Mě se díky šťastné náhodě podařilo "být ve správný čas na správném místě" - když se na mě poprvé rozeběhl, nezastavila jsem se ale šla jsem proti němu hlava-hlava a dívala se mu do očí a jak byl na dosah, houkla jsem na něj a hodila jsem po něm koncem vodítka a podařilo se mi ho švihnout kousátkem přesně do nosu na konec nosní kosti. Dost se toho lekl, utekl pryč a zřejmě si to zapamatoval - většinou mi později stačilo ho okřiknout, aby se zastavil a díval se na mě.
Ale nevěřila jsem mu nos mezi ušima - vždycky jsem sledovala kde je a co dělá i když si mě nevšímal a nikdy bych se k němu neotočila zády, i kdyby měl zrovna nad hlavou svatozář. Zdrhat před ním nefungovalo - ledaže měl člověk dost blízko ohradu anebo koně za kterého se mohl schovat.
Dnes bych se asi s takovým koněm vůbec nesnažila něco dělat v běžném provoze, ale našla bych pro něj stádo, složené z "vítacích" koní, kteří mají lidi rádi. Stádem myslím 6-10 koní, kteří spolu žijí 24/7 a jsou spolu aspoň půl roku - koně kteří jsou v režimu box-výběh stádo nevytvoří. Zkusila bych na něj jít přes ostatní koně - tj, nechat ho nějaký čas jen se dívat, jak se ostatní "vítací" koně chovají k lidem a čekat, až se začnou jeho reakce na člověka aspoň trochu synchronizovat se stádem. Nečekat že někdy bude mít lidi rád, ale snažit se aby v nich začal vidět aspoň něco zajímavého. Chválit za každý náznak zájmu o člověka. Nikdy netrestat, ale v důsledně označit každé chování vůči mě, které není přijatelné.
Píšete, že paní je pokročilá a ví toho o koních hodně - hádám, že tenhle kůň k ní mohl přijít protože pro ní nastal čas dozvědět se o koních víc - možná tuhle touhu v sobě má a díky tomuhle valachovi se jí podaří vidět a prožít něco nového a přemýšlet o věcech které vidí jinak než byla zvyklá.
Koukám, že jsem zase sepsala román... snad pro vás nebude ztrátou času.
Přeji vám hodně štěstí.

deauville napsal(a):
Ve stáji, kde mám ustájené své koně, máme problém - koně, který se bojí lidí tak, že na ně útočí. A poslední týden se situace zhoršuje... a tak se snažím hledat pomoc, kde se dá, a budu ráda za zkušenosti zkušených

O co jde - loni do stáje přibyl valach, kterého jeho majitelka přivezla z nějaké "záchytné" stanice pro týraná zvířata. Původní majitelé koně týrali (přetěžování prací, bití, držení o samotě, nulová veterinární péče atd.). Kůň se (celkem logicky) začal lidí bát a začal na ně útočit. Měl skončit na jatkách, z jatek ho zachránili v onom útulku. Tam si ho vyhlédla nynější majitelka - pro rýpaly, nejedná se o žádnou naivní náctiletou holčičku, ale zkušenou koňařku, která u nás ve stáji nezištně pomáhá ostatním majitelům s mlaďochy a hůře jezditelnými koňmi - a ustájila si ho u nás - po domluvě s ustajovatelkou na zkoušku.

Začátky byly těžké, ale nakonec se podařilo najít modus vivendi - valach je vůči lidem hodně ostražitý, nikdo, kromě majitelky a její dcery, s ním nemůže manipulovat (nenechá se od nikoho cizího ani pohladit, nic). Zpočátku "útočil" na lidi tak, že se prostě pro člověku (na pastvině) rozeběhl - no, a člověk většinou utekl Nevíme, zda by útok dokonal, nikdo si ještě netroufl vyzkoušet, co by se stalo, kdyby neutekl... Postupně si ale zvykl a nakonec mohl být s ostatními koňmi ve smíšeném stádě (máme pastevní ustájení, jedno stádo složené z koní různého věku, plemen, velikosti, barev atd. - valach je úplně na konci společenského žebříčku). Když si ho člověk nevšímal, valach si ho taky nevšímal, tzn. přestal vyhrožovat (kvičet, dělat hřebčí krk, rozbíhat se proti člověku atd.).

Minulý týden se ale jeho chování zhoršilo, začal opět "útočit", a to i na majitelku a její dceru, navíc s větší agresivitou, urputností a vytrvalostí než dřív (dřív ho při těchto projevech stačilo odehnat vodítkem, zvednout vidle nad hlavu atd., ale teď to nepomáhá...). Nevíme, co se stalo, vylučuji, že by ho někdo fyzicky či psychicky týral, ale možná se jedná o zpackané očkování (vetce se zrovna ten den nějak nedařilo...), možná změna ve stádě (noví koně..), těžko říct, ale je to asi vcelku jedno.

Prostě všichni (ustajovatelka, majitelka, ostatní zákazníci) víme, že to takhle dál nejde, že nemůžeme čekat, jestli to koně zase přejde, nebo jestli se to bude stupňovat. Ale co dál? Nevíme si rady. Mezilidské vztahy ve stáji jsou nadstandardní, ustajovatelka i ostatní zákazníci by rádi majitelce (i koni) pomohli, jsou ochotni (po nějakou dobu) tolerovat i nějaké omezení pro sebe a své koně, ale nikdo neví, jak dál, prostě to přesahuje naše zkušenosti. A majitelčiny taky. Nikdo nechce čekat, až se stane nějaký úraz, ale nikdo taky nechce, aby se s koněm, který si svoje peklo už zažil, děly věci, kvůli kterým by pak stejně skončil na jatkách (nebo spíš uspáním). Prostě jakýkoliv krok, který teď podnikneme, může mít na koně dalekosáhlé dopady a může jeho stav ještě zhoršit...

Aby bylo jasno, problém řešíme v několika směrech, majitelka hledá informace, ustajovatelka také, ale napadlo mě, že i tady by se mohl objevit někdo povolaný, kdo něco podobného zažil... nebo zná někoho, kdo se podobnými koňmi zabývá (a že tohle není práce pro nějakého parelistu, ale fakt pro zkušeného člověka...).

Diky moc.

A co tenhle kůň dělá? Jak intenzivně s ním majitelka pracuje?Tím nemyslím nějaké cvíčo, kdy ona je na zemi, ale skutečně, pod sedlo, nebo do tahu.Hodiny, terén, jízdárna?
Protože, pokud píšete jak byl kůň "zachráněný", tak mohl být též hladový a sedřený.Teď se pěkně opravil, nakrmil, čímž rozveselil.Tak proč si nezablbnout s lidmi.
Škoda, že je na pastevku, kde je veškerá manipulace závislá na chytání a vůbec hromadná a dost omezující.
Asi bych zkusila najet na stereotypy.Aby přišel o možnost odněkud navolno útočit.
Byl by v boxu, vyváděn na práci, nebo do výběhu.Menšího, třeba s jedním koněm.Když by šel z výběhu na práci, zas by byl veden s druhým koněm.Tudíž jako za ním.Nelezl by tam z lidí nikdo.
Jakmile by mu odpadl důvod nahánění, tzn. jdou všichni, tudíž jdu i já, v boxu je něco k žrádlu, přijde paní, vyvenčí a zas půjdu do ohrady, nebo naopak, mohl by se zklidnit.
Jestli je ta možnost, aby skutečně pracoval, a zároveň měl své jisté, třeba by to pomohlo.

blackmyday napsal(a):
Nechápu jak separace vyřeší problém, naopak může přibýt další a to závislost na tom druhém koni. A hlavně co to máte s tou stabilitou? Jediná stabilita koně mají být pravidla chování a stálý člověk, ani jednoho se koni nedostalo. Veškerá pozornost koně má mířit na člověka a nějaké střídání koní mu má být volné (to by jinak koně u nás ve stáji měli vlastního cvokaře, kdyby se měli pozastavovat nad každou změnou, co se udá). Váš problém je teď a musíte ho řešit teď, odstavováním do jiného výběhu se ten kůň nic nenaučí, sežere vás tak jako tak.

