Chtěli jste někdy skončit?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Vali456

7.8.2017 18:51
Vali456

XXX.XXX.33.88

Chtěli jste někdy skonči s jezdectvím? Jak jste se dostali zpět do sedla? Já prošla několika kluby a těšila se na den, kdy budu mít svého koníka, pak mě ježdění v oddílech přestalo bavit a dala jsem si půl roku pauzu, pak abych si osvěžila znalosti jsem chodila na soukromé hodiny, teď mám pronájem, kůň je v podstatě můj, je zlatý, ale já mám pocit, že doba kdy byl nejvyšší čas na tohle už je pryč a já se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle sen už není "můj". Měl jste to někdo podobně?

7.8.2017 21:11
kivus

XXX.XXX.114.213

Vali456 napsal(a):
Chtěli jste někdy skonči s jezdectvím? Jak jste se dostali zpět do sedla? Já prošla několika kluby a těšila se na den, kdy budu mít svého koníka, pak mě ježdění v oddílech přestalo bavit a dala jsem si půl roku pauzu, pak abych si osvěžila znalosti jsem chodila na soukromé hodiny, teď mám pronájem, kůň je v podstatě můj, je zlatý, ale já mám pocit, že doba kdy byl nejvyšší čas na tohle už je pryč a já se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle sen už není "můj". Měl jste to někdo podobně?

Taky si říkám, že už to není pro mě, ale pořád mě to ke koním táhne, takže svůj sen přenáším na své děti a jim se to líbí mám koníka na kterém vozím své děti a když je chvilka tak se spolu vyparime do lesa... Dělá mi už i radost chodit na procházky na ruce, zběsile tryskání po louce už je mimo mě...

7.8.2017 23:09
jednorožecAmálka

XXX.XXX.63.154

Vali456 napsal(a):
Chtěli jste někdy skonči s jezdectvím? Jak jste se dostali zpět do sedla? Já prošla několika kluby a těšila se na den, kdy budu mít svého koníka, pak mě ježdění v oddílech přestalo bavit a dala jsem si půl roku pauzu, pak abych si osvěžila znalosti jsem chodila na soukromé hodiny, teď mám pronájem, kůň je v podstatě můj, je zlatý, ale já mám pocit, že doba kdy byl nejvyšší čas na tohle už je pryč a já se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle sen už není "můj". Měl jste to někdo podobně?

Vali456: Můžu se zeptat, kolik je Vám let? Mně napadají podobné myšlenky, ale je mi už 45 a vlastní koně mám přes 20 let...

Nanny

8.8.2017 08:45
Nanny

XXX.XXX.199.180

Já si koupila svého prvního (a nejspíš i posledního) koně před rokem. Po roce se na to dívám realisticky a musím si přiznat, že to byla chyba. Kůň je hodný, ale už starší, začínají se na něm projevovat různé neduhy, takže platím, starám se, moc nejezdím a mám akorát starosti, které bych jinak neměla. Takže občas mívám takové myšlenky, že bych se na to nejradši vykašlala. smajlík Prostě sny jsou jenom sny a realita bohužel občas vypadá jinak. Ale koníka nedám, už u mě dožije, jsem smířená s tím, že si bude užívat na pastvině a já se na něj budu chodit dívat. smajlík

8.8.2017 09:03
ameed

XXX.XXX.248.64

Tak člověk má někdy pocit, že by se nejraději vyprdnul na všechno, ale...to zvíře prostě stojí za to-to si vždycky řeknu já:)
Navíc mám pocit jako každý chovatel(nebo skoro každý), že o má zvířata se nikdo nepostará lépe než já

Nanny

8.8.2017 09:09
Nanny

XXX.XXX.199.180

ameed napsal(a):
Tak člověk má někdy pocit, že by se nejraději vyprdnul na všechno, ale...to zvíře prostě stojí za to-to si vždycky řeknu já:)
Navíc mám pocit jako každý chovatel(nebo skoro každý), že o má zvířata se nikdo nepostará lépe než já

To si přesně říkám, když mi třeba chlap doma navrhuje, abych koně teda prodala, abych s ním neměla akorát starosti. Jenže na to mu vždycky řeknu: Jenže kdo by se o něj tak hezky staral, kdo by ho šetřil, bral na něj ohledy, když mu není dobře? To radši nebudu jezdit, ale vím, že je o něj dobře postaráno. smajlík On za to nemůže, jakej je, a já si ho jednou vybrala, tak se teď musím postarat.

8.8.2017 11:18
polárka.15

XXX.XXX.45.253

Věřím tomu, že tím si prošel každý, kdo je u koní delší dobu. První roky se člověk pořád zlepšuje, pořád je něco nového, pořád něco, potom se překlene ta doba, kdy se začne nedařit, koupí koně přijdou starosti, výdaje, někdy zoufalé chvilky, kůň nemocný, kůň až moc zdravý, další starosti,... a na člověka to prostě dolehne.

Pak se podívám na nějaké video ze závodů, všestrannost, apod. uvědomím si, kdo by toho koně koupil, jak by se asi měl, že by mi to bylo líto, "žárlila bych" že je někde jinde, jiný na něm jezdí, jiný se o něj stará, mám svého koně od jeho mládí. Vím, že dle mého svědomí pro něj dělám nejvíc, co můžu a kůň je spokojený. Kor když vidím ty diskuze, že každý druhý má koně, každý druhý s ním má základní problémy, tak ho prostě pryč nedám ani náhodou. Raději bude dalších x let na pastvě nic nedělat, jen jednou za čas bude něco dělat, než toto.