Separovať nie je riešenie, má iba zabrániť tomu, aby sa ostatní majitelia koní nemuseli báť vliezť do výbehu ku koňovi, ktorý im môže skočiť po krku. Že sú teraz všetci v phode a ochotní pomôcť pri riešení problému je fajn, ale o mesiac-dva to môže byť úplne ináč.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Https://www.youtube.com/watch?v=zW9ZujA8MNo

Mě to tady připadá že je to o výdrži.Tak dlouho toho koně "seru" až si na to zvykne.

No, to právě... Zkuste vydržet JEDNOU, když se proti vám ve cvalu řítí skoro tunový kolos...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Separovať nie je riešenie, má iba zabrániť tomu, aby sa ostatní majitelia koní nemuseli báť vliezť do výbehu ku koňovi, ktorý im môže skočiť po krku. Že sú teraz všetci v phode a ochotní pomôcť pri riešení problému je fajn, ale o mesiac-dva to môže byť úplne ináč.

Naprosto souhlas... Ano, ostatní majitelé koní jsou nyní ochotni vyjít majitelce "postiženého" koně vstříc a akceptovat určitá opatření, taková, aby nedocházelo ke zbytečnému dráždění koně a byl vyloučen úraz člověka. Ale ta opatření samozřejmě všechny ostatní (včetně mě) omezují, takže ta tolerance je otázkou času. I proto bych ráda dala majitelce nějaké tipy, jak situaci řešit nebo se o to aspoň pokusit... Majitelka hledá "po vlastní ose", ale zatím mi přijde trochu bezradná...

To dsj a koně: Kůň nedělá nic. U původních majitelů pracoval v lese. Nynější majitelka s ním nic nedělá, na práci jaksi není potřeba, myslím, že majitelka ani "tahat" neumí. Obsednutý není, ukázalo se, že pod sedlem to nepůjde. Když už někdo na něm sedí, je to v pohodě, ale nesnese nasedání, a to jakýmkoliv způsobem (ze země, z výšky, naskočení...). Ledaže by do sedla jezdce tahali kladkou jako dřív ty rytíře)

Majitelka s ním nic moc nedělá, kromě procházek na ruce - to je zlatý, i ve společnosti dalších koní se chová naprosto slušně (teda, cizí lidi se k němu stále musí přibližovat opatrně, ne každého snese, ale když si ho lidé nevšímají, neútočí). Problém je prostě jen ve výběhu.

Jinak je to pastevko (ano, souhlas, pro koně tohoto typu blbé...), ale máme možnost zkoušet box - v uzavřeném prostoru má klaustrofobii, okamžitě se zpotí a začne se klepat... Hysterická reakce, asi na to, že byl prostě buď jen venku, nebo někde zavřen.

Teď je cca rok ve stádě plus minus 8 koní, vesměs bezproblémových starých, mladých, stabilní stádo, stabilní prostředí, stabilní režim, stabilní skupina lidí... Pozitivní vztah k člověku od nich bohužel neodkoukal, zato se od nich naučil vykopávat zadníma... Takže to se úplně také neosvědčilo.

Nicméně jsme teď asi přišli (během víkendu) na to, kde došlo k tomu zlomu - přišli k nám tři noví koně. Dosud byl tento kůň na konci společenského žebříčku, prostě asociál, ale teď to zkusil na ty nováčky a ejhle, ono to vyšlo, dva noví koně se ho bojí... domníváme se, že mu narostlo sebevědomí, takže teď zkouší "úspěšnou" strategii i na lidi, kteří mu vadí daleko víc než ti koně... Jenže co teď s tím, stáj je nájemní, koně se střídají, byť ne každého půl roku, ale občas někdo odejde, někdo přijde... a nemůžeme se všichni dlouhodobě přizpůsobovat retardovanému koni...

dsj napsal(a):
Já jsem kdysi zažila podobného valacha ve stáji - jeden ze tří "nejzlejších" koní které jsem potkala. Vyrůstal do 2let jen s matkou, potom matka uhynula a dalších pár let byl na samotce na dvorku a v sadu. Majitel byl hodný starý a pro mě opravdu pitomý pán který si za deset let, co koně měl, nedokázal o koních přečíst jedinou knížku ani se zeptat po okolí koňáků co dělá blbě. Nejspíš mu ani nedošlo, že něco blbě dělá, ten zlý byl přece valach.
Valach se k nám do stáje dostal asi tak v podobném stavu jak popisujete - koní se první dva měsíce bál, ale časem se s nimi naučil vycházet, nebo spíš je ignorovat - koňského kamaráda neměl, groomingového partnera jsem s ním nezahlédla nikdy, pro mě to byl typický asociál a sociopat. Pásl se vždy dál od koní, ale jak do ohrady vlezl člověk, tak šel po něm.
Mě se díky šťastné náhodě podařilo "být ve správný čas na správném místě" - když se na mě poprvé rozeběhl, nezastavila jsem se ale šla jsem proti němu hlava-hlava a dívala se mu do očí a jak byl na dosah, houkla jsem na něj a hodila jsem po něm koncem vodítka a podařilo se mi ho švihnout kousátkem přesně do nosu na konec nosní kosti. Dost se toho lekl, utekl pryč a zřejmě si to zapamatoval - většinou mi později stačilo ho okřiknout, aby se zastavil a díval se na mě.
Ale nevěřila jsem mu nos mezi ušima - vždycky jsem sledovala kde je a co dělá i když si mě nevšímal a nikdy bych se k němu neotočila zády, i kdyby měl zrovna nad hlavou svatozář. Zdrhat před ním nefungovalo - ledaže měl člověk dost blízko ohradu anebo koně za kterého se mohl schovat.
Dnes bych se asi s takovým koněm vůbec nesnažila něco dělat v běžném provoze, ale našla bych pro něj stádo, složené z "vítacích" koní, kteří mají lidi rádi. Stádem myslím 6-10 koní, kteří spolu žijí 24/7 a jsou spolu aspoň půl roku - koně kteří jsou v režimu box-výběh stádo nevytvoří. Zkusila bych na něj jít přes ostatní koně - tj, nechat ho nějaký čas jen se dívat, jak se ostatní "vítací" koně chovají k lidem a čekat, až se začnou jeho reakce na člověka aspoň trochu synchronizovat se stádem. Nečekat že někdy bude mít lidi rád, ale snažit se aby v nich začal vidět aspoň něco zajímavého. Chválit za každý náznak zájmu o člověka. Nikdy netrestat, ale v důsledně označit každé chování vůči mě, které není přijatelné.
Píšete, že paní je pokročilá a ví toho o koních hodně - hádám, že tenhle kůň k ní mohl přijít protože pro ní nastal čas dozvědět se o koních víc - možná tuhle touhu v sobě má a díky tomuhle valachovi se jí podaří vidět a prožít něco nového a přemýšlet o věcech které vidí jinak než byla zvyklá.
Koukám, že jsem zase sepsala román... snad pro vás nebude ztrátou času.
Přeji vám hodně štěstí.

K tomu švihu kousátkem - to je něco, co bych zřejmě instinktivně udělala taky, máme ve stádě pár mlaďochů, kteří ještě neznají, co se může a co ne... tak tohle přesně používám, když je nějaký mlaďoch moc vtíravý a nestačí na něj hlas, odstrčení rukou atd. Ale u tohohle retarda se bojím - byl hodně bit a má obrovskou hrůzu z fyzické bolesti... takže tohle se použít bojím, mám strach, že kdybych se ho fyzicky dotkla, mohl by ten strach přerůst v naprostou paniku a pominutí smyslů s nepředvídatelným výsledkem... Prostě já nejsem žádnej hrdina, bojím se a vychovávat cizího zlého koně se mi fakt nechce

Ano, máte pravdu, majitelka je pokročilá koňařka, ale tohle je nad její síly. A lze to brát jako výzvu, jen mě mrzí, že se nechala uchlácholit tím, že to nějak funguje a rezignovala na jakoukoliv práci s koněm (pod pojmem "práce" mám na mysli práci ze země, v tahu, ze sedla prostě cokoliv, kde by se určovaly a vytyčovaly nějaké hranice mezi koněm a lidmi...). Když k nám majitelka s koněm přišla, měla jednoho "zaříkáváče", který se snažil nastavit pravidla... jenže majitelka měla pocit, že to koně moc stresuje a že potřebuje nějaký čas na aklimatizaci, ale pak kůň začal nějak plus minus fungovat, takže se na to vykašlala...

Tak to jen poučení z krizového vývoje pro ostatní, kterým se (nedej Bože) do životní cesty připlete podobný koňský retard - fakt je nutně s ním pracovat hned od začátku, ne to nechat "vyhnít" a čekat, že si to kůň v hlavně nějak zpracuje sám... To jen takový povzdech

Zaklad je pracovat s tyranym konem uz odzacatku tak jako s normalnim konem to znamena hned mu nastavit jasna pravidla

tedy pozaduji od nej respekt vuci me osobe

hodne majitelu dela chybu, ze s konem zachazi opatrne a jako by ho porad omlova protoze byl tyrany a mlaceny atd

a to je chyba

roky uz se ucim od Zuzky Prokopove a s temito konmy uz od zacatku pracujeme tak jako s ostatnimy dusledne a pravidetlne

pokud ale majitelka na dalsi vycvik rezignuje a vlastne situaci menit nechce tak je to spatne

kun si nastavil urcita pravidla a zjistil ze funguji takze se lidem nemusi podrizovat a to je spatne a nebezpecne

Nejlepe jej prodat nebo darovat nekomu, kdo se mu bude venovat a pracovat s nim a ktery ma zkusenosti.

To deauville
S tou silou máte pravdu. Není dobré bít koně, u kterého je porucha chování. Tedy není dobré bít žádného koně, ale pokud je situace, kdy je potřeba upozornit, je nějaké plácnutí koni vcelku lhostejné, rozhodně se kvůli tomu nepostaví proti člověku, ale to neplatí u vykolejených koní. Tam může být spouštěč agrese právě to plácnutí.
Mám kobylu šklebnu, občas i vyjede. Bít bych se ji neodvážila, určitě by vyhrála. Je to jedna z těch velkých jezdeckých koní, žádný pony. Ale platí na ni křik. Houknu hodně nahlas a je zase ok. Je to divné, ale funguje to.
Jak to máte vy?

Asi Vás zklamu, ale pokusy o trvalou nápravu / záchranu agresivního koně mají dost mizernou šanci na úspěch.

Sama mám pár posledních měsíců v péči agresivního kousavce. Je mu devatenáct a ač se zkoušelo kde-co, vystřídali se u něj různí "horsemani" a "napravovači", k žádnému trvalému výsledku to nevedlo - vždy byl měsíc či dva klid a pak opět tvrdě a hlavně bezdůvodně napadl člověka. Ví bůh, nakolik se na něm podepsala genetika, nakolik zacházení v minulosti a nakolik nějaká psychická porucha.

Nakonec se místo neúspěšných pokusů o nápravu přistoupilo k režimu "zařízení se zvýšenou ostrahou". Kůň je umístěn ve stáji, která neposkytuje jezdecké hodiny pro veřejnost a mají do ní přístup pouze majitelé zde ustájených koní. Areál je navíc kompletně oplocený, tudíž riziko kontaktu s nepoučenými lidmi je minimální.

Stojí ve venkovním boxu s výběhem spolu s jediným dalším koněm. Vstupuji k němu pouze já a majitelka druhého koně, která ho také umí zvládnout a v případě potřeby (nemoc, pracovní cesta či dovolená) mě může zastoupit. Krmení dostává od ošetřovatelů v kýblu přes ohradu, bez přímého kontaktu. Při úklidu boxu a výběhu ho uvazuji.

Částečná separace a speciální režim možná není řešení, nicméně je to způsob, jak s koněm manipulovat tak, aby nepředstavoval zvýšení riziko pro své okolí. A tím mu vlastně nepřímo zachraňujeme život. Holt někdy je potřeba smířit se s tím, že určité věci řešení nemají.

PS: Jediné vyžití koně samozřejmě není postávání ve výběhu. Má pravidelný pohyb, pracuje na jízdárně a chodí na vycházky. Pod sedlem je paradoxně naprosto spolehlivý. Zkrátka je to kůň na ježdění, ne na mazlení. Nasedlat, odjezdit, odstrojit, vrátit zpět do výběhu - žádné velké muchlování a pusinkování...

sisi58 napsal(a):
To deauville
S tou silou máte pravdu. Není dobré bít koně, u kterého je porucha chování. Tedy není dobré bít žádného koně, ale pokud je situace, kdy je potřeba upozornit, je nějaké plácnutí koni vcelku lhostejné, rozhodně se kvůli tomu nepostaví proti člověku, ale to neplatí u vykolejených koní. Tam může být spouštěč agrese právě to plácnutí.
Mám kobylu šklebnu, občas i vyjede. Bít bych se ji neodvážila, určitě by vyhrála. Je to jedna z těch velkých jezdeckých koní, žádný pony. Ale platí na ni křik. Houknu hodně nahlas a je zase ok. Je to divné, ale funguje to.
Jak to máte vy?

Jo, na některé koně to platí, ale na tohoto ne Oční kontakt a lidské hlasové projevy nesnáší. Dřív pomáhalo, když člověk dělal, že ho nevidí... Že tam prostě není. Nemluvit, nesahat, nedívat se na něj (to fakt, doslova). Ale teď se nějak nemachroval vůči těm novým koním a už mu to nestačí, za určitých situací vyvolává konflikt sám...

Prostě bída.

balisek napsal(a):
Asi Vás zklamu, ale pokusy o trvalou nápravu / záchranu agresivního koně mají dost mizernou šanci na úspěch.

Sama mám pár posledních měsíců v péči agresivního kousavce. Je mu devatenáct a ač se zkoušelo kde-co, vystřídali se u něj různí "horsemani" a "napravovači", k žádnému trvalému výsledku to nevedlo - vždy byl měsíc či dva klid a pak opět tvrdě a hlavně bezdůvodně napadl člověka. Ví bůh, nakolik se na něm podepsala genetika, nakolik zacházení v minulosti a nakolik nějaká psychická porucha.

Nakonec se místo neúspěšných pokusů o nápravu přistoupilo k režimu "zařízení se zvýšenou ostrahou". Kůň je umístěn ve stáji, která neposkytuje jezdecké hodiny pro veřejnost a mají do ní přístup pouze majitelé zde ustájených koní. Areál je navíc kompletně oplocený, tudíž riziko kontaktu s nepoučenými lidmi je minimální.

Stojí ve venkovním boxu s výběhem spolu s jediným dalším koněm. Vstupuji k němu pouze já a majitelka druhého koně, která ho také umí zvládnout a v případě potřeby (nemoc, pracovní cesta či dovolená) mě může zastoupit. Krmení dostává od ošetřovatelů v kýblu přes ohradu, bez přímého kontaktu. Při úklidu boxu a výběhu ho uvazuji.

Částečná separace a speciální režim možná není řešení, nicméně je to způsob, jak s koněm manipulovat tak, aby nepředstavoval zvýšení riziko pro své okolí. A tím mu vlastně nepřímo zachraňujeme život. Holt někdy je potřeba smířit se s tím, že určité věci řešení nemají.

PS: Jediné vyžití koně samozřejmě není postávání ve výběhu. Má pravidelný pohyb, pracuje na jízdárně a chodí na vycházky. Pod sedlem je paradoxně naprosto spolehlivý. Zkrátka je to kůň na ježdění, ne na mazlení. Nasedlat, odjezdit, odstrojit, vrátit zpět do výběhu - žádné velké muchlování a pusinkování...