Ona ta dovolená od koní je taky fajn, odpočine si hlava, odpočine si člověk od toho všeho, a potom ho to ale zase chytne samo. Mám štěstí, že skoromanžel, byť koně rád nemá - nemá k nim prostě vztah, líbí se mu, ale to je tak všechno, by mi nikdy nedovolil koně prodat. Ba naopak, že se přestěhujeme do baráku, přestěhuju si koně s sebou (proč bych měla platit stáji) a koupí mi teda toho druhýho, aby tam nebyl sám (což s ním teda po těch letech u koní zas až tak moc nadšení nesdílím ).

8.8.2017 13:46
cerysek

XXX.XXX.161.82

Mám to taky tak, je mi 42, síly ubývají, kolikrát mě napadají myšlenky, jakou bych měla bez mých dvou koníků pohodu. Pak si ale představím ten moment, kdy si pro ně někdo přijede, zacouvá s vlekem k ohradě, jak nastupují, zavírají se vrata..., auto s přívěsem odjíždí a s ním i kus mého života. Tak si pak říkám, ještě ne, ještě to pár let dám...

Neregistrovaný uživatel

8.8.2017 19:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

Nanny napsal(a):
Já si koupila svého prvního (a nejspíš i posledního) koně před rokem. Po roce se na to dívám realisticky a musím si přiznat, že to byla chyba. Kůň je hodný, ale už starší, začínají se na něm projevovat různé neduhy, takže platím, starám se, moc nejezdím a mám akorát starosti, které bych jinak neměla. Takže občas mívám takové myšlenky, že bych se na to nejradši vykašlala. smajlík Prostě sny jsou jenom sny a realita bohužel občas vypadá jinak. Ale koníka nedám, už u mě dožije, jsem smířená s tím, že si bude užívat na pastvině a já se na něj budu chodit dívat. smajlík

Na všem musí člověk vidět něco pozitivního. smajlík Kdybych třeba nebyl pořád u koní, tak bych se mohl i oženit nedejbože. Nebo by mě tatra někde přejela. Nebo by mě napadlo zase jet válčit možná. Prostě zaplať bůh, že mám koně a nevymýšlím jiný "kraviny".

8.8.2017 20:12
tony-jcb

XXX.XXX.110.166

Tak to koukam že mam kliku že i po těch letech sem pořád na začátku a tyhle stavy se mi nějak nedostavily

Neregistrovaný uživatel

8.8.2017 20:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

tony-jcb napsal(a):
Tak to koukam že mam kliku že i po těch letech sem pořád na začátku a tyhle stavy se mi nějak nedostavily

Chlapů u koní je málo, ale zato mají větší výdrž,

8.8.2017 23:40
koně

XXX.XXX.205.252

Taky mám štěstí, že tyhle stavy se mi vyhnuly
Jsem žena středního věku a krize typu, "už nebudu platit ustájení", posléze, "už se nebudu dřít a půjdou z domu", jsem nikdy neměla.
Koně prostě, tak nějak neoddělitelně, patří k mému životu, bez nich by nebyl celý.
Ale chápu, že se to tak někomu může stát.
Hodně žen kolem mě, zamlada nadšených, už dávno na koně ani nepomyslí.Mění se jim během života priority.
Nejdřív začnou hledat partnera, usazovat se.Většina partnerů však ke koním není Pak nastane etapa množení.Po té se dostaví pocit "kdo by se postaral o děti, když já určitě někde spadnu", pak práce, školka, škola, domácnost, neustálý kolotoč atd. atd.
Některá třeba má to štěstí, že začnou mít zájem děti a ona se ke koním, tak trochu oklikou, vrátí.

Loolipoop

8.8.2017 23:50
Loolipoop

XXX.XXX.42.151

Mě spíš napadali jednu dobu myšlenky, jestli je vůbec fér na koních jezdit, že mi to zvíře nic nedluží a není uzpůsobené nosit jezdce.

Pak jsem si přečetla pár knih, článků od mistrů klasické drezury a zase mě to chytlo. Jezdím proto, abych tomu koni pomáhala fyzicky se rozvinout, aby měl lepší kondici, byl déle zdravý, zlepšil se mu pohyb, uměl svoje tělo líp využívat, byl nasvalený. To je mým cílem a měl by být cílem a prvořadým úkolem každého jezdce a majitele.
Kromě toho se snažím, aby nás práce bavila oba.

Ono je něco jiného jezdit otupělé školní koně, kdy vidíte, jak ti koně nejsou úplně nejšťastnější a zasloužili by si jednoho stálého jezdce a mít vlastního koně, do kterého Vám nikdo nemluví, pracujete si s ním sama podle vlastního uvážení, máte vztah na úplně jiné úrovni a vidíte jaké dělá pokroky.
I v tom pronájmu se stejně musíte ohlížet stále na majitele a co si přeje on, nemůžete jít a pracovat s koněm podle svého uvážení, protože prostě ten kůň není váš, jen ho "využíváte" a musíte se dovolovat majitele a zpovídat se mu, co jste s koněm dělal, kdy za ním jedete. Tohle není to pravé ořechové. Člověk se nejvíc naučí u vlastního koně.

Načala jsem to už na začátku... Koně nejsou jen o ježdění, ale o vztahu, pokoře, trpělivosti, citu, důvěře, přátelství, atp.
Znám pár lidí, kteří mají koně jen pro radost, nejezdí na nich a nijak je to netrápí, chodí se na ně jen dívat, dopřávají jim péči, nebo s nimi jen pracují ze země a jsou spokojení.
Vždycky je to o tom, jak to člověk cítí sám v sobě a podle toho si zvolit cestu nehledě na předsudky druhých, jednou je to Váš kůň, tak máte právo si s ním dělat co uznáte za vhodné.

Přidejte reakci

Přidat smajlík