No, asi to tou separací nakonec dopadne. Popravdě, nedělám si úplně iluze, že by dal nějak "vyléčit", spíš jsem myslela ho dostat do nějakého stavu, kdy bude možné, aby se kolem něj pohybovala aspoň skupina lidí, jejichž koně jsou s ním ve stádě (skupině) - tedy i já Doteď to tak nějak fungovalo, poslední týden už ne, ale než se rozhodne o jeho osudu (tím nemyslím rovnou jatka, ale právě ta samotka nebo společnost jednoho či dvou koní), být (nedej Bože) jeho majitelka, zkusím všechno...

Mimochodem, začínám pozorovat, že se díky tomuto pošahanci začínám bát i ostatních koní Těch svých tedy ne, ne že by byli až tak vychovaní, ale vím, co od nich čekat... Ale když jdu mezi koně do výběhu, už jsem hodně ostražitá, dřív jsem si tak nějak se všemi koňmi pokecala, pohladila je, se svými koňmi jsem cvičila klidně ve výběhu... teď už se bojím a své koně si raději přivolám, než abych za nimi chodila mezi ostatní... už jsem asi paranoidní

balisek napsal(a):
Asi Vás zklamu, ale pokusy o trvalou nápravu / záchranu agresivního koně mají dost mizernou šanci na úspěch.

Sama mám pár posledních měsíců v péči agresivního kousavce. Je mu devatenáct a ač se zkoušelo kde-co, vystřídali se u něj různí "horsemani" a "napravovači", k žádnému trvalému výsledku to nevedlo - vždy byl měsíc či dva klid a pak opět tvrdě a hlavně bezdůvodně napadl člověka. Ví bůh, nakolik se na něm podepsala genetika, nakolik zacházení v minulosti a nakolik nějaká psychická porucha.

Nakonec se místo neúspěšných pokusů o nápravu přistoupilo k režimu "zařízení se zvýšenou ostrahou". Kůň je umístěn ve stáji, která neposkytuje jezdecké hodiny pro veřejnost a mají do ní přístup pouze majitelé zde ustájených koní. Areál je navíc kompletně oplocený, tudíž riziko kontaktu s nepoučenými lidmi je minimální.

Stojí ve venkovním boxu s výběhem spolu s jediným dalším koněm. Vstupuji k němu pouze já a majitelka druhého koně, která ho také umí zvládnout a v případě potřeby (nemoc, pracovní cesta či dovolená) mě může zastoupit. Krmení dostává od ošetřovatelů v kýblu přes ohradu, bez přímého kontaktu. Při úklidu boxu a výběhu ho uvazuji.

Částečná separace a speciální režim možná není řešení, nicméně je to způsob, jak s koněm manipulovat tak, aby nepředstavoval zvýšení riziko pro své okolí. A tím mu vlastně nepřímo zachraňujeme život. Holt někdy je potřeba smířit se s tím, že určité věci řešení nemají.

PS: Jediné vyžití koně samozřejmě není postávání ve výběhu. Má pravidelný pohyb, pracuje na jízdárně a chodí na vycházky. Pod sedlem je paradoxně naprosto spolehlivý. Zkrátka je to kůň na ježdění, ne na mazlení. Nasedlat, odjezdit, odstrojit, vrátit zpět do výběhu - žádné velké muchlování a pusinkování...

Stejná zkušenost. Kobylka, diky svému majiteli alkoholikovi, asociál, nesnášející lidi, hlavně chlapy a speciálně napité.
Sedlali ji 3 lidi, ale ve chvíli, kdy už jezdec seděl, nebylo spolehlivějšího koně. V ohradě jste ovšem museli mít oči i na zádech a v ruce lopatu.

Deauville:

Z vašich příspěvků mi přijde, že je okolí dané majitelky koněm již poměrně unaveno (nedivím se) a že se zjevně přemýšlí o tom, jak dlouho to ještě takto půjde.

Navíc píšete, že se majitelka na nějaké snahy o opravdovou nápravu koně vykašlala, protože to přece koně stresuje. Už v tu chvíli bych já osobně, být majitel místa, kde kůň stojí, začala bít na poplach a naznačila jí, že si bude muset hledat jiné místo, pokud se něco sak*a rychle nezmění.

Takový kůň vyžaduje celoživotně opravdu mimořádně odpovědného majitele, který s ním důsledně neustále něco dělá a "nerezignuje" jen proto, že se mu zdá, že je práce s koněm nad jeho síly. Pokud tomu tak s tou rezignací je, tak lze o citovém poutu jakékoli formy velmi úspěšně pochybovat (možná tak akorát pouto ve formě pošramoceného ega "jsem koňák, tak ho přece musím zvládnout...") a v tomto případě bude opravdu lepší, aby šel kůň do salámu. Jestli je vyšťavená jen po roce, jak ho bude dávat po několika letech? Nijak... kůň si nad ní postupně získá nadvládu a bude to jen a jen horší a zranění a škody na koních a lidech za to fakt nestojí.

Mám dva komplikované, byť ne přímo natvrdo agresivní koně, vím o čem mluvím. Musí mít pevný režim, co jim vyhovuje, žádné povolování, jen poctivá pravidelná práce, důslednost, spravedlivost a v případě potřeby i tvrdost a pak je to ok. Rozhodně to ale není sranda. U takových koní nemá slabší lidská osobnost bez dozoru odbornějšího co dělat - a to nemyslím jako urážku, jen jako prostý fakt, takových lidí je hodně.

Fuj zase ten salám.V nejhoršim třeba uspat.

A co je spatneho na tom, kdyz se uz nezvladatelny a nebezpecny kun da do salamu a nebo stare kone?

u krav, ovci a jinych zvirat to ani neresite a nad konma to desne prozivate a delate fuj nechapu vas

ja vyrostl na venkove a kdyz je potreba a zvire doslouzi at uz kvuli nemoci nebo stari nebo je proste uzitkove tak jde do salamu

oni ty nasi dedove se s tim tak moc nepiplali a meli kvalitnejsi chovy, ted se vsechno zachranuje a vsechno se mnozi a chov je takovy jaky je proste smecka

Kamarad bezne drzi 4byky a 2kone na vykrm ma vlastni chov a dela si vlastni kvalitni klobasy a lidi mu za to muzou utrhat ruce na farmarskych trzich.

deauville napsal(a):
No, asi to tou separací nakonec dopadne. Popravdě, nedělám si úplně iluze, že by dal nějak "vyléčit", spíš jsem myslela ho dostat do nějakého stavu, kdy bude možné, aby se kolem něj pohybovala aspoň skupina lidí, jejichž koně jsou s ním ve stádě (skupině) - tedy i já Doteď to tak nějak fungovalo, poslední týden už ne, ale než se rozhodne o jeho osudu (tím nemyslím rovnou jatka, ale právě ta samotka nebo společnost jednoho či dvou koní), být (nedej Bože) jeho majitelka, zkusím všechno...

V této situaci považuji okamžité přemístění koně "na samotku" za nezbytnost. Je bezohledné nechávat ho někde, kde jsou nuceni vstupovat i ostatní lidé. Ježdění a péče o koně je finančně náročný koníček, který má přinášet relax a pohodu. Ne trvalý stres z toho, zda se vás čtyřnohý prevít, který ani není váš, zrovna nechystá vykopat nebo vynést z výběhu v zubech.

Když se chce nechat zmrzačit majitel, je to jeho problém - proč by však stejné riziko měli podstupovat ostatní?!

U agresivního zvířete bez dostatečného zabezpečení je jen otázkou času, kdy dojde k maléru! Takže na místě majitelky bych ani vteřinu neváhala a neprodleně začala řešit způsob ustájení (i za cenu změny stáje). Na prvním místě je bezpečnost lidí, na nějaké "šmrdlání se" s převýchovou bude čas pak.

Karbus napsal(a):
Kamarad bezne drzi 4byky a 2kone na vykrm ma vlastni chov a dela si vlastni kvalitni klobasy a lidi mu za to muzou utrhat ruce na farmarskych trzich.

Každý je nějaký.Zase je hodně lidí co by se toho ani nedotklo.Celý svět funguje pouze na selekci něčeho.Tak já si vybral, že koně nežeru a hotovka.Až budu chodit s krávou na vycházky, tak nežeru hovězí.Jednoduchý jak facka.

Karbus napsal(a):
A co je spatneho na tom, kdyz se uz nezvladatelny a nebezpecny kun da do salamu a nebo stare kone?

u krav, ovci a jinych zvirat to ani neresite a nad konma to desne prozivate a delate fuj nechapu vas

ja vyrostl na venkove a kdyz je potreba a zvire doslouzi at uz kvuli nemoci nebo stari nebo je proste uzitkove tak jde do salamu

oni ty nasi dedove se s tim tak moc nepiplali a meli kvalitnejsi chovy, ted se vsechno zachranuje a vsechno se mnozi a chov je takovy jaky je proste smecka

No, Váš příspěvek je trochu mimo mísu... valach není můj, takže rozhodnutí o jatkách není na mě, krom toho nikdo na něm nic nemnoží, protože je to valach, takže je to spíš takové nic neřešící povzdechnutí...

alfi pav napsal(a):
Deauville:

Z vašich příspěvků mi přijde, že je okolí dané majitelky koněm již poměrně unaveno (nedivím se) a že se zjevně přemýšlí o tom, jak dlouho to ještě takto půjde.

Navíc píšete, že se majitelka na nějaké snahy o opravdovou nápravu koně vykašlala, protože to přece koně stresuje. Už v tu chvíli bych já osobně, být majitel místa, kde kůň stojí, začala bít na poplach a naznačila jí, že si bude muset hledat jiné místo, pokud se něco sak*a rychle nezmění.

Takový kůň vyžaduje celoživotně opravdu mimořádně odpovědného majitele, který s ním důsledně neustále něco dělá a "nerezignuje" jen proto, že se mu zdá, že je práce s koněm nad jeho síly. Pokud tomu tak s tou rezignací je, tak lze o citovém poutu jakékoli formy velmi úspěšně pochybovat (možná tak akorát pouto ve formě pošramoceného ega "jsem koňák, tak ho přece musím zvládnout...") a v tomto případě bude opravdu lepší, aby šel kůň do salámu. Jestli je vyšťavená jen po roce, jak ho bude dávat po několika letech? Nijak... kůň si nad ní postupně získá nadvládu a bude to jen a jen horší a zranění a škody na koních a lidech za to fakt nestojí.

Mám dva komplikované, byť ne přímo natvrdo agresivní koně, vím o čem mluvím. Musí mít pevný režim, co jim vyhovuje, žádné povolování, jen poctivá pravidelná práce, důslednost, spravedlivost a v případě potřeby i tvrdost a pak je to ok. Rozhodně to ale není sranda. U takových koní nemá slabší lidská osobnost bez dozoru odbornějšího co dělat - a to nemyslím jako urážku, jen jako prostý fakt, takových lidí je hodně.

Tak máte v podstatě pravdu, opatření, která vedou k tomu, aby kůň nemohl nikomu ublížit, ostatní majitele koní omezují a dlouhodobě to rozhodně není udržitelné. Na druhou stranu chybu jsme udělali asi všichni, od ustajovatelky, která koně přijala do ustájení, i když věděla, že byl týraný a že je agresivní, my ostatní majitelé, kteří jsme se asi málo bouřili při prvních projevech agrese vůči lidem, až samozřejmě po majitelku, která neřešila problém hned na začátku. Ale nikdo z nás neměl předchozí zkušenosti... Nikdo se nechceme nechat zabít či zmrzačit, ale také hledáme řešení, jak majitelce pomoci, i když samozřejmě trpělivost ostatních je časově omezená a bude záležet na tom, jak se k tomu majitelka postaví.

Jinak abych se jí zastala, opravdu to není žádná naivka, co si myslela, že koně převychová a bude to mazlík, myslím, že základní vzorce chování vůči své osobě si nastavila dost striktně (rozhodně důsledněji, než to třeba mám nastaveno já se svými koňmi, pomáhá u nás celkem úspěšně vychovávat mlaďochy, kteří své majitele vláčí po terénu... akorát tohle je prostě nad její síly...

deauville napsal(a):
Tak máte v podstatě pravdu, opatření, která vedou k tomu, aby kůň nemohl nikomu ublížit, ostatní majitele koní omezují a dlouhodobě to rozhodně není udržitelné. Na druhou stranu chybu jsme udělali asi všichni, od ustajovatelky, která koně přijala do ustájení, i když věděla, že byl týraný a že je agresivní, my ostatní majitelé, kteří jsme se asi málo bouřili při prvních projevech agrese vůči lidem, až samozřejmě po majitelku, která neřešila problém hned na začátku. Ale nikdo z nás neměl předchozí zkušenosti... Nikdo se nechceme nechat zabít či zmrzačit, ale také hledáme řešení, jak majitelce pomoci, i když samozřejmě trpělivost ostatních je časově omezená a bude záležet na tom, jak se k tomu majitelka postaví.

Jinak abych se jí zastala, opravdu to není žádná naivka, co si myslela, že koně převychová a bude to mazlík, myslím, že základní vzorce chování vůči své osobě si nastavila dost striktně (rozhodně důsledněji, než to třeba mám nastaveno já se svými koňmi, pomáhá u nás celkem úspěšně vychovávat mlaďochy, kteří své majitele vláčí po terénu... akorát tohle je prostě nad její síly...

Ale já jsem nepsala, že je to naivka. Jen to, že na toho koně nemá a to je obrovský rozdíl.

Vím, co to je opravdu lpět na koni deset let a pak muset udělat rozhodnutí o jeho odchodu, protože jeho život není skrz nemoc udržitelný. Vím, jak je těžké neustále zvažovat pro a proti, zejména, jestli je kůň hodný a opravdu s ním máte suprový vztah a fungujete na myšlenku. Ale taky vím, co to je chodit k tomu stejnému koni se stresem, co a jak ten den bude, jestli bude nějaký záchvat nebo ne, jestli bude v pohodě nebo ne a co všechno by s tím ještě dalo dělat, aby vás to nezruinovalo (potom, co jste vyčerpala všechny dostupné možnosti). A můžu vám říct, že úleva potom, co kůň odešel na věčné pastviny, byla i pro mě z lidského hlediska prostě vysvobozením od několik let trvajícího stresu a strachu o zvíře, o kterém člověk věděl, že se jeho stav prostě úplně vyřešit resp. vyléčit nedá.

Dokážu si živě představit, jak se asi cítí majitelka toho agresivního koně teď, do výše popsaného stačí jen přidat strach z útoku zvířete... A taky si dokážu představit, jak se bude cítit, až bude mít volné ruce a klidnou hlavu a bude přemýšlet co bude dělat s novým k člověku příjemným koněm. Jak už to tady někdo psal: je to jen kůň a ke všemu je zlý a nebezpečný s chovnou hodnotou nula. Nevychází z toho jiné než ultimátní řešení, kór když nejeví opravdu markantní pokrok ani po roce v novém a klidném místě. Všude kolem jsou vhodnější koně, které daná slečna/paní určitě zvládne líp a kteří ji umožní být v pohodě a mít z toho zase jenom radost, o kterou jde především.

Já jsem to celé nečetla , jste si 100% jistí, že kůň je valach? je ve výběhu i s kobylama nebo jen ve valaším stádě?

alfi pav napsal(a):
Deauville:

Z vašich příspěvků mi přijde, že je okolí dané majitelky koněm již poměrně unaveno (nedivím se) a že se zjevně přemýšlí o tom, jak dlouho to ještě takto půjde.

Navíc píšete, že se majitelka na nějaké snahy o opravdovou nápravu koně vykašlala, protože to přece koně stresuje. Už v tu chvíli bych já osobně, být majitel místa, kde kůň stojí, začala bít na poplach a naznačila jí, že si bude muset hledat jiné místo, pokud se něco sak*a rychle nezmění.

Takový kůň vyžaduje celoživotně opravdu mimořádně odpovědného majitele, který s ním důsledně neustále něco dělá a "nerezignuje" jen proto, že se mu zdá, že je práce s koněm nad jeho síly. Pokud tomu tak s tou rezignací je, tak lze o citovém poutu jakékoli formy velmi úspěšně pochybovat (možná tak akorát pouto ve formě pošramoceného ega "jsem koňák, tak ho přece musím zvládnout...") a v tomto případě bude opravdu lepší, aby šel kůň do salámu. Jestli je vyšťavená jen po roce, jak ho bude dávat po několika letech? Nijak... kůň si nad ní postupně získá nadvládu a bude to jen a jen horší a zranění a škody na koních a lidech za to fakt nestojí.

Mám dva komplikované, byť ne přímo natvrdo agresivní koně, vím o čem mluvím. Musí mít pevný režim, co jim vyhovuje, žádné povolování, jen poctivá pravidelná práce, důslednost, spravedlivost a v případě potřeby i tvrdost a pak je to ok. Rozhodně to ale není sranda. U takových koní nemá slabší lidská osobnost bez dozoru odbornějšího co dělat - a to nemyslím jako urážku, jen jako prostý fakt, takových lidí je hodně.

To taky píšu, najet na stereotypy a hlavně práci.
Jenže ten kůň nedělá nic.
Přitom se nepíše, že by byl úplně chromý, dušný, nebo přestárlý, prostě měl nějakou zásadní vadu, pro kterou by absolutně nic dělat nemohl.
Údajně byl týraný, ale teď už dlouho není a stačil se dost opravit, podle popisu.Takže by bylo na čase mu něco vymyslet.
Že majitelka neumí zapřahat a kůň nechce, aby na něj někdo sedal?
Protože má stres, on i majitelka, bylo pro něj rozhodnuto, že se bude rekreovat ve stádě.
Evidentně mu to vůbec nesedí, nijak to neoceňuje.A navrch působí obtíže ostatním lidem.
Pokud zadavatelka píše, jak je majitelka zkušená, pomáhá s mladými atd., tak by přece neměl být zas až tak ukrutný problém s koněm symbolicky "pracovat" na opratích, zakoupí li aspoň poprsák.Místo jalových procházek ho nechat něco tahat, když to má umět z minula.
Nebo ho prostě obsednout, některé remonty také z nasedání lidí nejsou úplně nadšené a brání se.
Padlo tu dost rad, tak uvidíme, jestli zůstane stát v separaci, nebo se majitelka zmátoří a něco zkusí

To koně
Souhlas. Ať to zvíře pracuje.
"Práce šlechtí člověka!" Tak proč by nemohla "šlechtit" i koně? Z nicnedělání jsou, jak u lidí, tak u koní, jen problémy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem to celé nečetla , jste si 100% jistí, že kůň je valach? je ve výběhu i s kobylama nebo jen ve valaším stádě?

Je to 100% valach Tuhle variantu jsme taky samozřejmě zvažovali, ale obávám se, že to už bychom nikdo naživu nebyl... Je ve smíšeném stádě (kobyly, valaši různého věku a plemen, jak to tak v nájemní stáji bývá), na kobyly (na rozdíl od některých dalších valachů) neskáče, ani se jinak extra sexuálně neprojevuje. Vůči koním v rámci normy.

Díky všem za příspěvky, minimálně jsem si to urovnala v hlavě... ve stáji je kolem toho samozřejmě diskuse, někdo je tolerantnější, někdo by postupoval víc radikálně, ustajovatelka chápe, že takhle to dál nejde, ale chce dát majitelce koně (a koni) nějakou šanci.

Zatím je to tedy výsledek takový, že kůň zůstává ve stáji, oddělen tak, aby nemohl nikomu ublížit a zároveň nebyl na samotce (tzn. bez koně). Teď přes léto, kdy je většina koní na pastvě, to takhle lze "zmenedžovat", i když to částečně omezuje ostatní majitele. Na podzim, až se vrátí koně z pastvin, to už možné nebude. Do té doby má majitelka koně čas s koněm jakkoliv pracovat tak, aby se eliminovaly tyhle projevy agrese vůči lidem. Jinak prostě jiné (jiný typ) ustájení.

Podoteky:
-je možné skoro vše / i vypěstovat rajčata za polárním kruhem/, ale někdy to nestojí za ty rizika, investice a výsledky. Souhlasím s alfi pav a balisek.

- za koně je zodpovědný majitel, pokud to okolí řeší nebo "řeší" víc než on, je to blbé a nikam to nepovede Kůň naopak nemůže za nic, je to jen chování.Měl vrozené nějaké vzorce a potkal nějaké lidi, k teří s nimi nějak pracovali.

-stejné postupy plodí stejné výstupy, šanci na změnu výstupů má možná změna postupu/ nikoli místo křiknu na něj kousnu ho, to jsme pořád v R-, hlasy za R+ tu zazněl 8.6.9.6. a celkem bez jakékoli další reakce a zájmu zadavatelky.

- na R+ je krásné to, že lze začít v chráněném kontaktu a i s nebezpečným zvířetem bez rizika, ono je hezké nabrat mu testosteron nebo ho nutit k nějaké práci, ale lidé by to měli apriori přežít bez zranění. Já to sice neumím, ale pokročilí pozitivkáři pracují s divokými zvířaty v ZOO, z českých luhů si pamatuji na video RNDr Šusty, které ukazovalo postup práce s hřebcem kinaga, který v pražské ZOO napadal nejen ošetřovatele, ale útočil i na návštěvníky, jak se objevili na cestě kolem výběhu. Začátky práce byly samozřejmě přes mříže, stejně jako cesta k odběru krve hyeně nebo tygrovi atd.Takže se nebojím doporučit práci s takovýmhle koněm v chráněném kontaktu s trenérem R+ /nikoli majitel sám na základě teorie, ale pokud tak učiní a zůstane v "chráněném kontaktu", úraz mu nehrozí/., Opravdu bych se bála někomu radit, ať zkusí "vydržet" nebo "přitvrdit" a "nastolit tužší režim" nebo i jen osedlat nebo zapřáhnout, právně postižitelná bych nebyla, eventuální špatné následky bych si ale na osobní účet přičetla.
.

Připadá mi šílené radit na takovéhoto koně metody C.A. nebo jakékoliv honění po jízdárně/v kruhovce či trestání. Strachová agrese se nedá řešit vzbuzováním dalšího strachu, to je fakt o život toho, kdo by se o to pokoušel.
S takovým koněm doporučuji pracovat přes R+ a co bych velmi zdůraznila, tak nějakou dobu výhradně v chráněném kontaktu (za ohradou).
Bude velmi důležité vybudovat bezpečné místo a start/stop.
Doporučuji se obrátit o radu buď přímo na F. Šustu, nebo na Verču Fazekašovou, která zároveň pracuje přes R+ s koňmi a má zkušenosti s řešením strachové agrese u psů.

Antidepresiva pro koně asi nejsou, co? Půlka USA to žere denně už padesát let..

To žofré a Svatava:

Já jsem na příspěvky o pozitivce někde výše reagovala, sama takto se svými koňmi pracuji, knížky F. Šusty mám nastudované... Ve stáji jsou dvě další majitelky koní, které s koněm takto pracují, a jsem přesvědčena, že by to fungovalo. Návrh na tuto variantu tedy ve stáji padl, ale majitelka postiženého koně této metodě nevěří, nepochopila, o co tam jde, myslí si, že je to jen klikání kolem koně a uplácení pamlsky. Čímž ale moje role v tomto směru skončila, nebudu ji přemlouvat, vysvětlovat a do něčeho tlačit. Je to její odpovědnost a její boj, já jí chci být pouze nápomocna radou, pomoci jí zmapovat možnosti, nechť si vybere sama (a na svou odpovědnost), co je jejímu srdci nejbližší. Má tři měsíce na to, aby s koněm něco podnikla. Bohužel, k mé velké lítosti to pozitivka nebude, ale nic s tím nenadělám (ani nechci), už takhle mám pocit, že se v tom příliš angažuji, takže chci, aby to mělo své meze

Stejně to od PC nikdo nevyřeší..

deauville napsal(a):
To žofré a Svatava:

Já jsem na příspěvky o pozitivce někde výše reagovala, sama takto se svými koňmi pracuji, knížky F. Šusty mám nastudované... Ve stáji jsou dvě další majitelky koní, které s koněm takto pracují, a jsem přesvědčena, že by to fungovalo. Návrh na tuto variantu tedy ve stáji padl, ale majitelka postiženého koně této metodě nevěří, nepochopila, o co tam jde, myslí si, že je to jen klikání kolem koně a uplácení pamlsky. Čímž ale moje role v tomto směru skončila, nebudu ji přemlouvat, vysvětlovat a do něčeho tlačit. Je to její odpovědnost a její boj, já jí chci být pouze nápomocna radou, pomoci jí zmapovat možnosti, nechť si vybere sama (a na svou odpovědnost), co je jejímu srdci nejbližší. Má tři měsíce na to, aby s koněm něco podnikla. Bohužel, k mé velké lítosti to pozitivka nebude, ale nic s tím nenadělám (ani nechci), už takhle mám pocit, že se v tom příliš angažuji, takže chci, aby to mělo své meze

Jasné.

Takže viz mé body 1. a 2.
A nechtěla bych být při situaci, že to někdo půjde zkusit jinak než R+ v chráněném kontaktu.A opravdu bych viděla šanci jen pro profíky R+.
Klikám si i slepici. Včera mi v rámci nabídky klovla do ruky, ani ne moc. Zcela reflexně jsem se ohnala, k dotyku nedošlo-byl to reflex, rychlejší než úvaha. Já jsem si jen "rozbila" naklikanou slepici, asi na půl hodiny, už máme upevněno dost, takže jsme důveru v pravidla vrátily rychle.Být to třeba tenhle kůň a v začátku, jsem možná mrtvá.

deauville napsal(a):
To žofré a Svatava:

Já jsem na příspěvky o pozitivce někde výše reagovala, sama takto se svými koňmi pracuji, knížky F. Šusty mám nastudované... Ve stáji jsou dvě další majitelky koní, které s koněm takto pracují, a jsem přesvědčena, že by to fungovalo. Návrh na tuto variantu tedy ve stáji padl, ale majitelka postiženého koně této metodě nevěří, nepochopila, o co tam jde, myslí si, že je to jen klikání kolem koně a uplácení pamlsky. Čímž ale moje role v tomto směru skončila, nebudu ji přemlouvat, vysvětlovat a do něčeho tlačit. Je to její odpovědnost a její boj, já jí chci být pouze nápomocna radou, pomoci jí zmapovat možnosti, nechť si vybere sama (a na svou odpovědnost), co je jejímu srdci nejbližší. Má tři měsíce na to, aby s koněm něco podnikla. Bohužel, k mé velké lítosti to pozitivka nebude, ale nic s tím nenadělám (ani nechci), už takhle mám pocit, že se v tom příliš angažuji, takže chci, aby to mělo své meze

Chápu, ale obávám se, že ta situace je dlouhodobě řešitelná pouze buď takto, nebo trvalou izolací koně.
Omluvám se za dlouhý příspěvek, který nepřidá nic, co bys sama nevěděla, ale ráda bych svůj názor přiblížila a vysvětlila těm, kteří radili práci podle C.A. a podobně.
Tohle je práce se stresem a ten kůň může ve chvíli, kdy překročí určitou hranici (která může být - a u tohoto konkrétního koně i bude - velmi nízko), zareagovat třemi způsoby: zmrzne, uteče nebo bojuje. U koní je třetí možnost nejvzácnější, obvyklá je u nich buď útěková reakce, nebo zamrznutí (případně kombinace tohoto). Až ve chvíli, kdy není možný útěk, kůň obvykle přistoupí k aktivní obraně - typicky to je takové to "zahnání do rohu". Ve chvíli, kdy bude zavřený někde v omezeném prostoru nebo na laně, to obvykle řeší tím, že běhá dokola, dokud to nevzdá a nezhasne. Tohoto principu často využívá například Monty Roberts (nebo u psů známý Cesar Millan) a říká se tomu zaplavení. Velkou nevýhodou této metody, mimo obrovské míry stresu a tím i možné ohrožení zdraví zvířete, je to, že se to nemusí povést - zvíře se vynoří ze zaplavení buď "smířené" (v uvozovkách, protože zaplavení nevypne pocity, ale pouze reakci na ně), nebo s velmi silnou reakcí na podnět - bojující o život. To jsou ta zvířata, která jsou pak různými naturálními guru označována jako nenapravitelná a obvykle skončí utracena.
Dalším typickým příkladem jsou agresivní koně, kteří jsou trestáni za to, že se šklebí nebo jinak negativně projevují vůči člověku - pokud se časování trestu podaří, skutečně to přestanou dělat a je to, jako když si v autě odpojíte kontrolky. Nic nehlásí, ale útočí pak tvrdě a bez varování (příkladem je kůň z meifiho videa, který útočí při dotyku na břicho).

U popisovaného koně buď tento proces již někdy proběhl a kůň z něj vyšel horší, nebo byl trestán - obrazně či doslova umlčován a zaháněn do rohu někým, kdo o emocích a správném načasování neměl ani páru a naučil toho koně se aktivně bránit (a všimněte si, co je typické pro majitele na videích od C.A.: jsou to absolutní amatéři, kteří neumějí ani základní věci jako časování tlaku a vytvořili si problémové koně z jinak dost tvárných a spolupracujících zvířat - první reakcí těch koní je stále útěk).
V tuto chvíli první reakcí koně, o kterém zadavatelka píše, už není útěk, ale útok a troufám si říct, že pokud na něj někdo nastoupí a bude se pokoušet "vzbudit respekt", tak ten kůň by ho mohl opravdu zabít. Viděla jsem jednou podobný pokus u koně, který šel velmi tvrdě proti člověku a byl v takovém rauši, že ho od útoku neodradila ani rána bičem po hlavě. Holka měla co dělat, aby se odtamtud dostala celá, a jako bonus to velmi zhoršilo chování toho koně, který pak startoval na dálku po každém, kdo šel okolo (mimochodem u toho koně se po čase ukázalo, že trpí bolestmi (silná artróza v mladém věku) a to samo o sobě značně zhoršovalo jeho agresi).

Takovýmu koni je lepší posílat mrkev poštou, co? Teda akorát chudák doručovatelka.

Svatava napsal(a):
Chápu, ale obávám se, že ta situace je dlouhodobě řešitelná pouze buď takto, nebo trvalou izolací koně.
Omluvám se za dlouhý příspěvek, který nepřidá nic, co bys sama nevěděla, ale ráda bych svůj názor přiblížila a vysvětlila těm, kteří radili práci podle C.A. a podobně.
Tohle je práce se stresem a ten kůň může ve chvíli, kdy překročí určitou hranici (která může být - a u tohoto konkrétního koně i bude - velmi nízko), zareagovat třemi způsoby: zmrzne, uteče nebo bojuje. U koní je třetí možnost nejvzácnější, obvyklá je u nich buď útěková reakce, nebo zamrznutí (případně kombinace tohoto). Až ve chvíli, kdy není možný útěk, kůň obvykle přistoupí k aktivní obraně - typicky to je takové to "zahnání do rohu". Ve chvíli, kdy bude zavřený někde v omezeném prostoru nebo na laně, to obvykle řeší tím, že běhá dokola, dokud to nevzdá a nezhasne. Tohoto principu často využívá například Monty Roberts (nebo u psů známý Cesar Millan) a říká se tomu zaplavení. Velkou nevýhodou této metody, mimo obrovské míry stresu a tím i možné ohrožení zdraví zvířete, je to, že se to nemusí povést - zvíře se vynoří ze zaplavení buď "smířené" (v uvozovkách, protože zaplavení nevypne pocity, ale pouze reakci na ně), nebo s velmi silnou reakcí na podnět - bojující o život. To jsou ta zvířata, která jsou pak různými naturálními guru označována jako nenapravitelná a obvykle skončí utracena.
Dalším typickým příkladem jsou agresivní koně, kteří jsou trestáni za to, že se šklebí nebo jinak negativně projevují vůči člověku - pokud se časování trestu podaří, skutečně to přestanou dělat a je to, jako když si v autě odpojíte kontrolky. Nic nehlásí, ale útočí pak tvrdě a bez varování (příkladem je kůň z meifiho videa, který útočí při dotyku na břicho).

U popisovaného koně buď tento proces již někdy proběhl a kůň z něj vyšel horší, nebo byl trestán - obrazně či doslova umlčován a zaháněn do rohu někým, kdo o emocích a správném načasování neměl ani páru a naučil toho koně se aktivně bránit (a všimněte si, co je typické pro majitele na videích od C.A.: jsou to absolutní amatéři, kteří neumějí ani základní věci jako časování tlaku a vytvořili si problémové koně z jinak dost tvárných a spolupracujících zvířat - první reakcí těch koní je stále útěk).
V tuto chvíli první reakcí koně, o kterém zadavatelka píše, už není útěk, ale útok a troufám si říct, že pokud na něj někdo nastoupí a bude se pokoušet "vzbudit respekt", tak ten kůň by ho mohl opravdu zabít. Viděla jsem jednou podobný pokus u koně, který šel velmi tvrdě proti člověku a byl v takovém rauši, že ho od útoku neodradila ani rána bičem po hlavě. Holka měla co dělat, aby se odtamtud dostala celá, a jako bonus to velmi zhoršilo chování toho koně, který pak startoval na dálku po každém, kdo šel okolo (mimochodem u toho koně se po čase ukázalo, že trpí bolestmi (silná artróza v mladém věku) a to samo o sobě značně zhoršovalo jeho agresi).

Díky, že sis dala práci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takovýmu koni je lepší posílat mrkev poštou, co? Teda akorát chudák doručovatelka.

Doručovatel nemá povinnost nic doručovat, pokud by byl ohrožen. ;).

Svatava napsal(a):
Chápu, ale obávám se, že ta situace je dlouhodobě řešitelná pouze buď takto, nebo trvalou izolací koně.
Omluvám se za dlouhý příspěvek, který nepřidá nic, co bys sama nevěděla, ale ráda bych svůj názor přiblížila a vysvětlila těm, kteří radili práci podle C.A. a podobně.
Tohle je práce se stresem a ten kůň může ve chvíli, kdy překročí určitou hranici (která může být - a u tohoto konkrétního koně i bude - velmi nízko), zareagovat třemi způsoby: zmrzne, uteče nebo bojuje. U koní je třetí možnost nejvzácnější, obvyklá je u nich buď útěková reakce, nebo zamrznutí (případně kombinace tohoto). Až ve chvíli, kdy není možný útěk, kůň obvykle přistoupí k aktivní obraně - typicky to je takové to "zahnání do rohu". Ve chvíli, kdy bude zavřený někde v omezeném prostoru nebo na laně, to obvykle řeší tím, že běhá dokola, dokud to nevzdá a nezhasne. Tohoto principu často využívá například Monty Roberts (nebo u psů známý Cesar Millan) a říká se tomu zaplavení. Velkou nevýhodou této metody, mimo obrovské míry stresu a tím i možné ohrožení zdraví zvířete, je to, že se to nemusí povést - zvíře se vynoří ze zaplavení buď "smířené" (v uvozovkách, protože zaplavení nevypne pocity, ale pouze reakci na ně), nebo s velmi silnou reakcí na podnět - bojující o život. To jsou ta zvířata, která jsou pak různými naturálními guru označována jako nenapravitelná a obvykle skončí utracena.
Dalším typickým příkladem jsou agresivní koně, kteří jsou trestáni za to, že se šklebí nebo jinak negativně projevují vůči člověku - pokud se časování trestu podaří, skutečně to přestanou dělat a je to, jako když si v autě odpojíte kontrolky. Nic nehlásí, ale útočí pak tvrdě a bez varování (příkladem je kůň z meifiho videa, který útočí při dotyku na břicho).

U popisovaného koně buď tento proces již někdy proběhl a kůň z něj vyšel horší, nebo byl trestán - obrazně či doslova umlčován a zaháněn do rohu někým, kdo o emocích a správném načasování neměl ani páru a naučil toho koně se aktivně bránit (a všimněte si, co je typické pro majitele na videích od C.A.: jsou to absolutní amatéři, kteří neumějí ani základní věci jako časování tlaku a vytvořili si problémové koně z jinak dost tvárných a spolupracujících zvířat - první reakcí těch koní je stále útěk).
V tuto chvíli první reakcí koně, o kterém zadavatelka píše, už není útěk, ale útok a troufám si říct, že pokud na něj někdo nastoupí a bude se pokoušet "vzbudit respekt", tak ten kůň by ho mohl opravdu zabít. Viděla jsem jednou podobný pokus u koně, který šel velmi tvrdě proti člověku a byl v takovém rauši, že ho od útoku neodradila ani rána bičem po hlavě. Holka měla co dělat, aby se odtamtud dostala celá, a jako bonus to velmi zhoršilo chování toho koně, který pak startoval na dálku po každém, kdo šel okolo (mimochodem u toho koně se po čase ukázalo, že trpí bolestmi (silná artróza v mladém věku) a to samo o sobě značně zhoršovalo jeho agresi).

Moc pěkně napsané. Díky.

Dotaz napsal(a):
Doručovatel nemá povinnost nic doručovat, pokud by byl ohrožen. ;).

Může hodit balík přes plot

Dnes jsem toto téma nahodil naší ošetřovatelce.Jak s takovým koněm vyjít?Noo to jsem se nedozvěděl, ale hned jsem dostal varování.."Opovaž se něco takového sem přitáhnout a poletíte všichni." Tak to vidíte..35 let u koní a ona se jich bojí.

Svatava: taky děkuji za podrobný rozbor.

sisi58 napsal(a):
Může hodit balík přes plot

No, to by si lidi stěžovali, že je to natlučený. :-D.

Dotaz napsal(a):
No, to by si lidi stěžovali, že je to natlučený. :-D.

Ale ne, to bylo k té mrkvi od meifiho. Jinak ne.

Svapu- ako sa prejaví freeze ?

Horsana napsal(a):
Svapu- ako sa prejaví freeze ?

Nechce se mi hledat videa, ale typické je to například při (blbém) obsedání nebo zatahání - kůň stojí, nechce se hnout, obvykle se i klepe a často potom následuje "výbuch" (obvykle mu předchází důkladné "vypobízení", kdy někdo do toho koně tluče jako hluchej do vrat).
Freeze není až tolik typická stresová reakce pro koně jako spíše pro osly a muly, u nich se to označuje za tvrdohlavost.

Svatava napsal(a):
Nechce se mi hledat videa, ale typické je to například při (blbém) obsedání nebo zatahání - kůň stojí, nechce se hnout, obvykle se i klepe a často potom následuje "výbuch" (obvykle mu předchází důkladné "vypobízení", kdy někdo do toho koně tluče jako hluchej do vrat).
Freeze není až tolik typická stresová reakce pro koně jako spíše pro osly a muly, u nich se to označuje za tvrdohlavost.

Dík

Kamarádka měla podobnou zkušenost, koupila kobylu, která útočila na lidi, dnes je z ní absolutní beránek a to díky paní Barboře Růžičkové - tuším, že bydlí někde u Kašperských Hor, kontakt bohužel nemám, ale vystupuje s historickou skupinou a na Hradě Kašperk by Vám možná pomohli dát kontakt.